Neplánovaně těhotná. Nevíme, jestli si dítě nechat
Zajímalo by mě, jestli má některá z vás podobnou zkušenost jako já. S manželem jsme si koupili na hypotéku byt a po dvou letech marného snažení se mi díky IUI podařilo otěhotnět a porodit našeho vysněného krásného a zdravého chlapečka. Vzhledem k finanční vytíženosti a toho, že nám "nefungují" babičky, jsme se rozhodli, že si druhé dítě nepořídíme. Ovšem po 8,5 měsících po porodu jsem zjistila, že jsem těhotná a my se rozhodujeme, jestli si jej nechat nebo ne ☹ . Zajímal by mě názor maminek, které se rozhodovali v podobně situaci, jak ji vyřešily a jestli svého rozhodnutí někdy litovaly, ať už ve smyslu, že se nesmířily s interupcí nebo naopak jsou na pokraji zhroucení, protože situaci nezvládají. Obou situací se děsím a mrzí mě, že jsme podcenili ochranu před otěhotněním, ale už to nelze vrátit zpět. Moc děkuji za příspěvky.
@kaeth01 Abych pravdu řekla, tak jsem na tuto diskuzi zavítala mezi prvníma a po přečtení nadpisu jsem se těšila, že si přečtu příběh s dobrým dějem nebo i koncem, ale nedočetla jsem se toho, proto jsem napsala hned v úvodu co jsem napsala.
Rozhodně nejsem protivná moralistka a už vůbec nemám v oblibě psát takto do diskuze...
@blondynka400 Vidíš, a já měla pocit, že to bylo to první... No, nevadí... On to každý vnímá samozřejmě jinak... Mě to třeba nepomáhá, jinému může 🙂 Jinak tu diskuzi jsem taky nečetla celou 🙂 Ale jak píšeš, stejně je rozhodnutí na každém...
@zuzana_ka souhlasím ,mám to stejně tak 🙂
malicherností je myšleno, že vůbec někdo uvažuje nad tím zda někoho zabije či ne,ANO mně totiž zabití nenarozeno zdravého dítěte jako vražda příjde.
to je jako kdyby někdo přemýšle nad tím zda nezbavit života tazatelku ,protože se společnosti nehodí pač například stojí stát moc peněz
--úplně dementní úvaha ž???ale tazatelka takto uvažuje nad svým díětěm,ale je fakt,neměla by taková žena mít další dítě,zabije ho,dušička si najde lepší rodiče
Já tedy nečetla úplně všechno, ale pár příspěvků ano, tak nevím jestli nebudu mluvit z cesty. Reaguji na tvůj první příspěvek. Já kdybych byla v tvé situaci určitě bych si miminko nechala. Píšeš, že Vám k otěhotnění museli pomoci a takhle bych se tomu, že jsem díky pomoci druhých mohla mít své vytoužené miminko, určitě neodvděčila. Je nespravedlivé se rozhodovat za takovou malou dušičky, která by si určitě přála žít. Určitě není lehké splácet hypotéku, ale radši bych okusovala hlady omítku, než abych dala miminko pryč. Psychický nápor určitě bude, ale nic není věčné a všechno jednou skončí. Pro mě tedy byla změna mít vůbec jedno dítě a kolikrát jsem měla chuť "skočit z okna". Můj luxus se vyspat do růžova, se zase jednou vrátí 😀 Lehké to nebude ale určitě se to bude dát vydržet. Jsou horší věci, které člověk vydrží. Co se týče ještě těch peněz, dítě nepozná jestli má drahé nebo levné oblečení a hračky, důležitý je pro něj čas, který mu s láskou věnujeme a ten si myslím najde každý. Toto se samozřejmě můj názor a neodsuzuji nikoho, kdo by se rozhodl jinak. Vím, že každý jsme jiní a máme jiné priority. Každý má svůj práh odolnosti. Jen vím, že já bych radši zaťala zuby a chodila s kruhy pod očima, jen abych dala život tomu malému drobečkovi, co ve mě roste.
Tady není o čem doskutovat. Kdo jiný má ochraňovat své dítě, když né matka? Tomu prvnímu by jste také neublížila. Není žádný rozdíl mezi vraždou nenarozeného a narozeného dítěte. Mám v rodině matku šesti dětí, z toho jednou měla trojčata, bydlí dosud v minibytečku. Stali jsme se rodiči, to znamená,že jsem přijali zodpovědnost. Taky čekám neplánovaně druhé dítě po 14měsísích a tak se stalo a život jde dál, netřeba se nad tím pozastavovat. Všechno se dá zvládnout, jen když se chce, jen odvahu 😉
@michaela_2 Co se spánku týče, tak je fakt, že dvě dítka těsně po sobě náročnější budou. Já měla první ve 24 letech, to mi nedostatek spánku tak nějak nevadil - propařené noci nebo péče o dítě 🙂, nebyl v tom pro mne rozdíl. Teď bych už propařit noc bez následků nezvládla, a s miminem si občas připadám jak zombie 🙂. Hlavně ze začátku, když jela přesně jak hodinky co 3 hodiny krmení... Starší byla na spaní celkem pohodářka, teď je to horší, mladší toho tolik nenaspí. V naší rodině je na tom zatím nejlíp ségra, její mladá spala od půl roka v kuse 12 hodin přes noc.
Ad oblečení - já kupovala věci neutrální, takže i kdyby byl kluk, do toho cca roka až max dvou by spoustu věcí dědil taky. Oblečení po starší podědila nejdřív neteř, a teď má mladší. Takže růžové dupačky, bodýčka apod sice máme, ale všechno buď dary, nebo věci, co si kupovala na svou dcerku ségra.
Jako fakt, když to shrnu - utáhnout finančně teď tu mladší je pohodička, výbavičku jsem už měla a veškeré přípravy se vešly do pár tisícovek, jediná větší položka bylo UM. Ale ta starší mi dělá díry do rozpočtu pořád - třeba zrovna dneska trávím většinu dne prací s devítiměsíčním mrňousem přišpendleným ke mně nebo se mi válejícím v lejstrech, protože v ohrádce nevydrží, hlídat nemá kdo a já musím zalepit díru, kterou mi ta starší udělala s jazykovým pobytem v Anglii. 😀
Odsuzování a věty typu vražda, nikdy bych neudělala a pod zakladatelce tématu jistě hodně pomohou...
Za mě tedy když se chce, jde zvládnout všechno i za cenu toho, že se člověk na čas uskromní...Oblečení mohou mít děti po sobě, vzhledem k malému věkovému rozdílu se můžeš vrátit dřive do práce, navíc se těhotenství zázračně podařilo spontánně...to jsou věci, které bych vzala do úvahy a které dle mě situaci hodně zjednodušují...to, že se nějaký čas nevyspíš a ruce budeš mít vytahané jak opice se ti brzy vrátí v tom, že si děti spolu mnohem dřív vyhrají samy...hypotéku a dvě práce má dneska spousta lidí, prostě doba je zlá a lidi nemůžou mít vše, nač si vzpomenou...
Přeju ti, ať už se rozhodneš jakkoli, abys nikdy nemusela litovat
už teď lituju toho, že jsem tu napsala...ááááá 🙄
Já mám o 17 měsíců mladšího bráchu a mamka říkala, že to bylo super, že jsme si spolu pohráli, mohla nás pak spolu poslat třeba na tábor, který jsme zvládli v šesti, sedmi letech, protože jsme tam byli spolu.
Myslím,že je 1) krásné darovat život a za 2) pořídit dítěti sestřičku/brášku 😉
A jak psala @evulepruch jde vidět, že když se chce, tak to jde i finančně utáhnout 🙂
@antoinet No já jsem teda extra velkou lásku k miminku v břiše necítila se přiznám, až co vykoukla na svět. Teď jsem podruhé těhotná a taky to zatím moc neprožívám 😀 Mrzí mě, že se pisatelka na nás zlobí, doufala jsem, že uslyší příběhy šťastných maminek a napíše, jo holky, máte pravdu, jdu do toho. Nejsem zrovna vášnivý odpůrce potratů, myslím, že za určitých okolností bych do toho byla schopná jít i já, ale zrovna tohle mi prostě nepřipadá jako ta neúnosná situace. Já sama mám tedy velkou podporu rodiny, protože musím i na RD pracovat, takže těžko můžou soudit péči o děti bez žádné vnější pomoci, ale kolem je spousta holek, která má dvě děti a bez pomoci to zvládají levou zadní, kdyby to měli byt trojčata, tak neřeknu, ale druhé dítě v celkem zajištěné fungující rodině mi prostě nepřipadá jako taková tragédie. Navíc po tom, co jste absolvovali umělé oplodnění bych měla, já nevím, pocit takového rouhačství 🙂 Píšeš, že máš strach, že bys psychicky nezvládla péči o dvě děti. A myslíš, vzhledem k tomu, že jsi asi trochu labilnější, že bys psychicky zvládla následky potratu? Co když tě to bude pronásledovat spoustu let? Jak už to někdo psal, tenhle čas, kdy je to s prckama nejtěžší uteče jako voda a budeš mít dost prostoru na přemýšlení, výčitky..... Ale pokud druhé dítě opravdu nechceš, ani jsi nechtěla a fakt bys teď ty a všichni byli raději, kdyby to malé nebylo, tak to asi udělej. Třeba by jste mu to pak měli za zlé, že Vás o něco ochudil a byl by stejně nešťastný.
@hany_bany samozřejmě, člověk se může uskromnit...navíc já žiju v prostředí, kde se dítě přijímají s láskou, ať už jsou plánované nebo ne, prostě se to přihodí a nikdo o tom nediskutuje, zda si ,,to" nechat či ne, sama pocházím z 5 sourozenců a tak mám 4 nejlepší přátelé, nedokážu si představit, že bych byla jedináček, protože jen sourozenec tě zná doopravdy takovou jaká jsi a nebojí se ti říct pravdu do očí
já si myslím, že když musíš tak musíš a dokud nemusíš, tak to neřeš. A když musíš, tak to dáš. Péče o dvě děti najednou je nepředstavitelná, dokud to druhé dítě nemáš. Bát se dopředu je k ničemu. A říkat, že interupce není vražda, je lhaní do kapsy. Někdy je to omluvitelné, někdy neomluvitelné a ohánět se zákonem je hloupost. Ano, není to trestné do určitého týdne, ale je to furt to, co to je. Jsem ráda, že to u nás jde, respektive, že je to pro ženy dostupné a neděje se to pokoutně, ale stejně s tím nesouhlasím... A zároveň jsem ráda, že jsem do interupce nebyla nikdy tlačena. Navíc člověk musí být zodpovědný za svoje chování a pokud je už dítě na cestě, je pozdě...
Pokud jde o zákony, v různých dobách byly legální různé věci, které by dnes nikdo neschválil, ale odsoudil jako zločin. Například komunistické či nacistické praktiky, vydávané za akty prospěšné lidstvu.
Já si myslím, že je dobře, že tady to možnost je, i když by nebylo vůbec na škodu zavést ty potupné interupční komise. V dnešní době tolika druhů antikoncepce by něco jako nechtěná těhotenství nemělo vůbec existovat (samo až na ty vyjímky, kdy anti selže) Když jsem byla na střední, většina holek si užívala bez ochrany a říkali, že je to jedno, že kdyby otěhotněli, tak jim ten dotyčný zaplatí potrat. Jednou jsem omylem zabloudila na www stránku, kde si holky radily, za jak dlouho můžou jít na další zákrok..... Prostě kdyby ženská měla předstoupit před bandu lidí a do očí všem říct, proč otěhotněla a proč chce jít na potrat, možná by si příště ten kondom koupila a nebylo by u nás provedeno 25 000 potratů ročně.
Sleduji tuto diskuzi od začátku a je mi už tu smutno. Tazatelka chtěla psychicky podpořit a tady se to zvrtlo v dohadovaní jestli potrat ANO či NE. Ať se rozhodne sama, ale já chci ještě jednou vzkázat, ať se rozhodne dle svého srdce, ona si ponese následky v obou případech také SAMA se svými nejbližšími. A kdo chce řešit zda jsou potraty legální/morální/neetické/vražda, tak ať si založí SAMOSTATNOU diskuzi na toto téma.
@helenka88 Tak pokud jde o zákony, tak černobílé to není. Matka má právo nakládat s embryem jak uzná za vhodné, s plodem již tak ne. Co se týče lékařství, v případě ohrožení je vždy přednější život matky než plodu. Co se týče lidského svědomí a etiky, je to už na tom každém z nás. Ale o tomhle asi ta diskuze původně být neměla.
@carmenz
@pavlina276 jsme pořád u toho samého tématu...Já jsem tazatelku podpořila v tom, ať si dítě nechá, ať neudělá největší blbost ve svém životě, jen proto, že se něčeho bála...
Nečetla jsem celou diskuzi, ale ještě tady nepadlo slovo ADOPCE v případě, kdyby na tom byli opravdu finančně špatně a druhé dítě by neuživili, což si nemyslím...Hned se přešlo na téma potrat ano nebo ne, jakoby nebylo jiného řešení 😢
@somalicats Tak já měla ve 24 letech už i druhé a ty následky znát jsou 😀 Ale každopádně s těmi financemi do budoucna máš pravdu. Je ale skvělé, že jsi dceru poslala na jazykový kurz! zrovna nedávno jsem mluvila s maminkou, která měla ten názor, že než by syna poslala na kurz, kam chtěl, koupí mu raději dvě zimní bundy a sobě také 😕 prý je na to ještě malej ( podotýkám, že je mu 14). No, každého věc 😅 ale kluka mi v tu chvíli bylo maličko líto.
Ahoj, otěhotněla jsem rok po porodu a měla jsem z toho podobné pocity jako ty. Peněz nic moc, bydlení v 1+1, já měla v plánu jít v době porodu do práce, taky jsem si neuměla představit dvě malé děti najednou, jak to ponese ten starší atd. Nikdy bych ale nešla na potrat. Takže jsme jednali. Za dva měsíce jsme si vzali velký, zrekonstruovaný byt v super lokalitě od města, chlap dál makal na své firmě, abychom si druhé mohli dovolit a já když zjistila, že se nám daří zajistit pro děti lepší podmínky, jsem se začala nesmírně těšit. Dopadlo to tak, že když se dcera narodila, můj život dostal úplně jiný náboj. První dítě mi život změnilo, sakra hodně, miluju ho nadevše, ale opravdu jako máma se vším všudy se cítím až po narození toho druhého. Jinak dcera mě nic nestojí, kromě oblečení. Používáme látkový pleny a kojím a opravdu kromě "nezbytností" jsem pro ní nic nového pořizovat nemusela.
@zuzana_ka vzdycky kdyz se v diskuzi objevi nejaka protivna moralistka, co ma na vse nazor a jen jeji pravda je ta svata.. tak si rikam, jaky to je asi clovek.. jestli je i v realu takovy pitomec a nebo je to treba uplne normalni zenska, do ktere bych to nikdy nerekla..
mas pratele? dokazes vychazet s lidma kolem sebe?? prosim neuraz se, ale uz sem se par jedovatin chtela zeptat a nikdy sem nenasla dost odvahy 😉
jinak na potrat mam podobny nazor jako ty, jen v pripadech velke nouze.. ale pokud nejsi primo tim clovekem, ktery ji zvazuje, tezko muzes rict v jak velke nouzi (treba i psychicke) se nachazi.. dokazala bych pochopit potrat, nez kdyby ji treba hrozila laktacni psychoza po porodu - fakt nemuzes soudit, dokud neznas.. a to ty bohuzel celou tuto diskuzi delas! nazor jde rict i bez urazeni!