Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
mariegroth
13. lis 2020
754 

Co bych příště udělala jinak...

Často vzpomínám na své těhotenství a snad ještě víc na ten čas po porodu a celkově na Maverickův první rok života. Na svůj první rok jako maminka. Jak jsem se poučila... Co jsem tehdy udělala “špatně” a jaké “chyby” už bych nechtěla zopakovat. Dala jsem to do uvozovek, neboť je to subjektivní a vlastně kvůli jistým přešlapům a omylům jsem chytřejší a poučená pro případné druhé dítko.Možná se v tom najdete a budete se mnou v mnohém souhlasit a třeba také nesouhlasit. A co bych příště udělala jinak?

INFORMOVALA BYCH SE O ČTVRTÉM TRIMESTRU

 V naší společnosti se hodně soustředíme na těhotenství a není tedy divu, že prvorodička se může cítit ztracená v tom, co přijde PAK. Méně bych se soustředila na to, jestli je moje dítě velikosti mrkve nebo brokolice, a raději bych si našla kurz, který připraví rodičku na šestinedělí a i dobu po šestinedělí. Možná jste slyšely termín čtvrtý trimestr (první cca 3 měsíce), což je pro spoustu rodičů náročná doba, kdy se mohou objevit potíže s kojením, bříška, spánková deprivace, baby blues, úzkosti, deprese a atd. Ono je teda pravda, že ani ta sebelepší příprava vás nemůže dokonale připravit, ale prostě mohla jsem udělat víc. Asi jsem tenkrát měla pocit, že to nějak zvládnu, že těhotenství je ta nejtěžší doba....no, dobrý směji se s vámi. Hlavně bych se informovala mnohem víc v oblasti poporodní deprese a neřikala bych si, že já přece budu v pohodě, že se na miminko těším a mě se to netýká...

ZAKÁZALA BYCH NÁVŠTĚVY

Ještě jsem ani nebyla převezena na pokoj po císaři a už na mě u dveří čekala návštěva. Ano, svolila jsem k tomu, dnes bych si ten první den s novým miminkem užila jen ve třech - já, manžel a miminko. Už bych se nechtěla s nikým dalším dělit o PRVNÍ den na světě našeho dítěte. To samé doma. Tady se často lidé tak nějak sami pozvou a chtějí se podívat na miminko. Což chápu, ale pamatuji si, jak jsem měla stres z toho, že to dítě nekazí, nebudou mu umět držet správně hlavičku a atd. Cítila jsem se tak nějak povinně na tom gauči sedět a tlachat s návštěvou, i když jsem chtěla být zalezlá v pokoji a odpočívat s miminkem.

ODPOČÍVALA BYCH, KDYŽ NOVOROZENĚ SPALO

Záměrně neříkám, že bych spala, když dítě spí. Někdy ten spánek prostě nepřicházel. Pamatuji si, jak jsem ale vytírala podlahu, prala prádlo a vařila, když malý Maverick spinkal. Měla jsem potřebu všechno stihnout, přestože jsem vlastně chtěla zavřít oči a jen tak vypnout. Příště mi bude stav mého domu tak nějak jedno, protože to FAKT není důležité. Už jsem nakousla ty návštěvy. Když se můj muž vrátil zpět do práce po otcovské dovolené (v jeho případě pět týdnů), lidé mi nabízeli, že mi třeba uklidí, uvaří, vyperou. Bylo mi trapně a odmítala jsem to. Od té doby jsem se ale poučila a nabídla stejné "služby" novopečeným maminkám, kterým to pomohlo a ulehčilo den. A mně to udělalo radost, že jsem jim mohla pomoc. 

JEDLA BYCH LÉPE

Přiznání...kila po porodu jsem shodila rychle a shodila je nezdravě. Neměla jsem chuť jíst. Uvařit jídlo byl nadlidský úkon. Dnes si říkám, že jsme si měli ledničku naplnit ovocem, které jsme už předem naporcovali, udělat jídlo do krabiček, případně objednat z restaurace zdravé, chutné a výživné jídlo. Už bych nežila na kávě a “co se uloví”. Tohle bude úloha pro mého muže, kdy já budu krmit miminko a on zbytek rodiny. Také bych neflákala pití vody a vitamíny. 

NEZPOCHYBŇOVALA BYCH SVOJE ROZHODNUTÍ

Dávat maminkám rady a to ještě nechtěné jistě k mateřství patří. Často jsem slyšela rady, které si navzájem odporovaly. Měla jsem pocit, že ať dělám co chci, tak si stejně na tom někdo něco najde. Např. nepoužívej dudlík, to je pak pro ně zlozvyk VS. používej dudlík, je to prevence proti SIDS. Přitom pořád se opakuje, jak je každé dítě jiné, tak je logické, že i každá maminka je jiná. Spousta žen cítí, co by měly dělat, ale bohužel tlak společnosti je často zvyklá. Jsem alergická na věty: "Za nás se to dělalo takhle. Vy jste také dostávali xyz a nic se vám nestalo. To takhle nesmíš dělat, poslouchej mě, já jsem vychova (doplň číslo) dětí."

NESTRESOVALA BYCH SE TOLIK SPÁNKEM PŘES DEN A REŽIMEM 

Maverick spal poměrně dobře přes noc, samozřejmě nebylo to vždy konzistentní, prošli jsme si spánkovou regresí/progresí. Ovšem jakmile přišlo na spánek přes den, tak jsem byla jako posedlá rutinou, která sice fungovala, ale také mě v mnohém stresovala. Plánovala jsem si den podle jeho spánku, bála jsem se někam jít, aby mi náhodou neusnul v autě, vždyť přeci MUSÍ spát doma. Byla jsem jako na trní, když třeba vynechal jeden odpočinek nebo spal méně či déle. Hned jsem zpanikařila a bála se, že nám to rozhodí noční spánek. Ačkoliv nemám nic proti rutinám, spoustě rodinám to takhle vyhovuje, že mají zaběhnutý režim, tak občas z toho vybočit není žádná tragédie. Když rutina, tak flexibilní. Po několika měsících jsem z toho slevila a dost se mi ulevilo. Moje náplň dne potom nebyla jenom o spánku a jeho režimu.

NEŘEŠILA BYCH TOLIK (NE)KOJENÍ

Věčné téma, že. Nemám úplně úspěšný příběh o kojení. Tenkrát mi to sebralo tolik energie, hrozně jsem si všechno vyčítala. Věta “proč nekojíš?” by měla být snad zakázaná. Do budoucna si dávám závazek o krmení dítěte vůbec nediskutovat. Druhé dítě bych chtěla kojit z prsu, ale také vím, co mi to udělalo se psychikou a ne nadarmo se říká, že spojené matky mají spokojené děti. Vlastně mi přijde, že my ženy řešíme tak strašně trápení z kojení, protože někdo jiný nám do toho mluví a říká nám, co máme dělat.

DĚLALA BYCH ROVNOU METODU BABY LED WEANING

Baby led weaning, BLW nebo jídlo do tlapky jsou tři různé názvy jedné věci. Pokud jste o tom neslyšela, tak je to metoda krmení dětí, která je založena na tom, že se přeskakují pyré a kašičky a rovnou se jde na větší kousky jídla (vařená mini karotka, brokolice, měsíček avokáda a atd.) BLW jsem původně chtěla dělat hned, pak jsem ale zaváhala a začala dělat pyré jako na běžícím páse. Kéž bych svému dítěti věřila, že zvládne BLW. Nic proti klasické kašičkové metodě, ale když jsme začali dělat BLW tak sice byl větší nepořádek, ale vlastně se mi líbilo, že to jídlo zkoumá, přemýšlí o tom a sám se i krmí. Navíc, jídlo v prvním roce je příkrm k mléku a ne jeho náhrada, takže vlastně není TAK důležité to dítě nakrmit normálním jídlem, mnohem důležitější je se seznámit s jídlem a jeho texturou. 

PŘESTALA BYCH SE SROVNÁVAT S OSTATNÍMI 

Asi je to opět takové “postižení” nás maminek, že si neustále myslíme, že ta druhá má lépe srovnanou domácnost a všechno stíhá. Jenže pak člověk vidí, jak jsme každá v jiné situaci. Někdo má třeba víc hlídání, paní na úklid, dítě, které se samo zabaví a atd. Realita je taková, že moje dítě nebude malé věčně a teď je to více či méně o hraní a neustálé pozornosti a jednou budu mít čas na další věci. Někdy strašně moc přemýšlím o zítřku a stresuji se tím, co musím zvládnout. Být matkou v domácnosti je ale práce na plný úvazek a není to žádná flákačka. 

A co vy? Co byste udělaly jinak? Z čeho jste se poučily?

Tady s mužem sfoukáváme svíčku na Maverickově dortu. A vlastně to bylo i tak pro nás. Přežili jsme ve zdraví první rok jako rodiče.

#drbrowns

#drbrowns_clanek

Já už druhé mimčo mám a je to přesně jak říkáš .... U prvního bych se lépe připravila na dobu po porodu a hlavně na kojení, u prvního jsem si naivně myslela,dám prso a tečka hahaha,tak to opravdu nešlo a Honzík byl na UM, u Lucinky by to dopadlo podobně,ale já to nevzdala a kojim a miluji to .... Pak bych se vykašlala na srovnávání s ostatními, po kojení přišly otázky - kojim jen z jednoho,neměla bych z obou stačí ji to atd....
Návštěvy - Lucinka se narodila v době covidu a byly hodně omezené návštěvy v nemocnici a mě to taaaak vyhovovalo, u prvního se k nám každý nakvartyroval a mě to hrozně psychicky deptalo.... Teď jsem řekla,že to tak nechci ...
A odpočinek - dělala jsem to samé - malý spí,honem uklízet 🤦 u Lucinky jsem dělala první týden to samé - honem uklízet a to jsem byla též po CS, teď na úklid prdím,už to pro mě není priorita s klidně si s dětmi taky lehnu .....
První měsíce u Honzíka jsem byla strašně ve stresu,škoda,že člověk nemá ty zkušenosti už i u prvního 🙂 🙂

13. lis 2020

Ja si po nejaky dobe rikala ze uz nechci aby k nam moje mamka chodila kazdy den v sestinedeli a jen tak kecat kdyz sem byla desne unavena. Malou sem ji nechtela dat protoze sem se tak nejak divne bala... ted u druheho se zas tesim ze ji dam starsi a s miminkem budu odpocivat, a kdyz k tomu prinese jeste neco na zub tim lip :D

13. lis 2020

Moc se mi libi tvoje napsana myslenka, ze prikrmy do toho jednoho roku jsou “jen” doplnek k mleku. Musim rict, ze mi upenlive vareni zeleniny a masa a pocitani gramu a porci lezlo na mozek a bralo spoustu energie. Nerikam, ze priste bych nevarila! Varila a moc rada. Ale s vetsim nadhledem a mensi křečí.
Syn zase dobre spal (spi dosud) pres den a noc tak nejak prezijeme, takze podruhe bych spala s nim, protoze jsem byla fakt fyzicky vyrizena.

Dekuji ti za tvoje clanky! Pises moc hezky, zajimave, neotřele, ctu je vzdycky moc rada 😊

13. lis 2020

@mariegroth Moc hezký článek Maruško. Já se zařekla, že u druhého si zachovám nad tímhle vším nadhled. Budu dělat všechno, tak jak chci a cítím já... A věřím, že díky tomu nám půjde všechno líp a hlavně bez nervů❤

13. lis 2020

Mluvíš mi z duše. Jen ty návštěvy jsem zvládla zatrhnout. I když... pustili nás z porodnice na Štědrý den. Takže večer u nás babičky a děda, večeře, stromeček. Jak já chtěla, aby už všichni vypadli a my tři zalezli do ložnice a odpočívali.
A ten čtvrtý trimestr... To je naprosto přesné, jako bys psala o mě. Těhotenství a porod jsem měla nastudováne... a přitom to skoro nejtěžší bylo pak.

13. lis 2020

Moc pěkný článek 👏 Já mám štěstí, že mám na prvním místě SEBE, což někdy působí namyšleně, ale umožnilo mi to už s prvním dítětem nedělat ústupky kvůli ostatním (žádné návštěvy, žádný úklid, vařil muž - skoro celý první rok 😁 , BLW jsme jeli i přes údiv některých členů rodiny, ignoruji nevyžádané rady a dělám si to po svém... 😉 ). Takže fakt přemýšlím, co bych udělala jinak 🤔 Po porodu bych šla za pár hodin domů a nebyla v porodnici 3 dny jako poprvé, to je asi jediná zásadní věc 😊

13. lis 2020

U druhého dítěte je člověk tak nějak víc v pohodě a už prostě ví, náročné to je pokaždé. A proto by si to každá maminka měla udělat tak jak chce ona a nikdo by ji do toho neměl kecat a respektovat to ;)
A i když u prvního byly nějaké ty “chyby” člověk to udělat v tu chvíli jak nejlépe uměl a co bylo v tu chvíli to nejlepší a hlavně si to nevyčítat. “Chyby” totiž budou pořád, člověk se učí celý život a hlavně nejsme roboti 😀

13. lis 2020

Myslím, že u druhého budeš mít vše víc na pohodu, protože už budeš vědět. Ale taky pozor na to, že spousta předsevzetí, která sis teď dala, nebudou realizovatelná, protože budeš k tomu miminkit ještě druhé, které budeš muset zaopatřit, takže to nebude úplně srovnatelné. Ale obecně asi můžu říct, že druhé je už tak nějak automatika, a to i přesto, že je to naše druhé mnohem náročnější než bylo to první.

13. lis 2020

Z toho co pises, jsem mela akorat to jidlo uplne stejne. Kojeni mi slo a jde stale, rodinu mame daleko, kamaradi ctili sestinedeli s posvatnou hruzou stejne jako ja 😀 Rachel z pratel se docetla v knize "spi kdyz spi dite", tehdy jsem usnula do 2 minut s malou.. 6nedeli jsem mela opravdu nadherne.
Co bych udelala jinak, zjistila si, jak vlastne probiha porod-to uz ted teda vim. Ale tehdy jsem nic dopredu nestudovala, abych se nestresovala. A zjistila bych moznost ulevnych prostredku v dane porodnici. Vedela jsem jen o epiduralu, a ten jsem nechtela, kdyz to nebude fakt nutne. Tak jsme pak resili az primo v akci, at mi proboha "neco" daji.

13. lis 2020
mariegroth
autorAMBASADORKA

@zdenina22 To jo, zkusenosti jsou proste neprenositelne 🙂

13. lis 2020
mariegroth
autorAMBASADORKA

@triskova_v Hodne lidi proste rychle zapomene, jak je clovek uplne oddelany v tom sestinedeli.

13. lis 2020
mariegroth
autorAMBASADORKA

@1lenuska1 Dekuju, moc si vazim takove pochvaly. Ja bych vseobecne moc to jidlo tak neresila. Hodne maminek se treba tesi, ze jakmile zacnou deti jist normalni jidlo, tak budou dele spat, coz je dokazany mytus, nebo ze si odpocinou od kojeni/krmeni z lahve. Pak mi prijde, ze deti dostavaji jidlo zbytecne brzy, pediatri take na to tlaci. No, ale kazda delame podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi.

13. lis 2020
mariegroth
autorAMBASADORKA

@michaelllas Dekuju 🙂 Kdy mas termin porodu, jestli prozradis?

13. lis 2020
mariegroth
autorAMBASADORKA

@antiquecz Tak to si opravdu neumim predstavit prijit z porodnice a slavit normalne Vanoce. To te obdivuju

13. lis 2020
mariegroth
autorAMBASADORKA

@monny3 Vim jak to myslis. Pokud jsi spokojena ty, je spokojena cela rodina.

13. lis 2020
mariegroth
autorAMBASADORKA

@lulucina1 Presne tak.

13. lis 2020

@mariegroth Bylo to opravdu dost o premahani. Já i manžel bychom nejraději jen zalezli pod deku, vzali malou k sobě a odpočívali. Asi nebýt babiček a dědy, tak bychom Vánoce oslavili takhle a byli bychom o hodně víc spokojení. Takhle jsme nasadili úsměv a zatli zuby. Přišla jsem si ten den jak v mlze...

13. lis 2020
mariegroth
autorAMBASADORKA

@malenka3 To mas samozrejme pravdu, presto si dovolim tvrdit, ze treba tchyni k nam po porodu nepustim. Ani pomoc s Maverickem. V porodnici do me hustila, ze urcite ten cisar tolik neboli, pak kdyz prisla pomoc, tak rekla, ze pomaha memu muzi a ne mne. Takze uz ted mam rozhodnuto, ze budu mit post partum dulu nebo nejakou mommy help a Maverick take bude pravdepodobne ve skolce. Proste uz ted vim, ze tohle byl dalsi stres s tchyni a na to uz nemam.

13. lis 2020
mariegroth
autorAMBASADORKA

@pavlinar To mas pravdu. Ten porod je fakt takova velka neznama

13. lis 2020

@mariegroth krasne napsane! Opravdu se clovek s ditetem hodne nauci. I o sobe. A kdyz ma vedle sebe toho spravneho partnera, coz tvuj muz vypada, ze rozhodne je, tak tyto spolecne zazitky vas posiluji, neprijde ti?

A je mi lito tvych prozitku s tchyni. Kdyby mi nekdo nabehl do porodnice a komentoval silu me bolesti, asi by neodesel po svych 🙂 a ta "pomoc" pote, to uz je jenom tresnicka na dortu.
U druheho bylo lehci to, ze clovek vi, do ceho jde. Ja mela planovany cs, v den cs byl se synem nas dobry kamarad u nas doma, manzel byl se mnou a kdyz ja na jip, vzal si od sestricek malou a byl s ni. Domu sel az vecer a od druheho dne byli se mnou a malou cele dny na pokoji, meli jsme velky soukromy pokoj a bylo to pred covidem, takze nevim, jak je to ted. Zadne babicky ne, nikoho ciziho jsme nechteli, dulezite pro nas bylo se szit co nejdriv ve ctverici. Povedlo se, druhy cs a rekonvalescence 100x lepsi nez po prvnim, vse ostatni take, deti se miluji snad od prvniho dne (klepu at jim to vydrzi).
Ale u druheho prichazeji nove vyzvy, ktere u prvniho nejsou, pramenici proste z faktu, ze jsou 2. Je to vzdy neco, ale stoji to za to, kazdopadne!!

14. lis 2020
mariegroth
autorAMBASADORKA

@janedv Dekuju 🙂 Mas pravdu, ze ty “spatne” chvile nas udelaly silnejsi. Sama jsem zvedava, Jake to bude podruhe jine

14. lis 2020

Hezký článek 🙂.
Prcka jsem na spaní pevně zavinovala, to už dělat nebudu, dospěla jsem k tomu, že je pro něj lepší, když se může volně hýbat a nenaučila jsem ho na dudlík, v případě druhého dítěte bych s dudlíkem ráda vytrvalá a dávala ho.
A pokud bych měla pocit, že by mi to pomohlo, navštívila bych po porodu psychologa. Porod a to, co následovalo, mě hodně semlelo (teď zpětném vím, že o tolik nešlo, ale v tu chvíli jsem to brala jinak), ale snažila jsem se tvářit hrozně statečně a nad věcí a nevzpamatovala jsem se z toho pořádně do teď, když na to období myslím, je mi hodně úzko a v podstatě to je jediný důvod, proč váhám, jestli jít do dalšího dítěte.

26. lis 2020

Udělala bych jinak hlavně to, ze bych jela do porodnice fakt až na poslední chvíli, ale láká mě porod doma. Určitě co nejdřív pryč, takže ambulatni porod. Pobyt na 6N mi fakt nic nedal, naopak spis vzal. Už bych tolik nečetla tragicky příběhy, nemoci co všechno se muže stát. Zkusila bych kojení, ale když by to neslo, nehrotila bych to, neprekonavala bych se přes bolest. No a taky bych neměla těch milion bodycek a kravovin. :D

26. lis 2020
mariegroth
autorAMBASADORKA

@lvl16 Dekuji 🙂
My matky se proste casto musime tvarit statecne. Preji ti, at je to priste lepsi, pokud se rozhodnete jit do druheho ditete

26. lis 2020
mariegroth
autorAMBASADORKA

@95newmommy2020 Znam nekolik zen, ktere rodily doma v bazenku 🙂 Milion bodycek...to znam :D

26. lis 2020

Nádherné napsané 👍.. já už to podruhé mám za sebou před dvěma lety) a především jsem asi přestala tolik věcí řešit a hrotit, dala jsem víc na svou intuici a daleko víc jsem si ten začátek užila a hodila se do pohody.

26. lis 2020

@mariegroth Hezké zamyšlení, zkusím se taky zamyslet nad tím, co píšeš. Já toho asi nemám tolik, čeho bych vyloženě litovala, snad jen toho, že jsem nenosila malého v šátku hned od narození, ale bohužel kvůli okolnostem to nedopadlo. Myslím, že vše okolo prvního miminka je nádherné v tom, že je to poprvé a má to svoje kouzlo, to jsem už podruhé neměla čas tak vnímat, ale zase je to podruhé super v tom, že už víme, do čeho jdeme a děláme ty věci přirozeněji, máme ty zkušenosti, které nás posunou.

INFORMOVALA BYCH SE O ČTVRTÉM TRIMESTRU - rozhodně, mělo by se o tom více mluvit, tento termín jsem se dozvěděla až pár měsíců po narození druhé dcery a u ní to naprosto sedělo, první tři měsíce pláč - řev a pak najednou změna a úplně jiné dítě, neuvěřitelné, ale pochopitelné a uklidňovalo mě to, že vše je jen období a vše musí přejít. U kamarádky totéž, tak jsem ji uklidňovala, že to určitě přejde.

ZAKÁZALA BYCH NÁVŠTĚVY - s těmi jsem problém neměla, teď naposledy jsem měla rychlý porod, odešla jsem po svých ze sálu, přišly za mnou dvě kamarádky, bylo to fajn rozptýlení, odcházela jsem dokonce dříve, ale naprosto chápu, že po náročném porodu je to jiné. Moje kamarádka měla hrozně těžký porod a nechtěla, abych dorazila, i když ona za mnou po každém ze tří porodů byla. I když si vzpomínám, že po sekci, kterou jsem měla ve 23.t., za mnou přišla kamarádka a byla jsem moc ráda, aspoň mě po ztrátě miminka rozptýlila, předtím chvíli ještě jedna, která tam byla na kontrole a doporučila mi nechat si udělat otisky nožiček, což je hezká památka.

ODPOČÍVALA BYCH, KDYŽ NOVOROZENĚ SPALO - o to jsem se snažila, nepořádek mě nikdo příliš netrápil, únava byla prostě silnější, hlavně večer jsem chodila spávat se slepicemi. 😀

JEDLA BYCH LÉPE - v tomto jsem se nikdy nešidila a začala jsem vlastně vařit, což je dnes můj velký koníček. Hrozně jsem si užívala období, u obou zhruba mezi 4-6 měsícem, kdy jsem měla pár kg pod původní váhou a jedla jsem hrozně moc. Podle paní doktorky z novorozeneckého jipu po prvním porodu je kojení výdejově jako práce horníka a já měla to štěstí, že jsem mohla jíst hodně a kila šla dolů.

NEZPOCHYBŇOVALA BYCH SVOJE ROZHODNUTÍ - těch rad je opravdu hodně a poprvé vše náročné, ale uvědomila jsem si celkem brzy, což je moje jediná případná rada, že mateřský instinkt ženu nikdy nezklame!

NEŘEŠILA BYCH TOLIK (NE)KOJENÍ - je to někdy boj, ale stojí za to, já to u prvního našeho nedonošeného nakonec vybojovala, u druhé už bylo vše jednodušší, nějak jsem si nepřipouštěla, že by to nešlo, těch rad je také hodně a ne každá kvalitní. Každopádně je to úžasné a krásné, i když někdy náročné a vyčerpávající. Stojí za to bojovat, ale nezbláznit se!

DĚLALA BYCH ROVNOU METODU BABY LED WEANING - tu rozhodně doporučuju a jsem z této metody nadšená, s úsměvem na ni vzpomínám, samotné mi nepřišel rozdíl v nepořádku u prvního syna, kterému jsem mixovala, o BLW jsem tenkrát věděla, ale nelákalo mě to, u dcery jsem si tím hodně ušetřila práci, nelituju, syn jí dodnes krásně, dcera mladší je větší rypálek, prostě někdy k něčemu dospějeme až později, každá zkušenost je zkušenost.

PŘESTALA BYCH SE SROVNÁVAT S OSTATNÍMI - ano, každá jsme originál a každé dítě je originál a na sociálních sítích jsou většinou jen ty pozitivní věci, tak nemá cenu se trápit.

26. lis 2020

Ještě na jeden bod jsem zapomněla
NESTRESOVALA BYCH SE TOLIK SPÁNKEM PŘES DEN A REŽIMEM - všimla jsem si, že když občas vybočím, nic se tolik nestane, takže i když jsem velkým zastáncem režimu, chápala jsem, že striktně to dodržet nejde a holt se to jednou nezblázní.

26. lis 2020

@mariegroth Podívej, co na mě teď vykouklo - naše praktikování BLW u druhého dítěte, tak jsem si na tebe vzpomněla. 😀

1. pro 2020

A ta knížka byla moc fajn, určitě ne česká, tak třeba i u vás bude k sehnání, byly tam příběhy rodičů, kde popisovali zkušenosti s BLW a vlastně mě to i uklidnilo, třeba že dítě má velmi silné dásně a pracuje s těmi kousky tak, že si je posouvá přesně tam, aby je nespolklo, že tou zkušeností to vlastně brzy zjistí a mají taky reflex - kašlání. Jednou pak malá našla na zemi mandli a protože věděla, že je to tvrdé, vyplivla ji, tak se mi to líbilo, že je to snad díky BLW. Je pravda, že teď občas trká do pusy kuličky, tak to jsem v pozoru, jak máme staršího, tak občas se stane, že se něco někde válí, co není vhodné pro ni.

1. pro 2020
mariegroth
autorAMBASADORKA

@lennus jee dekuju, ja se spis vzdelavala na instagramech, ktere se BLW venuji. Priste uz budu chytrejsi 🙂

1. pro 2020

Začni psát komentář...

Odešli