Rozhodování o třetím dítěti: Pro a proti návrhy
Ahoj dievcata,
Popadla ma tuzba po dalsom miminku. Nie hned, ale stale mam pocit, ze nie sme kompletni. Tak zvazujem pre a proti. Preco ste sa vy rozhodli/nerozhodli pre tretie dieta?
Ja to mam takto. A ano, su tam aj sebecke dovody, ale ludia su sebecke bytosti a do rozhodovania to patri
Pre:
-mam silny pocit, ze este jedno skvrna nam doma chyba
-chcela by som do tretice skusit dievcatko - ak by sa nepodarilo, tak samozrejme by to nebol ziadny zly pocit, ale vnutorne citim, ze tomu chcem dat este sancu
-myslim, ze by sme tretie dieta zvladli vychovavat
-sme mladi a mozeme si ho financne dovolit
Proti:
-deti su drahe, takze urcite je tam financna starost navyse
-manzel je spokojny s dvoma detmi (ale nepride mi, ze je striktne proti myslienke tretieho, ale ja si to chcem najprv sama utriedit, az potom to preberat s nim, lebo nazory na deti menim jak ponozky, tak aby som ho nenaladila na tretie)
-obcas mam pocit, ze 2 deti su o 2 viac jak som mala mat
-cestovanie by bolo narocnejsie (cestujeme fakt vela a bolo by to logisticky narocnejsie a aj financne)
-mali by sme menej casu pre seba a bojim sa zaroven ci by sme sa dostatocne venovali vsetkym trom
-trochu si neviem predstavit, co by som robila, keby mi vsetci ochoreli postupne. Ani 2 deti na HO spolu nedam
No a potom 2 veci, co ma desia najviac:
- porody som mala obidva skvele (rychle, krasne, bez poranenia) a zotavovanie tiez a bojim sa ze by to tak nebolo tretikrat a ja by som to fyzicky nemusela zvladnut (videla som rozdiel rodit v 22 a v 26, neviem si to predstavit v 30 napriklad)
-no a najhorsie: moje druhe tehotenstvo bolo peklo. Preblila som sa az do porodu, nemohla som spat, zit ma bolelo, kazdy den som si priala aby to uz skoncilo a prvy trimester som si fakt skoro vyblila dusu. Zdravotne problemy mam z toho doteraz a trauma mi zostala naozaj obrovska. Bolo to najhorsich 9 mesiacov mojho zivota a zeby som sa do toho dobrovolne pustila znovu, to je pre mna stale nepredstavitelne.
Ako vidite.. prevazuju dovody “proti”. Ale… ALE.. mam pocit ze tie racionalne a sebecke dovody budu vzdy prevysovat, vacsinu som mala aj pri zvazovani druheho, no neviem ci hocijaky racionalny dovod prevazi to, ked dieta clovek proste vnutorne chce.
Za me je jedine proti - mame dve a citim se byt kompletni, saturovana a hlavne se mi pri predstave dalsiho mimina dela zle. Jako vazne, kazde dite bylo strasny mazec. Bydleni i peníze mame, ale proste nechci. Jsem rada, ze jsem ten maraton prezila, ze se po 6 letech vratim do práce a budu mit zase trochu sveho prostoru.
@bramarfi Litovaly asi vylozene ne, ale premysleji nad tim a vytahuji to tema na svetlo. Ja pritom ty jejich rozumove duvody chapu a sama bych nechtela znovu spadnout do plinek, kdyz uz bych mela dve samostatne skolni deti. Tak bych udelala rozhodnuti, uzavrela to a sla dal, ale casto z toho prave mam pocit, ze na to dal mysli, i kdyz uz je na 100 % jasne, ze to dite mit nebudou.
@felixfelicis Já jsem docela zvědavá na sebe, jestli někdy budu mít potřebu to téma otevřít. Protože jsem přesně v té kategorii racionální volby. Ale já mám teď opravdu pocit, že ta touha ve mně odumřela. A při pohledu na malá miminka cítím sice dojetí z nového života, ale nic jako záchvěv, že bych si něco takového přála taky.
@kevi1 Taky tak. Nebo spíš ne odpor, ale úplně mega úlevu, že už to nemusím absolvovat.
@biciklissie mna cudzie deti netankuju, ale svoje miminko by som dste jedno dala 😍😅😅😍
@kevi1 Stejně je to zajímavý, že vlastní děti člověk úplně zbožňuje. A ty cizí jsou "takový jakože divný".

Jsem ze 3 děti a můj manžel taky. Vždy jsem chtěla 3 děti a z rozumu mám jen 2. Upřímně, bylo to chybne rozhodnutí. Teď je mi 42 a pozdě bycha honit. Ani, mám 2 zdravé, úžasné děti, kluka a holku, ale proste mi to třetí ditko schází.
Mám tři kluky. Rodila jsem v 26 a 28 a pak v 35,5 a bylo to úplně stejné, těhotenství i porod. Docela se bavím,když si myslíš, že rodit kolem 30 je nutně nějaká změna.
Vzhledem k tomu,že mám mezi druhým a třetím 7let rozdíl,tak ani auto nebyl problém, velkou sedačku jsme už neměli,jen vajíčko.
@biciklissie to mám teď s miminky taky. Jakože..tutu nunu, je to rozkošné,ale děkuji pěkně,už jsem dokojila, dopiplala, všechny děti jsou ve školských ústavech a já mezi lidmi v práci ( ten příspěvek k rodinnému rozpočtu teď není k zahození).
@andelka Taky se těším, až se dopracujeme do tohle fáze. Ale i teď už jsem ráda. Jako skoro čtyři roky a roční mimozemšťan bez pudu zachovy je náročné, nic s nimi teď neudělám, hlavně s tím malým. Ale pak si vzpomenu na ten hnusný porod, desne kojení a šílená starost s miminkem a jsem desne ráda, že už jsme tam, kde jsme.
@felixfelicis potvrzuju, únava materiálu se zatím nedostavila 😆 Ovšem poprvé si teď dovedu představit, že bychom takhle mohli zůstat.... Ale ještě víc bych chtěla to poslední, hezky sudý počet. Zrovna dneska, když jsem jela do školky, přišlo mi líto, že to školkové poprvé by mělo být už jen jednou... 😊
Mám tři děti a tak dva roky zpátky jsem v sobě řešila lítost, že nebude čtvrté. Nešlo o to, že bych chtěla čtvrté, fakt ne, ale definitivně v sobě uzavřít to, že už nikdy nebudu těhotná (těhotenství jsem měla fajn), nebudu kojit, nikdo mě "nebude potřebovat", to chtělo čas. Kdybychom s dětmi začali dřív, tak bychom možná měli ještě jedno. Teď je pro mě představa těhotenství spíše noční můra, jsem lehce přes 40, nejmladší má 5 let a jsem ráda, že mám čas i na sebe. Tři děti mi přijdou normálka 🙂
@marimanta Ja jsem mela letos posledni skolkove poprve a ted diky tomu muzu byt tri hodiny denne sama doma a obedvat, co sama chci, takze v tomto se bohuzel do tebe asi nedokazu vcitit🙂🙂🙂
@felixfelicis tak být tři hodiny sama, to ani nevím, jestli bych tolik štěstí zvládla 😄 ale jinak si nedovedu zatím představit, že všichni budou už velící, žádnej mrňousek.
I ta čtverka, o které jsem pochybovala, zda vůbec zvládne školku, najednou tak dospěla 😊
@biciklissie no to znám. Mezi prvními mám rozdíl 22 měsíců. Jsem ráda,že nejmladší je jen jeden a ne třeba dvojčata. Taky mám své limity co se psychické a fyzické kondice týká. Víc dětí už bych nedala, příští rok mi bude 40.
@kevi1 já jsem na vážkách s druhým, malé je teď 5 měsíců, jsem po s.c., po 5 předchozích neúspěšných těhotenství... U mě je limitujícím faktorem věk a riziko dalších potratů.. těhotenství jsem měla na pohodu, sice nějaké problémy byly, ale v podstatě jsem nevěděla, že jsem těhotná.. porod s.c., další by byl opět s.c., ale jsem pořád na vážkách...
Celé těhotenství i když jsem byla na pn, mateřskou pomáhám z domu do práce (projekty, vyúčtování atd).
@kevi1 my teď řešíme, jestli čtvrté. 😁
Já na to, ze jsem měla těhotenství i porod masakr, tak bych si i tak dala říct 🤣
Dům máme a sice menší, ale není problém v budoucnu pristavet/udělat podkroví. Teď jsou holky spolu v pokojicku.
Peníze jsou tak nějak ok a to nemam příjem kromě RO zadny.
Jedine, co mě děsí je, ze se to nepovede 😂😂 a to zažít nechci 🙈🫢
Já to v sobě mám uzavřené. Třetí rozhodně ne. Už nejsou síly ❤️ Mám i větší rozestup a je nam takhle fajn.
@andelka tak já úplně nemyslela ten akt nástupu, u dcery jsme zvažovali speciální školku, nakonec je v běžné s asistentkou, takže to je náročné pro všechny. Spíš je to takový milník, konkrétně tady, kdy malá je extrémně úzkostná, pořád takový miminko... A teď najednou takový skok, stala se z ní malinká slečna 😊 Asi to neumím dobře vysvětlit... Zkrátka já si ty děti doma užívám, vzhledem k jejich počtu je pořád doma někdo malej a teď si vůbec neumím představit, že najedou už nikdo malinkej nebude 😀
Mám to stejně, taky bych si ještě přála do 3 holčičku. Cítím vnitřně, ze bych 3 dítě chtěla. Ale u mě z manželem prevazili sobecké důvody proč do toho nejít a to je cestování. Cestujeme hodně, milujeme to, a ja se nechci vzdát ani jedne dovolené kvůli 3 dítěti, ptz finančně by to bylo náročnější. A moje duše by bez toho trpěla. Takze zůstaneme u 2.
@arielka222 my cestujeme myslim fakt hooooodne a financne by sme to utiahli v pohode asi, ale logisticky je to narocnejsie…
@kevi1 každá z nás ti tu může napsat svůj názor, ale rozhodnutí je jen a jen na tobě a manželovi. Každá jsme jiná, máme jiné představy, jiné zázemí jiné cíle...
My máme zatím děti tři (15,12 a 8let) a teď každým dnem očekáváme příchod dalšího člena rodiny 💙 všichni se moooc těšíme. Je pravda, že s manželem máme na sebe méně času, nemáme tolika času jen ryze čistě pro sebe, ale my to tak cítíme. Rádi trávíme čas s dětmi, děláme věci společně, jezdíme na kolech, na bruslích, na lyžích, chodíme plavat, jezdíme na aktivní dovolený. Děti mají kroužky a zájmy, ve kterých je podporujeme a neříkám, že je to vždy jen růžové, děti se taky hádají, mají svá špatná období... Ale kdo je nemá. Ale jsem na ně pyšná a neskutečně šťastná, že je máme, protože jak se říká... Když má jeden z nich problém a nějaké chmury, semknou se a pomůžou si a v takovych chvílích vím, že jsme udělali Dobré rozhodnutí. Je také důležité, aby měli všichni nějaké své soukromí a měli svá útočiště,což u nás mají každý svůj pokoj.
Přejí správné a šťastné rozhodnutí 🍀
@kevi1 jj ja to úplně chápu, už s 2 malými je to občas otřes a to jsou zvyklí. O ty finance asi az tak nejde.. Ale byl by to masakr. Možná az budou kluci větší, tak za 5 let a samostatnejsi a ja si splním zase mych pár čárek po světě, tak téma otevreme doma znovu 😊
@kevi1 Ze své zkušenosti musím říct, že ten pocit “nejsme kompletní” tě jednou stejně dožene. My jsme tomu odolávali 7 let, 7 let převažovaly ty logické důvody proč třetí už ne, až se to v jednu chvíli sesypalo, všechny logické důvody šly stranou a bylo jasné, že ano. Teď vím, že jsme kompletní a žádné mimino v okolí mne nedojímá k tomu, abych přemýšlela o dalším 😉

@felixfelicis Ve smyslu, že pořád opakovaně hodnotily své rozhodnutí? Nebo i litovaly?