Já to měla podobně řidičák ,ale řídila jsem jen když bylo nutno !Jenze pak jsem šla na vesnici a musela jezdit fo města do práce ,ale to bylo tak 10 km tam i zpět a známa trasa ,brala jsem to jako nutnost !!
Teď dva roky jezdim DP a řízení miluji ❤️❤️Denně zajedu i 150 km ,mam nové sluzebni auto asi měsíc a najeto skoro 3 tis km 😂bez auta už si to nedovedu predstavit ,muzika hraje na plno to miluji !!!
Ja obdivuji a zavidim. Ridicak mam 15 let. Rizeni mi docela slo. Ridila jsem hned po jeho ziskani. Vzdy tedy s manzelem vedle sebe, ale ridila jsem i v cizine cestou na dovolenou atd. Pak jsem se bala jezdit pres zimu, u nas je zima oskliva, pak deti... Ted jsem na tom tak, ze mivam v aute zachvaty uzkosti i na miste spolujezdce. Pritom bez zjevne priciny, nastesti jsem nebourala ani jako ridic ani jako spolujezdec.
Já vás všechny tak obdivuju. Já za 14 let co mám řidičák seděla za volantem tak 5x. Prostě to nejde. A to už všechny kamarádky, které na tom byly stejně jako já dávno překonaly strach a řídí. No tak třeba jednou... Za rok bych se měla vrátit do práce, tak mě to možná donutí.
Jsi dobrá. Opravdu. Já neřídila 10 let, předtím jsem řídila dost často a jezdila myslím dobře.. po deseti letech co jsem neřídila měla jsem i kondiční jízdy, a stejne mám neskutečny strach..vím že řídit musím ale za volant nesednu. Blíží se hledání práce, ( bydlíme na dědině) bez řízení budu v pasti ale prostě nevím jak se mám donutit za ten volant sednout.
Tohle vážně ráda čtu. Mám břichabol pokaždé, co mám sednout za volant a čím víc se blíží můj návrat do práce a s ním nutnost sedat si za volat každý den, je mi o to hůř. Pokaždé než někam vyjedu, tak přemýšlím, kde budu parkovat, protože umím najet pouze čumákem dopředu, nedej bože, aby mi vypnuli semafory nebo dali objížďky, stresuji, abych nic a nikoho nepřehlídla, no prostě je to pro menza trest, takže doufám, že za rok si budu alespoň trochu jistější 🍀
@arabela23 treba pro me je to v soucasnosti tak neprekonatelny problem, ze bych se na misto, kde se pozaduje RP sk. B, proste hlasit nemohla. Nastesti pracuju jako OSVC, zubni lekar, praci mam 600 m od baraku a v ramci vykonu povolani nikam jezdit nemusim. Bydlim ve vetsim meste, vse si obehnu pesky, resp. mohu pouzit MHD. A na skoleni treba do Prahy nebo Liberce jedu busem. Na vylety a dovolene s rodinou ridi manzel. Jedine, co je pro me strasak, je fakt, ze pri ceste za hranice je muz jediny ridic, a kdyby se mu neco stalo, jsme v loji. Na rovinu rikam, ze by pro nas musel nekdo prijet.
Jsem přesně ten případ, že mě bolí bricho celou noc, kdyz mam druhý den řídit. Navíc v autě jsou tri pedály, ale ja mam jen dvě nohy. A to je prostě špatná matematika.
Strašně bych to chtela pokořit. Díky za povzbuzení!
Mám to velmi podobně. 10 let jsem nejezdila, maximálně párkrát opravdu malých vzdáleností s manželem vedle sebe. Pak přišlo jedno dítě, druhé dítě, život na maloměstě a kamarádky s dětmi už ne úplně v docházkové vzdálenosti. Jednou jsme měli jet turistickým vláčkem po našem městě. Nástupiště vláčku je od domu vzdálené asi 2 km a nešlo nastoupit s kočárkem, což při dvou dětech ve věku 1,5 roku a 3 měsíce, bylo nemožné překonat bez auta. Tak jsem prostě sedla a jela. Pak dovozy do školky (taky tak 2 km nepříjemné cesty pěšky podél rušné silnice), kroužky, práce na druhém konci města, kde jsem měla být v 7 ráno (se závozem do školky nemyslitelné, že by se dalo zvládnout MHD). Takže dnes jezdím denně, mám poměrně drahé nové auto, 4 děti v něm a jsem schopná i neznámých tras.
@arabela23 Logicky, kdyz aktivne neridima nehodlam ridit, tak si ten ridicak do CV nepisu, to da rozum. Stejne jako u nemciny, kdy sice jsem ji mela 2 roky kdysi na zakladce, pak 6 let pochybne urovne na gymplu a dokonce 2 roky "odborne obchodni nemciny" na vejsce, ale realne bych mela velky problem vyplodit vetu v němčině....tak jsem uvadela - nemcina-zakladni znalost pasivní. Na jednu stranu me to stve, na druhou stranu, ja tu nemcinu fakt nikdy v zivote aktivne nevyuzila, krom navstevy adventnich trhu ve Vidni, kde jsem si vystacila s "Bitte" a "danke schon!"
Měla jsem to podobně, a teď mě okolností donutila jezdit i přes Prahu... Takže tě plně chápu. Klobouk dolů.
@apacheee Veru, ty mas urcitou vyhodu, ze jste vesnice za malomestem, ja v Brne s tim silenym provozem, co je kazde rano a kazde odpoledne, asi za volant uz nikdy nesednu, s provozem je to tu kazdym rokem horsi a horsi. A to nemluvim o parkovani, to je proste kapitola sama pro sebe. Ja nemam vubec dobre vyvinute prostorove vnimani. A kdyz na ferovku napisu, ze jsem sice testy mela na plny pocet, ale jizdy jsem delala na 7x, tak je myslim zrejme, ze to delam i v zajmu ostatnich, ze neridim...rekneme, ze sama bych nechtela na silnici potkat nekoho podobne nejisteho jako ja, ktery by akorat omezoval ci ohrozoval provoz na pozemnich komunikacich
Jsi dobrá, já svůj strach asi nikdy nepřekonám. Vždy jsem řídila s někým vedle sebe. Sama nikdy. Po dětech už jsem si netroufla. Dokázala bych jet jen tam, kde znám cestu busem. Rýsovala se mi nová práce, kde bych musela jezdit mezi město a to jsem odmítla. V centrech jiných měst je to nejhorší, jak je všude přikázaný směr jízdy. A neumím parkovat podélně. Ženská v autoškole na mě u toho řvala, tak mám z toho trauma.
@ee.liska Tak ja delala ridicak jen proto, ze ho zaroven dělala i mladsi segra, dama jsem k tomu nikdy netihla, nemam k tomu vztah, vubec, autami nic nerikaji, olej bych vymenit neumela, natoz pneumatiku, benzin jsem taky snad nikdy netankovala😁A to teda ten prvni rok po ziskani ridicaku jsem obcas jezdila, s tatkou vedle sebe, neni to tak, ze bych od zkousek nesedela za volantem...ale pote, co mi to pri me posledni jizde asi 10x chciplo na krizovatce, proste nervozita, spojka blbla, no, aautaza mnou uz troubila a tata se vedle me zacal chytat za hlavu, tak proste to byla jakasi stopka ve mne pri mém ridicskem snažení
Rozumím. Také se postupně propracovavam ridicskym sebevedomim a proste tohle je jedna z veci, na ktere jsem za sebe fakt pysna. Ze ridim, ze se dovezu, i kdyz na velke dalky to uplne jeste neni. Ze se soustavne prekonavam a zlepsuji a jde to. Takovych veci zase v zivote tolik nemam.
No, já mám řidičák 18 let, jela jsem sama párkrát hned po autoškole....pak nějak nebylo s čím jezdit a dopadlo to tak, že od té doby jsem už nejela a mám z toho fakt bobky, když vidím ten dnešní provoz. Nutně bych potřebovala začít kvůli dětem a návratu do práce, ale mám z toho fakt respekt. Je to taková další meta do budoucna 🤔
Tohle obdiv opravdu zaslouží! Máma neřidička mi koupila auto ještě než jsem dodelala autoškolu a jsem ji za to neskutečně vděčná. Sice řídím 17 let, ale na ty naše dlouhé trasy si absolutně netroufám. Když vidím jak manželva kličkuje na německých dálnicích, budí to ve mně respekt. Jako asi bych to dala, ale spocená bych byla až na prdeli... 😅
Já mám řidičák 17let a po celou dobu řídím hned od začátku,řídím každý den do práce,autobusem sem naposled asi jela na střední,je to o mojí pohodlnosti 🙈 Ale já jsem už ve fázi,že když nemusím,mile ráda přenechávám řízení manželovi a vezu se jako spolujezdec 😀 Ale u mě je to tím,že za těch 17let jsem na silnici potkala x nespočet kre**nů a v poslední době je potkávám čím dál víc,že jsem kolikrát znechucená řídit,hlavně když vezu dceru v autě a bohužel se na silnici najdou hovada,co nás kolikrát ohrožují svojí jízdou 🙄 Máme dvě auta,manžel jezdí delší trasu do práce ( každý den cca 170km,včetně jezdí po dvou úsecích dálnice D2 a D1) a už konečně si pořídil kameru do auta.Ten měl kolikrát namále,kdy pomalu brzdil očima,když třeba auto v protisměru se rozhodlo předjíždět. Ale ty jsi šikula,že si se odhodlala a překonala svůj strach,přeji hodně najetých bezpečných kilometrů ❤
Řidičák mám 12 let a většinu času odpočíval v peněžence 🙈 Letos, letos konečně nastal ten čas to prolomit 😍 Předtím jsem jela třeba 2x za rok, špatně mi bylo už večer předtím, vymýšlela jsem trasu kusy jet.. Přišlo září, můj nástup do práce a nebylo myslitelné to stíhat na 7h do práce, se zastávkou ve školce 🙂 Teď si vezmu auto a jedu (zatím jen po městě) ... Respekt tam je pořád, ale věřím, že to bude lepší a lepší 🤩😊 Takže úplně Vás chápu, jak z jedné strany, tak z druhé... Jen se bojím zimy a náledí 🙄
Palec nahoru! Jsi dobra!!! Me donutila dcera jeji narozeni a ves... Driv jsem si mylne rikavala, ze dam vse vlakem a peskobusem 🤣😁 pak tu byla, kazdou chvili kontrola u dr. ve meste a co cert nechtel -vzdy, kdyz vlak nejel a nedavala bych to s krmenim atd. Tak jsem sedla do auta a jela.
Ono nejvic zalezi, CO cloveka donutí… Mám řidičák odjakziva. Odjakziva jezdim… Ale ať co jsem musela kazdy den služebně po Praze, po ČR… Získala jsem potřebnou jistotu. Dneska dojedu kamkoli. S detma tak co 2 mesice dvanactihodinovou mezistátní cestu. Kojim, odpovídám na 1000. dotaz “kdy tam budem”😬V podstate nemít ty vypeceny spolujezdce, sednu, jedu, 2x se vycuram a je to. Takže duvod zacit se vzdycky najde!💪🏻😉Urcite to lze.
@ninive211 Jo to znám od manžela,vždy dojede úplně vyšťavený,páč trasu,co by normálně dal za 50-60min,tak jezdí minimálně s 30min. zpožděním každý den. Já jezdívala do Brna naposled do r.2012 a manžel říkál,že dřív to Brno tak ucpané nebývalo jak je to teď 🙄 Ale to víš,taky mi každý den pracují nervy,jak se mi hned neozve,nebo vidím,že není na messengeru online.Tak před měsícem mu volám ráno a on mobil vypnutý,online taky nebyl,no hodinu jsem se mu nemohla dovolat.Já nervy,už sem googlila jeho trasu,zda tam není nějaká nehoda,zle mi bylo.Nakonec se ozval,že neměl v práci signál,že mu to blblo.Jako fakt se každý den modlím,ať se mi vždy vrátí v pořádku,jeho kolega,otec dvou malých dvojčat se takhle domů nevrátil z cesty autem,když jel domů 😢
Taky jsme kdysi "byla hozena do řeky" A můj další level byla loňská zima a zledovatělý kopec 😅
@ffiinnkkaa u nás už kolik let nebyla pořádná zima se sněhem...přesně jsem říkala, že když mě čeká první zima za volantem, že letos bude sněhu jako blázen. Můžeš 3x hádat, jak to dopadlo. Takže já mám pořádnou zatěžkávací zkoušku za sebou 😂
Taky jsem kdysi měla hrůzu z řízení. Nejezdila jsem asi 10 let. A pak jsem jednoho dne začala a nemůžu říct, že bych jezdila vyloženě ráda. Obzvláště když jedu někam kde to vůbec neznám, tak jisté obavy mám. Ale jezdím furt a to je důležité. Letos jsem byla i sama s dětmi na dovolené a protože si manžel začátkem léta zlomil obě nohy, tak jsem musela jezdit i po Brně (což byla pro mě fakt meta) a prostě jsem to dala levou zadní. Takže jsem v tomto ohledu jsem na sebe hodně pyšná.
Takže naprosto chápu jak se cítíš 😉
Nejlepší je překonávat sama sebe.
Jsi dobra o tom žádná👍. Já si to asi ani nedovedu představit. Mám řidičák od 18 a taky od te doby jezdím. Nejdřív jen krátké trasy po městě a teď už všude. Řídím různá auta a ruzne vzdálenosti. Nedovedu si představit, že bych po tolika letech nerizeni sedla za volant 😳🙈. Takže klobouk dolu. Nevím jak moc mas hlasitou tu diskotéku, ale opatrně s ni ať nepreslechnes něco důležitého v provozu 👍. Mě jednou smahly policajti na semaforu, protože jsem je přes rádio neslysela, ze jedou a já měla zelenou tak jsme se malem potkali v křižovatce 🙈.
Holky, vy co jste znovu sedly za volant, jste vážně borky!! 💪💪💪 Mně se to skoro podařilo loni v létě. Muž nohu po operaci, koupila jsem si 4 jízdy v autoškole- už mi to šlo! - známé cesty. Ale pak.. noha se zlepšila, už mohl řídit sám a já najednou ztratila motivaci. Já vždycky ke všemu potřebuju veliký kopanec do zadku, abych vyšla ze své komfortní zóny 🤦🤦🤷 Takže už se zase nechávám vozit 😭 jsem 🐄, no 🤦
Ridim rada a dobre, od prvni chvile, co jsem ziskala rodicak. Uz asi 18 let. Klidně vecer sednu do auta a do rana dojedu az z mori. Kdyz nas to doma s detmi nudi, naskaceme do auta a vyrazime si na vylet nebo za vzdalenou kamaradkou.. Ridicak je pro me symbol svobody a nezavislosti. Nedokazu si bez nej predstavit ani jediny den. Mame take v rodine zenske, co neridi. Porad jenom cekaji, kdo je kam odveze nebo musi v nejlepsim z navstevy domu, protože autobus.. To je hrozne🙈
Spoustu pohodových km přeji 🙂
Já mám řidičák od školy, prakticky od 18. Od té doby jsem řídila párkrát. Auto jsme měli jedno a táta si na něj nenechal sáhnout. A když, tak s kecy. Zlom nastal, když se tehdejší zaměstnavatel rozhodl přesunout firmu do vedlejší vesnice, kam se šlo z nejbližší zastávky asi 4 km pěšky. Na tu kousek jezdil autobus v dubnu a v úterý 😀
Jednou zavelel "jedeme pro auto". Tak se jelo. Pár kondiček a hurá do Brna. On sednul do svého a mě tam nechal. Jelikož šlo o fungl nové, tak natankovat, potom se vyplantat na dálnici směr Olomouc a hurá domů. Doma zaparkovat a další den dojet do práce 😀 Od té doby téměř denně.
Manžel, než si zvykl, že mu jezdím autem, to chvíli trvalo. S dětmi to bylo ještě lepší. Člověk byl a je takový flexibilnější. Teď máme každý svoje.
Nemám problém s dlouhou trasou, se spolujezdci s "kecy" (rozuměj děti). Dojedu kamkoli a kdykoli 🙂
Jen teda provoz a chování některých na cestě je už delší dobu bez komentáře.
👍👍👍
Mám to stejnĕ, řidičák 15 let v šuplíku. Stĕhování za Prahu a nutnost vozit dítĕ do logo školy mne donutilo. Zaplatila jsem si kondičky, instruktor se mnou projel trasy, které nejvíc jezdím a pořídila jsem auto s automatem-pro mne super vĕc. Jezdím v podstatĕ dennĕ, s parkováním se trochu peru, ale beru to s humorem.
Mě donutilo první těhotenství, protože do práce jsem jezdila busem a cesta trvala skoro hodinu. No parkrat jsem to zvládla, ale 🤮🤮🤮 bylo pádný důvod k tomu sednout raději za volant 🤣🤣 A už jsem u toho zůstala 💪. Ovšem potřeba si důkladně zmapovat neznámou trasu a parkování někde bokem mi zůstalo 🙈
Je to super! Řidičák jsem si dělala až 25+ a jsem za něj vděčná. Bydlíme na vesnici a neskutečně mi pomáhá nebýt závislá na manželovi a vlakovém spojení!
@neria55 ja si udelala ridicak v 18 a nasledujicich 7 let jsem za volant prakticky nevlezla, nesnasela jsem to a bala jsem se snad jeste vic nez ted. K rizeni me zpatky privedla nutnost (a teda vzdycky je pro me rizeni az jako uplne nejzazsi moznost kdyz to dakt jinak nejde). Ted se teda snazim donutit k rizeni i kdyz treba i ta alternativa je, proste proto abych se rozjezdila. Je pravda ze automaticka prevodovka mi dost pomaha, oproti dobe kdy jsem si delala ridicak ve stare Felicii :D
Upřímně obdivuji a závidím, já jen pomyslim že bych měla řídit a hlavně parkovat, je mi zle a radši půjdu stokrát pěšky, autobusem nebo vůbec. Už mi ale končí rodicak a bohužel s tím budu muset něco dělat, když bydlíme na vesnici