Nemůžu mít druhé dítě, jak se s tím smířit?
Holky,mám za sebou 5 potratů....IVF..1xET,2XKET a nic...Přirozeného těhotenství se moc bojím.Mám genetickou vadu chromozomů.Když se mě podaří otěhotnět,můžu zase potratit...nebo se mimi chytne a až v pozdějším měsíci se může zjistit silné postižení.Nebo se taky může chytnout a může být vše v pořádku,tak jak bylo u prvního syna...Ale je mě 37 a moc se bojím přirozeného těhotenství....Máte některá stejnou zkušenost??Strašně moc mě to trápí...Vím,že jsou páry,které nemohou mít děti vůbec a že to naše jedno je dar...ale je mu 9 let a taky si moc přeje sourozence...Jak to zvládáte Vy?
@zuzulienka79 je to tezke. Ja jsem si svuj zivot predstavovala uplne jinak nez to nakonec je. Splnilo se mi teda, mit zdrave krasne dite. Ale ten zbytek... Pak si ale reknu, ze to neni uplne nejhorsi, mame se docela dobre, jsme zdravi. Nikdy nevis, co ti zivot prinese. I v tom dobrem.
@werumka já se nemůžu setkávat s lidmi,kteří mají jen jedno dítě...mám své nejlepší kamarádky a přátele a všichni,no většina má po dvou dětech....Přece je neopustím jen proto,že mám jedno dítě.. 🙂 ..Tak dramaticky to zase neberu....Oni jsou mě všichni velikánskou oporou...i jejich děti pro mého syna...všem je nám spolu dobře.Já je nezatěžuju řečmi o jedináčkovi a o mých problém,i když o nich samozřejmě ví...Já beru život,tak jak nám to solí...s příjemným i nepříjemným...a jen jsem se zeptala,jak to nepříjemné zvládnout....to je vše....
@zuzulienka79 muzes rozsirit virtualni kontakty. Treba tady. Zalozit si vlastni skupinku, kde jsou zeny s podobnym pribehem. Myslela jsem to tak, ze tlak okoli, to, co vidis kolem sebe (prevaha rodin se 2 detmi) na tebe vyviji tlak a tim spis se muzes trapit a srovnavat. Oni maji, ja nemam. To asi na nalade neprida.
@dokument tak to beru taky....nehroutím se nikdy z ničeho....Vím,že nemít žádné dítě je úplně něco jiného než mít jedno a druhé nemít šanci mít....to jsou dvě nesrovnatelné věci....Já žiju okamžikem,ale myslím na budoucnost...
@dokument na to nemám tolik času....jen teď,protože jsem marod 🙂
@zuzulienka79 Já myslim, že ti kamarády, co máš jsou pro Tebe důležitý a rozhodně bych nedělala to, že je opustíš kvůli jedináčkovi. Ale spíš zkusit aktivně hledat kontakty mezi těmi, kteří jsou na tom stejně. A myslím, že jich je určitě víc, než si myslíme, protože oni taky nejdou hned s pravdou ven a drží to v sobě. Třeba sem ještě někdo takový napíše 🙂
@werumka třeba 🙂 ..taky bych za takové příběhy byla ráda.....
@zuzulienka79 A ještě jedna věc - ono to někdy na mateřských webech tak vypadá - ale nemít druhé dítě ze zdravotních důvodů NENÍ špatné řešení. Není to horší řešení a není dobré se do toho nechat natlačit.
@werumka já vím 🙂 já se jenom tak snažím poprat veřejně s osudem 🙂
@zuzulienka79 ahoj ,chapu ted jsem 8lety resila vicemene neco hodne podobneho....doktori mi nedavaji moc sanci donosit dite ,muj max.vikon byl 25tt ,ale syn je zdravy.Vim jaky to je prijit o dite a pak ten strach ,kdyz uz vis ze to neni nahoda ,ale priste se to bude s jistotou opakovat,clovek hodne zvazuje...deti nejsou housky v krame ,kazda takova ztrata byt nenarozeneho dizete se tezko vydychava...aspon me teda...ted jsem se tedy rozhodla to zkusit(cas se krati uz nejsem nejmladsi) dohodli jsme si s manzelem jeden pokus ,protoze vim ze jestli by to nevyslo..tak bych byla na blazinec a to si jaksi moc dovolit nemuzu se takto odrovnat.Je treba byt funkcni manzelka a matka pro ty ,co uz na svete jsou.Proste to zkusim ,protoze vim ,ze kdyz to nezkusim budu toho lktovat az to uz nepujde.Vytesnuju to co by se mohlo stat a snazim se verit ,ze to bude dobre.Drzim pesti at jsi srovna s tim pro co se rozhodnes ,at uz to bude cokoliv.
@pavlak5 můj manžel si taky přeje to ještě zkusit přirozeně.Chlap se na to dívá jinak.On vidí jednoho zdravého syna,tak to bere tak,proč by se nemohl podařit další.Jenže on neležel 5x na operačním sále..nepodstupoval revizi...Dále neležel na operačním sále při dvou hysperoskopiích...nebrali mu vaječník...atd atd.....On neví,jaké je to ležet po potratě na gynekol.oddělení,kde mu nad hlavou plakali novorozenci...Ano,prožívá to se mnou,ale nezažívá na vlastní kůži...Já jsem bojovník...pokud se rozhodnu to zkusit,budu bojovat a věřit v dobrý konec....a přesně..děti nejsou housky v krámě....nemůžu ho vrátit prodavačce...snažím se k tomu přistupovat zodpovědně...ale jak už jsem někde psala...pere se ve mě ta touha s tím strachem.......
@zuzulienka79 presne jak pises ,ti muzi at se snazi sebevic nikdy uplne presne nepochopi ,co to je ,kdyz se to nepodari,ta psychicka i fyzicka bolest...vsechno boli a neni nadeje. Vidim ze jsi bojovnik ,protze clovek ,ktery si nevybral to ze dite nebu mit tak jednoduse ,jako vetsina zen ,musi vzdycky bojovat...bud za dalsi tehotenstvi ,dalsi dige ,nebo za to ze se rozhodne ho nemit.Vzdy ky se najde nekdo ,kdo je na tom "hur"a resil by to "jinak" a poradi ti "co " mas delat se svym zivotem ;)
děkuju...v mém případě je to zkrátka buď a nebo...Nemůžu si pomoci žádnou injekcí,žádným medikamentem....ničím...Můžu jen věřit a doufat...Ale to jsem dělala už mnohokrát a nedopadlo to ☹Vlastní vnitřní síla někdy nestačí,protože bohužel existují i síly vyšší 🙂 Teď bude ve mě chvíli probíhat takový souboj strachu s touhou a uvidíme,co zvítězí.Moc děkuju a taky přeji jen vše dobré a samé pozitivní věci.... 🙂
@zuzulienka79 a nevyřešilo by tvůj problém např. IVF s darovanými embryi nebo vajíčky? Kamarádka to měla téměř podobně jako ty, s jejími vlastními embryi se to nedařilo, mnohokrát o dítě přišla a s darovanými těhotenství bylo v pohodě a má krásné zdravé děti, třeba je to řešení, věkově je o 3 roky starší jako ty. Třeba to může být pro vás šance, zkus nad tím popřemýšlet ?-)
@alinka1234 děkuju za příspěvek 🙂 bohužel finance na IVF už jsme vyčerpaly... ☹
@zuzulienka79 není za co, třeba se podaří našetřit, za šanci na krásného zdravého drobečka by to stálo, dárkyně vajíček bývají velmi dobře zdravotně prověřené 🙂
darované vajíčko asi 50 000, darované emryo cca 20 000 (car Zlín). Ta dvacka se schrastí ne?
@dzungala uvidíme 🙂
já právě čekala na to darované vajíčko a bylo nám nabídnuto i darované embryo, protože je o dost levnější, nechci to tu rozebírat, ale můžeš se na to informovat, vyšlo to ještě o dost levněji než normální IVF. My to odmítli, páč manžel chtěl aspoň své buňky, ale nakonec jsem otěhotněla asi 3 dny před začátkem stimulace dárkyně. Teda ty tři dny předem jsem na to náhodou přišla, takže se to celé včas soplo a ušetřili jsme 50 000.
Čoveče, to darované embryo bude i mi teď vrtat hlavou🙂 Ještě nám zbyl jeden pokus na pojišťovnu 😝
@zuzulienka79 myslím že pokud miminko chceš tak nemáš moc o čem přemýšlet, jděte do toho, jak jsi psala čas letí, tak třeba ušetříš za dovolenou na kterou nepojedete nebo něco jiného co jste plánovali koupit, ale za to štěstíčko to stojí a mimi vám to vynahradí 🙂
Ahoj zuzulienko79, jsem ráda, že jsi založila tohle téma. Jsem na tom úplně stejně jako ty. Také nemůžu mít druhé dítě a strašně po něm toužím a trápím se. Je mi 35 a asi 10 měsíců po porodu jsem se dostala do předčasného přechodu. Nyní jsem byla na laparoskopii, kdy mi z biopsie vaječníků vyšlo, že už opravdu nemám žádná vajíčka, takže u mě už je 100%, že už nebudu mít nikdy žádné své dítě. Nabízí mi darovaná vajíčka, ale přítel nechce a já vlastně taky ne, bojím se, geny jsou geny. Nemůžu se z toho psychicky dostat.
@zuzulienka79 myslím, že když tě zastihne depka, tak se nejlíp kouknout na diskuze, kde někdo nemůže mít ani to jedno dítě a člověk si pak připomene jaké je štěstí aspoň to jedno. jinak vím, že je to těžké, já cítila při chteni dalšího dítěte úplně stejné pocity jako když se nedařilo první, bylo úplně jedno ze jedno dítě mám, cítila jsem se stejně zoufale.
@samaber ..vím,že je spousta lidí,kterým není dopřáno ani jedno dítě.Všechno si to moc dobře uvědomuju..ale touha je touha...Cítím,že mám v sobě ještě spoustu lásky pro další dítě...Každopádně nechám to na přírodě...Buď dopřeje nebo ne...Jsem optimista.... 🙂
@lenntilka Věřím,že je to těžké.Já se ponořila do práce...začala jsem pořádně aktivně cvičit..běhat..a věnuji se co nejvíce synovi.Užíváme si vzájemně jeden druhého ..se synem i s manželem...Jinak to prostě nejde.Vevnitř mě to bolí...nejsem s tím smířená...ale bojuji s osudem.Děkuju Bohu za jednoho zdravého krásného syna a snažím se to brát tak,jak mě to život sype.Bolí to...trápí to...ale říkám si,že na světě jsou horší věci...Nechci tomu propadnout.Stejně to nezměním..Udělala jsem proto vše...Věřím,že pokud ještě jedno dítě mít mám,tak přijde...i když se bojím všeho možného....Nechám na to přírodě...Darovaná vajíčka bych nedala ani já ani manžel...V tom máme oba jasno.Něco jiného je,když člověk žádné dítě nemá,ale toto je už jiná situace...Přeji hodně štěstí a správné rozhodnutí..
@zuzulienka79 Moc děkuju za podporu. Také se budu snažit se s tím nějak vyrovnat, nic jiného mi nezbývá. Pomáhá občas se z toho vypsat....Zatím jsem si nechala předepsat nějaké léky na uklidnění, protože bych jinak pořád brečela, potvrzení z biopsie vaječníků je čerstvé....Nejhorší je, když vidím svou dceru, tak mi je tak líto, že nebude mít sourozence a že bych chtěla víc tak úžasných dětí, které jsou kus mě.
@lenntilka ano..mám to naprosto stejně.Můj syn si taky moc přeje sourozence a mě trápí,že to nejsem schopná splnit.Ale vysvětluju mu,že maminka prostě nemůže a že je důležité,že jsme všichni zdraví a máme se rádi.Má milion kamarádů a ti mu dělají neustále společnost.V životě prostě nemůžeme mít všechno,co si přejeme....Musíme být šťastní za to,co máme....
Pokusím se diskuzi obnovit. Opravdu věřím, že tuhle situaci pochopí jen někdo, kdo to sám zažil. Mám skvělou 7letou dceru, rodinu, máme se víceméně fajn. Ale jsem sama jedinácek a tak jsem vždy chtěla, aby dcera nebyla sama. S manželem jsme se na tom i shodli, i když on by druhé už nemusel. Pak se ale stal život. Nejdřív jsem musela na operaci s dělohou, takže mé další těhotenství by bylo rizikové. Do toho můj muž z přepracování vyhořel a nadále není schopný ještě naplno pracovat. Tchýně nehlídá a moje maminka se potýká s tatínkem s počínající demencí a do toho pracuje na plný úvazek.. Takže prostě ta situace není úplně jednoduchá, finance ani nemluvě. Ale nepotrebuju nijak politovat, prostě to tak je. Hledám jen pochopení, povzbuzení...
Poslední dva roky už velmi intenzivně cítím, že bych druhé dítě chtěla. Bude mi letos 35let. Ale vzhledem k situaci, ve které se nacházíme, mému zdravotnímu stavu, a tomu, že muž už teď druhé dítě v podstatě nechce (neobviňuju ho za to, sotva se dal dohromady), se teď potýkam přesně s tím, jak se smířit s tím, že bude nejspíš naše dcerka jedináček... Všichni okolo mě mají děti víc, kolegyně v práci, mé kamarádky. Navíc teď čeká druhé dítě švagrová i má nejlepší kamarádka, která dlouho měla jedináčka a teď, v 12 letech své dcery, čeká druhé dítě.
Hrozně jim to oběma přeju. Ale zároveň mě to strašně bolí. Nevěřila jsem tomu, že to může být tak intenzivní. Myslela jsem si, že jsem prostě smířená s tím, jak to teď je. Ale zjistila jsem, že ne... Můj muž mě teď velmi podporuje, chápe moje trápení. A vím, že taky musí vnitřně trpět tim, že mi nemůže dopřát to, po čem já toužím...
Navíc dcera je neskutečně milující a sourozence by si hrozně přála. Takže pokaždé, když se zeptá, je to pro mě o to těžší...
Děkuji předem za reakce. Snad zde najdu pochopení, které teď moc potřebuji. Zatím se mi dostalo jen reakce, že mám být ráda za to jedno... Což samozřejmě jsem. Ale tohle je něco jiného...
@anetarz z příspěvku jde vidět, ze si druhé moc přeješ, nevím, jak moc je zdravotní stav vážný, pokud relativně je to ok, na vše ostatní bych se vykaslala a sla do toho, vždy se vše nejak udělá, vyřeší , než litovat toho do konce života 🙃 Nebo proste počkat ještě ze dva roky, manžel se do te doby dá už určitě do kupy a zase to bude úplně jiné.
Ja sama jsem ze 3 sourozenců, brachové jsou starší o 12 a 13 let a je to super, ja mám zatím jedináčka, 9 let a teď mi bylo 34, říkám si, ze do 38 je času dost na rozhodnutí … 🙃
@zuzulienka79 Já myslím, že ve chvíli, kdy už právě nebude ta možnost volby, tak Tě to tížit přestane. Myslím, že @dokument má pravdu - bude lepší, když se budeš setkávat s lidmi, kteří mají jedno dítě a hledat na tom to hezké (protože to hezké to v sobě opravdu má 🙂. Ta vděčnost nakonec převáží, i když to bude často jak na houpačce