Těhotenství ve 42 a spontánní potrat. Najdu maminku přes čtyřicítku, kt. opět otěhotněla a donosila zdravé miminko?

Dlouho jsem přemýšlela zda-li zde napsat, vylít si srdíčko a zeptat se na spoustu otázek, které mi běží v hlavě. Chci Vás děvčata poprosit, aby opravdu reagovaly jen Ty z Vás, které mají osobní zkušenost. Prosím, opravdu nyní nestojím o rady typu ...já sice nemám zkušenost, ale já bych nikdy to či tamto. Když čtu některé odpovědi na otázky, ptám se sama sebe. To opravdu je tolik ženských tak zlých? Nepřejících? Se silnou potřebou se navážet do někoho o kom vlastně vůbec nic neví a odpovídat na dotazy, které se jich vůbec netýkají? Tak jsem si trochu ulevila a teď něco o mně. Jsem maminkou dvou dětí a s mým mužem jsme se přáli ještě jedno miminko. Bohužel se mi nepodařilo otěhotnět do mého stropu, tj. do čtyřiceti let. Miminko jsem si v hloubi duše přála i po čtyřicítce, ale prostě jsem se smířila s tím, že se mi už nikdy nepodaří otěhotnět. Nechtěla jsem se snažit o mimiko s pomocí lékařů, prostě jsem tomu chtěla dát volný průběh. Brala jsem to tak, že příroda ví co dělá.
To že nemůžu otěhotnět jsem oplakala, ale pořád jsem doufala v srdíčku po malém zázraku. Když jsem zjistila, že jsem ve 42 letech těhotná, byl to neskutečně silný pocit štěstí a pořád jsem tomu nemohla uvěřit. To se nedá popsat, to se musí prožít. Radost před pár dny ukončil spontánní potrat a následná revize. Pořád se s tím nedokážu vyrovnat. Všechno se mi zdá jako zlý sen. Pořád se dotýkám břicha a nemůžu uvěřit, že už tam nic není. Jakmile jsem přišla o miminko, nemyslela jsem na nic jiného než na to, že jakmile se tělo uzdraví, musím znova otěhotnět. Prostě, že můj život ztrácí smysl bez miminka. V posledních dnech začínám mít pochybnosti, zda-li je to správné. Snažit se cíleně o miminko ve 42 letech. Najednou se děsím toho, že to už nepůjde. Mám strach, že i když se to povede, zase potratím. Mám totální chaos ve svých pocitech. Dokud jsem nepřišla o miminko, vůbec jsem netušila jak velké množství těhotenství skončí potratem. U nás v rodině nikdy nikdo o miminko nepřišel a moje dvě předešlá těhotenství proběhla naprosto v pořádku. Takže mne vůbec nenapadlo, že by se mi něco takové mohlo přihodit. Když jsem pročítala různé diskuze, tekly mi slzy po tvářích. Tolik holek a bolesti, kterou musely projít či procházejí. Já se tady hroutím ze ztráty miminka a mezi námi je spousta žen, které si tímto procházejí opakovaně. Žen, kterým nebylo přáno a nikdy mít děti nebudou. Mám dvě zdravé děti a přesto se hroutím ztrátou toho malého pokladu, kterému jsem chtěla být maminou. Najdu maminku, která i přes čtyřicítku a následný spontánní potrat opět otěhotněla a donosila zdravé miminko? Holky ještě jednou prosím, reagujte jen 40+.