SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Můj první vláček! 🙂

Nejlepší výlet byl asi do muzea čokoláda, když jsme nemohli vysvětlit, že čokoládovéé auto Mr. Beana se nejí 😀 Ale Mlaďas si to tam moc užil, cestou domů zbodnul čoko-lízátko a cestou zpátky jsme se stavili v muzeu vláčků. Ty má totiž úplně nejraději 🙂

Cestujeme hodně a rádi, užíváme si, že můžeme být všichni spolu. Holky vždy u fotek a videí z výletů křičí ,,tady ještě chceme jednou!". Je jim jedno, jestli to jsou hory, aquaparky, památky nebo jen výlet za zmrzlinou. Největším letošním zážitkem byl ale ,,pláštěnkový" výlet - pršelo, ale my si vyrazili na procházku ke zřícenině, navlečení v pláštěnkách a gumácích. Byla to, jak to pak okomentovala dcera: ,,mami, strašná blbost, ale super, příště pojedeme zase, jo". Takže když prší, škemrá, ať zase někam v pláštěnkách jedeme.

Kdyz byl dceři asi rok, jeli jsme trasu cca 280 km dlouhou. Venku bylo 35°C ve stínu a dcera ještě nosila plenky. Cestu snášela velmi dobře. Zhruba hodinu po výjezdu ji protekla plenka, což jsme zjistili velmi brzy po "velké akci", i když nás nijak slovně neinformovala. V autě bylo k nevydrzeni, měli jsme otevřené okénko. Nikde nebyl žádný sjezd ani benzínová stanice. Dcera už byla nervózní jak to měla všude a navíc měla jen takové lehké saticky pod kterými měla jen tu plenku, takže to proteklo i na autosedačku. Zastavili jsme na prvni benzince co jsme potkali. Měla jsem málo vlhcenych ubrousku (zákon schválnosti) tak jsme zkoupili snad všechny kapesníky co na té benzině měli. Oder byl v autě celou cestu než jsme dojeli domu.
Není to vlastne ani nic zajímavého, ale věřte mi, že zážitek to byl opravdu silný 😝

Na výlety chodíme pěšky, jezdíme autem, autobusem a také vlakem. Jízdy vlakem jsou pro nás zajímavé - můžeme se kochat krásnou přírodou a žádné hlídání aut na silnici. Prostě takový správný relax. V loňském roce jsme se jeli autobusem podívat za Ježíškem - pro dcerku to bylo velké překvapení, vyfotila se a požádala si o dárečky, které by si přála. Natěšená dětská očka jsou tou nejlepší odměnou, kterou můžou rodičům dát.

My jsme sice chodící výletníci, ale pro zpestření a hlavně zážitek pro děti rádi nasedneme jak do busu, tak i vlaku 🚂 momentálně dvouletý syn, vláčky zbožňuje, tak jsme si na jeho narozeniny (v létě) udělali výlet do Lesní železnice, nadšení dětí neznalo mezí, a nás rodiče to velmi potěšilo ♥

Co zajímavého jsme zažili? Zrovna dneska mě a mé dva syny vzala mamka do zoo v Ostravě, už jsme byli dost unavení, tak jsme si na konci zoo řekli, že pojedeme zpět k východu vláčkem. Prvorozený vláčky strašně moc miluje, doma si nehraje téměř s ničím jiným i všude ho zajímají, ale vždy se bál nastoupit a dnes poprvé souhlasil, že v něm pojedeme. Tak jsme zaplatili, nastoupili a čekali až se vlak rozjede. Já už jsem mezitím zavolala manželovi, že pojedeme vláčkem k východu a pak už rovnou autem domů. Nasedl řidič vlaku a spustil v reproduktorech: Dobrý den, vítáme vás na projížďce po safari v zoologické zahradě Ostrava, jízda trvá 15-20 min a končí na stejném místě... Na stejném místě?! :-O Obě jsme na sebe s mamkou zíraly a nebyly schopné slova 😀 Takže všichni unavení si dáme projížďku ještě 15-20min a pak ještě budeme muset pěšourem přes celou zoo zpátky? :-O 😀 Nastoupili jsme na takovou tu projížďku s povídáním 😀 Ale i tak to bylo moc pěkné a syn se konečně ve vláčku nebál a pozoroval zvířátka. Když jsme vystoupili a šli teda pěšky, tak jsme po cestě potkali i ten vlak, který vozí k východu a nastoupili i na něj a pak hurá do auta a domů.
Byl to fakt vtipný zážitek a nejvtipnější byl můj výraz když se v reproduktorech ozvalo: Končí na stejném místě.. Jo a mamka zrovna natáčela, takže si můj velmi, opravdu velmi šokovaný výraz můžeme pouštět pořád dokola a válet se u něj smíchy :-P 😀 😀

Radi cestujeme a cestovat vlačkem nás baví , když začala naše Esterka mluvit začala to být teprve zábava . Esterka dokaže pobavit celý vlak normalně je stydlivka ale ve vlaku se hned s každým skamarádí ,vypráví a vyzvídá . Občas se pořádne zapotím když se naše Esterka vyptavá cizich lidi na otazky typu jak je možné že mají černou kůží , kde paní ztratila zuby nebo proč pán nemůže dojíst její svačinku když vypadá hladově . Věřte že se snažím temto situacím zabránit , ale detská zvídavost je někdy rychlejší než reakce překvapené matky 😀

Než se nám narodil syn, cestovali jsme s manželem velice často, protože cestování milujeme. Možná i proto jsme si naplánovali první výlet ve třech už když byly synovi tři měsíce (vlastně to bylo spíš v pěti, protože ve vedlejším pokoji se ubytovali tchán s tchýní, abychom mohli zajít v klidu na snídani atd... )Popravdě musím říct, že jsem se před cestou hodně bála, jak to s takovým miminkem zvládneme, ale nakonec to bylo super. Malý celou cestu krásně spinkal - a to jsme jeli do Pece pod Sněžkou - od nás 200km. Zážitek mám hlavně z cesty zpět, kdy nám chtěl manžel cestu zkrátit (hlavně kvůli kojení, protože jsme uměli kojit jen v leže)), takže jsme jeli "kratší" cestou, kde ovšem bylo asi 5 objížděk, takže jsme místo 2,5hodiny jeli 4,5h 🙂 Nakonec jsme museli kojit v autě, ale zvládli jsme to 🙂
No a od té doby výletujeme často, ale ne tak daleko. Spíš kam dojedeme s kočárkem. A malý je nadšený cestovatel po nás - za jakéhokoliv počasí 🙂
Z vláčku by měl určitě obrovskou radost - zrovna před pár dny dostal své první Lego Duplo - První autobus a pořád s ním jezdí a rozkládá ho 🙂 Ježíšek určitě donese nějaké další (a určitě ne poslední 🙂 )

Od šesté třídy jsem dojížděla vlakem do školy do nejbližšího města sama. Protože jsem z malé vsi, vlak tam jezdí cca po dvou hodinách. Abych stíhala školu, jezdila jsem spojem okolo sedmé raní. Malé zpoždění nebylo žádným překvapením. Jednou už to trvalo déle. Čtvrt hodiny, půl, pak hlášení, že po cestě spadl strom, ale vlak už jede. Cca po třičtvrtě hodině vlak opravdu přijel. Z kabiny strojvedoucího koukala z okna velká větev, okýnko rozbité. A uvnitř vagonu seděl na zemi u otevřeného poklopu průvodčí, nohu v díře a prý brzdí nohou, protože spadlá větev porouchala brzdu..
No do školy jsem přišla pozdě, ale s parádní historkou 🙂

My jsme vlakem taky docela dost cestovali, teď už máme auto, ale i tak nás to někdy nemine. Těžko říct, který zážitek je nejzajímavější. Před asi půl rokem jsme jeli k babičce rychlíkem Brno-Vyškov a místo vagonu pro vozíčkáře byl obyčejný - a my s kočárem. Tak nás průvodčí zavřela v prostoru pro kola, v podstatě nákladní vagon. Prej vyjimečně, normálně se to nesmí, má se kočár nechat tam a jít si sednout normálně do vlaku ale malej usínal, v zimě nacpanej do fusaku, zabalenej do bundy..no myslím že se slitovala protože věděla že jednak by celou dobu prořval a jednak než bysme ho vyslíkli mohli bysme ho zas oblíkat. Jinak než jsme se s partnerem vůbec poznali jezdila jsem vlakem do školy a za expartnerem. Jednou napadli zfetovaní cestující průvodčího, vyhodili mu čepici a jednu botu z okna, jindy zas se mnou nastupovala ženská co utíkala před chlapem, on ji ale dohnal a zmlátil ve vlaku jak psa (a lidi se pomalu a postupně vytráceli až jsem se naštvala, sebrala chlapa co akorát nastoupil a šli jsme dovnitř, on se postavil proti němu a řekl že mu dá do držky jestli toho nenechá a já jsem ji mezitím vtáhla mezi nás tak aby na ni nemohl a odvedla jsem ji pryč a pak jsem s ní byla podat trestní oznámení jako svědek) a docela fajn byla jízda poslední vlakem v 11 večer, o půl 12 jsem vystupovala a cca minutu před zastavením vlaku se z vedlejšího vagonu ozývalo MĚ STOJÍ MĚ STOJÍ A VESNICE HLADOVÝ a podobný bomba písně od 5ti připitých padesátníků. Někdy je cesta vlakem docela zážitek 🙂

Není tomu tak dávno, kdy jsme si poprvé udělali delší procházku a zašli až na vlakové nádraží. Dcerka byla celou atmosférou vlakového nádraží ohromená. Moc se jí líbila informacni tabule - příjezdy a odjezdy vlaků, hlavně to jak na ni přeskakovala písmenka 🙂, pobihajici cestující a pan vypravci s jeho píšťalkou...Když už jsme se chystali k odchodu, dcerka najednou zesmutnela, moc chtěla nastoupit a projet se vláčkem...Takze i když to nebylo vůbec v plánu, udělali jsme si výlet vláčkem na Karlštejn. 😊 Nečekaný výlet vláčkem bylo jak říká dcerka žůžo dobjodjůžo... Musíme určitě brzy zopakovat.

Cestujeme rádi a je jedno kde jsme,hlavně že jsme spolu ,ale hezký zážitek byl třeba když jsme navštívili Dinopark Vyškov a ze ZOO do Dinoparku jsme jeli vláčkem přes město 🙂

Naše děti a my rádi cestujeme.Ať už jsou to zoologické zahrady,dinoparky a různé akce pro děti. Nejhezčí zážitek? Jednoznačně týden u moře,letos v létě.Byli poprvé a myslím si,že jsme si to celá rodina náležitě užila 🙂

Syn vlacky miluje. Mame za sebou kolinskou reparskou drazku. Vsestary. Chlumec nad cidlinou. Chystame se do jaromere. Pecky. Kralovstvi zeleznic. Rosice nad labem....

cestujeme rádi,nejraději po svých nebo na kole a do lesa, tam je nejlíp

Cestujeme se synkem hodně, na jakémkoliv dopravním prostředku. Syn má nejraději jízdu vláčkem nebo na kole. Sedí v sedačce a rád pozoruje okolí. Jeho první velká dovolená byla do termálních lázní na Slovensko, kde se naučil chodit. Nebo při cestě autem si celá rodina zpíváme a cesta nám rychleji uteče. Jednou jel syn s taťkou do Prahy Pendolinem a cesta se mu líbila. Dokonce vydržel sedět 100km a sledoval okolí.A každoročně,když je otevřený skanzen,tak se jede projet vláčkem a koupí si jízdenku za 20kč a ty rád sbírá. Na obrázku sám ve vagonu a pak s jízdenkou před vagonem s kamarádkou.

.

Náš zážitek se týká právě cestování vlakem, který dcera miluje, i když jezdíme tak 2x do roka. Když jsme byly s dcerou samy u babičky na týden na prázdninách a vracely se, měly jsme v Ostravě asi hodinu čas, než nám pojede spoj, v klidu jsme dojely na nádraží a já koukám, kolik je hodin a kdy nám to jede. Čtu to jednou, dvakrát, potřetí a pak jsem vykřikla: Za dvě minuty! Já myslela, že máme ještě tak dvacet! Vzala jsem do jedné ruky těžký kufr a povídám dcerce: teď buď v klidu, vezmu tě jako koberec a poběžíme, ať stihneme vláček. Vzala ji pod paží a běžela na nástupiště....asi jsem trhla rekord v běhu s 15 kg pod jednou paží a 10 kg zavazadlem v druhé ruce, ale malá na to vzpomíná a už se těší, až si bude příště hrát na koberec. Stihly jsme to na vteřinu 🙂

Nadrazakuv syn miluje vlacky 🙂 bydlime hned u trate,tak Vojtik mava na vlak nekolikrat denne. vylety miluje,kazde rano se pri oblekani pta kam jedeme? 🙂

Mám 18m starou dceru, kterou jsem v neděli poprvé vzala podívat na nádraží za kamarádkou - výpravčí. Je to malé nádraží, kde projíždí hlavně nákladní vlaky a staví hlavně motoráčky. Počítala jsem, že se bude asi bát, nebo ji to nebude zajímat. Naopak! Už v autě, když viděla první vlak otevřenými dveřmi, byla celá pryč. Ukazovala nadšeně a div nevyskočila z auta i se sedačkou. Přitom zatím znala vlak jen z knížky. Na každý vlak pak mávala, strojvedoucí byli super a houkali, pískali. Vůbec se nebála! Když jsme jeden vlak málem promeškaly, div mi nevylezla po hlavě 😀 Od té doby ukazuje vláčky všude, i tam, kde jsem si jich doteď sama nevšimla, i pidihračka v knížce, v novinách, všude. Těším se, až bude Mikulášská a vezmu ji projet párovkou, aby konečně viděla, proč mašinka dělá "š-š-š". Duplo mašinka je super nápad, kéž bych ji pro ni vyhrála, byla by v sedmém nebi ❤

Já zrovna nedávno jela s dcerou (7 měsíců) poprvé vlakem a zrovna tři hodiny. Problém byl s korbickou,protože ve vlaku nešlo mít cely kočár u sebe takže korba byla chvíli na sedadle vedle mě a já seděla na půl zadku,ale pak jsem ji dala na stolecek a dcera měla krásný výhled z okna takže se jí cesta moc libila.už se těším až bude větší a užije si i kino ve vlaku.

Dobrý den, cestujeme s dětmi rádi, byť cesty jsou někdy náročnější na zábavu i na nervy nás rodičů 🙂 Zážitků z cest je tak mnoho...některé jsou veselé až zpětné...třeba výsledek výletu na Radhošť, kdy jsme se cpali borůvkami sbíranými i těmi v knedlících a které nám na zpáteční cestě obarvily auto krásně do fialova, když synovi nesedly zatáčky na cestě....a pak jsou i krásné, až dojemné, kdy děti (4 roky a 2 roky) u babičky, kterou máme přes celou republiku, každé ráno jen otevřely oči, už se sháněly po kyblíku a lopatce a šly babičce sbírat slimáky na zahradě a každé ráno se tímto na minimálně hodinu zabavily 🙂

Dcera miluje vláčky od miminka. K babičce jsme jezdily spolu pravidelně vláčkem. Od narození druhého miminka jsme spolu ještě nejeli. Ale, aby se Terezka mohla projet, bere ji babička na výlety. Každý den u babičky se spolu dívají na vláčky na internetu a malá už umí vyjmenovat všechny druhy lokomotiv. Hold se nezapře, že je vnučkou nádražáků 😀

Dcerka cestování miluje. Autem, autobusem a vlakem jezdíme často, letadlem, metrem nebo třeba lanovkou cestujeme jen občas. Každý dopravní prostředek má něco do sebe, ale úplně nejlepší je, pokud se to skloubí dohromady. Letos v září jsme si s dcerkou udělaly výlet do Prahy vlakem a následně jsme několik hodin jezdily autobusem, metrem, tramvají a přívozem. Dvouletá dcerka byla nadšená a já zavzpomínala na svá studentská léta 🙂 P.s.: I vláčky viz foto jsou super 😀

Na konci prázdnin jsme navštívili muzeum ČD v Lužné u Rakovníka.Musím podotknout,že známí nám dali opravdu dobrý typ.Setkání našeho synka s tolika vlaky bylo dojemné.Nevěděl kam se dříve koukat a bylo na něm vidět,že i když je ještě prcek,tak si to náramně užívá.Všechny vlaky si chtěl prohlédnout,a tak jeho malé nožky dostaly pěkně zabrat,jak všude běhal.Cestou zpět domů usnul spokojeně v autě.Při návštěvě dědečka asi za týden od našeho výletu, dostal svoji první malou plastovou mašinku,která s ním teď chodí každý večer spinkat.

My jsme se synkem jeli vlackem pres celou republiku. Dvakrat. 🚂Byl jeste docela maly, takze cestou tam objevoval veci ve vlaku, koukal na lidi, koukal z okna, chvili si zdrimnul, chvili si hral s hrackami. Super zazitek pro nej i pro me. Druha cesta byla navecer, takze jsem myslela, ze bude pekne spinkat. Ale ne. Byl z vlaku tak nadseny, ze cele 4 hodiny skakal, dovadel, smal se, vejskal radosti... nechapu co ho tak nadchlo. Jestli koleje, prostedi vlacku... no nejvic energie mel kolem 21:30... byl proste jak v tranzu. Ja uz unavena, utahana, zoufala, no krize. Manzel nas jel na nadrazi vysvednout, nedokazala jsem si dalsi cestu s tim divochem predstavit. 🙈Jen jsme vystoupili z vlaku, maly mi usnul na rameni jak spalek. Totalne vytuhnul, spal by i kdybych ho za nohy tahla za sebou.😂 Zazitek ve vlaku lepsi jak v disneylandu😂

Můj nejsilnější zážitek s cestováním není vůbec veselý... už je to rok a půl zpět.. ale stále silný vzpomínka.
Dcerka byla chvilku doma z hospitalizace v nemocnici a po ATB a zrovna v ten den jsem byly na kontrole u dr a na první očkování.. Byly jí 3 měsíce... Bylo ošklivo, pršelo a my čekaly půl hodiny na náš autobus (bydlíme kousek za Prahou, kde jedzí bus 1x za hodinu). Když už konečně autobus přijel, tak mi řidička oznámila, že mě do busu nevezme,protože už tam dva kočárky má... Takže zavřela dveře a odjela... Já mokrá od deště a slz došla alespon na počáteční zastávku autobusu, abych měla jistotu, že do dalšího spoje, za hodinu, se opravdu dostaneme ☹

Všechno zlé je pro něco dobré, díky tomuto jsem se víc začala zajímat o nošení dětí v šátku a i dnes v 22 m se dcerka občas ponosí 🙂 Přikládám jednu nedávnou fotku z dětského dne ve vojenském muzeu Lešany

Výletujeme často a rádi, ale pto malého asi nejvíc zatím byl výlet do Prahy 🙂 Nejen že jsme navštívili Karlův most a všechny památky, bavili nás pouliční umělci i dětské koutky v restauraci, navštívili jsme obrovské hračkářství ... úplně nejvíc byly vypínače na dosah malé ručky v hotelu, blikal by snad celý den, kdyby to šlo 😀