Dá se zvládnout život se třemi dětmi v malém bytě?

@pilzzee ono jsou i puberťáci (hlavně asi kluci) kteří potřebují ten dozor a "bič" nad sebou, jinak by flákli batohem do rohu a sedli k PC hrám a na školu kašlat, přijímačky nepřijímačky. Je to takový blbý věk, ta 8., 9.třída...a nebo někdo prostě potřebuje ty rady a oporu

@ninive211 Aha, tak doufam, ze moje decka budou sprti po mne a toto nebudu muset resit 😀 To chapu, to musi byt desne frustrujici nutit dite do uceni.

@pilzzee Nemluvím teď přímo o sobě, my ještě přijímačky neřešíme, ale vím, jak třeba musím syna doslova přemlouvat ke čtení (jak ho k tomu nedokopu, sám k tomu prostě nesedne). Úlohy téměř nemívají, tak když jednou za dlouhý čas zrovna mají, tak jako na potvoru si nechá ve škole učebnici a sešit,do kterého to má psát, protože není zvyklý (vůbec teda nechápu, proč mají ty učebnice povolené nechávat si ve škole).
No a vím, jaký mají někdy přístup ke škole právě ti kluci osmáci, devíťáci, to je u nich vrchol puberty zrovna. Pokud to nemají prostě v sobě, tak u některých musí ti rodiče nastoupit a trošku je k tomu učení donutit, aby to nebrali na lehkou váhu.

@pilzzee Opět zevšeobecňuješ. Opravdu ne každý deváťák zvládne se učit sám. Někomu kurz platí rodiče, já se s dětmi učím sama. Na 8G i na SŠ.

@alianan Neznas, ale to neznamená, že nejsou. Já jich naopak znám hodně. Chápu, že máš bublinu, ale fakt to nejde srovnávat jen podle ní.

@ninive211 Přesně tak. Někdy je podpora důležitá. Zvlášť u dětí třeba s Adhd nebo poruchami učení, ty taky mají na to , studovat.

@pilzzee Není to frustrující, je to nutné a nic, co by nepatřilo do běžného rodičovství.

@ninive211 Víš proč to mají povolené? Protože to rodiče chtějí. Aby nemuseli nosit těžké tašky. No a někteří žáci naopak nosí stále všechno, protože se jim nechce chystat podle rozvrhu. Mam doma obě varianty,8. a 9. třída.

@andelka to je taky pravda

@rebe tak mozna fakt byl dobre reseny ten byt. My meli jeste o trochu vetsi, ale zbytecne dost metru brala chodba, kam ale zaroven kvuli umisteni a sirce dveri neslo dat vetsi skrin, jen 2 uzke vysoke, obyvak s kuchyni mel 2 x dvere tak, ze stul se vesel jen maly, 4 uz bysme se u nej sotva najedli (to mi vadilo asi nejvic) a jeste sirsi vstup na balkon z toho obyvaku, takze nevyuzitelna zed, nebylo jak tam co poskladat a prostor byl jen uprostred. A na plochu 20m2. Pak sice vetsi loznice, ale pruchozi jak do obyvaku tak do chodby a skoro pres celou jednu stenu bylo hodne siroke okno s topenim, takze jen 1 velka skrin. Spousta takoveho hlucheho prostoru co nesel kvuli dispozici vyuzit. No vazne na to rada nevzpominam, protoze se mi vybavi jen spousta veci.
Ale verim, ze pokud byl ten vas vychytanej na uloznej prostor a dobre resenej, ze to bylo uplne neco jineho a verim, ze se dalo, i kdyz mate muj obdiv, ze i s vetsimi detmi.

Můj muž přišel taky s nápadem, pořídit si ještě jedno. Mě letos bude 41, jemu 45, než bychom otěhotněli, pak 9 měsíců těhotenství, bylo by mu nejmíň 47 a mě 43, přestava, že v mých šedesáti mám stova dospělé dítě, které potřebuje ještě dost podpory, než se samo postaví do života... už ne. Už jsem ráda, že nejmladším je pět a že už spoutu věcí zvládají sami.
A jinak co se týče tady té diskuze "padesátiletý dědeček", tak jako ano, já teda taky padesátníky vnímám už jako dědečky a spousta z nich se v padesáti prarodiči už stává. My měli děti později, prarodiči se staneme nejdřív kolem šedesátky (i když člověk nidky neví, stát se může cokoliv i dřív, že?)...
Nicméně k autorce - jestli máš pocit, že máš na další miminko dost energie, chceš ho ty i partner, tak mi přijde hodně limitující ten prostor, nicméně když se chce, všechno jde a rozhodnutí je stejně na vás.

U nás to byla hrozná divočina. Znovu jsem otěhotněla a už jsme neměli děti kam dát, takž jsme udělali ještě jeden pokojíček z naší ložnice pro staršího a malé jsme dali pokoj po něm. Jen na nás pak zbyl obývák, takže jsme si museli ve slevách na avenbergu kupovat rozkládací sedačku, abychom taky měli kde spát

Máme sice domek, ale o velikosti bytu. 2+1. Pokojíku velke tak akorát na postel. Žádná zahrada. 3 deti máme nasekané brzy po sobě, což si myslim ze je dle me horsi co vidím v praxi, nez kdyz je větší věkový rozdíl. Pokoj maji deti jeden a to tak ze větší postel jak 160 se tam nevejde, dokud neuděláme úpravy. Stolek jen jeden maličký, a druhy musi u ukolu byt v kuchyni. Nicméně, dá se to. Budeme to tady muset upravit, my asi budeme spat v obycakokuchyni, aby se uvolnil pokojík misto nas. Stavět bychom mohli, mame schválenou hypoteku, ale budeme ji za cenu pokuty vypovídat. Mame dva psy, a dalsi zvirata. Chtwla bycj jeste 4 dite, ale nasla jsem ted po rodicaku praci, ktera mw bavi a i kdyz je mizerne placena (ano pod 30 cisteho), je to teple mistecko a nedostane se tam kazdy, stabilni flek, takze to nechávám zatím u ledu. Jinak prijem mame asi jako vy, u nas jento variabilní někdy mnohem vic, někdy mene a da se.to. Je to o schopnosti se přizpůsobit a spousta lidi je rozežraných.
Pro co bych rekla ne je spise ten vek. 45 nik neni uplne nejmladší na deti, je potreba se dívat na roky dopredu a nevidět jen aktuální situaci, kdy je jinochovi 45...to mu brzy nebude.

@anonym_3a9513 budes to jako rozežranost vnímat, když ti přijdou ze školy, ze jeden chce jet na lyzak, druhý na školu v přírodě a třetí na zájezd do Anglie? Ano, to je realita. A ja to treba jako rozežranost nevnímám. A mame dohromady výrazně vyšší příjem než zakladatelka (i kdyz jsme rozvedeni) a i tak máme co dělat, to zaplatit.

@anonym_3a9513 tobě to přijde jako rozežranost, já tomu říkám, že znám svou cenu, na které systematicky pracuju přes dvacet let… za úspěšnost se nehodlám stydět, obvykle dá dost práce. Díky té mé rozežranosti mě nepoloží požadavek na rovnátka, na lyžák nebo na kroužky.

@bigmak Ono mít obýváko-ložnici není jen o té rozkládací sedačce (já bych teda celý život na rozkládací sedačce spát nechtěla, vždycky večer rozložit, ráno složit, zastlat...), ale i o tom prostoru, kam dát skříně. My třeba nemáme nijak velký obývák v rámci paneláku, manžel tu má pracovní stůl s PC, máme tu knihovnu (resp. dvě) s knihami a deskovkami (a že jich je!) a pár nějakých jiných skříní v rámci obývací stěny (všechno narvané věcmi a rozhodně to nefunguje jen jako výstavka pro broušené sklo po babičce, které se použije jednou za 10 let nebo vůbec, takže ne, nemohla by se obývací stěna jen tak zrušit... tedy prostě už by nebyly kam dát skříně na osobní věcí mě a manžela. Takže já teda fakt obdivuju každého, kdo je ochoten a schopen vzdát se soukromí vlastní ložnice ve prospěch dětí, aby každé dítě mělo luxus vlastního pokoje...když rodiče ten "luxus" (za mě standard) absolutně nemají (a to jsou 2).
Do 2+1 je pro mě maximum jedno dítě....anebo 1 starší dítě a mimino, které spí s rodiči, jako krátkodobé řešení, Víc ani náhodou.

@anonym_3a9513 držím se pravidla. Co jsem měla já od svých rodičů, dám i svým dětem a toho se řídím. Pro tebe rozežranost, pro mě normální věc. Někdo vidí celý svět, někomu stačí zůstat ve svém bytě. Tohle je svobodná volba každého z nás, jak si zařídí svůj život. Já bych tvůj život žít nechtěla.

https://www.sreality.cz/detail/prodej/byt/2+kk/... jsem dnes narazila na celkem dobře řešený malinkatý byt pro 3 puberťáky.. jako ideál to není, ale když není zbytí, proč by ne..

@kakba co ty by jsi chtela nebo nechtěla, me osobne nezajímá. Moje deti mi živit nebudeš a navíc o detailním životě anonymnich lidi víš.💩...... To ze nemame idealní bydleni jeste neznamena ze jsme socky, které nežijí život se vším vsudy a děti mají co potrebuji. Žijeme si celkem dobre, vime co jsou výlety, dovolené i s mazlíčky. V obchodě nemusím přemýšlet jestli si koupím dražší šunku bez éček, nebo gothaj. Ono totiž to jak kdo žije vubec nevypovídá o tom, jestli žije dobře nebo spatne, dokonce o tom nevypovida ani vyse příjmu.. Prostě jen žije jinak a ma dokonce i jiny pohled na svet.

@drep jenže ty jsi šťastná v povolání, kde ty mzdy jsou (právem) vysoké a je to odměna za píli, zodpovědnost, náročnost... atd. Takže máš právo být "rozežraná". Já
@anonym_3a9513 chápu, je šťastná v zaměstnání, které je placené hůř, a raději se trochu uskromní, o šťastném životě případných dětí tato fakta nevypovídají vůbec nic.
Myslím, že narážela spíš na lidi, kteří kvůli obavě o svůj životní standard ty děti raději nemají, případně "honí" peníze na úkor rodiny, či vlastního štěstí.

@eviicka ale to nebyla pointa mého sdělení. Řešit, jestli máme na uživení třetího dítě s hodně nízkým rodinným příjmem není rozežranost, to je racionalita, zodpovědnost a předvídavost. A že 55000 na rodinu je hodně nízký příjem, to je prostě fakt, navíc na rodičovské dál poklesne.
Protože děti nejsou jen mimina, který kojíš a maj plínky z bazaru, jsou to i školáci, kteří nechtějí chodit v oblečení po starším sourozenci a chtějí jet se školou na lyžák, puberťáci, co chtějí sportovat, žerou jak na mlejn a můžou potřebovat rovnátka nebo vysokoškoláci, co obvykle potřebujou aspoň nějakou finanční pomoc od rodičů.
Jasně, že můžeme diskutovat, co má být standard, co už je navíc a každý to budeme mít položené trochu jinak na základě nějakých svých životních zkušeností. Ale primárně přemýšlet, jestli svoje děti uživím, není rozežranost.
Já vím, že koník je plný historek, jak někdo živí rodinu z 30000 měsíčně a jedí jenom bio a chodí po výletech a mají se báječně a mají všechni, obvykle od anonymních profilů, ale obvykle pak zjistíš, že vlastně půlku jídla mají zadarmo od rodičů ze zahrady a podobně, o čemž autorka nepíše. Diskuze o penězích je ve vztahu k dětem prostě důležitá.