Downův syndrom. Šly jsme na potrat. Podpoříme se?
Milé maminky, potkala mě moc smutná věc... z plodovky se potvrdilo, že miminko má Downův syndrom.. S manželem jsme byli rozhodnutí pro potrat... nemáme dost síly ani vůle vychovávat postižené dítě. Navíc doma máme 15měs. klučíka, který občas vydá za dvě děti.. ale to, že o miminko přijdete, když už kope, bylo to v 19tt, že rozhodnete o jeho životě, to je strašné... ráda bych proto založila toto téma, abychom se vzájemně podpořily, řekly si zkušenosti a vymyslely, co dál...
@petule1989 jasně,kdyby se to nezjistilo předem,tak se o miminko taky postaráme,ale takhle jsme měli možnost volby a tu jsme využili.Nevím,proč má někdo pořád pocit,že nám tady musí sypat sůl do rány.Asi si myslí,že to pro nás nebylo těžké i bez toho.
@kyka2 Vzpomínám na slova mé genetičky: každé miminko i to s DS je roztomilé, ale co ten puberťák a následně dospělý člověk... Chtěli bychom s manželem 3 děti. Takže také byl pro mě relevantní argument co ty zbylé 2 děti. Jak bychom to zvládli. Teď samozřejmě doufám v aspoň to jedno mimčo. Je skvělý, že máš takovou hezkou rodinku ☺️. Kluci budou velký kamoši, když budou tak blízko věkově. Tak hlavně ať ti dopadne dobře porod a jste zdraví. I když ty už jsi zkušená matka rodička ☺️.
@petule1989 já už právě budu rodit třetí,ještě mám skoro 13 letou puberťačku a jen doufám,že u kluků bude ta puberta jednou klidnější.A neboj,ono vám to taky všechno vyjde.
Ahoj holky, je tu někdo, kdo má čerstvou zkušenost s vyvolavanym porodem kvůli zjištění DS? Já jsem 5 dni po....
@buk11 ahojky ne sice kvůli DS, ale jiná vada
@vercamudrunkova a jak se citis, jak to zvladas? Já jsem to v nemocnici zvladla psychicky poměrně dobře, ale doma je to horší.. před manželem se snažím držet, ale když jsem doma sama, tak pořad jen brecim.. příští týden už přemýšlím, ze bych šla do prace, abych přišla na jiné myšlenky, ale nevím jak to tam zvládnu, cely den vypadat ,,v pohode”. celkove se mi nechce dělat, jako ze se nic nestalo, protože pro mě se stalo hodně, ale vím ze utapenim ve smutku se z toho nedostanu...
Ahojky, já jsem rok po.... ve 20tt. Klidně se ptej...
@buk11 čerstvou ne,ale to už v tobě zůstane pořád,jenom to hodně otupí a bude líp.Nám se po DS povedli dva krásní zdraví kluci,ale rok jsme se o toho prvního snažili a nešlo to.Takže ten první rok byl dost psychicky náročný,naštěstí partner mě celou dobu držel nad vodou,i když ani pro něj to nebylo jednoduché.
@leever já také věřím, ze to bylo správné rozhodnutí, ale smutna jsem stejně... přece jen na ultrazvuku jsem viděla proste cele miminko, které se hýbe, cítila jsem pohyby, měla jsem břicho a najednou nic..jen prázdno. :( jinak já také v 20tt... my jsme se kvůli odsuzovani rozhodli, ze přesný důvod mimo úzkou rodinu říkat nebudeme... přeji ať se vám brzy zadari a drzis v náruči zdravé miminko. Začali jste se snažit tři mesice po ukončení?
@kyka2 už aby to otupeni přišlo... i když ta fáze smutku má také svůj důvod, přece jen šlo o hodně a ne o drobnost, člověk si to musí prožít... :( tak to rada slyším, ze vše dopadlo nakonec dobře. Věřím, ze ten rok byl náročný, já se toho také děsím, ze to pak nepůjde, už jen kvůli tomu, ze se k tomu budu moc upinat a nebudu tak psychicky v pohode, jako jsem byla predtim...(zadarilo se nám napoprvé)... a když jsi byla těhotná poprvé tak jste taky čekali dlouho nebo to trvalo déle jen podruhé?
@buk11 ahoj, já čerstvou zkušenost nemám a měli jsme jinou vadu. Prožívala jsem to podobně - v nemocnici relativně ok, doma horší. Jít do práce mi pomohlo, kolegové to věděli, kolegyni, která mi byla nejbližší jsem poprosila, ať ostatním řekne, že mi nejvíc pomohou, když budou dělat, jakoby se nic nestalo, žádné těhotenství ani jeho ukončení, všichni to respektovali. Jinak se snažením jsme začali hned po šestinedělí, měla jsem posvěceno od gynekologa, že ty tři měsíce není třeba čekat, pokud se na to cítím psychicky. Stejně jsem ale otěhotněla až ve třetím cyklu, takže to akorát vyšlo. Teď mám zdravého dvouleťáka, těhotenství i porod s ním bylo za odměnu 🙂
@buk11 je mi to moc líto😔 Já zažila loni na konci listopadu kvůli Edwards syndromu. Přesně, v nemocnici jsem se držela dobře, doma to bylo horší. Ale nakonec bylo dobře, že bylo před Vánoci a já se rozptýlila. Potom jsme si dali tři měsíce pauzu a teď se už třetí cyklus zase snažíme.
Teď 15/5 bych měla TP a příjde mi, že už na to myslím jen já, všichni kolem mě zapomněli ...
@buk11 Ahojky blbě jsem si to přečetla, mám zkušenost v roce 2017 ukončovali jsme kvůli rozštěpům, v nemocnici a doma jsem to zvládala, celkem dobře měla jsem doma už jedno dítě, tak nebyl čas nad tím nějak přemýšlet a povoláním zdravotní sestra tak, že moje psychika je celkem silná. Taky jsme si po brečela spíše před zákrokem a pak už ne ale spíše jsem přemýšlela proč my, když nekouřím a nepijí, máme zázemí atd a potom, když jsem viděla těhotnou, která kouří nebo ve zprávách, že miminko zabili nebo jiné horší věci, tak z toho jsem byla špatná. Pro mě osobně, bylo lepší o tom hovořit a vypovídat se. Krátce po šestineděli jsem otěhotněla tak, že do roka jsem byla zase zpátky na porodním boxu, kde jsem to stálo, jsem přivedla na svět druhou dceru. Přeji mnoho sil a zdaru klidně napiš a ptej se PS: nejsi v tom sama, mnoho žen to potká, ale nemluví o tom postupem času jsem zjistila, že jsem v okolí nebyla jediná 🙂
@buk11 ahoj, ja taky ne cerstva, jsou to 3 roky, ale ted tu mame doma 7mesicni krasnou kocicku, narodila se presne 2,5 roku po potratu a taky jsem se bala, NT bylo 2,9 ale je uplna zdrava a porad se smeje, my meli Patau syndrom a srdeční vady byly zjevne. Clovek nezapomene, ale Karolinka nam to vynahrazuje.
@rickym tak držím moc palce, ať se brzy zadaří!!! Dej vedet. A jak se snáší to čekání, jsi z toho nervózní nebo to moc neresis? Já se taky snažím rozptýlit, rozhodla jsem se využít tři mesice čekání k tomu se ozdravit, tak budu hubnout a sportovat a přemýšlím i o profesní zkoušce.. jinak já jsem po ukončení 10 dni a už teď mi přijde, ze na to myslím jen já a docela mě to šokuje... měli jsme rodinný sraz a všichni se tam veselili, smáli, jako kdyby žádné těhotenství nikdy nebylo... :-O jak kdyby si řekli, no co, bylo to jen postižené dítě, tak už je pryč, nebudeme to řešit... snažím se byt taky veselá, ale chtělo se mi zároveň i brecet... peotoze ve mě to zůstane napořád a všechna radost je proste pro mě teď nucena a je mi líto, ze ostatní to berou takhle... ale třeba ne, třeba jsou uvnitř taky smutní a prehanim...
@vercamudrunkova ahoj, tu silnou psychiku ti závidím.. já možná vypadam silné na venek ale uvnitř jsem jak ubrecena holcicka.. navíc tohle je fakt situace, která mě nikdy nenapadla, ze se mi stane a tak mi přijde, ze nějak uvnitř sebe vůbec nevím, jak ji řešit.. nad otázkou proč my jsem si zakázala přemýšlet... není na ji žádná odpověď, není to fér... jinak je úplně skvěle, ze se vám zadarilo hned po sestinedeli!!! Závidím 🙂 jinak když jsi zdravotní sestra, koukla ses na miminko po porodu/potratu? Já jsem řekla, ze nechci nic vidět, protože by mě to asi strašilo ve snach.. ale teď je mi to možná zpětně trochu líto, přijde mi ze jsem se s ni nerozloucila, je mi líto, ze na ni nemám konkrétní vzpomínku a přiřazeny obličej, tak nějak to nemám uzavřené... ale možná to bylo správně rozhodnutí a nesla bych to hur, nevím...
@zuzajulie ahoj, to věřím, ze člověk nezapomene, jsem rada, ze teď mate zdravé děťátko 🙂 a mužu se zeptat, to jste si dávali pauzu naschvál nebo jste se snažili celou tu dobu mezi? Pořad jsem četla, ze prý je po potratu jako pohnojeno, ale přijde mi, ze tu dost čtu, ze se pak nedařilo.. :(
@buk11 Ahojky po porodu, jsem nechtěla vidět, protože vím, že bych ten pohled nedostala nikdy z hlavy a pro mě by to bylo horší. Zahlédla jsem jenom ručičku a stačilo mi to, protože o jeho osudu jsem rozhodla. Řídila jsem se heslem, do očí nevidí, srdce tolik nebolí. Určitě je dobře, že chceš sportovat atd
@buk11 mame 4,5 letou a 7mesicni, pauzu jsme si davali schvalne, ja nejdříve uplne odmitala zazit zas tu bolest, chtěla jsem hned na sterilku. Naštěstí jsem pockala a nejak jsme se nechránili, uz jsme ale ani nemysleli, je nam obema 36 ted. A ono nejak samo 🙂 jinak bysme se snazili hned, kdybych na tom byla dobre psychicky a fyzicky
@vercamudrunkova ja se vubec nekoukala..
Ani ja se nepodivala, v tu chvili me to vubec nenapadlo, vyvolavani trvalo 4 dny a byla jsem rada, ze to mam za sebou. Uz je to pres 4 roky a obcas si rikam, ze jsem se podivat mela. Ale uz s tim nic nenadelam.
@zuzajulie já jsem taky nekoukala, jak ho nesli pryč a tak jsem tu ručičku zahlédla
Ja teda mela velký bolesti, narvali do mě strašně oxytocinu a uz jsem si jen přála at mě uspí a udelaji revizi, aby to uz nebolelo. Byla prese me zelena plena nemocniční, takjsem slysela jen zduchnuti a konec...
@buk11 poprvé jsem otěhotněla hned v druhém cyklu.Pak to nešlo,už jsme zahájili stimulaci na IVF,ale přišly vánoce, volno,větší pohoda a já otěhotněla.Už v těhotenství jsme se domluvili,že to potom zkusíme ještě jednou,aby jsme doma neměli v podstatě jedináčka,protože dcera je skoro o dvanáct let starší.Domča je říjnový a já chtěla aspoň do května počkat,než to vůbec začneme zkoušet znovu,ale přítel měl strach,že to zase nepůjde a nebo už potom nebudu chtít a tak si pozor moc nedával,tak jsem už v březnu byla znovu těhotná.Kluci jsou 14 měsíců od sebe a začátek byl vážně mazec 🤪Ale kvůli současnému korona šílenství jsem ráda,že jsem nerodila až teď.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
@rosa76 Ten výzkum prostě říká, že je lidskou přirozeností se v těžkých chvílích se situací smířit, bojovat, nelitoval se, ani nelitoval svých rozhodnutí. Jinak by se člověk musel z toho zbláznit. Proto mě vůbec nepřekvapuje. Také bych to tak měla. Určitě bych nad sebou nebrečela, ale bojovala. Je moc hezký, že se sdružujete a pomáháte si. My se zase sdružujeme tady. Tak nám to přej. Naše děti už nezachráníš a nám ublížíš. Ze své životní zkušenosti vím, že lidé co se někoho snaží bezdůvodně zranit nejsou se svým životem ani zdaleka tak spokojeni jak tvrdí.