• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Potrat ve 22tt - jak to zvládnout? :-(

(Zamčená)
autor
@sweet81 no prave..pokud by šlo jenom o ten ret..nevahala bych ani minutu..ale jde o serii operci nekdy i na celej život..doktorka mne řikala,že byla zrovna na přednašce,kterou mnel doktor-kterej sam mnel razštep patra a mnel kolem 40 a pořad chodil na operace..mnel toho za sebou hodne a sam řikal,že ani netušil co vše to obnaší..to neni vec,ktera se vylečí 2-3 operacemi..to je nekdy boj na celej život.. :frowning2: a nejhorší je,že mne ted nikdo dopředu nemuže říct,ani nejlepší specialisti..v tomto oboru jak velke nasledky to bude mit..až se mimi narodí.. :cry:
22. bře 2014 v 10:34  • Odpověz
@krausule nikdy jsem v této situaci nebyla a myslím, že neexistuje jednoznačná rada. Souhlasím s výše napsaný, že dnes se tyto problémy dají úspěšně řešit. Chápu, že je to rána, každá si přeje hlavně zdravé dítě. Uvažovala bych nad tím, co všechno takové postižení obnáši, jaké zákroky a s jaku úspěšností bude nutné provést. A určitě bych se zamyslela i nad tím. že ani to, že těhotenství bylo v pořádku a všechny testy 100%, nezaručí, že miminko bude zdravé. Jestli to znamená, že se bude hůř učit mluvit a jíst, tak ti můžu napsat, že můj 5l syn s ADHD neumí mluvit do dneška. Začal v 5 letech, do té doby jen napodobal zvířata. Od roka do 3 let měl opakovaé záněty průdušek (měsíc kašel, týden ok a znovu), je kandidátem na astma, má AE je velmi těžce zvladatelný - samozřejmě po něm ostatní opakují, takže máme doma věčně cirkus. Nedovedu si vůbec představit, že za rok-dva budeme řešit školu a učení. Takže z mého pohledu, pokud jde o problém řešitelný operací s tím, že všechno ostatní je ok (což ti nikdo neslíbí a nění to ani možné, lze to pouze předpokládat) a po operaci bude ok a vyřešené (což ti taky nikdo neslíbí), není tak vážný :wink: Nezapomenu, když jsem se před rokem a půl koukala na syna a brečela, že je asi autista. Naštěstí to bylo jen takové horší období. A vždycky, když si s ním připadám v koncích, vzpomenu si na to.
22. bře 2014 v 10:35  • Odpověz
@krausule Možná se zeptám blbě, ale na ultrazvuku v tom 12.tt ještě nebylo vůbec nic poznat?
22. bře 2014 v 10:36  • Odpověz
Bylo mi jasné, že se tu objeví maminky, které můj názor na Tvou podporu v rozhodnutí ukončení těhotenství zvedne ze židle, ale napsat jsem to musela..Minulý rok jsem pro pozitivní screening a špatný UTZ podstoupila odběr plodové vody a věděla jsem určitě, že pokud se potvrdí vývojové vady, miminko si nenechám..Já bych zase nezvládla po porodu podstupovat tu bolest, kterou si miminko až se narodí, prožije..Myslím si, že stačí si nechat vytrhat pár osmiček a jak člověku nateče pusa a jak trpí a tady půjde o jooo velký zásah, který nebude jediný a konečný..to by si jako maminka zvládla? vidět jak dítě trpí bolestí? podle mě je ten defekt v obličejí už navždy patrný a aby ti jednou dcera v zoufalství neřekla, proč jsi dopustila, aby se takhle trápila..dál psát nebudu, zřejmě můžu čekat řadu negativních ohlasů..jen chci říct,že stojím za vaším rozhodnutím..
22. bře 2014 v 10:37  • Odpověz
autor
@sedmiteckas prave že ne..screening mne vyšel i vzhledem k memu veku na jedničku..vše bylo naprosto v pořadku..všechny hodnoty jak maji byt..proto ta rana..nechapu to..že to nikdo nepoznal dřív..ale pry to nekdy proste nejde poznat..
22. bře 2014 v 10:38  • Odpověz
@krausule napsala jsem tam blbinu, syn začal mluvit ve 3 letech
22. bře 2014 v 10:41  • Odpověz
@krausule Jj...právě mě napadlo, jsem si říkala, při dnešních možnostech a technice, jestli tam třeba už nebyl náznak dřív...
22. bře 2014 v 10:43  • Odpověz
@krausule Ani nevím co ti psát.. Radit ti nemůžu, sama bych nevěděla co dělat. Já se modlím, každý ultrazvuk. My máme v rodině problémy s chromozónama.. I po porodě se může něco objevit. Přeji TI hodně sil a silnou oporu v rodině. Myslím na Tebe!
22. bře 2014 v 10:46  • Odpověz
@hermanecka v žádném případě nechci zlehčovat, cos napsala, ani rýt, ale když argumentuješ nepříjemnými pocity - víš, jaké to je, když máš horní polovinu těla olezlou exémem, který pekelně svědí a kůži vysušenou, že tě to nutí škrábat se až do krve, a když se udějalí strupy, svědí to ještě víc? já jo. Radši bych si nechala vyškubat ty 8 :stuck_out_tongue_closed_eyes: A přitom se AE dneska bere jako běžná dětská záležitost (bohužel). Jediné, co mě v těch chvílích pomáhalo, bylo, že jsem si říkala, že hlavně že to nemají děti, ale já, já to vydržím. A kolik dětí takový projevy atopie má, že jo...
22. bře 2014 v 10:47  • Odpověz
autor
@hermanecka no prave,že nad tím vším jsem se zamyslela..a vzhledem k tomu,že mam rodinu-podotykam celou svoji rodinu na Slovensku včetne babiček..cca 400 km..byla bych na tyto veci sama..přitel je fantasticky..ale musi vydelavat..v dnešni dobe je to proste tak..a doma mam 12 let.syna v puberte..neumim si představit byt neustale v nemocnici..koukat na miminko-ktere brečí bolesti,trpel by tím vším i muj syn..neutale sam doma..protože pomoc nejbližších čekat nemužu,když jsou tak strašne daleko..a ten strach,že mne bude hoílka brečet že se ji deti na písku smejou že neumi mluvit,nebo se ji straní..na to asi človek připraveny neni nikdy..potřebuju byt pro sveho syna oporou..a ne,aby se dival na ubrečenou maminku,jako je to tyto tři dny..je to strašne situace..a trpíme tím všichni.. :frowning2:
22. bře 2014 v 10:47  • Odpověz
@krausule Mě cca před měsícem sdělili výsledek tripple testu 1:2, že máme rozštěp. Rozhodli jsme se, že pokud je to páteř, bříško, lebka... tak to ukončíme, pokud obličej nebo patro, tak si holčičku necháme. Taky jsem po dvou potratech. Výsledek byl falešně pozitivní. Tím ti nechci říct, ať si ho necháte, vím, jaké je to rozhodování. Nikdo jiný nemá právo to soudit, je to ta nejtěžší věc na světě...
22. bře 2014 v 10:51  • Odpověz
@krausule vaše situace musí být nesmírně těžká a rozhodnutí za vás nikdo jiný neudělá (což je samo o sobě velice náročné).
Chci ale jen napsat, že pokud by lékaři věděli, že se jedná o tuto jednu vadu a ostatní je jen teorie a možná, tak bych na ukončení těhotenství nešla... dneska už bych za tím viděla dítě, které se dokáže radovat, projevit lásku, dělat pokroky a tímhle rozhodnutím bych mu nedala šanci. Život není vždy perfektní a lidé nejsou dokonalí a věřím, že každý dostane naloženo jen tolik, kolik unese. Přeji hodně sil a štěstí!
22. bře 2014 v 10:51  • Odpověz
autor
@luciekazlin dekuju moc,víš o to horší je ten šok..že ani u nas ani v rodine přitele-nejsou žadne tyto vyvojove vady..sme z toho hrozne v šoku..a další veci,ktere to mužou spusobovat jako kouřeni,pití..horeča v tehu nebo proste jine faktory..s timj spojene..taky nepřichazí v uvahu..nekouří,nepiju,teploty jsem nemnela,vše jsem dodržovala,odpočivala v tehu..šetřila se..listovku jsem brala už 4 mesice před otehotnením..nechapu to..a přijde mne to nespravedlive..jsou matky-ktere v tehotenstvi chlastají,kouří..kašlou na to že jou tehotne a narodí se jim zdrave deti..pořad se stím nemužu smířit.. :frowning2:
22. bře 2014 v 10:52  • Odpověz
@krausule Zkus si vygooglit diskuse maminek, které mají děti s tímto postižením. Narazila jsem na několik. Třeba Ti to pomůže.
22. bře 2014 v 10:55  • Odpověz
Věřím! Byla bych naštvaná i na lékaře.. myslím, že ten první screening měl něco, aspoň málo prozradit! Od toho se to přece dělá, ne? Vím, že lékářství nemůže být dokonalé.. ale bere se krev atd.. chjo, myslím, že jsem naštvaná i za Tebe!! Je to nespravedlivé.. jak píšeš.. a teď ve zprávách všude vraždící matky novorozeňat a plné babyboxy!!! Nejsem moc pozitivní.. Nechci přilívat.. a kruci už ze světěm!
@krausule
22. bře 2014 v 10:59  • Odpověz
autor
@luciekazlin přesne tak..ten prvnní screening vše bylo v pořadku..nerozumím tomu..nechapu..proč až ted,proč se to nezistilo dřív,až ted když cítím jak se hybe..všechno..a navic mne včera řekla kamoška že byla v 9tt na ukončeni tehu,to dite nechtela..otehotnela neplanovane..nevedela jsem,co ji k tomu řict..život je nespravedlivej..a krutej..a snama si opet nehezky zahral..po dvou potratech-takova rana.. :frowning2:
22. bře 2014 v 11:04  • Odpověz
Těžko se radí, sama nevím co bych na tvém místě dělala. Ale to co se chystáš udělat je opravdu velký krok a asi bych to konzultovala né tady s náma, ale jak tu radila jedna paní s plastikem a odborníkem, pozjišťovala bych si vše o těch operacích, zkusila zkontaktovat maminky dětí s roštěpem a podle toho se rozhodla.. Já vím,že se lehce radí, ale nevím jestli bych dokázala zabít dítě s kosmetickou vadou, dítě, které kdyby se za pár týdnů samo narodilo by už možná dokázalo přežít,dítě které je jinak naprosto zdravé. Musela bych myslet na to, jaká by byla,třeba by byla silnější než si myslím a situaci by zvládala, třeba taky ne.. ale co kdyby... těch co kdyby je tam moc.
I když já už mám na věci zase úplně jiný pohled. Kdysi jsem také říkala, že kdyby mě na ultrazvuku zjistili nemocné nebo postižené dítě, neváhala bych ani minutu a šla na potrat.. ale osud si s náma škaredě zahrál a po tom co jsem říkala tohle nám dal dítě se vzácnou, hodně vážnou progresivní nemocí, která se prostě zjistit nedala.
22. bře 2014 v 11:06  • Odpověz
No, sepiš si pozitiva a negativa každého řešení a třeba na něco přijdeš. A taky popřemýšlej, jaké obojím možným řešeném dáš "poselství" svému synovi.
22. bře 2014 v 11:07  • Odpověz
Můj příběh byl trochu odlišný, ale přesto podobný. Problém jsem měla až ke konci těhotenství, kolem 35. týdne jsem byla v nemocnici každou chvíli, protože malá nerostla, nikdo nevěděl proč. Měřili mi průtoky, malou přeměřovali. Kroutili hlavami, krčili rameny.. a začali o vývojových vadách, genetických mutacích...nebo na druhou stranu zdravém malém miminku bez příčiny. A teď si vyber..to zoufalé hledání, kdo za to může, proč to nevěděli dřív...Noci byly strašné a dny taky. Nemohla jsem se pohnout, abych předčasně neporodila..a miminko v břichu stávkovalo. Bojovala jsem...já a mé myšlenky. A dospěla jsem k tomu, že nemám na to, zabít svoje dítě...i kdybych měla pak strávit zbytek života po nemocnicích, doktorech, i kdybych o ni přišla později úplně. To já se rozhodla počít dítě..a to rozhodnutí je zásadní a nelze změnit. Nikdy. Taky jsem nevěděla, kde vezmu sílu, jak to zvládnu, ale i kdybych za to měla zaplatit a obětovat cokoli, bylo by to pro mne lepší než pocit, že jsme jí nedala šanci kvůli svému sobectví a strachu. Narodila se malinká, čekala jsem resuscitaci, JIPky, ale dýchala, plakala, koukla se na mé, chytila mě za prst. V nemocnici jsme byly týden, od malička nechtěla jíst, spát...přišly pocity zoufalství, strach, jestli se bude vyvíjet normálně, ale je velice živá, krásná, chytrá, šikovná, zlobivá..a moje. Kolikrát si říkám, že to nezvládám, že to a tamto, když má horší dny a zlobí jak tisíc čertů. Ale nedokážu si to bez ní představit. Kdybych měla zažívat celé to peklo znova, půjdu do toho.
@krausule
22. bře 2014 v 11:47  • Odpověz
@krausule Ach jo. Je mi to moc líto.:( Ale chápu tě. Myslím, že pokud by to byla spíš negativní prognóza (nemyslím jen neslučitelná se životem, ale i taková, která by znamenala spoustu operací, peněz, čekání, doufání), asi bych se nakonec pro ukončení rozhodla.:( Asi jsem sobec. Ale já bych na to neměla. Nedokázala bych bejt ta silná. Prostě taková nejsem. Donedávna jsem k mimču nijak výrazně nepřilnula, nevím proč. Ale teď to přišlo. Teď už ho cítím. Čekám na to každej den. A teprve teď to začíná být moje dítě. Ale je to váš život. A to podstatný je, s čím by ses hůř vyrovnávala - s potratem, nebo nemocným dítětem?
22. bře 2014 v 11:51  • Odpověz
Krasule buď silná a bude silná i tvoje dcera, buď šťastná a bude šťastná i ona, když jí budeš říkat jak je úžasná a vyzdvihovat její pozitiva bude i ona sebevědomá. Pokud by si na toto neměla a pořád by si jí jen litovala jaký je chudák a že je nemocná, že musí trpět a nedokázala by si jí brát jako "krásnou", tak by bylo asi opravdu nejlepší těhotenství ukončit.
Co se týká bolesti a operací.. ty nejdůležitější by prodělala jako miminko a můžu ti říct, že malé děti mají neuvěřitelnou sílu bojovat a neuvěřitelnou rychlost regenerace. Maličká by po operaci dostávala léky proti bolesti, tlumili by ji a neboj následky by to na ní nezanechalo. Mluvím ze své zkušenosti. Jediné co by pro ni bylo důležité by byla tvoje blízkost.
Jediné co ti můžu poradit polož si jednu základní otázku: Dáme se tou snažší cestou, půjdu na potrat a pokusíme se o další miminko, anebo si zvolíme tu těžší cestu, a to takovou, že dáme malé život, dáme jí šanci, aby se se vším sama poprala..

@marukm každá žena je silná, věřím tomu, že když člověk musí, tak se vzchopí a sám žasne nad tím, jak dokáže být silný ;)
22. bře 2014 ve 12:17  • Odpověz
@krausule Mola ses zeptat toho lékaře, který měl rozštěp patra, jestli to bylo tak neskutečně příšerné, že by byl raději mrtvý. A také jeho rodiny. Nikdy nevíš, co se stane v průběhu života a co Ti Tvé pubertální dítě v záchvatu sebepozorování všechno vyčte. Pamatuju si na sebe..všechno bylo špatně..nohy, zadek, vlasy, nos,...Děti v kolektivu jsou občas kruté i k normálním, zdravým, krásným. Od toho jsme tu my rodiče, abychom je ochránili, abychom vysvětlili, abychom je samotné naučili se bránit...
22. bře 2014 ve 12:18  • Odpověz
@krausule já mám kamarádku s rozštěpem rtu a doteď to špatně snáší, je jí už přes čtyřicet let a nevdala se, nemá děti. Má problémy s jídlem, mluvením. Ale od té doby určitě doba hodně pokročila a operace dokážou hodně napravit. Ona byla snad na deseti a je to pořád hodně poznat. Nejde ani tak o vzhled, ale má postižení i čelisti a problémy s jídlem, dýcháním atd... Jinak je strašně fajn, mám ji moc ráda, ale okolí dokáže být hodně kruté. Moje sestra zemřela na rozštěp páteře, tak jsem taky každé těhotenství trnula, aby bylo vše v pořádku :unamused: Určitě držím palečky a ať se rozhodneš jak chceš a cítíš to ty, tak to bude určitě správné. :wink:
22. bře 2014 ve 12:28  • Odpověz
Po dvou samovolných potratech, pokud to chápu správně, bych nikdy na plánovaný nešla, zvlášť když nejde o život ohrožující vadu. Nikdy v životě bych si to neodpustila. Dítě nebude dokonalé když se narodí, ale zrovna rozštěpy rtu a patra jsou operovatelné, a velmi dobře se hojí, využívá se toho že malé miminka mají skvělou schopnost hojení, takže za pár měsíců nebude poznat že miminko vadu mělo a bude jako každé jiné zdravé dítě. Dá se s tím kolikrát i kojit. Myslím že ten TEP 21 jsem viděla, a je to opravdu nadějné. Kvůli takové vadě bych miminku život nevzala, když ho miluju, čekala jsem na něj, cítím ho..To co by vás potom čekalo myslím je ve srovnání s tím jak by ses musela psychocky vyrovnávat s potratem mnohem menší zátěž.
Dej na své srdce, a věř dnešní medicíně. Drž se.
22. bře 2014 ve 12:46  • Odpověz
Já bych osobně na potrat nešla, asi by mě nikdy nepřestala hlodat myšlenka toho, že rozštěp nebude třeba vůbec tak hrozně rozsáhlý jak doktoři říkají. V tomto směru doktorům moc nevěřím-příroda je mocná čarodějka. Zvážila bych i variantu, že to nemusí být vůbec tak horké jak ti doktoři tvrdí. Přeji pevné nervy při rozhodování.
22. bře 2014 ve 13:52  • Odpověz
Nejhorší na téhle situaci je, že se rozhoduješ mezi něčím, o čem vlastně ty vůbec nic nevíš. Může to být lehce operovatelné, může to být fatalní. Jde jen o to, jak ty s tím budeš žít dál, jestli si to nebudeš vyčítat, jestli se nebudeš hroutit po každé, když uslyšíš o úspěšné operaci rozštěpu, jestli se smíříš s tím, že tohle je asi poslední šance mít dítě..... Aby sis ve snaze uchránit tu maličkou od trápení sama nezničila život. Poukazuješ na syna, jak tě potřebuje. Ale je mu 12, za tři roky bude s kluky kouřit za školou, vymýšlet si proč přišel pozdě a stahovat si do mobilu porno :slight_smile: A už nebude ani z poloviny potřebovat tvoji péči, kterou se tak bojíš rozdělit mezi svoje děti. Z tvých komentářů mám stejně pocit, že už si se rozhodla, ale potřebuješ si o tom popovídat, takže bych doporučila spíš psychologa, ten ti spíš uleví než my tady. Hodně štěstí přeju!
22. bře 2014 ve 14:18  • Odpověz
Je mi moc líto, čím procházíš. Nemyslím si, že by rozštěp patra byla banální věc, před tím, než bych učinila definitivní rozhodnutí, obrátila bych se ještě na nějaké odborníky, zajímal by mě ultrazvukový názor ještě jiného lékaře. Problém je, že takto rozsáhlé rozštěpové vady bývají velmi často doprovázené dalšími vývojovými vadami, takže se opravdu nemusí jednat jen o to, že miminko bude muset podstupovat operace, plastiky atp....
Tyto vady obvykle nejsou důvodem k ukončení těhotenství, pokud tvému lékaři přišla opravdu rozsáhlá, je to na zvážení....Držím ti moc palce a přeju hodně síly k tomu, aby ses správně rozhodla....Možná poslechni, co ti říká tvé srdce...A ano, začátek přichodu na svět tvé holčičky by nebyl o tom, že se budeš promenádovat pyšně s kočárkem, ale budeš mít úplně jiné starosti. Ale třeba ty starosti pak budou stát za to....To ted ví jen Bůh....Hodně sil!
22. bře 2014 ve 14:48  • Odpověz
@krausule Teda já jak to tak čtu...být tvoje kamarádka řeknu ti, neblbni, děťátko si nech... :pensive: Dle mého je toto postižení v dnešní době jedno z těch "snažších", nechci to zamozřejmě zlehčovat...Ale upřímně, v tvém věku je to možná jediná šance na dcerku. A věřím, že by ti to holčička stonásobně svou láskou vrátila. Já na tvém místě bych si děťátko jednoznačně nechala. Syn ti za chvilku vyletí z hnízda a co pak? A vzhledem k tomu že potrat v tomto stupni těhotenství probíhá jako běžný porod s vědomím, že rodíš mrtvé dítě...do prčič a co když po porodu zjistí, že postižení nebylo tak vážné? Jak se vyrovnáš s tím? Chjo, je těžké radit, těžké nesoudit, a ještě těžší s tím žít...Hodně štěstí
22. bře 2014 ve 14:55  • Odpověz
@krasule Nedokážu z diskuze vypozorovat, jestli jste s přítelem definitivně rozhodnutí. Jestliže ano, vůbec bych se v tom nebabrala. Je to těžké, ale jste na to dva - se synem 3 a zvládnete to. Jestli pořád pochybujete, tak je to jiná, jenže vždycky to musí být Vaše společné rozhodnutí. Ví přítel o tvých pochybnostech?
22. bře 2014 v 15:32  • Odpověz
@krausule ahoj, my se známe z diskuze, je mi to tak strašně líto. Je to strašně těžké rozhodování, vím, že nechceš, aby se holčička trápila a určitě by to po narození bylo těžké. Já doteď těhotná nejsem, ale pokud bych byla těhotná, taky bych si s tímto postižením miminko nechala. Dnešní medicína dokáže zázraky. Znám víc lidí s rozštěpem a po operaci to vypadá moc hezky. Já bych jí dala šanci. Třeba to nakonec nebude tak hrozné a vždy je tu možnost adopce, pokud bys to nezvládla. Nechceš ještě zkusit konzultaci s nějakým jiným lékařem? Drž se, ať se rozhodneš jakkoliv.
22. bře 2014 v 15:41  • Odpověz
Jdi na stranu:   Zruš
Téma bylo zamčeno adminem. Není možné přidávat další odpovědi.