Nesnesu partnerovu dceru... Je tady někdo v podobné situaci?

@volcok87 možná to je ta role matky a role otce. Když to tak vezmeš, matka obvykle je těhotná, dítě porodí, má ho od miminka u sebe. Otec dítě přijímá za své často až po porodu, do té doby je pro něj dítě takové trochu nereálné, abstraktní. Nechci se tady hádat o tom, jak to je nebo není v těhotenství a jak to vnímá nebo nevnímá partner, ale velice často tak to zkrátka je. Navíc chlap, který nesnese dítě partnerky, moc u partnerky nemá šanci, pokud to je skutečně matka, která na 1.misto dává dítě. Kdežto chlapovi to je jedno. Když se rozejde s partnerskou, dítě je nejčastěji svěřeno matce, otec si dítě "jen půjčuje", není jeho každodenní součástí, necítí to omezení. Nová partnerka dítě ze začátku nebere jako překážku, protože ze začátku se s dítětem ani nesetká, pak spekuluje.
Ale musím říci, že ve svém okolí mám taky pár otčímu a všichni přijali děti partnerky.
Navíc muži jinak myslí, ženy jinak myslí. Suma sumárum, když chlap nechce ženu s dítětem, nezajímá se o ní, pokud přece jen ho nějak zaujala, tak muži se moc k dětem neumí přetvařovat, dítě to obvykle pozná a tady přichází ta pomyslná síť, kdy matka dá přednost štěstí dítěte, takže když si sednou s dítětem, tak s ním zůstane, nesedne, tak to ukončí. A u chlapů? Ti v tomhle myslí hlavně penisem. Ženské jsou manipulátory, dítě ze začátku neberou jako hrozbu, avšak, když jim dítě nesedne, je zle. Navíc je zajímavé, že když muž miluje, dokáže přijmout dítě. Když žena miluje, ne vždy se podaří dítě přijmout a když se na scéně objeví její vlastní dítě, její pudy automaticky upřednostňují její dítě a cizí o to víc odstrkuje. Každopádně každý by si měl předem určit, zda by chtěl partnera s dítětem a zda by zvládnul to dítě přijmout. Pokud ne, ruce pryč. Každopádně to, že macecha nepřijme dítě, je víc než časté.
@shakira007 ale pokud jsem to pochopila správně, tak ona hlavně píše o svých pocitech, to jak vypadá nebo nevypadá dát na zadek, to už je jen Tvá domněnka. Může to být jen takové plácnutí po zadku, že to dítě vůbec nebolí. Psaný text je psaný text. Nemyslím si, že by otec dítěte jí toleroval, kdyby jeho dceru týrala, jak píšeš. Řekla bych, že autorka napsala hlavně svoje pocity, které se snaží neukazovat, ale ve skutečnosti ji ubíjí. Nezastávam se jí. Ale zároveň neodsuzuji, protože ji neznám a nevím, jak se ve skutečnosti chove nebo ne. To co píše, samozřejmě v pořádku není, o tom žádná.

@priefi každý na to máme jiní názor. Každopádně kdybych znala adresu zakladatelky, tak to fakt nahlásim. Zakladatelka holku týrá a nikdo to neřeší 😖😒😤.

@shakira007 ale to, že ji nesnese, neznamená, že se k ní chove škaredě.

@priefi dává jí to najevo, ta holka to cítí a navíc nedovolí aby sahala na jejího syna a myslím že čím bude holčina starší tím hůř se k ní bude chovat.

@shakira007 ale proč jí to nedovolí? Vše není tak černobílé. Má obavy, aby mu neublížila, zvířátkům ubližuje, i když ji opakovaně upozorňují. Před tím, než by se dotýkala miminka, neumyje si ruce a je jak čunčo. Víš, ono by to bylo něco jiného, kdyby s miminkem byla dennodenně, ale takto nikdy nevíš, co jí zrovna střelí v hlavě. Ona je ještě malá a je to pro ní neznámá situace. Z druhé strany je to pro macechu cizí dítě, není s ní v denním kontaktu, nedokáže ji odhadnout a to ji automaticky zařazuje mezi hrozby pro miminko. Když přijde jednou na čas na návštěvu, je to pro macechu vetřelec. To je prostě přirozený pud. Ano, nejsme zvířata, ale pudy máme a s tím nic neuděláme. Navíc její partner to chápe, tak asi to bude mít i nějaký reálný základ. Pokud dítě má nějakou poruchu, tak o to víc je nutné dávat pozor na miminko. Víš, ono se hrozně lehce odsuzuje, ale když nejsme v kůži daného člověka, nemůžeme soudit. Třeba to dítě se opravdu chová hrozně, a to je pak těžké mít cizí a navíc zlobivé dítě v oblibě. Navíc, když do hry přišlo její dítě. Z psychologického hlediska to, co se tady píše, není nic neobvyklého. Navíc macecha se může k holčičce chovat hezky, jen jí nepustí k jejímu dítěti, zbytek jsou jen její pocity. Já třeba mám ráda děti, ale taky se mi už stalo, že jednu holčičku jsem za boha nemohla vystát, jen co se objevila na hřišti, měla jsem pocit, že vypěním a často jsem raději se synem šla pryč, jak montáž holka neskutečně lezla na nervy. Prostě jsou lidé, dospělí nebo děti, kteří nám absolutně nesednou a nic s tím neuděláme....

@priefi každý to vidíme jinak. Každopádně kdybych já byla matka tě holčičky tak fakt nedovolím, aby se k ní zakladatelka přiblížila.

@sudylichozrout já fakt reaguju jen na to co jsem si přečetla, jen jsem odpověděla na informaci, co je v tom textu uvedena. Jak je to doopravdy na internetu nikdo nikdy neví 🤷‍♀️

@shakira007 tak to je pochopitelné. Ale z druhé strany, matka maceše do hlavy nevidí 😉

Našla sis chlapa s děckem, tak nemůžeš dělat, že ona není tvoje starost. Fakt to od tebe není hezké, a zadelavas si na peklo.

tento dotaz určitě nepatří na modrou velrybu...ale do poradny, kde se tě ujme psycholog.

To je šílený jak ty ji nenávidíš

@shakira007 jo? No tak to by me zajimalo jakym zpusobem ji teda tyram ty chytra?! Vis co to je vubec tyrani? Asi ne jak vidim...

A od ostatnich bych si vyprosila ty nadavky dekuji, ja vas vsechny taky neurazim, to ze nedokazu přijmout cizi dite znamena, ze jsu pica a krava a ja nevim co vsechno? Jste vy normalni? Jak nazyvate ostatni lidi, kdyz nevyhovuji vasim standartum, hm? Ja ji nic nedelam, neublizuji, chovam se k ni doma neutralne, ale jeji pritomnost mi nedela dobre. Kdyz jsem se snazila ji neco naucit, tak to vsechno odmitala, tak jsem se na to uz vysrala a nechavam to jen na priteli, ale vadi mi proste, jak je ve 4 letech neschopna, nechapava a nikdo s ni nikam pres me rady nezajde. Chapete, ze ja jako nezakonny zastupce nemuzu?! Ten odbornik by me s ni ani neprijal. A pro priste ji teda jako mam nechat, at mi dupe po kockach? Placla jsem ji jen pres zadek, kdyz ublizila mym kockam, ani to necitila, nejsem zadnej tyran! Placla bych i svemu synovi, ublizovat zviratum se nema a tolerovat to rozhodne nebudu. Ja se sourozenci jako mala jsme taky dostavali na zadek, kdyz jsme neposlechli a mame z toho nejake trauma? Ne! A driv to bylo naprosto normalni. Takze takove obvinovani si odprosuji, nicmene @shakira007 te ja muzu nahlasit za krive obvineni, kdyz jsme u toho jo? Takze se hod laskave do klidu.

Nedokaze pochopit, ze nema ublizovat zviratum a stejne to dela, kdyz vidim jak haze s panenkama a mlati s hrackama, tak ne, opravdu nedovolim, aby se priblizila k synovi a ublizila i jemu. Diky za pochopeni. Mozna, ze jsem nemela pouzit slovo nenavidim, ale v tu chvili za me mluvili emoce. Dekuji @priefi za vysvetleni.

Ty posíláš k odborníkovi tu malou a nejlépe všechny ostatní, ale to ty neumíš pracovat se svýma emocema a neumíš přijmout malé čtyřleté dítě, takže to ty jsi měla být už dávno u psychologa a nejlépe i u dětského psychologa, který by ti asi nejlépe vysvětlil, jak jí svým "neutrálním" chováním ubližuješ. Říkat, o malém čtyřletém dítěti, že je nechápavé a neschopné je prostě hrozný.. nezlob se, ale to samé bych mohla říct i já o tobě.. většina žen ti tu píše, že tvé chování a pocity nejsou v pořádku a je potřeba na nich zapracovat a ty to stále nechápeš (nechceš pochopit) a jsi neschopná přijmout fakt, že ty máš především problém, který je potřeba řešit. Ona možná má nějaké problémy, možná i diagnózy (které mimochodem mužem mít jednou i tvůj syn, protože přeci jen mají stejného otce), ale dítě není od toho, aby splňovalo normy, ale aby bylo bezpodmínečně přijato a to podle mě i nevlastním rodičem (vlastní rodič by ho měl dokonce bezpodmínečně milovat, ale to od tebe samozřejmě nikdo nechce). A co se týká toho, že podle tebe tahá a týrá zvířátka a proto ji zabraňuješ ve styku s bratrem. Mám dvě dcery, jednu ve věku tvé nevlastní, občas udělá něco, že nechápu, co to udělala, jak jí to napadlo, strčí do ségry nebo ji plácne, to je prostě normální, ale od dvou let, kdy se mladší narodila, dostávala ségru "do náruče", hlídali jsem ji u toho, aby se nic nestalo a od malička jsme budovali jejich vztah, protože to je důležité. U té čtyřleté jsem přesvědčena, že by to šlo (pod dohledem), jen bys musela chtit, jenže ty nechceš. Odepsala jsi malé čtyřleté dítě za neschopné a nechápavé, udělala jsi z ní malého tyrana zvířat, který nemá nárok pohladit vlastního sourozence, je to pro tebe takový malý nevhodný vetřelec, který ti kazí tvou rodinnou idylku a tím to pro tebe konči. Snažíš se obhajovat, ale tohle je neobhajitelné. Dokud ty si nepřiznáš, že tvé chováni k ní není v pořádku a že ona je prostě jen dítě, které si tohle všechno nevybralo a nezasloužilo a že to ty jsi ta dospělá, která si vybrala chlapa se závazkem a to ty bys měla umět tohle zvládnout (ty to házíš místo toho na tu malou, která za to fakt nemůže), tak se nepohneš z místa a věř tomu, že to může zničit i vztah s manželem a že z tebe může být brzo matka samoživitelka, protože jestli je tvůj chlap milujícího otec, tak tohle dlouho trpět nebude. A pak se i tvůj syn může dostat do pozice toho neschopného a nechapavého malého vetřelce, který narušuje rodinnou idylku nějaké nové maceše.

Prosím tě, snaž se z této diskuze vzít něco pozitivního a konstruktivního. Dej ještě té malé šanci, dej šanci vašemu vztahu a vaší rodině. Ať už je jakákoliv, v normě nebo opožděná, nepřistupuj k ní negativně. Přistupovat k ní neutrálně je málo, ty musíš být pozitivní, aby se u vás cítila příjemně, milovaná a chtěná. Byla to tvoje volba vstoupit jí do života a vybrat si jejího tatínka jako svého partnera a otce tvého dítěte. Ona není cizí, ona je vaše, vy jste její rodina a budete pořád. Negativní emoce jsou pro člověka přirozené, ale musíš se s nimi naučit pracovat, nenech je, aby z tebe udělaly hnusnou macechu jako z pohádek. Proto navrhujeme toho psychologa - aby sis uspořádala myšlenky, vypovídala se, abys ovládla negativní emoce a našla pro vás nejlepší cestu.
Pěkně zlobit a vysírat umí i vlastní děti, které člověk bezpodmínečně miluje, a jejich výchova je náročná. O to těžší je vycházet s dětmi, které nejsou vlastní a které nemáš úplně od malička, o tom žádná. A jestli ta vaše zlobí ještě víc než jiné děti, tak mně to přijde úplně pochopitelné. Ale pořád platí to, že ona není nepřítel, ona je oběť okolností, která nemohla nijak ovlivnit.

@llluckaaa úžasně napsané 👏

Zakladatelko, příspěvky jsem jen četla a nerada bych, aby to vypadalo, že dělám diagnostiku na dálku. Ale projevy holčičky mi velmi nápadně připomínají projevy vývojové dysfázie. Pokud by se o tuto poruchu jednalo, je pozitivní, že se s tím dá pracovat. Ovšem musí se pracovat každý den. Tato porucha není poruchou intelektu, byť dítě kvůli ní vypadá opožděně a nemotorně. Dysfázie totiž zahrnuje i motoriku - hrubou a jemnou. Dítě si uvědomuje odlišnost čím dál víc a často se to pak projevuje agresí, která plyne z frustrace.
Pokud by to tak bylo, chápu Tvou zoufalost z toho, že dítě neumíš pochopit, připadá ti celkově divné, opožděné, hloupé a neumíš to jasně specifikovat. Ovšem zároveň ho vlastně trestáš za příznak jeho vady, kterou nikdo neřeší. A už je opravdu skoro pět minut po dvanácté.
Prosím, přečti si nějaké povídání o této vadě. Vzhledem k tomu, že se může týkat i Tvého syna. A ať tatínek urychleně sám začne jednat - logoped, neurolog.. to dítě může být totiž za pět let úplně v háji nebo úplně skvělé. Teď je míč jen na vaší straně.
https://www.maminka.cz/clanek/vyvojova-dysfazie...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vývojová_dysfázie

Ja nasemu vztahu davat sanci nemusim, funguje skvele, pritel a ne manzel, tu ma dceru se kterou si hraje a nebo s ni odjede k jeho rodine, babicky dedeckove, teticky apod... Takze stejne s ni doma moc neni a jelikoz se k ni hnusne nechovam, tak mi ani nema co tolerovat, jen me chape v tom, ze jsem opatrna a to on je taky. Takze si laskave meho chlapa neberte do huby a uz vubec ne meho syna.

@werumka dekuji mnohokrat přečtu si to a navrhnu priteli.

Určitě si to prostudujte, udělejte si plán který třeba i za pomoci sociálky, začnete řešit. Pokud se jedná o tuto vadu, je velmi důležité pro chod rodiny nastavit funkční model komunikace s dítětem. Maximálně zjednodušit mluvení, podněty. Nepretezovat nároky na něco, co z principu není schopné zatím zvládnout. Viz. například ty barvy. Dysfatik se barvy neumí naučit tak, jako jiné děti. Názvy jsou pro něj abstraktní a kvůli poruše krátkodobé paměti to není schopné udržet a následně interpretovat. Může se je klidně naučit až v šesti letech, není to nic neobvykleho. Z vaší strany to vyžaduje, abyste snížili tlak na výkon a naopak je velmi žádoucí posilovat sociální interakci, kterou deti kvůli této vadě mají oslabenou...je to fakt komplexní práce, dlouhodobá, náročná... Ale zvládne se, pokud víte, jak na to 🙂

Mě osobně překvapuje, že některé holky dělají resumé holčičky, čtyřletýho dítěte na základě totálně neobjektivního popisu holky, která byla týraná x let, načež si našla chlapa, kterej měl v té době batole, a pocítila sama touhu mít dítě, což se jí splnilo, a jediný, po čem touží je, se o toho chlapa nedělit s nikým jiným, dalším.
Takže pozice oběti se vyměnily, a bezmocnou obětí je momentálně dnes již čtyřleté dítě, které si trauma do dalšího života, díky zakladatelce, ponese.

@xxx3d Mně zase celkem překvapuje, jaká slova jsou MATKY schopné použít na ženu, která zrovna skončila šestinedělí. Ženy, které jsou samy matkami a měly by vědět, jak poporodni hormony dokážou zamávat s psychikou a uvazovanim...

@werumka hm... já jsem nereagovala jen na tebe, bylo tady takových holek víc, takže myslíš, že je lepší "polaskat" nápad s nemotorným dítětem, které má dozajista nějakou tu dg., nebo nějaký problém... no, i takové jsou některé matky, pravda.
(otázka je řečnická)

@xxx3d Nemyslím, že je to laskani. Myslím, že to je informace, která vyžaduje aktivitu a předsevzetí docela intenzivní práce. Myslím, že to nikdo nemyslel tak, že zakladatelku uklidní nálepkou pro dítě, a díky te nálepce se bude moct ubezpečit, že ona vše dělá dobře a dítě má prostě jen diagnózu. Tak to vůbec není. Všechny tyhle diagnózy, pokud přichází nějakou měrou v úvahu, budou vyžadovat extrémní práci s změnu přístupu a chování. A upřímně, děti s VD v lidech casto vzbuzují přesně tyhle pocity, které popisuje zakladatelka. Že je "neco" špatně, ale strašně blbě se definuje co. Ze to dite treba porad zakopava, neni schopne donest lzici s polevkou do pusy, protoze se mu ta ruka chvěje a je neprirozene zatuhla. Vidíš, že to dítko vedle vrstevníků zaostává ve všech směrech a nevíš proč. Spolu s poporodnimi hormony a vlastní nevyresenou psychikou to je opravdu jak jízdenka direkt do Bohnic ☹

Autorko, v klidu, jsi po šestinedělí, holčička je kukačka - k tomu jiná - a my jsme pořád "jenom" lidi. Na kočky, co si tady vylily svoje frustrace ze zavřených gelovek neber ohled.
Zachovej klid a začněte tu holčičku řešit.
Zauvažuj o terapii, jen se vypovídat, nechat si trochu pomoct - to nikdy neuškodí.
Přeju, ať to rozlousknete k jejímu dobru a vaší spokojenosti.

@orchidis myslim, ze kdyby prispevek byl ve stylu "jak pomoci sobe a nevlastni dceri mit k sobe hezky vztah", reakce by byly uplne jine. Nez kdyz je to vyzniva jako "ona je divna, resit nic nebudu, pojdte me politovat".
Doufam, ze si zakladatelka vezme neco z dobrych rad, co tu zaznely. Muze tim sama jen ziskat do budoucna 👍

@pavlinar Ano, taky doufám...

@orchidis děkuji ❤️