Rozhodla jsem se s vámi podělit o mou zkušenost při hledání přivýdělku na rodičáku.

Docela by mě zajímalo, jak to zvládají ostatní rodiny žít z jednoho platu plus rodičovského příspěvku.

Sama můžu říct, že pro nás je to docela masakr. Snažíme se s mužem vybudovat domov, máme tedy hypotéku. Nějaký malý obnos peněz spolkne splátka auta. Další peníze padnou za běžné výdaje jako plyn, elektřina, internet apod. Po přestěhovaní na vesnici přibyl jeden nemalý výdaj a to benzín, který padne na cestu do Brna kvůli práci a Sárinčiné škole.

Osobně bych řekla, že nemáme nadstandardní výdaje... a přesto musím obracet každou korunu někdy i dvakrát.

Když jsme s mužem oba pracovali, naše příjmy dohromady byly okolo 45-50tis. Dokonce i mateřská byla moc fajn. No a pak nastal zlom – rodičák. Ono když člověk má najednou příjem o 16 tisíc menší, je to znát.

Mám rodičák 9400kč – jestli je to dost nebo málo, si zhodnotí každý sám...

Jestli přežiju další dva roky batolecího blázince u nás doma, tak přežiju všechno...

Jen doufám, že se tomu časem budu smát. Teď mi ale do zpěvu moc není.

Jak se mám srovnat s frustrací nikdy nekončící práce, která dost často přijde vniveč.

Každý večer moje oblečení vypadá, jak kdybych jej používala místo ubrousku – ne to jen krmím naší Leu, když už jsme u toho krmení, tak v lepším případe jídlo končí na zemi, na oblečení nebo v tom horším případě na zdi, vysavač pomalu nedávám z ruky, jakákoliv nepozornost je tvrdě trestána – zapomenutá židlička znamená, že má Leuš na dosah věci na stole jako např. telefon, sklenici s pitím, ovladač od tv... Ještěže máme ty interiérové dveře, protože koupelna a záchod byly velmi atraktivní místa ke hraní a fascinace záchodovou štětkou je neskutečná. I odpadkový koš je velmi zajímavá věc a což takhle myčka plná špinavého nádobí... Ano vše jí zajímá, ale moje energie na to být neustále ve střehu není neomezená a musím předvídat každý krok nemluvě o tom, že musím hlídat nepozornost starších holek, kde co nechávají... uf a to byl jen malý výčet aktivit našeho batolete.

Bohužel není kam utéct a ani kde načerpat energii.

Teuška ted z batolete vyrostla a nahradila jí Lea. Celkem mě čekají 4 roky nepřetržité práce s batolaty. Od rána do večera sedm dní v týdnu...

Zdravý a kvalitní pecen si může doma upéct kdokoliv z nás. Není to nic složitého, jak se na první pohled může zdát. Když jsem začínala, přečetla jsem x webových stránek o pečení chleba a zakládání kvásku, přidala jsem se do skupiny na fb a přesto jsem měla zmatek v hlavě. Jediné, co mi pomohlo, abych získala znalosti o pečení chleba, byla moje vlastní zkušenost.

V tomto článku volně navážu na předchozí článek „kvásek aneb život ve sklenici“ a pokusím se ještě jednodušeji popsat postup pro pečení chleba...

Jak začít:

První s čím začít je koupit žitnou mouku. Kupuji pernerku tady u nás v lidlu nebo pennysu 😀

Založení kvásku:

do zavařovací nebo klidně obyčejné sklenice na pití si dejte 50g žitné mouky a 50ml vody a zamíchejte. Pro dnešek máte hotovo...

občas se stane, že jsou dny nebo i celé období, kdy bývá tzv. hluboko do kapsy.

O nutnosti mít nějaké finanční rezervy jistě psát nemusím, ale sáhněme si do svědomí, kdo z nás má opravdu nějaké větší rezervy? O tom ale tenhle článek není.

V tomto článku bych se ráda rozepsala o úspoře na jídle a ráda bych vám sepsala nějaké svoje tipy na horší časy...

Úspora na jídle a celkově na nákupech, je jedna z forem šetření peněz, které se v peněžence projeví hned.

Pár tipů na toto téma jsem už četla na netu, ale neosvědčila se mi ani jedna rada.

Co se mi ovšem osvědčilo nejvíc, tak si spočítat, kolik peněž můžu použít na nákupy potravin a podle toho nakupovat.

Holky, tento rok jsem si sepsala bojový plán, abych věděla, co všechno mám udělat do štědrého dne, co vše je potřeba stihnout zařídit/uklidit/upéct...

Na každý den mám nějaký program.

Co vy? Všechno stíháte? 

Můj plán je šitý přímo na náš dům, ale klidně se můžete inspirovat.

Na kuchyni jsem si vyčlenila dva dny, protože je v ní nejvíc věcí a odkladových ploch.

Nemáme záclony, takže není co prát a okna jsem myla před osmi týdny....

Termín fast fashion jsem použila v předešlém článku, kde jsem uvedla jeho úskalí. Možná jste již zaslechli termín fast beauty. Je to obdobné jako fast fashion, jen s tím rozdílem, že se používá v oblasti spojenou s kosmetikou, ale o tom možná zase v jiném článku. Tento článek bych chtěla věnovat termínu "fast decoration" který jsem si zřejmě "vymyslela" protože jsem jej ještě neslyšela. Narážím na dekorace, které si pouštíme do našeho domova.

Toto období před Vánoci je na nákup různých dekorací jak dělaný. Na ig, pintu, youtube apod., začali influencieři zdobit vánoční stromky snad ještě dřív než obchodní centra 😀 Stromky a jiné dekorace jsou prostě nádherné - jedna hezčí než druhá.... s ukázkami nazdobených domovů se pojí i tipy na nákupy dekorací většinou doprovázené slevou od daného influ.

Co si budeme povídat, i pro mě je těžké odolávat tuně nádherných dekorací, které bych mohla mít na vánočním stromečku.

Naštěstí jsem se ještě před zběsilým nakupováním, zamyslela, jestli se mi ta dekorace bude líbit i další roky. Jestli to není módní záležitost jen tohoto roku.

Obchodníci cílí na módní výstřelky a nemají zájem o to, abychom dekorace využívali i další roky.  Příští rok bude "in" zase něco jiného.

A neplatí to jen u vánočních dekorací a dekorací na jakoukoliv příležitost. Týká se to i běžných dekorací v domácnosti.

Šest let jsme budovali náš domek a konečně nastal den D, kdy jsme se mohli přestěhovat. Celé ty roky jsem si říkala jaké to bude. Ačkoliv jsme tento den plánovali a věděli, že nastane, v podstatě jsme se přestěhovali ze dne na den. Zasáhla nám do toho karanténa naší Sárinky, takže jsme si řekli, že když už máme někde být, tak na domečku.  Sbalili jsme to nejnutnější, Jarda převezl manželskou postel a dětskou postýlku, já pár kousků oblečení pro sebe a holky, nějaké jídlo. Na domečku už nějaký základní nábytek byl, sedačka, postel pro Sárinku, nějaké komody a dva psací stoly.

Nevím jestli to bylo stěhování nebo útěk. Z mé strany to bylo nejspíš to druhé. Útěk ze starého bytu. Byt, který byl přeplněný věcmi, které jsme nepoužívali. Dost se to podepisovalo na mé náladě. Nevím jestli dokážu dostatečně vyjádřit frustraci z vlastního domova, kde člověk jen chodí a uklízí a stejně je pořád bordel.

Představte si byt, kde není dostatek úložného prostoru na cokoliv. Vysavač nemá svoje místo a válí v pokojích, které se dovysávaly jako poslední. Pod každou postelí byl úložný prostor nebo několik krabic s věcmi, které jsme nepoužívali. Skříně praskající ve švech. Sušák na prádlo, který neustále zavazel. Vyselo na něm oblečení, které nebylo kam dát a bralo se rovnou ze sušáku. Hračky se válely všude a neměli svoje místo. Maximálně se hodily do krabice někam do rohu. V každém rohu byla nějaká věc - košíček, kytka, nevzhledná soška, židle, igelitka, hračky. Nádobí bylo tolik, že už nebylo kam dávat. Jídelní stůl pořád zasypaný papíry, hračkami, časopisy. 

Byl to byt, kde úklid kuchyně zabral celé dopoledne. Prostě šílené. Když chtěl někdo dojít na návštěvu, půl dne zabral jen základní úklid.. Nedej bože, aby někdo došel bez ohlášení! A co si budeme povídat, při takto složitém systému, ten úklid nikdy nebyl pořádný.

Domov je pro mě hrozně důležitý, proto jsem se dlouhodobě necítila dobře, začalo se to podepisovat nejen na náladě, ale i na zdraví. Prostě psychika úplně v háji. Jediná vidina lepšího "zítřka" bylo stěhování do nového domu. 

Konečně jsme se tedy přestěhovali, nebo spíš jen jsme sbalili ty nejnutnější věci a utekli jsme do domečku. Světe, div se, ale vzali jsme si tak 1/100 z věcí z bytu a v podstatě nám nic nechybí....

Už týden bydlíme v domečku, který jsme si postavili. Rozhodla jsem se vám napsat krátký příběh o tom, jaká cesta k němu vedla.

Mám o domečku blog  www.stavebni-denik.webnode.cz  nebo fb stavební deník

Byl rok 2013 a nám se narodila naše Sárinka. Asi jako spousta čerstvých rodin jsme i my zatoužili mít nějaký domek se zahrádkou. Tou dobou jsme bydleli v bytě, který byl mojí mamky. 

Začali jsme projíždět různé realitní servery, hledali nějaký pozemek a k tomu firmu na stavbu...Docela nehezké probuzení bylo, když jsme zjistili, kolik stojí m2 stavebního pozemku a nechat si postavit dům byla další utopie. Ještě dopíšu, že jsme měli oba dva kapsy prázdné nebo vysypané, to je tak, když jsme měli jeden plat a rodičák...

Vzdávat jsme se nechtěli, tak jsme hledali domek k rekonstrukci. Stálo nás to půl roku hledání. Za tu dobu jsme naši jeden domek, který by přicházel v úvahu, ovšem banka nám zamítla hypotéku. 

Nějaký měsíc jsme přestali hledat, ale ta touha po vlastním kusu "přírody" tam pořád byla.

Mám tu pár věcí, ať už po holkách nebo svoje, které bych mohla darovat. Můžu napsat takový ten typický inzerát "daruji někomu ve složité situaci" a budu očekávat, že se ozve někdo, kdo opravdu nemá peníze, protože je na vše sám, nebo přišel o práci apod. 

V podstatě na tom vyděláme oba dva, já dobrým pocitem, on věcmi zadarmo.

Ovšem jaká je realita, že se ozve člověk, který je na tom opravdu špatně nebo si na chudáka jen hraje...?

Možná je lepší na to ani nemyslet. Prostě darovat a nepídit se po detailech. Do té doby než se darované věci objeví na bazarovém serveru za nemalé peníze, nebo zjistíš, že jsi daroval věci člověku, který se na fb prezentuje s "nakousnutým jablkem" v ruce.

Jistojistě existují lidi, kteří jsou na tom bídně a nemohou s tím nic moc dělat. Potom jsou tu lidé, kteří jsou na tom bídně, ale je pro ně jednodušší si na chudáky hrát, než s tím něco dělat. Těch bude drtivá většina...

Výměna manželek je toho poměrně velkým důkazem. Tam je ve složité životní(finanční) situaci kde kdo, ale hlavně že mají plné popelníčky.

Máme za sebou první měsíc školní docházky. Kroužky, veškeré pomůcky, SRPŠ a obědy zaplaceny. 

Každý školák potřebuje krom papučí, aktovky a penálu třeba věci na výtvarku tj. nůžky, pastelky, vodovky, štětce, kalíšek na vodu, plastelína, podložka, lepidlo,  barevné papíry a kufřík na všechny tyhle věci.

Dále jsme kupovali desky na sešity, pořadače na čísla a písmena.

V neposlední řadě jsme museli koupit i papíry do tiskáren, toaletní papír, ubrousky, kapesníčky a mýdlo.

Poslední věc byly cvičky.

Není toho málo, ale čekala jsem to horší. Za tyto věci jsme dali cca 3500kc

Plast je tu s námi už víc jak sto let. Je to úžasný materiál, díky kterému máme plno věcí dostupných a lacinějších než kdyby byly vyrobené např. ze skla.

Plast (pokud je ovšem kvalitní) slouží dobře a dlouho.

Ovšem, když se plast dostane k moci, tak panuje velmi nemilosrdně.

Když se rozhlédnu po bytě, co všechno je z plastu, tak musím říct, že je to opravdová většina věcí. Klávesnice, na kterou zrovna píšu, nevyjímaje...

Jak jsem již psala výše, plast musí být kvalitní a to není vůbec žádná samozřejmost. Opravdu nás obklopují výrobky z plastů, které můžou být zdravý nebezpečný např. bisfenol A (BPA). Občas to vídáme na hračkách nebo dětském nádobí. Tato sloučenina ovlivňuje mimo jiné i funkci štítné žlázy, což fakt nechceme....

Když jsem shlédla dokument na youtube, rozhodla jsem se, že ve své domácnosti omezím plasty, co to jen půjde a nahradím je přírodními materiály jako papír, kov, dřevo, sklo... 

Věřím, že spousta z nás má radost, když někde v obchodě udělá dobrý kauf. 

Třičko za 99 Kč  - bomba cena. Za takové peníze jej nemá ani cenu zkoušet a rovnou jdu k pokladně a až doma zjistím jestli mi bude nebo ne.

Nejlepší jsou low cost obchody jako pepco, kik, primark...  tam vždy nakoupím tak levně, že se mi ani nevyplatí vytahovat šicí stroj nebo dokonce kupovat látku...

Čirou náhodou jsem narazila na pojem "fast fashion". Pátrala jsem po tom, co to znamená a nestačila jsem se divit, jak slepá, hluchá a naivní jsem byla... Na YT je plno dokumentů, které mi otevřeli oči.

Já se sice raduji, že mám tričko za pár korun, ale za výrobou toho trička je člověk, většinou žena, která dělá za hrstku rýže, v hrozných podmínkách a za minimální mzdu.

Nejen to....

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč třeba slavní lidé propadávají drogám, bohatí lidé nejsou spokojení a některé maminky na mateřské nebo rodičovské dovolené nejsou šťastné atd.?

Ono totiž není všechno zlato, co se třpytí...

Sama za sebe můžu říct, že být s dětmi doma, je pro mě jedna z nejtěžších věcí, co jsem kdy dělala.

Být s dětmi doma přece zní, tak krásně... Žádný šéf, volný čas, hraní, chození do kavárniček, odpolední šlofíček s dětmi atd. Takhle to může působit na lidi, kteří neví, co to může skutečně obnášet, proto taky jsou maminky dost ohrožené k vyhoření nebo i k alkoholismu...

Můj rodičák vypadá následovně: mám nad sebou tři věčně nespokojené šéfy, kteří bojkotují veškerou mojí snahu, směna trvá od šesti ráno do půl desáté večer plus ještě jedna až dvě noční, osobní zábava se smrskla na poslouchání podcastů při vaření nebo uklízení, osobní činnosti jako je třeba sprcha si musím plánovat dopředu, chození ke svým lékařům odsouvám na neurčito...

Nejvíc asi bojuji s jednou věcí a to zvyknout si na to, že dělám spoustu činností a zbytečně - obědy, které nikdo nejí, úklid, který nevydrží do druhého dne, čisté oblečení je hned špinavé...