První dítě po 42. roce, 6x oplodněná - váš názor?

@astyna A to je co, to leštění ega? Pokud nemáš vhodného partnera, pak sotva budeš plodit dítě. A někdy máš partnera a nejde to... Takže bys výzvy přijímala, ale bohužel... Tak chodíš do práce, že jo? To je to leštění ega? To mě mrzí nejvíce, že automaticky každý, kdo nemá děti, je kariérista a egoista...

@elu Ehm, až Vám bude čtyřicet, napište, jestli si připadáte být babičkou...

@karja mě už pomlu bude 🙂...a zdraví mam bohužel už chatrnější 🙂...já jen že dátě není jenom jeden rok...dítě je dítě hoooodně dlouho a když se narodí ve 42, tak samozřejmě v té první třídě, kdy je ještě malušké opravdu už babičkovská léta mít budeme

@elu Před čtyřiceti lety byly babičky ženské už ve, dnes znám spoustu vitálních šedesátnic i starších. Život je nevyzpytatelný... Mně je čtyřicet a jako babička se fakt necítím a dlouho cítit nehodlám... Snad mi to vyjde...

@mysicka_lb To je právě špatně, samozřejmě...pořizovat si dítě jen proto, že tchyně naléhá, že chce být už babičkou, nebo proto, že už skoro všechny spolužačky mají děti, je nesmysl...přesto by měla existovat určitá soudnost...podle mě v tom hraje velikou roli i dnešní sobecký styl života. Však se taky říká, že dnešní lidé jsou "me me me generation" - generace jájínků. Já si chci užívat, já chci cestovat, já si chci dělat doktorát, já chci vydělat prachy...a potom třeba založit rodinu...jenomže je třeba se smířit s tím, že nelze mít vždycky všechno najednou...a někdy si zkrátka musíme nastavit priority - a uvědomit si, že je "něco za něco"...

@fallingstars I to je samozřejmě možné... i když ona to spíš nadnesla tak, že je hrozný, jak se jí všechny kámošky "množí" a zakládají rodiny a ona nemá s kým vyrazit ven, že by takhle "zaprděně" ještě žít nechtěla...spíš mi přišla taková...volnomyšlenkářská...ale kdo ví, třeba to byl jen jakýsi obranný mechanismus....

https://www.modrykonik.cz/blog/karja/article/a-kdy-planujete-rodinu-zxasy4/

@elu No, nemyslím si, že 48 je typický babičkovský věk. Ve svém okolí to tak opravdu nevidím. Určitě tomu bylo před pětadvaceti lety, ale teď v roce 2016?

@pamal z biologického hlediska....sociální nekomentuji

@dagmarj 6 x oplodnění mně nepřijde proti přírodě, ale to je můj osobní názor...
ono to tak může vypadat "zvenku", ale upřímně kdo by nechtěl dítě s partnerem, kterého miluje? Ono je velmi bolestivé vzdát se mateřské role a potomků 😔

A častokrát se i stává, že některá žena má partnera léta a nedaří se a pak má nového partnera a miminko se podaří, i když to už nikdo neočekává (setkávám se s takovými případy při své práci). Tady to tak není, ale je vícero důvodů proč někdo ve 40 nemá děti...

1,5 kg nemusí vůbec znamenat, že holčička bude mít nějaké zdravotní potíže nebo že bude menší... ve valné většině případů děti ty ostatní doženou, některé okolo 2. nebo 3. roku, jiné na ZŠ nebo v pubertě...

co se týká plánování dalšího dítěte hned po porodu - vzhledem k věku a preeklampsii bych to nedoporučovala... ale to rozhodnutí není na nás, ale na nich...
medicína pokročila tak, že v mnoha oblastech je na hranici etiky - a to např. i v oblastech kde to všichni spíš vítáme... to kde si uděláme "čáru", je na každém z nás 😉
všeobecný konsensus nebude nikdy

jako zásadní tu vidím nezasahování do života jiných a toleranci...
každý jsme svého štěstí strůjcem... a je velmi lehké hodnotit někoho jiného... jenže my jsme nešli v "jeho botách" 😉 a netušíme co má za sebou - navenek, ale hlavně uvnitř

Tak jsem přelouskala diskusi, že to občas bylo...

Moje připomínky:

1. Nikdo z vás, ani zakladatelka, nemáte právo soudit. Jejich život nežijete, jejich životní zkušenosti nemáte. Myslete si svoje, ale vaše názory pramení pouze z vašich prožitých situací, takže to jsou názory čistě a jen pro vaši situaci. Kdyby si s vámi život zahrál jinak, budete mluvit jinak.

2. Každá žena/každý pár má právo se pokoušet o dítě. Tohle právo jim žádná z vás nemůže (naštěstí) vzít. Jestli se pokoušejí s pomocí IVF, vám může být putna, po čtyřicítce si to stejně hradí sami, takže z vašich kapes to rozhodně nejde.

3. Mně bude 40 za dva roky. Stará si rozhodně nepřipadám 😉. Další děti neplánuji, jenže ani nemohu brát hormony, a co když se zadaří? Kvůli názorům těch, co by čtyřiceti- a více leté matky ukamenovali, na potrat rozhodně nepůjdu.

4. Mám dvě kamarádky, kterým je 42, jsou bezdětné. Obě měly v životě smůlu, jedna z nich je už navíc i bez partnera, který to snažení neustál. Jsou neuvěřitelně nešťastné, ani jedné z nich IVF neklaplo a na další pokusy už nejsou peníze. Žádná z vás, co máte děti, se do jejich bolesti neumíte vcítit ani zpoloviny. Kdybyste byly na jejich místě a prostředky na IVF měly, s klidným srdcem se dětí vzdáte s tím, že je to proti přírodě? Asi těžko...

5. Zakladatelka napsala svůj příspěvek i ty další celkem hnusně, takovou osobu bych ve své blízkosti fakt nechtěla. Nejlépe by bylo, kdyby si hleděla své rodiny a cizí nešmírovala.

@somalicats souhlas,hlavne co se tyka psaneho projevu zakladatelky.

Jinak ty plky o tom, že se rodiče nad čtyřicet nedožijí ani maturity svých dětí... Znám rodinu, mají momentálně dvouletou holčičku, jemu je 40, takže si ji pořídil ještě ve vámi "schváleném" limitu. Skoro rok si stěžoval na pobolívání břicha, po roce, kdy byl konečně odeslán na vyšetření, se zjistilo, že má rakovinu tlustého střeva s metastázami v játrech... Ještě před rokem věřil, že se uzdraví a dožije se dceřiny dospělosti. Dneska leží v nemocnici v terminální fázi onemocnění a už ví, že se sotva dožije jejího nástupu do školky. A teď tu plkejte něco o tom, že si měl dceru pořídit ve dvaceti, když v té době ještě studoval VŠ...

@somalicats Život nám může připravit různé nástrahy...bohužel, tu jistotu, že se dožijeme dospělosti svých dětí nemáme ani tehdy, když zakládáme rodinu ve dvaceti...ale nejde jen o "dožití", ale i o sílu, vitalitu, duševní svěžest, která s věkem jde dolů, ať se nám to líbí nebo nelíbí...Samozřejmě každý jsme úplně jiný...někdo má v padesáti elán jako dvacátník, někdo je životem uštván již ve čtyřiceti...Každý si asi musí odpovědět sám na otázku "mám na to nebo nemám"...Samozřejmě ani zakladatelka nemá právo zasahovat svému bratrovi do rozhodnutí, zda mít děti nebo nemít...Každopádně možná by měli o jejím postoji vědět, protože evidentně nebude osobou, která by byla ochotna s péčí o potomky svého bratra nějak více pomáhat, když k tomu má již teď tak negativní přístup...I proto by si měli tito rodiče uvědomit, jakkoli se nám to třeba zdá kruté a nefér, že na ta děcka budou úplně sami a měli by to brát v potaz...

@carmilla Ano, a právě proto jsou tahle rozhodnutí vždycky jen na uvážení těch, kterých se to týká. Pokud je mi čtyřicet a vím, že námahu špatně zvládám, tak si sama dítě prostě nepořídím, protože s rostoucím věkem bude hůř a když nezvládám zátěž teď, jak ji budu zvládat potom... Ale to neznamená, že pro mě bude automaticky každá matka, která se ve čtyřiceti a výš rozhodne přivést na svět dítě, nezodpovědná, protože když já nezvládám, tak ona zákonitě nebude zvládat taky.

K té pomoci s péčí - no, sama na děti můžeš být i ve dvaceti či třiceti. V těch čtyřiceti a víc bych řekla, že to může být paradoxně i snazší, protože většinou máš něco našetřeno (pokud jsi teda nevrazila komplet všechno do IVF a nevyděláváš tolik, že to během prvních let zase naženeš), v práci už jsi většinou taky kariérně výš, takže nemusí být až takový problém si třeba zaplatit chůvu, která pomůže... Jinak ale plodit děti s tím, že pomůže rodina, to je z mého pohledu celkem nezralý přístup v jakémkoli věku. Jo, v mimořádných situacích je to o něčem jiném, ale v běžných situacích snad žádný rodič nespoléhá na to, že když bude unaven, pomůže teta/strýc...

@somalicats To ne, na únavu jsem nemyslela...spíš na mimořádné situace jako je nemoc, úraz, úmrtí...

@somalicats jistotu, že se dožiješ dospělosti svých dětí nemáš nikdy, kamarádka si pořídila děti v 24-25 a nedávno zemřela na rakovinu, dětem je okolo 10 let 😔

@lenka5731 No já to vím, to jen tady z té diskuse mám pocit, že některé diskutující mají pocit, že po čtyřicítce už je to jen čekárna na smrt, zato do té doby je vše pohodička.

Jo, tohle jsou hrozný příběhy, bohužel jich není zrovna málo ☹

@carmilla Mimořádná situace může přijít i dřív, viz můj druhý příspěvek. Život začíná být rizikový už v okamžiku početí - nikdy nemáš jistotu, že se vůbec narodíš, a po narození nikdy nevíš, jak dlouho budeš žít. V autě se můžeš vysekat ve dvaceti stejně jako v padesáti, nemoc si nevybírá...

@somalicats ☹ Je to opravdu strašný. 🤐

Pro spoustu "mladých" je 40 nepředstavitelný věk, takový předdůchod, takže bych k tomu byla asi já osobně velkorysá. Dokonce jsem na MS četla názor, že "neví proč by si měl někdo ve 40-50 letech stavět dům, že v tomhle věku už to přece nemá smysl". Slečně bylo asi 25.

@lenka5731 Jo, "babičkovský" věk... Já jsem jen na tyhle mlaďošky zvědavá, až se do toho věku dohrabou, jestli o sobě taky budou uvažovat ve stylu "už jsem předdůchodce a skorobabička" 😀

@somalicats 👍👍👍👍👍 souhlasím, se vším co jsi napsala. Nejvíce s bodem 5.

@somalicats tuto formulaci jsem napsala já a jsem stará, ne každý si potřebuje dokazovat věčné mládí, někdo umí stárnout s grácií

@elu ještě Vam nebylo čtyřicet a pripadate si stará 😀 Co budete říkat v šedesáti ? 😲

@elu Obávám se, že připadat si v necelých 40 stará nebude mít s grácií mnoho společného...😳

Holka zlata, raduj se, že tvůj bratr je otcem, jak si přál, a nesud ho. Sama nevis, co ti osud přinese a možná ty budeš jednou terčem kritiky a možná to bude on, kdo se za tebe postavi.

Hodně štěstí a zdravi prtěti.

P.S. Možná by te zajímalo, co to je eugenika. 😒

@elu Pokud se cítíš stará, je to jen a jen Tvůj problém. Není to o tom si něco dokazovat, je to o tom, jak se člověk cítí. Já se cítím výborně, nemám problém si s dětmi zablbnout nebo provozovat stejné činnosti jako před 10 či 20 lety. Jasně, nebudu se stylizovat jako čerstvá osmnáctka, na to už nemám ani postavu. Ale stárnout s grácií neznamená tvrdit o sobě, že jsem stará, pokud se tak necítím. Stárneme všichni, staří jsme až tehdy, když začne stárnout mysl 😉