Stála jsem u jeho postele, nemohl mluvit ani na mě očima zaostřit. Sestry mi už u výtahu říkaly, že vypadá hůř než na poslední návštěvě, ale já hrdinka již přece dlouho vím, že umírá a jsem připravená mu říct sbohem. Jenže teď přijdu a už mě ani nepozdraví, nezmáčkne ruku a jeho ještě v pátek divoké oči jsou dnes takové smířené a dívají se skrze mne. “Ahoj tatínku” místo jeho odpovědi, se mi zalévají oči slzami. Tak takové to je, když odchází táta? Z těžka dýchá, občas mrkne. “To jsem já, tati. Přišel i Martin a tvůj nejmladší vnouček M......”, nedokážu to dokončit, propukám v pláč, i přesto, že jsem se už dávno smířila, že umře. Všichni přece umřeme, stejně jako jsme se všichni narodili. To se ví. Ale ta malá holčička ve mně je dneska bolavá a nechce se smířit s tím, že to může být poslední návštěva, že ho vidím naposledy tady na zemi. Tak to je ta chvíle, kdy se dotýkáme věčnosti?
Situaci zachraňuje Martin, začal krásně zpívat a já jsem tak vděčná, že není ticho, protože s úctou k otci a ke smrti, mě nějak nejde mluvit o životě. “Jakou měl táta rád písničku?”, ptá se mě můj muž. A já bez rozmýšlení odvětím “Za Starů Breclavů”, to mi zpívával před spaním a škrabkal mě přitom na zádech. A já se ho tehdy ptala: “Tati, co je to zalamuje ruky?” A teď mu ji zpívám já a zalamuji ruky a pláču a přitom vím, že jde domů, že už se jeho duši brzy uleví.
Kojím vedle něj na židli Mariánka a přijímám ve svém žalu, že staré dělá místo novému. Chytám ho za ruku a děkuji mu za svůj život, za vše dobré i zlé, říkám mu, že byl úžasný táta. A hladím mu jeho husté tmavé vlasy. A zpoza mě promluví Martin:”Děkuju ti za nejlepší ženu, jakou jsem mohl mít!” A já mám zase oči zalité slzami a mlčky mu říkám “tatínku, leť!”
Tak tohle me rozplakalo, ach jo i tohle k zivotu patří... Hodne sil
@mom140
@rozarka2213
@maki83
@drta
@loupacek
@kyticka1986
@kytickaaa
@hliskova děkuji, holky ❤️
Uf ,bolí mě z toho srdce...držte se moc ❤❤❤
věřím že na tohle se nedá přirpavit...ale hrozně byh tohle chtěla, chtěla bych mít tu možnost vědět že odejde a tak nějak se smířit a rozloučit...neměla jsem... umřel v nemocnici to jo, ale mě sbalenou tašku domů, byl v pořádku...a přece ten den ráno zazvonil telefon... 😢 krásně napsané, celé rodině hodně sil v těžkých chvílích ❤
Moc hezky napsano,preji hodně sil😢
Krásně vyjádřené. Držte se ☹
Posilam hodne hodne sil😘 drzte se.,boli to ale casem bude o trochu lip. Mam tohle za sebou s mamkou,byla ještě mlada a umrela pred tremi lety na rakovinu. Uplne vim,jak vam ted je..jakoby to bylo vcera,kdyz sem takhle stala v nemocnici u mamky a brecela a ona pritom vypadala tak klidne😢
Ikdyz uz se "nekouká " , duše stále vnímá, protože ta nikdy neumírá ❤
Někdy je nutný opustit schránku, když uz se nedá používat a nebo bylo zde splneno poslání, ale tak jako tak pak převezme funkci vašeho dalsiho strážného andela a neni zakazano, aby se znovu narodil a vy se opet setkali ❤
Posilam hodne sil 😇
Můj taťka byl hodně moc nemocný, typ rakoviny, se kterou jsme neměli šanci bojovat. Do posledních chvil jsme byli u něj, uz jen spal. Nevíme, kde vzal v sobě sílu, ale těsně před, otevřel oči a usmál se na nás. Pak oči zavřel a už nic!!!!Vim,co prožívás.Uz je to rok, ale stále jsem se s jeho předčasným odchodem nesrovnala. Bylo mu 55let.Je mi to líto........
Sedim a brecim. Je mi to moc lito. A vis co? Vzdycky jsem si prala mit takovyho TATU s velkym T a velkym ❤️ srdcem. Nikdy jsem ho nemela. A tak tu rvu za vsechny, kteri nemeli to stesti mit takovyho tatinka a za vsechny, kteri ho meli, nebo maji, ale prichazeji o nej. Drzte se a myslim na vas.
Cítím tu lásku, ten pokoj a smíření...mě tatínek odešel v lednu...jeho poslední slova byla: "Jsi sladká" a že slyší zvonky...pamatuji si ten poslední úsměv....i to, jak se kruh uzavřel, obklopen rodinou, držen za ruku....je to nejvíc....moje blízká kamarádka mi napsala krásný citát, který mě osobně moc pomohl: "Je svět mrtvých a svět těch, co žijí. A mezi nimi láska. Most, který přetrvá a nikdy nekončí." A vy jste postavili velmi pevný most...a ten vám pomůže.❤
My se byli s tátou rozloučit v hospici, dvojčatům bylo 5 měsíců... vzala jsem je tam i protesty sester ale za to poslední rozloučení to stálo... nebylo mu ještě ani 60.... přeji hodně sil.
Přeju hodně sil. Zažila jsem si to loni s taťkou a musím říct, že poslední chvíle s ním byly ty nejkrásnější, co jsem s ním prožila, protože jsem se věnovala jenom jemu a neřešila blbosti. Je to těžké období, ale má určitě svůj význam
😢 moc mě to mrzí. Vím, že to k životu patří, ale já se s tímto nějak neumim smířit. A v poslední době s tím bojuju víc a víc, ani nevim proč. Tatínek byl určitě skvělý, stejně tak jako jste vy skvělý rodiče.
Krásně napsané... mám slzy v očích.. drz se😘