Mentální anorexie

Mentální anorexie, lat. anorexia nervosa je poměrně časté psychiatrické onemocnění, které v sobě zahrnuje poruchu příjmu potravy, hladovění, hubnutí, touhu po dokonalosti a zkreslené vnímaní sebe sama. Jedná se o velmi závažnou diagnózu, která při přehlížení a při nedostatečné pozornosti a léčbě, může skončit až smrtí. Pacienti mají strach z přibírání a jejich hmotnost je obvykle nižší než 85 % normální hmotnosti pro daný věk a výšku.

Ovšem to ale není podmínkou. V první řadě je třeba si uvědomit, že se nejedná o nemoc těla, ale nemoc hlavy! I ženy, které nejsou vyhublé na kost, mohou trpět touto nemocí a mohou být v daleko vážnějším stavu než právě ty hubené.

Výskyt

Toto onemocnění postihuje převážně děvčata a mladé ženy. Výskyt je převážně 1 % u dospívajících dívek. Bohužel, tato nemoc je čím dál častější. Anorexie se objevuje i u chlapců, ale v menší míře. Není ani výjimkou, že onemocní starší člověk.

Poměr žen a mužů postižených mentální anorexií je 1:9 až 1:20. Rizikové skupiny jsou například tanečnice, modelky nebo sportovkyně, kde je na jejich hmotnost kladen velký nárok a ony jsou tak trvale vystavované stresu, že musí mít ideální postavu, aby je partner uzvedl, aby se jim to více slušelo a to pak jde ruku v ruce s anorexií.

Příčina vzniku mentální anorexie

Přesná příčina vzniku anorexie není známá. Jedná se o tzv. civilizační chorobu, což v překladu znamená, že je to nemoc vyvolaná řadou důvodů.

Na prvním místě je samozřejmě genetická predispozice. Pokud se poruchy příjmu potravy vyskytují v rodině, je dost pravděpodobné, že i potomci budou touto nemocí trpět. Nemusí tomu tak ale být v každém případě.

Dále je o to pak o souhře okolí, ve kterém se daný jedinec vyskytuje. Ať už je to kombinace nespokojenosti sám se sebou, nízkého sebevědomí, nátlaku od okolí, v případě mladších slečen i strach z dospělosti, slabá odolnost vůči stresu. Příznivě na tyto rizikové skupiny nepůsobí ani média, kde na každém rohu vidíme dokonalé modelky s krásnými vypracovanými těly, kdy jen ty štíhlé jsou brané jako ideál krásy.

Průběh mentální anorexie

Průběh mentální anorexie je kolikrát velmi nenápadný. Pravděpodobně to začne tak, že nemocný touží zhubnout, být lepší sám pro sebe, dokázat okolí, že “za něco stojí”. Začne si odpírat jídlo, začne cvičit, samozřejmě se cítí tlustý a neuznávaný za to, jak vypadá. Většinou to nezačíná s cílem být vyhublý až do morku kostí, původní úmysl nejčastěji bývá pouze zhubnout pár kilo a cítit se líp.

Po čase začne opravdu hubnout, okolí si všímá a chválí ho. Jak mu to sluší a jak to jen dokázal. Nemocný je za tuto reakci velmi šťastný a samozřejmě pokračuje dál. Dál si odpírá jídlo, čím dál více hladoví, čím dál více cvičí, v extrémních případech až několik hodin denně. Také k tomu patří neustálá potřeba se kontrolovat, vážit se, prohlížet. Nemocní si také často píší deníky, kde se svěřují, co za den snědli a jak dlouho cvičili. Většinou dopisují i své pocity, které jsou málokdy kladné.

Postupem času se jídlo omezuje na úplné minimum, některé extrémy zahrnují třeba pojídání vatových tampónů, aby se zaplnili a necítili hlad. Jak nemocný hubne, tak slábne, přestává zvládat běžné úkoly, začínají problémy se spánkem, problémy ve škole/práci, problémy s vlasy, nehty, hormony. Nemocný nemyslí už na nic jiného, než na to, co bude jíst, co bude cvičit.

Nemoc úplně pohltí jeho mysl a on už začíná být bezbranný. V této fázi si část nemocných uvědomí, že je s nimi opravdu něco v nepořádku, ale většinou s tím nikdo sám není schopen nic udělat. Jen malá část pacientů začne sama bojovat, protože si uvědomí, že takový život není schopen vést. Jsou bohužel i takoví, kteří si svoji diagnózu za žádnou cenu nejsou schopni přiznat a v takových případech to nekončí příliš příznivě, hrozí až smrt.

Jak se nemoc projeví na těle a na duši?

Pacienti zhubnou, dostanou se do tzv. kachektického stavu. To znamená, že jejich tělo je podvyživené, nedostává se jim dostatek bílkovin, sacharidů, tuků, ani minerálů a vitamínů, které tělo potřebuje pro normální funkci. Nemocný tedy není schopen normálně metabolizovat živiny (protože žádné nepřijímá), trpí tím vlasy, které rapidně ztrácí kvalitu, nehty a kůže také. Dále je narušen i endokrinní systém, například ženy často ztrácí menstruaci², která se ani po vyléčení nemusí jen tak vrátit. Nemocní jsou také velmi zimomřiví, studení, trpí na nedokrvování končetin, u většiny z nich se vyvine hypotenze a s tím zas souvisí závratě a dehydratace. V důsledku nedostatku bílkovin jsou ještě možné generalizované otoky končetin.

Po psychické stránce se pacient změní k nepoznání. Začne přemýšlet jen o jídle, které ale odmítá, najde si své speciální zvyky, jako je třeba přesný harmonogram, kdy může a kdy nemůže jíst, případně jaké potraviny může a nemůže, které jsou ty “špatné”. Každý den se poctivě sleduje, váží a to i několikrát denně. Nadměrně cvičí, má strach, že když nebude cvičit, tak přibere. Často si své jídelníčky zapisuje a vypočítává si přesné kalorické hodnoty. Naopak “klasické” emoce, jako je třeba radost nebo pocit štěstí, ho nechávají chladným. Protože se to netýká jeho těla a jídla. Tito lidé se také distancují od společnosti, jsou samotářští, nechtějí se bavit s okolím a v důsledku toho pak třeba přicházejí o vztahy, rodinu nebo o zaměstnání. Lidé trpící anorexií často trpí depresemi a mohou mít až sebevražedné sklony.

Následky mentální anorexie

Pokud se na to situaci podíváme z medicínského hlediska, pacient si extrémně ubližuje a hrozí mu selhání všech orgánových systémů. Nejvíce tím trpí mozek, který ke své funkci potřebuje hodně glukózy. Takže pacient se cítí unavený, zmatený, mohou ho trápit závratě a často, jak už je psáno výše, je tato nemoc sdružena s další psychiatrickou poruchou, nejčastěji depresemi.

Další velmi náročný orgán na výživu je srdce. To slouží jako neúnavná pumpa, která pumpuje krev po celém těle a když se mu odepře přísun živin, dá se říci, že ztrácí energii. Zpomaluje svoji tepovou frekvenci, dochází k tzv. bradykardii, která postupem času může vést k srdečnímu selhávání. To je stav, kdy srdce není schopno vypudit dostatek krve, která by zásobila všechny orgány v těle.

Už výše jsme popisovali endokrinní poruchy, problémy s kůží, vlasy a nehty. Pacient, který dlouho hladoví, má po celém těle jemné chloupky, které narostou jako reflex. Tělo se tak snaží uchránit před ztrátou tuku a udržet tak tělo v teple.

Další příznaky jsou pak slábnutí kostí, ztráta svalové hmoty, zvýšená kazivost zubů, poruchy trávení (průjmy¹ nebo naopak zácpy³) a vygradovaná dehydratace, která může vést až k selhávání ledvin, což je terminální stav, který lze zachránit pouze transplantací.

Jak nemoc poznáme?

Diagnostika by měla vycházet už na základě podezření rodičů. Je velmi důležité, aby byli rodiče obezřetní a své děti v rámci možností pozorovali. Zvláště pokud se jedná o nějakou z výše uvedených rizikových skupin. Pokud se jedná o dospělého pacienta, buď přichází první podezření od jeho partnera, partnerky, kolegů nebo dokonce od něj samého.

Pokud jde pak o práci lékaře, ten vykonává laboratorní testy. Měl by pacienta zvážit, změřit, nabrat krev na vyšetření krevního obrazu, zkontrolovat hladiny hormonů a minerálů. V případě podezření na poškození orgánů by se měly vykonat rutinní vyšetření jako je rentgen, ultrasonografie a další, které poskytnou přesnějši informace. Dále by podezřelý pacient měl být odeslán k psychiatrovi, kde by se měl podrobit vyšetření. Psychiatr pak diagnózu určuje na základě komunikace s pacientem.

Léčba

V první řádě je opět nutné si uvědomit, že pokud si pacient nepřizná a neuvědomí, že je nemocný, léčba nemá moc smysl. Bez spolupráce ze strany pacienta není léčení možné.

Když je onemocnění včas diagnostikováno a pacientky mají podporu u příbuzných, léčba je ambulantní. Při plně rozvinutém onemocnění je nutná hospitalizace. Hospitalizace by měla být na pracovištích, kde je kvalifikovaný tým - pediatr (pokud se jedná o pacienta v dětském věku), psychiatr, psycholog, dietolog.

Léčba obnáší v první řadě dohled nad pacientovou hmotností. Pacienti jsou většinou silně podvyživení. To ale neznamená, že musí být vychrtlí. Jak jsem psala už výše, podvyživený může být i člověk, který na první pohled vypadá normálně. Takže jim musí být nastavená strava, po které přiberou, případně se jim upraví nedostatek živin. Samozřejmě musí být sledováno, jestli léčba funguje a pacient je denně vážen a jsou sledovány jeho parametry, jako je krevní obraz, minerály nebo EKG. Pokud pacient nespolupracuje, je nutné mu zavést výživu parenterálně, což znamená přímo do střev nebo infuzí.

Léčba je doprovázená konzultacemi s psychiatrem a nasazení správné léčby, většinou se jedná o antidepresiva. Pacient má tak usnadněný pohled na věc a léčí se i ze své depresivní nálady, které nemoc často doprovázejí. Psychiatr pak s pacientem komunikuje jak o samotě, kdy se jedná o individuální psychoterapii, tak ve skupině, kdy pacient komunikuje s dalšími nemocnými a uvědomuje si tak, že není v daném problému sám. Psycholog následně mluví s pacientem o jeho náladách, trápeních, pocitech a vše se pečlivě dokumentuje. Dlouhodobá hospitalizace je bohužel někdy nevyhnutelná, protože pacienti často bývají v ohrožení života a sami si to ani neuvědomují.

Cílem léčby je naučit pacienta se přehnaně sledovat, naučit se opět normálně jíst a nebát se jídla, tloušťky ani reakce na jeho tělo od okolí.

Úspěšnost léčby závisí na spolupráci pacienta, na podpoře jeho okolí a na důsledné kontrole přijímání potravy. Bohužel se jedná o chronické onemocnění, takže jen 10% pacientů se vyléčí úplně do dvou let, u přibližně 15% nastává smrt, nejčastěji z důvodu srdečního selhání. Další velmi častou příčinou smrti u anorexie je sebevražda.

Video: Mentální anorexie

Mentální anorexie a těhotenství

Ženy s mentální anorexií trpí podváhou a zvažují těhotenství, musí si uvědomit, že hodlají podstoupit velké riziko nejen pro sebe, ale i pro své budoucí děťátko. Riskují, že se dítě narodí s nízkou porodní hmotností⁵⁴ a mnoha zdravotními problémy. Je tu ovšem otázka, zda bude pro nastávající matku těhotenství²⁴ spíše vysvobozením, že si najde nový smysl života anebo zda to bude obnášet zhoršení jejích problémů kvůli dalšímu přibírání¹⁵.

Matka je nejvíce ohrožena právě rozvojem depresí při těhotenství¹ a také depresí po porodu. Dále hrozí rozvoj cukrovky²⁹ a další zdravotní problémy, jako jsou třeba srdeční potíže a hormonální potíže, které mohou ovlivnit nízkou porodní váhu dítěte a způsobit i předčasný porod²⁰. Bohužel, děťátko může mít následky i po porodu, a to například zpomalený vývoj, nižší IQ nebo celkové neprospívání.

Ženy s poruchou příjmu potravy by se měly snažit přibrat před otěhotněním a navštívit odborníka. Když je už žena těhotná, měla by informovat svého gynekologa, protože obvykle potřebují vysokou péči při porodu, vzhledem na možné komplikace.

Více o mentální anorexii na Modrém koníku

• Fórum: Anorexie. Máte obdobný problém?
• Fórum: Otěhotnění po mentální anorexii

Použité zdroje

1. http://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/anorexia/basics/definition/con-20033002
2. https://www.nationaleatingdisorders.org/anorexia-nervosa
3. http://www.solen.sk/pdf/ea25d97ab63d359635b900fb2dd38198.pdf
4. https://www.nationaleatingdisorders.org/pregnancy-and-eating-disorders
5. http://www.babycentre.co.uk/a1042906/eating-disorders-in-pregnancy
6. https://www.wikiskripta.eu/w/Mentální_anorexie
7. https://www.wikiskripta.eu/w/Poruchy_příjmu_potravy
8. https://cs.wikipedia.org/wiki/Mentální_anorexie

Použité zdroje obrázků

1. Foto: ©Depositphotos.com/[putilich]
2. https://pixabay.com/sk/