Záchvatovité přejídání

Záchvatovité přejídání (v angličtině binge eating disorder, BED) je psychická porucha patřící mezi poruchy příjmu potravy. Jedná se o chronické onemocnění, může trvat i řadu let a je provázené spořádáním velkého množství jídla za krátký čas, které končí, až když je pacientovi velmi špatně a nemůže pokračovat. Tato situace se pravidelně opakuje. Není to tak známé jako mentální anorexie nebo bulimie, přitom je snad nejčastější ze všech poruch příjmu potravy. Většinou si lidé myslí, že se jedná jen o nedostatek vůle, skutečnost je taková, že se jedná o závažný problém a je potřebné vyhledat odbornou pomoc. Nemoc vede k obezitě, ovšem není to nutnou podmínkou.

Záchvatovité přejídání

Jak Záchvatovité přejídání probíhá?

Hned na úvod je nutné si uvědomit, že záchvatovité přejídání není to samé, jako přejídání. Je rozdíl v tom, když si dáte na oběd svíčkovou se šesti, nebo půl plechu koláče u rodičů na návštěvě a v tom, když vás přepadne neuvěřitelná touha se přejíst a vybílit celou ledničku. Přidat si porci u oběda nebo dopřát si sladké a nezdravé jídlo na návštěvách, po kterém se cítíme plní a nafouklí, to občas udělá každý a je to naprosto normální lidská záležitost. Ovšem pocítit záchvat přejídání, to je něco trochu jiného...

V případě záchvatovitého přejídání padne na člověka obrovská a nepopsatelná touha jíst, ať už se jedná o jakékoliv jídlo, sladké nebo slané. Podlehne a začneš do sebe házet jednu potravinu za druhou, většinou to nezdravé jídlo převládá, ale když není k dispozici, tak přijde řada i na zdravější potraviny1. Kolikrát lidé ani nevnímají, co jedí, jen prostě potřebují něco žvýkat a polykat, tak do sebe nacpou vše, na co přijdou. Často konzumují kombinace, které by normálně nesnědli, například čokoládu s tučným sýrem, nebo brambůrky zároveň se sušenkami a podobně. Nejhorší je, že člověk, co trpí záchvatovitým přejídáním, to není schopný zastavit. V hlavě se mu “přepne” a on bude jíst až do chvíle, dokud mu nebude úplně špatně a nebude tak moci pokračovat.

Když je po všem, přijdou výčitky, pocit selhání a pocit nenávisti vůči sobě samému. Nemocný se cítí zklamaný, že dokázal podlehnout jídlu a nedokázal se v dané chvíli ovládnout a touhu utišit.

Lidé nad jídlem přemýšlí pořád, a to i když nemají hlad, i když právě dojedli a jídlo se pro ně stává hlavním bodem vesmíru. Berou ho jako odměnu, jako řešení dobrých i špatných zpráv i jako nástroj na zajídání smutku. Ztrácí přehled o tom, jak vypadá zdravý jídelníček a přiměřené porce, což je potom nepříjemná záležitost, když se snaží jíst další den po této přejídací epizodě normálně.

Proč to lidé dělají, jakou mají motivaci?

Nemoc se vyvíjí postupně. Může se rozvinout jako následek držení diet, kdy je tělo vystaveno kalorickému deficitu.

Nejčastějším případem je přejídání střídané s obdobím držení diet, často drastických, odpírání si jídel, které mají lidé rádi a výrazný kalorický deficit. Takže příklad týden držíte striktní dietu a pak máte na něco obrovskou chuť, dáte si trošku a v hlavě se rozezní zvonek “už to nemá cenu, zkazil/a jsem to”. Pak vzniká ta motivace, že teď toho musím využít, dát si všechno, na co mám chuť. To bohužel není úplně ideální postup. Právě u věčných dietářů se problém vyskytuje nejčastěji.

Také pacienti trpící jinou poruchou příjmu potravy, jako je anorexie nebo bulimie, ovšem tam to není jako samostatný problém, tam je to bráno jako součást jejich onemocnění. U anorexie to bývá z důvodu dlouhodobého hladovění, kdy si pak tělo uvědomí, že potřebuje energii z jídla a pacienta přepadne “vlčí hlad”, který nemá sílu zastavit. U bulimie se zase střídá období přejídání se zvracením2 a období hladovění a odpírání si potravy.

Dalším příkladem je nuda. Lidé se nudí, tak chodí otvírat ledničku a čas od času si něco vezmou. Pak mají chuť na další jídlo, tak jdou znovu, až se přejedí. Ano, toto by bylo ještě normální a v pořádku, každý občas máme na něco chuť a podobný scénář se odehrává v naší kuchyni. Jenže postupem času se z toho stává zvyk, až se to právě může přehoupnout do záchvatovitého přejídání a člověk to nebude schopný ovládat. Další případ je zajídání emocí. Stejný princip, v průběhu času se vypracuje závislost, která nekončí dobře. U některých pacientů je přejídání součástí jiných psychiatrických diagnóz, jako jsou úzkosti, deprese, někdy se může nemoc objevit jako následek užívání některých druhů léků nebo při hormonálních poruchách.

Proč se lidé v záchvatu přejídají?

Kdo je ohrožen?

Co se týče zastoupení v populaci, většinou jsou ohroženější ženy, konkrétně dospívající dívky. Ať už z důvodu, že chtějí být dokonalé a krásně hubené, chtějí se líbit a tak drží diety, které dostává jejich tělo do kalorického deficitu a jednoho dne si řekne “dost, potřebuji jíst”, nebo proto, že jsou citlivější. Zároveň je to nejčastěji diagnostikovaná porucha příjmu potravy u mužů.

Do jisté míry hraje roli i genetika, jako téměř u každé nemoci. Té se bohužel nedá odporovat, ovšem je možné ji ovlivnit.

Zdravým stravovacím návykům nepřispívá ani dnešní sedavý styl života a málo pohybu v populaci. Stává se pravidelným zvykem, že si lidé vezmou nějakou dobrotu k počítači nebo mlsání k televizi.

Následky záchvatovitého přejídání

Epizody přejídání, které se opakují, mohou, ale není to podmínkou, vést k obezitě. Dokonce studie prokázaly, že přes 50 % nemocných už obézními byli, když u nich nemoc propukla. A obezity se týkají i komplikace, jelikož není pro tělo zdravé mít nadváhu. Vyskytuje se značné riziko kardiovaskulárních chorob, jako jsou infarkty, vysoký krevní tlak, ateroskleróza nebo srdeční selhávání. Dále se může rozvíjet diabetes mellitus 2.typu, známý lidově jako cukrovka2. U žen se rozvíjí i komplikace s otěhotněním nebo může dojít ke vzniku syndrom polycystických ovárií4.

Pak samozřejmě poruchy spánku, chronická bolest nebo další duševní onemocnění, často nemocní propadají depresím a nenávidí sami sebe a své tělo. Také mají problém sociálně zapadnout, navázat a udržovat vztahy, případně mohou být i šikanováni. Výrazně jim nemoc snižuje kvalitu života.

Léčba

Tento kolotoč je velmi těžké prolomit, ale je to možné!

Prvním krokem k úspěchu je si uvědomit problém. Lidé se kolikrát sami sobě omlouvají, že je to přece pořád ještě normální a že to zvládnou vyřešit sami, nebo se za své chování stydí a chtějí ho utajit před okolním světem. Dále je vhodné se někomu svěřit. Blízká osoba dokáže vyjádřit podporu a vyhledá pomoc odborníků. Třeba pak nemocný zjistí, že není na celou nepříjemnou situaci sám, že někoho trápí to stejné a hned je motivace s tím něco udělat. Ne nadarmo se říká, že ve dvou se to lépe táhne.

U samotné léčby je hlavním klíčem zjistit, proč tato nemoc vznikla a snažit se odstranit její příčinu. Léčba je tedy komplexní záležitostí a je to běh na dlouhou trať. Ať už je to nuda nebo psychický stres, pokud se nepátrá po tom, kde to všechno začalo, není šance na úspěch. Pacient by měl docházet na sezení k psychoterapeutovi. Je velmi důležité, aby člověk změnil pohled na sebe samého, začal se mít rád a chtěl svému tělu dopřát jen to nejlepší.

Nezdravé jídlo je pro pacienty stejně lákavé jako i to zdravé - jde jen o to se přejíst, čímkoli.

Také hraje důležitou roli nutriční terapeut, který pacientům vysvětlí, co jsou bílkoviny, sacharidy a tuky2 a kolik je třeba jich za den přijmout. Také by měl pacienta naučit rozpoznat správnou velikost porcí a naučit ho si hlídat svůj denní kalorický příjem. Většině pacientů pomůže, když si pak potraviny přesně váží a zapisují, například do aplikací na chytré telefony jako jsou Kalorické tabulky nebo My fitness pal, kde mají přehled, kolik toho za den snědli a kolik živin to obsahovalo. Nebo si mohou vést deník, kam si všechno podrobně zapíší a spolu s tím i to, jak se v danou chvíli cítili, jestli měli nějaké chutě na sladké nebo na přejedení se.

Existují i léky, většinou je tato možnost levnější než terapie. Nedá se ale říci, že by byly tak efektivní, jako právě sezení u psychoterapeuta, jelikož je to řešení pouze krátkodobé. Používají se antidepresiva, antiepileptika a léky na poruchy pozornosti s hyperaktivitou.

Návrat nemoci bohužel stále hrozí, téměř nikdy není možné říct, že “už jsem z toho venku”. Jako prevenci návratu je vhodné dodržovat zdravý životní styl, neomezovat se v jídle, dopřát si v malých porcích to, na co máme chuť, pravidelně sportovat a dostatečně spát. V případě, že se pak bude pacient cítit, že to “na něj jde”, je vhodné se svěřit blízké osobě a nebýt sám nebo stáhnout svou pozornost jiným směrem, jít se například projít, zavolat kamarádce nebo uklízet.

Video: Záchvatovité přejídání - Blog. by P.

Související články

Více o záchvatovitém přejídání na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. https://cs.medlicker.com/1359-zachvatovite-prejidani

Použité zdroje obrázků

  1. https://pixabay.com/cs/strach-d%C3%ADvka-%C5%BEena-%C4%8Dek%C3%A1n%C3%AD-zased%C3%A1n%C3%AD-413690/
Pomohl ti tento článek?
 / Ne

Zkušenosti se záchvatovitým přejídáním

Máš zkušenost se záchvatovitým přejídáním?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost