Vychovat dítě bez fyzických trestů. Dá se to?
Ahoj holky. Mám dvouletou holčičku, milovanou, vymodlenou. Vždy jsem si myslela, že jí všechno vysvětlím po dobrém a nebudu jí bít. Momentálně dostane na zadek cca obden, a mám pocit, že to nejenom zabírá, ale že sama pak líp chápe souvislost a tolik nezlobí. Na druhou stranu, někde jsem četla, že to neznamená, že je spokojená, ale že rezignovala. Tak nevím. Mateřský instinkt mi říká, že je to pro ní užitečné, aby byla lepším člověkem. Jaký je Váš názor? Teď je totiž v módě hlavně "nevychova" .. jinak když dostane, řeknu jí za co a proč a zase jí pomazlim.
@urtica Mne to taky prakticky nevychazi tak, ze mi tu tise cely den sedi beranci a prohlizeji si knizky (asi proto, ze jsou to byci :D), ale velmi velmi casto najdu vysvetleni jejich pro me nevhodneho chovani v tom, co jsem ja udelala "spatne". Takze nejaka rana by to fakt nevyresila
@mdch91 Jj, prostě děti jsou různé, rodiče také, okolnosti rovněž - lidé jsou občas nemocní, unavení, ne vždy jde všechno 100% - neexistuje univerzální recept a ne všechny děti jednají tak, jak by podle knih reagovat měly...my vyzkoušeli leccsos, Nevýchovou počínaje a klasikou konče, ze všeho jsem si vzala něco, ale máme fakt dost atypické dítě, takže tak nějak...
@mandala Já s tebou v podstatě souhlasím. Z vlastní zkušenosti taky vidím, že je rozdíl vychovávat velmi akční děti a děti velmi klidné, a svou roli hraje i povaha rodičů. Mám kluky, hodně aktivní a ráda bych viděla někoho, kdo by některé situace zvládl lépe jak já. Tím neříkám, že to moje je nejlepší, ale na některé situace jsem jiné řešení nenašla a zajímalo by mě, jestli by to fungovalo s jiným přístupem. Ale přiznám, že je to taky o tom, že i já jsem aktivní rodič, nejsem "flegmoš", i při dětech jsem vždy trochu pracovala, zakládala mateřské centrum atd., takže se režim dětí nepřizpůsoboval pouze jim a jejich potřebám, pokud jsme potřebovali někde být na čas, tak jsme tam byli a nevyhnuli jsme se tím pádem stresu. Když jsem doma řekla ne, platilo ne a ne, že bych po šestém vysvětlení rezignovala a povolila... Ani zpětně nelituju, fyzické tresty nepovažuju za normu, ale za vyjímečné a rychlé vymezení hranic, pokud to ústně a i důrazně ústně nepomáhá. Je pravdou, že pokud dcera neposlouchá nebo provádí nebezpečné věci, v poslední fázi stačí "vyhrožování" že už mě svědí ruka a ona ví, že toto je už opravdu poslední varování, protože párkrát zažila i to plácnutí, takže to zkrátka funguje. Plácnutí nezažila mockrát, ale jako poučení stačilo. S dětmi pracuju, na cizí sáhnout nesmím (udělala jsem to jednou, vědomě a s rozmyslem a mělo to úžasný účinek), ale popravdě, za ty roky jsem zažila už pár situací, kdy by mi něco takového pomohlo rychle a účinně zasáhnout. Dvě starší děti mám už v pubertě, jací z nich budou dospělí se teprv uvidí🙂 Mám flegmatickou kamarádku, která má klidné holky a myslím, že děti nikdy neplácla, ale bývalo u nich běžné, že na něco řekla ne, holky tak dlouho mrčely, až povolila. To mi nepřijde ideální styl výchovy, prostě toho schopná nejsem. A taky její holky nemívaly takové nápady a výstupy jako mí akční hoši.
@mdch91 to je sice pekne. Ale ja teda nenecham dite,aby se prizabilo. Na schodech mame zabrany. Pres tu dole se mi deti snazily prelezat. Odnesla jsem je stokrat. Vysvetlila stokrat,proc to nedelat. Kolikrat se mi vytrhavaly z naruci, chechtaly se a neposlouchaly, co rikam. Zakriceni, vyhruzky, vydirani. Nic. Tak co pak s tim? Stacilo jedno plesknuti, deti se urazily, vyrvaly. Ale od te doby je klid. A ja se nemusim bat, ze si pri prelezani rozbiji hlavu, zlomi nohu, ci ze s nima zabrana spadne a priskripnou si prsty a pod. Ono pak staci jit na wc a nestesti je na svete.
je obrovsky rozdil ,kdyz ma nekdo dite jako je muj synovec ( je to buchta, ktera se rozvali na gauci, cpe se chipsama, cuci do tabletu, casaku ci si jezdi autickem jen tak daleko,kam ze sve polohy dosahne), a je rozdil mit me deti . syn ma zhorsenou motoriku, pud sebezachovy snad nema doted,je schopen litat jak das a ja kolikrat trnu,aby nespadl spatne ( jsem treba dal a nejsem schopna byt tak rychla a zachytit ho). Do toho se prida mladsi dcera. Kdyz zacnou radit, nechteji prestat. Zastavit je oba, je nadlisky vykon. Nikdo mi je nepohlida. Ja uz zacala chodit do prace , deti do skolky. Tam zase letim,abych je vyzvedla co nejrychleji,protoze mala skolku bojkotuje. Clovek uz proste nekdy vic nemuze. Mam 54 kilo. Deti 15 a 21. Odnaset je 100 x z jednoho mista naraz a vysvetlovat, neni fakt sranda. A jeste zustat v klidu. Snazim se je brat jako partaky ( dnes treba posledni slovo pri vyberu bot mely oni. Nemam v tom problem) . snazim se s nima mluvit o vsem, maji svuj prostor. ale pokud jde o jejich zdravi a nejsou schopni pochopit vaznost situace,zakrocim.
Mám 12letá dvojčata a dcera je hodně komplikovaná. Dostávala sem tam na zadek, stejně jí to bylo šumák. Pořád dokola jsem jí něco vysvětlovala. Chodila i rok k psycholožce, protože fakt nezvladatelná. Dokonce i psycholožka mi tenkrát řekla, ať s vysvětlováním přestanu, že to prostě na všechny nefunguje. Prostě jednou říct a dál nevysvětlovat proč a jak. Druhé dvojče je naštěstí zlaté, i když taky přes zadek párkrát přilítla.
@marketa11112 ale to, ze jsi unavena a nemas na ne ani psychicky ani fyzicky silu, nikdo ti je nepohlida a je to s nima narocne neznamena, ze je ten fyzicky trest spravne reseni. Spis to proste z tveho pohledu v tu chvili jinak nejde. Jinak jako bys popisovala nase deti s tim radenim. Je to na palici. A presto je proste neuhodim. Ze schodu mi syn spadl jednou. Tri ctvrtiny schodiste uplne bezpecne slezl a pak jsem to zjistila a krikla na nej. Zritil se dolu, jak se lekl. Mame neskutecne divoky deti. Pomaha nepoustet televizi, byt hodne venku, nedavat cukr, proste neco, co prospeje kazdymu diteti. A kdyz to nejsem schopna zrealizovat, tak se mi proste houpou na lustru a mne stojej vlasy na hlave, tecou mi nervy...a kdyz vecer usnou a mam klid, vim, proc se chovali, jak se chovali.
Jo, tohle vedla švagrová a dopadlo to tak, že malá ve 4letech mydlila mamku. Jak bylo výše, je rozdíl mezi plácnutím ( tudíž strhnout veškerou pozornost dítěte) a zbitim. Jak dokázat dítěti, aby nesahalo do ohně,že je to hajs. Ale co je to to "hajs". Že bolí, ale jak to může bolet. No,nenechám dítě sáhnout do ohně, ale raději ho třepnu přes prsty.
Fyzicke tresty neuznavam, nepouzivam, ale co reknu, to plati. Nicmene si myslim, ze kdyz dite vyjimecne dostane na zadek, ze ho to psychicky neznici. S prckem se domluvim cca od 1 roku, ale podminkou je, ze jsem ja klidna a rozhodna. Na zadek nedostava a to je zivel. Schody jsem ucila bezpecne vylezt a slezt v dobe, kdy zacal lezt a zadne zabrany se nekonaji. Vyuzivam prirozeny dusledky chovani. Kdyz obcas nemam nervy na hrani treba na schodech, tak reknu, ze si to nepreji, protoze se o nej bojim a poprosim, aby si sel hrat jinam. Pripadne se zeptam PROC potrebuje byt zrovna tam. Pak uz se domluvime. Vetsinou to nemusim opakovat vickrat, ani to vyslovne zakazovat. Nicmene v okamziku, kdyz zacne nekdo rozkazovat a nerekne PROSIM, tak se tvari, ze neslysi, dokud dotycny nepoprosi 😂 coz povazuji za normalni. Na me taky nikdo nesteka povely jak na psa. Uvidim, jak to pujde s vekem. Zatim je opravdu prcek.
Jde to, ale i ja pouzivam plácnutí jako zachrannou brzdu v nouzi. Rodivocele dite se pokusim zastavit, tak trikrst a pak kdyz to jinak nejde, tak mu jedna prileti. Vetsinou to je v domacim skadleni navzajem (casto i se mnou) kdy deti uz neumi přestat a skadleni zacina byt fyzicky hodně nebezpečné. Ale to je fakt výjimečně. Funguje je predem pripravit na konec, urcit na hodinach a pak to vetsinou skoncime v klidu. Chce to rozmysl na zacatku jakekoli cinnosti, coz jsem se taky musela naucit časem. Naopak schody, lezeni do vysek, oheň, rikam opatrně, je to horké/vysoko/strmé drz se, pomalu, atd.a necham deti pod kontrolou delat jak uznaji za vhodné. Mam dost divoké děti. Parkrat se popalily, jen jednou jedno spadlo ze schodů, parkrat ze stromu, mockrat se trochu rizly ostrym nozem nebo sekerou. Vědí co to obnáší a uvědomuji si to. Schody jsem učila od té doby co lezly, prolezky a stromy kam vylezly samy se zachranou ale bez dopomoci, ostré nože od dvou let pod dohledem...
@amazonkajanik mno vidite a ja prcka do svicky sahnout nechala, abych nasledne chladila prst pod tekouci vodou. Trpelive chladil a ani necekl. Od te doby mam klid u ohne kdekoli. Jen ukaze svuj prst a rekne ,,bebi”. Do te doby byl ohen fascinujici a pokazde jsem vysvetlovala, jak hrozne by to bylo. Takze pokud to jen trochu lze a nezanecha to trvale nasledky, upozornim, co se muze stat a necham. Obcas ma potrebu neco zkusit. Ovsem vse nasledne nese statecne, bez place atd. A diky tomu nema problem respektovat NE, protoze to neslysi tak casto. Ale kazde dite je jine, kazdy rodic ma ty hranice jinde, ja jsem dost flegmous a dite je naopak zivel 😉
@wxkatuska no tak neteř si sáhla na plotynku, tak raději pořídili indukci😂. Taky u nás bylo "jen ať si sáhne a zjistí " ale to bych nechala, až když by ta zvědavost fakt převládla. Pamatuji své poznávání, jako že na bobku se houpat u kamen a koukat na žhavíky je blbost(ztratila jsem balanc a oprela se rukama o to rozpálené sklo)
@mdch91 knížku neznám. Mám knížku věda zvaná rodičovství. Tam jsou taky dobře popsané věci, co se děje dětem v mozku když pláčou, vztekaji se a neposlouchají. Jsou tam i rady jak se k nim v tu chvíli chovat. Ale jak říkám, pokaždé nemám dobrý den a prostě to v klidu nejde. Pak je na řadě to víno jak říkáš 🙂. Teď byla malá poprvé přes noc u babičky. Bylo to na silvestra. A můžu říct, že to člověku taky hodně pomůže načerpat energii.
@caverina ja to nikomu neberu, ale porad si myslim, ze vetsinu deti lze usmernovat jinak nez placnutim. Jen to vyzaduje premyslet hodne dopredu. Prijit co na ne plati a budovat to od mala. Znama s ditetem s prichodem na hriste nastavuje budik na cas odchodu. Zpocatku ho uz od baraku na to pripravovala. Ja mam treba zas nauceno, ze si muze vybrat jeste jednu vec a nasledne hodne mavame na rozloucenou. Mavani zabira skoro vsude na odchod, protoze to umi od cca 9 mesicu. Zadne sceny se nekonaji ani u jednoho. Uplne chapu, ze na to clovek nekdy nema. Taky obcas musim hodne prodychavat, jenomze zpetne vidim, ze je to vetsinou ma chyba z unavy a nedostatku empatie v danou chvili.
@suromana nepomůže. Jak říkáš, občas zkouší placnout i mě. Ale říkám no, nerada placam, ale občas prostě plácnu.
@suromana a zábranu umí samozřejmě otevřít
@amazonkajanik nejspis zbytecna investice, kdyz uz si sahlo 😂 kazdopadne taky nenecham dite vletet pod auto, vse ma sve hranice, ale nekdy je ucelnejsi, kdyz pociti, kam dane chovani vede.
@wxkatuska ja uprimne nevim jak jsem syna vychovavala....v te dobe snad neco jako Nevychova neexistovala a jestli jo tak to bylo v uplnych zacatcich...ano obcas jsem syna malinko pres zadek placla a nevidim na tom nic spatneho a ani nic co by ho do budoucna nejak psychicky poskodilo...nikdy mi nikde nedelal zadne sceny,nikdy sebou nehodil o zem ze dal nepujde a pod.a pritom to zadny andilek nebyl a ted se dostava pomalu ale jiste do puberty a sranda asi teprve zacne🙂 ale porad si myslim,ze tech par placanecku po zadku smysl melo...
@wxkatuska no,oni plánovali další (přišly hned dvě), tak udělali preventivku. Ale ta nejstarší byla ten typ rozmazleneho fracka, co může a dostane vše. Takže když se z trucu rozběhla k silnici (prostě jí nebudu rozkazovat,tak jde domů),doběhla jsem ji a přes zadek ji pleskla. A doma to musela přiznat, že zlobila a dostala. Což se všichni divili, jelikož nikdo z holek (tou dobou 4neteře) ode mně nedostalo,natož abych musela výrazně zvýšit hlas. Doma zakricim akorát na psa, když dělá, že neslyší ( ale ke zradlu přijde na syknuti 😂)
Mam téměř dvouletého kluka, je to živé, zvídavé a občas vzteklé dítě a na zadek nikdy nedostal. Takže za mě - zatím to jde a udělám vše proto, aby to šlo i dál. Samozřejmě občas musíme použít fyzickou převahu a odstranit ho z nebezpečných situací, kdy na vysvětlování není čas, ale to neberu jako trest.
podle mě na tohle nedostanete jednoznačnou odpověď. Protože pokud má nějaká maminka povahově klidné dítě, není třeba, aby dostávalo na zadek a naopak, když je to od narození "zvíře" 😉 tak ani plácání nepomáhá. Potom ta maminka s klidným dítětem bude té s divochem říkat, vidíš, já ho nikdy neplácla a jak to to jde. Ale kdo ví, kdyby její dítě bylo méně "hodné", tak by se jí třeba jen milé domlouvání vymstilo. A třeba taky ne... Mám dvě děti. Vychovávám je stejně a každé reaguje například na domlouvání či na plácnutí naprosto jinak. Myslím, že u dcery by se to dalo i bez plácnutí u syna je to horší. Na druhou stranu dcerku jsem párkrát také plácla a okamžitě toho nechala, stačilo i menší plácnutí. u syna mně (stydím se) kolikrát fakt ujely nervy, jak zlobil jako čert( a žádné domlouvání ani principy nevýchovy, metda příčina následek a kdo ví co ještě jsem nenačetla a nevyzkoušela nefungovalo) a plácla jsem ho i víc, než bych si představovala a stejně to na něj nepomáhalo. Bud se tomu smál, nebo se třeba rozbrečel,ale stejně v tom pokračoval :-/ takže babo raď....
@caverina jak jsem psala vyse. Ja si opravdu nemyslim, ze vyjimecne placnuti to dite poznamena do konce zivota, je to kazdeho volba. Otazkou zustava, co se tim to dite nauci....
Pro me by ale placnuti neznamenalo trest ci vystrahu pro dite, ale pouze me selhani. Treba za par let zmenim nazor, kdo vi. Pred tehotenstvim jsem rikala, skoda kazde rany, ktera padne vedle 😉
Nevychovu a jine nectu a nesleduji, ale snazim se sve dite vychovavat s respektem a empatii, coz se mi zatim vraci zpet.
@amazonkajanik ja rozhodne netvrdim, ze diteti se ma ve vsem ustupovat. Jen ze lze nastavit hranice i bez fyzickeho trestu. Ale musi se zacit od mala, jednotne, srozumitelne a hlavne si uvedomit, ze mnohdy deti pouze zrcadli chovani dospeleho, takze by clovek mel zacit u sebe.
@wxkatuska to rozhodně. Mám 7 neteří a 2 synovce a vidím u všech, jak je rozdílná povaha a výchova. Jak kdo reaguje na kterého z rodičů. Ty nejstarší snad nikdy nedostaly. První typ "kde nechám,tam najdu" druhá " vylezu až ke stropu a je mi jedno, jestli spadnu " třetí již zmiňovaný fracek(ale už z toho vyrostla)Čtvrtá taktéž(urážlivé vzteklé pubertální dítě)Pátá,šestá normální živé děti , sedmé je někdy taky dost, je hlavně drza před cizími. Osm a devět obsadili synovci. Ten starší umí chytit rapla zkrotit ho dokáže kdokoliv,jen ne rodiče a nejmladší je klasickej čtyřleťák ujety na auta, takže pláč,když si z obchodu nenese další kousek,jinak slušný. Bez nějakého nucení si osvojil " prosím " a " děkuji "
@mdch91 Jenze,jake reseni je v tu chvili spravne? Nekdy nemas cas premyslet nad tim, co je spravne. Ale resis situaci,kdy dite muze ublizit sobe ci druhym.
@mdch91 Teoreticky souhlasím, prakticky tam mám několik ALE - ale to by bylo na jinou diskuzi a otevření vlastních témat.