• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Pozdní potrat ve II. trimestru. Máte zkušenost?

22. března 2017 
@sue_m
Ja tam chodim k dr. Brandejske a jednou jsem byla na folikometrii u dr. Bukvove. Muj gynekolog me tam poslal na genetiku a naposledy mi rekl, at prijdu za 3 mesice nebo drive, kdyz jako budu tehu. V genetu mi nabidli planovani koncepcniho optima. Takze to ted mame tak,ze do leta zkousime sami a cervenci si nechame pomoci a kdyz to nevyjde, tak na podzim bychom to museli resit nejak dal. o tech dalsim metodach nevi zhola nic, protoze jsem uz jednou otehotnela prirozenou cestou, tak doufame,ze to pujde i podruhe:slight_smile:
Odkud z Prahy jsi?
3. kvě 2011 v 19:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky jak tady mluvíte o těch vyšetřeních a rozborech krve, to vám dělají aby zjistili přičinu potratu? Nevím jestli se mám o nějako vyšetření taky hlásit. Já jsem měla těhotenství v pořádku, potrat jsem měla vyvolávaný kvůli VVV, tak to se mě asi netýká, co myslíte?
3. kvě 2011 v 19:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak me tak napadlo podelit se svym zivotem pul roku po potratu. Treba to mate podobne.
Fyzicky jsem na tom docela dobre, jenom mam celkem dost bolestive menstruace a poboliva me v podbrisku i okolo ovulace a tak. Vic tohle vsechno vnimam, driv to nebylo tak poznat. Mozna to je i tim, ze mam taky jeste 3 mesice po operaci cysty. Beru Clostilbegyt na podporu ovulace a Utrogestan na srovnani cyklu.
Psychika uz je horsi. Urcite jsem na tom lepe nez kratce po te osklive udalosti. Bojim se ted vic hlavne o manzela. Stale jsem jako na houpacce co se tyce nalad. I s duverou v budoucnost to pokulhavam, nekdy az naivne verim, ze vsechno bude fajn, ale vetsinou pochybuju a bojim se dalsiho tehotenstvi na ktere se ale i hrozne tesim a nemuzu se dockat. Dale jsem strasne roztrzita, byvala jsem i driv, ale ted je to extrem. Vetsinou to je asi tim, ze moje myslenky jsou uplne nekde jinde nez zrovna maji byt, je to dost neprijemne. Pak jsem velmi citliva na urcite narazky, i kdyz to treba narazky vubec nejsou. Nemam rada formulaci slov "prijit o neco". Silne me zasahne, kdyz je na me nekdo zly nebo jen neco neprijemneho rekne, hlavne kdyz je to nekdo blizky. Celkem rychle se rozcilim a prehnane reaguju. Posledni dobou se mi vraci zazitky hlavne z nemocnice, to je osklive. Nekdy stale neverim, ze se nam to stalo.
Povahou spadam pod melancholika, takze se ve vsem strasne placam. Asi je to se mnou tezke kdyz to po sobe tak ctu:o)
Co vy?

3. kvě 2011 v 19:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@macik79
Ja myslim , ze dalsi tehu bude dobre.... Proste se to u vas blbe poskladalo byly tam VV. Testy se spise delaji,kdyz je vse ok a pak nejaky pruser. Neboj, priste to vyjde!!!!!!!

@wwwerca
Vsechny nas to zmenilo, je to proste velka ztrata a pochybuji, ze by se nekdo jen otrepal a sel dale. Je pochopitelne, ze truchlime, ale jednou to vyjde!
3. kvě 2011 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka a v červenci byste si nechali pomoct přímo od Gennetu nějakou formou asistované reprodukce nebo třeba clostilbetem a tak? V Gennetu pak dělají IUI, inseminaci, ta není tak drsná jak IVF, no a pak samotné IVF... my ještě máme z posledního pokusu IVF čtyři mrazáčky, tak se v červnu pokusíme s nimi... snad se nám jeden bobík zakousne a zdárně ten boj vydrží :slight_smile: jak dlouho už se pokoušíte? doufám, že vám to vyjde přirozeně a nebudou žádné akce od doktorů potřeba... mě teď všichni říkají, že po porodu se těhotní lépe, že se tělo na to nastartuje.

@macik79 jj dělají se, aby třeba přišli na příčinu nebo jestli není někde něco "špatně", aby se tomu třeba dalo případně předejít, třeba jako si holky píchají ten fraxiparin ( snad to nepletu ). O všechna vyšetření si klidně můžeš i sama říct... i kdyby to mělo být jenom pro trochu větší klid v dalším těhotenství.

@wwwerca jak ti rozumím... já mám tedy tři měsíce od porodu dvojčátek a sleduju u sebe změny. Třeba už nejsem zdaleka tak společenská, spíš se straním a když tak je mi nejlépe v co nejmenší skupině lidí. Manželovi říkám stále, ať na sebe dává pozor... mnohem víc se mě dotýkají různé poznámky, beru je osobně, je mi všechno líto, celkově jsem dost lítostivá. A s roztržitostí? Minule jsem vařila hrnec kuřecího vývaru. Vývar se dovařil a já místo toho abych jako vždycky jen vybrala zeleninu a tak, tak jsem vzala celý hrnec,s pokličkou, a začala jsem ho slívat přímo do dřezu - asi po pěti vteřinách mi došlo co dělám, půlka vývaru v háji :slight_smile: ve finále jsem pak ještě zjistila, že jsem ho neosolila a nedala cibuli... takže to je příklad mojí roztržitosti :slight_smile: a stále nesnáším otázky jak se máš. Prostě stále ještě nemám co říct a obligátní dobrý prostě říkat nechci a nejde mi přes pusu...
3. kvě 2011 ve 22:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m ja na otazku jak se mas odpovidam "v ramci moznosti..."
4. kvě 2011 v 06:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@macik79 taky jsem po potratu kvůli vývojové vadě a krevní testy nám preventivně dělali taky. :slight_smile:
4. kvě 2011 v 08:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@macik79 já bych teda řekla že by ti měli udělat genetiku a zjistit jak jste na tom. Já bych určitě testy chtěla udělat - genetiku a hematologii. Opravdu jde hlavně o tvůj pocit a to abys měla v dalším těhotenství klidnou, resp. co nejklidnější hlavu. Raději si o to řekni. :wink:

Vztah s manželem je někdy jak na houpačce. Hned ze začátku (po porodu) byl perfektní, asi dva měsíce, pak se to nějak změnilo a byli jsme na rozchod, pak se to zase upravilo, ale máme to no fakt jak na houpačce, např. včera jsme se spolu nebavili a vlastně ani nevím proč. Já něco řekla, on něco řekl a pak jsme byli asi oba uražení nebo co a každá další poznámka i sebelaskavější vyvolala negativní reakci. Opravdu se bojím, aby jsme to ustáli, vztah se upravil a čekali jsme zase miminko. Ten vztah je jako by pevnější, ale jsou v něm zvláštní situace, které asi vyplávají z unavy a vyčerpání. Já nevím. Ale je důležité stále věřit a doufát. :slight_smile:
4. kvě 2011 v 08:32  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m
v červenci bychom chtěli využít tzv. plánání koncepčního optima a pak až nějaký druh "asistence"..
Nechtěla bys zajít na kafe? Byla bych ráda za nějaké info o Genetu a vypadá to, že zkušeností s nimi máš dost:slight_smile: já zatím o tomto nevím vůbec nic:frowning2:
4. kvě 2011 v 10:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
sue_m
jsem jelito:slight_smile:
přečetla jsem si IP a odepsala:slight_smile:

holky,
tady v Praze už máme krásně i když zimu, takže doufám, že naše chmury se aspoň na chvíli rozplynou:slight_smile:
Pěkný den všem! aspoň v rámci možností

HOlky,
je tady někdo kdo má je andílka a žádné dítko????? Stejně jako my:frowning2:
4. kvě 2011 v 10:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka já mám andělíčka a miminko se k nám snad přidá. Myslím si, že je nás víc. :frowning2:
4. kvě 2011 v 11:43  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, ctu vas pravidelne, obcas sem i pisu. Musim rict, ze mam uplne stejne pocity. Jsem uz 7 mesicu po potratu nasich dvojcatek a zatim se nam nedari znovu otehotnet. Jsem si jista, ze je to vsechno psychikou. Snazim se byt strasne silna a nedavat na sobe nic znat, ale cas od casu je mi mizerne. Ale to vsichni znate. Zitra nas ceka nase treti IUI, tak uvidime, jestli konecne prolomime smulu. Jinak vsem vam moc drzim palce :wink:
4. kvě 2011 ve 12:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, nam to manzelstvim, aspon podle meho, zamavalo dost. Pripada mi, ze jsme spis jak bratr a sestra nebo kolegove nez manzele. Starame se o sebe, chovame se k sobe vicemene hezky, ale fyzicky kontakt mezi nami skoro uplne chybi. Tak nevim...

Jinak ja teda mam dvouleteho chlapecka, ale musim rict, ze zpocatku bych byla tisickrat radeji bez ditka. Bylo mi dost dlouho spatne, nevydrzela jsem ani stat na nohou a musela jsem se starat o malyho, nechtel me nechat truchlit, smal se mi, kdyz jsem brecela, porad se ptal na miminko a nenechal si vysvetlit, ze uz proste neni, ze umrelo... fakt, nemit ho v tu chvili, to jsem si strasne prala. Chtela jsem nastoupit do prace, jit mezi lidi, sejit se s normalnima lidma... a to vsechno s malym divochem proste neslo. A navic mi vsichni radili, at jsem rada, ze nam miminko umrelo, ze se muzu o to vic venovat Honzikovi... kdyz jsem to slysela tak po desate, tak jsem na nej zacala mit uplnou averzi. Ted uz se to srovnalo, ale vubec si nemyslim, ze je to snazsi, kdyz uz jedno miminko mam. Navic, ted bych se mela v tehotenstvi velmi setrit... a to teda s Honzikem fakt nedam, pak si to vycitam, kdyby se miminkovi neco stalo a tak... toz si myslim, ze si to moc idealizujete, jake by to bylo, mit doma dalsi miminko. Myslim, ze ta bolest ze ztraty miminka je stejna bez ohledu na to, zda uz doma mimco mam nebo ne.
4. kvě 2011 ve 13:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Veru, vůbec jsem tím nechtěla říct, že je to pro tebe (vás) snažší,když máte doma dítě. Pro každého je to stejně těžké...prostě přišly jsem všechny o dítě...děti. Jen si říkám, že už máš aspoň větší naději, že když už to jednou vyšlo, takže teď to byla prostě jen náhoda a zase se zadaří. Já se teď právě peru s tím, že když se to stalo jednou, tak se to stane vždycky....mám pocit, že já za to můžu, mé tělo mě zklamalo a nemůžu si být jistá, že příště to vyjde..ale jistota není nikdy...Prostě si myslím, že bych si aspoň jedno dítě přála a zasloužila a už bych pak nic nechtěla:slight_smile:...nevím, jak to napsat, ať to nezní sobecky nebo se to nikoho nedotkne...
4. kvě 2011 ve 14:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka No, to nebylo konkrétně na Tebe. Já už to tu četla hodněkrát a fakt, přišly mi ty začátky s malým mnohem horší. Já se taky bojím, že už to příště nevyjde, že malej třeba v příštích febrilních křečích doopravdy umře a zůstaneme sami, že bych další potrat nepřežila... on každý chce to, co nemá :sweat_smile: . Já třeba fakt od potratu strašně toužím jít do kina nebo do divadla a prostě tam jen sedět a nic neorganizovat a na nic nemyslet, ale když nemáme hlídání, tak prostě nemůžu, nemůžu vypadnout, kvůli neschopence nemůžu ani vyjet na výlet... já vím, že bych taky nechtěla být bezdětná... ale věř mi, taky se pořád bojím, že Honzík byl zázrak a že už další živé miminko nebude :confused:
4. kvě 2011 ve 14:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka Naprosto chápu tvoje pocity. Taky mám zatím andělíčka, dnes je to týden, a miminko žádné. A před sebou jen šílenou nejistotu že třeba nikdy maminkou nebudu. Kdyby mi tak někdo mohl dát jistotu, tak si počkám, třeba i 3 roky, ale takhle je to děsný.
4. kvě 2011 v 16:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@macik79
u tebe je to tak čerstvé! Věř mi, že bude lépe...čas je nejlepší lékař...když se to stalo nám, tak jsem strašně moc chtěla na pár měsíců usnout a probudit se až tehdy, kdy mi bude lépe...a teď po skoro 4 měsících to stále bolí, ale opravdu je lépe...nidky nezapomeneme, ale čas neskutečně pomůže...Musíš to zvládnout, ať si za chvíli už chováš miminko a na tohoto andělíčka "jen" vzpomínáš:slight_smile: Podle nicku si myslím, že jsi ještě mladá a máš čas, tak neházej flintu do žita a těš se, že za pár měsíců už se budete zase snažit:slight_smile: a kdo ví co bude za rok:slight_smile:?
Už se mi to trochu plete, co se stalo vám? VV????
4. kvě 2011 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Veru, přesně jak píšeš....člověk chce to co nemá...
4. kvě 2011 v 16:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka Zjištěná vývojová vada, vyvolávaný porod. Právě ten čas si myslím že moc nemám. Je mi skoro 32, dlouho se nedařilo otěhotnět a čas letí a letí. Moje kamarádky už mají 2 děti a já pořád nic. Po dětěch toužím dlouho, ale vzala jsem si cizince, chtěli jsme nejdříve zjistit jak nám to bude klapat a tak jsme s mimčem čekali a pak to zas nešlo. Ted toho lituju že jsme nezačli zkoušet dřív. Včera jsem poprvé vylezla ven, šla jsem na nákup a u dětských plínek jsem se rozbulela a utíkala pryč. Jako blázen.
4. kvě 2011 v 17:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, dnes mi kamarádka říkala, že její švagrová v 21.tt se má do pátku rozhodnout jestli dá miminko pryč nebo ne, že mají špatné výsledky z plodové vody. Shodli jsme se, že je toho čím dál víc a nebo se nedaří otěhotnět. Moc vám všem přeju ať máte hodně sil se vzpamatovat a ať už brzy vidíte // a je všechno v pořádku :slight_smile:
4. kvě 2011 v 17:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka já mám jen andílka :frowning2:...po tolika letech snažení a Ivf o věku ani nemluvím :cry:
4. kvě 2011 v 18:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m Tak to jsem ráda, že nejsem sama trubka :confounded: Já dělám taky naprostý kraviny a připadám si jako debil. Hrozně zapomínám a dělám kraviny. Třeba si do sleničky místo šťávy naleju Jar, když přijde mamka, tak se zeptám, jestli si dá čaj a pak jí ho neuvařím a vzpomenu si na to až odjede. Ale to je asi tou roztěkaností. Prostě něco dělám a najednou si uvědomím, že úplně blbě :fearful:
@duhovka Já mám taky jen andílky - dvojčátka jako Sue_m. A taky mám hroznej strach, že to nevyjde nikdy, že si tím budu procházet znovu a znovu, ale musíme tomu věřit a to je polovina úspěchu.
@veruska007 Určitě to není lehčí jen proto, že máš doma mimi. Ta ztráta je úplně stejná i ta bolest a věřím, že ze začátku to musí být strašné, protože ses nemohla někde zavřít do kouta a vybrečet jako my ale musela jsi fungovat. Holky to myslí jinak, aspoň to beru teda podle sebe. Protože doma ještě žádné mimi nemáme, tak se nám k tomu smutku v hlavě motá to, že to třeba nevyjde nikdy a že zůstaneme bez dětí. Já si teda život bez dětí neumím představit!
@macik79 mluvíš mi z duše. Byl by potřeba papír s razítkem s velkým nápisem - Příště to už vyjde. Ale ten bohužel nikde nevydávají :cry:
Ale hlavně je to tak jak říkáš, člověk chce to, co nemá. Je to stejný, jako když jsem si jako těhu před každým vyšetřením říkala, že když to dobře dopadne, tak se přestanu bát, ale stejně nepřestala. Mít děti je holt neustálá starost od začátku do konce - teda si to aspoň myslím.
4. kvě 2011 v 18:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak holky, ten papir, na kterem by bylo, ze uz se to nikdy nebude opakovat bych taky hned brala:slight_smile:
Musime doufat, ze priste uz to 100% vyjde!!!!! A ted si proste uzivat to snazeni nebo proste to, ze jsme zdrave a jednou budeme maminky:slight_smile:
@kessinnka
Me teda taky neni dvacet:frowning2: ale i starsi holky maji zdravy deti, tak proc by nam to nevyslo? Uz jsme si ty cerne petry vybraly a basta! A mame nase andilky, kteri tam nahore na to dohlidnou:slight_smile: jak se citis na dalsi snazeni a co radi doktori? teda pokud neva, ze se ptam....
Jednou se tato diskuze zmeni a my tady budeme resit plinky:slight_smile:
jen to proste nebude hned:slight_smile:
4. kvě 2011 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka nevadí,že se ptáš.No já jsem se snažila,hodit kapku do klidu,aby mi povolili Ket.Už chodím do centra,vše v pořádku,včera sliznice 11,5mm a parádní :slight_smile: .Mám zelenou jak z nemocnice,centra i od psychiatra.Ted o víkendu menstruace a pak léky a mražáčky.Bude to 3 měsíce od porodu.
4. kvě 2011 v 18:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veruska007 to mě mrzí, že vám to v manželství moc neklape... a nezkusili jste třeba poradnu, společně nebo něco podobného? Nebo pár dní vyjet někam jenom sami, bez Honzíka? To mě jen tak teď napadá, je mi jasné, že to všechno pro tebe musí být ještě o to těžší... ta podpora v partnerovi je nesmírně důležitá, alespoň já to tak mám. Moc bych ti přála, aby se krize mezi vámi přehnala a bylo vše v pořádku...
A já si nemyslím, že bys to měla jednoduší, tím, že už doma děťátko máš, to vůbec. Naopak, musela jsi fungovat, hned, bez odpočinku a nevím, jestli je to to nejlepší. Přece jen, já jsem u sebe cítila potřebuju být chvíli sama, myslet jen na to... Ale cítím to jako ivcah, já se taky hrozně bojím, že nám to nevyjde a zůstaneme bez děti :pensive:

@ivcah určitě nejsi sama... mě se manžel třeba zeptá, jestli půjdeme ven se psem, já že jo, jdu se obléct, muž si obouvá boty, já zajdu ještě do kuchyně se třeba napít, sednu si a když pro mě manžel přijde kde že sem, tak jsem překvapená, že vlastně máme jít ven.. :sweat_smile: ale taky myslím, že je to tím, jak je mozek přehlcený myšlenkama na úplně jiné věci.. včera jsem zase měla těžký večer, tak strašně se mi po dětech stýskalo a úplně jsem fyzicky cítila, jak bych je chtěla obejmout :pensive:

@duhovka přišla ti IP? kéž bychom tu jednou všechny řešily plínky :slight_smile:
4. kvě 2011 v 19:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kesinka
Tak to je super, ze uz muzete! Budu drzet pesti, tak pak dej vedet, az najdes //:slight_smile:
Ja s tou sliznici furt bojuji:frowning2: mam strasne slabou MS, tak si myslim, ze to s tou sliznici bude spatne:frowning2:
Minule jsem byla na kontrole 14. Den cyklu a byla 8mm, tak nevim:-/

Sue_m
Prisla jen ta druha kolem obeda, na kterou jsem odepsala, ale odpoved uz zadna:-/jsem se bala, ze jsem te polekala:slight_smile:
4. kvě 2011 v 19:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka no tak já měla sliznici,vždy v pohodě.Pan primář mi po porodu dělal revizi a byl asi,moc šetrnej...jsem ráda!!No musím věřit,že to dopadne,jinak se zblázním.
4. kvě 2011 v 19:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka aha, ale ta mi nepřišla, mám tu od tebe jenom tu první... pošli znovu, prosím :slight_smile:
4. kvě 2011 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m Já měla krizi o víkendu. V sobotu i v neděli to bylo špatný. Ale od pondělí to jde - ještě se to bude asi nejaký čas střídat :confounded: nahoru a dolů
4. kvě 2011 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m
Mas to tam:slight_smile:
4. kvě 2011 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek