Mateřství po čtyřicítce. Je bezpečné mít další dítě?
Ahoj vsem, potrebuju si utridit myslenky a udelat velke rozhodnuti a prosim o vase zkusenosti pokud jste se nekdo ocitl v podobne situaci a mel miminko v pozdnim veku.
Ja jsem ve 45 porodila prvni dite, proste jsem byla dlouho single a toho praveho jsem potkala az ve 43. On deti taky nemel tak jsme si rekli, ze to zkusime a povedlo se.
Detatko se narodilo po IVF s darovanym vajickem (tedy mlada darkyne, nehrozi takove riziko vrozenych vad). Otehotnela jsem po prvnim transferu.
Tehotenstvi probehlo absolutne v pohode, ani jednou mi nebylo spatne, nemela jsem celou dobu zadny problem s tlakem ani cukrem. Jen se mi hodne zhorsil ekzem (ten ale mam od detstvi) a az na posledni tyden pred porodem jsem se citila uplne skvele a mohla bych byt tehotna porad 🙂 .
Odber plodovky jsem nechtela, nechali jsme si udelat test z krve.
Porod byl planovanym chtenym cisarem, lokalni anestezie, vse velmi rychle a bezproblemove. Rekonvalescence take v pohode (v ramci moznosti po sekci). S kojenim byly problemy, kojila jsem jen 4 mesice, potom UM.
Mame nadhernou zdravou holcicku, velmi bystrou sikovnou hodnou.
Zvladam to ted uz dobre, zacatek byl tedy mazec :D
Mam nastesti skveleho partnera, ktery pomaha od zacatku se vsim, je s nami na rodicaku a vyhledove planuje jiz zustat na volne noze a byt s nami. Finance mame take zajistene.
A ja mam ted velke dilema, hlavne tedy proto, ze mame jeste jedno pripravene zamrazene embryo a ja na to porad myslim, jestli bychom mu taky nemeli dat sanci a doprat dcerce i sourozence, aby tu jednou nebyla uplne sama. Nedokazu zatim rozhodnout, aby ho zlikvidovali.
Ale ted je mi 47 a uz se prece jen bojim, hlavne kvuli dcerce. Abych takhle dobre zvladla i druhe tehotenstvi a porod a potom to narocne obdobi s miminkem a batoletem. Dcerka od narozeni dobre spala a je celkove velmi hodna bezproblemova, je mi jasne, ze podruhe by to tak idealni byt nemuselo.
Doktorka na klinice nam rekla, ze vetsinou kdyz prvni tehotenstvi zeny probehne takhle dobre, da se to ocekavat i druheho, ale zadna garance samozrejme neexistuje. Muj gynekolog mi uz nekdy pred rokem rekl, at to neriskuju kdyz nam to jednou takhle vyslo... ze vidi hodne pripadu kdy se deti rodi predcasne, ruzne nemocne postizene atd - ale tak to je i u mladych maminek.
Dekuji za pripadne nazory, hlavne od nekoho kdo resil / vyresil stejnou situaci.
@ai30 Rodiče se k nám chovali úplně stejně. Když jsme byly malé, měly jsme se sestrou pěkný vztah. Hrály jsme si spolu, rozuměly si, všechno....zlom přišel v pubertě. Někdy kolem 14-15 roku ...od té doby jsme jako cizí. Není to o tom, že bychom se nenáviděly, ale naše životy, povaha a všechno jsou natolik odlišné, že si prostě nemáme co říct.
Nikdo nikdy neví, jak to mezi sourozencema jednou bude. Ani rodiče na to nemají totální vliv.
@eviicka me take nedelali myslim nic navic, diky tomu vajicku mlade darkyne, jen me sledovali na hematologii a pichala jsem si clexane, ani odber plodovky nebyl indikovan jako nutnost
@me_druhe_ja ja naopak, v detstvi s brachou nic moc vztah, v puberte jsem ho primo nenavidela, v podstate se to zlepsilo az kdyz se odstehoval a ted mame vztahy vyborne
@mourovatakocka treba se to dozvite 😇
Ty sourozenecke vztahy jsou prostě nevyzpytatelné. 🙂 proto vždycky říkám, že lidi si mají děti dělat proto, že oni sami chtějí. A ne proto, aby mělo dítě sourozence...aby nebylo samo jednou....aby mělo doživotního parťáka... protože dopředu nikdy nemůžeme vědět, jak to bude. 🙂
@me_druhe_ja Přesně tak... motivace mít druhé dítě jakože parťáka pro první, to je podle mě prostě nezdravá motivace... Nemusí se přímo nenávidět, ale pokud je jeden extrovert do světa a druhej nemluvnej introvert, tak spolu moc společnýho nemaji. Někdo si je blízkej i v dospělosti a někdo vůbec a někde jsou i rozbroje.
@eviicka děkuji za označení, tahle diskuze mi ušla, jinak bych reagovala 💐🙂
Zakladatelko, řešila jsem podobné dilema. Teda jsem o nějaký ten pátek mladší, ale to ani nestojí za řeč. Desítky let se nám nedařilo počít a síky darovanému oocytu se mi chvíli před čtyřicítkou narodila dcera. Měli jsme zamražených dalších 6 embryí a nechtěli jsme, aby byla dcera sama a tak jsme se rozhodli, že půjdeme do druhého. Transfer klapl a před pár týdny jsem porodila. Ač bylo první těhotenství brzproblémové, to druhé už bylo trochu více znát. Zlobil mě tlak, ale co se týče sekce a následné rekonvalescence, tak úplně v pohodě. Starost je teď náročnější, ale to bude tím, že už jsou dva. Určitě se necítím být nijak zvlášť unavená, utahaná. Určitě ne víc, než jiné mladé holky. Jsem pár týdnů po porodu a už se mi v hlavě honí myšlenky, že bych chtěla co nejdříve třetí 😀 Takže to s tou únavou nebude tak hrozné 😂Ale to se uvidí až podle zdravotního stavu. Jsem po dvanácti operacích na děloze, včetně dvou sekcí, takže to záleží na stavu dělohy. Ale bude li to ok, ve 46 bychom šli do dalšího transferu. Vše záleží na tobě jak se cítíš a zda to zvládneš. Na kecy, že jsi stará a že se nemusíš dožít vnoučat, na ty se vyprdni. Mí rodiče mě měli ve dvaceti a nedožili se ani mého prvního školního dne. To, žes nepočala ve dvaceti nutně neznamená, že ti čouhá parte z kapsy 😀 Navíc věk rodiček rok od roku stoupá. Šance, že se nás na třídních schůzkách sejde více starších matek, je více než vysoká. V porodnici jsem se teď seznámila se dvěma maminama. Jedna byla ročník 72 a druhá 74. 🫣😂 Z mého pohledu je to, mít dvě děti to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat. Já jsem rozhodně pro a budu ti fandit 🍀🍀🍀
Obdivuji,nedokážu si představit mít v téměř 60 letech 10 letou dceru nebo syna. Můj věk je 44 a dcera 11. Jinak rodiče spoluzacek a spolužáků dcery mají většinou okolo 40.
@kelerub wow, děkuju za sdílení vašeho příběhu i za milá slova, tyjo ročník 72, tak to je paní nejvíc hustá 😅
Já bych zauvažovala nad jinou věcí. Chcete další miminko? Mít druhé dítě by mělo přeměnit z touhy po dítěti, z očekávání, z toho, že třeba cítíte, že vaše rodina ještě není úplná. Určitě by nemělo prameni z toho, “aby chudák dcerka jednou nebyla sama” a už vůbec ne “mám zmrazene ještě jedno embryo, přece ho nevyhodime”. Vezmete si, že jste vy to druhé dítě, chtěla byste, abyste na svět přišla z lásky a z touhy po dalším potomkovi 😉 a prosím. Vůbec to neberte špatně, věřím, že nad tím i takto uvažujete, jen proste bych se soustředila jen a pouze na to, zda chcete nebo nechcete další dítko a zda na nej máte nebo nemáte energii. A na to je jedno, kolik vám je. Navíc mohou mít tak rozdílné povahy, že spolu zůstanou v kontaktu jen na přání k narozeninám a Vánocům a neovlivníte to. Pokud to tak cítíte, mějte druhé, ale pro sebe, ne pro dceru♥️
Nedělejte to kvůli nikomu jinému, než jste vy - ani kvůli partnerovi, ani kvůli dceři, ani kvůli tomu zmraženému embryu. :D Pokud to vy osobně chcete, toužíte po tom a je to něco, co vám přinese štěstí, tak do toho jděte. Žijeme jen jednou. Zdá se, že máte celkem vyřešený zivota vaše děti budou jednou rády, že jsou na světě.
Mě by strašně zajímalo, jak to s Vámi dopadlo, jak jste se nakonec rozhodli?
@hkosakova1984 teda, přidávám se. Mě taky 🙂
@zekrt Nemusela no. Ale to nic nemeni na tom, ze je jen ciste sproste vyjadrovat takoveto soudy z pozice nekoho, kdo v te situaci nebyl a v diskusi, kterou zalozila zena, ktera si ivf prosla.