Pondělní SOUTĚŽ o balíček plný vánočních dekorací

Moje největší vánoční přání bylo vždycky už od dětství mít 2 zdravé děti a to se mi vyplnilo 🙂

Sestřičku mám, ale stejně jsem si jako malá vždycky přála od Ježíška brášku. Malovala jsem ho, pořád jsem o něm mluvila.... Maminka mě trpělivě poslouchala. Po letech jsem se dozvěděla, že i ona si třetí miminko moc přála, ale po mimoděložním těhotenství jí další miminko "zakázali"... Nyní mám dvě děti a teprve ted si dkážu představit, jak pro ní tyto mé přání a obrázky musely být těžké. Mám svoje rodiče moc ráda a na Vánoce jako dítě vzpomínám strašně ráda. Jsou to asi jen pocity. Vše bylo plné světel, krásné a veselé..🙂

Už jako dítě jsem milovala atmosféru celého vánočního dne a celý rok se na něj těšíla. Nevzpomínám si na žádný konkrétní dárek, který jsem si přála, ale v srdci si dodnes nesu tu kouzelnou atmosféru, kterou nám rodiče dokázali vytvořit. A o to snažím i teď se svými dětmi

Mým velkým zájmem bylo v dětství tvoření. Bohužel nebyla možnost jako dnes, materiál nebyl dostupný a i finanční stránka byla pro rodiče jistě boj. Nyní si vše vynahrazuji s dcerkou 🙂 šiju, lepím, stříhám, vyrábím pro ni...a Kik miluji. Tajně tam chodím na filcové výseky, korálky, komponenty...🙂

Já si přála vždy bratříčka...tak mé přání bylo splněno,ale pouze na pár dní a jen jsem o bratříčkovi mluvila jak byl malinký a slaboučký a proto odešel.Těch přání je za dětství mnoho určitě u každého znás 😉

Já si vždy přála pejska, ale naši byli stále proti, až jednou se mi to přání splnilo. Sice to nebylo na Vánoce, kdy jsme si pejska pořídili, ale radost jsem měla velikou 🙂
jinak na Vánoce jako dítě vzpomínám moc ráda, vždy jsem měla ráda a stále mám ráda tu atmosféru. Nezapomenu na to, jak se taťka vždy nenápadně vytratil po večeři, já se ségrou pomáhala mamce uklidit nádobí a pak jsme slyšeli zvoneček oznamující, že přišel Ježíšek. Tyhle tradice mám na Vánocích moc ráda, a s tím zvonečkem to s našimi kluky taky dodržujeme 🙂

Kdyz mi bylo asi 16let moc jsem si přála aby se moje babička setkala se svou dcerou, kterou v te dobe 15let nevidela. Nasla jsem jeji posledni adresu a napsala ji, asi v rijnu, dopis. Setkani bych planovala prave na Vanoce. Tyden pred stedrym dnem mi zazvonil telefon.... volala pani, ze dcera moji babicky je uz po smrti... prani se mi nesplnilo, ale byla jsem rada, ze jsem to udelala. Ted uz se snad setkaly v nebicku ☹

Rodice nam skoro vzdy koupili, co jsme si s brachou prali. Proto pro me bylo vzdycky nejdulezitejsi, abych byla s mamkou, tatkou a brachou. Kdyz mi bylo 13, tak se nam to bohuzel nepodarilo, a to tehdy, kdyz byl tatka na vojenske misi v Bosne. Nejvetsim pranim tehdy bylo, aby byl s nami.. Nezazila jsem snad smutnejsi Vanoce. Ted mam 2 deti, milujiciho manzela a i kdyz na Vanoce muzeme byt jen spolu, strasne rada se vracim domu k rodicum.

ja si vzdycky prala co prave letelo. jednou to bylo tamagoci, podruhe supr obleceni, pak mobil. ale NEJVETSI PRANI byl velky semisovy konik. touzila.jsem po nem rok co rok, ale bohuzel stal.moc a nas bylo taky moc.🙂 ale to bylo me silene krasne prani az doted. ted mam holcicku, a prvni hracka co.jsem ji koupila.byl velky, ipravdu velky semisovy konik.🙂 tim.jsem si ukojila.svoje svedomi I vedomi a mala ho taky.miluje.:-) och, ta nostalgie.🙂

Já si na své největší přání nevzpomínám, možná je to tím, že jsem toho moc ani neočekávala. Vzpomínám si na každoroční zklamání při rozbalování dárků - ponožky, tužky, bloky..běžné věci co byly stejně potřeba koupit. Také si vzpomínám jak jsem záviděla kamarádkám co dostaly. Hodně mě to mrzelo a mrzí doteď, nechci, aby stejné vzpomínky měla i má dcera a proto se určitě budu snažit v rámci možností vyslyšet její přání a nadělit jí opravdu to z čeho bude mít radost.
Jinak vždycky když vidím scénu z Pelíšků, jak mladej rozbaluje u stromku boty, zelený fusky a procedí: Díky táto! tak vidím sama sebe před 15ti lety 😀

Mé největší dětské přání bylo, dostat od ježíška velkou panenku, které by padlo mé oblečení. Abych jí mohla neustále převlékat. Ježíšek byl tehdy moc štědrý a přesně takovou vysněnou mi donesl. Nakonec to dopadlo tak, že jsem já nosila její oblečení, protože ho měla hezčí.

Moje největší přání ze všech, když jsem byla dítě bylo to, abych nedostala žádné oblečení, ale samé hračky. Když jsem pak byla v pubertě, naopak jsem chtěla samé oblečení a teď? Teď když už mám 2 krásné a zdravé děti si nepřeju nic jiného než jejich úsměvy a pohodu během celých Vánoc 🙂

Moje nejvetsi vanocni prani bylo, kdyz jsem mela 14 let,aby se tata dozil aspon vanoc.
To se mi splnilo. Odesel 10.ledna.

Jako dítě jsem si moc přála aby moje rodina byla nesmrtelná. Milovala jsem a stále svojí rodinu miluji, přesto tohle přání se mi nikdy nesplní. Jinak jsem měla všechno. Jako dítě z vesnice jsem byla od rána do večera venku s kamarády. Přibíhala jsem na maminčino písknutí (spolu s naší tlupou) ke kuchyňskému oknu kde na nás pokaždé čekal buďto právě dopečený koláč, buchty, atd... 🙂

Vždycky jsem si přála vlastní pokoj, ale bydleli jsme u prarodičů v 2+1. Ježíškovi jsem to psala snad každý rok, ale nikdy jsem ho nedostala. Až letos, kdy jsme našim dětem zařídili dětský pokoj. Jsem ráda, že mají ten kousek místa, kam se budou moct schovat a bude jenom jejich.

Moje největší dětské přání, které se mě drželo poměrně dlouho a proto si ho i pamatuju, bylo, aby všechno na světě bylo růžové. ZAPLAŤ PÁNBŮH se mi přání nesplnilo 😀

Já si jako dítě přála spoustu panenek, koně a jak šel čas přála jsem si velkou, šťastnou rodinu. Teď už mám dvě krásné děti a moc ráda bych jí ještě rozšířila a splnila si svůj pubertální sen o třech dětech. Tak snad mi to vyjde a za rok na vánoce už budou všechna má přání vyslyšena a bude nás 5 😝 Je to cesta trnitá, ale rozhodně to za to stojí!!! Tak holky ať se všem všechno vyplní :-*

Jak tak vzpomínám, asi jsem nikdy neměla nějaké konkrétní přání, které by nám nasi nesplnili. Samozřejmě v ramci hlavně finančních možnosti. Ale velmi dobře si pamatuji, jak strašně jsem se bala, ze na mámu vyjde služba i na Štědrý večer a nebude s nami. Naštěstí se to většinou nestalo, ale dodnes mám největší strach z toho, abychom se o Vánoce sešli všichni, kdo ještě z rodiny zůstal....

mým největším přáním každý rok byl pejsek,ale bydleli jsme v bytovce a brácha byl alergický,takže to prostě nešlo. Tak jsem si alespon ted nadělila to co se mi nikdy nesplnilo a hnedka dva hafany 🙂)))

Mé největší dětské přání bylo, abych měla kočičku. Bydleli jsme v paneláku,kam mi ji rodiče nechtěli pořídit. Ale měli jsme zahradu, na které měla kočka výběh, takže já každý den chodila a nosila ji pamlsky.Když sem povyrostla, objevila se u mě alergie na kočičí chlupy a od té doby mám kočky jen na obrázcích z kalendářů a puzzlich. 😒

K Vánocům jsem si vždy přála
Aby se rodina mela ráda
A u stromečku se vždy smála.

Největší me přání pod stromeček
Byla vlastní rodina a vlastni domeček
Letos uz jsme s tátou 3
Na domeček Ježíšek našetří.

Je zbytečné přát si drahe dary.
Důležitá je láska a hlavně zdraví
A kdyz uz něco kupte si ponožky
Aby nám v zimě neumrzli nožky

Naše Vánoce se letos jen kolem maleho točí
Bude zas krásné jak stromecek rozzari mu oči
Az si cela rodina ke stromečku sedne
A náš poklad se na dárečky vrhne.

Tohle bylo mé velké přání
Které se mi splnilo az na ten domeček
Vám vsem přeji hodně zdraví
A vše co si přejete pod váš stromeček.

Už od mala jsme s rodiči na dovolených po Česku navštěvovali hrady a zámky. Nevím, jestli jsem si historii zamilovala tehdy nebo jsem se s touhle láskou už narodila, ale drží mě do teď.
Už od mala chci mít svůj hrad nebo zámek. Jako malá jsem si představovala, že na něm budu bydlet a chodit ve stejných šatech, jako nosily kdysi princezny. Postupem času, jak jsem stárla, se mé představy měnily a dostávaly konkrétnější podobu. Moc ráda bych zachránila nějakou chátrající památku, vrátila jí lesk dob minulých. Na hradě nebo zámku bych zařídila ubytování a ráda bych tam pořádala svatby. Ne za drahé peníze, jak tomu často na takových místech bývá, ale co nejlevněji, aby si své sny o krásné svatbě mohli splnit úplně všichni. A pak na místě i přespat.
Dále bych tam chtěla mít stáje s koňmi a provozovat tam hypoterapii pro hendikepované děti.
Můj sen je hodně bohužel limitován penězi... Ale já pořád věřím, že si jednou toto přání splním 🙂

Vánoce miluji 😵 vždy jsme měli kouzelné, šťastné, rodinné vánoce plné radosti, lásky a samozřejmě dárečků, které dítě nemiluje rozbalování? 🙄 u nás jsou vždy dárky překvapení, dodnes, i když jsme všichni již odrostlí 😀 jako děti jsme si se ségrou strašně moc přály video 🙂 hit tehdejší doby 😀 psaly jsme si o něj několikrát, jednou dokonce děti našich známých říkaly, že tam určitě bude 🙂 tak jsme poprvé prohledaly celý dům, nikdy předtím jsem dárky nehledaly 😀 a ono nikdy pod tím stromkem nebylo, byly tam vždy bombatické dárky, takže jsme na vysněné video zapomněly, ale další rok psaly zas 😀 video se u nás doma nikdy neobjevilo a my se ségrou na to dodnes vzpomínáme 😵 je to taková naše rodinná "historka" 😉

Konkrétní přání si nepamatuju, ale každý rok jsme se sestrou psaly dopis Ježíškovi. Dopis jsme nechaly za oknem a druhý den ráno zmizel, Ježíšek si ho vyzvedl 😀 Mám pocit, že jsme určitě splnitelné dárky dostaly. Když jsme byly starší (asi v pubertě), na seznamu se začal objevovat kluk (přítel), tak ten se pod stromečkem bohužel nikdy neobjevil 😀

Já jsem si jako malá přála modrého králíka Azurita z reklamy na prací prostředek, vždyť takovému rozkošnému zajdovi, který měl zaručovat i hebkost nešlo odolat. A protože Ježíšek mé přání vyslyšel, modrý plyšový králíček na mě pod stromkem čekal. Mám ho do dnes a hrají si s ním všechny děti v rodině 🙂

Moje detske prani?Mit strizlivou maminku aspon na Stedry den.Myslim,ze jednou se to i povedlo aspon do vecere.Ted mam prani byt takovou maminkou jakou jsem si vzdycky prala mit.Moje dite se nikdy nebude krcit v rohu strachy.A taky jsem si prala mit jako mala zivy stromecek ale to bylo kazdymu jednu.🙂

Já jsem si vždycky přála vidět Ježíška, zatím se mi to nesplnilo tak s těma našema šmudlinkama čakáme dál...Bára to ještě nechápe, ale Verunka už zase začala, že letos ho určitě chytne a uvidí 🙂

V dětství jsem si přála psa a přání se mi v 11 letech splnilo. Dostala jsem fenku knírače a byla s námi kralsných 16 let 🙂 Nikdy nezapomenu na to, jak jsem otevírala krabici a ona tam seděla s červeným balónkem. A největší "dospělácké" přání se mi splnilo loni 10.prosince, když se nám narodil náš chlapeček.

Já si přála jako malá staršího brášku a dlouho jsem nemohla pochopit, že když mám starší sestru tak toho brášku opravdu nikdy mít nemůžu... 😉