Říkáte dětem, že je máte rádi?
Ahojte,
jen taková diskuze na odlehčení. Poslední dobou když se podívám na nějaký film, tak rodiče dětem před spaním říkají, že je mají rádi. Tak mě napadlo jestli to tak funguje i u někoho tady. Přiznávám, že já jsem to od rodičů nikdy neslyšela. A nemyslím si, že by mě to nějak poznamenalo. Věděla jsem to, aniž by mi to museli říkat. Myslíte, že je důležité to dětem říkat?
Neříkám a ani mně to nikdo neříkal. Rozhodně mě to nijak nepoznamenalo a nepotřebovala jsem nic takovýho slyšet, když jsem to věděla. Když tchyně svým dospělým dětem řekne, že je miluje, naskakuje mi husí kůže. Když to jednou řekla mně, myslela jsem, že se musela zbláznit 😀 Přijde mi to příšerný.
Dětem říkám, že je miluju a oni mi to taky někdy říkají :D Táta mi vždycky říkal, že jsem jeho milovaná holčika a mamka říkala, že nás má ráda. Ale myslím si, že o těch slovech to není, důležité je cítit se rodiči milován. A já se tak cítila většinu svého dětství, většinu, protože rodiče musí někdy i vychovávat a to byly někdy okamžiky kdy jsem se milovaná moc necítila :D No prostě puberta.
S rodiči si v dospělosti "lásku nevyznávám", ale citím se stále milovaná a myslím si, že i oni cití, že je mám opravdu ráda. Doufám, že to stejně budu mít se svými dětmi.
Říkám to dcerám každý den. Rodiče mi to zcela určitě říkali, když jsem byla malá a samozřejmě si to nemůžu pamatovat. Když už jsem byla větší - neříkali mi to.. Cítila jsem se milovaná a díky tomu jsem měla krásné dětství.
Ano, říkám, a nejen před spaním. Chci, aby si tím dcera byla vždycky jistá.. že i když na ni třeba kricim, když zlobí, tak aby nikdy nepochybovala..ale když nad tím přemýšlím, moji rodiče nám to tenkrát asi taky nerikali..
Říkám to každému, koho mám ráda. S manželem si také alespoň jednou denně řekneme, že se máme rádi a jsme rádi spolu. Synovi to říkám pořád a pořád 😁🥰 Ale stejně tak rodičům, sestře, prarodičům. Když mám pocit, že je chci pomazlit, obejmout, pohladit, dát pusu, tak to udělám. Naši nám to asi neříkali úplně pořád, ale říkali. A hlavně nám to říkají pořád ♥️
Ano, porad rikam. I dcera sama od sebe prijde a vyzna mi lasku. Jsme zalaskovane az po usi 🙂
Me moc nejde pres pusu to "miluji te", tedy ve vztahu k diteti. To si rikame s manzelem, proalou mi to prijde takove vyumelkovane
Ale dceri rikam pri odchodu z mistonosti, kdyz jde vecer spat, ze maminka ji ma moc, moc, moc rada. Kdyz jsme vsichni spolu, tak jim rikam, ze jsou moje lasky, stesticka, milackove. Jinak dceri pres den rikam, ze je moje princezna, krasna, roztomila, apod. Predpokladam, ze jak bude starsi a bude tomu vic rozumet, tak to bude jeste castejsi. Jak to bylo v mem detstvi, to si moc nepamatuju, asi mi to rikali. Ale rozhodne mi to nikdo nerikal, az jsem byla starsi. Cca na tom druhem stupni zakladky a tam bych to zrovna potrebovala. A v dospelosti uz vubec ne a taky bych nekdy nejake to oceneni potrebovala. Takze ja hodlam sve deti hlavne chvalit az do sve smrti.
Naši mi to taky neříkali, i když vím, že mě rádi měli. U nás se mohlo mluvit o všem, ale o citech moc ne. A přijde mi, že tak obecně za našeho dětství se moc city a psychika dítěte neřešili...... Pamatuju si, jak jsem koukala na ty různé americké rodinné komedie, kde jsou ty děti tak důležité, rodiče se zajímají o jejich pocity a říkají jim, jak je milují. A přesně si pamatuju ten pocit, jak se mi to hrozně líbilo a přála jsem si to taky tak mít.... Takže to dělám, někdy až možná v extrémní míře, kdy je chválím úplně za všechno a rozebírám s nimi každou prkotinu. A večer před spaním si vždycky říkáme něco hezkého, co se nám ten den líbilo nebo na co se těším ten další den. A dcera si sama vymyslela: Dobrou noc, miluju tě moc moc moc 😀 Slova nejsou důležitá, hlavní jsou činy, ale já myslím, že tyhle věci každý rád slyší 🙂
Ano, říkám dceři, že ji mám ráda 🙂
Neříkám, neumím to. Mě to taky nikdo neříkal. Moc si to neumíme říct ani s manželem. Občas když na to přijde řeč, tak dětem řeknu , že je mám ráda, ale bývá to vždy vyvoláno nějakým jejich splínem .
Ano. 🙂 Od narození. 🙂 Minimálně před spaním. Jinak je zvláštní, že skoro nikomu z nás to rodiče neříkali....Ani mě ne...By mě zajímalo, proč.
Já to říkám dětem hodně často. A oni mě taky. Mě to rodiče nikdy neříkali a máme hezky vztah. Ale já to říkám dětem, že to chci říkat a říkám jim to ráda sama od sebe. Ne, proto že by se to mělo. Je to úplně přirozené, jako když jdou večer spát a dám jim pusu na dobrou noc, nebo když přijdou domů ze školy, tak se pozdravíme a obejmeme.
Ano, rikam synovi dost casto, ze je to nejlepsi mimino, ktere me mohlo potkat a ze jsme si ho moc prali. Take, ze ho mam rada takoveho, jaky je i kdyz zlobi. Ja jsem bohuzel od svych rodicu takovou tu bezpodminenou lasku nikdy necitila a mela jsem vzdy pocit, ze se musim nejak zavdecit, splnit ukol, verit tomu, co oni, aby me meli radi. Tohle uz pro syna nechci...
Říkám, večer po ukolébavce mám potřebu jim říct, co pro mě znamenají, jak jsou pro mě výjimečné a jak moc je mám ráda. Zatím je tyhle upřímně míněné lichotky fakt nevyvádí z míry🙂)) Objetí a olíbání pro ně znamenají víc, než slova. Ale to je o věku.
Taky to říkám oběma dětem,nejen před spaním. Spíš než “mám tě ráda” naopak říkám,že jsou moje lásky,že je miluju,protože to tak je. Nemám je ráda,miluju je. Právě si nemyslím,že milovat se mají jen partneři,mateřská láska je velmi silná. Ráda můžu mít kamarádku nebo jahodovou zmrzlinu...ale své děti miluju 😉 (i když to tak dost často nevypadá)😂😂
to jsou hlavně americký filmy ne?🙂)) tam vůbec maj furt plnou hubu aj lav jů, jo a taky jsem na tebe hrdá, to je taky super americká věta.... ale taky strčej děti po šestinedělí, nebo po třech měsících chůvě, a radši dou do práce, aby měli víc peněz na 3,14čoviny, který si stejně nestihnou užít....nu, divná kultůra.
a nemyslim si, že je to tak důležitý. mně to rodiče taky otevřeně nijak neříkali, myslim si, ale cejtila jsem to z nich, dávali to najevo jinak, a fakt mi to nechybí🙂 naopak by mi to přišlo hrozně umělý...
@normalnimatka díky za příspěvek. Trochu jsem doufala, že se tu nějaký takový objeví 🙂 A ano americký filmy. V českých to kupodivu moc není 🙂
Mám to asi jako hodně holek tady, co jsem četla - od rodičů to neznám, nikdy city nějak neprojevovali slovně, ani si nepamatuju, že bychom se třeba nějak objímali, mazlili (možná jako úplně malí a to si nepamatuju). Sama jsem citový člověk, potřebuji to slyšet, resp.moc mě to potěší a říkám to, dbám na to, aby to děti věděly a je pak krásné slyšet, že děti přijdou, obejmou, dají pusu, řeknou "mám tě rád". Myslím, že není nic kouzelnějšího, pokud je to od srdce. Samozřejmě nic nepřehánět a není třeba říkat si to padesátkrát denně. Já jsem tohle nedělala, nikdy jsem vlastně asi našim neřekla, že je mám ráda, protože mě to prostě nikdo nenaučil a myslím, že je to škoda. Věděla jsem, že s mými dětmi to chci jinak, citověji (dcera je navíc povahově dost po mně), tak to tak máme.
Taky vidím rozdíl mezi tchyní a mojí mamkou. Tchyně je citový člověk taky, Neustále se s dětma mazlí, říká jim "ty kočičko moje". Děti ji zbožňují. Moje mamka tohle neumí a tak když jednou za čas má náhlý záchvat, že nastaví náruč a že chce, aby se děti šly k ní pomazlit, ty se ani nějak moc nehrnou. Myslím, že cítí, že to není úplně přirozeně od srdce, že se do toho máma tak nějak trochu nutí tím, jak vidí, že my se s dětma objímáme a problémy s tím neděláme. A děti to poznají.
Říkám. Sama si pamatuju, jak jsem ta slůvka loudila ze svých rodičů a málokdy je opravdu uslyšela.
Jo, říkáme jim to několikrát denně až občas uvažuju nad tím, jestli jim to jednou nezevšední. 🙂
Ano, říkám. Patřím mezi ty, kterým to rodiče doma neříkali a hodně mi to chybí (a uvědomuju si to vlastně až teď v dospělosti).
Furt. Říkám to i psovi. Nám dětem to rodiče neříkali, takže si to teď asi kompenzuju.
Od rodičů si toho taky nejsem vědoma, ale třeba to máma říkala, když jsem byla malá, jen to už nevím. Dceři to říkám ne každý den, ale párkrát do týdne určitě a chtěla bych častěji, jen ne vždycky jsem na to naladěná 🤷. Ale určitě se chci polepšit.
@1eso1 ano říkám moje lásko moc te miluju a je to tak.. At vi ze je milovanej, pravé proto, ze jsme to ja nikdy neslyšela,a vim jak me to mrzelo, dělam to u malyho úplně samozřejmě a pořád,a u toho ho pořádně zmuchlam a upusinkuju 😆další věc je ta, ze vím, ze život je moc krehkej a je potřeba říct tomu koho milujeme, ze ho milujeme, neboť člověk nikdy neví, kdy to bude jeho poslední den. Možná to zní depresivne, ale je to bohužel tak.
Ne zrovna pred spanim, ale kdykoliv behem dne, kdy mam potrebu jim to rict, nebo mam pocit ze to potrebuji slyset a stejne tak aplikuji obejmuti a dalsi projevy materske lasky a naklonosti
@1eso1 Urcite to dulezite je. Ja to rikam svym synum kazdy den i nekolikrat a to je nejmladsi miminko. Je pak hezke, ze je i starsi zvykly rikat mi, ze me ma rad taky kazdy den a sam od sebe. Jednou to pak bude zvykly rikat i sve mile a priznejme si, ktera by to od partnera nechtela slyset. 🙂 Momentalne mi pred kazdym spanim jeste rika, ze kdyz bude spat, tak zachranim cely svet- nevim, kde to vzal, ale je to pekne, vzdy mu potvrdim, ze zachranim. 🙂)) #mamasuperhrdinka
@not_blond přesně tak to bylo i u nás! Vím že mě nasi mají rádi, ale neříkalo se to a když to bylo někde v telce tak se tomu akorát posmívali. A teď v dospělosti mám problém jim říct že je mám ráda protože je to přece směšný. Ale dceři od narození říkám že ji miluju,že ji máme s tatínkem nejradši na světě a sice jsou jí dva roky ale jen tak přijde, obejme mi nohu a řekne že miluje maminku...je to nádherný!
Nerikam to kazdy den, ale casto ano. A chci, aby syn vedel, ze ho mam rada i kdyz se zlobim.
Říkám to dětem už od miminek. Starší vždycky před spaním než odchazim po čtení pohadek řeknu, že je moje šikulka , co všechno krásně za den zvládla, na co se těšit druhý den a že ji moc milujeme. Ona mi denně kdykoli ji napadne říká, že mě má moc rada nebo mě miluje. Mladšímu zatím říkám dobrou noc miláčku, je ještě moc malinkej. Naši nám to nikdy neříkali,navíc jsem to dítě na druhé koleji a i když vim, že nas mají sice každou jinak rádi, tak mi to prostě o to víc chybělo.