Pokojíček pro tři děti, jak ho máte uspořádaný?

tomikjoejoe
13. pro 2015

Maminky, jak máte uspořádaný pokojíček pro tři děti? Máme klasický panelákový byt 3+1. Děti mají větší obdélníkový pokoj, s oknem a dveřmi na kratších stranách. V pokoji je zatím nejstarší syn 3 roky, dcera 16 měsíců a za půl roku k nim přibude nejmladší bráška (zatím spí v ložnici). Chceme začít pomalu předělávat pokojíček, aby se tam všichni tři v pohodě vešli a zároveň to bylo i trochu funkční do budoucna.

kacca11
13. pro 2015

Tři děti v jednom pokoji jsou podle mě fakt moc. Ještě docela jde, že od sebe nejsou moc daleko, ale rozhodně nepočítejte s tím, že to bude funkční řešení do budoucna. Nepíšeš ani jak je pokoj velký a moc si to v panelákovém prostoru neumím nějak prakticky představit. Chtělo by to alespoň třeba nákres pokoje s mírami, kde jsou dveře, kde okna, jaká je výška místnosti...

tomikjoejoe
autor
13. pro 2015

@kacca11 Pokoj cca 3x5 m, jedno okno a dvere proti sobe na kratsi strane, takze rozdeleni stenou neni mozne. Treti miminko je neplanovane a nove bydleni neni mozne, takze i kdyby to bylo moc, nedam prece pryc dite kvuli prostoru v pokoji...

kacca11
13. pro 2015

15 m2 je fakt strašně málo ☹ Tohle půjde tak do doby, než půjde nejstarší do školy, pak se jejich potřeby a denní rytmy budou natolik rozcházet, že bude strašně obtížné zajistit, aby byli alespoň trošku spokojení. I je nešťastné do budoucna to, že tam budou dva kluci a jedna holka.

Doporučuji zvážit kompletní rekonstrukci bytu, zajistit dětem minimálně 2 pokoje, vy se můžete přesunout do obýváku, v rámci rekonstrukce prostor pro postel třeba oddělit. Když to řeknu na rovinu, tak to sice nevyzní hezky, ale je to tak. Mít tolik dětí při Vašich možnostech byla vaše volba, ne jejich, myslím, že ony by na to doplácet neměly a je fér, abyste jim vy uvolnili trochu ze svého prostoru.

Mám v okolí tři případy, jako jsou ty Vaše, všude děti z domova utekly hned, jak to jen trošku šlo, protože nemohly snést ten absolutní nedostatek soukromí, narušilo to negativně jejich vztahy. Doporučuju proto jim alespoň do budoucna, až trošku vyrostou, soukromí dopřát.

jerrysskating
13. pro 2015

Já mam v jednom pokojíčku 3 děti a to 9let, 5 let a 16 měsíců. Pokojíček je cca stejně velký jako váš. Starší děti mají patrovou postel na stejně kde jsou dveře. Na protilehlé stěně mají skříně, pod oknem stůl a u stěny proti oknu má postel nejmladší.

tomikjoejoe
autor
13. pro 2015

@kacca11 Problém kluk holka nemusí být tak hrozný, do VŠ jsem měla jeden pokoj s mladším bratrem a vycházeli jsme dobře ... Kromě toho změna rytmu, co se chození do školy týče se bude týkat dvou dětí najednou. Syn se narodil v lednu do školy půjde o rok později, tj. stejně se sestřičkou. Respektuji Váš názor, bohužel rekonstrukce bytu pro mě není řešením a ani moc nechápu, proč jste do diskuze přispívala, když pouze vyjadřujete negativní názor.

kacca11
13. pro 2015

@tomikjoejoe Proč jsem přispívala do diskuze? Protože jsem chtěla poradit, navrhla jsem řešení (rekonstrukci bytu, přenechání ložnice jako druhý dětský pokoj), upřímně nechápu, proč to pro vás řešení není. Holt nepovažuju za ideální nechat mačkat tři děti v jednom malém pokoji a navrhla jsem řešení, které by jim dalo více prostoru a soukromí.

aninousek
13. pro 2015

Já teda důvod k vystěhování ložnice nevidím.Děti se musí naučit respektovat jeden druhého a vyrostla takhle celá generace 3 děti v paneláku přece není žádný extrém i já mám 2souzozence.Moc nechápu jak by se to rozdělilo kluci zvlášt nebo nejstarší svůj pokoj.Děti přece nejsou zavřené v jednom pokoji u nás se nejvíce času tráví v obýváku.

mika251
13. pro 2015

@kacca11 ja si teda nemyslím, že by deti nutne potrebovali velký pokoj, alebo dva pokoje na šťastné detstvo. Pokoj je stežejný len na spanie, inak je predsa možné využívať celý byt - keď sa mladšie dve deti chcú hrať a starší sa potrebuje učiť, može sa učiť v kuchyni, alebo v spálni rodičov, poprípade opačne. Ja som žila v jednom pokoji s mladším bratom a žiadny problém s tým, že ja som holka a on je kluk nikdy nebol. Proste je to všetko o komunikácii a kompromisoch a naopak si myslím, že sa takto deti dokážu naučiť komunikovať a dohodnúť sa, a nie že si každý automaticky zalezie do svojho kúta a celý deň sa pomaly nestretnú.

Osobne si myslím, že presťahovať manželskú ložnicu do obývaku je omnoho nešťastnejšie riešenie - do toho by som nešla.

Inak perlička - moj strýko a teta majú 4 dcéry a žijú v malom 3+1. Ich detský pokojík mal rozmery 3*4 metre. Mali tam patrovú posteľ, spod ktorej sa vysúvala tretia, dva písacie stoyl, skrinu na oblečenie a poličky na hračky. Štvrtá keď bola malá, spávala s rodičmi, keď vyrástla, tak v obýváku. Verím tomu, že to vyžadovalo od každej jednej z nich a od ich rodičov obrovskú dávku logistiky, kompromisu a trpezlivosti, ale holky pri sebe držia i teraz v dospelosti a sú to najlepšie kamošky. A to nehovorím o takých chuťovkách, že sa vlastne ani nezmestili celá rodina do auta, takže keď jazdili k babičkám na návštevy, tak vždy šli tri v aute a tá štvrtá vlakom. Hrozné detstvo, čo? 🙂

kacca11
13. pro 2015

@mika251 Já si myslím, že respektu, komunikaci a kompromisům je daleko lépe se naučit proto, že chtějí a ne proto, že musí. Mít vlastní pokojíky, svůj kousek prostoru neznamená, že si každý zaleze do svého a s ostatními nebude udržovat vztahy, komunikovat s nimi. Naopak je mnohem lepší, když spolu děti tráví čas dobrovolně, než jen proto, že nemají kde jinde být.

Ano, přestěhovat ložnici do obýváku není šťastné řešení, ale to není ani soužití třech dětí v jednom maličkém pokoji. Ono bydlení v jednom pokoji je totiž kompromisům a respektu samo o sobě nenaučí, spíš je mnohem větší šance, že se budou navzájem nesnášet, hádat, vymezovat si svá území a podobně..

Mám blízkou kamarádku, která je ze třech dětí a říká, že nezná nic horšího než společný pokoj. Nikdy si nemohla přivést návštěvu, nikdy neměla kousek soukromí, nikdy, když se cítila mizerně, neměla možnost mít svůj klid. Bratr v 10ti letech uprosil rodiče na svůj pokoj v komoře bez okna - 2 x 1,5 m. Sestra se odstěhovala za přítelem v 15ti letech kvůli nedostatku soukromí. To je ale harmonické dětství třech dětí v jednom pokoji, co? Bohužel to v okolí není ojedinělý případ.

mika251
13. pro 2015

@kacca11 asi poznáme každý iné prípady. Ja mám vo svojom okolí mnoho známych, ktorí mali so súrodencami spoločnú izbu a nikto z nich neodchádzal z domu predčasne, ani z toho nemajú poškodené vzťahy v dospelosti.
Ja myslím že je to aj o iných veciach, nielen o samostatných izbách.

kacca11
13. pro 2015

@mika251 Samozřejmě, že to není jen o společném pokoji, ale společný pokoj ničemu nepomůže a naopak mnoho problémů znásobí, pokud situace doma není maximálně harmonická.

mika251
13. pro 2015

@kacca11 s týmto názorom skutočne nesúhlasím. Nemyslím si, že sme mali doma maximálne harmonickú domácnosť a predsa moj brat patrí k mojim najlepším priateľom. To je asi to trauma zo spoločnej izby 🙂

kacca11
13. pro 2015

@mika251 Můžu zakladatelce přát akorát to, aby to její děti vnímaly tak, jako ty a ne tak, jak to vidím v okolí mnohem častěji.

leniczka23
13. pro 2015

Nečetla jsem komentáře, nicméně já byla s bráchou (mladší o 3 roky) a ségrou (mladší o 10let) v jednom pokoji a uplně v pohodě, samozřejmě jsem to viděla tak, že by bylo super mít svůj vlastní pokoj, ale věděla jsem že si to prostě nemůžeme dovolit. Teď to vidím tak, že jsme si díky tomu všichni tři mnohem blíže a žádné negativní vzpomínky na to nemám, jen ty hezké..

dizi
14. pro 2015

@tomikjoejoe dobry den, napiste mi do zpravy vas email, navrhuji interiery a klidne vam pomuzu s rozmistenim v pokoji pokud mi ho zmerite. Samozrejme zadarmo a jen tak pro radost 🙂

nataska_ka
14. pro 2015
Uživatel nataska_ka je nedůvěryhodný
Je možné, že nejde o reálnou osobu, ale o profil nebo více profilů vytvořených za účelem propagovat konkrétní výrobky/služby nebo účelově manipulovat diskuzi. Podívej se na příspěvky od nataska_ka.

Pocházím ze tří dětí a nedokážu si ani představit, že bych měla s nima společný pokoj. Jako v tomto věku se to asi dá, ale není to podle mého názoru dlouhodobé řešení. Zároveň ale chápu, že to někdy nejde jinak vyřešit :(

saurian
14. pro 2015

no nebude to jednoduche, kedze treba 3 postele a este aj miesto na hranie.... pri tom priestore samozrejme mozes cakat, ze priestor deti (hlavne ten na hranie) nebude obmedzeny len na izbicku, ale budu doslova vsade. popozeraj najprv po posteliach - najdes v obchodoch hocico - ci uz vyvysene alebo tie "vytahovacie" - tie tiez dokazu usetrit miesto, ved na posteliach sa len spi. nezabudaj pri planovani nabytku do buducna by tam malo mat kazde dieta nieco svoje - ci uz skrinku, alebo komodu, pisaci stol s kontajnerom... proste kazde nieco svoje. konkretne neporadim.
a k celkovej situacii - nie je idealna ale ani zla, najhorsia nie. kolki z nas tak vyrastali, a sme tu. ine veci su dolezitejsie.

olga_
Autor odpověď smazal
Zobraz
iulia
17. zář 2018

Ono se tady diskuse zvrhla jinam než si autorka představovala. Úvodem jen tolik - moje známá je ze tří dětí a každý měl svů pokojíček a ona do dnes rodičům vyčítá, že měla nejhorší pokoj - špatná orientace, tvar i rozloha. Já jsem ze tří dětí a měli jsme pokoj 12m2. Já jsem ten pokoj zbožňovala, byla jsem ráda, že jsem tam tři. Soukromí jsem začala postrádat až ve 4.ročníku na gymlu, protože jsem se potřebovala připravovat na maturitu a příjímačky na VŠ. Tehdy jsem trávila v knihovně více času než doma. Vztahy máme super, i když jsem každý povahově jiný.

kafr
17. zář 2018

A jak to nakonec s odstupem času (3 roky stará diskuze) dopadlo?
Taky si nemyslím, že 3 děti v pokoji není nic tak strašného. Navíc jsou věkové hodně blízko.

koncita
17. zář 2018

@kafr profil autorky ukazuje, že dnes už mají dokonce děti 4 😀 😀 tak to by mě opravdu zajímalo, jak mají pokojíčky vyřešené 🙂

tomikjoejoe
autor
17. zář 2018

@kafr
@koncita
Máme palandu pro tři děti a zatím dvě menší postýlky 🙂 V pokojíčku jsou aktuálně děti 5,5 roku, 4 roky, necelé 3 roky a miminko 1 rok, kupodivu jim to funguje moc dobře. Snahy o předělání pokojíčku jsme vzdali a místo toho plánujeme stěhování. Jinak v březnu čekáme 5. miminko a přes léto bude pravděpodobně v jednom pokoji krátkodobě (než se dokončíme stěhování) všech pět dětí. Tak jsem na to zvdědavá 🙂

maminkafe
17. zář 2018

Mame tri deti,vetsi vek.rozdily.Kluci 12 a7 jsou spolu,mala spi s nama v loznici ,je ji 18mes.Byt mame cca 80m2.Do budoucna planujeme z mini kuchyne udelat dalsi pokoj a kuchyn presunout do obyvaku ktery ma 5*6cca.Deti usporadame dle situace.Momentalne maji stejnak k dipozici cely byt a kdyz muzou spi s nama.

marketa11112
17. zář 2018

Ja mela spolecny pokoj s o deset,temer jedenact let, starsim bratrem..no a ? Drive to nikdo neresil..jinak nase dve deti zatim spi s nama a o nejake soukromi zatim nestoji..my s mazelem ano,smula...zatim jsme upravili postel na sirku 210 cm...ale nevidim duvod,proc by holka a kluk nemohli mit spolecny pokojicek..

lenka3p
17. zář 2018

Máme tři (6 a půl, 4 a 2 a půl) a stejně spí všichni s námi (manželská postel a palanda vedle). Starší holky usínají v pokojíčku a chodí za náma 5 nocí ze 7.... máme 3+kk, do puberty budou spolu v jednom pokoji (až za námi nebudou chodit 🙂) a pak zřejmě necháme holky ve větším a kluka v menším a my v obýváku v nějaké aspoň lehce oddělené části postel.

2hanah
17. zář 2018

@kacca11 Bohužel musím souhlasit s autorkou, rodiče, kteří se starají o tři děti také potřebují soukromí a vyspat se, nevím, proč by jim přenechávali ložnici, dřív žilo v jedné místnosti i s rodiči i více dětí a taky vyrostly a taky je důležité ty děti nějak zajistit, uživit a vzdělání něco stojí než živořit na úkor rekonstrukce a přesunutí bytu jinak, každý na to nemá, píše, že třetí dítě je neplánované, já oceňuji, že se toho nebojí a miminko si nechali.

ejmate
18. zář 2018

@tomikjoejoe Nečetla jsem vše, ale myslím, že není hned nutné rekonstruovat byt apod. Dnes už je spoustu možností jak ušetřit místo. Zaměřila bych se na "multifunkční nábytek". Např. vyvýšená postel, pod ní skříň nebo psací stůl, pokud je dost vysoký strop tak spací patro, atd., vím, že to není aktuální pro malé děti, ale do budoucna bych to řešila takto, ať ušetříte co nejvíce místa 😉

mates133
18. zář 2018

Ja měla jako dítě minipokojik s bráchou a přála jsem si svůj pokoj.Když jsem ho dostala,rychle jsem litovala,bylo mi tam smutno.Ocenila jsem ho až na konci střední školy.

kamste
18. zář 2018

@kacca11 vyrostla jsem ve společném pokoji 5*4m se sestrama a bráchové měli druhý společný pokoj 2*4m (holt 2 "slepené" rodiny 😀 ) a doteď držíme pospolu.
Dokud jsme byli malí, tak jsme beztak měli společné přátelé, takže společný pokoj byl výhodou. Později to bylo o domluvě a toleranci - kdo vstával první, tak si potichu sebral věci a odešel do kuchyně. Ještě později jsme se dohodly a vytvořily každé z nás "trucovnu" (část oddělily skříněmi, pod spacím patrem odděleno závěsem...) - sice to dalo dost přemýšlení a přesouvání nábytku (papírové modely na čtverečkovaném papíru s rozměry pokoje), ale fungovalo nám to. Při klučičích návštěvách jsme byly natolik tolerantní, že jsme "pár" nechaly v pokoji a šly třeba za kamarádkama…
Takže pokoj jsme skutečně průběžně upravovaly tak, aby nám co nejlépe vyhovoval.
Nejvíc tedy pomohlo spací patro.

maximaty
18. zář 2018

My s bratry také byli tři v panelakovem pokoji. Já se starším bráchou jsme měli poschoďovou postel a malý brácha měl svou. Postele byly podél jedné dlouhé stěny. Na druhé dlouhé stěně byly pak psací stoly (dva). Oblečení jsme měly ve skříni v obýváku, hračky v komodě pod oknem, pod postelí... když mi bylo asi deset, jedenáct , nejmenší pokoj kde byla původně ložnice, připadl mě, protože jako holka jsem holt potřebovala soukromí a bráchové zůstali spolu. Obyvak byl predelen regalem s knihami a za ním byla rodičovská postel. Tím, že jsme byli pak už starší, neztravili jsme tolik času společně v obýváku, každý se stáhl do svého pokoje. Takže i máma měla své soukromí.