• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Úzkosti a strach o nenarozené mimi. Jsem normální?

24. července 2008 
Ahoj maminky, jsem tady nová a potřebovala bych poradit, případně s někým sdílet své pocity. Mám velké úzkosti o naše miminko. I když těhu probíhá v pořádku, přesto mně neustále obtěžují myšlenky, že se miminku může něco stát, že se může narodit s nějakým problémem, ani nechci vypisovat vše co mě napadá. Jsem normální?? Máte to také tak??
Díky moc za vaše odpovědi.
23. črc 2008 ve 12:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
isis já to tak měla hllavně v době kdy jsem měla problémy, ted mě to taky občas napadne ale už to není tak často a říkám si kdyby něco už ho můžou zachránit. Můžu se zeptat jak dlouho jsi těhotná
23. črc 2008 ve 12:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
isis1:já myslím,že je to v celku přirozené,každá maminka má strach,i mě se stávalo že jsem se občas budila z hrozných snů že se stalo to nebo ono,i porod jsem si už prosnila,ale na to nesmí člověk tak myslet,musí pořád věřit že vše bude OK
23. črc 2008 ve 12:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, no tak já jsem na tom teď pár dní podobně, jsem teď pár dní dost znejistělá, slzy na krajíčku a strach. Pár dní jsem moc necítím pohyby, i když mě včera dr. na ultr. trochu uklidnil..... ale moje pocity pramení hlavně z toho, že se chystáme se na dovolenou k moři a okolí je z toho spíš rozpačité, protože naše mámy prostě nebyly zvyklé v těhu cestovat.A vlastně se k tomu podobně staví i kamarádky. Tak se tím taky trošku zaobírám a mám spíš takový "pocit", že se opravdu něco může stát. Manželovi jsem to neřekla, těhu je bez jediného problému, i když jsem to popravdě nečekala, prostě doufám, že až tam budeme, tak moje obavy trošku ustoupí. Myslím si, že v tom každodenním životě hrozí miminku možná víc nebezpečí, mám náročnou práci a snažím se stíhat všechno jako dřív, takže si někdy připadám trochu přetažená. Dovolenou vnímám jako příležitost k vybočení, odpočinku a relaxaci.
Isis, v kolikátém týdnu jsi? Ví o tom manžel nebo nějaké kamarádky? Jde o to, do jaké míry tě tvoje obavy a úzkosti obtěžují, pokud to opravdu vnímáš jako problém (já myslím, že u mě to zatím není tak silné), možná bych to řešila tak, že si o tom s někým promluvíš, s někým, komu důvěřuješ. Pokud se ti zdá, že v tvém okolí nikdo takový není, možná bych vyhledala i odborníka.
23. črc 2008 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, moc Vám děkuju za odpověď.
Jinak já jsem ve 36. tt. Tyhle obavy a úzkosti o miminečko mám od začátku.
Fakt už mě to obtěžuje.
Jasně, není to pořád. Jen občas, ale stejně mě to trápí :pensive:
Víš, nejde o strach a obavy třeba z potratu, ale spíš o zdraví toho miminka.
A bohužel znám ( nepřímo ) jedny rodiče, kterým miminečko zemřelo. :pensive:

A pak mám strach o to svoje štěstíčko v břísku.
23. črc 2008 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
holly1 já jsem taky moc necítíla pohyby tak jsem šla k doktorovi a ten mě uklidnil :slight_smile: a pro jistotu se na malého podíval a vše je v pořádku. Ale i ted má období kdy někdy se může ukopat a někdy ho skoro necítím. Já bych tu dovolenou u moře probrala s doktorem a pokud souhlasí a nemáš problémy není důvod nejet. My jsme taky chtěli jet ale právě že já problémy měli tak jsme se rozhodli že raději ne
23. črc 2008 ve 12:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holly, není to tak strašný, jak se možná zdá.
Je to tak, že mě kvůli miminku mrzí i sebemnší moje pochyby a úzkosti.
Vlastně je to o tom, že když člověk ví, co může vše hrozit a co se stalo za smutné události, pak má obavy.
Snad je mi teď rozumět.
Zkrátka v tomto případě platí, že neznalost je vlastně výhra :wink:
23. črc 2008 ve 12:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
isis1:Jsi ve 36tt takže už to máš za pár a musíš to brát tak,že kdyby se teď miminku nedej bože něco stalo tak oni mu pomůžou a pokud jsi měla těhotenství vpořádku a mimčo také tak už bych se nebála,ono se to sice hezky říká já sama mám někdy strach když se mimi nehýbe a tak ležím a jen čekám a modlím se aby se pohlo,má prostě i období klidu.Uteče Ti to a zachvíly na to budeš jen vzpomínat,uvidíš!! :wink:
23. črc 2008 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
isis, tak pokud jsou tvoje obavy v "rozumných mezích", tak to je možná normální a v pořádku, i když pro nás to příjemné není. Já mám pořád strach spíš o to, že se mi miminko nepodaří donosit, teda úplně mě mrazí, když jsem to napsala takhle natvrdo, ale "něco takového" v hlavě nebo spíš v podvědomí mám. Prostě je jasné, že ještě nemáme vyhráno, ale ono ani když odejdeme z porodnice se zdravým miminkem, prostě nikdo nám nezaručí, že naše budou zdravé a že se jim nikdy nic nestane. Myslím, že ten neustálý strach prostě k "roli" matky patří, a vlastně i otce, ale ti to mají asi trošku jinak, i když to neznamená, že ho míň milujou
23. črc 2008 ve 12:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tohle téma je pro mě jak dělané.jsem teprve 15tt a já pořád stresuju, jestli je to moje malé miminko v pořádku.Hrozně se na něj těším a i když ze začátku těhu jsem řešila spoustu věcí-problémy s přítelem,bydlení a dalsí a další..tak vše se nakonec vyřešilo, přítel se na miminko taky už moc těší a ted, když bych relativně mohla prožívat hezké období, tak se pořád strachuju.Je to dané asi i tím, že pořád mám nějaké zdr.problémy(zánět močáku, střevní chřipka, ted zase už týden špiním)Zítra jdu do poradny, poprvé tam se mnou pujde i muj přítel na ultrazvuk, jenže já mám obavy kvůli tomu špinění, jestli bude vše ok.Njeraději bych řekla doktorce, ať mi udělá ten utz bez přítomnosti přítele a teprve, až budu vědět, že je mimi v pohodě, tak ho zavolat,a´t se koukne taky.Já vím, že jsem asi psycho,jenže ono to snad ani jinak nejde.
23. črc 2008 ve 14:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
isis1 když už jste takhle daleko zvládnete to :slight_smile: i kdyby se mimčo chtělo na svět ted zvládne to :slight_smile: a pokud vše bylo doposud v pořádku určitě to tak bude i po porodu :slight_smile: :slight_smile:

evulinkab já špiním od 11týdne a malý je v pořádku :slight_smile:
23. črc 2008 v 15:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
holly:já se teď taky chystám k moři.takže tě chápu.Já to teda nijak nehrotím.Těhu je bez problémů,doktorka mě ujistila,že nebezpečí nehrozí a kamarád doktor,se kterým jsem to probírala mi dovču taky doporučil.Říkám si,že kdyby něco,tak doktoři jsou všude.Myslím si,že ten oddech od práce a všeho okolo nám jenom pomůže.Rodiče a babičky taky vyšilují,ale už to neposlouchám.
23. črc 2008 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
IIIlucka, tak rodiče a kamarádky sice nevyšilují, ale člověk pozná, co si o tom myslí. Jsem taky úplně ok, jeidný problém, do práce chodím a makám jako divá, takže přesně jak píšeš ty, myslím, že tam si jedině odpočinu a to mi fakt neuškodí. Letadlo zvládám v pohodě, jediné náročné bude to vedro, ale slunečník a vysoký ochr. faktor to jistí. Kam jedete?
24. črc 2008 v 11:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
isis, to stresování je normální, fakt, já čekám dvojčata, tak to mám dvojnásobně :slight_smile:, dávám si pořád nějaké milníky - 14. týden (největší rizika pryč), 25. týden (mimčo už by šlo zachránit), 35. týden - vyvinuté plíce... a tak prostě... snad to už nějak doklepu.
24. črc 2008 v 15:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nebojte se dovoleny. Opakovane jsem cetla, ze pokud je tehotenstvi v pohode, tak se maminka nemusi bat ani letadla ani more. Jenom doporucuji vybrat si zemi s lepsi zdravotni peci, preci jenom stat se muze cokoliv (a treba by to prislo i doma, takze by to s dovolenou nesouviselo) a pak je kvalitni nemocnice dulezita.

Fialinko: jsem si na zacatku tehu myslela, ze kdyz preziju 1. trimestr, tak mam vyhrano. A jak pises, porad jsou to nejaky dalsi milniky, ted to je pro me 20tt. Takze potom to bude pokracovat? :frowning2:
24. črc 2008 v 15:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek