Nový partner, za jak dlouho jít do mimča?

My jsme spolu od roku 2007 (já 16, manžel 17), já studovala VŠ 80 km daleko do 2015, pak rok nic moc práce, od podzimu dělám v oboru, Vánoce 2015 zasnoubení, podzim 2016 svatba, teď v létě dovolená, na přelomu 2017/2018 se začneme snažit 😉

Tak my se třeba známe půl roku a jsme spolu od prvního dne.. Doslova. On to tak chtěl a vyžádal si to a řekl že si nepřeje nic víc. Je mu 30, mě 23. Zažil si toho hodně a já jsem byla vždycky taková nerozhodná co se týče vztahů a výdrže (řeknu to na plnou hubu, měla jsem vždy tendence k nevěře už třeba po 2 mesících, ani ne, proč ? protože mi to nestačilo a nebyla jsem spokojená ve všech smerech) v nich a teď? Dala bych mu první poslední, nevěra mi je POPRVÝ v životě fakt proti srsti... a dítě je prostě teď na pořadu dne a jsem si jistá na 100% že to tak chci, jelikož tohle je chlap, kterých je v dnešní době opravdu málo a já měla fakt to štěstí, že jsem ho potkala. Dává mi to najevo a přeje si dítě strašně moc, tak jako já. Klidně mě suďte za mou upřímnost, podstatný je, co je teď. Takže hurá do toho! Není čas, ztrácet čas! 🙂

@ejdys taky jsem byla vzdycky nevernice neverna ;) ted se na jinyho ani nepodivam, holt mi muj muz dava vse a hlavne mi ukrutne zvedl a zveda sebevedomi ( i ted kdyz jsem po porodu hodne z formy) driv jsem furt s nekym vypisovala atd, ted nemam absolutne proc 😍

@mr_falko Presne !tak to mam taky ja ! Uff, bála jsem se jestli v tom nejsem takhle jediná😀Tak se hlavne tech našich chlapaku drzet,😀 My do toho šli extrémně hopem, uz stavíme baracek, ale jak rikam proste na co čekat ???😀 Přeju hezky den a at jsi happy takto nadále 🍀🍀,

My se vzali po necelých 3 letech loni v létě, mimčo čekáme v září=) mně je 27, manželovi 30. Myslím si, že ideál je tak minimálně rok a půl na opravdové poznání toho člověka...první rok je většinou v rámci zamilování, samých hezkých okamžiků..proběhne obvykle jedna dvě větší hádky...ale to pořád neukazuje, jaký ten člověk skutečně je..mně teda manžel dost překvapil i po těch dvou letech (naštěstí v dobrém:D)...ale mám kamarády, co se brali po roce, už čekají mimčo a zjistili, že mají na výchovu vlastně úplně jiné názory a to, co si říkali když byly ještě v začátku vztahu, jim vlastně dlouhodobě nevyhovuje (styl života atd), i když si původně mysleli že ano. Takže za mně naprosto největší minimum je rok a sama bych do toho nešla po tak krátké době. Ale ono bych možná mluvila jinak, kdyby mi bylo přes 30 =)

my jsme se rozhodli po roce, kdy jsme si byli jistí, že to chceme oba, nakonec se miminko narodí bez měsíce po 2 a půl letech vztahu. Z toho spolu bydlíme od 3 dne,co jsme se znali.
osud to tak chtěl. svatba bude 20.5.2017

taky spolu bydlíme úplně od začátku 🙂 myslím si, že to ten vztah prověří úplně nejlíp🙂)

@ejdys taky stavime ;) vam preji to same ❤

@vineta ,,charakter cloveka se neprojevuje na zacatku vztahu, ale na jeho konci"

taky přidám svoji zkušenost...s mým prvním manželem to bylo přesně tak, jak by mělo být...nejdřív jsme spolu chodili, asi rok, potom spolu žili v podnájmu, asi další rok, zasnoubili jsme se, koupili si byt, vzali se. Až za 4 roky jsme plánovaně počali dcerku, pořídili si na hypotéku dům...ale vztah šel do kopru, pomalu,ale jistě....a to jsme spolu byli už tolik let!(6) prostě nedal asi tu dávku zodpovědnosti, možná se najendou cítil na druhé koleji...začal hulit čím dál víc trávu a horzně ho to změnilo...stal se z něho žárlivý, výbušný a psychopatický člověk...ale bylo to postupné..mezi tím se nám narodil ještě syn...ale to už jsme se pomalu v druhém těhu rozváděli, nakonec jsme to ustáli, ale jen o pár měsíců....a rozvedli se a šli od sebe
můj druhý muž chtěl moc dítě, žádné neměl...chtěl on i já, a v podstatě jsme do toho šli pohlavě, naplno hned po měsíční známosti...byla jsem hloupá a naivní...v té době se můj ex vydával za někoho úplně jiného...podle mě to byla jenom jeho hra jak mě získat, hlavně však to jeho vytoužené dítě...otěhotněla jsem hned za měsíc. Chtěně, plánovaně, požádal mě o ruku následující měsíc a za další 3mbyla svatba....ale už po svatbě se začal ukazovat ve své pravé tváři...z původního veselého, vtipného člověka na pohodu se stal uzavřený introvert, co neměl rád lidi, nikoho, snad jen sebe, dítě v břiše, možná trochu mě a pak teprve ty moje dvě děti...čekala jsem a doufala, že se narozením dcery všechno změní..ale nezměnilo---jak jsem si myslela. Dokázal najednou dávat najevo svoje city..ale JEN SVOJÍ DCEŘI☹ mě i děti přehlížel, bylo to hrozný, do poradny nechtěl...podle něj bylo vše ok, když byli dcerce necelé dva roky, odešla jsem. Umírala jsem vedle něho za živa:-/
Nyní jsem s přítelem, za dva měsíce to bude rok, co jsme spolu, a bydlíme u něj snad už po dvou měsíční známosti. Vlastní děti nechtěl, nemá je, ale nečekaně jsem otěhotněla, a dítě by prý neustál(přeci jen já mám děti tři a ty dokáží dát občas pěkně zabrat🙂)nakonec jsme se ale dohodli, že si mimčo necháme🙂a sotva se s tou situací smířil a začal se těšit, nedopadlo to...miminko se přestalo vyvíjet:-/
Oba dva jsme si řekli, že se pokusíme o další, jakmile to bude možné. A to spolu budeme sotva rok. Přesto je tady ohromný rozdíl s těmi předchozími vztahy,. partnery..Ve svém věku skoro 35 let, a zkušenostmi už dávno nenosím růžové brýle a nejsem naivní, a vím, že na vztahu se musí pořád pracovat, nejde to usnout na vavřínech, dá to práci, hodně trpělivosti, tolerance a hlavně lásky.
Můj nynější parter je prostě ten můj princ, a věřte, že ze mě nemluví naivita...Má dost velké srdce na to, aby miloval nejen mě, ale i moje tři děti, je zodpovědný, pracovitý, a hlavně slušný, mohla bych pokračovat ve výčtu jeho dobrých vlastností, ale to není podstatné...Pro mě je to zkrátka muž, o kterém vím, že s ním chci zestárnout a vychovat moje/naše děti...
Takže někdy člověk může mít vztah jako já hodně let, než si pořídí s ním dítě a i potom se může stát, že ti dva jdou od sebe...nebo se znají měsíc a stejně to nedopadne...tentokrát spolu žijeme, a prožili jsme si za ty měsíce spoustu situací, a nejvíc nás sblížilo to s tím miminkem, bylo to hodně těžké, ale právě v těch těžkých chvílích si člověk uvědomí, jaký ten druhý je, bez masky a bez přetvářky...
Takže shrnuto a podtrženo...nikde není psáno, jak to dopadne, ani u mě v tomto případě🙂
Držím palce, všem, co řeší podobnou situaci❤

@makyna9000 to je naprosto výstižný...

Nám se povedla dcerka po 1,5 roce vztahu plánovaně hned na první pokus, bydleli jsme spolu od 3 týdnů známosti. Růžové brýle jsem neměla ani chvíli, naštěstí, takže jsme spolu v pohodě stále a po 2,5 letech vztahu jsme se brali.

takhle no, ve 30 se to jistě vnímá jinak, než když je člověku o 10 let méně. Ale po 3 měsících a s chlapem, který dítě nechce (zatím) bych o mateřství ani neuvažovala (zatím). Podle mě nejdůležitější věc - není podstatné jakou dobu spolu "jste/chodíte", ale jak dlouhou spolu žijete. Některé podstatné věci dokáže odhalit jen každodenní stereotyp a starosti (podpora, pomoc, finanční domluva atd) 🙂 Někdy ani ten ne, ale to už bychom nemohly mít asi nikoho 🙂 Nicméně to každodenností právě dřív opadnou růžové brýle a idealizace, takže se člověk dřív potká s "opravdovým" protějškem😉

My byli mladi, dali jsme to dohromady v unoru 2009. Mne bylo 22, manzelovi 24. Studavala jsem vysokou, bydleli jsme kazdy u svych rodicu a myslim, ze nam nic neuteklo. V roce 2014 jsme se sestehovali, 2015 svatba, 2016 dcera 🙂 Ale ve 30 je to samozrejme jine...nicmene bych tomu dala jeste nejaky cas a partnera lepe poznala.

Já bych určitě počkala, až "do druhýho nebudu blázen" :D S růžovýma brýlema se na vztahy kouká jinak. A druhá věc - zkusila bych si nejdřív společné bydlení.

Rodiče mého zetě se prvně viděli v nějaké hospůdce a za 3 měsíce se vzali. Jsou spolu 27 let a mají báječného kluka, který se narodil snad hned za 9 měsíců po svatbě. Já teda takový "střelmistr" nejsem, mě trvalo 4 roky než jsem svému příteli dala klíče od bytu. Další 4 roky než jsem, na jeho velké naléhání, svolila k potomkovi. Doufala jsem, že se to nepovede, měla jsem už dvě děti s prvního manželství a stačily mi. Dcera se zadařila na první dobrou. 😀

@natous84 do ditete bych nesla v zadnem pripade. prvni velka zamilovanost, me 26, on 32, po pulroce vztahu tehotna, s tehotenstvim spadly ruzove bryle, no... jeste jsme to pet let tahli a konec. druhemu vztahu jsem dala o rok vic, takze dite pocato po roce a pul (jezdili jsme za sebou 150km, on dva syny v peci, ja dve dcery), ruzove bryle spadly, az jsem po porodu druheho spolecneho odesla... teprve najednou vidim jeho manipulace, vnitrni potize... myslela jsem, ze vic zvladne, ze je proste lepsi, nez je... v emocich nemas delat zadne zivotni rozhodnuti. a emoce zamilovanosti Te nyni hazi do IQ 0... takze vydrz rok, az zacnes na partnerovi videt chyby, teprve tehdy ho poznavas a teprve tehdy vis, jakeho zajice kupujes (ted je ten zajic v pytli). v dnesni dobe slabych lidi, kteri odchazi s prvnim problemem, je prehrsle...
a ja sama za sebe? asi jsem proste moc chtela deti... ze jsem nevybrala lepe partnera... a ted si to musim "sezrat" sama 🙂

Každý to má jinak. My spolu byli nějakých 11 let (je mi čerstvě 28let), než jsem otěhotněla, ale spíš jsme jednotlivě potřebovali "dozrát", aspoň mě se prostě dřív do dítěte nechtělo a necítila jsem se připravená. 🙂