Gentleman. V dnešní době. Končí to u toho, že pomůže do kabátu nebo otevře dveře? Jací jsou dnešní muži, jak moc jsou pozorní? Máte doma gentlemana?
Podle mě se gentleman pozná hlavně podle toho, že citlivě reaguje na potřeby lidí kolem něj. Takže nevyrve kabát z ruky ženě, která o pomoc nestojí, ale pomůže s taškou, když vidí, že je těžká. Obecně vidím častěji problém u žen, neumí se chovat jako dámy a nechat se od gentlemana opečovávat. Několikrát jsem viděla vytrhnout muži kabát z ruky, že se přece umí obléknout sama. Tak co pak už...
Nemám.
Doma mám spíš více gentlemana. A co mě těší nejvíc,tak i v práci jsem jimi obklopena. Když jdeme do auta, otevírají mi dveře, když chci vystoupit, stejně tak, dávají mi přednost, kde se to očekává, pomůžou, když něco nesu,a to i třeba blbou krabici papírů na skartaci.... Je toho spousta. 🙂
Holky, děkuji za Vaše komentáře.
Poslední týden mi to leží v hlavě. Tchýně pyšně o svém synovi řekla Klárce, že je gentman. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Zarazilo mě to. 2x do roka mi oblékne kabát a víc asi nevím..
Možná, jak píše @rebe, bych se měla zamyslet, do jaké míry dávám najevo, jak jsem silná a pomoc nepotřebuji.
Řekla bych, že jak to vyjde. Když jsem u dveří první já, tak mu je otevru. Aby na mě Soukal kabát to nechci, tahle kooperace nám ani nejde. Jsme oba celkem dřeva. V těhotenství mi ochotně nazouval boty a tahal z vany. Já z těch exht gentlmanu jsem spis nesva.
@nebetka Já jsem vychovaná gentlemanem, který u sebe vždy nosí látkový kapesník a pilníček na nehty, aby mohl poskytnout dámě, kdyby potřebovala. Párkrát jsem dostala přes ruku, když jsem včas nezpomalila a vzala za kliku první, takže jsem fakt vycepovaná. Nenalévám si pití, držím příbor správně, nenastupuju první do výtahu, nenosím si lyže, zároveň ale vždy sáhnu po máminých a otevřu dveře, když muž něco nese... Mnohem víc než o pravidlech je to o vzájemné ohleduplnosti. Já na tom víc než to, že mi chlap pomůže do kabátu, oceňuju to, že se na něj mohu usmát a poděkovat mu. Být silná, samostatná a soběstačná je hrozně moc fajn, ale chlapi prostě potřebují se o nás starat. Bez nadsázky - nejdůležitější pro to, abych měla spokojený vztah, pro mě bylo naučit se říkat "Jsi můj hrdina" tak, aby to neznělo jako klišé.
Jako dveře do auta mi neotevírá, občas mi pomuze do kabatku spis na plese nebo tak..ale jinak ne…ale křupan to taky není 😂😂😂
Náš Alex by mě chtěl feminizovat 😀 Prý chudák táta, musí pořád řídit auto 😀 No, přece nebudu ukazovat, že to umím, ještě bych to musela dělat 😀 Nechávám si otevřít dveře, pomoci do kabátu a přisunout židli, donést skleničku v divadle atd. Já myslím, že to je hezké pro obě strany, když se muž projeví jako muž , a žena se může nechat opečovávat.
Bohužel. Můj muž je ze správné socialistické rodiny a ohleduplnost je mu úplně cizí. Občas mi udělá něco pro radost, nebo ví, že bych to chtěla, ale taková ta citlivost, předjímání, to jde mimo něj. Kdybych čekala až mi otevře dveře, čekám tam dosud. Na nějaký "princeznovský manýry" není zvědavej. Slušný je, buran to není, ale gentleman tedy rozhodně také ne.
Jsem gentlemanem vychovaná i mám takového doma. Otvírání dveří,pouštění jako první,pomáhání do kabátů,ale když jsem ještě randila,zjistila jsem,že moc chlapů to nezná. Navíc oproti muži jsem trochu rychlejší,on je z nás ten rozvážnější,já rapl,takže pokud nezpomalim nebo se nezamyslím nedám mu někdy šanci.
12 let jsem zila s hovadem, takze jsem se stala taky hovadem… muj druhy muz je gentleman a obdivuju ho (ze to vysdzel a snesl) a dekuju mu, ze zabil to hovado ve me!
Tak nějak akorát. Ani přehnaně galantní, ani křupan.