Vychovat dítě bez fyzických trestů. Dá se to?
Ahoj holky. Mám dvouletou holčičku, milovanou, vymodlenou. Vždy jsem si myslela, že jí všechno vysvětlím po dobrém a nebudu jí bít. Momentálně dostane na zadek cca obden, a mám pocit, že to nejenom zabírá, ale že sama pak líp chápe souvislost a tolik nezlobí. Na druhou stranu, někde jsem četla, že to neznamená, že je spokojená, ale že rezignovala. Tak nevím. Mateřský instinkt mi říká, že je to pro ní užitečné, aby byla lepším člověkem. Jaký je Váš názor? Teď je totiž v módě hlavně "nevychova" .. jinak když dostane, řeknu jí za co a proč a zase jí pomazlim.
Ja osobne si myslim, ze pristup nevychovy a tomu podobne plati jen u nekterych deti a nebo aspon az od urciteho veku. Mam dva kluky 2 a 3,5. Mladsi je citlivka, empatickej snad od narozeni. U nej to funguje, domluvime se relativne v klidu vzdy a na vsem. Naopak kdyz jsem ho jednou trochu placla prez ruku, dostal z toho zachvat na pul hodiny. Starsi je hodne svuj, je akcni, tvrdohlavy, jde si za svym, nebere moc ohledy. U nej to z meho pohledu bez placnuti obcas nejde. I jak ty rikas, naopak ho to jakoby uklidni, zastavi se a je behem chvilky uplne v pohode. Od asi 3 let se zacina vic umet vcitovat a chapat pricinu a nasledek (+ ja se snazim nejvic jak umim vse resit jinak nez placnutim) a je to vyrazne lepsi a myslim, ze v brzke dobe to pujde i bez toho 🙂
Dá se to . Jedeme tak už 3 roky s dcerou. Nebiji ani moje zvířata, tak nebudu bít své dítě . U psů se už dáávno přešlo na PM a u dětí furt někteří jedou metodu plácání, a cukru a biče. Každého ale volba.
@marketa11112 jenomze to je prave ono. Sve dite znam, a tudiz jsem schopna predvidat jeho chovani resp. ruzne varianty dane situace a predem minimalizovat kriticke chvile. Ano, obcas jsem vyrizena, mene pozorna, takze to selze. Je to ma chyba a nevim, proc bych mela za ni trestat sve dite. Takze kdyz by mi vbehlo do silnice, tak ho samozrejme chytim/zakricim, ale nebudu si svuj stres ventilovat pres dite tim, ze mu dam na zadek. Prodycham to, pak teprve zacnu resit situaci s ditetem. Ono se to nezda, ale nejspis se take leklo, i kdyz ne treba zrovna silnice, ale me prudke reakce. Take to musi zpracovat. Nicmene se tu bavim o batoleti, ktere danou situaci jeste nema sanci adekvatne vyhodnotit, pokud mu ji nekdo nevysvetli primerene jeho schopnostem.
Určitě se to dá. Otázka, co z dítěte vyroste. Každé dítě není stejné, na některé může mít nevychova super, u některého nefunguje a musí se najít něco jiného. U nás funguje vysvětlování jen do určité míry, mám stejně starou holčičku jako ty. Když je v pohodě, jde to, domluvíme se. Jak chytne záchvat, je opěvované vysvětlování na houby. Dám jí šanci se zklidnit sama. Když očividně neposlouchá, bojkotuje to, co má dělat a ví to, dostane přes zadek. Nemám problém se svým svědomím, i když ji "mlátím", jak tady občas někdo napíše.
Například nejsem stroj, abych placce na silnici vysvětlovala, že opravdu neměla vjet do té silnice, když jede auto. Takže když mě jednou neposlechla a měla děsnou srandu, že se na motorce řítí do silnice, doběhla jsem jí a dostala regulérní nářez. Byl to jednou zásek z jeji strany, ví, že nesmí, mluvili jsme o tom, ale prostě si myslela, že to bude hra. Od té doby, tuktuk na dřevo, jí taková legrace nenapadla. Takže v případě takovýchhle situací za mě ok.
Co je cílem výchovy? Aby dítě nevběhlo do silnice, protože by dostalo na zadek, nebo protože ví, že tam jezdí auta a mohla by ho porazit? Aby nebouchalo jiné děti, protože je to bolí, nebo protože za to přijde trest? Aby nekradlo, protože pak někdo nedostane zaplaceno za svou práci, nebo protože ho za to potrestáš? Aby nelhalo, protože mu pak nemůžeš věřit, nebo proto, aby nedostalo já nevím domácí vězení? A když dáš dítěti "jednu výchovnou", pomůže mu to pochopit, že po silnici jezdí auta, že vztek se dá zvládnout i jinak než válením se po zemi nebo že je ti té rozbité vázy líto?
Rozhodně si nemyslím, že jedna výchovná jednou za čas zničí důvěru mezi rodičem a dítětem. A že jsou i chvíle, kdy plácnutí přes zadek pomůže zastavit spirálu vzteku, dát dítěti najevo hranice, azstavit ho a vyřešit problém. Ale jsem rozhodně přesvbědčená o tom, že obden není občas a že prostě není možné, aby ty situace, kdy má plácnutí přes zadek smysl, mohou u takto malého dítěte nastávat tak často. Zkus se upřímně zamyslet, jestli to plácnutí opravdu pomůže tvému dítěti, nebo spíš tobě, aby ses zbavila vzteku. Protože ty jsi dospělá a vztek bys měla umět zvládnout jinak a ona je dítě a ano, jde vychovávat dítě i bez bití a dokonce to, pokud to děláš poctivě, funguje mnohem lépe. I takto malé děti jsou schopné poznat, co je správné a co ne. Dokonce umí rozlišit, co nesmí dělat, protože jim to někdo zakázal, a co nesmí dělat proto, že je to špatné a někomu to ubližuje. Trestání tohle v dětech ničí, pak jen vědí, za co dostanou trest, pokud je při tom někdo nachytá. Což není důvod to nedělat, jen si dát bacha, aby je nikdo nenachytal. O to snad ve výchově nestojíme, ne?
Nechápu proč všichni uvádí důvod k nařezání vlitnuti do silnice... Snad každý soudný rodič si dvouleté dítě u silnice hlídá a nedá mu ani šanci kamkoli utéct... Pokud dítě není schopné pochopit, že jedoucí auto ho může zranit, zabít, musí být pod dozorem, protože ani zerezanej zadek nezaručí, že do té silnice znova nevbehne...
@urtica No a..? O tom já přece vůbec nemluvím, stát se může kdykoli cokoli, ale pokud by mi dítě vlítlo pod auto, tak si nejsem jistá kdo si zaslouží pár facek víc.. Rodič který je dospělý a zná důsledek, nebo batole které vlitne bez brozmyslu kamkoli? Mě jen překvapuje, že hlavní důvod bití, nebo tedy plácnutí dítěte byl vbehnuti do silnice, přitom to je spíš chyba rodiče,že se toto stane a ani to plácnutí nezaručí, že se to víckrát nestane. Bydlím ve městě, vyjdu z baráku a všude auta, neříkám že se mým dětem nikdy nic nestalo, že nespadly, neodrely si kolena atd, ale opravdu nikdy mi nevlitly do silnice.
@wxkatuska samozrejme , ze sve deti take znam. vim jak budou reagovat, snazim se situace predvidat. ale, deti jsou nekdy nepredvidatelne. a nekdy nastane situace, kdy nemohu ustoupit. a dite chte nechte musi poslechnout. nehodlam to nechat dojit tak daleko, aby mi dite skakalo po hlave, delalo sceny na ulici ci v obchode, rozkazovalo mi. znam rodiny, kde dite rozkazuje vsem dospelym. a je to fakt priserny pohled.
@marketa11112 s tim v zasade souhlasim, ale hranice lze vytycit i jinak, nez ze to dite proplesknu 😉
@wxkatuska nikdo nemluvi o proplesknuti ci biti hlava nehlava. mluvim o malem placnuti na zadek. spise takovem upozorneni, ze je vseho uz dost. nelibi se mi, kdyz nekdo dane situace prekrucuje a vyhrocuje zbytecne. a to ty ted delas.
@marketa11112 nic neprekrucuji ani nehrotim. Nejak mi nedoslo, ze nekdo bude az takto slovickarit...proplesknuti mi prislo kratsi slovo nez placnuti na zadek 😉 jak jsem psala vyse, nemyslim si, ze vyjimecne placnuti dite psychicky znici, ale vadi mi, kdyz nekdo smesuje absenci fyzickeho trestu ve vychove s naprostou anarchii. Lze dite vychovat slusne i bez placnuti na zadek. To ze to nekdo neumi, nema na to nervy, povahu, trpelivost, naladu...neznamena, ze to nelze.
Vy jste se všechny chytly toho vbehnuti do silnice. Ja jsem to na začátku diskuse uvedla POUZE jako příklad. Snad opravdu každý rodič dítě u silnice drží div dítě nemá modrou ruku ne?
Já bych si ještě dovolila jednu zkušenost, která se stala u nás ve škole... Jistý žák, tehdy tuším z páté třídy, neustále provokoval a byl drzý na učitele a poslední kapka bylo, když ho poslal do prd... Ten se už neudržel a jednu mu střihl. Vše se okamžitě začalo řešit a milý pan učitel dostal hodinovou výpověď. Jenže když se pak začalo vyšetřovat, jak k tomu vlastně došlo, ředitel uznal, že facka nebyla úplně bez důvodu a výpověď stáhl. To byste koukali, kolik rodičů protestovalo... Rodiče toho kluka do poslední chvíle bojovaly, aby učitel odešel, a když neuspěly, přeložily ho na jinou školu. Dva roky poté opět změnil školu, protože to byl největší chudák že... Tak o čem to teda svědčí ? Moje pointa je v tom, že ano, učitel by bít děti neměl, udělal chybu, za kterou se omluvil, ale všichni jsme jen lidi, nikdo není dokonalý a kdyby ti rodiče uznali, že jejich klukánek si tu facku zasloužil ( a klidně na rovinu napíšu, že chovat se takhle moje dítě, dostane ode mne ještě jednu), a pokračovali stejným stylem, možná by z něho bvl dnes lepší člověk a ne takový spratek( pardon), jako je teď...
Synovi bude 6 let, NIKDY jsem ho neplácla, natož něco horšího, a jsem si prakticky jistá, že to nikdy neudělám. Kdyby k tomu došlo, považovala bych to jednoznačně za své rodičovské selhání. Můžete si o tom myslet, co chcete, ale diskutovat o tom se mnou asi nemá smysl, protože jsem o tom celoživotně přesvědčená snad už od věku svého syna (a ne, mě právě v dětství taky nikdo nebil, jen jsem to viděla jinde - a nechápala).
Snad jen něco málo bych k tomu řekla: Buď dítě nemá rozum z toho, co dělá, neví, že po silnici jezdí auta a mohou ho přejet, že oheň pálí, že když se s hračkou hází, rozbije se apod..... A pak je přece naprostý nesmysl ho za to chování trestat. Jako by měl jít sedět do vězení někdo, kdo je prokazatelně nepříčetný. Chtít po ročním, co se sotva naučil chodit, aby nevběhl do silnice, je asi podobné jako chtít po čtyřletém, aby uměl plynule číst nebo po desetiletém, aby bez problémů derivoval. Jasně, vysvětlíte mu to padesátkrát.... a on to stejně nepochopí. Nemůže, jeho mozek k tomu prostě ještě není uzpůsobený. Od toho jsou právě rodiče, aby ho před těmi situacemi, kdy si může samo z nevědomosti ublížit, chránili. A nebo dítě už rozum má a je schopno pochopit, proč danou věc dělat nemá. Pak je přece nesmysl mu to vysvětlovat "ručně," když stačí slovně. Tahle schopnost něco pochopit se pozná právě podle toho, že vysvětlíte - a dítě poslechne. Pokud vysvětlíte a dítě neposlechne, znovu vysvětlíte a dítě zase neposlechne.... prostě ještě nechápe a nějaká "výchovná" na tom vůbec nic nezmění.
Všímám si, že někteří rodiče přistupují k dětěm tak, že jsou ve své podstatě zlé, chtějí zlobit, neposlouchat, a pokud se v dětském věku neumravní, jednou pak své rodiče třeba zmlátí, protože z nich nebudou mít patřičný respekt. Já s tím hrubě nesouhlasím a naopak vnímám své dítě jako apriori dobré. Tj. vůbec si nemyslím, že by samo ze své podstaty chtělo zlobit jen proto, aby mě třeba naštvalo (nebo že nevládnu dostatečně silnou "výchovnou" rukou). Stejně tak to dítě od mala naprosto jistě ví, že já jsem na jeho straně a rozhodně si nevymýšlím nic proto, abych ho nějakým způsobem "zlobila" já. Že i když musíme dělat něco, co je mu nepříjemné (očkování u lékaře, přerušení hry, odchod z hřiště apod.), děláme to proto, že je to prostě nutné. A už od mala, i když třeba ještě pořádně nechápal to PROČ, moc dobře chápal, že když to říkám, nějaký důvod tam je a může mi v tom věřit.
Když to řeknu zkráceně, rodič a dítě spolu nebojují, jsou na jedné lodi a oba to tak musí cítit. Jakmile rodič začne využívat své fyzické převahy proti dítěti, dítě na to samozřejmě reaguje tak, že se snaží rodiči ukázat zase svoji převahu. A to je pak ono záměrné zlobení, hysterické scény v obchodě nebo na chodníku, opětovné neposlouchání, když už není pochyb, že to je jen nezralostí, v pozdějším věku pak dělání špatných věcí za rodičovskými zády, lhaní atd. Vůbec to přitom nemusí být. Rodiče takových "zlobilů" pak mají pocit, že je to tím, že jejich děti dostávaly málo (rozuměj, i přes létající facky už ztrácejí svoji mocenskou pozici), a když si představí výchovu zcela bez fyzických trestů, jdou na ně mdloby, co z takových dětí roste za fakany. Jasně, když je jejich "fyzicky" vychovávané dítě třeba s mírumilovnou babičkou, skáče jí doslova po hlavě, protože je zvyklé na přísnost a pevnou ruku. Jenže dítě, které na to zvyklé není, to tak právě nedělá a nemá to zapotřebí.....
@mysicka_lb Tak s tímhle opravdu nesouhlasím, většina dětí to to prostě na rodiče zkouší a je jedno, jestli dostanou nebo nedostanou nějakej ten žduchanec. Např. můj 5-letý syn se nechce převlékat, když přijde ze školky domů. A myslíš, že to s ním něco udělá, když mu vysvětluji, že doma se nosí domácí oblečení, aby si nezamazal a nezničil to školkové ? Ani to s ním nehne, Buď musím vymyslet nějakou lest, kdy se milostivě tedy uráčí převléct, nebo musím prostě zařvat. V tom nejhorším případě ho pak plácnu. A pak to většinou zase nějakou dobu funguje. Ono taky každé dítě je jiné, např. s dcerami byla vždy jednoduchá domluva, ty dostaly za celý život nejvíc snad teď v pubertě, prostě to nepotřebovaly a o tom to taky je, někdy to jde bez trestu a někdy ne. Jako když třeba tvůj syn neprotestuje, když chcete odejít z hřiště, tak to je teda borec. Můj syn taky jasně ví, že pro odchod z hřiště mám důvod a jistě mi věří, ale k čemu to je, stejně to na mě zkouší a nechce. Stejně tak hysterické scény..., to je prostě povaha, to nezlomíš ani po dobrým ani po zlým, z toho prostě musí vyrůst, to není přece známka toho, jestli dítě plácáš nebo ne...
@mandala Ano, souhlasím s tebou, že povaha dítěte určitě hraje svoji roli, stejně jako výchova. Ale nevím, jestli si tak úplně rozumíme. Dejme tomu, že máme nějakou stupnici přísnosti 1 až 5, kdy 1 je "broučku, svlékni se, protože..." a 5 hodně tvrdý fyzický trest. Tvůj syn je dejme tomu běžně zvyklý na přísnost 3 (zařvat, občas plácnout). (Ne)přísnost 1 na něj pak vůbec neplatí, a jakmile to na něj zkusíš, úplně to ignoruje, jak sama píšeš. Naopak 5 vůbec není potřeba, protože už 3 zabírá spolehlivě. Pak máš logicky pocit, že tvé dítě občas plácnout prostě potřebuje, jinak by neposlechlo. A že dítě, které běžně poslouchá na 1, je nějaká extra poslušná povaha. Ale pokud je to dítě celoživotně zvyklé na 1, opravdu na něj většinou platí 1, a když nezabere, spolehlivě zabere už 2 (zvýšený hlas, vyjádření nesouhlasu atd.). Plácnutí už vůbec není potřeba. ( A pod čarou, není to zase tak růžové, protože když se třeba ve školce nebo ve škole setká s učitelkou s přísností 3, může to pro něj být velmi stresující, zatímco pro jiné děti je to zcela normální a nic si z toho nedělají). Ale určitě s tebou souhlasím, že povaha dítěte hraje roli a neznám povahu všech, jen toho svého.... a na toho skutečně od mala platilo vysvětlování a důvěra ve mě.
A ještě doplním.... Vezměme si dítě, které je trestáno velmi přísně, stupněm 5. Když se tedy okamžitě nepřevlékne, přichází na řadu rákoska. Rodič, pokud to není tyran, kterému to dělá dobře (a o týrání tato diskuze není), je přesvědčen, že jeho dítě zlobí a rákosku prostě potřebuje. A skutečně, ono to funguje, dítě si dá přístě pozor a už se převlékne.... jenže pak třeba zapomene uklidit hračky, spláchnout na WC nebo jakoukoli jinou blbost..... a přichází na řadu opět rákoska. Dítě tedy vyrůstá v tom, že je strašně zlobivé, ačkoli objektivně nedělá vůbec nic špatného. A pak přijde do školky/ školy a tam je učitelka, která může použít tak maximálně stupeň 2, pokud nechce mít problémy. Našemu dítěti, které je zvyklé na výprasky rákoskou, je úplně jedno, když mu učitelka řekne "Pepíčku, to se nedělá," a je mu jedno, i pokud ho seřve na tři doby nebo mu dá "dokonce" poznámku. Takové tresty na něj prostě nepůsobí, když je zvyklé na mnohem přísnější. V nejhorším dostane doma zase rákoskou.... jenže to dostává tak jako tak i za úplné kraviny, to je pro něj už dávno normou...... Jakou má tedy motivaci být hodné a nezlobit? "Zlobivé" už je přece dávno..... A teď poprvé cítí svoji moc a zjišťuje, že učitelka je na něj krátká. Případně zjišťuje, že jsou slabší/ mladší děti, které se ho bojí stejně, jako se ono bojí svého rodiče, a to se mu samozřejmě líbí. Dítě se teď skutečně projevuje jako velmi zlobivé, nosí jednu poznámku za druhou, provokuje učitelku, šikanuje slabší spolužáky. A rodič už žádný stupeň 6, kterým by ho mohl potrestat, nemá, pokud to tedy opravdu není tyran. Nemůže ho zmlátit tak, až skončí v nemocnici. A jestli ho zmlátí rákoskou a k tomu mu ještě zakáže televizi.... to je pro to dítě prostě směšné..... Z pohledu rodiče je jeho dítě hrozně zlobivé a nezvladatelné a vzhledem k tomu, že vyznává fyzické tresty, si určitě rve vlasy, že ho nemlátil ještě více, dokud bylo malé. Tenkrát to přece působilo, dítě si pak dalo pozor, aby nezlobilo.... Ale opravdu je tady na vině příšerná povaha dítěte?
Doporučuji Nevychovu, kde jsou krásně zpracované obtížné situace. Popř. Knihy Respektovat a být respektován, Vychováváme děti a rosteme s nimi. Mám velmi temperamentní dceru, citlivou. Kdybych ji mlátila den co den, tak docílím jen toho, že se v sobě uzavře a bude se bát cokoli udělat sama bez mého svolení. A plácnutí... Obávám se, že když bych ji placala já, tak ji jednak nevysvětlim ze: slabším se neubližuje, doma se nebijeme, já tebe placnout můžu, protože jsem větší a starší, ty mě ne a ani své kamarády. Děti prostě kopírují chování k nim... (To s plácnutím rovnítko bití je nadnesené, ovšem pro dítě je to totéž). A řešení situaci bez bití. Nevysvetluji ani dvacetkrát, ani obšírně. Řeknu, co nechci aby dělala a proč, pokud to dělá, tak znovu, důrazně s tím, že jdu za ní, drepnu si k ní, podívám se do očí, chytnu dejme tomu ruku, která chce danou věc udělat. Neříkám, že se to obejde bez křiku nebo pláče, což je ale v pořádku. Držím palce😊
@mysicka_lb krásně řečeno 🌷
@mysicka_lb to je pěkne napsané. Ale napadá mě u toho ještě jedna věc. A to je nejen povaha dítěte, ale také povaha rodiče. Je několik typů maminek (obecně i lidi)... Takze např introvertní tichý typ, bude určitě doma mít více klidu než typ - řekněme blaznivejsiho extroverta. Dítě dědi povahu po rodičích. Takže když má dítě "trhlou" bláznivou mamku (myšleno v dobrem) bude pravděpodobně taky hodně živé. Takže si myslím, že ta ticha klidná maminka bude vice vysvětlovat, kdežto ta druhá holt občas placne. Je to prosim vás jen takový můj pohled na věc. Určitě netvrdím že to tak je. Beru to podle sebe 🙂.
Dokud jsem mela jen dcerku, nemusela jsem zakricet, placnout. V jejich 2 letech a 4 mesicich se ji narodil bracha a uz proste nejde vse jen vysvetlovat. Je veliky rozdil, kdyz je dite jen jedno a kdyz jich je vic. Na obou stranach se to zmeni. Mamka je unavena, protoze musi zpacifikovat dve deti najednou (napr. ted v zime pri oblekani ven), ten starsi dela naschvaly, protoze se snazi si stale udrzet to vysadni postaveni. Velmi si davam pozor na to, abych neudelala vec, kterou by po mne dcera opakovala a mne by to vadilo (napr. ji hodit hracku, vylezt na zidli pro neco, placnout druheho apod.), ale je to strasne narocne. Ale kdyz je vysvetlovani bez efektu, neunavuju se.
@mysicka_lb Myslím, že toto jsou už jenom dohady, můžu říct, že největší zlobivci ve třídách u mých dcer jsou ti, kteří doma jaksi můžou všechno. Ti, kteří mají přísnější výchovu, jsou v pohodě. Stejně tak šikana, baví se s ní děti, kterým vždycky všechno doma projde... Jinak si myslím, že tady nikdo rákosku nepoužívá, bavíme se o občasném plácnutí, a určitě si nikdo nemyslí, že povaha jeho dítěte je příšerná a musí se z něho vymlátit. Rozhodně bych neplácla za nesplachnuté WC, nebo neuklizený hračky, spíš jde o to, když dítě požádám, aby si uklidilo pokoj a ono tě i přes opakované vysvětlování a domlouvání má na háku...
@mandala Nerozumíme si a nemám sílu to rozebírat. Předpokládám, že rákosku nepoužíváš, a nic takového netvrdím. Jen jednu věc. To, že největší zlobivci jsou u dcer ve třídě ti, kteří doma mohou všechno, zatímco ti s přísnější výchovou jsou v pohodě, jsou právě jen a pouze dohady. Nevíš, jakou kdo má výchovu, nebydlíš u nich a nevidíš k nim.
Děti 9 a 4,5 nemusely nikdy dostat ani to plácnutí přes zadek. Vždy jsme to zvládli bez toho.