Downův syndrom. Šly jsme na potrat. Podpoříme se?

@naomip tak jsem se radovala předčasně ... samovolný potrat v 6tt 😞 jsem úplně zlomená. Vůbec jsem to nečekala po tom všem, čím jsem si procházela loni. Nějak mě začíná paralyzovat myšlenka, že možná nebudu mít děti nikdy 😔. Teď se jen modlím, aby šlo všechno samo a nemusela jsem na revizi. Snad bude hcg dobře klesat. Doktorka mi napsala žádanku do CAR a chce vyšetřit imunologii. Jsem 0- a partner 0+. Nepamatuji se, jestli mi po porodu pichali protilátky. Taky chce vyloučit leidenskou mutaci. Jsem úplně na dně. Jeden den nejšťastnější člověk na planetě a druhy den taková beznaděj

@naomip To me mrzi, ale nevzdavej to. Miminka se dockas 🍀

@naomip je mi to strašně mic líto😢tímhle by neměla procházet žádná žena,která tolik touží po dětech.Já jsem samovolný potrat prodělala jednou v 10 týdnu,bylo to mé první těhotenství,předtím jsem prodělala dva neůspěšné pokusy oťehotnět na IVF.Po neůspěšném IVF jsem najednou otěhotněla přirozeně,takže obrovská radost,ale bohužel v 10 týdnu konec.Za půl roku jsem byla znovu těhotná s dvojčátky ,tentokrát zamlklé těhotentsví v 9týdnu,těhotenství se přestalo vyvíjet.byla jsem zničená a počítala jsem s tím,že svoje děti asi nikdy mít nebudeme.Tak jsem s manželem šli do adopce a v průběhu přípravného kurzu na adopci jsem opět oťehotněla,těhotentsví ukázkové bez sebemenšićh problémů a narodila se nám zdravá dcerka.Někdy je možná Dobré zaměřit mysl trošku jiným směrem a odpočinout si ..moc ti držím vše,co jde ať se vytouženého děťátka dočkáš a vše je v pořádku...určitě to nevzdávej,ale zase nepodřizuj vše tomuto přání i když je to těžké.Ale opravdu mi připadá,že v tomhle čím víc člověk chce,tím spíš,se to někde zasekne..

@danielka4u dekuji za podporu ❤️ Moc si toho vážím. Vím, ze bych se na to neměla tolik upinat. Ale tahle blazniva doba moc příležitosti k rozptýlení člověku nenabízí. Přemýšlím, na co se zaměřit... Také bych si chtěla od vseho chvíli odpočinout. Navštívíme CAR a necháme si udělat základní vyšetření. Do ničeho se ale nebudeme pouštět a dame si chvilku oddych :(
Hrozne me to mrzí. Byla jsem tak moc šťastná ... Bojim se, ze u me bude nějaký vážnější problém. Jakž takz jsem vstrebala, ze ta první ztráta byla jen náhoda a proste se to občas stava. Ale po druhé uz asi o náhodu nepůjde :(

@naomip ano to vyšetření je určitě dobrý nápda,budeš potom klidnější.My jsme byli oba vyšetření kvulli IVF ,oba shledáni naprosto zdraví ,ale otěhotnět přes IVF se stejně nedařilo a vpodstatě mi tam řekli,že ani po hormonální stimulace nemám žádné vajíčka,po druhém cyklu byly pouhé dvě vajička,ale stejně se žádné neuchytilo.Byla jsem na dně,jelikož jsem to brala tak,že jsě asi opravdu neplodná,když ani po hormonech nemám žádné vajíčka...a nakonec všechna moje těhotenťství(celkem4, jen jedno skončilo porodem zdravé holčičky)byla spontánní a navíc my tehdy bylo už 39...takže se určitě nevzdávej,někdy ani doktoři nevědí a příroda je opravdu mocná čarodějka.V ten správný čas to určitě přijde a ty se svého vytouženého děťátka dočkáš.

@danielka4u ❤️ Dekuju... Strašně moc mi tyhle příběhy s dobrým koncem pomáhají. Doufala jsem, ze budu tvořit jeden z tech příběhu, ale asi si jeste počkám. Hodím sem třeba info, jak se to u nas vyvíjí. Jeste jednou moc dekuji a opatrujte se všechny 🌸

Ahojte,
Chcim taky tady něco napsat, hlídám si úlevu v moje situaci a vypadá že jsem na správném místě. Je mi 35 a kvůli věku od začátku těhotenství dělali mě všechno možné testy, dokonce UZV v 13 a 16 týdnu byl skoro úplně v pohodě, jedině co našli byl fokus v komoře srdíčka a trochu jsem měla jeden hormon zvýšený. Proto byla mě doporučená amniocentéza. Včera jsem byla na plodovku (začátek 21 tt) a výsledek rychle ho testu (tzv multi amnioPCR) přišel s Downovym syndromem. Není to riziko, už to vyšlo s odběru plodovych vod tak že řekli mě že je to 100%. Ještě budu v pondělí mít konzultaci s genetikem ale myslím že výsledek to nezmění. Maximalne ještě můžu počkat na vysledek s karyotypu, že potvrdí to. Tak teď jsem se taky připravují na to že těhotenství budu muset dokončit. Zatím nevím jak a kde to bude probíhat a ještě min vím jak budu žít po tom. Nejsem už tak mladá, svého pravého s kterým chtěla mít dítě jsem potkala jen před 3 roky, měla jsem taky problémy se otěhotnět tak že další těhotenství, pokud nastane, už budu blíž k 36... Prostě nevím. Nechcim to dítě nechat protože myslím že dítě s Downovym syndromem je v pohodě pokud já dítě, ale většinou problém se nastane když už bude velké ale nikdy nebude úplně dospělé. Nechcim to pro své dítě a doufám že budu ještě mít možnost mít další a zdravé ale hned a teď se cítím úplně nešťastná, skoro celou noc brečela a brečím i teď. Asi jako každá jsem nikdy nemohla představit že budu řešit takové věci ale tady jsem.
Promiňte za takový dlouhý příspěvek, prostě mám někam to napsat.
Děkuji

@aleoli My všechny tady jsme prošly stejnou situaci a chápeme, jak se cítíš. U mě to bude za měsíc rok od ztráty chlapečka. Doufala jsem, že v tuto dobu už budu chovat v náruči vysněné miminko, ale nepodařilo se. Myslím, že je to hlavně tím stresem a hlavou plnou myšlenek na minulost. Jakmile za tím dokážeš uzavřít dveře a jít dal, podaří se ti znovu otěhotnět a uz bude vse v pořádku. My jsme navštívili CAR a podstoupili rozšířené genetické testy i imunologii, a jsme prý nejplodnější pár, co tam kdy měli. Což mě jen utvrdilo v tom, jak důležité je zaměřit se na uzdravení duše. Nerochňat se v te bolesti příliš dlouho, netrapit se, jít dal vstříc životu. Držím palce a posílám hodně sily v tomto období…

@aleoli moc mě mrzí čipem si procházíš, zvlášť v tomto pokročilém týdnu😢 Jaké riziko na DS ti vyšlo po prvním screeningu? U nás byla vvv odhalena v 16tt - Edwards syndrom Bylo mi v té době taky 35. Po ukončení jsme se začali snažit po 4 měsících. Podařilo se až po půl roce snažení a teď v mých 37 letech mi tady spinká skoro 3týdenní zdravé miminko. Kdybys cokoliv potřebovala, klidně napiš, i do sz.. Drž se, je to moc těžké období, ale zvládneš to🍀❤️

@rickym Děkuji za podporu, moc to vážím. Na prvním skreeningu měla jsem 1:1500 a ultrazvuk vypadal prostě hezky, žádný problém nebyl odhalen. Ale kvůli věku bylo mé doporučeno jít na UZV v 17 týdnu kde se odhalil ten fokus v srdce, ale taky to není úplně odznakem nějakého syndromu v samotě, byla mě doporučená amniocentéza ale vzhledem k tomu že jsme hned potom plánovali dovolenou (a neměla jsem nějaké obavy ze je něco špatného) tak jsme tu amniocentézu udělali po návratu (jsem napsala že byl to 21 tt ale to bylo v podstatě 20 tt, jsem to spletla). Říkala mě paní na genetice že existuje cca 5-10% případů ve kterých miminko na UZV vypadá úplně v pohodě ale stále má Downa, asi jsem spadla do tou kategorii. Určitě chceme pak zkoušít o další mimčo ale zatím řeším jiné věci.

@naomip děkuji moc za tě slova a podporu, at' to dopadne dobře i vám, i vám a dostaneme to co přejeme.

@aleoli to je jasné, ty měsice po tom jsou náročné, člověk si musí něčím pak zaměstnat hlavu🍀

Tak jsem prošla tou smutnou cestou potratu tento týden a chtěla jsem taky přidat nějaké své zkušenosti. Jak jsem psala výš, šla jsem už v 21 týdnu, vůbec nevěděla na co mám čekat a jak to dopadne. 30 června v 8 ráno byla jsem v Bohunice na ambulanci, vyplnila tam papíry apod, pak jsem šla na příjem a vyšetření k doktorce. Paní byla milá, vysvětlila mě všechno co a jak bude probíhat, jsem podepsala souhlas na možnost anestezie v případě revize. Důležité je že v případě anestezie předem nemusíš mít jídlo během 6 hodin a pití během 2 hodin, vzhledem k tomu že nikdo neví jak rychle bude probíhat proces u každé ženy bylo mé vůbec pití a jídlo zajazano, všechno bylo přes infuze (což není problém v případě jídla ale měla jsem strašnou žízeň, dokonce jsem oplachovala rty bez pití a to trochu pomohalo). Kolem 10 hodin vzali mě na pokoj (jsem vybrala samostatný abych partner mohl se mnou tam být). V 11 hodin vzali mě krev, přidali do ruky jehlu na infuze a začali s pilulkamy do dělohy (2 pilulky každé 3 hodiny). Samotné zavedení pilulek pro mě bylo velice nepříjemné, cítil se jako když v ginekologii dělají analizu na PAP ale ještě bolestivejsi. Hned po zavedení prvních 2 pilulek začala jsem cítit zpevnění břicha a tlak, pak jsem cítila zimnice. Po nějakém času zimnice se dokončila a měla jsem teplotu nad 38 (sestřička říkala že to je normální po prostoglandinu). Po zavedení dalších pilulek měla jsem i zvracení i průjem které jsou taky nežádoucí účinky prostoglandinu, jen jsem měla neštěstí zažít všechno dohromady a pokračovalo to během celého dne. Během noci cítila jsem zase tlak a teplotu, potom ráno začalo mě bolet břicho jako při velmi silné menstruace, už to bylo moc nepříjemné. Podle doporučení sestřičky šla jsem do teplé sprchy a seděla tam asi 20 minut, to mě taky pomohlo ale pak nechtěla jsem jít ven. Po sprchy dalie zase Paralen jako infuze ale stále cítila jsem bolest, nemohla jsem najít komfortní polohu na postele. Po asi 20 minutách cítila jsem obrovský tlak dolů jako by chtěla jsem jít na zachod, tak jsem tam šla ale neměla jsem už čím jít na záchod. Tlak se zase zvýšil a měla jsem strach z toho co bude. Dokonce už jsem nezvládla to držet a jen teď jsem zjistila že to už byl potrat. Dokonce jsem potratila přímo do záchodové mísy. Byla jsem z toho v šoku, pak jsem zazvonila na sestru. Ta přišla, pomohla me se zvednout, udělala všechno potřebné a pomohla mě vracet zpátky do postele. Tam už jsem žádný tlak necítila a už nebylo mě tak horko. Pak přišla doktorka podívat se na placenty která pořád byla ve mě. Ona mě nějakou dobu nechala ležet ale potom zatlakem na břicho placentu taky dostala, byla celá. Ještě asi za hodinu vzali mě na ultrazvuk podívat se pokud ještě něco tam zůstalo. Nenašli tam moc ale pro jistotu ještě 2 hodiny byla jsem v pokoji, po čem zase byl ultrazvuk. Dokonce revize nebyla nutná a asi po 30 hodinách jsen mohla nakonec napít se vody a dát najeke jídlo. Tak že z fizicke strany myslím že všechno prošlo v pohodě. Psychicky jsem zatím ještě úplně není sama, pořád přemýšlím proč to se stalo a jak fungovat dal. Zatím ještě nevolala jsem na psichologie podle doporučení ale asi příští týden zavolám.
Doufám že někomu těn můj dlouhý příspěvek pomůže se připravit, ta procedura není jednoducha a těžká ale dá se tím projít.

Ahoj ženy,
Tady budete mít pro mě pochopení. 1.screening dopadl hranicne 1:567 Down, doporučená integrovaný test a ten pozitivní 1:90 😢. Minulý čtvrtek jsem měla jít na plodovku ale manžel v ten den boural a stresem mi strašně tvrdlo břicho tak ji neodebrali a jdu až tento čtvrtek. Mám tak blbý pocit že vím že to dopadne zle. Integrovaný test těm co není problém při hraničním vysledku u 1.screeningu dopadne dobře a je to jasně negativní u mě totálně špatně. Je mi 33 10.8 34, 3deti už máme toto dítě bylo přání nás všech i dětí. Kustka přítomna šíjové projasnění 2,50mm. Ultrazvuk prý vypadá dobře jak v 13tt tak v 16tt. Nyni jsem v 17tt. Moc mě mrzí kolik žen muselo zažít porid/potrat 😢

@supermatka Zatim neni nic ztraceno, miminko muze byt v poradku. Drzim palce 🍀

@lentilkah moc děkuji... Bylo by to krásné ❤️

@supermatka budu moc drzet palce 🙏🏻 Věřím, ze to bude v pořádku

@naomip děkuji ❤️

to ale nevypadá špatně já měla 1:25 a dobrý,žádný stres myslím na vás ♥

Ahoj, taky mám za sebou porod miminka s downovým syndromem v 20tt teď v pondělí.

Jsem už starší 38, mám desetiletého syna. Po rozvodu jsem si našla přítele, který je o 7 let mladší a děti nemá. Nikdy po nich nijak výrazně netoužil. Ale po 4 letech soužití jsme se domluvili, že když se miminko zadaří, budeme rádi. Trvalo nám to 1,5 roku než jsme otěhotněla. Všichni jsme se těšili.
NT screening na ultrazvuku vyšel v pohodě, ale z krve bylo riziko 1:5. Nějak mě to nechávalo klidnou. Přece jen jsem starší, může být výsledek ovlivněn věkem. V 16tt jsem měla jít na genetickou konzultaci. Jenže synovi se na dovolené rozjel zánět slepého střeva a skončili jsme ve Vyškově v nemocnici na operaci. Jelikož nejsme z tohoto kraje, rozhodla jsem se, nechat se hospitalizovat v nemocnici se synem. Z tama jsem si přinesla parádní zánět průdušek a na genetickou konzultaci jsem se dostala v 19tt minulé úterý. Na místě jsme si nechali vysvětlit rizika a souhlasili jsme s plodovou vodou. Druhý den volali rychlovýslkedky a to, že plodová voda je pozitivní na downův syndrom. Další den jsme tam měli přijet. Rozhodovali jsme se tedy, jak s tou informací naložit. Bylo to fakt šílené, nějak se rozhodnout. Postupně jsme dospěli k rozhodnutí, že si miminko nenecháme. V pondělí jsem nastoupila do FN Brno Bohunice, kde mi tablatkami postupně vyvolali porod. Naštěstí byl volný nadstandart, takže byl celou dobu přítel se mnou. Po půlnoci mi praskla voda a do půl hodiny jsem na pokoji porodila našeho syna. Přítel ho viděl. Já jsem nebyla schopná se podívat. Říkal, že se s ním rozloučil za nás oba.
Z nemocnice jsem odcházela v docela v dobrém psychickém stavu, byla jsem ráda, že jsem ho zvládla porodit.
Ale doma to na mě dost padá. Prvnímu synovi jsem to řekla až dneska, je teď na prázdninách u otce a ještě tam do konce srpna bude. Takže jsem teď doma sama. Přítel už šel dneska do práce.
Chceme se pokusit ještě jednou o miminko. A doufáme, že se zadaří a bude už vše vpořádku. Ale člověk nikdy nevi...

Ahoj, taky mám za sebou to, že mi oznámili, že moje miminko v bříšku má Downův syndrom. Rozmýšlela jsem se, zda má cenu to psát, ale pročítání příběhů v diskuzích mi pomohlo loni i letos. Jen ve zkratce, loni v říjnu jsem měla ve 12 tt samovolný potrat. Byla jsem z toho naprosto vyřízená a myslela si, že nic horšího už mě nemůže potkat...jak jsem se mýlila. Naštěstí mám to štěstí a mám doma už tříletou holčičku, která mě drží.
Po tom co se stalo loni, jsme na další těhotenství nespěchali. Na konci června 2021 jsem zjistila, že jsem těhotná. Měla jsem ohromnou radost, ale zároveň neskutečný strach z toho co se minule stalo. Těhotenství probíhalo v pořádku a já jen doufala, že tentokrát přečkám ten 12tt....ten jsem přečkala. Na prvotrimestrální screening jsem šla v 13 tt, těšila se, že uvidím miminko na ultrazvuku, ale ani ve snu by mě nenapadlo, to co přišlo. Screening vyšel pozitivně s rizikem na Downův syndrom 1:50. Ještě jsem neztrácela naději, o dva dny později jsme měli jet na kontrolní ult. vyšetření do Prahy do Gennetu, abych nemusela čekat do 16 tt na plodovku. Cestou do Prahy už můj vnitřní pocit byl (nevím proč), že to bude špatné... To nám bohužel potvrdil už ultrazvuk - bez nosní kůstky, šíjové projasnění, vady na srdíčku, navíc špatné výsledky krve už z toho screeningu. Nabídli mi odběr choriových klků, na ten jsem jít původně nechtěla, ale po tom co ultrazvuk vyšel tak jak vyšel, souhlasila jsem, abychom to věděli co nejdříve. Další den už volala paní doktorka z genetiky, že se potvrdilo, že naše miminko má Downův syndrom a vady na srdci. Je hrozné jak rychle se musí člověk = žena v této situaci rozhodnout...rozhodli jsme se pro ukončení těhotenství. Na potrat jsem šla v 14 tt, bylo to hraniční, ale udělali mi ještě revizi. To bylo snad jediné lepší v této noční můře. Obdivuji všechny ženy, co musely zvládnout potrat vyvolaným porodem.
Je to měsíc a já stále tak nějak čekám až se zhroutím. Nevím, možná jsem tou loňskou zkušeností částečně otupělá nebo to na mě teprve v plné síle padne. Za rozhodnutím si stojím, mám respekt k lidem, kteří by se rozhodli jinak, ale já vím, že bych to nezvládla. Ale vyrovnaná a smířená s tím, že jsem dala ten podpis k tomu, to fakt nejsem a asi ani nikdy nebudu.

@llulkaa drž se, mám za sebou ukončení v 16tt kvůli Edwards syndromu v listopadu 2019. Doma jsem měla 2,5 letou a to mi moc pomohlo. Pak jsem se zaměstnávala úklidem, tak naklizeno jsme snad nikdy neměli. Teď už máme doma skoro 4m zdravou holčičku. Ale upřímně další těhotenství bylo o nervy🙁 Genetiku vám teď dělali? Držím pěsti, ať je další těhotenství už v pořádku až do konce❤️🍀

@rickym gratuluju k miminku 🙂 je hezké číst, že i po špatné zkušenosti, to dopadá dobře. Ano genetiku nám dělali, ale ještě čekáme na výsledky. Zatím nejsme rozhodnutí, jestli to budeme ještě zkoušet znovu (pokud výsledky genetiky budou dobré). Přesně jak píšeš... ty nervy, už tentokrát jsem byla od chvíle co jsem zjistila, že jsem těhotná ve strachu. Na druhou stranu ta touha po druhém miminku pořád je, tak se uvidí.

Holky taky jsem sem cca pred 2lety psala svuj pribeh kdy jsem sla na preruseni v 19tydnu kvuli ds no a ted mam doma absolutne neplanovane jeste k 6ti lete dceri pulrocniho chlapecka. Tehitenstvi bylo uplne bez problemu a vsechny testy v poradku i kdyz jsem se porad trochu bala po min. Zkusenosti tak chci jen rict ze neztracet nadeji i po jednom nebo dvou spatnych zkusenostech muze byt vse ok😊

já jsem zde psala loni, ukončení těhotenství vyvolaným potratem ve 14tt, před pár týdny jsem otěhotněla znovu, ale od začátku jsem měla veliký strach a velmi intenzivní pocit, že je něco špatně, netuším proč... byla jsem hned na kontrole na diabetologii(mám 20 let cukrovku na inzulínu) tam ale bylo vše v pořádku... pak přišla kontrola u mé gynekoložky a zjištění , že jde opět o jednovaječná dvojčata... a já věděla, že to je špatně... už jednou jsem jednovaječná dvojčata čekala a přestala se vyvíjet... tak jsme čekaly další týden co se bude dít.... na další kontrole byl jeden nevyvinutý gestační váček a jeden plod, lékařka mi říkala, že se s tímto ještě nikdy nesetkala... když zanikne jedno z jednovaječných dvojčat zanikne i druhé. mají stejné genetické informace,,(má lékařka je velmi zkušená 20 let pracovala na oddělení rizikovýcz těhotenství ve fakultní nemocnici takže má velké zkušenosti)
nicméně jsme čekaly, co se bude dít.... začala jsem ale mít bolesti, nejdříve mírnější, ale každý den sílily a já jsem prostě věděla, že je to špatně... byla jsem těhotná popáté a bolesti jsem měla jen, když jsem potrácela....
na kontrole u lékařky se pak ukázal hematom stejné velikosti jako plod, stále byl přítomen nevyvinutý gestační váček...lékařka mi řekla, že je velmi pravděpodobné, že dojde k potratu....
celou situaci jsem probírala i s genetikem, jelikož šlo o jednovaječná dvojčata a ta mají 3x vyšší riziko VVV nežli běžné těhotenství, plus vysoké riziko VVV v mém věku 45 let,
dále mne lékařka upozornila na vysoké riziko komplikací pro mne i pro plod v tomto těhotenství i mimo vývojové vady....
čtyři týdny jsem nad celou situací přemýšlela, hledala informace, bavila se se svou diabetoložkou, genetikem, několikrát jsme vše probíraly s mou gynekoložkou a já se nakonec rozhodla pro ukončení těhotenství...rizika pro mne byla příliš velká a vzhledem k bolestem, které se stupňovaly a s ohledem na mou již 4 letou dcerku jsem nemohla jinak....asi hrál roli i fakt, že loni před vánoci v mém městě zemřela matka při porodu svého dítěte, měla jen 30 let, doma 4letého chlapečka a hned po porodu druhého syna zemřela...představila jsem si celou situaci a to, že by třeba má dcera dopadla také tak a najednou jsem věděla, co musím udělat...asi to zní šíleně... druhé dítě jsem si nesmírně přála a najednou jako by mne vše zradilo, mé tělo se chovalo zcela jinak, a jakoby nějaký vnitřní hlas mi říkal, že to je vše špatné a pokud budu pokračovat, dopadne to zle.... nevím, zad se s tímto některá z vás setkala.. mít takto intenzivní pocit a být sama zmatená z vaší reakce....
Rozhodovala jsem se rozumem a mé srdce to nechápe.... bolí to neskutečně hlavně i proto, že žádné další dítě pro mne už nebude.....
kdybych byla mladší, stále bych se pokoušela , ale nyní v mých letech už dobrý konec nevidím, i s ohledem na minulé těhotenství s Down syndromem, genetik mne ujistil, že nyní se Down syndrom vyskytnout již nemusí, ale samozřejmě je spousta dalších vad, ktere jsu vysoce pravděpodobné v souvislosti s věkem bohužel....

@danielka4u je mi to hrozně líto, ale ženská intuice je velmi silný pocit a já věřím, že je potřeba na nej dát, i když to muselo hrozně bolet. Drž se ❤️!

Máme výsledek NT screeningu 1:2 - téměř s jistotou to děťátko není zdravé - čeká mne odběr plodové vody. Naděje na to, že z ní vývojovou vadu vyloučí je v podstatě nulová ...Jsem věřící a nechci být vrahem svého dítěte, ale takové dítě nezvládnu...Nejhorší den mého života

@purepoli :( to je mi moc líto… Přesto bych doufala do poslední chvíle. Kdyby se to potvrdilo, je to jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě. Mě to trápí do dnes a už jsou to dva roky. Zároveň už vedle mě teď leží můj zdravý chlapeček a dnes má přesně pět týdnu … Je to moje duha a odměna za všechno to trápení. Manžel je buddhista, takže u nás to rozhodování mělo jiný rozměr :/