Rozhodla jsem se s vámi podělit o mou zkušenost při hledání přivýdělku na rodičáku.

Docela by mě zajímalo, jak to zvládají ostatní rodiny žít z jednoho platu plus rodičovského příspěvku.

Sama můžu říct, že pro nás je to docela masakr. Snažíme se s mužem vybudovat domov, máme tedy hypotéku. Nějaký malý obnos peněz spolkne splátka auta. Další peníze padnou za běžné výdaje jako plyn, elektřina, internet apod. Po přestěhovaní na vesnici přibyl jeden nemalý výdaj a to benzín, který padne na cestu do Brna kvůli práci a Sárinčiné škole.

Osobně bych řekla, že nemáme nadstandardní výdaje... a přesto musím obracet každou korunu někdy i dvakrát.

Když jsme s mužem oba pracovali, naše příjmy dohromady byly okolo 45-50tis. Dokonce i mateřská byla moc fajn. No a pak nastal zlom – rodičák. Ono když člověk má najednou příjem o 16 tisíc menší, je to znát.

Mám rodičák 9400kč – jestli je to dost nebo málo, si zhodnotí každý sám...

V podstatě mám tři možnosti jak postupovat:

Buďto to nechám být a budu se těšit až za dva roky zase nastoupím do práce.

Nebo si nechám zvednout o pár kaček rodičák s tím, že si jej vyčerpám podstatně dřív než naše Leuš dosáhne věku tří let. Tam je ovšem jedno velké úskalí co teda potom až jej vyčerpám...? Vezmou Leu do školky před třetími narozeninami, abych mohla do práce?

Nebo si najdu přivýdělek …

Jako svéprávná, nezávislá a ambiciózní žena hledám přivýdělek...

Koukám na inzeráty a při té příležitosti si sumarizuji, kdy já vlastně mám čas na to někam docházet... takže dopoledne ne, odpoledne ne, no tak jedině na večer či noční, ale pak zase nemám možnost to dospat, protože zase musím být přes den s dětmi. Jediná šance, jak někde pracovat, jsou víkendy nebo noční a to z pátka na sobotu a ze soboty na neděli, kdy jsou tak i zabité celé dopoledne dospáváním z brigády.

Takže velmi omezený čas a najít něco, tak aby to vyhovovalo časově, je dost problém a to i za předpokladu, že je jedno co budu dělat...

Občas si přečtu názor „můžeme být v čr rádi, že vůbec nějaký rodičák máme a jestli se nám to nelíbí, máme makat“ … Pro mě jedno velké vystřízlivění. Já makat chci, ale hledat práci, která by vyhovovala matce, která má primární povinnost se starat o děti a nemůže jinak, je jako hledat jehlu v kupce sena a je nutná i dávka štěstí..

Jestli přežiju další dva roky batolecího blázince u nás doma, tak přežiju všechno...

Jen doufám, že se tomu časem budu smát. Teď mi ale do zpěvu moc není.

Jak se mám srovnat s frustrací nikdy nekončící práce, která dost často přijde vniveč.

Každý večer moje oblečení vypadá, jak kdybych jej používala místo ubrousku – ne to jen krmím naší Leu, když už jsme u toho krmení, tak v lepším případe jídlo končí na zemi, na oblečení nebo v tom horším případě na zdi, vysavač pomalu nedávám z ruky, jakákoliv nepozornost je tvrdě trestána – zapomenutá židlička znamená, že má Leuš na dosah věci na stole jako např. telefon, sklenici s pitím, ovladač od tv... Ještěže máme ty interiérové dveře, protože koupelna a záchod byly velmi atraktivní místa ke hraní a fascinace záchodovou štětkou je neskutečná. I odpadkový koš je velmi zajímavá věc a což takhle myčka plná špinavého nádobí... Ano vše jí zajímá, ale moje energie na to být neustále ve střehu není neomezená a musím předvídat každý krok nemluvě o tom, že musím hlídat nepozornost starších holek, kde co nechávají... uf a to byl jen malý výčet aktivit našeho batolete.

Bohužel není kam utéct a ani kde načerpat energii.

Teuška ted z batolete vyrostla a nahradila jí Lea. Celkem mě čekají 4 roky nepřetržité práce s batolaty. Od rána do večera sedm dní v týdnu...

Ale pořád jsem optimista. Batoletem nebude na furt. Pořád věřím, že se z Mordodru stane zenová zahrada...

Zdravý a kvalitní pecen si může doma upéct kdokoliv z nás. Není to nic složitého, jak se na první pohled může zdát. Když jsem začínala, přečetla jsem x webových stránek o pečení chleba a zakládání kvásku, přidala jsem se do skupiny na fb a přesto jsem měla zmatek v hlavě. Jediné, co mi pomohlo, abych získala znalosti o pečení chleba, byla moje vlastní zkušenost.

V tomto článku volně navážu na předchozí článek „kvásek aneb život ve sklenici“ a pokusím se ještě jednodušeji popsat postup pro pečení chleba...

Jak začít:

První s čím začít je koupit žitnou mouku. Kupuji pernerku tady u nás v lidlu nebo pennysu 😀

Založení kvásku:

do zavařovací nebo klidně obyčejné sklenice na pití si dejte 50g žitné mouky a 50ml vody a zamíchejte. Pro dnešek máte hotovo...

Konzistence kvásku bývá jako hustší kaše nebo řidší těsto...

Druhý den odeberte lžičku z původního kvásku a dejte jej do čisté sklenice. K tomu přidejte 50ml vody a 50g žitné mouky... Tento postup opakujte ještě alespoň 5 dní.

Dělá se to proto, protože se v kvásku vytváří kultura, která „žije“ z čerstvě nasypané mouky. Zbytek z původního kvásku klidně vyhoďte. Vůbec vám ho nemusí být líto.

V kvásku se budou tvořit bublinky, takže krásně uvidíte, jak pracuje.

Možná se to zdá být jako piplačka, zbytečná práce apod. Když si vlastně můžu koupit čerstvé droždí za tři koruny, ale kváskový chleba má spoustu benefitů jak chuťových tak i lepší stravitelnost aj.

Zhruba ten šestý sedmý den už můžete zkusit péct.

Večer, den před pečením, si dejte do větší mísy lžičku kvásku a přidejte cca 150g žitné mouky a 150ml vody, vytvoříte „rozkvas“

Druhý den ráno uvidíte jak rozkvas výrazně zvětšil objem.

Z rozkvasu si odeberte lžičku do čisté sklenice, aby jste měli kvásek na příště.

Do rozkvasu přidejte:

500g hladké pšeničné mouky

270ml vody

kmín

12g soli

vymíchejte těsto... (těsto je lepkavé), přikryjte utěrkou nebo pokličkou a nechte zhruba 2-3 hodiny odpočívat.

Po uplynutí doby si těsto vyklopte na podsypaný vál a umotejte krásný bochánek, který vložíte do chlebové ošatky nebo postačí i mísa vyložená potravinářskou folií.

Kynutí trvá další 2 hodiny.

Trouba rozehřátá na 230 st. ve které se nahřívá plech.

Sázení chleba do trouby na plech: chleba vyklopit na pečící papír a dřevěné prkénko a chleba vložit do trouby na plech.

Na 230st. Péct +- 15 min, potom stáhnout na 180st. a péct ještě 45 min

Pecen nechat vychladnout na mřížce...

občas se stane, že jsou dny nebo i celé období, kdy bývá tzv. hluboko do kapsy.

O nutnosti mít nějaké finanční rezervy jistě psát nemusím, ale sáhněme si do svědomí, kdo z nás má opravdu nějaké větší rezervy? O tom ale tenhle článek není.

V tomto článku bych se ráda rozepsala o úspoře na jídle a ráda bych vám sepsala nějaké svoje tipy na horší časy...

Úspora na jídle a celkově na nákupech, je jedna z forem šetření peněz, které se v peněžence projeví hned.

Pár tipů na toto téma jsem už četla na netu, ale neosvědčila se mi ani jedna rada.

Co se mi ovšem osvědčilo nejvíc, tak si spočítat, kolik peněž můžu použít na nákupy potravin a podle toho nakupovat.

Když vezmu třeba modelový příklad. Do výplaty zbývá 10 dní a na účtu poslední tisícovka. Vychází to na cca 100kč na jídlo za den, což není moc, ale vařme na dva dny a hned je rozpočet 200kč veselejší. To si myslím, že je klíčové, pokud se chceme alespon nějak kvalitněji najíst. Z těch 200kč bych si vyčlenila takovou polovinu na obědy.

Začneme snídaní:

Snídaně považuji za velmi důležité jídla. Bez nasnídaní a vypití kávy fakt nefunguji.

Takové levné snídaně jsou třeba palačinky (wafle), ovesné kaše, domácí pribináček, hemenex a celkově jídla z vajec.

Osobně vidím ve vejcích velký potenciál na levné a energeticky hodnotné snídaně. Uvidíme, jak s cenou vajec zahýbá zrušení klecového chovu.

Mám moc ráda snídani, kdy si do misky nakrájím banán na kolečka, zamíchám společně s jogurtem, posypu ovesnými vločkami a zakápnu nějakým sirupem nebo medem. To mi dodá dost energie na celé dopoledne a když si koupíme jogurt ve velkém balení, tak to vychází levně a je z toho snídaně pro všechny.

Další levná varianta snídaně je prostý krajíc s máslem a nějakou zeleninou jako je rajče, okurka, paprika nebo jen chleba – máslo – doma vypěstovaná řeřicha.

Svačiny a deserty

Osobně moc nestíhám dopolední svačiny. V podstatě u nás svačí jen Sárinka ve škole. Tím, že doma snídá, nedávám jí ani velké svačiny do školy. Nejčastěji to jsou ovesné sušenky, croisant, výživa... je to sice dražší, ale potřebuji mít jistotu, že to sní.

Jinak celkově svačiny můžou být obdoba snídaně. Nebo si jen zakousnout nějaké ovoce.

Jako levné dezerty můžou být třeba pudingy nebo třeba takové dětské tiramisu – piškoty zalité černým čajem, na to domácí pribináček ze smetany a tvarohu.

Docela se mi osvědčilo udělat takový ultra dětský desert – nastrouhala jsem jablko, které jsem povařila se skořicí do měkka, do sklenice jsem dala pár piškotů a zalila tím rozvarem.

Co občas dělám, tak taštičky z povidel a listového těsta

Obědy

Obědy budou nejdražší menu z celého dne. Oběd má dodat energii na dlouhou dobu, takže by měl být vydatný. Osobně bych zapomněla na jídla typu grenadýr apod. protože si tím koledujeme, že za hodinu budeme mít zase hlad.

I u malého rozpočtu bych se nebála masových obědů, jen je ovšem potřeba mít na paměti, že maso by mělo být jen jako příloha a zástupce bílkovin.

Začnu asi tím „nejvýhodnějším“ a to jsou omáčky. Osobně beru omáčky, jako něco, co zasytí, nestojí tolik peněz a je jich nespočetně variant. Takové to „za málo peněz hodně muziky“

K omáčkám nejraději používám plecko – je poměrně levné, variabilní a bývá rychle měkké. Ted jsem koupila kilo plecka za 99kč, z toho udělám 6-8 plátků což stačí na dva obědy.

K tomu dělám nejčastěji omáčku z kořenové zeleniny, která je levná...

Nebo klidně stačí podusit plecko s bylinkami, přidat houby a je z toho uho. Uho je asi ta úplně nejlevnější omáčka...

Další omáčka, která u nás jede ve velkém je rajská. Opět stačí „jen“ protlak, který stojí pár korun...

Další levnou záležitostí je dušený špenát. Osobně mi k němu chutná volské oko a brambory.

Nebo co takhle dušená mrkev? 🙂

Osobně moc nejíme knedle, přijdou mi dražší než těstoviny, rýže či brambor... Navíc v nich nevidím energetický potenciál. Spíš je vnímám jako něco na zaplácnutí žaludku.

Když máme omáčku s masem na dva dny, další dva dny udělám něco jednoduššího např. polévku. Když už polévku jako samostatný chod, tak jí udělám trošku hutnější.

Třeba taková fazolová polévka se sýrem a zakysanou smetanou, valašská kyselica, dýňová polévka s trochou mozzarely, bramboračka s domácími sušenými houbami nebo dělám vývar z kuřecího masa. Většinou používám dvě čtvrtky, které pak oberu, takže polévka je hodně bohatá.

Příloha do polévek

Prostě klasika brambory, těstoviny, opečený chleba... ale taky taková celestýnská nudle je docela fajn. Je to taková palačinka, kde se místo mléka použije olej. Navíc dodá jídlu trochu té domácí poctivosti. Nebo třeba játrové knedlíčky. Jsou sice trochu pracnější, ale polévka je potom o hodně zdravější a játra se dají koupit za pár korun.

Večeře

Večeře může být taková obdoba snídaní nebo svačin či „dojídání“ zbytků od oběda.

Nebo třeba si můžeme ozvláštnit jídelníček a udělat si domácí pomazánku s domácím pečivem. Domácí pizza ze zbytků zeleniny, uzenin a sýrů je taky super.

Nebudu nic zapírat, u nás se jede od výplaty k výplatě. Co je navíc, za to se staví...

Hodně často musím přemýšlet nad tím, co do košíku dávám. Naštěstí jsou základní potraviny pořád cenově přijatelné.

Vlastně ty nejdražší položky z celého nákupu bývají průmyslově zpracované potraviny jako např. mražená pizza, různé jogurtové dezerty pro děti, instantní jídla... nic zdravého, takže i z principu není důvod za to utrácet. Občas holkám dopřeju nějakou radost a koupím montíka nebo pribináček, ale určitě z toho nedělám běžně kupovaný produkt.

Nakupování je dost relativní, protože můžete mít za pár korun jídlo na několik dní nebo nákup za několik tisíc a košík plný pochutinek...

Holky, tento rok jsem si sepsala bojový plán, abych věděla, co všechno mám udělat do štědrého dne, co vše je potřeba stihnout zařídit/uklidit/upéct...

Na každý den mám nějaký program.

Co vy? Všechno stíháte? 

Můj plán je šitý přímo na náš dům, ale klidně se můžete inspirovat.

Na kuchyni jsem si vyčlenila dva dny, protože je v ní nejvíc věcí a odkladových ploch.

Nemáme záclony, takže není co prát a okna jsem myla před osmi týdny....

Samozřejmě vysávání a vytření bude probíhat i mimo vánoční plán🙂

Krásné Vánoce 🙂

Plán na Vánoce 2020

9.12    

Vymyslet bojový plán   

10.12.

 Kuchyně – přebrat špajzku a ledničku, vytřít ledničku, vytáhnout nádobí a utřít police, očistit obklad

11.12.

Kuchyně – vydrhnout troubu, očistit dvířka, vyčistit místo na odpadkový koš a očistit i jej

12.12.

 Chodba – vytáhnout boty z botníku, očistit botník i boty a vrátit zpět, očistit další plochy jako jsou zrcadla a místo na klíč

13.12.

 Obyvák – umýt francouzské okno, vysát pod sedačkou, očistit dvířka od krbu, očistit všechny plochy v tv stolku   

14.12.

Koupelna – umýt kachličky, utřít prach z koupelnového nábytku, poskládat kosmetiku, umýt záchod, vanu, umyvadlo a baterie, vysát za pračkou a sušičkou

15.12.

Úklid ložnice – umýt okna, utřít prach, poskládat oblečení v komodě, vyprat povlečení

16.12.

 Nákup potravin a surovin na pečení cukroví

17.12.

 Pečení cukroví Sárince do školy na besídku

18.12

Dětské pokoje – poskládat hračky, uklidit v komodách, utřít prach, vyprat povlečení

19.12

Budou nám montovat interiérové dveře. Nazdobit stromek

20.12

 Odpočinek

21.12.

 Nákup surovin na pečení cukroví

22.12.

Pečení cukroví

23.12.

 Běžný rychlý úklid a balení dárků

24.12  ŠTĚDRÝ DEN

Termín fast fashion jsem použila v předešlém článku, kde jsem uvedla jeho úskalí. Možná jste již zaslechli termín fast beauty. Je to obdobné jako fast fashion, jen s tím rozdílem, že se používá v oblasti spojenou s kosmetikou, ale o tom možná zase v jiném článku. Tento článek bych chtěla věnovat termínu "fast decoration" který jsem si zřejmě "vymyslela" protože jsem jej ještě neslyšela. Narážím na dekorace, které si pouštíme do našeho domova.

Toto období před Vánoci je na nákup různých dekorací jak dělaný. Na ig, pintu, youtube apod., začali influencieři zdobit vánoční stromky snad ještě dřív než obchodní centra 😀 Stromky a jiné dekorace jsou prostě nádherné - jedna hezčí než druhá.... s ukázkami nazdobených domovů se pojí i tipy na nákupy dekorací většinou doprovázené slevou od daného influ.

Co si budeme povídat, i pro mě je těžké odolávat tuně nádherných dekorací, které bych mohla mít na vánočním stromečku.

Naštěstí jsem se ještě před zběsilým nakupováním, zamyslela, jestli se mi ta dekorace bude líbit i další roky. Jestli to není módní záležitost jen tohoto roku.

Obchodníci cílí na módní výstřelky a nemají zájem o to, abychom dekorace využívali i další roky.  Příští rok bude "in" zase něco jiného.

A neplatí to jen u vánočních dekorací a dekorací na jakoukoliv příležitost. Týká se to i běžných dekorací v domácnosti.

Když jsem zakládala novou domácnost v domečku, často jsem si pokládala otázku, jestli toto chci mít doma, jestli se to hodí k ostatním věcem apod.

Jedna z věcí, které nám v bytě dělali "nepořádek" byly právě dekorace. Dekorace posbírané za několik let právě z těch módních výstřelků a samozřejmě se k sobě vůbec nehodily...

Když už se něco nehodilo "do krámu" bylo mi líto to vyhodit, tak se to prostě "uklidilo" do krabice a šlo to stranou.

Další problematika dekorací je jejich životnost. Tím, že nás obchodníci "nutí" kupovat nové a nové dekorace, jsou ve většině případů dost nekvalitní.

Sama za naší domácnost musím říct, že momentálně nemáme jedinou "IN" věc. Všechny dekorace, co jsem sebou přivezla, mám už roky a věřím, že ještě dlouho budou s námi.  Nehledě na to, že to mnohem víc odráží nás a naše zájmy. Např. necháváme si namalovat obraz s motivem hejna ryb - Jarda je rybář a já mám ráda tématiku moře.

V nadpisu jsem psala "plíživé zlo v našem domě". Zní to docela drsně, ale pokud chceme udržet domácnost "čistou, nepřeplácanou a organizovanou" musíme se zamýšlet nad každou věcí, kterou si pouštíme do domova. Kolikrát jsou dekorace pěkné v obchodě, ale doma to může být úplně naopak.

Šest let jsme budovali náš domek a konečně nastal den D, kdy jsme se mohli přestěhovat. Celé ty roky jsem si říkala jaké to bude. Ačkoliv jsme tento den plánovali a věděli, že nastane, v podstatě jsme se přestěhovali ze dne na den. Zasáhla nám do toho karanténa naší Sárinky, takže jsme si řekli, že když už máme někde být, tak na domečku.  Sbalili jsme to nejnutnější, Jarda převezl manželskou postel a dětskou postýlku, já pár kousků oblečení pro sebe a holky, nějaké jídlo. Na domečku už nějaký základní nábytek byl, sedačka, postel pro Sárinku, nějaké komody a dva psací stoly.

Nevím jestli to bylo stěhování nebo útěk. Z mé strany to bylo nejspíš to druhé. Útěk ze starého bytu. Byt, který byl přeplněný věcmi, které jsme nepoužívali. Dost se to podepisovalo na mé náladě. Nevím jestli dokážu dostatečně vyjádřit frustraci z vlastního domova, kde člověk jen chodí a uklízí a stejně je pořád bordel.

Představte si byt, kde není dostatek úložného prostoru na cokoliv. Vysavač nemá svoje místo a válí v pokojích, které se dovysávaly jako poslední. Pod každou postelí byl úložný prostor nebo několik krabic s věcmi, které jsme nepoužívali. Skříně praskající ve švech. Sušák na prádlo, který neustále zavazel. Vyselo na něm oblečení, které nebylo kam dát a bralo se rovnou ze sušáku. Hračky se válely všude a neměli svoje místo. Maximálně se hodily do krabice někam do rohu. V každém rohu byla nějaká věc - košíček, kytka, nevzhledná soška, židle, igelitka, hračky. Nádobí bylo tolik, že už nebylo kam dávat. Jídelní stůl pořád zasypaný papíry, hračkami, časopisy. 

Byl to byt, kde úklid kuchyně zabral celé dopoledne. Prostě šílené. Když chtěl někdo dojít na návštěvu, půl dne zabral jen základní úklid.. Nedej bože, aby někdo došel bez ohlášení! A co si budeme povídat, při takto složitém systému, ten úklid nikdy nebyl pořádný.

Domov je pro mě hrozně důležitý, proto jsem se dlouhodobě necítila dobře, začalo se to podepisovat nejen na náladě, ale i na zdraví. Prostě psychika úplně v háji. Jediná vidina lepšího "zítřka" bylo stěhování do nového domu. 

Konečně jsme se tedy přestěhovali, nebo spíš jen jsme sbalili ty nejnutnější věci a utekli jsme do domečku. Světe, div se, ale vzali jsme si tak 1/100 z věcí z bytu a v podstatě nám nic nechybí....

Po pár dnech jsem navštívila byt a hned chtěla utéct pryč. Hrozný pocit byl zase zpět. Vypadla jsem z bytu jak namydlený blesk a těšila se na domeček mezi holé zdi.

Na domečku máme tak málo nábytku a celkově věcí, že úklid celého domu zabere max hodinu bez přehánění. Neskutečně si tu lehkost užívám. Už nemám výčitky z úklidu. 

Všichni si mě dobírali, že když nezvládám úklid bytu, tak jak můžu zvládat úklid 2x většího domu. S klidem můžu říct, že je to 100x snazší uklízet dům, který není překrámovaný krámama, které není kam dát.

Nesmím dovolit, aby se náš dům, takto zaplnil věcmi, které nepoužíváme. Věřím, že jsem po předešlé zkušenosti z bytu, na dlouhou dobu vyléčená.

Už týden bydlíme v domečku, který jsme si postavili. Rozhodla jsem se vám napsat krátký příběh o tom, jaká cesta k němu vedla.

Mám o domečku blog  www.stavebni-denik.webnode.cz  nebo fb stavební deník

Byl rok 2013 a nám se narodila naše Sárinka. Asi jako spousta čerstvých rodin jsme i my zatoužili mít nějaký domek se zahrádkou. Tou dobou jsme bydleli v bytě, který byl mojí mamky. 

Začali jsme projíždět různé realitní servery, hledali nějaký pozemek a k tomu firmu na stavbu...Docela nehezké probuzení bylo, když jsme zjistili, kolik stojí m2 stavebního pozemku a nechat si postavit dům byla další utopie. Ještě dopíšu, že jsme měli oba dva kapsy prázdné nebo vysypané, to je tak, když jsme měli jeden plat a rodičák...

Vzdávat jsme se nechtěli, tak jsme hledali domek k rekonstrukci. Stálo nás to půl roku hledání. Za tu dobu jsme naši jeden domek, který by přicházel v úvahu, ovšem banka nám zamítla hypotéku. 

Nějaký měsíc jsme přestali hledat, ale ta touha po vlastním kusu "přírody" tam pořád byla.

Začali jsme uvažovat nad celoročně obyvatelnou chatou. U chat v chatových oblastech byl ovšem problém a to ten, že kolikrát nebyla k chatě dovedena voda nebo jiné sítě a přístup byl po nezpevněné cestě, což u bydlení je fakt nežádoucí.

Už ani nevím, kdy jsme dostali myšlenku koupit dům k demolici a tím získat pozemek.

Jeden takový inzerát na domek k demolici, se nám furt nabízel na sbazaru, ale nevěnovali jsme mu pozornost. Jenou jsem na něj klikla a řekli jsme si, že se pojedeme podívat. Cena za dům byla 185tis... 

Na tom domku už opravdu nebylo, co ukradnout, proto prohlídka byla bez prodávajícího. Klíče byly pod rohožkou. Možná to nebyla prohlídka, ale spíš urbex. 

Za ty prachy.... byla to naše jediná možnost, jak mít něco svého a od čeho se moct odpíchnout.

Půjčila jsem si na něj přes buřinku u spořky.

Potom nastalo dlouhé období svépomocného bouraní, odvážení bordela dodávkou, víkendy plné špíny a zhuntovaného těla.

V říjnu 2016 jsme vyjednávali s projektantkou projekt na rekonstrukci těch zbytků a nastalo další bourací období než jsme v lednu 2018 získali stavební povolení. V meziobdobí, konkrétně září 2017 jsme získali hypotéku. Už jsme neměli tolik prázdné kapsy resp. měli jsme oba práci. 

Nakonec jsme se domluvili se stavebním úřadem, že dům půjde dolů celý.

Velikonoční pondělí 2018 padla první taška a my začali s kompletní demolicí. O dva měsíce později začala stavba samotná vylitím základových pásů...

Říjen 2020 bydlíme v novostavbě

🙂

********************

Věřím, že hodně lidí zajímá otázka hypotéky. Brali jsme si jí za pět dvanáct, kdy byly podmínky ještě nakloněny k normálním lidem.

Měli jsme dva platy. Dohromady cca 50tis měsíčně...

Hypotéka je na částku 2 mil 1tis se splátkou 8tis plus 800kč pojištění.

Brali jsme si v průběhu stavby ještě 300tis klasickou půjčku, protože peníze nestačily.

Plus jsme dostali od rodiny 300tis

*********************

Pokud máte nějaké otázky, klidně se ptejte 🙂

Mám tu pár věcí, ať už po holkách nebo svoje, které bych mohla darovat. Můžu napsat takový ten typický inzerát "daruji někomu ve složité situaci" a budu očekávat, že se ozve někdo, kdo opravdu nemá peníze, protože je na vše sám, nebo přišel o práci apod. 

V podstatě na tom vyděláme oba dva, já dobrým pocitem, on věcmi zadarmo.

Ovšem jaká je realita, že se ozve člověk, který je na tom opravdu špatně nebo si na chudáka jen hraje...?

Možná je lepší na to ani nemyslet. Prostě darovat a nepídit se po detailech. Do té doby než se darované věci objeví na bazarovém serveru za nemalé peníze, nebo zjistíš, že jsi daroval věci člověku, který se na fb prezentuje s "nakousnutým jablkem" v ruce.

Jistojistě existují lidi, kteří jsou na tom bídně a nemohou s tím nic moc dělat. Potom jsou tu lidé, kteří jsou na tom bídně, ale je pro ně jednodušší si na chudáky hrát, než s tím něco dělat. Těch bude drtivá většina...

Výměna manželek je toho poměrně velkým důkazem. Tam je ve složité životní(finanční) situaci kde kdo, ale hlavně že mají plné popelníčky.

Onehdy jsem viděla, jak na tv nova, jak nadace nova předávala (potřebné) mamince počítač pro děti na distanční výuku. V pozadí na parapetu popelníček...

Nic proti kuřákům, ale když už si kuřák hraje na chudého, tak je něco špatně.  Osobně vnímám cigarety, jako měřítko toho, kdo je opravdu chudý. Když má někdo na kuřivo, měl by mít i na ostatní potřeby. Ovšem realita je opačná "i kdyby nebylo na chleba, na cigarety bude vždy"

V ČR je odhadem sto tisíc dětí žijících v chudobě nebo se uvádí, že každé desáté dítě nemá na obědy ve škole.

Pořádají se různé potravinové sbírky, vybírají se příspěvky na obědy pro děti atd., ale je opravdu tolik lidí v "háji" nebo se jen podporuje lachtaní nemoc????

Máme za sebou první měsíc školní docházky. Kroužky, veškeré pomůcky, SRPŠ a obědy zaplaceny. 

Každý školák potřebuje krom papučí, aktovky a penálu třeba věci na výtvarku tj. nůžky, pastelky, vodovky, štětce, kalíšek na vodu, plastelína, podložka, lepidlo,  barevné papíry a kufřík na všechny tyhle věci.

Dále jsme kupovali desky na sešity, pořadače na čísla a písmena.

V neposlední řadě jsme museli koupit i papíry do tiskáren, toaletní papír, ubrousky, kapesníčky a mýdlo.

Poslední věc byly cvičky.

Není toho málo, ale čekala jsem to horší. Za tyto věci jsme dali cca 3500kc

Další položky k zaplacení byly:

Jídelna - nabití kteditu 1000kc

SRPŠ - 300kc

Třídní fond - 200kc

Družina 900kc

Kroužek 100kc

Dohromady nás prvňáček stál 6000kc. Jako nárazový výdaj je to dost, ale v drtivé většině se jedná o položky, které lze koupit v průběhu roku, což dost zjednoduší pořizování a ulehčí finanční zátěž v září.

My jsme měli aktovku, penál a pytlík na papuče koupené už rok dopředu 😊

Za sebe tedy doporučím, kupovat věci během roku a těsně před zahájením školy koupit jen papuče a boty na tělocvik. 

Tolik asi k ceně prvňáčka...😊

Jak jste na tom vy s výbavou pro prvňáčky? Ovlivnilo to nějak váš rozpočet? Dělali jste nějaké kompromisy v pořizování výbavy? ❤️

Plast je tu s námi už víc jak sto let. Je to úžasný materiál, díky kterému máme plno věcí dostupných a lacinějších než kdyby byly vyrobené např. ze skla.

Plast (pokud je ovšem kvalitní) slouží dobře a dlouho.

Ovšem, když se plast dostane k moci, tak panuje velmi nemilosrdně.

Když se rozhlédnu po bytě, co všechno je z plastu, tak musím říct, že je to opravdová většina věcí. Klávesnice, na kterou zrovna píšu, nevyjímaje...

Jak jsem již psala výše, plast musí být kvalitní a to není vůbec žádná samozřejmost. Opravdu nás obklopují výrobky z plastů, které můžou být zdravý nebezpečný např. bisfenol A (BPA). Občas to vídáme na hračkách nebo dětském nádobí. Tato sloučenina ovlivňuje mimo jiné i funkci štítné žlázy, což fakt nechceme....

Když jsem shlédla dokument na youtube, rozhodla jsem se, že ve své domácnosti omezím plasty, co to jen půjde a nahradím je přírodními materiály jako papír, kov, dřevo, sklo... 

https://www.youtube.com/watch?v=H3kxKVx72_k

I když plast považuji za pomocníka, tak tu platí pořekadlo "všeho s mírou" nebo "dobrého pomálu". To platí především pro jednorázové plasty, což je opravdu velké nebezpečí jak pro nás tak pro přírodu. Když už chceme plast využívat, tak z něj nedělejme spotřební zboží a využívejme jej co možná nejdéle. Já si taky občas koupím pití v petce, když už není zbytí, ale vezmu jí domů a ještě jí třeba několikrát použiju. To samé pytlíky a igelitka... Snažím se vyhýbat jednorázovým plastovým příborům, brčkům... Teď jsem nahradila houbičku na nádobí lufou. To co stojí za zvážení a co my maminky dost řešíme, jsou hračky. Možná stojí přehodnotit kvalitu hraček před kvantitou a vyprdnout se na kupování drobností z pochybných plastů.

V dnešní době jsou obchody plné miliony různých druhů zboží, aby ukojili naše touhy po nakupování a my měli (zdánlivou) radost, že si můžeme vybírat z padesáti druhů chlebů a stovky druhů jogurtů aj. a toto všechno je baleno v plastovém obalu ze kterého uděláme během chvilky odpad. Recyklace nás spasí jen v malém procentu.

Tady je opravdu jediná možnost a to omezit používání plastů a nepodléhat konzumu. 

Naše peněženky mají sílu volit!!!

Věřím, že spousta z nás má radost, když někde v obchodě udělá dobrý kauf. 

Třičko za 99 Kč  - bomba cena. Za takové peníze jej nemá ani cenu zkoušet a rovnou jdu k pokladně a až doma zjistím jestli mi bude nebo ne.

Nejlepší jsou low cost obchody jako pepco, kik, primark...  tam vždy nakoupím tak levně, že se mi ani nevyplatí vytahovat šicí stroj nebo dokonce kupovat látku...

Čirou náhodou jsem narazila na pojem "fast fashion". Pátrala jsem po tom, co to znamená a nestačila jsem se divit, jak slepá, hluchá a naivní jsem byla... Na YT je plno dokumentů, které mi otevřeli oči.

Já se sice raduji, že mám tričko za pár korun, ale za výrobou toho trička je člověk, většinou žena, která dělá za hrstku rýže, v hrozných podmínkách a za minimální mzdu.

Nejen to....

Praktiky velkých oděvních podniků nás doslova nutí kupovat další oblečení, protože jej naschvál vyrábí z nekvalitního materiálu, které vydrží pár vyprání, takže to dopadá i na ekologii.

Taková masivní výroba oblečení má dopad, jak při výrobě, protože oděvní průmysl je 2. nejšpinavější hned za ropným průmyslem, tak i při likvidaci, jelikož tolik tisíc tun oblečení není v podstatě kde uplatnit, tak se prostě hodí na skládku.

Přehodnotila jsem svůj styl nakupování. V podstatě mě to ani netěší chodit do obchodů, které máme běžně naservírované v obchodních centrech. Když už do takového obchodu jdu, tak si koupím to, co opravdu potřebuji, vím, že budu nosit déle bez ohledu na módní trendy a je z kvalitnějšího materiálu. Nepřipouštím si slevové šílenství nebo emocionální nakupování.

Taky jsem využila na nákup obleční trh s ručně dělanými věcmi - věřte, že tohle oblečení má úplně jinou atmosféru než třeba věc z CaA, byť je to trošku dražší.

Další možnost, jak omezit fast fashion, tak nakupovat přes bazar, second hand nebo swapování, popř. se zaměřit na udržitelnou módu a v neposlední řadě kupovat od místních výrobců oblečení a bot...

Některé věci, jsou tak levné a prodejcům se i tak vyplatí na ně dát ještě další slevy, ale co za tím skutečně je?

Pokud by vás zajímala tahle probelmatika, tak doporučuji youtube kanál Natalie Pažická

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč třeba slavní lidé propadávají drogám, bohatí lidé nejsou spokojení a některé maminky na mateřské nebo rodičovské dovolené nejsou šťastné atd.?

Ono totiž není všechno zlato, co se třpytí...

Sama za sebe můžu říct, že být s dětmi doma, je pro mě jedna z nejtěžších věcí, co jsem kdy dělala.

Být s dětmi doma přece zní, tak krásně... Žádný šéf, volný čas, hraní, chození do kavárniček, odpolední šlofíček s dětmi atd. Takhle to může působit na lidi, kteří neví, co to může skutečně obnášet, proto taky jsou maminky dost ohrožené k vyhoření nebo i k alkoholismu...

Můj rodičák vypadá následovně: mám nad sebou tři věčně nespokojené šéfy, kteří bojkotují veškerou mojí snahu, směna trvá od šesti ráno do půl desáté večer plus ještě jedna až dvě noční, osobní zábava se smrskla na poslouchání podcastů při vaření nebo uklízení, osobní činnosti jako je třeba sprcha si musím plánovat dopředu, chození ke svým lékařům odsouvám na neurčito...

Nejvíc asi bojuji s jednou věcí a to zvyknout si na to, že dělám spoustu činností a zbytečně - obědy, které nikdo nejí, úklid, který nevydrží do druhého dne, čisté oblečení je hned špinavé...

Už jste někdy slyšeli o tzv. sisyfovské práci? Tohle přesně vyjadřuje mojí snahu a čas, který já věnuji a bohužel to nikdo neocení, což je hodně frustrující...

Jasně, někdo určitě namítne "počkej, až budeš chodit do práce"... Je mi to jasné, že k péči o děti, domácnosti ještě přibude třetina dne strávená v práci plus cestování s dětmi do škol a školek. Zase na druhou stranu budou holky, trošku větší a rozumnější, nebudeme spolu trávit tolik času, takže se budeme o to víc na sebe těšit, doma nebudeme trávit tolik času tím pádem nebude tolik nepořádku a odpadne i obědové vyvařování... 

Ale ne i přesto všechno se do práce netěším a snažím se najít pozitiva i na rodičáku. Zřejmě budu muset změnit zaběhlý systém "máma dělá vše" a nechat trochu péče i na muže. Věřím, že nechat na muži takové ty večerní rutiny jako je koupel, čištění zubů a uspání dvou starších, by mi neskutečně pomohly, abych alespoň měla k večeru trochu víc času na sebe i když Leuška mě ještě dost vyžaduje.

Klidně mi do komentu napište s čím nejvíc bojujete vy?  Nebo na co z éry "dovolené" nerady budete vzpomínat /už vzpomínáte/?