Opakující se potraty. Má smysl vyhledat pomoc v IVF centru?

Ano, má to smysl je objednat do nějakého CARu, tam můžou udělat testy na genetiku, imunologii a odhalit tak příčinu daného problému. Určitě se objednej.

Psychika je důležitá z mého pohledu. Chce to zpracovat si ty ztráty, např. psát si deník, probrat to s terapeutem, nějak se opečovat, být na sebe hodná.

Imunologie a hematologie. Tam by měli přijít na to, proč se to děje. Může zatím být špatná srážlivost krve.

Jak a kdy testuješ? Čekáš na termín MS? Dokážeš pak dát tělu oddych?

@jitule95 objednejte se do caru. Do ivf vůbec nemusíte nakonec jit,ale vysetri vas od hlavy az k patě, vše je zdarma a vy pak můžete otehotnet přirozeně a miminko donosit.

@jitule95 pokud jsi psychicky na dně dala bych tělu oddych. Pokud manžel nechce o ivf slyšet nechala bych to chvíli být ono totiž car umí prověřit dost funkčnost vztahu vím o čem mluvím. Nechala bych vyšetřit hematologii, intoleraci na lepek/celiakii.

@jitule95 Do CARu nepotřebuješ žádanku z gynekologie. Je to trochu komplikovanější s tím, že tam chceš jít sama, protože je to léčba páru. Já jsem nás tam objednávala zrovna v době, kdy byl manžel v práci dost vytížen a prostě v té době potřeboval být víc v práci. Jsem sestře na recepci říkala, že potřebuji řešit hlavně sama sebe (úpěnlivě jsem ji prosila), že manžel byl na spermiogramu, že mám výsledy a jsou ok. (Což je pravda, manžel si sám ze své iniciativi zašel na spermiogram, protože dostal strach, že má blbé spermie, když se nedaří...) A sestra byla vytrvalá, tak mě udolala, že musíme jít oba. Tak jsem to manželovi v podstatě oznámila, postavila ho před hotovou věc. On reagoval tak, že teď toho mají moc, že to nehodí atd. Já si to vyložila, že jít nechce, ale z jeho pohledu to byl souhlas. (Každá reakce kromě jeeee to je úplně úžasné, jasně, že je to můj sen jít do CARu, by byla špatně 🙂 ). Jsem z toho byla taková zpruzená, podrážděná, že jsem se rozhodla, že to prostě zruším. Když jsem tam lehce přinasraná volala, že ruším konzultaci, protože manžel nemůže, tak najednou obrat o 180 stupňů, sestra na recepci byla úplně milá, vstřícná, že to není problém, klidně můžu přijít sama. To mě paradoxně naštvalo ještě víc, když jsem se chtěla domluvit, že přijdu sama, tak problém, když to chci zrušit, tak najednou nic není problém. Pak mi ještě říkala, že neví kolik mi je let, ale že IVF se platí pojišťovna jenom do 40. Jsem jí řekla, že teď to nemám náladu řešit, že se objednám po novém roce. Během 2 měsíců jsem vychladla, objednávala se tam před Vánoci, termín jsme dostali po novém roce. Úplně nejvíc na pohodu, takže to nekolidovalo s manželovou prací.

Takže se nenech odbít, pro tebe může být v tuhle chvíli i konzultace v CARu přínosná pro psychiku, protože to potřebuješ nějak řešit a vědět, proč se to děje.

Srážka s vlastní plodností/neplodností je bolestivá a děsivá. Možná ho děsí, co ho čeká, protože si to nedokáže představit. Prostě proberete anamnézu, jaké máte nemoci, co bere za léky, jak dlouho se snažíte. U tebe jsou důležité ty 3 potraty. Oni vyhodnotí, co podstoupíte za vyšetření. U něj to bude spermiogram. Ano, bude si muset vyhonit do kelímku. Já jsem podstupovala test průchodnosti vejcovodů, protože jsem neměla ani spontánní potrat, oba genetiku a já hormonální profil. To jsou odběry krve. Ještě se sleduje ovulace utz. Což jsem nepostupovala, protože při vstupní konzultaci mi dr. dělal utz a říkal, že vaječník je po ovulaci. Tedy není to nic drastického návštěva CARu nepředstavuje.

Co třeba hodnotím kladně, jak jsem byly v CARu my, tak místnost na konzultaci byl stůl s pc, kde seděl dr. a 2 křesla. Z místnosti byl vstup do kabinky a gynekologické ordinace, takže pro chlapa, který nikdy nebyl na gynekologii, tak tam nebylo nic rušivého, ale nevím, jak to mají zorganizováno jinde.

Mně to tam úplně nesedlo, i přesto, že jsem tam šla z mého pohledu s otevřenou myslí k různým možnostem. Po pár návštěvách jsem došla k závěru, že nechci podstupovat žádnou metodu umělého oplodnění, tedy tam nemám důvod chodit a vyprdla se na to. (Nicméně tím tě nechci ovlivňovat, co máte a nemáte podstupovat.) Návštěvu CARu i přesto, že mně osobně to v CARu nesedlo, doporučuji naprosto každému, komu se nedaří delší dobu otěhotnět. Je dobré vědět na čem jste a pak se můžete rozhodnout. Těhotná zatím nejsem a někdy mě štve, mrzí, někdy jsem s tím smířená.

@jitule95 Neschopná nejsi, to se prostě někomu děje, že se mu nedaří otěhotnět, má za sebou potraty. Není to tvoje chyba, ani chyba tvého těla, ani manželova chyba. To, že jsi na dně je přirozené, protože máš pocit zrady vlastního těla v té nejdůležitější chvíli v životě. Jestli potřebuješ brečet, breč. Jestli potřebuješ mlátit vzteky do boxovacího pytle, tak si tuhle aktivitu najdi. Jestli potřebuješ meditovat, medituj. Jestli si potřebuješ udělat rozloučení se zárodkem, udělej si doma soukromý obřad. Dělej úplně cokoliv, co tě napadne. Každá se smutkem, stresem, žalem, vztekem, lítostí atd. vyrovnáváme jinak. Neboj se říct si o pomoc.

@jitule95 Manželovi to prezentuj tak, že je to konzultace a vyšetření, a to je pravda. To jestli nakonec zvolíte nějakou z jejich nabízených možností, je Vaše volba, není povinnost podstupovat nějakou metodu asistované reprodukce.

@jitule95 V průběhu 2 let jsem 3x potratila, vždy úplně na začátku. Po třetím potratu jsem byla na vyšetření na imunologii, hematologii a oba s manželem jsme byli na genetice. Vše bylo na všech stranách v pořádku. Zkoušeli jsme tedy dál a po cca 8 měsících od posledního potratu jsem znovu otěhotněla a narodil se zdravý syn. Nevím, co bylo v těch prvních těhotenstvích za problém. Věkem to nebude, bylo mi tehdy 24/25. Každopádně jsem ti jen chtěla dát naději, že to klidně může vyjít i přirozeně, ale vím, že je to všechno psychicky strašně náročné. Držím palce! 🙂

Jak píšou holky výše, určitě to nebude ztráta času. Nech se ty sama testovat na hematologii ( srážlivost krve), imunologii ( nk buňky, celiakie atp) případně hysteroskopii ( receptivita endometria, skrytá endometrióza, polypy atp. ) a i genetika by nebyla od věci. Určitě i hormonální profil, zjistit jestli máš dostatečnou funkci žlutého tělíska ( třeba mě i přes ovulaci žt produkuje méně progesteronu důležitého k pořádnému uhnízdění embry v děloze a musela jsem brát po ovu progesteronové čípky. Zadařilo se 🙂). Zkontrolovat štítnou žlázu ( v rámci hormonálního profilu) atp.

Začni s tím sama a časem nastav partnera na to, že i mladým lidem se problémy s početím nevyhýbají a nebylo by od věci, kdybyste táhli za společný provaz a nechal si udělat spermiogram.

Na druhou stranu pokud ti ještě není 30, snažila bych se prostě i nadále přirozeně. Ale zkus netlačit na pilu. Ono vše má svůj čas a dostávat starostmi své tělo do stresu je to poslední, co potřebuješ.

Také mám za sebou 3 nepodařená těhotenství (6tt, 8tt a 11tt). Jsem naprosto zdravá a teď mám i dvě zdravé děti. Vím, že je to na psychiku náročné, ale věřila bych svému tělu. Můj gynekolog mi řekl, že do zdárného konce dojde 75% těhotenství, tak jsem si hold vybrala asi černého Petra i někoho jiného. Psychika dělá opravdu hodně, mě se podařilo znovu otěhotnět a donosit ve chvíli, kdy jsme se rozhodli dát si pauzu a našla jsem si novou práci.

Určitě bych ale nevzdávala snahy o přirozené otěhotnění. Třeba kamarádka měla jen jedno embryo a transfer nevyšel a už tomu nejdou vůbec naproti, což mi příjde škoda. 100% spoléhají na ivf. My měli 6 mrazáčků. 3 nezdařené transfery, ale prokládali jsme to spontánním milováním( hlavně nemějte sex jen při ovu, to je cesta do pekel). A zadařilo se přirozeně 🙂

@jitule95 Od jedné kamarádky ségra si vzala do hlavy (takhle o ní hovořila její ségra), že má určitě nějaký problém, že jí to nepůjde. Samozřejmě, že jim to nešlo. Prošli nějakými testy, verdikt, jste ok. Pak někde četla, že jsou důležité omega kyseliny, nějaké si koupila a otěhotněla. Kámoška říká, že u ní hrála roli psychika.

Pořád to i u vás může být nešťastná náhoda a jste oba ok.

@jitule95 nebojte se, evidentně otěhotnět můžete. Buď smůla a embryo se nevyvíjelo dobře, nebo může být problém jinde. Také se mi to stalo 3x, hormonální profil v pořádku. Změnila jsem gynekologa, poslal mě na hematologii a spolu s partnerem i genetiku. Genetika v pořádku, na hema zjištěna mutace ovlivňující sražení krve a vstřebávání kyseliny listové, v závažnější formě od obou mých rodičů. Od začátku těhotenství jsem na injekcích a první trimestr jsem zaváděla progesteron. Jsem dnes 29 tt. Možná náhoda, ale nemyslím si to. Pokud ti nebude chtít dat žádanku tvůj doktor, tak car, nebo bych se vůbec nebála změnit. Stane se to, jednou, dvakrát… ale zas tolik na ty náhody nevěřím

Uplne ti rozumim. Ale na chlapa netlac.. tohle je strasne citlive tema a chapu ho, ze se mu do toho nechce. Snazite se “chvili” a vzdy se to nepovedlo v hodne rannem zacatku.. kamaradka 4x potratila z toho jednou az ve 4tem mesici a ted ma 2 zdrave holcicky prirozenou cestou. Jsme parta blizkych kamaradek z gymplu a o miminko jsme prisly vsechny a vsechny mame ted i zdrave deti. Vim ze to boli.. klidne si zajdi za psychologem pomuze Ti to 🙂 Ale neboj, zadari se .. vsak je to jen rok.. ja po roce otehotnela s prvnim a na konci 3. Mesice o nej prisla a semlelo me to jako nic v zivote. Po 7. Mesicich dcerka 🙂 Neboj ono to dopadne dobre 🙂

@jitule95 já tě od CARu nechci odrazovat, ale osobně k nim důvěru nemám - podle mě většina z nich primárně tlačí IVF. Zkusila bych v první řadě probrat s gynekologem, co všechno zkusit a jak to podpořit. A sama bych zjišťovala, jak to můžu podpořit - cvičení, zhubnuti/přibrání apod. Chápu, že je to frustrující a bolestivé, na druhou stranu rok snažení zas tak moc není a jestli tě netlačí věk, tak bych tomu ještě dala čas.

CAR mi v nicem nepomohl, jen slo vsechno do kytek. co mi po.ohlo nasadit hned v pocatku jod, na endokrinologii, pak jsem deti donosila. Ji ak ZT

Otěhotnět očividně není problém, problém je donosit. Resp. pokud byly ty potraty hned zpočátku, může to být prostě proto, že embryo prostě nebylo v pořádku, někde jsem četla, že potratem v časné fázi končí až 40 % těhotensví, je to normální a přirozené (přirozený výběr), jen ve většině případů se o tom žena třeba ani nedozví, protože třeba embryo odejde spolu s MS, která nemá třeba ani zpoždění alebo jen pár dní (ale k oplodnění jako takovému dojde, jen se to prostě neuchytí, protože třeba něco není v pořádku). Možná zpočátku by stačilo udělat nějaké komplexní vyšetření krve, zda je v pořádku štítná žláza, srážlivost, Leidenská mutace atd., možná ten základ může udělat i tvůj gynekolog, aniž bys musela hned do CAR. Ale pokud ne, tak na to komplexní vyšetření vč. genetiky CAR využít můžeš. K samotnému IUI/IVF dojít vůbec nakonec nemusí, očividně problém s početím jako takovým nemáš, jen prostě potraty. A k těm by mohlo dojít bez řešení příčiny těch potratů i při IVF.

To mě moc mrzí, úplně chápu, jak vyčerpaná a ztracená se musíš cítit. To, že se vám podařilo otěhotnět, ale těhotenství neudrželo, musí být hrozně náročné na psychiku. A ještě horší je, když ti řeknou, že „je všechno v pořádku“, ale ty víš, že není… Rozhodně podle mě má smysl nechat se vyšetřit i v IVF centru, tam se na to dívají komplexněji a mají zkušenosti i s opakovanými ranými ztrátami těhotenství. My jsme byli na IVF klinice ve Zlíně. Musím říct, že přístup byl naprosto profesionální, citlivý a hlavně, konečně jsem měla pocit, že mě někdo bere vážně a opravdu se snaží najít příčinu. Už při první konzultaci nám nabídli cílenější vyšetření, nejen hormonální profil a spermiogram, ale i genetické testy, imunologii, vyšetření štítné žlázy a kontrolu srážlivosti krve.