Chci otěhotnět a zároveň se toho bojím, je to normální?

karlajasmine
10. zář 2014
Ahoj všem,
Chtěla bych se zeptat, když jste se snažily otěhotnět, byly jste z toho nervozní? Já děti chci už delší dobu, ale teď když se druhý měsíc snažíme, tak zjišťuju, že z té reality jsem trochu nervozní - strach z porodu, z křečových žil, z toho, co všechno se může pokazit, jak dlouho může trvat, než otěhotníme, co když potrat nebo mimoděložní těhotenství... atd. Samožejmě je blbost nad tímhle přemýšlet, ale mám už teď tendenci na sobě pozorovat příznaky typu "točí se mi hlava.. nemůžu být těhotná?".. atd.. A taky o sobě vím, že mám před MS tendenci být hodně hormonální a hádavá, a nerada bych byla takováhle celých 9 měsíců...
No akorát mě zajímá, jestli byl někdo jiný z těhotenství nervozní nebo jestli jsem jediná.. asi je to prostě trochu strach z neznáma 🙂
misaskul
10. zář 2014
Myslím si, že určitě nejsi jediná. Každá z nás to nějak "prožívá - prožívala". Já třeba nervozní nebyla, neuvědomuji si o, ale samozřejmě nějaké obavy, aby všechna vyšetření, testy i porod dopadl dobře, byly. Určitě je ale lepší nad tím nepřemýšlet, nebo aspoň ne tolik, to by se člověk musel zbláznit. Přeji hodně štěstí! 🙂
anetka1701
10. zář 2014
Myslím, že byl každej - a kdo říká že ne, tak kecá :o) Projde si tím každá, většina i víckrát... A já, přes blití v těhotenství, dva císaře, strije, kruhách pod očima z únavy - chci ještě jedno... Ty krásný děti za to totiž stojí a upřímně si ústrapy ani neuvědomuješ, fakt!
aktata
10. zář 2014
Já se bála jen těch testů, aby dopadly dobře a Anička se narodila a vyvíjela v pořádku. Vše ostatní, včetně strachu z nastávajícího porodu jsem snad ani nevnímala 😉
karlajasmine
autor
10. zář 2014
@misaskul Jo, jako myslím, že až otěhotním, tak tyhle obavy trochu zmizí, protože pak to budu prostě brát tak, jak to je.. ale spíš asi teď to období snažení je takový jako že nevím, co od toho čekat no 🙂 Ale asi to tak má víc lidí.. musím se prostě nějak zaměstnat a nemyslet na to 🙂
partyzanka91
10. zář 2014
karlajasmine: ahoj, já když se snažila byla nervozní z toho že nikdy neotěhotním a když jsem otěhotněla tak jsem se strašně bála abych nepotratila nebo aby nenalezly u děťátka vad. Nejsem normální porodu jsem se nebála a dokonce jsem se na něj těšila a pak jsem byla zklamaná že jsem ho nezažila ale omdlela jsem při císaři. Jenže to je tím že já se nebojím fyzické bolesti, já se bojím té duševní - psychického stavu po prodělaném potratu, prázdnoty když se dítě nedaří (a že zrovna v té době se potkává nejvíc těhulí co? Když jsem čekala nevídala jsem skoro žádné :-p). Takže se neboj a na mimi a snažení se snaž nemyslet aby se povedlo. Ty nepříjemnosti v těhu pak nejsou tak strašný, ano poslední měsíc všechno tlačí, nohy natejkaj... ale dá se to a za to mimi to všechno rozhodně stojí
marketa11112
10. zář 2014
dle mého je to normalni. ja jsem otěhotněla tak rychle, ze me to az vydesilo 🙂) necekala jsem to. ale bala jsem se uz předem --- beru to jako obrovskou zodpovednost za nového clovicka. ale ted uz se esim a bojim stále zaroven. to bude dobře, uvidíš. 🙂)
joyride
11. zář 2014
Je to uplne normalni...mame to oba stejne (ja i manzel). Jsme na zacatku snazeni. Dokud nezacne snazeni, nebo zena neotehotni, clovek si tolik neuvedomuje vsechno kolem-ja se nejvic bojim toho, aby se to vubec podarilo, velke zodpovednosti a spravne vychovy 🙂
pulecp
12. zář 2014
@karlajasmine Pokud chceš pracovat na odstranění těchto pocitů a nebránit si tak psychicky v otěhotnění, podívej se na manuálek FasterEFTu ve článku na mém fotoblogu. Pokud si nebudeš vědět rady, jak ho použít, tak jsi zvaná do skupiny Emoční terapie, kde se můžeš ptát a já Tě nasměruji tak, aby Ti to fungovalo. (A rozhodně si přečti různé příspěvky - i hodnocení v nejstarším příspěvku, ať víš, co je možné. Taky je tam odkaz na "motivační" videa - v příspěvku ze 7.srpna...)
v_anilka
23. zář 2014
@karlajasmine já bych nejradši otěhotněla neplánovaně.... ještě se ani nesnažíme a už teď mám strach, že to nepůjde 😞
sulemina
23. zář 2014
já jsem se ani vteřinu nebála o sebe, to jsem neřešila, vše překrylo každodenní strach o dítě
sarriku
23. zář 2014
já jsem otěhotněla po delší době a když jsem to zjistila, taky jsem byla podělaná. Najednou to bylo skutečný.
Ale tyhle pocity rychle překryl strach o miminko v miniaturní dutince. Začala jsem schízovat, čas do další kontroly se neuvěřitelně vlekl a mě se dělalo špatně z představy, že příště tam nebude srdíčko, nebo že to bude zamlklé těhotenství...tyhle pocity začaly převládat a pak jsem se začala naopak na každou kontrolu těšit, jak jsme se překulili přes to nejrizikovější...držím palečky

Sem začni psát odpověď...

Odešli