Neplánovaně těhotná. Nevíme, jestli si dítě nechat
Zajímalo by mě, jestli má některá z vás podobnou zkušenost jako já. S manželem jsme si koupili na hypotéku byt a po dvou letech marného snažení se mi díky IUI podařilo otěhotnět a porodit našeho vysněného krásného a zdravého chlapečka. Vzhledem k finanční vytíženosti a toho, že nám "nefungují" babičky, jsme se rozhodli, že si druhé dítě nepořídíme. Ovšem po 8,5 měsících po porodu jsem zjistila, že jsem těhotná a my se rozhodujeme, jestli si jej nechat nebo ne ☹ . Zajímal by mě názor maminek, které se rozhodovali v podobně situaci, jak ji vyřešily a jestli svého rozhodnutí někdy litovaly, ať už ve smyslu, že se nesmířily s interupcí nebo naopak jsou na pokraji zhroucení, protože situaci nezvládají. Obou situací se děsím a mrzí mě, že jsme podcenili ochranu před otěhotněním, ale už to nelze vrátit zpět. Moc děkuji za příspěvky.
@zuzana_ka já jsem na portratu nebyla, to jen na vysvětlenou 😉
ale přiznám se otevřeně, že otěhotnět takhle brzo po prvním dítěti tak s mým zdravím, fin. situací a tím, že babičky skoro nevídáme, tak po svojí zkušenosti kdy muž 2x nemohl delší dobu najít práci, tak opravdu nevím jak bych se rozhodla....protože kdyby se něco stalo, tak nevím na koho bych se obrátila, moje rodina je velmi pasívní ale hlavně chudá jak kostelní myš doslova a druhou stranu rodiny máme za oceánem a sami mají tři děti...
ono opravdu dítě ne za každou cenu je relevantní argument, ačkoli to někdy neradi slyšíme....
na světě je bohužel mnoho dětí, které mají mizerné dětství 😖 😔
já osobně nevidím smysl v tom aby jich bylo více...
pokud mám pocit, že něco je nad mé síly, tak by bylo do toho jít nezodpovědné....
protože má člověk taky to první dítě (kromě sebe a manž. vztahu)...
tohle si každý musí velmi pečlivě zvážit sám za sebe... každá jsme v jiné situaci.... a není dobré dělat černobílé unáhlené závěry, ať takové nebo takové.....
nedovolila bych si nikoho přesvědčovat pro ani proti... protože ten potrat bych si pak nemusela prožít... nebo protože až by dotyčná potřebovala pomoct v krizi, tak já tam bohužel nebudu.... bude tam její manžel, její rodina a je otázka na ni nakolik by byli případně ochotní a schopní ji podpořit....
@vojteska1 Holka, pamatuj si, že jediný, na koho se v životě můžeš 100% spolehnout, jsi Ty sama. Když se s tímhle smíříš, pak půjdou depky do háje.
@vojteska1 A co si čekala od této diskuze? myslela sis, že si napíšeš na papír ano ne a podle toho co ti tu napíšou za příběhy s potratem nebo s dítětem se budeš rozhodovat?
čekala si, že ti tu budou mazat med kolem huby jak to zvládneš? nebo že ti budou psát at jdeš na potrat že to není tak hrozný?
@zuzan_ka Ale já přece nemluvím o rozhodování zakladatelky, mluvím o tom, jaký je rozdíl mezi pozastavováním a promiň - opravdu drsným odsuzováním předem. To je jako z té pohádky Lotrando a Zubejda - zpohlavkuju tě předem, preventivně. Normální je podle mě říct, že podle tebe je potrat hnus a má smysl pouze při znásilnění nebo kdy ty to považuješ za vhodné. Ale ty jsi rovnou o zakladatelce řekla, že je sobecká, protože půjde na potrat. Takže, ehm? Jo a já ještě jednou zopakuju, že to nahlodávání o interupci má dle mého na svědomí manžel, a to mi hlavně přijde smutné na té situaci, ve které zakladatelka je. To, že nemá dostatečnou oporu, ani v rodině.
@vojteska1 já ti řeknu jenom tolik. Druhé bylo taky neplánované a to fakt hodně. Přes prášky a já i manžel jsme měli úplně jiné plány... Já se s tím hodně dlouho srovnávala, manžel ten snad ještě víc, chtěl po mně abych šla na potrat, bylo to fakt hnusných 14 dní, ale já bych prostě nemohla. Jedné život dát a druhé ne. Když to vemu zpětně, všechny naše důvody byly tak šíleně sobecké (je tedy fakt, že peníze mne netrápili a při MD/RD jsem schopná nějak částečně pracovat, manžel vydělává dost). A teď tady vedle mne sedí obě, hrajou si s autíčkama a nedokážu si představit, že bych jí neměla... A manžel se mi dokonce omluvil za to jaký tenkrát byl a řekl mi, že je rád, že jsem se nedala a že by jí za nic na světe nevymněnil... Takže ono i přes špatné začátky může být dobře 😉
A některých zde si nevšímej... Ono dokuď se do podobné situace nedostane, moralizovat umí každý 😝
@vojteska1 neplánovaně (no, jako ve skrytu duše jsem si dítě přála) jsem otěhotněla, čekám třetí dítě. Manžel je ve věku dědečka 😀, ještě jsem nenašla odvahu mu to říci. Manželovi snižují plat, finančně to taky bude víc napjaté.. Když píšeš, že první přišlo až s pomocí, nevzdávala bych se druhého. Když jsem měla jedno dítě, bylo to pro mě na hlavu. Se dvěma to bude zábavnější a hlavně první bude mít parťáka. Neboj se toho, nebudeš litovat. Dvě děti půjdou, zvlášť když pak starší půjde do školky, budeš mít čas i chvíli vydechnout. Věci se dají sehnat levně, bazárky apod..Určitě to bude nějakou dobu těžké, ale pak už bude jen lépe.. Držím palce. Rozhodnutí je na tobě, ale pokud se ptáš na radu, radím ano, miminko se na tebe už těší 🙂.
já bych se na celou diskuzi vykašlala - nechceš se nechat odsoudit, nepomáhají ti v rozhodnutí ani případy, kdy se holky rozhodly si dítě nechat a vychovat ho, i když finance a bydlení a rodinné zázemí nejsou zrovna ideální (a vychovávají své děti s láskou a s vědomím, že jsou to nejlepší, co je mohlo potkat)... Pamatuj, že to je a bude vždy jen tvoje rozhodnutí a ty si za něj sama poneseš odpovědnost... ať už bude takové nebo makové... V obou případech můžeš mít výčitky a určitě ve slabých chvílích mít budeš, proč se rozhodla tak a ne pro to druhé řešení... A pak to přejde a budeš ráda, že ses rozhodla právě tak, protože tak je to lepší...
život není peříčko, není ani růžový, ani bílý, ani černý... Jednou budeš nahoře a jednou dole, jednou si budeš své rozhodnutí vyčítat, podruhé za něj budeš ráda...
otázkou jen je, jestli tohle dítko chceš nebo nechceš - bez ohledu na vše, co se může stát a jaké překážky nebo pozitiva vás ještě můžou v životě potkat...
přesně tak "dokuď se do podobné situace nedostane, moralizovat umí každý"....
mně to přijde jak píšou v těch článcích vždycky rady pro muže...
že když přijde žena a o něčem začne mluvit, tak že nemají ihned vyhrknout nějaké řešení....
protože se prostě potřebuje vypovídat...
s někým sdílet to co jí běží hlavou...
cítit, že není sama...
srovnat si při tom myšlenky....
bylo by super kdybysme se tu dokázaly respektovat.... lidi mají někdy opravdu hodně různé názory, ale sdílíme jeden svět a je potřeba s tím počítat
@evulepruch Tys to krásně shrnula, taky si myslím, že další dítě těch prvních pár let (než jde do školky) navíc nestojí. Jen to nemám tak hezky vyčíslené jako ty 🙂. A i ta autosedačka se dá mnohdy sehnat ve výborném stavu na bazaru v nejhorším. Lepší značková, bezpečná, použitá než shit nový 🙂. Nejhorší na téhle situaci je, že pod vlivem hormonů a tím, že existuje ta možnost "dát to pryč" uvažujeme velmi zkratkovitě. Daleko lepší by bylo hodit se do klidu, začít si užívat co nám život připravil.. A i kdyby nastala nejhorší varianta - manžel to třeba nějak nerozdýchal, finance by byly špatné a tak, nakonec i dát miminko k adopci by bylo lepší řešení. Ale to musí být velmi, velmi psychicky náročné..
Já nechci nikoho soudit jen sem napíšu svůj příběh.......
Otěhotněla jsem mladá bylo mi 21 let a mohl za to jeden zapomenutý prášek....Chtěla jsem si dítě nechat i moje maminka byla pro jen tchýně mi to rozmlouvala.Nedala jsem na její rady a dítě si nechala.Přítel si našel práci za minimální mzdu.Miminko se nám narodilo a manžel měsíc na to vážně onemocněl.Malému nebyl ještě ani měsíc a já za ním musela jezdit 80KM do fakultní nemocnice na hematologii.Měl leukemii a potřeboval akutně transplantaci.....No nebudu to dál rozvádět,ale neumíte si představit jaká je finanční situace když manžel bral 5000tis nemocenskou a já mateřskou....k tomu léky,vytvořit doma prostředí po transplantaci .....starat se o miminko a k tomu o manžela když byl doma po chemoterapiích....byla jsem psychicky a fyzicky úplně na dně.Nemohl k nám ani nikdo na náštěvu kvůli infekci.Vše se dá zvládnout pokud je v rodině láska!!!Letos to bude 6 let co manžel umřel nedožil se 26let a malému bude 8.Začala jsem novej život mám přítele a jsem v 7týdnu těhotenství.No a k závěru jsem strašně štastná že jsem tehdy neposlechla tchýni a že tu po něm něco krásného zůstalo.....vše se dá zvládnout a pokud je člověk zdraví jde to líp...a tchýně se mi ještě ted omlouvá a brečí jak mohla být tak hloupá.život je strašně těžký ale stojí za to bojovat!!!!!!
@blondynka400 u nás byl drsný asi týden, večer jsem ulehala s pocitem, jak jsem mohla uvažovat o potratu a že už se moc těším a hladila si břicho a v noci se budila myšlenkama, kam jen to dítko dáme, jak tu budem jako sardinky, co až budou ve škole a budou chtít jet na hory, na výlety, na školu v přírodě, jak jim to dopřejem.... a ráno jsem zase manželovy přednášela obavy, jak to bude..... On mě uklidnil, zase jsem ulehala s krásným pocitem a v noci zas znovu....
Nepřemýšlela jsem nad sebou, že nebudu mít na boty nebo na dovolenou u moře.Vždycky jsem přemýšlela jen o dobru pro děti. Opravdu mě to přijde, že tu spousta žen nechápe, v jake je ted paní situaci, hlavně psychické, že to pro ni není lehké (jinak by už dávno byla na potratu) a ty drsné komentáře vše jen zhoršují. Je to naprosto zbytečné.
Ted už vím, že toho nikdy nebudu litovat, a asi to bude maminčin mazánek, pač mu budu chtít v duchu vynahradit ty pochybnosti o něm 😀
Přála bych ti to @vojteska1 taky zažít... Jeslti se rozhodneš si mimčo nechat, jak ho uvidíš mávat na UTZ, polovina pochybností zmizí. Jestli ne, s manželem to taky určitě nějak zvládnete 😉
@vojteska1 Já druhé dítě teprve čekám ale spoustu věcí to druhé podědí po tom prvním. Ano i to druhé má výdaje a ne malé ale nikdy bych nedala peníze před dítě. Holky v této diskuzi mají pravdu, když píšou, že po něčem toužit a potom když to příjde po druhé to zavrhovat- to mi příjde trochu moc. Ale to je váše věc jak se nakonec rozhodnete. Každopádně vám přeji ať vše zvládnete. Pokud si miminko necháte a uvidíte, že až vám dítko ve třech letech padne kolem krku a řekne vám že vás má rádo, tak toho litovat nebudete, ba naopak budete litovat, že vás to jen napadlo jít na interupci. A pokud se rozhodnete pro druhou variantu , tak vám přeji pokud možno co nejmín výčitek svědomí. Omlouvám se, pokud se to někoho dotklo ale já musela reagovat.
@vojteska1 Zvaz nejakeho psychologa nebo tak, probrat to s nekym nestrannym, kdo te nebude soudit. Ja bych ti radila hlavne udelat, co chces ty. A byt si jsita. Pokud mas pocit, ze dalsi dite nezvladnes, tak ho treba fakt ted nezvladnes. Ale to vis nejlepe ty. Muzes toho jednou litovat a take treba ne. Treba ted preklenete narocne obdobi a za par let budete mit deti pet 🙂
Ja se bojim druheho chteneho, jak to budu zvladat, jsme sami v cizine, takze pomoc zadna. Mam obavy, jak zvladnu peci o starsi i mimino zaroven, hlavne kdyby mimino bylo narocne, tak abych se dost venovala mladsi. Takze chapu, ze u nechteneho mas mnohem vic strach.
Myslim, ze tahle diskuse ti moc nepomuze, vetsina te odsoudi a vynada ti. Ale prece si nenechas dite, ktere nechces, jen proto, ze to rikaji cizi zenske na Internetu.
@lilithka koukám, že u tebe je to ještě čerstvé.... Buď ráda, že máš alepoň podporu manžela, to mne vadilo snad že všeho nejvíc, i když já ho na druhou stranu chápala a vlastně jsem mu to nikdy za zlé neměla. Ale jeho tlak abych na potrat šla byl fakt šílený ☹
A mazánek, nemusí být 😀 U nás není, i když musím říct, že jsem se přistihla při situacích, kdy se s ní jakoby víc mazlím a je mi blíž nebo jak to říct (je fakt, že ona je celkově o dost větší mazel než ta první), pořád mám v sobě výčitky za ty začátky, že jsme jí vlastně ani jeden nechtěli 😒
@vera_vila já si nemyslím, že je diskuze/zkušenosti ostatních o ničem. Každá se v těchle případech klaníme k nějakému rozhodnutí (ač to třeba na první pohled není tak jasné) a ze zkušeností /příspěvků si podvědomně vybíráme to, co se hodí k našemu rozhodnutí a člověk se tím utvrdí, že dělá správně....
@zuzana_ka jako sorry, ale jediné, co je tady ubohé, jsi ty... 😝
Příspěvek @sway24 mi mluví z duše, do kamene tesat!: "Vše se dá zvládnout pokud je v rodině láska!!!"
@zuzana_ka Zuzi, co tak strašně moralizuješ? O co ti jde?
Vždyť je ti po tom úplný kulový 🙂. Nevíš, co je to za člověka, nevíš, jak žije, ale radíš a moralizuješ jak o život 🙂. Nenuť druhý k zodpovědnosti a morálce, stejně nikoho nepřinutíš 🙂. Nech lidi, ať si žijou svůj život. Zakladatelka chtěla názory a rady, ne umlátit moralistickýma kecama 🙂.
Rozhodnutí je jen a jen na vás s manželem, ale ptáš se, tak svůj názor napíšu! Vůbec nerozumím tomu, že uvažujete nad potratem! Obvzlášť po tom, jaký jste měli trable s početím prvního dítka! Přece musíte vědět, jaký je to dar! My jsme se na první dceru taky načekali, o to šťastnější jsme byli, když se syn povedl hned. Chtěli jsme dvě děti 2 roky po sobě. Jsou od sebe rok a třičtvrtě.....neříkám, byl to záhul, ale nelitujeme vůbec ničeho! Budou k sobě mít blízko(už teď je to vidět), a to za to stojí! Taky máme hypotéku, babičky by sice rádi hlídaly, ale my je stejně "nepůjčujeme".............. jsem si jistá, že nebudete litovat! Dopřejte to vašim dětem! A i sobě! Věřím, že když s něčím takovým člověk nepočítá, tak že ten šok může třeba způsobit nějaký "nápady"(já si to sice nedokážu představit, ale....), ale pokud vás straší "jen" hypotéka a nefungující babičky, tak věřte, že zvládnout se to dá! Určitě líp, než případný následný výčitky......
Také jsem otěhotněla neplánovaně, ale na miminko se moc tětším, myslím, že když se to stane, má to tak být.
@blondynka400 Já neříkám, že by byla zbytečná, ale spíš z toho mám pocit, že autorce dotazu stejně nepomáhá, jak se tu všichni dohadují... Že to, co jedna z nás považuje za správné, tak prostě druhá považuje za správné to druhé... A to by nepomohlo v rozhodnutí ani mě, protože pořád mi to z toho vychází, že vlastně stejně pořád nevím, co dělat a jak se rozhodnout, protože ať se kdokoli rozhodl jakkoliv, tak svého rozhodnutí více méně nelituje a považuje ho za správné... Nakonec se stejně musí rozhodnout sami a za své rozhodnutí si ponesou následky... Když jsi vzpomenu třeba na Tebe, jak jsi řešila v listopadovkách jestli první dítko ano nebo ne, protože jsi byla v takové a takové situaci, nevím, zda Ti pomohly názory a zkušenosti jiných, když nikdo nebyl v té konkrétní situaci, ve které tehdy Ty a každý Ti radil něco jiného, protože to on podle sebe považoval za správné rozhodnutí... Takže asi tak...
@vera_vila to nebylo první, ale právě to druhé, nechtěné 😉 Budeš se divit, ale ono to právě pomáhá dost. Jak jsem psala podvědomně si vybíráš ty zkušenosti (zde příspěvky), které jsou blíže k tvému rozhodnutí. A člověk se potřebuje utvrdit, že vlastně dělá dobře. Že část této diskuze je o ničem, to souhlasím, já jí radši ani celou nečela.... A rozhodnutí je na každém z nás, to za nás nikdo nikdy neudělá....
@zuzana_ka ale tak to cítím,servítky si moc neberu jak jde o tohle,takové malichernosti prostě nechápu...
@somalicats prosím tě, já nepíši o tom, co je náročnější 😉 každý věkový rozdíl má svá pro i proti. Každopádně otázka zadavatelky zněla - máte stejnou zkušenost.........a ona čeká druhé miminko, zatímco doma má 7 měsíční..........
Já osobně si myslím, že větší věkový rozdíl je fajn kvůli spánku. VŠE se dá zvládat lépe, když je maminka jaksi taksi vyspalá. proto jsem ten větší věkový rozdíl původně u dětí chtěla 😉 Protože představa novorozence brečícího půlku noci a rok a půl starého dítěte, vstávajícího v půl 5 ráno, mě moc nelákala.......... 😀
@saminomimino To já taky, ale jak píše @orchidis - nemůžeme nikoho nutit chovat se zodpovědně. At si dělá každý na co má žaludek, at si taky nese sebou následky svých činů. Je to každého věc.
Já si stojím za tím co jsem napsala v celé této diskuzi. Pokud je to pro někoho moc drsné či moralizující tak ať.
@saminomimino tohle ale není malichernost, ať se zakladatelka rozhodne jakkoli, tak je to rozhodnutí navždycky a dost velké... jak pro ni tak pro celou rodinu....
svět opravdu není černý nebo bílý....
při rozhodování je normální, že člověk různě váhá, vyptává se atd...
nejsme všichni stejní, každý uvažuje na základě svých zkušeností 😉
@somalicats a co se týče toho oblečení apod. tak ty máš dvě holky, takže by bylo prima, kdyby byly po sobě a mohly oblečení dědit. Ale my máme druhého kluka - ten toho po ségře tolik nenadědí 😅 neutrálních kousků pár má, ale jinak je to klasická 2letá parádnice 🙂
@zuzana_ka Tak jsi do téhle diskuze vůbec neměla vstupovat. Svého sis řekla dost a už nic nekomentuj, já o tvé odsouzení nestojím. Jestli by měl někdo někoho odsuzovat, tak jedině já sama sebe, že mě psychika dohnala až k tomuhle absurdnímu myšlení.