Měla jste některá strach mít dítě?

@dxdxdx jinak - kdyz jsem si precetla napis tak prvni co me napadlo - kurna ze mam. Hlavne z dcery 😀 sestiletacka,plizive manipulativni 😀 nenapadlo nekoho zridit linku pro tyrane rodice???

My jsme se snažili skoro rok a půl, nezdar jsem každý měsíc obrecela a když to konečně přišlo, začala jsem panikařit, jestli jsme neudělali chybu, že to nemůžu nikdy zvládnout. Synovi je rok a třičtvrtě a strach z nezdaru mám pořád. Chci aby byl v životě šťastný a aby z něj byl slušný člověk. Je to obrovská zodpovědnost a ty potencionální dokonale vyrovnané matky, co jsou všude kolem, člověku moc nepridaji.

Já se bojím pořád a to už je malá na světě 😄 Pořád pochybuju, než se narodila, jestli vůbec zvládnu být mámou a co víc, jestli budu dobrá máma (to mě asi neopustí), jestli mi nebude chybět ten starý život (no...trochu chybí 😬), jestli ji budu umět pochovat (na to jsem byla u cizích levá) a utišit...teď se zase bojím, jestli ji umím dobře rozvíjet (děláme celé dny to samé 😅), jestli z ní nevyroste asociál, když nejsem fanda všelijakých školiček a batolecích univerzit, jestli zvládnu příkrmy, aniž bych ji udusila nebo opařila (příkrmy jsou pro mě vůbec alchymie a to chci za dva týdny začít), jestli jí umím dát dost lásky, i přes chvíle, kdy mi fakt už tečou nervy, protoze se třeba musím vypravit nebo jsem se začetla do článku v časopise a ona zrovna jako na potvoru řve a řve. A já jsem pak protivná a taky si říkám, že tady přece nikdo na děti protivný není a nenechají je řvát ani vteřinu, tak co když jsem špatná máma, protože chci zakřičet do polštáře zoufalstvím (a někdy si zakřičím)...? A do toho ještě, jestli zvládnu být dobrou partnerkou a hlavně taky jestli nezklamu svoje vlastní očekávání od sebe sama 👀

Strachy budou pořád, ale clověk se nesmí nechat ovlivnit, kdo nehraje, nevyhraje, a tady je ta výhra velká 😉 A to nemůžu říct, že bych malou opravdu milovala od první chvíle, roste to postupně a ten život po porodu je fakt mazec 😄 Co život po porodu, život od otěhotnění je prostě masakr...

Plus to tady ber s rezervou, určitě jsou tu ženský, co věci popíšou, jak jsou, ale taky spoustu předstíraný dokonalosti a póziček 😉

@odula tay jsem si myslela že to je o nějakejch děsivejch projevech dítěte. a taky jsem chtěla napsat, že někdy jo:D že mě děsí, jak třeba na moje "ne" dítě odvždycky reaguje úplně v pohodě, jak kdybych řekla "zmrzlina" :D a co teprve ten výraz v očích! říkající "si jako myslíš, že na mě máš?" :D

@fallingstars to jsi napsala fakt skvele😉 taky se bojim ze jsem spatna mama kdyz jsem na dite chvily protivna. Taky si nekdy pripadam ze jsem tady jedna z mala co neudrzi sem tam nervy.

Jinak dite bylo planovane ale taky jsem se dost bala jak to bude s financema (pritel ma ted lip placenou takze je to ok,hlinu nezerem a ja jsem nenarocna), po narozeni jsem se bala jestli se o nej dokazu postarat, doted se bojim jestli z neho vyroste sebevedomy jedinec (proste jestli neco nepokazim ve "vychove"). Je toho hodne ale ja si po nejaky dobe rekla ze proste nikdo neni dokonaly a ze se snazim co nejvic to jde. No a urcite kupa dalsiho. Neboj, je to fakt normalni ze mas strach. Uz jen proto budes dobra mama, protoze Ti veci ohledne Tvoji rodiny nejsou lhostejne.🙂

@fallingstars tak to je super popsáno!

k tý ne/dokonalosti....
jednak teda z podstaty nejde bejt dokonalej rodič, protože prostě člověk je jen smrtelník, ale hlavně, ani by nebylo dobrý bejt dokonalej. ty děti budou žít v tomhle světě plným nedokonalejch lidí, a pro ně je obrovská škola i to, že viděj chybující rodiče, a vzápětí viděj, jak se s tím vyrovnávaj, jak se k sobě stavěj apod. to jsou šíleně důležitý vzorce a příklady pro celej život a není to záměrný působení, nicméně to dítě to do sebe fakt dost nasaje. takže není špatný chybovat, ale záleží na celým kontextu toho života a komunikace a jednání.

a i konkrétně v kdejaký situaci je podle mě lepší, než se trašně moc zuby nehty držet a nezařvat na dítě, když mi to je přitom vlastní, tak prostě zařvat. bejt autentickej. samozřejmě do určitý míry! nemůžu flákat dítě, protože si tak nejlíp ulevim:D ale chápete...

@makky1310 Děkuju, já si to pak vyčítám, tím spíš, že je malá obecně fakt docela zlatá. Tak si pak říkám, co bych dělala, kdybych měla fakt uřvané miminko, když mi občas tečou nervy i z jejích ne tak častých hysteráků. Ale třeba bych pak byla zvyklá 🤔 Navíc jsem byla celej život zvyklá, že mᡠvěci ve svých rukou, a najednou je tu element, kterej prostě neovlivním, a to se mi - hlavně ze začátku - strašně těžko akceptovalo 🙂

@fallingstars tak to pro me problem tak nebyl. My se szili fakt hned. Ale jinak to mas stejne jak ja. Syn je taky milionovy dite, naprosto zlaty ale nekdy prijdou chvile kdy mam dost a proste "ulitnu". Hrozne si to pak vycitam a bojim se aby ho to nepoznamenalo. Ale pekne to tu napsala @normalnimatka Proste dite musi i poznat ze zivot neni vzdy jen o usmevech. I ty negativni emoce k zivotu patri.

@gnozka ale neboj bude to zase , ze prijdes a placnes sebou na gauc😀deti odrostou ani nevíš

@makky1310 To je pravda,
@normalnimatka to napsala fakt dobře. Nenapadlo mě se na to dívat takhle.

@kackacka37 no vsak uz jsem psala výše ze to strasne leti!!! Ze nechápu jak nekdo pospicha do prace . Ja si užívám kazde minuty s malou 🙂 pak uz jdou do školky do skoly a je to v řiti 🙂

@kackacka37 no vsak uz jsem psala výše ze to strasne leti!!! Ze nechápu jak nekdo pospicha do prace . Ja si užívám kazde minuty s malou 🙂 pak uz jdou do školky do skoly a je to v řiti 🙂

@gnozka ja si ted to druhe prave taky uzivam a nikam nepospicham, prvni to bylo porad at uz usne, at mam cas na sebe, knizku, film, at mam hlidani abych mohla jit na kafe, zaparit, do kina....moc nebavilo me si s nim hrat, v nekterych tech popisech holek tady se poznavam.Ted je mu 12 a fuckoff mami😀 Uteklo to ani nevim, druhy kolo si uzivam opravdu TADY A TED

Upřímně, já mám z mateřství strach. Nedokážu si představit tu zodpovědnost, všechen ten stres, probdělý noci, atd. A hlavně, je to závazek na celý život. Dost jsem pomáhala ségře s dětma a to pro mě byla dokonalá antikoncepce. Teď mají kamarádky děti a když je vidím, jsem fakt ráda za svůj klid. Navíc u mě se nekonají ani žádný biologický hodiny a mateřský pudy. Manžel po dětech taky netouží.
Takže pocity strachu chápu a myslím, že by se na tohle téma mělo mluvit více. Je to takové tabu. Jako matka musíte být šťastná a jiné pocity se nepřipouští...

@fallingstars paradne napsane! Podle me popisujes pocity kazde mamy, jen ne kazda to prizna, aby nahodou nevypadala spatne...

@luj89 A to je škoda...kdyby si to lidi (i sami před sebou) uměli přiznat, žilo by se lío. Ale to se dneska nenosí. Jednou jsem tu četla (bohužel už nevím u koho) výstižnej komentář, že dneska je mateřství taková soutěž. A ženský se předháněj, kdo je lepší máma...na hlavu postavený,..🙄

@dxdxdx občas má obavy nebo i strach asi každý, ale u většiny lidí to odezní. anebo se někde poradí ohledně možnosti řešení a něco z toho vyzkoušejí. spousta lidí ale hraje haura, že oni všechno zvládnou (zvládli). mít strach je lidské. až kdyby vás ta míra paralyzovala nebo prostě bránila normálně žít, tak je potom potřeba ty obavy nějak redukovat, řešit, kde se berou.