Poporodní deprese. Může přijít i půl roku po porodu? Co s tím?
Ahoj,
Mám specifickou otázku. Může poporodní deprese přijít třeba až půl roku po porodu? A pokud ano, co s tím?
Nemám energii se rozepisovat co všechno na mne padá. Snad jen jednu info,že už přes měsíc ( krom jiných věcí) prožívám každou noc sny o smrti - té pomalé svojí, svých dětí. Přepadá mne strach co si počnou,když tu nebudu. A že přes všechno čím jsem se probojovaly se vlastně také bojím smrti. Přepadá mě to i když si lehnu s miminem přes den na těch jejich dvacet minut. Už začínám i brečet. A s tím vším souvisí i změny nálad a chování a tak podobně. Detaily nechme stranou. Rovnou říkám,že jsem v pozici,kdy nemám technicky kdy a jak si dojít na terapii. Plus vezmu li v úvahu podrobný report každému,kdo by místo mne hlídal - proč potřebuju,jakto ATP. To si fakt mohu odpustit. Partnerovi nedokážu vysvětlit co se děje a tak jen řeknu,že na mě leze chřipka po bazénu. A tak podobně.
Precetla jsem sii tvuj prispevek. Ano, muzes mit poporodni depresi i pul roku po porodu. Asi nemas vubec poneti co se muze stat, kdyz nebudes resit svoji situaci. Na tvym miste okamzite rekni svemu partnerovi provlem, ktery te trspi. Nelecena deprese se muze zvrtnou v neco horsiho a to by jsi urcite nechtela.
Určitě běž k psychiatrovi, to není sranda. Jasně, kombinace psychiatra a psycholiga, tedy terapie je nejúčinnější, ale chápu, že ne vždy to jde, urvat se. Tak alespoň ten psychiatr.
jen prakticka drobnost: k doktorovi nebo psychologovi klidne zajdi i s miminek v kocarku, optimalni to treba neni, ale s takhle malym se to jeste da. A nebudes muset zadnemu hlidacimu nic vysvetlovat. Pokud je to tak, ze se vopravdu nemas jak a kdy dostat k terapii, treba si na vesnici bez auta se zlomenou nohou atd., tak o to vic moc doporucuji zapojit do hledani pomoci pro tebe i tve blizske (i pres tu nechut se jim sverovat), nebo aspon zkusit nekterou linku duvery. Drzim palce, at je ti co nejdriv lip.
Hodne doporucovana kniha pro pomoc sama sobe je J.Prasko: "Uzkost a obavy" jsou tam prakticke tipy, co si pocit sama se sebou, aby se clovek nenechal svymi obavami moc deptat. Samozrejme ne kazdymu musi jeho pristup sednout, jsou i uplne odlisne pristupy... Ale pokud v tuhle chvili nemas moznost nebo ochotu vyhledat pomoc nektereho odbornika na zivo, tak tahle kniha rozhodne stoji za investici.
Nevím, jestli je to poporodní, ale nějaká forma deprese nebo úzkosti to bude... Radím objednej se alespoň k psychiatrovi, mají dlouhý čekačky, ono může být hůř a hůř a pak si budeš vyčítat, že jsi neřešila dříve...
Něco podobného mě popadlo včera. Mám zřejmě počínající zánět trojklannneho nervu. Jenže v mém okolí před lety zemřeli dva na rakovinu skrytou pod zubem. Se zuby mám teď potíže,takže mne přepadla schiza, co kdyby, kdo by se postaral o malého. Jasně že by měl kdo, ale ta myšlenka,že já bych to nebyla,šílená. Je to normální. Chceme pro děti to nej a k tomu patříme i my,jako mámy! Dám za své dítě život, ale abych jej zachránila!
Holky, moc děkuji. Včera jsem si popovídala se sestrou a ta mi jako první pomoc doporučila začít znovu brát hořčík s B6. Vím, že to zní divně, nicméně zkusila jsem a měla jsem po ošklivém dni světlejší chvilku. A hlavně, prvně se mi v noci nic nezdálo. Nebo si to nepamatuju. Tak primárně zkusím toto, hořčíku tu mám tři pr....Dnes jsem zkusila vysvětlit partnerovi co se děje a minulo se to účinkem. Uvidíme co bude dál.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
@sister05 Cauvec, poporodni deprese jako takova to asi nebude, ta fakt prichazi driv. Ale musim rict, ze v dobe, kdy bylo te mladsi zhruba pul roku, na me sedlo neco podobneho. Loni v zime jsem mela desive nocni mury, videla jsem v nich opakovane muceni a smrt svych deti a nemohla jsem tomu nijak zabranit. Budila jsem se s placem, lehala k te starsi do postele a klidne ji v noci vzbudila a mazlila, jen abych zapomnela na to, ze jsem ji videla umirat a vedela, ze je ziva. Bylo to strasne narocne, bala jsem de usnout a byla naprosta matoha. Tak jsem sla na psychiatrii, ale byla jsem jen jednou. Dostala jsem antidepresiva, ktera jsem dodnes nerozbalila. Ale i to, ze jsem tam sla, mi vlastne pomohlo, ty sny zacaly pomalu odchazet. Asi za 3 mesice bylo lepe. Nasla jsem sama v sobe pricinu a zkusila ji zpracovat. Pomohlo mi, ze jsem.o problemu mluvila s muzem, spolu jsme casto analyzovali.