Úzkost

Úzkost je kombinací strachu, obavy a zlé předtuchy. Během strachu se u člověka objevuje silné bušení srdce, pocení (až studený smrtelný pot), zrychlené dýchání, nevolnost či únava. Typickým znakem úzkosti je tlak a svírající bolest na hrudi. Úzkost se může objevit na krátkou dobu nebo může člověka zasáhnout silný pocit úzkosti až paniky.

Krátkodobá úzkost je normálním jevem, který se objevuje v případě nějakého blížícího se nebezpečí. Stává-li se úzkost častější, silnější nebo týkající se určité situace, je zapotřebí vyhledat lékaře.

Stavy úzkosti

  • Spouštěč: jde o "něco", co stav úzkostí spustí, např. určité místo, situace nebo vzpomínky, myšlenky či představy (např. blíží se doba, které se člověk obává, má z ní strach). Trápí-li člověka úzkost delší dobu, nemusí si daný spouštěč ani uvědomovat.
  • Myšlenky: člověk přemýšlí o možných spouštěčích. Bohužel u většiny případů se myšlenkám nelze vyhnout. Člověk, který se příliš zabývá svými myšlenkami na spouštěče a následně na úzkost, podporuje u sebe vznik depresí. Čím více se člověk snaží nevhodným myšlenkám vyhnout, tím více se jimi zabývá a hrozí silnější reakce emocí.
  • Emoce: přemýšlí-li člověk příliš nad možnými nepříjemnými událostmi, tím jsou jeho reakce emocí silnější. Jak člověk o situaci přemýšlí, takového jsou jeho emoce. Čím více je pro člověka situace nepříjemná, tím výraznější a silnější jsou jeho emoce.
  • Tělesné příznaky: úzkost bývá doprovázena mnoha tělesnými příznaky, nejčastěji je to bušení srdce, tlak kolem žaludku, slabost nebo brnění v končetinách. Čím větší úzkost člověk cítí, tím jsou jeho tělesné příznaky nápadnější. Pokud má člověk z něčeho nadměrný strach, může se u něj objevit panika.
  • Chování: má-li člověk úzkost, snaží se toto napětí snížit, např. se snaží před úzkostí utéct nebo se jí vyhnout. Toto chování úzkostný stav ale zachovává. Blíží-li se úzkostný stav, o kterým člověk ví, snaží se chovat jinak, ale tím pocit úzkosti nezvládne.
  • Důsledky: jsou závislé na délce trvání úzkostného stavu nebo jeho intenzitě, mohou se objevit např. partnerské problémy, ztráta zaměstnání nebo jen problém jít nakoupit do obchodu.

Úzkostné poruchy

Úzkostnou poruchou je fóbie či nadměrná úzkost nebo strach, které se objevují náhle při vykonávaní každodenních běžných činností. Objevují se již v raném věku dítěte nebo se spouští náhle při nějaké situaci nebo události (např. dopravní nehoda, živelná katastrofa). Jejich stav se zhoršuje během stresu. Člověk trpící úzkostnou poruchou si tento nevhodný stav uvědomuje, ale neumí se s ním vypořádat a ovládat ho. Svým nesmyslným chováním ovlivňuje svůj každodenní život, může dojít ke zhoršení v práci nebo k úplné izolaci od okolního světa.

Na vznik úzkostné poruchy může mít vliv také dědičnost. Její průběh je zpravidla delší než 3 měsíce.

Typy úzkostných poruch:

  • Obsedantně kompulzivní porucha - pacient je nucen vykonávat určité rituály, objevuje se mezi 18. a 25. rokem.
  • Sociálně úzkostná porucha - strach z kontaktu s jiným neznámým člověkem (např. také během telefonování)
  • Generalizovaná úzkostná porucha - nekontrolovatelná obava a úzkost z každodenních činností (lidé se bojí o své zaměstnání, své zdraví, finanční situaci apod.).
  • Posttraumatická stresová porucha - je reakcí na traumatickou událost (např. povodně, znásilnění aj.).
  • Agorafobie - strach z otevřeného prostoru
  • Panická porucha2 - vzniká bez spouštěče, objevuje se záchvatovitá úzkost
  • Specifické fobie - např. klaustrofobie, arachnofobie aj.

Video: Dýchání, které léčí úzkosti, strach a bolesti zad

Příznaky úzkosti

  • fyzické:
    • zrychlený tep a silné bušení srdce,
    • pocení se,
    • třes,
    • vnitřní chvění,
    • obtížné dýchání,
    • bolest a tlak na hrudi,
    • nevolnost8,
    • pocit slabosti v rukou nebo nohou,
    • návaly tepla nebo chladu,
    • mravenčení nebo znecitlivění.
  • psychické:
    • člověk má závratě,
    • cítí se neklidný,
    • strach z omdlení, ze ztráty kontroly, ze smrti aj.

Léky na úzkost

Lékař se snaží odstranit příčinu úzkosti pomocí léků2, které jsou podávány pouze po nezbytně dlouhou dobu, aby se pacient nestal na lécích závislý, nejčastěji jde o tzv. anxiolytika (např. Lexaurin či Stilonox nebo Hypnogen).

Je-li součástí úzkosti také deprese, jsou pacientovi předepsány antidepresiva, která je nutno užívat dlouhodobě.

Přírodní léčba

Heřmánek - ve formě čaje nebo potravinového doplňku.
Zelený čaj - obsahuje aminokyselinu L-theanin, který optimalizuje srdeční rytmus a krevní tlak a napomáhá při úzkosti. Optimální je vypít 5 šálků zeleného čaje denně.
Chmel - nikoliv v podobě piva, ale ve formě čaje. Aby se předešlo jeho hořké chuti, bývá kombinován s heřmánkem či mátou.
Kozlík lékařský - působí jako sedativum, zbaví člověka úzkostí, ale dostaví se ospalost. Nejčastější podávání je v kapslích (čaj mírně zapáchá). Často bývá kombinován s chmelem, heřmánkem či meduňkou.
Meduňka - nutno užívat v malých předepsaných dávkách, aby bylinka nepůsobila kontraproduktivně. Nejčastěji bývá podáván jako čaj, kapse nebo kapky.
Mučenka - snižuje pocit úzkosti, používá se také na nespavost. Doba užívání je maximálně 1 měsíc.
Levandule - užívá se proti úzkosti. Často bývá přirovnávána k Lorazepamu (lék proti úzkosti).

Více o úzkosti na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. http://cs.wikipedia.org/wiki/Úzkost
  2. http://ona.idnes.cz/jak-se-zbavit-uzkosti-0t8-/zdravi.aspx?c=A131220_143504_zdravi_pet
  3. http://www.uzkost.cz/model_uzk.htm
  4. http://priznaky.vitalion.cz/uzkost/
  5. http://cs.wikipedia.org/wiki/Úzkostná_porucha

Hodnocení a zkušenosti s úzkostí

Máš zkušenost s úzkostí?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
onp  4. dub 2021

Úzkost

Přátelé, úzkosti a deprese jsou dar, jelikož bez nich bychom nepřišli na to, že je s námi něco špatně. Je to volání duše o pomoc, určitý alarm, že jdeme špatnou cestou. Nic se nám neděje náhodou. Sám se s tím potýkám řadu let a dnes jsem smířený s tím, že i když je střet s intenzivním strachem velice nepříjemný, vždy se někam posunu a většinou přijdu na konkrétní příčiny „proč“. Objevím tak nějak sílu uvnitř krize, na kterou bych v normálním stavu určitě nepřišel. Chce to mít ale jisté zkušenosti a něco si na začátku vytrpět. Vše má svůj důvod, ke kterému se za chvilku dostanu.
Zprvu při první úzkosti, nebo depresi, člověk netuší co se děje, strach je násoben dalšími strachy ze strachů apod., propadá panice, zoufalství, plný pochybností, jedinou možnost, jak uniknout, vidí pouze v okamžité krizové lékařské pomoci a nasazením antidepresiv. Každý se brání a děsí už jen slovu psychiatrie (já přeci nejsem žádný blázen), bojí se si v tu chvíli cokoliv přiznat a snaží se vymyslet, jak z toho rychle ven a udělat za tím tlustou čáru. Takhle to ale bohužel nefunguje. Přátelé, zkuste vydržet, spolehnout se jen na sebe a projít tímto nejtěžším začátkem… Většina doktorů absolutně nechápe (ani nechce chápat) Váš individuální problém, nacpe Vám již ve futrech něco, co Vám vůbec nemusí sednout a celkově Vám bez debat antidepresiva zablokují emoční toky - postaví jakousi zeď v průchodu nezbytných emocí. Zbyde z Vás časem jen utlumená hromádka neštěstí bez citů a prožívání, která nepochopila volání své duše, odmítla zabojovat a snaží se svůj problém rychle vyřešit předáním svého problému někomu jinému. Je to Vaše individuální věc, nikoho jiného, a věřte, že nic se Vám neděje náhodou. Samozřejmě předáním problému těžko dojde k nějakému poznání, poznání sama sebe a okolí, ke kterému má právě prostřednictvím úzkostí dojít (zmíněný alarm duše). Jste rádi, že každý den odžijete, ale nic neprožíváte. Pokud je někdo přesvědčen, že to bez nich nejde a nedal by to, fajn, ale pokud je to ve Vašich možnostech, zkuste pro ně sáhnout až v těch nejkrajnějších případech.
Důvody, proč se nám úzkosti a deprese dějí je ten, že po nás duše chce, abychom si udělali revizi – pořádek v životě, pořádek v sobě. Nejprve je dobré si přiznat, že Vaše jednání ovládá strach a dále si pak identifikovat dílčí strachy (z opuštění, selhání, zklamání, změny prostředí – každý má to své). Osobně jsem se díky úzkostem dokázal poprvé podívat do sebe (doposud jsem vše přisuzoval okolí, nebo prostě dokola nechápal důvod, proč se mi to děje - já chudák musím trpět a nevím proč). Uvědomil jsem si fakta, které jsem si nikdy předtím nepřiznával - že jsem lhář a nedělá mi problém lhát, podrazák, ubližuji svému okolí ve svůj prospěch, podvádím, nosím několik společenských masek, abych se zalíbil a zavděčil všem okolo… a přitom od všech čekal lásku, úctu, věrnost. V tu dobu jsem pochopitelně nevěděl , že pro okolí jsem absolutně nedůvěryhodný a nerozuměl jsem, proč se ke mně lidé obrací zády. Když sem si pak konečně přiznal, co jsem zač, jak jsem falešný a koukl se do sebe… tak začali dít věci! Zkuste třeba přestat zcela vědomě lhát (i různé mikrolži spoustukrát za den) a budete zírat, co se začne ve Vašem světě dít. Na to brzy pochopíte, jak moc lžete hlavně sami sobě a nadále budete objevovat své sebehodnoty, stavět na nich a vážit si stále více sebe. Každý tímto probráním sama sebe brzy pochopí příčinu, proč se mu stavy depresí a úzkostí dějí. Například zjistí, že se obklopuje právě toxickými lidmi, lháři, podvodníky… a časem dojdete k tomu, že je třeba udělat generální úklid a některé lidi ze svého života úplně odstranit. Tímto postupným osobním vývojem lze dojít k tomu, že se člověk v životě nemusí bát vůbec ničeho. Chce to na sobě intenzivně pracovat. Já bych byl bez úzkostí nejspíš arogantní, sobecký a despotický zabedněnec, ignorující okolní svět. Je to nesmírně složitý boj, ale na konci čeká opravdové štěstí a láska.
Co na závěr mohu doporučit, je zkusit žít podle „4 dohody“ (audioverze s J. Duškem je vyloženě zázračná) a samozřejmě, každý kdo si může dopřát osobního terapeuta, má velikou výhodu.
Osobně, když to na mě přijde (dnes už vím, že z konkrétního důvodu), tak si dopřeji čas, že se někam zašiju a snažím se přijít na příčinu. Někdy to trvá několik dní, a i si někdy mylně myslím, že jsem na to přišel. Ale úzkost dál trvá a to beru jako signál, že jsem věc ještě zcela nepochopil. To myšlení bolí, člověku jak kdyby měla prasknout hlava, ale nakonec to přijde.. jak když rozsvítíte žárovku a najednou jste o životní level dál, plni poznání a klidní. Moje žena toto ale třeba neovládá a k poznání se dostane jen díky své terapeutce (jdou na to jinou cestou). Chodí k ní už pár let, přitom nemá žádné problémy, jen se chce sama posunout. Dnes víme, že bysme se bez jejího kroku, současně s mým vývojem díky úzkostem, dávno rozvedli.

PS: Vykašlete se za honbou za penězi, která Vám žádné štěstí nepřinese = na život věnovaný práci. Věnujte se dostatečně sobě, své rodině a přátelům, zahoďte mobil a počítač, které Vás odklání od opravdového života. Sportujte, otužujte se, zkuste dechová a meditační cvičení a milujte se takoví, jací jste, protože jednou byste mohli litovat promarněného života.

Přihlas se do těhotenského newsletteru