• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Pozdní potrat ve II. trimestru. Máte zkušenost?

17. ledna 2017 
@skurinka :confounded: jejej! Snad to časem povolí! Musí.....jinak by ses nemohla snažit.....bez ,,TOHO,, to nejde :slight_smile:
19. čer 2011 v 10:46  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky měly bychom se začít snažit společně,ať máme stejně staré dítka :grinning: :grinning: :grinning:
19. čer 2011 v 10:51  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky,tak vás zvu do soukromé skupiny Maminky andílků .....máte tam přístup :wink:
19. čer 2011 v 11:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kessinkaa kde to najdu??
19. čer 2011 v 15:48  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, já vím, že sem teď tolik nechodím, ale jestli mě vezmete mezi sebe, budu ráda. Ráda bych věděla, až tady budou další a další děti :dizzy_face: , jen teď moc nestíhám.
19. čer 2011 v 18:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maova ahojky,už tě jdu přidat do uzavřené skupiny :wink:
19. čer 2011 ve 22:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, můžu taky poprosit o přidání do soukromé skupiny?
20. čer 2011 v 07:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@angeela Ahojky,už jsem tě přidala :wink:
20. čer 2011 v 08:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kessinkaa Ahoj, taky prosím o přidání mezi vás. Už jsme se začli snažit, tak ať se můžu pochlubit případným úspěchem:slight_smile:
20. čer 2011 v 10:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
20. čer 2011 v 11:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj,
Kess, nevím, jak poznám, jestli tam jsem taky, když ne, můžeš mě prosím do zamčené diskuze přidat?

Berule, moc moc moc gratuluji, miminko je krásná!

Holky, v pátek jsme s manželem viděli čápa! Snad to bylo znamení:slight_smile:
20. čer 2011 ve 12:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@duhovka ahojky,jsi tam neboj.Poznáš to tak,že najdeš v soukomích skupinách,maminky andílků a normálně ti půjde psát.
20. čer 2011 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak se hlasim zpet po dovce, nastesti vsechno v poradku, az na tu unavu.
@berule velika gratulace k holcicce!
27. čer 2011 ve 20:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wwwerca ahoj veru, myslela jsem na tebe jak se ti daří na dovče :slight_smile: jsme v uzavřené skupině, tak šup tam, ať nám můžeš povyprávět dovču a jak se má mimi :slight_smile:
28. čer 2011 v 16:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sue_m uz jsem tam nakukovala :slight_smile: tak jdu
28. čer 2011 ve 20:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky Kačko ,jestli sem za námi přijdeš,vítám tě mezi námi.
29. črc 2011 ve 20:51  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj všem.

Jmenuju se Katka a před necelými dvěma měsíci jsem přišla o dvojčátka. Pořád se s tím nemůžu vyrovnat, ale nad vodou mě drží můj nadevše milující manžel a taky dvouletý brouček Kryštůfek. Jenže - manžel je teď na týden pracovně pryč a moji rodiče odvezli Kryštůfka na 14 dní k moři. Nechtěla jsem, aby dovolenou kvůli mě rušili. Teď toho trošku lituju. Prázdný byt a prázdná duše je horší kombinace, než jsem si myslela.

Pingiu děkuji za pozvání, je super, že v tom člověk nemusí zůstat sám.

Jak jsem tak pročítala diskuzi, je tu hodně "snažilek" . Taky se k nim snad brzy připojím. Ale doktoři mi radí alespoň dva roky počkat. Jenže já nechci. Doufám, že nové těhu mi pomůže vyplnit to prázdno, co mám v sobě teď. Jenže - na Kryštůfka jsme čekali 3 roky, dvojčata se sice podařila napoprvé, ale je otázkou, kdy se mi obnoví cyklus a jestli nebudeme mít zase problémy.

Ach jo, všechno je tak strašně krutý a nespravedlyvý!!!
30. črc 2011 v 18:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky Katko,vítám tě! Proč 2 roky?? To je nějak moc? Nám všem doporučil lékař 3-4 mentruace.
30. črc 2011 ve 20:18  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Primář, který mi vedl "porod" mi doporučil minimálně rok, spíš ale dva, aby si prý tělo odpočalo. Jak už jsem psala, donosila jsem dvě krásná zdravá dvojčátka (měli 2,8 a 3,2 kg), ale placenta to nevydržela. Asi se obává, aby se to neopakovalo a chtějí mít jistotu, že budu zdravá. musím však konstatovat, že jeho doporučení opravdu nemíním dodržet.
Nevím, kdy se mi podaří znovu otěhotnět, ale až se mi vrátí cyklus, budu se o to snažit. A Ať si doktoři říkaj co chtěj. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
31. črc 2011 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katka_83 já mám 2letého chlapečka z IVF, a jednoho kluka už 17letého. Tohle bylo moje třetí neplánované těhotenství,které takhle dopadlo.....
Dnes jsem vyklízela dětský pokoj,postýlku,kočárek a věci ,vše jsem rozdala ,a něco málo dala k prodeji do bazaru. :confounded:
31. črc 2011 v 17:58  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katka_83 já vím,že tělo si má odpočinout,ale kdyby člověk rodil normálně a nebral po porodu HA a otěhotněl,taky by to bylo ok. Dva roky se mi zdá příliš. Já už mám strach,je mi už 38let....já už žádné dítě neplánuji.
31. črc 2011 v 18:00  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
katko máme soukromou zamčenou drbárničku jmenuje se Andílci. Až přijde správce tak tě do ní přidá. Tu diskuzi jsme zamčeli,aby jsme tam mohli psát více osobních věcí a nikdo nás tam neviděl a nenašel.
31. črc 2011 v 19:49  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katka_83 Ahoj,je mi lito,ze jsi se pridala do nasi diskuse,nemelo by se to stavat.Hold,zivot je nekdy kruty a my nevime proc.Neklesej na mysli,diky teto diskusi jsem prosla tim nejhorsim obdobim po ztrate naseho andilka.Jen ten ,kdo prozil,dokaze pochopit.Verim,ze Te brzo uvidime i na nasi uzavrene diskusi,jak uz psala pingiu.Tam se muzes ze vseho vypsat a "vyplakat".Pomaha to. :wink:
1. srp 2011 ve 14:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pingui To je děs. Mám obrovské štěstí, že tohle za mne udělal můj manžel. Než jsem se vrátila z porodnice, postýlku pro holky rozmontoval a skříň s jejich věcmi celou vyklidil. Jediné co zbylo na nás společně byl kočárek. Prodali jsme ho na aukru. Chtěli jsme prodat i postýlku, ale nezadařilo se. Tak je zatím rozložená u bráchy v dílně, kde nepřekáží.
Bože, byli jsme si vším tak jistí a na tohle tak nepřipravení. Až se mi podaří znovu otěhotnět, dohodly jsme se, že nic pro mimi nesmí přes práh bytu dokud nebude vpořádku na světě. pro dvojčata jsem měla vše připravené už kolem 6 měsíce, kdyby se jim náhodou zachtělo na svět dřív :frowning2:
1. srp 2011 v 18:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kami77 @pingui
holky, díky za pozvání, už mě o tom psala i sue_m. Taky jsem napsala přímo kessince, aby byla tak hodná a pustila mě k vám :slight_smile:
1. srp 2011 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katka_83 no právě,kdyby náhodou se mi zachtělo těhotnět,nechci mít doma nic ! Až by se narodilo,tak by manžel popadl kreditku a jel nakoupit vše co by měl na seznamu!!!!! Do té doby nic.
1. srp 2011 ve 21:31  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdravím Vás holky! Chtěla bych s prosím přidat k Vám do nějakého klubíku pro maminky andílků. Zaregistrovala jsem se tady, abych si mohla taky popovídat s někým, kdo zažil podobnou věc, protože přítel o tom nechce mluvit..Je mi 22 let a mému příteli 41. I přes velký věkový rozdíl si skvěle rozumíme a žijeme spolu od prvního dne, kdy jsme se seznámili. On má dceru z předchozího manželství, kterou si musel teda těžce vybojovat, protože mu bylo skoro dva a půl roku tvrzeno, že není jeho..V říjnu minulého roku, po ani ne pěti měsíční známosti jsem zjistila, že jsem těhotná. Miminko jsme sice neplánovali, ale rozhodně nebylo nechtěné! Měla jsem ukázkové těhotnenství až do 31. týdne, mezitím jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka..Vybrali jsme pro něj jméno Michael, protože přítel není Čech, tak jsme chtěli nejaké takové "mezinárodní" jméno..17.4. jsem začala lehce špinit, tak jsme se rozjeli pro jistotu do nemocnice, bylo devět hodin večer, kdy mi doktor řekl, že mám zůstat aspoň na pět dní, jinak začnu rodit..V jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda a bylo mi oznámeno, že u nás ve Varech rodí až od 33. týdne, že mě povezou v kontrakcích sanitkou do Plzně. V šest hodin ráno už jsem měla takové kontrakce, že jsem mohla rodit,ale protože mi píchali kortikoidy malému na urychlení vývinu plic, tak mi kapačkami zastavili kontrakce. Ale jen na pár hodin..Když pominu dalších několik hodin bolestí, bez jídla a pití..Ve 20.07 jsem 13.4.2011 po 40 hodinách bez spánku, 11 hodinách bez jídla a pití a ve 40 horečkách porodila našeho syna, který i přesto že byl nedonošený, byl nádherný a měl 43 cm a 1670g. Ihned ho odvezli do inkubátoru a všechno se zdálo být v pořádku. Sám dýchal, přijímal výživu, dokotor to okomentoval, že " vypadá šikovně". Třetí den po porodu se všechno rozjelo, Miška přestal čůrat a nabýval na váze, protože se v něm držela voda..Paní doktorka z neonatologie mi oznámila, že se máme připravit na nejhorší asi takovým stylem, jakoby mi oznamovala, že zrovna koupila v kauflandu deset rohlíků. Chápu, že se jí to vlastně netýká, ale troška emocí by jí taky nezabila..V ten den mi taky oznámili, že máme jet domů a máme jezdit tak jednou za dva dny. Na neonatologii byl pokoj pro matky, kde byly tři volná místa, takže jsem moc nechápala, že ženský, který byly z Plzně tam nechali a mě, která bydlím skoro sto kilometrů, mě poslali domů. V deset hodin večer jsme to točili zpátky do Plzně, protože jsme prostě nemohli být doma a čekat, co bude..Spali jsme dva dny na hotelu jenom abychom mohli každé dvě hodiny chodit za naším chlapečkem..V intervalech mezi návštěvami jsem volala do nemocnice, jestli se malej aspoň trošičku zlepšil..Nezlepšil..19.4. jsme šli ráno z hotelu rovnou do nemocnice a doktor, který mě rodil s námi chtěl mluvit..Bylo nám řečeno, že "si máme vybrat". Buď budeme mít natolik postižené dítě (protože se přidalo i krvácení do mozku), že nepozná, kdo je máma a kdo táta, ležáka s vývodem, který nebude v živote mluvit,nebude nic chápat,bude mít zavedenou výživu a do pěti let se mu rozpadne jeho těžce postižený mozek a umře NEBO mu nebudou pomáhat v případě, že nastanou opět nějaké komplikace..Stáli jsme před nejtěžším rozhodnutím v naších životech a Můj mi řekl, ať to rozhodnu, že ví, že ať se rozhodnu jakkoliv, že to bude správně..Měla jsem jasno i jak by se rozhodl on a později mi to taky řekl, jsem jsem se rozhodla správně a že je na mě pyšnej, že jsem to dokázala..Že jsem 18.4. v 11.00 dokázala zavolat doktorovi a říct mu, aby ukončil trápení našeho Miláčka..O půl hodiny později volal zpátky, že už je konec a je po všem..Zhroutil se mi svět a neměla jsem absolutně žádnou chuť žít. Chtěla jsem být se svým synem, jít za ním. Když ještě žil, ptala jsem se Boha, proč nemůže žít a proč nemůžu tu jeho bolest vzít na sebe, zjistila jsem, že i přesto, že nejsem věřící, že prostě asi žádnej Bůh neexistuje, protože jinak by se neděly takové věci..Za chvíli to budou 4 měsíce, co mě můj Miláček opustil..Bolí to pořád stejně a nikdy na něj nezapomenu. Jeho smrt způsobila bakterie E.coli, která je pro člověka přirozená, pomáhá nám v tlustém střevě, aby fugovalo tak,jak má. Někteří lidé, kteří mají silnější organizmus mají v sobě také silnější kmeny E.coli, které můžou lidi se slabším organizmem i zabít..Doktor řekl, že je to nekontrolovatelné a neovlivnitelné. Nedalo se tomu prostě nijak zabránit, nebylo to špatnou hygienou..Byla to prostě jenom smůla a náhoda, která mi vzala syna, část mě. 13. dní po tom, co zemřel, jsem nastoupila do nové práce. Hodně mi to pomohlo a hlavně se snažím být silná jak kvůli sobě, tak kvůli příteli a taky si myslím že Miška, by to tak chtěl..Netvrdím, že nebrečím, ano brečím a často a kde chci,ať už je to v koupelně, v autě, když slyším nějakou písničku v rádiu nebo i na ulici..Je mi jedno, co si o tom lidi myslí..Ale říkám si, že k čemu by mi bylo skončit někde na psychiatrii s dvaceti práškama na den na půl roku minimálně? Nechci takovej život, chci být MÁMA a proto musím být v pohodě, abych mohla být co nejdřív zase těhotná. Ne jako náhradu za syna,on bude vždycky v mým srdci jako prvorozený a nikdo ho nedokáže nahradit..Ale prostě proto,že bych si přála,abychom byli rodina..Holky děkuju Vám za přečtení mého příběhu a opravdu buďte silné,prospěje to všem, nechtějte slyšet lítost, protože Vás to jenom rozhodí a nepomůže to nikomu ani Vám ani přítelovi/manželovi a ani miminku..Brečte si kdy chcete,ale neutápějte se v tom. Klidně se i opijte, to mi taky několikrát pomohlo hlavně věřte, že jste nic neudělaly špatně a že se miminko aspoň netrápí.Žádná máma přece nechce svoje dítě vidět trpět někde v bolestech!!! Zítra jdu zase synovi na hrob, koupím mu kytičku i když bych raději vybírala nějaké hračky..
8. srp 2011 v 01:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky omlouvám se, v zápalu emocí se mi tam pomíchaly datumy.Do nemocnice jsem šla 12.4 večer, Miška se narodil 13.4 a zemřel 19.4. Děkuji J.
8. srp 2011 v 01:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jennnyg Ahoj,je mi to moc lito,co se stalo a ze i Ty jsi se stala maminkou andilka.Vsechny tady mame podobny osud,lisi se jen kdy a za jakych okolnosti k te nasi ztrate doslo.Pozadej Kessinku o to,aby Te pustila do nasi uzavrene diskuse - mamiky andilku- tam jsme vsechny,vzajemne si pomahame,podporujeme a hlavne muzeme si o nasich strastech povidat,protoze jen ten kdo prozil,dokaze pochopit... :frowning2:
8. srp 2011 ve 13:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jennnyg ahojky,už jsem ti dala přístup,je mi to líto,že tě musím vítat :frowning2:
8. srp 2011 v 17:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek