Zemřelo mi dítě

miliharmi
24. bře 2008

Stalo se vám to také? Máte někdy pocit, že to zvládáte a jindy se pod tou bolestí hroutíte? Zkusme si spolu psát, nejlépe rozumí ten, kdo to sám zažil.

Jmenuji se Milena, před rokem mi zemřela dvouletá holčička na herpetickou encefalitidu. Občas se potřebuji z toho vypsat, stále to hodně bolí.

anickajirka
14. říj 2013

Ahote holky, je mi moc líto, co se vám stalo.Mě umřelo dítě před sedmi lety, Natálka v půl roce.Uplně zdravá...syndrom nálého umrtí.Ta bolest byla strašná, časem se to zlepšilo, ale bolí to pořád a určitě nikdy nepřestane.A nen to jen m bolest, manželova, ale i celé rodiny.Bylo hrozné i to vyšetřování od policie, kriminálky...stalo se to doma, všechno musely zapsat dopodrobna a ne jen jeden člověk, ale několikrát vše opakovat dokola.Všechno fotili, hrabali se ve věcech....A bylo to snad tři, čtyř hodiny.A člvěk uplně vyčerpán, zhroucen...Měla jsem prášky na uzkost, ale už v životě nikdy.Trošku to pomůže, ale po vysazení, se vše vrátí a člověk tim smutkem...stejně projde.Do dnes se v rodině o Natálce nemluví, je to hodně bolestivé.Jinak máme doma pětiletého klučinu a v bříšku holčičku, tak to mě drží hodně nad vodou 🙂

zuzkafuny
15. říj 2013

@zoja Moja Zuzka bola ako anjel. Tak dobručká. Ona bola moja polovica. Bola mojim slnkom, mojim mesiacom ktorý mi svietil na dobrú noc, bola vzduchom ktorý tak človek potrebuje pre svoj život. akoby odišla moja väčšia časť. To prázdno po nej je tak obrovské, že sa to nedá slovami opísať. Jej urničku mám doma. Neviem si predstaviť že by som ju praskla do tej hnusnej čiernej zemi. Raz je pri mamine, raz pri svojom ocovi, raz pri mojom ocinovi. A tak ako ju všetci milovali ju milujeme aj teraz. Ale kiež by to bola hmotná laska plná objatí. Plná rozhovorov. Našich šialených tancov 🙂 a vzájomných milých priekov ktoré sme si robili. My sme sa ani nepovadili ako sa matky občas so svojimi deťmi pochytia... Chýbajú mi jej odkazy. Mamiiii hoď mi jedem gastráč a päťku chcem sa ísť kúpať 🙂 a za tým veľkým ĽúBIM ťA! a same srdiečka :(

miliharmi
autor
15. říj 2013

Jdu znovu s prosbou, potřebovala bych zkušenosti maminek, které neměly možnost se se svým dítětem rozloučit, případně uspořádat mu pohřeb. Zajímá mě, zda vám to nějak komplikuje truchlení, zda to prožíváte s větší bolestí, chybí vám to, ale ráda bych slyšela i svědectví, že to např. považujete za pro vás lepší. Cokoliv k tomuto tématu, děkuji Mili

mariankammmt
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
jarolina
23. říj 2013

@miliharmi Ahojte taky mě potkala velká tragedie chtěla by sem o tom napsat jestli má někdo zájem dík

sherynkamalinka
24. říj 2013

@jarolina kludne napis...

handav
25. říj 2013

@jarolina klidně sem napiš, od toho je tu tato diskuze

lubka1983
25. říj 2013

@zuzkafuny uprimnu sustrast,bola taka pekna a mladucka.....

jarolina
25. říj 2013

Syn mi odjel za prací do Ameriky byl tam tři roky a pak měl smrtelný uraz elektřinou byla to pro nás velká rána a pořád to strašně bolí prožili jsme si strašné utrpení bylo mu 24 let celý život před sebou byl s dvojčat jeho dvojče je s námí tady taky to proživá špatně nechápu proč je život tak nespravedlivý.

eimuska
26. říj 2013

Po roku a pol snaženia sa o naše prvé dieťatko, sa nám ukázali 2 čiaročky a po 12týždňoch sa s nami drobček rozlúčil. Aj keď sa snažím, slzy sa kotúľajú a cítim sa tak prázdno ☹ včera som sa vrátila z nemocnice a snažím sa byť silná. Snažím sa neplakať pred manželom, lebo viem, že ho to tiež moc trápi a nechcem aby sa o mňa bál. Neviem či robím dobre alebo nie... Cítim sa hrozne a bojím sa ukázať okoliu... neviem ako im to dať vedieť, neviem ako sa tváriť, bojím sa každého ich slova útechy, lebo viem, že sa rozplačem a žiadne slová nepomôžu.... neviem čo robiť, ide ma rozdrapiť... neviem ako to zvládnuť... myslela som si, že to nebude také ťažké ale je to oveľa horšie ako som si myslela ☹

bajana
26. říj 2013

@eimuska ahoj, neviem, ci ti nasledujucimi riadkami pomozem, ale pokusim sa o to: zajtra to bude tyzden, co som potratila v 11tt.....o babatko sme sa snazili 2 roky, podarilo sa prirodzenou cestou...zacala som krvacat, na sone sa zistilo, ze sa uz mesiac nevyvijalo...oplakala som to hned, ako som sa to dozvedela, ale dostala som sa z toho pomerne rychlo...nemozem za to, nastala vyvojova vada, priroda to takto vyriesila a nam neostava ine len mysliet pozitivne a skusat znovu...ja mam svoje roky (33), uz nemozme stracat cas...verim, ze sa to podari znovu a ze tentokrat to bude uspesne...vedelo to uz vela ludi, postupne im to oznamujeme a stretavame sa hlavne s pozitivnym pristupom...ked ludia vidia, ze som v pohode, nemaju tendenciu lutovat, ale skor povzbudzovat....kazdy si spomenie na niekoho z ich okolia, komu sa to stalo tiez....konci takto kazde siedme tehotenstvo a vraj sa to niekedy v zivote stalo asi 80% zenam, mnohym tak, ze o tom ani nevedeli...
moja dr. mi odporucala homeopatika IGNATIA AMARA 30CH, maju pomahat psychike, tak ich beriem, ale nemam pocit, ze by som to potrebovala....raz mi jedna zenska povedala, ze mam vela muzskej energie, mozno preto to beriem tak racionalne, nie emocionalne....navyse mi mozno pomaha aj to,ze som videla, co zo mna odislo....nemalo to nic spolocne s mojou predstavou...stratit dieta, ktore sa narodilo, alebo to, ktore pod srdcom citis, hybe sa - to musi byt ovela ovela horsie a som vdacna, ze to priroda zariadila inak....preto sa necitim tak, ze by som mala do tejto temy patrit...
ak mas potrebu plakat, plac....vysvetli to manzelovi, citis smutok, musis ho dostat zo seba von...skus sa na vsetko pozriet rozumne - priroda/Boh vie, co robi, to, co sa stalo, ma svoj dovod, ktory pochopis az neskor...drzim palce a zelam vela sil....

delfil
29. říj 2013

Ahoj holky,
bohužel jsem se 15.10.2013 přiřadila do Vašich řad. Mojí milovanou holčičku (2,5 roku) přejel náklaďák při couvání, byla na místě mrtvá... Popravdě vlastně ani nevím co mám dělat, připadám se jako v nějakém špatném snu a čekám kdy se z něho probudím. Pak si vzpomenu jak jsem jí viděla mrtvou v sanitce a říkám si, že to vlastně není sen ale realita. Chtěla bych to sdílet s někým kdo to také zažil, abych věděla co mám dál očekávat.
Taky bych se chtěla zeptat jak tu tragickou zprávu zpracovaly Vaše další děti. Myslela jsem si, že to syn (4,5 roku) zpracoval v pohodě, ale v posledních dnech začíná mít nevysvětlitelný záchvaty (prý ho bolí břicho, ale to bude asi jen somatický) kdy hystericky a nesrozumitelně řve a má vyděšenej výraz, po pár minutách je to zase dobrý. Trochu to připomíná noční děs, ale má to přes den, mimo spánek. Mělo to také některé Vaše dítě?

samantha223
29. říj 2013

@delfil je mi to moc luuto

samantha223
29. říj 2013

@delfil unas sice nezomrel surodenec, moja vlastna dcera presla prahom smrti, ale prezila, ona sama ma psychosomaticke bolesti bruska, ma to kratko, netrvaju dlho, potom prejde, , vsetko je psychika, berie peritol a vyzera ze to je lepsie, 8 rokov ju bolelo den co den, a vyzera ze po rokoch sa to skludnila-zrejme vdaka peritolu, je to liek na alergiu ale ma vedlajsie ucinky, deti ukludnuje, davaju to aj babatkam, co maju nocny des, nam pomohol. mozno by som skusila to

handav
30. říj 2013

@delfil Ahoj, to je mi moc líto. Zažili jsme letos v srpnu něco podobné - zěmřel nám zdravý roční vymodlený chlapeček a my byli u toho - při jídle venku od něj vyletěla vosa (nevíme zda ho štípla, zda mu zaskočilo) a začal se dusit, nepovedlo se ho zachránit. POřád ho taky vidím, veselého, a pak naejdnou jak tam leží, jak kdyby spinkal.
bylo to zatím naše jediné dítě, teD´jsme zhruba v 7. tt, tak doufám, že stres miminku přílíš neubližuje.
Ale vím, že tříletý synovec to taky těžce nesl - začal se zase počůravat a tak, ale jelikož přece jen se často nevídáme, tak se z toho otřepal a dneska si říkám, jestli by si na Mikyho vůbec vzpomněl,ale as ijo.
Kdyb ses chtěla přidat an FB byla nedávno vytvořena skupina https://www.facebook.com/#!/groups/702778596418... .
Přeji hodně sil.

gabtcha
31. říj 2013

Mile maminky a tatinci, je mi moc lito, ze tu pribylo mnoho dalsich rodicu andilku:(( Vsem uprimnou soustrast a hlavne hodne sil!!! Mezi tyto smutne pribehy bych chtela pripojit i radostnou...mame doma zdravou holcicku, budou ji brzy 2roky a v breznu pribude dalsi detatko, tak doufame, ze vse dobre dopadne a dekujeme nasemu andilkovi Karlikovi, ze nam deti posila a prosime ho o jeho primluvy a ochranu nas vsech.. Vsem moc preji by je po teto tezke zkouzce potkalo co nejvice radosti, napr. v podobe dalsich deti, nebo setkani s milymi lidmi, kteri povzbudi, nebo ruznymi malinkymi radostmi, ktere jsou mnohdy neviditelne... Vsem moc sil a moc radosti do zacinajici zimy.. .

delfil
31. říj 2013

@samantha223
@handav Holky děkuju za podporu. Se synem je to jak na houpačce, teď má pro změnu vysoké horečky - bez příčiny, nic ho nebolí, nekašle, nemá rýmu, prostě nic. No uvidíme, nejsem moc příznivcem braní léků, ale pokud je to nutné, tak je samozřejmě malému dávám. Je fakt, že jsme s ním byli na hřbitově celkem 2x a pak byl dost nesvůj, pořád chtěl chovat a být s námi, tak už ho na hřbitov neberem. Ani na pohřbu nebyl. Pořád mi vrtá hlavou jestli byl z návštěvy hřbitova vyděšenej proto, že je to hřbitov (tedy leží tam mrtví) nebo proto, že tam na něj něco působilo. My jsme mu samozřejmě neřekli, že tam leží víc mrtvých, ale že tam spí naše Emminka, takže skutečnost, že tam leží i jiní mrtví by si musel sám vydedukovat. Já na "nevysvětlitelné" jevy nevěřím, ale zase je asi fakt (resp. mluví se o tom), že jsou lidé, kteří zřejmě mohou vnímat nějakou energii a děti jsou všeobecně k tomu citlivější, tak mě napadlo, že tam mohl "něco" cítit. Ale nevím, spíš by mě zajímalo jak to vnímaly Vaše děti.

@handav je mi také moc líto co vás potkalo. Ale gratuluji k těhu. To jste se oba dva rozhodli, že chcete hned mimčo nebo to přišlo samo? Já na jednu stranu ještě jedno mimi chci (ale to jsem chtěla už předtím), zas na druhou stranu bych to nerada chápala jako náhradu za Emču. Navíc manžel se vyjádřil, že další dítě až za 5 let (ale to bylo tak den po tom incidentu).

Holky docházely jste někdo, příp. i s manželem k psychologovi nebo jste to zvládly samy? A jak Vám to jde v práci?

handav
31. říj 2013

@delfil Určitě bych synka zatím na hřbitov nebrala. Byla jsi s ním i za obvoďačku, jeslti by Vám třeba nedoporučila i psychologa pro malýho? Sama také nejsme zastánce léků a otázka, jestli to léky vyřeší do budoucna. A taky je to u Vás ještě hodně čerstvé. Já teda jsme celou dobu bez léků, jen jak malý umřel tak nám dali sedativa a na pohřeb jsme si vzala jeden lexaurin. Jinak nic. K psycholožce chodím pravidelně, i manža, chodíme ke stejné, ale chodíme zvlášť. Dohodila mi ji kamarádka a musím říct, že je to spíš takový přátelský pokec, ale je to fain, vždycky se k ní těším. Hodně nám fandí a řekla bych že jsme ji odst padli do oka 🙂.
Další miminko jsme plánovali, ale takhle rychle rozhodně ne. Bylo to pro nás dost velké překvapení. Miky byl vymodlený, byla jsem i na IVF, na IUi a nic. PAk se zjistila imunologická příčina a po léčbě jsme otěhtněla přirozeně. Takže teĎ jsme plánovali, že půjdeme na imunologii, nějaký čas zabere léčba a pak na to vlítneme. Jenže věřím, že ten náš milovaný rarášek v tom má prsty a nahoře to zařídil trochu jinak. Na imunologii jsme šla už jako těhotná a vyšli mi ukázkové hodnoty. No s tou náhradou, máme v tom jasno, že to nebude náhrada za Mikyho, doufám,že to dítě bude i jiné povahově (Miky byl ted strašně hodnej a pohodovej).
Jinak d opráce jsme nastoupila sai tři týdny po Mikyho smrti, s manželem jsme ještě vypadli na Korsiku a pak jsem nastoupila do práce. No zatím se víc flákám, než pracuju, ale je to lepší než sedět doma. No hlavně jestli všechno dobře dopadne, tka to tam za chvíli zase balím. Spíš mi tam chybí holky, oc jsou na rodičáku, nemám s kým pokecat. Buď tam jsou drbny nebo chlapi, co stojí za prd,...
Tak se drž.

kiki68
31. říj 2013

@handav Je mi velmi luto,co sa Vam stalo a drzim palce a ked sa chces spytat,ze ci si na neho este synovec spomenie,tak podla mna ano. Ja som dnes ako kazdy rok bola zapalit sviecku na hrobceku mojho detskeho kamarata,ked zomrel na leukemiu mala som 4 roky,on mal 2,5 roka, dodnes si to vsetko pamatam,aj to ako som mu davala hracku po mame. Ani jeden rok som nevynechala navstavu jeho hrobceka, je to pre mna tradicia,lebo to malo byt cele inak a on je anjelik. S jeho mamou sa kamaratim a z tety sa stala super kamoska. Ma nastastie este jedneho ydraveho synceka,ten sa narodil 2 roky po tomto Martinkovi. Drzim palce vsetkym,co ich taketo strasne nestastie postretlo,aby mali dalsie deticky a ked sa pozru hore na oblohu tak tam maju hviezdy nasi anjelikovia.
Ja som o svoje prve babo prisla v prvom trimestri, tiez po 2 rokoch snazenia. Dnes bol pre mna tazky den, chcela som tomu mojmu anjelikovi dat niekde vencek,sviecku,lenze ja nemam kde,len v srdci.
Holky drzte sa a myslim na Vas a modlim sa za to,aby sa to uz nikomu nestalo,aby prisiel o milovane dietatko.

gabtcha
1. lis 2013

@kiki68 Muzes svemu andilkovi zapalit svicku aspon virtualne na http://www.chram.net/ A preji brzy plnou naruc zdraveho detatka!

zuzkafuny
1. lis 2013

@delfil môj synko Mišiačik to berie nejak športovo. Alebo sa snaží byť v pohode kôli mne? Neviem... Aj mi povie keď plačem... mami neplač, veď ona už aj tak nepríde to naše zlatíčko... Ale minule veľmi plakal a som sa ho pýtala čo sa stalo? A on mi povedal keď mne sa s mojím zlatíčkom už dávno nesnívalo a aj mne prišlo za Zuzkou smutno... :(

anichqa
3. lis 2013

@delfil Ahoj, o tve dcerce jsem cetla v novinach. Hned jsem myslela na rodice, jak vam asi je. Moje dcera zemrela v sprnu na velmi zakerny typ rakoviny, ktery ji zahubil behem 3 tydnu. Mela teprve 23 mesicu. Byla to nase jedina dcera.
Chodim k psycholozce a beru antidepresiva i prasky na noc. Musim rict, ze to vse mi hodne pomaha. V praci mi to jde celkem dobre, vratila jsem se do prace za 14 dnu od te smutne udalosti. V praci si muzu aspon nejak trochu rozptylit myslenky.
Co se tyce dalsiho tehotenstvi, mame to v planu, ale urcite chceme pockat, nechci mit "nahradnika" za nasi Monicku, ale jejiho sourozence.
Urcite bych doporucovala spojit se s psychologem, ktery by ti mohl poradit, jak se chovat vuci starsimu synovi.

ined77
3. lis 2013

@delfil ...upřímnou soustrast!!! ☹
psycholog určitě nebude od věci, dětská dušička je křehčí než si kolikrát myslíme. každé dítě má jinou paměť, ale např. náš synek si pamatuje až z toho někdy mrazí!
posílám vám hodně sil, nedovedu si představit těžší životní situaci ☹ .

delfil
5. lis 2013

Holky děkuju moc za podporu, situace u nás tak nějak stejná, syn je strašně ukňouranej a pořád něco chce, už mi to leze na mozek. Ale soudě podle jiných maminek ze školky apod. tak je to v tomto věku normální - resp. jejich děti stejného věku také prochází tímto obdobím. Tak snad se tak nechová jen kvůli tomu co se stalo, ale je to jeho přirozený vývoj. Každopádně jsem už objednaná k psycholožce, ale ta má čas až téměř za 3 týdny, tak do té doby to budeme muset nějak vydržet.

@anichqa popravdě ten blesk co to rozmazával nám taky moc nepřidal a co mě nejvíc naštvalo, že si od policie zjistili naše jména i adresu, zajeli tam 2. den po nehodě, vyptávali se sousedů a počkali !!!! si na manžela, než přijel domů, aby ho mohli vyfotit a snažili se k němu pod záminkou psychologické pomoci vetřít ! Fakt hnus, pak jsem měla ještě psycho z toho aby se nesnažili vetřít na pohřeb, takže kromě řešení naší tragické situace jsem musela řešit ještě hnusnej bulvár a co tam psali za nesmysly jen proto, aby z toho udělali zajímavou zprávu.
Ono napsat, že ten blbec řidič prostě couval na křižovatce a přes přechod, po kterém šla babička s vnučkou (podotýkám že šly vedle sebe) a srazil obě, není taková bomba jako napsat, že batole ujelo a nikdo ho nehlídal a vjelo přímo pod kola chudáka couvajícího náklaďáka že jo......

anichqa
5. lis 2013

@delfil Blesk nectu, ale mam dojem, ze takhle to prezentovali v radoby serioznich novinach typu idnes.cz. Papirove nectu, takze netusim, co tam napsali. Taky jsem to videla na CT24 v te zpravodajske radce dole.
A babicka je v poradku? O te se noviny vubec nezminovaly.
Kazdopadne je vase situace velmi tezka. K tomu dalsimu tehotenstvi. Psycholozka mi doporucila pockat nejmin rok, protoze si clovek trochu zvykne na novou situaci, trochu si to srovna v hlave, zvykne si na jinou roli, atd.. Myslim, ze to ma sve opodstatneni, driv takova doba truchleni byvala zcela bezna. Ale samozrejme je to na tobe, nevim, kolik ti je, jak jsi na tom po zdrav. strance atd. atd. Nekdo otehotni ihned, nekdo potrebuje svuj cas.

handav
6. lis 2013

@anichqa K tomu otěhotnění, ono strašně záleží individuálně,. Nám psycholožka na první návštěvě taky říkala ,ať ot nelámeme přes koleno (počítala js em že budu muset brá léky abych otěhotněla) a dáme si rok, ale pak jak nás poznávala, tak neviděla porblém v tom, když otěhotníme. teď jsem otěhotněla nečekaně a prožívá to s námi a strašně nám fandí . Takže ono je ot strašně individuální a teď jak se člověk zajímá o osudy dalších lidí ,tak hondě z těchot lidí otěhotnělo brzo. Ale je to fakt o přístupu a kdo a jak to má srovnané a každý to má jinak. Samozřejmě až se t omalé narodí, může být vše jinak, než si představuju teĎ , ale já vím, že to nebude Miky ale jeho sourozenec. beru to jako znamení, že nám ho sem Miky poslal.
A i naše nejbližší okolí zpráva o miminku nadzvedla a povzbudila.

@delfil Přiznám se, že jsem se zpětně díval na seznamu, co o vašem případě psali. A bylo mi zle z těch komentářu lidí. A i ty novináři, je to hyenismus, člověk neví, co dřív a ještě aby si bránil soukromí. Posílám hodně sil.

anichqa
6. lis 2013

@handav Tak ja napriklad hodne resim otazku, abych nevidela v dalsim sourozenci "nahradnika". To, ze takovy pohled neni v poradku, me upozornovala moje psycholozka, ktera ma par takovych "nahradniku" ve sve peci.
Proto k tomu chci pristupovat aspon trochu zodpovedne a byt na dalsi tehotenstvi psychicky pripravena. Akutni faze bolesti jeste zdaleka nepominula. Ale jak rikam, chapu, ze nekomu to neumoznuje vek, zdrav. stav., atd. Je to na zvazeni kazdeho.
Moje matka by taky chtela dalsi vnouce pokud mozno okamzite ihned. Ale jedna se o moje dite a nenecham se ovlivnit.

handav
6. lis 2013

@anichqa Určitě. Taky nechchi náhradníká a doufám, že nebude. Proto já i rovnou psycholožce říkala, že se mi tak nezbaví. A určitě s ní chci i pak svoje pocity řešit. Ale vím, že Miky byl jedinečný a i doufám, že druhé děcko bude povahově jiné. A i s manželem se hodně bavíme, že si chceme udržet zdravý rozum a nadhled a zrovna mi psycholožka dneska (teda v trochu jiné souvislosti) říkala, když o tom mluvíme a porbíráme ,tak ten nadhled si udržíme. Ale samozřejmě skutečnost může být jiná. A já chtěla i pár měsíců počkat, rok teda nééé, ale když oto příroda zařídila jinak, tak to měnit nehodlám.

delfil
7. lis 2013

@anichqa Tak to vůbec nevím, že o tom psali až takhle všude možně. Je fakt, že na idnes jsem to zaznamenala a četla jsem i pár komentářů - byly fakt hnusný......
Babička je na tom dost blbě psychicky, jinak fyzicky v rámci možností OK - jí prý taky srazil, ale ona o tom snad ani neví, ale lidi to viděli a měla na hlavě krvavý šrám....

Já k dalšímu těhu chci taky přistupovat zodpovědně, ale zase nejsem už nejmladší (a manžel taky ne). Je pravda, že obě těhu byli spontánní, v podstatě jsem otěhotněla bez problémů (až na 2 zamlklá těhu), jenže do toho vstupujou i další okolnosti - zrovna jsem začala rozjíždět kariéru (já vím zní to blbě, ale je to fakt) a mít další dítě v už rozjetý kariéře (podníkám sama na sebe) je dost obtížný., pak musí člověk začínat od začátku. Moc se mi začínat už potřetí nechce....
Byli jsme jako rodina strašně spokojený, zrovna jsem si říkala, že je to vše super, že děti už nejsou miminka, můžeme s nimi dělat vše už bez omezení. Tak strašně jsem se těšila, že si teď po tý dřině (děti jsou 1 a 3/4 po sobě takže jsem vlastně 4 roky nonstop miminkovala) budem konečně užívat. Pracovně jsem konečně taky začala někam směřovat a pak bum a všechno se zhroutilo jak domeček z karet.

anichqa
7. lis 2013

@delfil Takove strasne veci se nehodi nikdy, to te ujistuju. Taky jsme meli plany, mela jsem jit do prace a partner mel nastoupit na RD misto me. To prvni se uskutecnilo, to druhe bohuzel nikoli. Taky nejak neprozivam mimina a rikala jsem si, ze konecne uz zacina byt s tim ditetem sranda, ze zacina nejak normalne komunikovat, zacina mluvit atd. A vsechno je pryc. ☹