Mimi nemusí nikdy přijít - dá se s tím vyrovnat?
Ahoj, o dítě se s přítelem snažíme již šestým rokem. Vyjma jednoho biochemického těhotenství po 2. IVF bez jiných dalších dílčích "úspěchů". IVF jsme vyzkoušeli celkem 3x + předtím 5 IUI. Máme za sebou genetiku, imunologii, já i laparku a psychoterapii - dodnes nevíme, proč se nám nedaří, což je asi to nejhorší, když netušíte proti čemu bojujete. Holky mladší než já, které začaly po mně, mají už 2 děti. Dneska jsem ve stavu, kdy si postupně připouštím, že to opravdu nemusí nikdy vyjít a přesto vždy ke konci cyklu znovu a znovu doufám, že třeba už to konečně vyšlo. Úplně rezignovat se mi zatím nepodařilo, spíž se mi podařily minimalizovat projevy každoměsíčního zklamání, kdy už s každým 1.DC neprořvu celý den.
Já teda nějak nechápu, jak by mi pes mohl zmírnit touhu po dítěti. To je jak kdyby někdo toužil po baráčku se zahradou a dostalo se mu rady ať si místo toho koupí třeba auto...
Já jsem náhodně otěhotněla po 10 letech od prvního dítěte,kdy jsem to po 4 letech snažení vzdala.Přestala jsem na to úplně myslet, nastoupila jsem do nového zaměstnání kde jsem byla spokojená, začali jsme stavět domeček a najednou to přišlo.A neplánovaně jsem znovu otěhotněla rok a půl po druhém děťátku,takže doma máme 3 holky🙂
Takže bych to nezatracovala, jen bych svůj život směřovala momentálně jiným směrem.
smallinka: Holt nejsem pejskař, takže prostě vidím tu kupu "práce" ve starání se o psa, který to tak pomyslně "nevrátí", kdežto u dětí vidím, jak jsou pořád samostatnější a samostatnější a samostatnější. To pes prostě není. Ale je kupa lidí, co má psy a berou to v pohodě, taky záleží na rase toho psa.
smallinka: To bude možná ono - prostě náhrada za dítě to asi být nesmí, pak to bude špatně. My bydlet na vesnici, už tam mám minimálně 2 kočky, protože ty prostě miluju, ale na mazlení se jsou mnohem lepší ty cizí děti 🙂 (teda jasně že ještě lepší by byly vlastní a třeba jsem zrovna těhotná, kdo ví...).
no holky, to jsou tady příběhy povím vám, já mám kamarádku, které se taky hodně dlouho nedařilo snad více jka 5 let, všechny vyšetření vyšly dobře, tak doktoři udělali závěr, že to má psychické, no měla za sebou 2 IVF neúspěšné a na další se necítila, ale už snad chodila k psycholožce, léčitelce a tak, změnila životný styl, přemíra práce a stresu v práci to se snažila odstranit, začala říkat ne, koupili nový byt, předělali, předělávali i rodičům, tak měli na pilno, pak ji zemřel kocour, v práci se to uklidnilo, pak sestra na rakovinu a ona zázračně otěhotněla přirozeně, myslím si, že to kombinace událostí a náhod, že to vyšlo, ale jsem ráda za ni a moc ji to přeji.
Jiná kamarádka, které bylo 35 se začala snažit zhruba stejně jako já, ale nedaří se jim, já už mám dítě skoro 10 měsíců a ona prostě se dřív snažit nemohla, protože neměla vedle sebe toho správného muže, toho potkala, až už byl rozvedený se 2 dětmi, takže se stará o ně, ale taktéž touží po vlastním, tak věřím, že i ji se brzy zadaří...
No a pak mám kamarádu, které se to nepodařilo a je ji 43 let, dělali všechno možné a nevyšlo to, take ta se stará teď o nemocnou maminku a snaží se realizovat jinak, bohužel dítě nahradit něčím jiným je velmi těžké, ona to nepřekonala nikdy, ale je ráda, když se někomu dítě narodí, už je smířená, prostě se to nepovedlo, ale jak sama říkala, je to pro ni něco co bere jako vlastní selhání a bylo velmi těžké se s tím smířit.
Osobně si myslím, že naděje umírá poslední a do 40 bych vyzkoušela všechno, pokud bych po dítěti toužila, ale pak když by přišel okamžik smíření bylo by to těžké, ale co by mi zbylo, asi bych vyhledávala přátele s dětmi a ochotně jim děti hlídala...možná by tohle aspoň trochu pomohlo, domácí zvíře taktéž, ale ne jako náhrada za dítě, ale jako člena domácnosti...a asi bych hodně cestovala...
My se o miminko snažíme už čtvrtým rokem. Máme za sebou všechna vyšetření, několik IVF, KETů, IUI a nic. Nervy i tělo už bylo na konci sil. Byla jsem vyřízená a nešťastná.
A najednou se něco zlomilo, hlava to sama vypla. Dítě pořád nemáme, i když se dál snažíme, ale už to není středobodem zájmů. Stavíme, psa jsme si koupili, ale toho jsme chtěli tak jako tak... Život bez dětí žít jde. Smířit se s tím nechci, věřím, že jednou je mít budeme, ale kvůli tomu přece nepřestanu žít a nehodím se do modulu "čekám"... Život máme jen jeden, všechno ostatní je fajn, tak přece ho nezahodím... Bojovat, ano, když jsou síly. Užívat si, ano, když je čeho. Smutek, ano, když to příjde, čas od času... 🙂
Držím vám všem pěsti, aby ten život stál za to, ať už v něm to miminko je nebo není 🙂
Ahojky, nemám osobní zkušenost, jen jsem zažila jeden dlouhotrvající příběh s krásným koncem v mém okolí. Ještě za mého svobodna byl můj tehdejší přítel (se mnou) pozván na svatbu kamaráda - jeho nastávající, svou kamarádku, jsem poznala pár měsíců předtím. Po svatbě se již 3 roky snažili o miminko, bezúspěšně, mezitím dokonce potraty, IVF a různé léčby, trápení....trávili jsme spolu tehdy jako páry mnoho dovolených a společně stráveného volna.....my se mezitím vzali, obě děti jsme si s partnerem v podstatě naplánovali - a hned byly počaty.... naše přátelství tím tehdy utrpělo.....uplynuly další 4 roky....a zatímco já po letech řešila krutý rozvod s otcem mých dětí, který nás vyměnil za jinou ženu (dodnes mám za sebou už dva šílené soudy o děti ☹ ), kamarádka najednou cca po 7 letech s manžou šťastně nečekaně přirozeně!! počali a hned po prvním mimču se jim podařilo počít druhé. Dnes mají krásné děti, stále spokojený vztah..... Vydrž, těš se z každého dne, kdy
jsi milována někým, kdo s Tebou vším tím čekáním prochází. Miluj a lásku opětuj, láska je tahoun všeho, držím Ti moc moc moc palečky!!! Nevzdávej se naděje, chtěla jsem Tě jen povzbudit 😉
@dzungala ja by som sa jej zastala. Osobne som to prezila snazili sme sa dlho a s uspesnym koncom. Tiez idiopaticka neplodnost, bolo to v hlave alebo v strese, neviem.. Kazdopadne si myslim, ze vyjadrit sa vo fore je prirodzene, je to tu slobodne! Ak ma pravo niekto korigovat je to zakladatelka! Ale vyhanat do inej diskusie? V ste osobne prepojata alebo nezvladnete nazor odlisny od Vasho? Co je to za chovanie? Osprav.sa, ale uz sa k tomu nedalo nevyjadrit, k teme Vase konflikty/vymeny rovnako nepatria! Vdak aj utiekla..
Všechny bojovnice,dovolím si přidat můj názor.15 let léčby neplodnosti,11krát IVF,nespočet transferů včetně Ketů,vytoužená 3 bezproblémová těhotenství ke vší smůle se špatným koncem ve17tém,16tém,18tém týdnu-bez zjištěné příčiny.Psa máme-měli jsme a vždy budeme mít.Pes vyžaduje velkou péči pokud ho člověk přijme se všemi závazky do rodiny-v nemoci,v radosti,při omezení výběru dovolených,protože pes pokud si ho pořídím patří k nám stejně jako člověk,milujeme ho,vždy mi pomohl překonat velmi těžká období smutku a deprese,je tady vždy,když ho potřebuju.Ovšem přes všechno co mám za sebou,přes fakt že za svého psa bych dala vše cobych mohla jsem natolik střízlivá abych věděla,že pes dítě NIKDY nenahradí a tudíž není terapií v boji s neplodností,ale to skutečně může pochopit jen ten,kdo si tím prochází.
Diskuze je veřejná,skutečně může přispět každý,i když přes písmenka se "radí" velmi dobře.Všechny milé bojovnice,nezlobte se na radilky,které nemají ponětí co vše boj s neplodností obnáší,každá z nás která to zná,ví to svoje.........navrhuji -založit soukromou diskuzi,kde se podpoří opravdu jen ty,které to prožívají 😉 Všem vám hodně štěstí a šťastných dnů v dohlednu !!
🙂 aj to je moznost, zamknite si diskusiu, aby ste nemuseli zdielat názor inych neznalych
@luciamala1979 jenže to vůbec není o tom zdílet či nezdílet názor ostatních,člověk soudný totiž vycítí nakolik je toto téma pro všechny zůčastněné citlivé a kdo si neprošel něčím podobným nebo stejným,tak není dle mého prostého názoru v situaci,kdy by mohl radit.
Nevím,ale přijde mi to velmi podobné stavu kdy nebudu mít třeba řidičák,ale začnu radit řidiči co by měl asi tak na křižovatce dělat.........................nejlíp si koupit koloběžku.
@mikula77 podla mna to vobec nie je o tom, skor je to o precitlivenosti napisem nas zien, ktore nemozu v tom case / obdobi otehotniet. Mna osobne nestvali len reci, rady, kt. rozculuju Vas, stvalo ma vsetko, ze napr. svagrina hned po vysadeni antik. otěhotněla, ze ini maju mimi, věci v obchode.. vsetko odstraníme, vsetko je zle necitlive? Podla mna ked Vam rada nesedi, tak ju prehliadnite. Ale zda sa mi nekorektne, ze niekoho z diskusie vyhanaju, nech si najde inu, alebo mu napisu Tvoj názor je blbost, to mi nepomoze.. to je necitlive nesudne.. alebo si potom diskusiu hned zamknite alebo napiste do nadpisu, ze je to pre vyvolenych.. ale o tomto diskusia nie je a zakladatelka ju kvoli tomu nezaložila, tak to nechajme 😉 nech sa vsetkym zadari a otvorime diskusiu kde budeme len vkládat fotečky nasich stastnych miminiek! 😀 🙂
samozřejmě, že pes neutiší bolest, touhu nebo myšlenky po dítěti, je to naivní myšlenka z mého pohledu, mám po čtyřicítce, jednom samovolném potratu a psa doma....
@dzungala ja uz sa k tomuto Vasmu prispevku, mimo tématu, vyjadřovat nebudem. Moj názor poznate, predpokladajme, ze sme dospeli ludia a staci povedat / napisat raz. Pohodovy vecer! 😉
prosím, prestanme porovnávať psa s dětmi, je to nezrovnatelné!
Uz ked sa mám vyjadrit k téme, osobne by som sa s tým nezmierila nikdy. Ak by som deti nezazila, možno by som dokázala zit pre iné. Kto zažil dieta, nedokáže pochopit prečo žil předtím, aký mal zmysel! Držím Vám všetkým palce, nech Vám to vyjde rovnako jako mne, tiež sa nedarilo, dlho a nakoniec mám doma malého čerta a malú čerticu, krásna dvojka, nech ich milujete rovnako jako ja tie moje! ahojky!
mám syna po desetiletém snažení a neustálém běhání po lékařích, 5 umělých oplodnění, psychika šla v tu dobu úplně ke dnu, snažila jsem se s tím smířit, že už nikdy dítě nebudu mít, hrozných deset let, a pak poslední umělko a povedlo se , po dvou letech se nám podařila dcera už bez lékařů. Smutné je , že potom všem jsem teď zůstala sama, tatínek si našel jiný smysl života, ale to už je jiná kapitola. Za mě teda, nesmířila bych se s tím, že bych neměla děti a věřte mám pejska, mám ho moc ráda, ale nevyplnil by tu prázdnotu po miminku.
@luciamala1979 Každá která si prošla něčím jako je boj s neplodností,včetně celého kolotoče IVF má plné právo na to,být přecitlivělá,a to klidně hodně ! A pokud rada někoho,kdo ji udílí v daném tématu aniž by to zažil,někomu nesedí,lze to těžko přehlížet,a taky z tohoto důvodu vznikly poněkud odlišné reakce.Takto vypadá ten projev názoru z obou stran.
@smallinka díky, tohle všechno samozřejmě vím, chtěla jsem odpověď přímo od ratatooy, protože její vyjádření o psech a kočkách mi přišlo poněkud přehnané (a co se týče spojitosti psů a potratů jako pěkná kravina). Jen tak mimochodem, toxoplazmozu chytnete mnohem pravděpodobněji prací na zahradě (hrabáním se v hlíně) než stykem s kočkou.
@simya rovnako by na to zaujimalo, co mala na mysli, snad sa do diskusie vrati a upresni ;)
@dzungala nechcete si najst inu diskusiu? Táto má inu temu ako je Vami popisovana / opakovana;)
@smallinka Švagrová má psa místo dítěte a je to peklo! Pejsek je vždy na prvním místě, vše se mu přizpůsobuje. Na návštěvě u nás nebyla ani nepamatuji, protože pejsek se bojí do výtahu a po schodech nechodí, protože má bolavé kyčle. A je to 50kg obluda, takže ji do schodů nevytáhne. Chodí spolu do práce, do restaurace, na ples... Do misky dostává lahůdky, které by si švagrová sama nekoupila. Takže někdy pes místo dítěte může být kontraproduktivní...