Nemůžu mít druhé dítě, jak se s tím smířit, vyrovnat?

21. března 2017 
Podobnou diskusi jsem bohuzel nenasla, tak jsem se rozhodla zalozit novou. Mame dceru 3 roky a pred rokem jsem se rozhodly, ze ji poridime sourozence. Nicmene u nas spontanni tehotenstvi byl problem a tak jsme museli i u prvniho ditete podstoupit IVF. Na podzim se zadarilo, ale bohuzel v 10 tt se zjistilo, ze je to mimodelozni tehu a ja musela na laparoskopii a prisla jsem o druhy vejcovod. Na jare jsme se tedy rozhodly znovu, ze podstoupime cely cyklus IVF. Za 14 dni po ET byly opet na testiku //, nicmene radost netrvala dlouho. V 8 tt zistili, ze se embryjko prestalo vyvijet, nebo-li,ze je tam jen vacek bez embryjka a ja musela na kyretaz.Tu bohuzel zanedbali a spatne me vycistili a embryjko v rohu deloznim rostlo dal,az to zkoncilo v noci rychlou sanitkou a ja bojovala o zivot. Mela jsem vnitrni krvaceni,musela jsem hned na sal, 2 dny lezela na auru. Pry kdybych prijela o neco pozdeji,tak uz tu nejsem!! Stale me to vecer pronasleduje a nemuzu spat. Jelikoz to byl velky zasah,museli me rezat podruhe delohu (poprve byla po cisari) a tedy dalsi tehotenstvi se uz nedoporucuje!!!! Holky mate nektera podobnou zkusenost? Jak s tim bojujete a jak se s tim vubec vyrovnat????
13. čer 2012 v 09:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@z4401 Ahoj, já tedy podobnou zkušenost nemám, ale mám za sebou dva císaře a bylo mi řečeno, že třetí dítě by neměl být problém, pokud se dodrží minimálně 2 roky odstup (ne že bych tedy třetí plánovala ) Každopádně je mi líto, co sis musela prožít a u tebe to asi nebude jen tím řezem... Ale třeba ještě nějaká šance může být nebo už je to definitivní?
13. čer 2012 v 11:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, já mám stejnou zkušenost jako
@terecka , dva císaře v rozmezí dvou a půl let a třetí císař může být ...řekli mi teda , že min . půl roku počkat...záleží na tom, jak moc to dělohu zasáhlo..určiět bych neházela flintu do žita, ale zkusila se zeptat třeba ještě nějakého jiného dr.
Každopádně chápu, ež to pro Tebe musí být obrovská bolets a moc ych ti přála, aby to nebylo definitivní.. my máme dvojčata taky z IVF a podruhé nám to nevyšlo, (KET), tak jsem se taky musela smiřovat, že už další mít nebudeme( manžel do 2IVF jít nechtěl)ale příroda to zařídila jinak a narodil se nám v listopadu ještě další klučina.
Budu vám držet palce, dřž se..
13. čer 2012 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@terecka Ahoj, dekuji za prispevek, trochu si me uklidnila a dala i nadeji do budoucna. Me sice doktori to nedoporucuji, ze je to uz velky risk, ale to i mozna z toho hlediska, ze se emgryjka nejak vzdy zatoulaji tam kam nemaji a to co se odehralo nedavno, ze by se mohlo i opakovat, nemluve o tom, ze by to deloha nemusela vydrzet. Rok urcite pockame a pokud me to do te doby neprejde tak asi bych resila tu laparku a rezonanci a pak se rozhodla co a jak dal.
13. čer 2012 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@stazina Dekuji, a to necham rok ulezet a pak podstoupim kontrolni laparoskopii a magnetickou rezonaci, kde se zjisti jak je stabilni deloha a zda to tehotenstvi vydrzi ci ne a pak se bude rozhodovat. Nicmene me to ale nejspis na nalade neprida, budu mit stale uz obavy aby se to neopakovalo a abych to vse vubec prezila. Bude to boj. No a nebo se treba behem roku smirim s jedinackem a bude to vyreseno, ikdyz tomu moc neverim.
13. čer 2012 ve 12:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@z4401 - ahoj, mojí dobré kamarádce také lékaři doporučili nepořizovat si druhé dítě. Úplně přesně nedokážu popsat její zdravotní potíže, ale prostě jí popraskala děloha a další těhu je prý velký risk. Kámošku to nejdřív opravdu dost mrzelo ale pak se přesměrovala na to, že to tak prostě je a že se s tím nic nedá dělat a krásně si s manželem užívají toho svého jedináčka, věnují mu všechen svůj čas, nemusí se zaobírat miminkem - takže jezdí na hory, dovolené, potápět se ... prostě se s tím smířili a už si to užívají.
Každopádně držím palce, ať to u tebe dopadne, tak jak má
13. čer 2012 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
ahoj já mám stejnou zkušenost jako holky.ted mě čeká druhý císař. řiká se že 3 dítě se nedoporučuje...ale co je slovíčko ,,nedoporučuje,,Mě napřiklad v říjnu 2011 čekala konizace čípku. po té se nedoporučuje 6m neotěhotnět...no a já otěhotněla týden před operací(jak jsme pak spočítali)těhotenství mi také nebylo doporučeno že hrozí předčasný porod atd...no a ted už jsem v 37tt a doktrorka řikala že snad budu přenášet (i když teda nakonec to dopadlo naplánovaným císařem kvůli jizvě) ale s čípkem to nemá co dělat.Držíííííí. Být tebou tak to nechám na přírodě.Je to mocná čarodějka a nějak to dopadne. Soustřed se na to aby jsi ty byla co nejřívě fit. Nějakou duševní a fyzickou rekonvalescenci a užívej si své holčičky. Protože i když to zní blbě bud ráda že máš aspon jedno dítě...Je plno žen které by dali i za to jedno dítě vše držím palečky a přeju hodně štěstíčka.
13. čer 2012 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@z4401 ahoj, nevěš hlavu! První porod jsem měla CR a druhý po 18m opět CR. Měla jsem při druhém CR nějaké komplikace a kvůli ním mi řekli, že už další těhotenství v žádném případě nedoporučují. Už jsem s žádným těhu nepočítala a obrečela jsem to. S manželem jsme si přáli vždycky velkou rodinu. Pro někoho dvě děti je ažaž, ale pro nás ne.
Pomalu jsem se s tím smířila a na roční kontrole na gyndě se přece jen zeptala jestli to opravdu není možný. A světe div se! Doktor na mě koukal jak kdybych spadla z višně a s naprostým klidem mi řekl, že nevidí jediný důvod proč bychom si nemohli pořídit ještě třeba další dvě děti. Pro jistotu jsem to zkonzultovala ještě s jiným doktorem.
A teď už jsem za půlkou a jsem moc ráda, že jsem se přece jenom ještě zeptala a šla pro jistotu na další konzultaci.
Takže nevzdávej to a běž třeba ještě za někým jiným. Když můžu mít já třeba ještě dva CR a spousta jiných ženských taky, tak proč bys nemohla ty? Ke všemu ani teď nebudu mít mezi CR 2 roky a nikomu to nijak nevadí.
13. čer 2012 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@z4401 tak trochu vim o cem mluvis mame chlapecka dva a pul roku s pomoci car a uz rok se snazime o druhe taky za pomoci caru (ja bez hormonu vubec nefunguju) a porad se nedari a ja uz to psychicky nezvladam vcera jsem se po negativnim testu zase sesypala a uz nevim jak dal. \vzdy jsme chteli tri deti a moc moc bych si prala pro honzika sourozence ale nevim jak dlouho to jeste psychicky vydrzim, ublizuje to cely rodine :(
13. čer 2012 ve 13:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bosorkajarka ty jo a není lepší se na to vykašlat, smířit se s tím, že budeš mít jenom jedno dítě a zajímat se o jiné věci? Vždyť dítě máte, tak si ho užívejte. Mně přijde uplně zbytečné stresovat sebe a tím i rodinu, je to přece super, že máte Honzíka. A pokud osud bude přát, tak se vám podaří i další, ale nedělala bych z toho smysl života...
13. čer 2012 ve 13:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@z4401 ahoj, přesně jak píšou holky, když ti někdo těhotenství "nedoporučuje", tak to neznamená, že určitě už těhotná být nemůžeš. Nechala bych to na přírodě, uvidíš, jak se tvoje tělo dá dohromady a až to bude aktuální, můžeš konzultovat x lékařů, jak to vidí. Hodně štěstí!
13. čer 2012 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jop to je prave to co ted momentalne resime, ale ja jsem ze tri deti a vim jak je to uzasne mit sourozence a chtela jsem to doprat i Honzikovi, ale ted prave nevim. No ono u nas neni sance na prirozeny otehotneni takze je to jenom o tom kdy to vzdame s doktorama
13. čer 2012 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bosorkajarka jo, já to chápu, sama mám sestru a jsme dá se říct nejlepší kamarádky, takže vím, že sourozenec je fajn. Ale znám spoustu lidí, co svoje sourozence nesnášejí a znám taky jedináčky, kteří jsou hrozně fajn lidi a rozhodně nevypadají, že by bez sourozence trpěli. Není to určitě tak, že jedináček je na tom chudáček špatně.
Nevím, co máš za zdravotní problémy a jestli opravdu není šance, že by to šlo i bez doktorů... každopádně takových příběhů je plný internet, kdy doktoři řekli že těhotenství nikdy nepůjde a ono jo Takže přeju, ať jste v pohodě, ať už se rozhodnete jakkoli
13. čer 2012 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jop moc děkuji
13. čer 2012 ve 14:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@bosorkajarka Ahojky, naprosto te chapu. Ja chtela pro Nell take sourozence a tak to dopadlo. Nedovedu si predstavit,ze by mela byt jedinackem a to z toho duvodu jak i ty pises, ze jsi ze 3 sourozencu, tak i ja mam 2 brasky. Sice jako deti jsme si sli po krku teda se starsim, s mym dvojcetem to byla lambada,meli jsme krasny vztah a ten mame doted. Nedovedu si predstavit,az tu nebudou rodice,ze nebudu mit nikoho z rodiny (brasku).
13. čer 2012 v 15:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@jop Asi mas pravdu, chce to ten rok nejak vydrzet "snazit se to vydrzet" a pak se rozhodovat co dal.
13. čer 2012 v 15:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tak já mám stejnou zkušenost jako ty... První mimčo císařem, pak samovolný potrat, pak mimoděložní - dr. to hrubě zanedbala a já bojovala o život s prasklým vejcovodem a břichem plným krve, následně obrovská infekce a břicho plné tekutiny. Pak IVF a jeden plod v děložním hrdle (první operace) a druhý v jizvě po císaři. Nepomohla ani chemoterapie, takže jsem musela na druhou operaci, při které mi dělohu zmenšili skoro o polovinu (a jizva je přes 2/3 dělohy) a zakázali další těhotenství, které prý bylo přirozenou cestou stejně nemožné (zbylý vejcovod prý srostlý, zamotaný do střev a nefunkční). Primář mi pak ale říkal, že když se žena rozhodne mít dítě, tak ho prostě mít bude, rady nerady a že mi to rozhodně vymlouvat nebue, že mě jen upozorňuje, že to bude rizikové. Leželo mi to v hlavě dlouho, nemohla jsem to vydýchat, moc mě to mrzelo. Chtěla jsem tři děti... No a po roce a půl se stalo, že jsem najednou byla těhotná. Hned jsem letěla do nemocnice, kde si mě týden nechali na pozorování - než se zjistilo, kde je plod umístěný, byla velká pravděpodobnost, že bude mimoděložní a nebo opět v té obří jizvě. Dva lékaři mi doporučili potrat, primář opět dodal naději, že mi neslíbí modrookého blonďáka v termínu, ale že budeme bojovat a snad to dopadne. Portat pro mě byl nepřípustný... Takže jsem trnula, co bude, za každou bolestí jsem hledala prasknutou dělohu, bylo to šílené. Ve 26. týdnu jsem naklusala do nemocnice, to už bylo plánované, že mimčo je životaschopné a kdyby děloha začala praskat, abych byla hned na sále. A vidíš - teď budu končit 37. týden, neobjevily se vůbec žádné problémy, žádné bolesti... Nakonec to bude možná i ten modrooký blonďák v termínu! Sice tedy 11 týdnů na posteli s přísným klidovým režimem není nic moc, ale pro drobka udělám všechno. Při příjmu jsem podepsala souhlas se sterilizací, ale teď mi už tak nějak otrnulo... No, je mi jasné, kam mě doktoři pošlou s dotazem, jestli bych zvládla ještě jedno dítě... Ale ne tvém místě bych se nebála a šla do toho. Sice to budou nervy, ale dneska už doktoři ohlídají divy a prasknutí dělohy před nástupem kontrakcí je prý hodně vzácná věc, jen to sledují při hospitalizaci, takže špitál tě na delší dobu asi nemine, ale co na tom! Držím moc palce, ať se rozhodneš správně, ale určitě bych se netrápila otázkou, že už nemůžeš mít dítě. Dokud máš dělohu, tak můžeš!
18. črc 2012 ve 12:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@z4401 dobrý den/ahoj (jak Vám/Ti vyhovuje ), já spíš tykám, ale jsou tu maminky, které raději vykají..
Chtěla jsem se zeptat, v jakém stavu máš/máte záda? mohlo by to souviset s neúspěchy. já jsem poprvé měla anembryomolu a podruhé mimoděložní, ted jsem těhotná potřetí a doufám.... mám podezření, že mi to dělala špatná bederka, cvičila jsem půl roku Mojžíšovou.. stejně to není ono, ale loni jsem nemohla ani chodit, jak mě od páteře bolela noha a nemohla jsem spát bez Paralenu (ještě před prvním otěhotněním, pak mi s tím terapeutka hnula a bylo to lepší),Mojžíšovou jsem cvičila až po obou neúspěších. nevím, jestli mi pomohla ani jak toto těhu dopadne, ale možná bys/byste mohla mezitím ten rok zkusit cvičit (je to dobrý relax i na psychiku) a/nebo si zkusit i najít terapeutku v okolí místa bysliště, která se tomu věnuje a zkontoluje Vás/Tě...
27. srp 2012 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bosorkajarka chápu Tě, jsem jedináček (dnes mi to už fakt nevadí ) a taky jsem spíš pro dvě děti (tři už bych asi nechtěla kvůli "životní úrovni" - případná studia dětí a tak), jakože dvě jsou fajn. ale byla bych š´tastná i za jedno! tím nesnižuji Tvůj problém.
Jak víš, že nemůžeš fungovat bez hormonů? já vysadila před 3 lety antiko, 8 měsíců jsem byla bez menstruace a bez růstu sliznice, o ovulaci samosebou vůbec nemohla být řeč. vypadala jsem jako ideální kandidát na IVF. ale ztroskotal mi vztah a já se mezitím seznámila se svým nastávajícím manželem. po půl roce soužití jsme se přestali chránit (cyklus se mezitím upravil na 35 dní) a já pokaždé otěhotněla rychle. sice jsem zatím nedonosila (nyní doufáme v třetí pokus, mám Utroš na podporu), ale nikdo nečekal, že nakonec nebudu mít žádný problém přirozeně otěhotnět
A proč to píšu? doporučila bych se přestat k sourozenci upínat, jsi ještě mladá, nebylo Ti ani 30. dejte si půl roku pauzu, věnujte se jiným věcem a ono to přijde třeba i bez pomoci! příroda je někdy mocná já, která vždycky chtěla co nejdřív mimi - už od 20 let, kdy mi došlo, že dostuduji vysokou zejména kvůli vidině rodiny co nejdřív po škole (trochu se to protahuje, což bych předem vědět fakt nechtěla ), jsem potřetí otěhotněla v momentě, kdy jsem si připustila, že se dá žít život i bez dětí. neříkám plnohodnotný, ale dá. a tím jsem se přestala ničit, stresovat, obviňovat. Co z toho? copak můžem za to, že nám nejde otěhulit nebo potrácíme? no nemůžeme!!! tak proč se tím týrat? je lepší být vklidu a věřím, že Vám to ještě vyjde, času fůůůra!
27. srp 2012 v 17:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@daasenka85 dekuji za hezky slova , uz jsme se trosku srovnali a snazim se co nejvic si uzivat syna dokud to jde a otehuleni resit nejak bokem a myslet na to co nejmin. No ja nikdy normalni cyklus nemela, od puberty jsem brala hormony (ne HAK) na upravu cyklu pak nasla manzela a zacla brat HAK (asi dva roky), svemu telu jsem dala skoro rok bez prasku a cyklus se nerozbehl, moje vajecniky proste odmitaji spolupraci, takze bohuzel bez pomoci lekaru to nepujde, ale uz jsi zacinam zvykat i na myslenku ze bychom meli jenom jedno dite nebo velky vekovy rozdil
28. srp 2012 v 08:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bosorkajarka aha, tak to mě mrzí, ale jedno "mimčo" máte, tudíž otěhotnět jde jinak se ještě zkus podívat na příspěvek výš, který jsem psala z4401 o cvičení Mojžíšové, dnes má problémy se zády kde kdo a cviky jsou příjemné a dobré i na relax, navíc by Vám třeba podůrně k IVF pomohly...
28. srp 2012 ve 12:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, ráda bych obnovila toto téma. Nikdy jsem si nemyslela, že já optimista bych něco takového řešila.
Už jsme zkusili vše možné, lékaři mi pro vývojovou vadu dělohy říkali, že nebudu mít žádné dítě...
Jsem po dvou potratech, několika inseminacích, IVF...operaci dělohy po císaři...no nějak se to už nakupilo....
Mám pětiletého chlapečka, je pro mě vším, teď už 4. rok děláme vše možné, abychom měli druhé miminko.
Nedaří se, já už jsem došla k závěru, že bych měla dva jedináčky, začala jsem se nepodařenými pokusy trápit, a taky mi přijde, že už nemám moc věk na plánování dítěte, i když se to dneska moc neřeší.. .
Rozum mi říká, že to tak mělo být a mám být ráda, že mám zdravé a krásné jedno dítě, ale srdce to nějak nevnímá...a tak jsem se rozhodla ho nějak přesvědčit, ale moc to nejde. Minulý týden jsem se pohádala s manželem, máme hezký vztah, vše si říkáme, budeme spolu deset let a můžu říct, že čím déle jsme spolu, tím je to lepší...
Jenže já mám nějaký špatný období, že je mi líto, že to druhé nemáme, k tomu mi kamarádky, sousedky, šéfová v práci...oznamují, že čekají druhé nebo i třetí miminko...moc a moc to všem přeji, ale nějak nemůžu ten svůj vnitřní smutek zvládnout. Jsem hrozně veselý člověk, pohodář, optimista...asi nikdo by nepoznal, že mě něco trápí....ale večer probrečím v koupelně....
Asi je to období a zase bude líp....v pondělí jsem měla jít do caru, ale zrušila jsem to. Je to obrana na zklamání, bojím se, že jsou to jen vyhozené peníze, že to tak má být...Už mám za sebou loni a letos 7 IUI a 2 nevydařené IVF...a taky roky snažení bez lékařů...
Tak jsem se vykecala, třeba mi napíše někdo, kdo se smířil s tím, že bude mít jedináčka a je spokojený....moc bych si přála, abych se přestala trápit a šla dál a užívala si, ale mám nějak pocit, že mi něco chybí....no a pak mi rozum zase řekne, hele zase celou noc být vzhůru, děti už budou hodně od sebe, takže to bude masakr kloubit dovolené a volný čas....jsem s tím smířená a pak mě to zase popadne....
Tak doufám, že to přejde a brzo...asi musí ten rozum přesvědčit to srdce...no bude to chvíli trvat....
13. zář 2012 v 18:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@natalie77 ahoj, ten začátek, to je jako bych četla o sobě.. zrovna dnes další hádka s manželem, v kterém nevidím podporu toho, že také chce druhé dítě. už jsem 2x potratila během dvou let. u mně je těžké i otěhotnět. jen syn se povedl na 3. pokus po vysazení antikoncepce. no a v práci je to na houby, po návratu z mateřské mě sesadili, a ve svých letech dělám ubohou asistentku. nějak se nemám na co upnout. a tak strašně moc bych si přála miminko, holčičku... u nás teda asi žádný zdravotní problém není, akorát asi pokaždé nemám ovulaci. dnes po strašné hádce jsem si uvědomila, že bych se asi měla smířit s tím, že další dítě možná nebude..je to tak těžké. já i manžel pocházíme ze tří dětí, jsme zvyklí na velkou rodinu. včera jsem už aspoň poslala pár životopisů, abych aspoň s prací něco udělala, tam je to ještě hodně v mých rukou..
26. zář 2012 v 01:36  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@z4401 No, ono je trochu rozdíl prasklý vejcovod a prasklý roh děložní.Ale 3 císaře jsou v ČR už standart.Nicméně nikdo z nás neví,jak to při té tvé operaci vypadalo v břiše.Být to na mě,tak bych se poradila s několika lékaři.Asi nejlépe v nějaké větší nemocnici,asi ve fakultní, tam mají většinou povědomí o nejnovějších trendech ve zdravotnicví a nejvíce zkušeností.Moc ti držím palce,ať to s tím miminkem klapne.
28. zář 2012 v 17:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@z4401 ahojky já mám - nemám podobnou zkušenost,jsem po cisaři už dlouho,dvakrát jsem potratila a po druhém potratu - po hysteroskopii mi bylo zjištěna dehistence přední strany děložní a těhotenství již nedoporučeno,že by nemusela děloha vydržet,se nám embryjko špatně chytlo(v děložním hrdle) nicméně mě paní Dr. domluvila ko u Dr. Máry v Praze a ten mi jizvu trošičku opravil ,riziko stále přetrvává,ale je sníženo a ted jsem ve fázy stimulace před IVF
Přeji ti at ti to dopadne a máte všichni radost z mimíska!!!
3. říj 2012 ve 20:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@z4401 ležela jsem na pokoji v porodce s paní, která měla tři císaře, vždy dva roky od sebe, i když císař je asi jiný řez, než byla u Tebe operace

Jinak co se týká dotazu ohledně vyrovnání se s tím, že byste eventuálně nemohli mít druhé, tak to sice nezažívám, protože druhé neplánuji, ale bydlím vedle švagrové, která měla prvního synka až po 12ti letém snažení po několikerém IVF a potom už to prostě nešlo, mimi se buď neuhnízdilo, nebo do 10tt potratila je to smutné, ale teď zpětně vidí, že se dva roky po narození malého upnula na druhé dítě tak, až na to první zapomínala teď ví, že to bylo nehezké období, které se na nich podepsalo, jak finančně, tak psychicky a malého si vlastně ani neužila.... Proto si myslím, užívej si malé, vydrž rok, nebo i dva, třeba to potom zkuste jednou a když Vám nebude přáno, tak máte nádhernou dcerku, která Vám to vynahradí
3. říj 2012 ve 20:23  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte děvčata, mám podobný osud jako zakladatelka tohoto tématu. Máme chlapečka 7 let císařem a a před 3 roky mimoděložní těhu v rohu děložním operováno řezem, po roce čekání jsme se začali opět snažit. Jsou to ale už dva roky a mimi pořád nikde. Letos ivf nevyšlo, iui taky ne. Ale nikdo mi nikdy neřekl, že by mi další dítě nedoporučil. Jen mi tenkrát řekli, že musím rok počkat, aby se vše zhojilo. Ale jak tady některá psala, je pravda, že ta touha po druhém mimi mi vzala část času, který jsem mohla líp trávit s malým a poslední dobou si to hodně uvědomuju. V jedné nemocnici mi řekli, že vejcovod není úplně ok, ale letos v Caru při uzw byl naprosto ok, tak nechci vrážet peníze do ivf a spíš si říkám, že když všechny testy a vejcovod jmáme ok, tak buď to přijde přirozeně samo, ale to smiřování s jedináčkem je opravdu těžké, ale nechci, abych ztratila čas jen přemýšlením, jestli už jsem těhu nebo ne.....Ale jak si to vymazat z hlavy, že?
24. říj 2012 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@petruska83 Petro ahoj, koukám, jestli jsi roční 83, to jsi ještě mladá, šance jsou velké. pokud tedy není nějaká skutečná překážka. já jsem teď po IUI. a čekám. ale spontánně jsem se rozhodla, že pokud to nevyjde, do konce roku už na to nepůjdem. zaměřím se na změnu práce. potřebuji změnu a taky práci blíž bydlišti. potřebuji nové podněty. a co se týče syna, taky se mu teď víc věnuji. aby mi to náhodou neuteklo. po iui začal být nějak víc mazlivý, tak nevím, co z toho bude.
24. říj 2012 ve 12:22  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maximka33 Ahojky, jo jsem ročník 83, ale na můj věk si myslím, že už toho mám za sebou taky dost....No, do centra chodíme od letošního dubna a žádný problém u nás nenašli. Myslela jsem, že je problém v tom vejcovodu, když mi vloni po laparu v jedné nemocnici řekli, že byl hůř průchodný, ale profoukli ho, ale když mi ho po ivf znovu zkontrolovali přímo v centru teď v září, tak jsme šli na iui, ale nic. V práci jsem začala mí problémy, že často kvůli caru chybím, tak teď máme pauzu....A jak dlouho se snažíte vy? My už dlouhé dva roky.
24. říj 2012 ve 12:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruska83 my už dva a půl... a dva potraty. taky nám nic nenašli. manžel má super spermie, já nic, co by mohlo bránit. prej psychika... otěhotněla jsem letos v březnu, když jsme byli celá rodina na horách... sníh, pohoda, smích, radost, asi mi to dost pomohlo... no tak teď to budu zkoušet přes tu práci. peněz není nazbyt, nemůžem pořád někde jezdit. a s těma omlluvenkama od doktora to mám podobně..
24. říj 2012 ve 12:32  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maximka33 Tak to já za ty dva roky vůbec neotěhotněla. Když nám letos vůbec nenašli žádnou příčinu, proč to nejde, tak jsem si taky začala říkat, že to bude možná ta psychika. Nevím, jen mě trápí, že letos při tom ivf jsem měla 6 vajíček ,spermie taky ok a žádně embryo nám nevydrželo, takže nebyl ani transfer, tak nás poslali na genetiku a taky nic nenašli. Tak nevím, jestli nemám nekvalitní vajíčka, jestli se to dá vůbec nějak zjistit z testů? Ale na druhou stranu, když už jedno dítě máme a před 3 roky jsem měla to mimoděložní, tak snad mám vajíčka ok a asi to bude opravdu tou psychikou. Já vím, že dva potraty nejsou nic příjemného, ale aspoň se ti podařilo otěhotnět a víš, že to jde.
24. říj 2012 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek