Porod mrtvého miminka ve 3. trimestru. Zažily jste to?

@alisek moc ti dekuji za podporu!gynekolog my rikal,ze si nemam nic vycitat,ze se s tim nedalo nic delat a ze i kdyby se narodila,dobre by to nedopadlo.pak my teprve doslo,ze tohle pro ni i pro nas bylo takovy osvobozeni..kdyby zila a pak umrela,neumim si to predstavit..asi to fakt ta priroda takle nezaridila jen tak..jen me stve,ze se tohle deje i nevinymu miminku a ze neexistuje moznost na to prijit napr.na zacatku tehotenstvi,i kdyz plice se vyviji naposled.Muzu se te zaptat,za jak dlouho se sestrenici povedlo dalsi mimco?dekuju ti moc 😉

@laura1010 asi to bylo pro vás tak lepší. "Naše" holčička taky netrpěla, umřela rodině v náručí ve spánku, bohužel to nikdo nečekal,byl to obrovský šok. Sestřenici se podařilo otěhotnět o necelý 3 měsíce po smrti holčičky. samozřejmě že ji pak hlídali, byla na genetickém utz a asi doposlední chvíle kontrolovali vyvíjející se plíce.

To jo dobre,hlavne ze uz je sestrenice stasna 🙂 snad to byla opravdu jen ta nahoda jak rikajli doktori a taky se dockame.dekuju vam 😉

@daniell300 Ahojky..ja jsem rodila před tydnem holčičku ve 22tt..a taky jsem skončila na "praškach" ☹ chci se te zeptat,jak to bylo s dalším otehotnením?Vím že by se leky mneli brat min.rok-ale neumím si představit čekat tak dlouho..i když strach je šíleny..nechtela bych to už nikdy zažít..

I já bohužel musela porodit v 2.trimestru mrtvé miminko.Bylo to mé první těhotenství, o to bolestivější. Také přestalo bít srdíčko, je to obrovská bolest z které si pomůžeš jen ty a čas. Ikdyž nikdy nezmizí ta tíha na srdci, kterou si poseneme celý život..
Jsou to 4 měsíce a do teď nevím přesný výsledek z genetiky. Myslím, že už ani nechci. Nic nevzdávej, za čas Ti určitě Tvůj andílek sešle zdravé, donošené miminko.

Ahoj holky, dnes je to týden, co musela porodit děťátko, kterému ve 30.tt přestalo bít srdíčko. Rána, kterou nikdo v životě nečeká. Všechny testy, genetika, cukr byly v pořádku. Zatím nevíme, co se stalo, možná abrupce...ale ani její příznaky jsem neměla. Jsem sama ze sebe překvapená, s jakým klidem to zvládám. Samozřejmě, že mě to uvnitř drásá, ale nedokážu se pořádně vybrečet. Příroda to tak chtěla a já s tím nic nenadělám. Co mě ale nejvíc štve je to, že nás přinutili dívat se na situaci tak, jako kdyby nám umřelo dítě. Nechtěli jsme do porodu vědět, jestli čekáme holčičku nebo kluka. Prostě to bylo miminko. Kdo ale vymyslel to, že musíme tohle děťátko, které jsme nikdy neviděli, pohřbít? Donutili mě brát celou situaci jinak, truchlit daleko víc než by si člověk asi určil sám, kdyby se mohl dobrovolně rozhodnout, jak se v této nešťastné chvíli zachovat. Dnes už jsem se s tím smířila, ale došla bych k tomu i sama od sebe? Mít doma nebo někde schránku s něčím resp. s někým, koho jsem si nikdy nepochovala? Nevím... Strašně mi chybí. Dnes jsem na facebooku četla krásný citát: Někdy i ta nejmenší věc zabere to největší místo ve vašem srdci.

Mohu Vám pomoci v tom, abyste nemuseli při každé vzpomínce prožívat bolestivé pocity. Zabývám se emoční terapií. Informace jsou na mém blogu. V nejnovějším příspěvku jsou v komentářích i hodnocení mé práce několika z těch, se kterými jsem pracoval.

Hned jak jsme se rozhodli pro rodinu otěhotněla jsem,tětu probíhalo ok,až na ty nevolnosti.Přezto jsem ve 40.týdnu přestala cítit pohyby.Kdo to nezažil nepochopí co to je rodit mrtvé dítě.Po 2 dnech jsem si místo naší Gábinky odnášela úmrtní zprávu. 😢 ☹ a rovnou z porodnice šli zařizovat hrobeček.
Při pohledu zpět můžu říct,že jsem patřila v tom období na psychyatrii,neustále jsem brečela,kde jaká zmínka o miminku třeba v reklamě ve mě probudila ohromnou bolest, natož vidět někde kočárek s uplakaným miminkem.Tady můžu poradit snad jen nedržet tu bolest v sobě a když se vám chce brečet tak brečte,pomalounku to otupí a nebude to tak hrozná bolest.
Za pár dní by jsme slavili 17.narozeniny,tak místo toho zapálím jen svíčku ☹

Po 1.porodu jsem po roce otěhotněla a narodil se nám zdravý kluk.Pan dokor mi vyvolal porod dřív,protože chtěl mít jistotu.Za 2 roky se nám narodil další kluk, také vše ok a po 9.letech nastalo překvapení a narodil se nám další kluk 🙂 .
Nemůžu říct,že mám v srdíčku vše zahojené,bolí to stále,moc jsem si vžycky přála mít dceru,ale z nějakého důvodu to dopadlo takhle.
Hodně síly 😉

Je to něco hrozného.mě se to stalo před 18 dny že sem porodila mrtvé miminko je to hrozné. mě je 19 let miminko sme si přály strašně dlouho s přítelem snažily sme se rok po roce sem se dozvěděla že čekame miminko. chodila sem na kontroly pravidelně všechno v pohodě těhotenství sem měla dokonale nic mi nebylo nezvracela sem nic prostě uplně super v 38 tydnu sem šla na běžnou kontrolu nic mi nebylo a šla sem na poslech srdička a tam sme zistily že srdičko nebije :( šok! poslaly mě hned do nemocnice a tam se to jen potvrdilo :( 5.6 nejhorší den v mém životě. hned vyvolani porodu a rodila sem až 7.6.:( zauzleni pupeční šnury.20.6 sem v 19 ti letech pohřbívala mého syna Sebastiána. je to něco hrozneho!

@renatabre ..Ahoj, je mi to moc líto!! Také mám podobný příběh za sebou a ta bolest je neskutečná ☹ . Posílám mnoho sil!!!

je to ještě brzo ale chci se vás zeptat po jake době ste se snažily o další miminko ? ja vím psychika a jak vam povoli doktor že ? chceme s přitelem si dat pauzu ted odjed někde odreagovat se ...ale na druhou stranku pořad myslim na miminka strašně moc ... ještě jak si představim že mam vše nakoupene a musela sem to vše pobalit a poschovávat :(

Milé maminky, moc mě mrzí, že Váš potkaly takové smutné věci. Moc držím palce ať se Vám uzdraví dusicka a ať máte další zdravé miminko, které Vás udělá šťastné. Mám na Vás prosbu, někdo mě moc blízký má stejné trápení, právě tím prochází. Jak bych ji prosím mohla pomoci. Aspoň trochu.je to strasne a já nevím, zda bych jen nebrecela s ní. Moc děkuji za rady. Držte se!

@renatabre Mě se stalo totéž před 7 lety. Bylo mi 22 let a v 36tt jsem rodila mrtvého kluka. Trvalo mi roky se s tím vyrovnat a taky to bylo asi tím, že jsem na to byla sama. S partnerem se o tu bolest můžete podělit, podpořit se a zkusit to znovu, až se na to budete oba dva cítit. Hlavně to nevzdávejte. Já svoje štěstíčko nakonec našla až po 6 letech. Druhé těhu bylo hooodně těžké a dlouhé období očekávání a i po porodu to pořád nebylo ok- úzkost a strach, že o něj zase přijdu, se mísili s absolutním nezájmem. Tohle můj současný partner nemohl pochopit, protože to nezažil. Věřím, že společně to zvládnete. Doporučila bych ti www. ztratamiminka.cz nebo www.dlouhacesta.cz - je to komunita lidí, kteří přežili své děti. Mám tam i svůj příběh ( http://www.ztratamiminka.cz/dlouha-cesta/#more-664 ), třeba by si mohla přispět i svým. Držte se ***

@renatabre nejsi sama, je nás hodně.... jen se o tom bohužel nemluví *

@skurinka bylo by možné přidání k vám do skupinky rodila jsem mrtvé miminko 37+5 ted 25.10.2014 a ráda bych si o tom popovídala s někým kdo něco podobného zažil

@miliwagner ahoj, jen se chci zeptat jak se dari...ja jsem rodila svoji holcicku 6. zari v 33+2, tak bohuzel vim jak Ti je ☹

jmenuji se Zuzana Zarembová a jsem studentkou třetího ročníku oboru Porodní asistentka na UTB ve Zlíně. Nyní dokončuji bakalářskou práci na téma Psychická reakce na ztrátu očekávaného dítěte. Touto cestou bych Vás chtěla požádat o vyplnění krátkého dotazníku, který slouží jako podklad pro mou bakalářkou práci. Dotazník je zcela anonymní. Předem moc děkuji za jeho vyplnění.
Dotazník naleznete zde:
http://www.survio.com/survey/d/C1E8N4W9H2Y6T5A7C

@zuzago Moje nejlepší kamarádka to zažila, byla ve 30. tt těhu a čekala dvojčátka, umřeli obě dvě děti a musela porodit normání cesto, 4 dny před tím jsem já porodila svou zdravou holčičku. Byla na dně, zobala prášky, nic nemělo smysl, jen a pouze brečela a brečela, nemohla jsem ji nijak pomoct, nic jsem pro ni nemohla udělat... bylo to strašný, ale teď po roce má krásnou zdravou holčičku, která zdravá a spokojená, na dvojčátka myslí, ale už ji to nebolí (její slova), protože oni odešli, aby ona mohla žít... otěhotněla hned v šestinedělí... Je mi to hrozně moc líto, ale za rok, až budeš mít v náručí krásné zdravé miminko, bude to všechno dávat smysl... kdyby si chtěla na ni kontakt, můžu ti ho poslat... drž se... posílám srdíčka 🙂

Milé holčiny, už je to nějaký čas, co jsem zdrcená zakládala tuto diskuzi. Potom mi moc pomohla taky diskuze maminek Maminky andílků, které zažívaly stejnou ztrátu ve stejném období jako já! Pokud Vás potkalo v této době něco podobného, moc s Vámi cítím! Ze všech stran uslyšíte věty, které budete nenávidět: "Budou další děti!" nebo "Časem to přebolí!". Ale i když nás tyto věty v tom bolavém období velmi zraňují, s odstupem času vím, že lidi v našem okolí jen říkají běžné fráze, že jsou to ti z těch odvážnějších, kteří by nás aspoň slovem chtěli utěšit, ale neví jak! A nakonec tyto dvě věci i mě opravdu pomohly naučit se se ztátou Ondráška žít! Rok na to, co jsem tuto diskuzi zakládala jsem porodila nádhernou zdravou dcerušku Elizabeth, která věřte nebo ne už půjde pozítří na zápis do školky!

Ahoj,ráda bych se s vámi podělila o náš příběh..Je to přesně měsíc,co jsem porodila mrtvého chlapečka na konci 32. týdne. Všechny kontroly,ultrazvuku byly v pořádku. Od 27. týdne mi hrozil předčasný porod, 3 týdny jsem strávila v nemocnici,pak mě pustili s tím,že je vše v pořádku. A pak na kontrole slyším, ze mu nebije srdíčko a musím porodit..Tolik to bolí,vůbec nevím, jak se s tím vyrovnat

Ahoj, jsou tomu právě 3 dny co jsme přišli o syna ve 32.týdnu těhotenství. Musela jsem ho porodit mrtvého, přestalo mu bít srdce díky vývojové vadě střev, i když to vypadalo že se vše bude dát snadno operovat. Taky nevím co dělat, strašně to bolí a malý mi tak moc chybí. Máme oba s manželem skvělé rodiny i kamarády kteří se snaží pomoct, ale stejně to bude chtít spoustu času než se s tím vyrovnáme. Všechno to na mě šíleně padlo když jsem se vrátila z nemocnice domů a reakce lidí kteří se nadšeně ptají kde mám miminko jsou k zešílení..

stretli ste sa niekto s tym ze mrtvonarodene babatko pokrstili?lebo co ja viem tak sa krstia iba zivi

Krásný večer, dámy.
Ačkoliv do půlnoci už moc nezbývá, nedá mi to nevyužít dnešního data a nepopřát nám ke svátku žen. A proč píšu zrovna sem?
Jsem studentkou psychologie Univerzity Palackého v Olomouci a v rámci své bakalářské práce se zabývám tématem porod mrtvého dítěte.
Ráda bych provedla ffffffffffffffffffkvalitativní výzkum se ženami, které tato smutná událost potkala.
Jedná se totiž o téma, které není příliš zkoumaným, z čehož pak plynou mnohá nedorozumění, hlavně tedy mezi rodičkami a zdravotnickým personálem. Často se porod mrtvého miminka, (tzn. Porod po 22tt), neodlišuje od potratu v 1. Trimestru, což je také velmi smutná a náročná událost, ale není to totéž – při potratu v rané fázi těhotenství zkrátka žena nemusí porodit „plod“, který už vypadá jako miminko, o vnímání pohybů nemluvě.
Ráda bych, aby má práce napomohla zdravotnickému personálu, rodičům mrtvorozených dětí i jejich blízkým a v neposlední řadě všem těm, kteří v rámci své profese pomáhají rodičům se s touto náročnou životní situací vyrovnat. Já sama bych se tomuto tématu chtěla věnovat i po ukončení studia coby psychologický poradce.

Co se týče samotného výzkumu: bude se jednat o anonymní rozhovor v místě, které si každá účastnice sama zvolí. Vím, že je to velmi citlivé téma, a proto mi velice záleží na tom, aby se všechny účastnice mého výzkumu cítily bezpečně a co nejlépe to bude možné.

Chce-li některá z vás přispět svými zkušenostmi k pomocí ostatním ženám v této situaci a ke vzdělání odborné veřejnosti, napište mi buď do soukromé zprávy, anebo na mail veronicadohnal@gmail.com.

Předem moc děkuji, velice si toho vážím.

Dohnalová Veronika

@verenike od
kud jste?

Pro angel456
Nefunguje mi funkce odpovědět, tak píši takhle:
Jsem z opavska, studuji v Olomouci, ale budu za účastnicemi výzkumu jezdit po celé čr.

Holky, 25. 4. 2014 jsem sem dávala příspěvek o mém porodu mrtvého miminka ve 30tt. Tehdy jsem byla překvapená, jak hrdinně to beru. Krize přišla asi za půl roku. S partnerem jsem to sdílet nemohla, on o tom nemluví. Teď čekám konečně zase mimi, termín porodu v srpnu a mám krizi další. Jak roste ten drobeček u mě v bříšku, tím více mi chybí děťátko, které tu s námi mělo být. A nechci mít v hlavě myšlenku, že to, které přijde, je náhradou toho drobečka, který neměl šanci na život :(

@lindul Ahoj, nevím, jaký je tvůj názor na pomoc psychologa, (často se setkávám s tím, že je tato profese ještě stále opředena spoustou mýtů, z nichž je nejčastějším ten, že k psychologům chodí jen duševně nemocní lidé), ale jestli tento pohled nesdílíš, myslím, že by ti několik konzultací s psychologem mohlo pomoct. A co třeba nějací přátelé, (máš alespoň jednoho člověka, kterému důvěřuješ a se kterým bys své pocity mohla sdílet)? Jelikož se tématem porodu mrtvého miminka momentálně zabývám v rámci své bakalářské práce, objevila jsem úžasnou knížku Ilony Špaňhelové Prázdná kolébka. Je moc hezky napsaná, tak třeba by ti mohla pomoci i ta. No, ať už se rozhodneš jakkoliv, moc ti přeju, aby ses cítila lépe. Sama jsem nedávno zažila na vlastní kůži, jak může člověku nezpracované trauma komplikovat život a jak je úlevné začít to nějak řešit, i když to přirozeně bolí. Drž se! 🙂

Pro ty, které to postihlo, mám jednu pozitivní zkušenost - moje prateta porodila postupně tři mrtvé děti, pak se jí podařilo donosit další dvě zdravé. A to bylo v padesátých letech, bez jakéhokoliv lékařského zásahu. Držím palce a neztrácejte naději a víru!

@lindul
Ahoj, řešila jsem před týdnem obavy z nesprávně se vyvíjejícího těhotenství. Poté, co ze mě gynekolog udělal hysterku, jsem se obrátila na Ondru Koritenského, který dělá reiki (http://jajsem.cz/). Na ten týden do dalšího UTZ (který bohužel nedopadl dobře) mi opravdu pomohl se uklidnit. Pokud jsi z Prahy, zkus se s ním spojit nebo třeba oslovit někoho podobného v Tvém okolí, pokud se ti nechce přímo za psychologem. Sama jsem k různým energetickým "technikám" trochu skeptická, ale ono pomáhá už to, že se z toho člověk vypovídá a nemá pocit, že tím své okolí otravuje.