"Mám 19 měsíční holčičku a už začínám být psychicky na dně z jejího uspávání. V první řadě se nechá uspat jen ode mě. Je mi jasné, že je to naše chyba, měli jsme se v uspávání střídat. Největší problém ovšem je, že ji uspávám třeba i hodinu a půl. Leží v postýlce, dělá kraviny a ne a ne zabrat. Když na pár minut odejdu (samozřejmě řve) a pak přijdu, hned si lehne a vypadá to, že bude spát, jenže najednou někde nabere sílu a zase blbne. Tu vyřvávací metodu asi nedám, vždycky jsem z toho úplně vyřízená..."

O uspávání dětí by se toho dalo napsat mnoho. Názory i způsoby se různí a mnoho maminek se neshodne. Samozřejmě je ideální, když miminko uložíte,  ono okamžitě usne a spí celou noc, ale každé dítě je jiné. Hodně maminek má potíže s uspáváním svých dětí a zkouší různé způsoby.

Neexistuje univerzální postup vhodný pro všechny děti

Jedna z maminek do diskuze o uspávání dětí přidává svou zkušenost: "Moje dcerka spala bez problémů v postýlce cca do 5.  měsíce, nejhorší byla první noc po návratu z porodnice, nejspíš jí vadilo to nové prostředí. Jako nejpřirozenější mi tenkrát přišlo položit si ji na břicho. Takhle má dcerka strávila první noc doma." V první řadě zkuste poslechnout svůj vnitřní hlas, třeba vám napoví, co máte dělat.

Není žádný univerzální postup, který pomůže každému dítěti usnout. Svou roli hraje věk, zdravotní stav, denní režim i okolní prostředí. Pokud máte potíže se spaním svého dítěte, zkuste se zamyslet, kde by mohl být problém a následně sjednejte nápravu.

Teplota v místnosti, nadměrný hluk, světlo nebo tma, nevhodné oblečení i těžká strava před spaním. To vše může usínání ovlivnit. Nejdříve se tedy zaměřte na tyto zdánlivě nedůležité detaily, které ale svou roli jistě hrají. Vezměte to ze svého pohledu, když jdete spát a je vám zima nebo příliš teplo, tlačí vás žaludek, táhne vám na záda, ruší vás moc světla. Můžete usnout? Pravděpodobně ne. Vaše děťátko to bude mít podobně a umí vám to sdělit pouze pláčem.

"Indiánskou metodu jsem zkoušela už v osmnácti měsících, protože bylo teplo a ona byla pořád nahá, přišlo mi to jako ideální příležitost. Nezdařilo se. Druhý pokus přišel ve dvou letech a dvou měsících a bylo to úplně jiné..."

Teplé dny jsou ideální příležitost k tomu, zkusit začít dítě zbavovat plenek. Metod, jak k úplnému odplenkování dojít, je několik. Každá maminka si může vybrat tu, která nejvíc vyhovuje hlavně rodinnému životnímu stylu a dennímu programu. Indiánská metoda je i u nás známá a využívaná a některé maminky na ní nedají dopustit.

V čem indiánská metoda spočívá? V porozumění.

Tato metoda zbavení se plenek a naučení se na nočník opravdu pochází od indiánských kmenů a je podrobně popsána v knize Harveyho Karpa. Indiáni obvykle žádnou formu plenek pro samostatně běhající děti nepoužívali, děti prostě vykonávaly potřebu, kudy chodily. V době, kdy dětem bylo kolem dvou let, začínali starší obyvatelé kmene s hygienickou osvětou, kdy malému indiánovi sdělili, že potřeba se vykonává jen na určitém místě. Ve věku kolem 24 měsíců má totiž dítě natolik vyzrálou nervovou soustavu, aby svou potřebu dokázalo udržet tak dlouho, než najde nočník. Rovněž je už schopné pochopit, proč se je nutné chodit na nočník či záchod.

Jak poznáte, že je dítko na odplenkování zralé?

Kolem druhého roku života dítěte už je dítě natolik chytré, že dokáže i bez nátlaku pochopit, jak to s tím čůráním a kakáním je. Poznáte to i tak, že množství počůraných plen se zmenšuje, dítě čůrá méně, ale větší množství, což je známka toho, že močí vědomě. Když vykonává velkou potřebu, poodejde od společnosti nebo se někde schová, aby mělo klid. I to je známka toho, že je zralé.

„Posledních pár dnů na mně prcek (8m) pořád visí. Původně jsem si myslela, že se jedná o onu úzkost, ale řve i se mnou a vyžaduje vyloženě jenom chovat. Když ho třeba položím na postel, abychom si hráli, tak pořád řve a skáče na mě, ať ho vezmu. Hračky ho nezajímají. O klidném WC nebo poklizení si můžu nechat zdát. Donedávna se vzbudil a další 3/4 hodiny si dokázal hrát sám v postýlce, za tu dobu jsem udělala, co bylo potřeba. Teď to nejde. Znáte to některá? Případně jak na to a kdy to odeznělo?“

Ještě nedávno bylo vše naprosto bez problémů a vaše dítě si mohl pochovat prakticky každý. Najednou, v podstatě ze dne na den, to už není možné. Dítko pláče sotva jen naznačíte, že byste se od něj měla vzdálit. Chce jen vás, odmítá dokonce i tatínka. Bez něj si nedojdete ani na záchod. Vy jste nešťastná a unavená, přemýšlíte, zda je s vaším dítětem vše v pořádku. Babičky zase s oblibou tvrdí, že jste si ho rozmazlila. Pravda ale není ani na jedné straně. Prostě i k vám zavítala tzv. separační úzkost. V tomto období může mít dítě prostě a jednoduše jen strach z toho, že vás už nikdy neuvidí, že o vás přijde. Vy jste jeho středobod vesmíru a vše ostatní jen vzdálené a nezajímavé miniaturní hvězdičky.

Co je to separační úzkost?

V první řadě je potřeba si uvědomit, že separační úzkost je úplně normálním zdravým vývojovým stadiem dítěte. V tu chvíli se vytváří pevné citové pouto k osobě, u které se cítí nejlépe – u maminky. Je na ní doslova závislé a bojí se lidí cizích i známých.

„Než měl Tomášek 8 měsíců, klidně si sám hrál v postýlce a já si mohla jít na WC nebo si prostě odskočit uvařit kávu. Ovšem ze dne na den, při opuštění místnosti, slzy jak hrachy, řev. Zajímavé je, že když jsem dala Tomáška na hlídání k rodičům i na noc, pohodička. Ovšem jak jsem přijela, tak jako by přijel magnet a museli jsme dělat vše společně. Teď už se staví k nábytku a tak, takže člověk na něj musí dávat pozor, takže jsme zase pořád spolu. Ale je pravda, že když ho dám do postýlky nebo ohrádky, můžu si v klidu zajít na WC, o čemž jsem asi měsíc jenom snila.“

Období separační úzkosti se začne projevovat v době, kdy se začíná více pohybovat a uvědomovat si svět kolem sebe. Toto období je velmi dobře načasované zejména z hlediska bezpečnosti dítěte. Vzniká proto, že dítě řeší uvnitř sebe psychický rozpor. Na jedné straně chce začít objevovat a zkoumat svět, protože už to dokáže, ale na druhé straně má strach se vzdálit od maminky, protože doposud se vše dělo jen v její blízkosti. A celý tento problém řeší tak, že si mámu mnohem víc hlídá a nechce se od ní hnout ani na metr. Musí se mu neustále věnovat, všude ho doprovázet a nechat ho zkoumat. Z toho všeho je ale velmi unavené, a proto se po nějakou dobu jakémukoliv kontaktu s cizí osobou brání. A nejsou to jen ostatní lidé, ale i cizí prostředí může hodně vadit.

Jako svou diplomovou práci jste navrhla řadu erotických pomůcek. Proč právě toto téma?

Nebylo to hned tak jednoznačné. K tomuto tématu jsem doslova musela „dospět“. Měla jsem rok před dokončením školy a přemýšlela jsem, jak s tím posledním svobodným časem smysluplně naložit. Jako svojí bakalářskou práci jsem dělala návrh tramvaje pro Prahu. Byl to velký projekt a taky dost klučičí téma. Takže jsem chtěla dělat něco menšího, co bude mít blíž k výrobě. Ale na to, že to budou právě erotické pomůcky pro ženy, mne navedl můj kamarád. Řekl mi, že všechno, co navrhuji, je čisté a jemné, takže bych byla prý schopná udělat i erotické pomůcky, za které by se nemusela žádná žena stydět. K mému překvapení mi téma prošlo i u mého pana profesora, takže už nebylo cesty zpět. A stala se z toho pro mne výzva.

Vaši sadu intimních pomůcek pro ženy, jste nazvala Whoop.de.doo. Co to znamená a co pro Vás Whoop.de.doo znamená teď?

Nejprve k tomu názvu. Chtěla jsem něco zvukomalebného, co nebude lascivní a prvoplánové a Whoop.de.doo zní pěkně. Někde jsem dokonce našla, že to znamená řádit. Tím, že to byla školní práce jsem neřešila, jestli to funguje marketingově. Když se pak ze školního projektu stal projekt skutečný, různí lidé, většinou z oblasti obchodu, mi radili, abych název změnila. Jsem ale ráda, že jsem to nakonec neudělala. Už několikrát jsem ze zahraničí dostala zpětnou vazbu, že název skvěle funguje. Jinak celá ta značka pro mne znamená hodně. Je to takové moje dítě☺. Netušila jsem, že okolnostmi se z diplomové práce stane moje skutečná práce a, že budu mít firmu, která navrhuje, a i vyrábí erotické pomůcky.

Proč jste se rozhodla jít vlastní cestou, bez investorů?

Celé to bylo nečekané. Když jsem za tu mou sadu erotických pomůcek dostala Studentskou národní cenu, bylo to pro mne velké překvapení, a i pro novináře. Spustila se velká mediální smršť a spoustu lidí si chtělo pomůcky koupit, ale byly to jen prototypy. Také se mi ozvalo spoustu potencionálních investorů a já absolvovala nespočet schůzek. Ale s nikým jsem si lidsky moc nesedla. Většinou obchodníkům nezáleželo na tom, kde a jak se to bude vyrábět, spíš je zajímalo kolik a za kolik. Po roce peripetií jsem se rozhodla začít s prvním produktem sama. (sada Whoop.de.doo má v návrhu 4 typy pomůcek pozn. redakce). Dala jsem dohromady svoje úspory a stavební spoření a začala od nuly budovat značku. Chtěla jsem vyrábět v ČR nejprve v malém množství, ale hlavně kvalitně.

„Jsem učitelka na ZŠ. Loňský zápis jsem měla 17 dětí, z čehož pouze 3 byly bez logopedické vady. Je fakt, že je to rok od roku s řečí dětí horší. Od zápisu je do začátku školy ještě daleko a některým to do září naskočí. Ale nečekejte, že nástupem do ZŠ se dítě naučí hlásky, které neumí.”

Vývoj řeči vašeho děťátka je jedna z hlavních věcí, kterou jako maminka u svého dítěte sledujete. Napjatě očekáváte, jaké první slovo vaše dítě vysloví a kdy začne mluvit ve větách. Někdy děti projdou obdobím vývoje řeči naprosto bez problémů a před nástupem do školy krásně a bezchybně mluví. Některé děti ale mají s mluvením problémy, ať už takové, že nemluví vůbec, nebo jen vyslovují špatně některé hlásky. Kdy je ta správná doba navštívit logopeda? A jak takové sezení probíhá? Na co se připravit? 

„Já jsem neuměla v první třídě R a Ř, chodila jsem na logopedii ještě na gymplu a nedaří se mi to vyslovit správně doteď, akorát jsem se to naučila v řeči zamaskovat, tak to většina lidí nepozná. Nejstarší syn chodí na logopedii od 4,5 let (ve školce tvrdili, že je to brzo, logopedka, že pozdě). R se naučil, Ř vázne doteď, respektive maskuje to jako já. Druhý syn začal s logopedií ve 3 letech, mluvil hodně, ale lajdal výslovnost, po dvou měsících uměl vše, kromě R a Ř, to trénuje teď už druhým rokem a nic. Jinak mluvení trénujeme opravdu až na výjimky denně. Návyk se výborně hodil při nástupu do školy.”

Správný řečový vývoj od miminka až po školáka

1. První řečové (předverbální) projevy se objevují u miminka již v matčině břiše, kdy se objevuje takzvané nitroděložní kvílení, polykací pohyby nebo si plod cucá palec. Je to vlastně taková příprava na pozdější artikulační pohyby a samotnou řeč.
2. Pro správný vývoj řeči je důležité, aby dítě zvládlo sání, polykání a žvýkání. I když to tak nevypadá, jde o další přípravu na samotné mluvení (trénink artikulačního ústrojí).
3. První verbální projev novorozence je křik, který je z počátku reflexivní
4. Proces kojení je mimo jiné považován za “komunikační obřad”, kdy miminko se svojí maminkou neverbálně komunikuje, prostřednictvím doteků, pohledů, navazuje oční kontakt...
5. Ve 2.-3. týdnu života miminka můžeme pozorovat první úsměv
6. Mezi 2.-3. měsícem miminko zareaguje na váš úsměv a usměje se také
7. Následuje období broukání a žvatlání a od 6. měsíce se objevuje napodobivé žvatlání, to znamená, že dítě je už schopné připodobnit vydávané zvuky hláskám mateřského jazyka
8. Od 10. měsíce se objevuje stadium rozumění, kdy je dítě schopné reagovat na to, co slyší, například udělá paci, paci nebo zamává, když ho vybídnete
9. V jednom roce se objevuje první slovo (vzniká opakováním slabik, nejčastěji mama, tata, baba), postupně začíná dítě používat slov více a přidává i víceslabičná slova. Všechna tato slova mají funkci vět, když dítě řekne “ham” myslí tím “mami, dej mi, prosím, najíst, mám hlad”.
10. Do dvou let jde o období dvouslovných vět, kdy dítě spojuje dříve naučená slova, například “máma pápá”, ve dvou letech je slovní zásoba dítěte cca 200 slov
11. Mezi 2. a 3. rokem přidává dítě k podstatným jménům a slovesům přídavná jména a osobní zájmena a začíná skloňovat, ve třech letech je slovní zásoba dítěte cca 1 000 slov
12. Po 3. roce užívá jednotné a množné číslo, začíná tvořit souvětí, snaží se komunikovat a udržet rozhovor
13. Čtyřleté dítě umí cca 1 500 slov a čím dál více komunikuje přiměřeně situaci
14. Před nástupem do školy má dítě dokončený vývoj výslovnosti hlásek, respektive vyslovuje všechny hlásky mateřského jazyka správně a zná cca 2 500 - 3 000 slov

„Mám tříletého syna a kromě pár slov říká od všech jen první slabiky a i když se soustředí, nedokáže vyslovit třeba dvouslabičné slovo, takže nás čeká logopedie. Vypadá to na opožděný vývoj řeči nebo vývojovou dysfázii.”

Pokud jde příští týden vaše dítko poprvé do školky, možná vás přepadají obavy z toho, jak přechod do nového režimu a první odloučení od vás zvládne. Přinášíme vám rozhovor s paní učitelkou Janou, která ty nejmenší děti doprovází prvním školkovým rokem více jak třicet let. Jak projít prvními dny a týdny ve školce bez slziček na obou stranách? Rady zkušeného odborníka, který pomohl vyrůst desítkám dětí, vám mohou pomoci zbavit se strachu z nového a poradit vám, jak si první školkové dny nezkazit.

Nástup do školky je pro děti velký životní krok. Musejí se najednou odloučit od rodičů, kteří byli dosud stále k dispozici. Učí se větší samostatnosti a nezávislosti. Ve školce je čeká spousta nových situací, které se musí naučit zvládat a noví spolužáci, se kterými se budou učit vycházet. Zvládněte spolu první den ve školce s úsměvem.

1. Paní učitelko, vy pracujete v mateřské školce již od doby, kdy jste dokončila pedagogické studium, a od té doby máte každý rok na starosti ty nejmenší, tříleté děti. Vybrala jste si toto poslání sama?

Ano – od roku 1987 – po dokončení školy jsem nastoupila do své první práce, kde však byla smíšená třída, jelikož to byla malá, vesnická školka. V tu dobu tam ale těch nejmenších bylo nejvíce, nějak se jim to tam v okolí povedlo, že všechny děti v okolí byly od sebe pár měsíců. O rok později jsem se vdala a přestěhovala do Prahy, kde jsem ty nejmenší dostala, a byla jsem moc ráda. Od té doby mám ty nejmenší každý rok a vnímám to jako takové malé poslání.

2. Myslíte si, že je to těžký úkol, provázet ty nejmenší těmi prvními týdny a měsíci, kdy si zvykají na čas bez rodičů, domova?

Teď už ne. Po těch letech sledování získá člověk nadhled. Ale nesmí být úplně profesionální – tahle práce pořád obnáší city a blízkost. Ty nejmenší děti, často zvyklé jen na své nejbližší, jsou taková nepopsaná, křehká kniha, se kterou je třeba zacházet opatrně. Líbí se mi pozorovat, jak se jejich osobnosti vyvíjejí, jak se začíná ukazovat, jaký človíček tu vyrůstá.

Už od nepaměti vídáme miminka s dudlíky v puse. I když jsou rodiče, kteří je striktně odmítají, některé děti se bez nich zkrátka neobejdou. V každém obchodě s potřebami pro děti, lékárnách i hypermarketech na vás čekají hromady různých dudlíků v nepřeberných barvách, velikostech i provedeních. Podle čeho dudlík vybírat a na co si dát pozor?

I když někdo tvrdí, že dětem by se dudlík neměl, protože jim může poškodit chrup nebo zdeformovat dásně, mnoho maminek na ně nedá dopustit. Prostě platí - všeho s mírou. Když ho nebude mít dítě ještě ve škole, určitě se mu zuby nezničí. A je stál lepší mít klidné dítě s dudlíkem, než neklidné bez dudlíku a maminku vyčerpanou.

Naše maminky a babičky to měly jednodušší, v obchodech byl obvykle jen jeden druh dudlíku, takže měly vybráno rychle. Ale dnes? Dnes je jich tolik, že se jen těžko vybírá.

Zásady pro správný výběr dudlíku:

Přinášíme vám několik zásad, které jsou při výběru dudlíku nejdůležitější.

1. Počet

"Na první koupání mladšího syna v porodnici asi nikdy nezapomenu. Přišla starší rázná sestra, která syna strčila do vody, namydlila a šup šup utřít, obléknout. Syn řval jak tur a já měla chuť tu sestru kopnout. Taky mi kladla na srdce, že mám dítě koupat každý den, mycí gel je prý samozřejmostí a po koupeli prý ničím nenatírat. Koukala jsem na ni, jak na exota. Za hodinu přišla jiná sestřička - mladá a moc milá, dala jsem se s ní do řeči a rozesmálo mě, že mi říkala, aby se dítě nekoupalo každý den, prý stačí koupat v čisté vodě a každopádně miminko natírat olejíčkem. Oba syny jsem koupala od den, v čisté vodě a vždy je natírala dětským olejíčkem. Na třetí dítko už nenechám v porodnici asi nikoho sáhnout."

Z koupaní novorozených miminek má většina čerstvých maminek velký strach. Zpočátku to opravdu nemusí být úplně snadné - miminko může plakat, bude kluzké, křečovité... Některé děti si koupání užívají hned od začátku, zatímco ostatní potřebují trochu více času na to, aby si na nové pocity zvykly. Stejně tak, jako vy. Věřte tomu, že postupem času si tento rituál oba zamilujete!

Co si připravit ke a po koupání?

Je důležité, abyste si všechny potřebné věci přichystala a měla je po ruce. Pokud byste zjistila, že vám něco chybí, zapomeňte na to, že byste si pro to rychle odběhla - nikdy nemůžete nechat miminko ve vaně samotné!

Co budete potřebovat ke koupání?

• dětskou vaničku nebo koupací kyblík
• lehátko do vany
• teploměr do vody (případně postačí váš loket)
• osušku
• žínku
• hračku do vody
• dětskou kosmetiku

"Po prvním porodu jsem je měla taky. Nezabíralo vůbec nic, úprava stravy, vláknina, hodně tekutin, dubová kůra... Nakonec jsem ze zoufalství, protože už jsem u každé stolice brečela bolestí, jsem vyzkoušela na radu sestřičky v ordinaci projímavou čajovou směs, jeden hrnek čaje denně, a to mi pomohlo hemoroidy zlepšit tak, že se to dalo přežít. A konec s mým trápením přišel až v okamžiku, kdy jsem přestala kojit." Hemoroidy jsou citlivá téma. Stydíme se o nich mluvit, přesto některé z nás velmi trápí. Naučte se s nimi bojovat!

Slovo hemoroid pochází z řečtiny a označuje se jako krvácení, příp. krvácející žíly. Jsou to křečové žíly, které se vyskytují v oblasti konečníku, konkrétně v řitním kanálu. Vyskytují se i u zdravého člověka a samy o sobě žádné potíže nezpůsobují. Problémy a velká bolest ovšem nastane, pokud se polštářky zanítí, zvětší, dojde v nich ke sražení krve nebo vyhřeznou z konečníku ven. Potom bohužel nastává peklo, protože řitní otvor svědí a krvácí.

Proč jsou v těhotenství časté?

Hemoroidy se poměrně často objevují na konci těhotenství nebo až po porodu. Důvodem jejich vzniku je zácpa a tlačení při stolici, ale také zvětšený objem krve v těle a útlak žil v pánvi na zvětšující se dělohu. Hemoroidy může vyvolat nebo zhoršit například aktivní tlačení u vaginálního porodu, zvýšený nitrobřišní tlak, který vzniká při větší fyzické námaze nebo silném kašli, a tlak na oblast konečníku (třeba při zácpě, kdy více tlačíme). Hemoroidů se po porodu sice nezbavíte hned, ale většinou problémy ustoupí v období šestinedělí. Jen výjimečně je potřeba podstoupit drobnou operaci.

"Trpěla jsem v těhotenství, měla jsem trombosované hemoroidy, takže jsem chodila na propíchnutí. Na ty ostatní, co trombosované nebyly, jsem dělala heřmánkové výluhy, mazala dubovou kůrou, ale spíš to chtělo čas. Já trpěla šílenou zácpou a tak vždy vylezly. Porod sám o sobě byl katastrofa - teď po těhu a šestinedělí je vše už v pořádku."

Jak se hemoroidy projevují?

"Možná mi to tak jen připadá, ale někdy mám pocit, že jsou kolem samé dokonalé děti.  A že vlastně i rodiče často nevědomky (nebo vědomky) děti přetahují. Tak mě napadlo zeptat se vás, jak to vidíte. Zdá se mi, že dnes se dítě musí do dvou let zbavit plín, do třech let krásně mluvit, v první třídě se učí to, co my kdysi ve třetí. A jakmile je jen někde malá odchylka, už se letí do psychopedagogické poradny, k logopedovi, na neurologii atd. Na druhou stranu přibývá depresí u dětí, jsou neurotičtější, víc stresované, agresivnější. A jakoby míň v pohodě. Jak to vidíte vy?"

Také si každý rok na začátku září přísaháte, že budete mnohem vstřícnější, klidnější, a to i přesto, že na vás bude dítě nechápavě koukat, i když jste mu už látku vysvětlovali aspoň třikrát. Že nebudete nadávat, až nedokážete rozluštit jeho písmo, se kterým by měl problém i grafolog. A nakonec to dopadne zase tak, jako vždy. Učit se s dítětem se totiž musíte naučit. Musíte umět řešit problémy, které se při dělání domácích úkolů mohou objevit.  

Domácí úkoly bývají pro děti často spíš za trest a pro rodiče zkouškou nervů. S trochou trpělivosti a změnou přístupu se ovšem dá vyvarovat každodennímu stresu i hádkám. Děti by měly být motivované k tomu, aby se o přípravu do školy aktivně zajímaly, naučily se plánovat a organizovat si svůj čas i práci. Až příliš často slyšíme ze všech stran vyprávění o tom, jak rodiče s dětmi tráví večer co večer dohadováním se nad domácími úkoly.

Kdy je vhodný čas na domácí úkoly?

„Hned po příchodu domů uděláme úkoly - podle toho co mají zadané, maximálně 15 minut (to když mají čtení i psaní, ale většinou mají úkol jen jeden - čtení, nebo psaní, nebo počítání - a to pak zvládáme za 5 - 10 minut), pak asi 5 až 10 minut procvičujeme formou hry angličtinu. Nakonec spolu nachystáme aktovku na příští den, ořezat tužky a pastelky, doplnit nová písmenka do složky apod. Celkově trvá kompletní příprava do školy maximálně půl hodiny.

Někdy (hlavně o víkendech) syn sám přijde s tím, že chce předepsat něco tiskacím písmem a pak to přepisuje psacím, nebo chce napsat nějaké příklady k vypočítání, nebo zkouší slabikovat v pohádkových knížkách, to vydrží tak půl hodinky až hodinku, ale to je jeho vlastní iniciativa a bere to jako zábavu.“

"Mně už došla fantazie a někdy nevím jak je zabavit. Poradíte mi nějakou zajímavou, zábavnou hru pro tříletého a čtyřletého chlapečka na zahradu? Máme houpačku, písek, skluzavku, bublifuk, míče, odrážedla, stan a tunel, ale myslím si, že můj a sestry lumpík by už chtěli "zaměstnat" i jinak. Třeba co s nimi můžeme dělat my dospělí nebo co jim můžeme vytvořit sami nebo i koupit."

Máte-li to štěstí, že máte rodinný domek nebo třeba chatku v zahrádkářské kolonii, je to pro vaši ratolest jednoznačně výhra! Pojďte se dnes společně s námi podívat, jak můžete zahradu uzpůsobit dětem!

Zahrada se pro děti může stát střediskem neutuchající zábavy, dobrodružství a splnění takřka všech dětských snů. Zároveň ale také může způsobit nejeden stres rodičům, pokud v ní jsou nástrahy, díky nimž nemůžete dítě pustit z dohledu. 

Jedlé zahrady

Ať už je vaše ratolest v kojeneckém věku nebo atakuje hranici náctiletých, jedlá zahrada je jednoznačně výhra. Prakticky si pod tímto pojmem můžete představit to, že je plná jedlých plodů. Ale pozor! Pouze pokud jste zahradnicky založena a víte, že vás to bude bavit. S jedlou zahradou je totiž spojena také otázka její pravidelné údržby a nějaký ten čas strávený mezi záhonky. S tím vám samozřejmě mohou děti pomáhat (zde často platí příměr - čím jsou menší, tím víc je to baví). Pokud se rozhodnete pro tuto variantu, tak ať už je to zelenina, ovoce, nebo třeba keře, děti bude nejen bavit, ale i chutnat! 

• Fiskars Inspiration, základní sada Lucy 3 ks, nůžky, lopatka, kypřič, cca 395 Kč.
• Sada zahradního nářadí, 6 ks lopatky, kypřiče, konvička, Small Foot by Legler, cca 373 Kč.
• Zahradní sada dětského nářadí, kolečko, hrabičky, lopata, rukavice, Klein Bosch, cca 478 Kč. 
• Kolečko zahradní dětské, Woody, cca 340 Kč.
• Dětské pracovní rukavice, MIKE, cca 70 Kč. 

„Já teď zkříženou lateralitu poměrně dost řeším u syna prvňáka, vůbec jsem netušila, jaké potíže může ve škole způsobit. Měla jsem štěstí, že jsem loni v červenci natrefila náhodně na šikovnou speciální pedagožku a jen tak jsem si postěžovala, že vlastně netuším, jestli syn první třídu v pohodě zvládne.”

Lateralita je definována jako přednostní užívání jednoho z párových orgánů pohybových či smyslových. Zkřížená lateralita znamená, že má dítě, nebo později dospělý, dominantní pravou ruku - levé oko a nebo naopak levou ruku - pravé oko, což je ještě horší varianta. Dá se to zjistit poměrně jednoduše pomocí testů na určení laterality, které zaberou okolo 30 minut. Dítě vám takto vyšetří například v pedagogicko-psychologické poradně a vyšetření probíhá hravou a nenásilnou formou.

„Syn je sice chytrý a bystrý, ale dost špatně maloval, vůbec ho to nebavilo, takže jsem měla obavy ze psaní. Domluvila jsem si u speciální pedagožky diagnostický test, během kterého zjistila, že má právě zkříženou lateralitu a z ní vyplývající oslabené funkce (např. sluchové vnímání). Upozornila mě také na špatnou hrubou motoriku, která samozřejmě souvisí s tou jemnou. Tak jsme zůstali u ní v péči a dodnes nelituji! Postupně jsme odcvičili cviky na zlepšení stabilizace těla, uvolnění šíje (tím došlo k uvolnění ruky) a teď ještě trénujeme grafomotoriku.

Cvičení není zas tak náročné, ale musíme jej dělat denně, ale když vidím, jak se jeho schopnosti a dovednosti postupně zlepšují, tak rozhodně vytrvám. Škoda jen, že jsme na tuhle "vadu" nepřišli už ve školce, mohli jsme si cvičení odbýt už před školou a nebylo by toho na něj teď tolik. Ale to se nedá nic dělat. Podle odborníků se často vliv téhle dysfunkce projevuje až ve druhé, třetí třídě, kdy se učivo nabaluje, ale i tehdy není pozdě na nápravu. Každopádně vycvičit se dá i mozek dospělého, natož dítěte ve vývinu, jen to chce pevnou vůli a dobrého specialistu. Jinak u nás se to projevilo hned od začátku školy, syn chodil z vyučování příšerně unavený, pořád byl nemocný a o špatných známkách ani nemluvím.”

Souhlasná versus zkřížená lateralita

Je vaše dítě pravák nebo levák? Bohužel ne všechny děti mají takhle jasně vyhraněnou lateralitu, což může do budoucna vést k různým problémům. Nemluvíme teď o nevyhraněné lateralitě jako takové, kdy jsou děti schopné používat obě ruce plnohodnotně, ale o lateralitě zkřížené.

„Já byla vždy pro, manžel vždy proti. Nakonec souhlasil, že půjde, když si myslím, že tam k něčemu bude. Nyní prohlašuje, že si teda prvních 7 hodin připadal jako pako, který jen kouká na to, jak trpím. Další dvě hodiny na sále už to prý bylo lepší, ale nenechali ho na nic sahat. No a vše to vyvážil ten konec, když se malá konečně dostala na svět. Prý by ten pocit nevyměnil za nic na světě. Do té doby si to prý pořád nepřipouštěl, ale když na vlastní oči viděl, jak přišla na svět, všechno mu začalo pomalu docházet.“

V dřívějších dobách byl u nás porod chápán veskrze jako čistě ženská záležitost a muž své dítě viděl po porodu maximálně tak přes okenní tabuli, a to ještě ze vzdálenosti několika metrů. Doba se naštěstí změnila a dnes už je přítomnost muže (většinou tedy tatínka miminka) při porodu naprosto běžnou záležitostí.

Problém ale mnohdy nastává v tom, že muži vlastně neví, co mají u porodu očekávat, neví, jak se chovat, jak své partnerce pomoci, atd. Ukažte tento článek budoucím tatínkům, kteří by byli rádi u narození svého potomka a kromě toho by také byli rádi podporou své rodící ženě. V následujících řádcích tak najdete několik rad a tipů, jak být u porodu co nejvíce užitečný a přitom si odnést neocenitelný životní zážitek, kdy uvidíte první nádech vašeho miminka a začnete psát novou životní kapitolu s názvem “Jsem táta”.

11 praktických rad pro muže, kteří chtějí být u porodu

1. Přečtěte si něco o tom, jak probíhá porod

Ještě před tím, než půjdete k samotnému porodu, nahlédněte do odborné literatury, nebo si alespoň přečtěte pár internetových článků o tom, jak porod vlastně probíhá. Možná že vám to přijde zbytečné, ale věřte, že opravdu není. Většina mužů má o porodu a jeho průběhu mylné či zkreslené představy, čemuž se ani nelze divit, když zohledníme fakt, jak bývá porod ztvárněn například ve filmech či seriálech. Žena dvakrát zařve, vynadá muži, jednou zatlačí a na břiše jí rázem přistane úplně čisté, zhruba měsíční mimčo. Tak takhle, pánové, to bohužel nefunguje. Porod je většinou poměrně zdlouhavá záležitost (především u prvorodiček), které předchází klidně i několik hodin, kdy se z vašeho pohledu neděje v podstatě nic. Samotné vypuzení dítěte je až ono velké finále, ke kterému vše celou dobu spěje. Ale samotným narozením dítěte ještě porod ani nekončí.

Také u dětí se při cestování mohou objevit nejrůznější trávicí potíže, ať už zácpa, bolesti bříška, průjem, tak i pocity na zvracení. Při letním cestování je tedy zvláště u malých dětí potřeba dbát na správná pravidla ve výživě. Díky tomu bude dovolená a cestování pro děti i vás mnohem příjemnější. 

Víte, že pro správné fungování imunitního systému každého člověka je důležité udržovat zdravou střevní mikroflóru? Právě ve střevech se totiž vstřebávají všechny vitamíny a minerály. Dochází v nich také k boji mezi špatnými bakteriemi a těmi, které tělu naopak prospívají (probiotika). Pokud u dětí v bříšku začnou prospěšné bakterie svůj boj prohrávat, jejich organismus bude slábnout a stane se náchylnějším k různým onemocněním.

Co si sbalit s sebou na cesty

Pro pohodlí miminka je vhodné s sebou sbalit zásobu kojenecké výživy, ideálně sušené, nemléčnou rýžovou kaši, přesnídávky i kapsičky s přesnídávkou či sušenky, které lze podat kdykoliv během cesty. Ovocné kapsičky jsou velmi praktické při cestování. Nezaberou příliš místa v batůžku ani kabelce a vejdou se bez problému i do kapsy. Mají znovu uzavíratelný obal. Z důvodů vysokých letních teplot ale otevřené kapsičky neskladujte příliš dlouho a raději je ihned spotřebujte, aby nedošlo ke kontaminaci.

Do výbavy se hodí i dětský černý čaj a balená voda. V lékárně snadno seženete probiotika, antihistaminika proti případné alergii, rehydratační nápoje a léky na kinetózu.

Několik dní před začátkem cesty pohlídejte výživu i pitný režim

„Jsem učitelka ve školce a zároveň maminka skoro  5letého kluka. Jako učitelka mám zkušenost, že některé odklady jsou zbytečné a některé naopak by byly potřeba a rodiče se tomu brání. Zbytečný je například ten odklad, kdy si ho rodič prosadí jen kvůli své pohodlnosti - aby se nemusel s dítětem učit a více se mu věnovat.

Například u nás je chlapec, který nemá žádné problémy, logoped, pedagogicko-psychologická poradna i učitelka doporučili nástup do školy, přesto si maminka vyběhala odklad. Chlapec se teď ve školce nudí, nic ho nebaví, navíc mu odešly do školy všichni kamarádi. Takže je to trápení pro něho i učitelku, jen maminka je asi v klidu. Jiný extrém je nevyzrálé dítě, které si chce hlavně hrát, nevydrží u činnosti - kreslení, jemná motorika a podobně a rodič si prosadí školu, že mu to přijde zbytečné. Nebo proto, že je dítě velké a pak by ve školce přečuhovalo. Je potřeba si uvědomit, že problémy se pak s dítětem potáhnou dál.

Můj syn je narozený v březnu, takže by normálně za rok a půl mohl do školy. Přesto budeme uvažovat o odkladu. Syn chodí na logopedii, chybí mu ještě dost na doučení, navíc má poruchy pozornosti a nevydrží u činnosti - u hry ano, ale třeba na logopedii je 30 minut utrpení, po 10 minutách chce odejít a končit. Nebaví ho kreslení, plnění úkolů. A přitom kdybych to měla hodnotit podle toho, co umí, je velice chytrý, počítá, zná všechny barvy včetně odstínů, tvary, podle psycholožky je v hodně věcech napřed, ale právě ta vytrvalost, trpělivost u práce je ve škole často důležitější, než to jestli má nějaké vědomosti. My to ještě neřešíme úplně, ale určitě dáme na doporučení učitelek i mu necháme udělat test školní zralosti a pokud nám odklad doporučí, určitě budeme souhlasit. A to syn je taky hodně vysoký a bude ve třídě vyčnívat, ale raději to, než aby měl pak problémy, které se s ním potáhnou.”

Dosažení šesti let je jednou z podmínek pro nástup na základní školu. Některé děti ale ještě nejsou v tomto věku dostatečně zralé, aby vzdělávání ve škole zvládaly, a je proto vhodné odložit jim nástup do školy a nechat je ještě jeden rok ve školce. Často jde o děti narozené v létě, které dosáhnou šesti let v červenci nebo srpnu a jsou tak defacto o rok mladší než děti, které nastupují do školy téměř v sedmi letech, protože se narodily v září dřívějšího roku.

Školní zralost a školní připravenost

Pro rozhodnutí, kdy je pro dítě ten správný čas nastoupit do školy je potřeba orientovat se v pojmech školní zralost a školní připravenost. Obě oblasti spolu úzce souvisí, přičemž školní zralost je pojímána spíše z psychologického hlediska a jde o to, zda je dítě biologicky vyzrálé a připravené pro vstup do školy. Zahrnuje fyzickou zralost, psychickou zralost (například vzrůst, vnímání, řeč, udržení pozornosti, paměť aj.).

Máte doma školáka, který si užívá prázdnin. Brzy ho ale čeká návrat do školních lavic a ten nemusí být pro většinu dětí tak jednoduchý. Připravte vašeho školáka postupně, aby se snáz adaptoval zase na školní povinnosti a školní režim.

S prázdninami se pojí uvolněnější režim, pěkné počasí, výlety, spousta zábavy s kamarády, ponocování a se začátkem školy je tohle krásné období u konce. Hola hola, škola volá. Jako rodiče bychom si měli především uvědomit, že tahle změna může děti zaskočit - vzpomeňte si třeba sami na sebe, jak se vám po dovolené nechce zpátky do práce a zapadnout do kolotoče domácích prací. Děti to mají úplně stejně (samozřejmě se tedy najdou i výjimky, které se na návrat do školy těší) a je potřeba je na návrat do školy připravit pozvolna, aby pro ně nástup do školy nebyl tak nepříjemný a šokující.

Zkuste několik tipů, které by mohly pomoci vašim zlatíčkům předěl prázdnin a nového školního roku lehce překonat. Nicméně nezapomínejte na to, že vy své dítě znáte nejlépe a postupujte tedy především podle svých možností a individuální osobnosti vašeho dítěte. I zde totiž platí pravidlo, že co zabere na jedno dítě, to druhé vůbec nemusí ocenit.

Návrat do školních lavic

Děti, které už do školy chodily, moc dobře vědí, co je čeká. Ví, že občas to není ve škole jednoduché a  že občas je to super. I zasloužilé školáky je ale zapotřebí na návrat do školních lavic připravit. Zde platí samozřejmě pravidlo: “Čím je dítě menší, tím větší pomoc od svých rodičů potřebuje.” Pokud máte doma nastupujícího deváťáka, je pravděpodobné, že žádná velká pomoc z vaší strany nebude chtěná a potřebná. Zato u mladších dětí je vaše pomoc nezbytná.

Tipy pro snadnější návrat do školních lavic

„Mám 5letého chlapečka s ADHD a autismem, ADHD podědil po tátovi. Je to celkem výhoda, že vidím u dospěláka citlivá místa a na těch pracuji s malým. Jako největší problém vidím impulzivitu a agresi. Ze školky jsme byli "odejiti", nezvládali ho ani s asistentkou pedagoga, je s ním těžká spolupráce - utíkal jim, nerespektoval je. Doma zvládáme relativně dobře, snažím se předcházet záchvatům, ale už jsem se poučila, že nejsem všemocná a záchvaty občas prostě přijdou. Dávám mu rybí tuk forte a hořčík, které ho docela uklidní, v případě krize máme napsané léky od doktora. Tvrdě si trvám na základních pravidlech - žádné bití, ničení věcí, ubližování ostatním, drzé řeči. Za trest odebírám tablet a PC. Snažím se nedávat na zadek, nechci z něj vymlátit agresi agresí.”

Díky přesnější a plošnější diagnostice přibývá dětí s ADHD. Pravděpodobně každý se v životě setká s někým, kdo tímto onemocněním trpí. Ať už to je přímo vaše dítě, partner nebo spolužák či spolužačka vašeho dítěte. Život s dítětem s ADHD může být v určitých případech velmi náročný, ale nezoufejte, naštěstí se s tímto onemocněním dá pracovat a příznaky alespoň zmírnit.

U chlapců se ADHD vyskytuje častěji

Zkratka ADHD je vytvořena z anglického názvu Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Jedná se o poruchu pozornosti s hyperaktivitou. Málokdo ví, že existuje také ADD, Attention Deficit Disorder, porucha pozornosti bez hyperaktivity. ADHD se vyskytuje častěji než ADD a ví se o ní více i proto, že je svými příznaky mnohem nápadnější. ADHD trpí 3-7 % populace, přičemž u chlapců se vyskytuje 3x častěji než u dívek. Obecně je u dívek hyperaktivita více v útlumu a převažuje porucha pozornosti, takže je mnohem těžší si u nich všimnout, že něco není v pořádku. Přeci jen neustále pobíhajícího a vykřikujícího kluka si všimnete snáze.

„Mám sedmiletého syna, před dvěma týdny mu bylo zjištěno ADD. Zaráží mě, že mě do pedagogicko-psychologické poradny neposlaly učitelky, ale šla jsem tam kvůli svému podezření, že je něco jinak. Znala jsem do té doby jen ADHD a vzhledem k tomu, že syn hyperaktivní není, tak jsem to moc neřešila. Že existuje i ADD je pro mě novinka.”

Počet dětí s ADHD roste

“Na obratu vnějšími hmaty jsem byla ve 37. týdnu v FN Bohunicích. Chtěla jsem zkusit všechno, abych mohla rodit přirozeně (i když bych zvažovala i přirozený porod KP). Nebyl to tedy výkon bezbolestný, ale obrátit se podařilo! Byla jsem hospitalizovaná přes noc, dítě bylo sledováno pravidelně na monitoru, kdyby nastaly komplikace. Obrat sám trval nanejvýš 3 minuty. Rodila jsem tedy nakonec přirozeně a jsem za to moc ráda, za mě určitě - stálo to za to! “

V minulém článku ze série věnované tématu Konec pánevní jste si mohly přečíst o různých možnostech, při kterých můžete svému miminku pomoci otočit se do “správné” polohy (slovo správné je v uvozovkách, jelikož i tato poloha je považována za fyziologickou). Pokud jste vyzkoušely opravdu vše a vaše miminko stále a tvrdošíjně setrvává v poloze hlavičkou nahoru, máte ještě jednu možnost. Tentokrát se ale jedná o možnost, kterou rozhodně nemůžete zkoušet sami doma - řeč je totiž o lékařském zákroku, který se nazývá "obrat miminka zevními hmaty".

Co si můžeme pod pojmem Obrat zevními hmaty představit?

Jak již bylo zmíněno výše, jedná se o lékařský zákrok, při kterém se lékař pokusí přetočit miminko z polohy koncem pánevním (či ze šikmé nebo příčné polohy) do polohy podélné hlavičkou. Tato metoda je velice stará - historické prameny zmiňují, že tento postup byl využíván již v době 300 let před naším letopočtem ve starověkém Řecku. S průběhem času tato metoda upadla v podstatě v zapomnění, ale poté byla znovuobjevena na počátku 80. let 20. století.

V souvislosti s termínem obrat zevními hmaty se můžete setkat i se zkratkou ECV, která vychází z anglického termínu External Cephalic Version. Tento úkon se v českém prostředí provádí zpravidla mezi 35. - 38. týdnem těhotenství během krátkodobé hospitalizace. Je považován za jednu z variant, jak se vyhnout císařskému řezu, a velmi dobrou zprávou je to, že jeho úspěšnost je poměrně vysoká. Zdroje uvádí úspěšnost 60 - 70% (30% u prvorodiček, 70% u vícerodiček, u kterých je provedení výkonu díky zvýšené flexibilitě děložní stěny snazší). Samotný zákrok pak trvá přibližně 5 - 10 minut. Pokud se obrat nedaří, či pokud je velmi bolestivý, je nutné jej ukončit.

Jak obrat zevními (vnějšími) hmaty probíhá?

„Posledních pár dní se cítím jinak. Divně. Jen nevím, jestli to není jen síla mé sugesce. Těhotenské testy mám samozřejmě nakoupené. Mám nebo nemám už testovat? Rozum říká ne, srdce na mě řve 'samozřejmě, že ano'. Tak strašně chci vědět, jak na tom jsem. Zároveň se však bojím zklamání. Bylo by hodně dětinské brečet, pokud to nevyšlo? Ne, tohle se opravdu nedá, jdu zjistit pravdu. Ať je jakákoliv! Nádech, výdech… A znovu. Otevírám oči a koukám na test, který mi právě sdělil, že...

...proboha, já vidím dvě čárky. Před očima se mi najednou zatmí a já si nejsem vlastně najednou vůbec jistá, co to znamená. Rychle hledám návod k těhotenskému testu, který právě držím v ruce, a kontroluji, zda to opravdu značí těhotenství, nebo se jedná o nějaký jiný druh testu, kde dvě čárky znamenají, že těhotná právě nejsem. Samozřejmě zmatkuji a návod mi hned vysvětlí, že to je opravdu tak. Jsem těhotná! Sakra, dýchej… Takovou dobu jsem se na tuhle chvíli těšila a najednou vlastně nevím, co říct. Explodovala ve mně ohromná směsice citů, pocitů a emocí. Víc než cokoliv jiného momentálně cítím strach. Já budu máma.

Budu dobrá máma?

Co když mi to nepůjde?

Nechci přibrat 30 kilo.

Jak to mám říct Karlovi?

Parné léto, slunce svítí a v okamžiku, kdy děti spatří kornoutek s barevnou pochoutkou to začíná. "Mamíííí, tatíííí, zmrzlinááááá!" Ať už milují vanilkovou, čokoládovou, jahodovou nebo nějakou úplně jinou, léto bez zmrzliny by tak nějak nebylo to pravé!

První zmrzlina

Ohraničit první zmrzlinu jakýmkoli věkovým určením je velmi složité a hodně se to odvíjí od benevolence rodičů. Zatímco jedni rodiče jsou se zmrzlinou v pohodě před prvním rokem, jiní ho mají jako jakýsi milník a někteří čekají třeba až na hranici 3 let. Vaše rozhodnutí by se mělo ideálně opírat o to, jakou zmrzlinu dětem chcete dát. Například takovou domácí zmrzlinu můžete směle naservírovat i těm nejmenším dětem!

Z čeho vlastně zmrzlina je

Samozřejmě záleží na tom, jestli se bavíme o zmrzlině smetanové nebo vodové. Dobré smetanové zmrzliny mají svůj základ v plnotučném a odstředěném mléku. Například Česká zmrzlina z Opočna obsahuje ve všech směsích (ano, zmrzlináři ve stánku si nakoupí zmrzlinové směsi v prášku, které následně v doporučeném poměru naředí vodou, pak se dostává zmrzlina ze stroje do kornoutku) plnotučné mléko, polotučné mléko nebo odstředěné mléko. To se odvíjí od příchutě, o kterou se jedná. Například kakaová zmrzlina obsahuje kakaový prášek, jahodová zmrzlina šťávu z červené řepy a jahodové aroma. V pistáciové zmrzlině pak najdete pistáciové aroma a dodaná barviva. Většina směsí má v obsahu uvedené také směsi rostlinných olejů (palmový, řepkový, sójový, shea). Dále ve směsích můžeme najít pár éček (stabilizátorů a regulátorů kyselosti) a samozřejmě cukr. Pojďme se společně podívat na složení klasické vanilkové Opočenské.

Vanilková zmrzlina z Opočna (malá asi 15 Kč/porce, velká asi 22 Kč/porce)

„To, že má Mareček Downův syndrom, mi sdělili po pěti dnech v porodnici. A to dost drsným způsobem. Bez mého vědomí mi udělali genetické testy, které odhalily diagnózu. Primář byl hrubý, prostě to na mě vychrlil. Doslova řekl, váš syn má Downův syndrom, buď bude dobrej a nebo ne.“

Tento článek vznikl při milém posezení s maminkou Leonou, jejíž tříletý syn Mareček má Downův syndrom. Po hodině jsem odcházela s příjemným pocitem, že s takhle pozitivním člověkem už jsem dlouho nesetkala. A také, že mít dítě s DS (Neříkejte, že má někdo Downa. Zní to jako byste říkali: jé, ty máš kokršpaněla. Jestli je na vás „Downův syndrom“ moc dlouhý, zkraťte to na DS.) je dar. Dar vidět svět jinýma, lepšíma očima. A umět se radost z maličkostí.

O co tu jde?

„To, že má Mareček Downův syndrom, mi sdělili po pěti dnech v porodnici. A to dost drsným způsobem. Bez mého vědomí mi udělali genetické testy, které odhalily diagnózu. Primář byl hrubý, prostě to na mě vychrlil. Doslova řekl, váš syn má Downův syndrom, buď bude dobrej a nebo ne. Moc dobře si pamatuju na první myšlenku, emoci, a to byl strach, aby mi mého syna nevzali a někam nezavřeli. Tak moc to bylo silný. A tak moc jsem už Marečka milovala.

Navíc jsem to pak musela říct manželovi. To bylo taky strašně těžký, sama jsem nevěděla, co dělat, jak se zachovat. Ale vzal to dobře, a za to si ho vážím snad ještě víc.

A pak těžké to bylo v tom, že jsem toho primáře za tu informaci moc nenáviděla, a pak jsem si uvědomila, jak se mohl cítit manžel.“

„Čeká nás let do Irska. Nemáte někdo zkušenosti v případě, že cestujete s malým dítětem? Malému bude 15 měsíců, let by měl trvat cca 2 hodiny. Nevím, jak je to s mlékem. Můžu si vůbec kojeneckou flašku, v ní vodu a pak zásobník se sušeným mlékem vzít na palubu? Jinak nevíte, jak je to s kočárkem? Někde jsem četla, že se odbavuje až těsně před vstupem do letadla, ale asi záleží na každé společnosti, jak to má, že? Trochu se toho děsím, poletím potřetí v životě, navíc v angličtině nejsem žádný přeborník, tak snad nebude nikde žádný problém.“

V dnešní době lowcostových (nízkonákladových) letů není takřka nic nemožné. Sehnat proto zpáteční letenku z Prahy do Říma se dá i za 700 korun, jen to chce mít trochu štěstí a trpělivosti. Proč se zříkat cestování a objevování nových míst jen proto, že se vám narodilo dítě? Udělejte z nevýhody přednost a vezměte juniora na palubu letadla s sebou.

Letenky

Jak už bylo řečeno: sehnat levné letenky není žádný problém. Takže: máte vybráno? Teď už jen vyřešit otázku „kam s ním“ – s dítětem. Pokud nemáte hlídání nebo prostě chcete zážitek z cestování a objevování nových míst sdílet i se svým miminkem, nevěšte hlavu. Letecké společnosti s touto možností počítají. Jen je zapotřebí koupit letenku (výhodně pořízenou) také dítěti. Většinou ji pořídíte za sníženou cenu. Počítejte ovšem s tím, že nebude mít vlastní sedačku.

V praxi to tedy bude vypadat tak, že do nákupního košíku vložíte dvě letenky pro dospělé a jednu pro novorozeně či batole (infant). Miminko totiž musí mít vlastní palubní lístek, to kvůli přesnému seznamu odbavených cestujících.

„Dítě do 2 let je považované za 'infant' bez nároku na sedadlo. Může byt odbaveno jako dítě nad 2 roky při zaplacení sedadla.“  maminka Marcinek z diskuzního fóra Kočár do letadla a dítě nad dva roky

„Dámy, nastal nový školník rok a zápis na kroužky. Co se u vás nabízí? Kam děti chodí rády? Využíváte nabídky školy nebo kroužky řešíte samy? Nám přibylo třetí dítě, takže odpolední kroužky jsou teď trošku logistický rébus. Nejstarší dcerka je v 1. třídě a v rámci družiny chodí na flétnu, zpívání, keramiku a vědecký kroužek. Odpoledne se mnou pak na AJ (učím to v HD) a 2x týdně se teď rýsuje sportovní tanec. Tříleťák má v rámci školky plavání, brusle a AJ, odpoledne pak 2x týdně fotbal. A nejmladší, 9 měsíční, má 1x týdne AJ Babie's Best Start.“

Také kolem sebe máte maminky s dětmi, vedle nichž si připadáte až neschopně, protože vaše dítko toho vlastně moc nedělá? A stejně staré sousedovic dítko navštěvuje týdně 5 kroužků? Ptáte se, co je vlastně správně a co je nejlepší pro dítě? Tak přesně na tyto otázky se vám pokusíme dát odpověď. 

Kdy je ta správná chvíle

Podle dětské psycholožky Leony Němcové by děti před dovršením šesti let měly navštěvovat dětské kroužky maximálně v doprovodu svých rodičů, a to v co nejmenším množství. Hlavním důvodem k tomuto opatření je u školkových dětí jejich přetěžování. A to ne ani tak z hlediska fyzického (přeci jen mají děti většinou energie na rozdávání), ale z hlediska psychického. 

Děti v tomto věku jsou perfektně vybavené právě k tomu, aby objevovaly svět. A to ideálně svým vlastním tempem a způsobem. Rodič má fungovat hlavně jako průvodce, rádce a pomocník. Často se však stává, že se rodič pasuje do role plánovače volného času a tzv. "zabavovače" ve své nepřítomnosti. Psycholožka Němcová upozorňuje zejména na dopady, které má takové přestimulovávání ve starším věku - děti se neumí samy zabavit, trpí nedostatkem fantazie a v dospělosti jen těžko pociťují štěstí. Dále také uvádí velmi zajímavou informaci - rodiče, kteří svým dětem neplánují každou volnou minutu, jim prokazují tu největší službu do budoucna - děti se totiž dokáží zabavit samy! A na této myšlence se shoduje s mnoha dalšími autory, kteří se věnují dětské psychologii. 

Děti školkového věku mají jako hlavní stimulant právě školku - tedy dostávají každý den hodně nových podnětů k zpracování ve formě her, vzdělávacích aktivit, i úplně obyčejných situací, které zatím nemuselo řešit (Kačenka mi vzala hračku a dala ji Lucince, co to pro mě znamená a jak to mám asi řešit?!). Všechny tyto situace dítě čerpá a zapracovává. Má toho tedy až až. Odpolední program by se měl tedy nést ve znamení odpočinku. A tím samozřejmě nemyslíme, že dítě bude ležet a nic nedělat - to je prakticky nemožné. Ale odpočine si duševně - minimálně tím, že je s někým důvěrně známým a nemusí vstřebávat tolik nových informací, je ve svém prostředí (např. doma, na dětském hřišti).

Velké břicho, přibírání na váze a určitý diskomfort asi v těhotenství čekáte. Ale co třeba nadýmání, únik tekutin, bolavá prsa, pálení žáhy, hemeroidy apod.? O těchto problémech se tak často nemluví, a přitom alespoň některé z nich potkají každou těhotnou ženu. Naštěstí existují různé fígle, jak si trochu ulevit.

Pro klidné a pohodové těhotenství je důležité více než kdy jindy dodržování zásad správné výživy. Jíst pravidelně v menších porcích, doplňovat vitamíny a minerály především z ovoce a zeleniny. V těhotenství je zvýšená potřeba vitamínu C, B, D, kyseliny listové, hořčíku, vápníku a železa. A samozřejmě odpočinek a věnování se sama sobě a svému tělu.

Sex v těhotenství

„Měly jste některá stejný problém? Jsem teprve v 8tt a nemám na sex ani pomyšlení. Přítel už si stěžoval, tak se někdy přemůžu kvůli němu. Před těhotenstvím jsem s tím problém neměla.“

V těhotenství někdy dochází ke snížené chuti na sex. Nepříjemné změny v těle, nevolnost, bolesti v zádech, kopání miminka, obavy, zda dítěti neublížíte… Je toho mnoho, čeho se ženy bojí. Často tak nemají na sex vůbec náladu. Většina obav je ale zbytečná. Jestliže není vaše těhotenství rizikové, sexu se zříkat nemusíte. Pokud se však na nic necítíte, můžete strávit s partnerem hezké chvilky i bez něj.

„V době, kdy jsem ještě netušila, že čekáme mimi, jsem na pár týdnů chuť ztratila. Ale teď najednou stačí jakýkoliv jeho dotyk a chci to.“

"Potřebuju od září mít jeden den v měsíci volno kvůli škole a nemám hlídání. Pořád váhám, jestli dát malého k chůvě a nebo do jeslí. Poptávám se, ale nenašla jsem nikoho se zkušeností. Byla jsem se podívat v jeslích, je to tam moc pěkné, ale syn neusíná sám a tam ho asi nikdo uspávat nebude. Teď jsem se doslechla o mamince mojí kamarádky, která je čerstvě v důchodu, pracovala ve školce a děti jí chybí. Je pro mě moc důležité, aby byl v pohodě a spokojený a chci se rozhodnout dobře. Poradíte?"

Chcete mít chvilku pro sebe, dítě onemocnělo a vy musíte do práce nebo se chcete zapojit do jiného pracovního procesu, než je uklízení hraček a praní malých oblečků, ale nemáte nikoho, kdo by vám pohlídal vaše dítě? Rozhoďte sítě! V následujícím článku se můžete inspirovat, jak hledat instituci nebo osobu, která vám pomůže!

Není moc malé?

I u velmi malých dětí a miminek se stává, že potřebujeme něco vyřídit nebo se musíme vrátit do práce. Komfort hlídacích babiček není samozřejmost a tak je někdy třeba obrátit se na cizí - ale profesionální strážce vašeho pokladu. Profesionální hlídačky nabízejí hlídání i velmi malých miminek, umožňují to i některé jesle, které zřizují městské části a obce.

"Řešila jsem to asi před půlrokem. Malá je nakonec v jeslích každý den dopoledne, u chůvy mi vadilo, že by neměla kontakt s jinými dětmi. V jeslích je 10 dětí v její skupince a 3 učitelky. Zvykání bylo postupné, celý proces trval 3 týdny - nejdřív jsme byli celou dobu s ní, potom ji učitelka na chvilku (10-20 min) odnesla pryč, pak jsme šli pryč my, nejdřív na hodinu, pak na dvě. Plakala asi jednou, možná 2x. nemám pocit, že by tam nějak strádala, dopoledne si pohraje s dětmi, nají se tam a po obědě si ji vyzvedáváme."

Mám dát dítě cizím lidem?

„Se svým synem chodím plavat od jeho šesti měsíců každý týden. Evidentně ho to v bazénu baví, každé úterý se těší. Užívá si pobyt v bazénu, ostatní děti a maminky, i milou instruktorku. Doufám, že se mi podaří vypěstovat mu lepší vztah k vodě, než jaký mám já.“

Umět plavat je v dnešní době standard. Pryč jsou ty časy našich babiček, kdy tomu tak nebylo a děti z vesnic bez rybníků plavat neuměly. Dnes je kurz plavání součástí povinné školní docházky a není divu. Je to zdravý sport, který mnohostranně rozvíjí tělesnou zdatnost, a také dovednost, jež může člověku zachránit život. Dokonce i na některých vysokých školách je plavání součástí přijímacího řízení nebo výuky. Je proto pochopitelné, že čím dál více rodičů se snaží podporovat dobrý vztah dětí k vodě od nejútlejšího věku. 

Začněte vaničkováním

Začít můžeme již od dvou měsíců věku dítěte vaničkováním. Podmínkou je dokonale zhojený pupík. Organizované lekce vaničkování mohou probíhat buď v dětském centru, nebo i u vás doma, protože některé instruktorky za svými klienty dojíždí. V lekci se naučíte s děťátkem zacházet ve vaně plné vody, součástí bývá i nácvik správné manipulace a někdy i masáž. Miminko se v klidném prostředí (lekce probíhají individuálně) seznamuje s pobytem ve vodě a začíná se nacvičovat též signál pro potápění. Nebojte se, u těch nejmenších se začíná jen jemným přeléváním hlavičky. Potopení obličeje přijde na řadu, až budete připraveni.

Maminka florentina v diskuzi o vaničkování píše: „Já myslím, že vaničkování je přínosné. Vaničkování totiž většinou není jen o plavání ve vodě, ale mělo by být i o povídání o vývoji a manipulačních technikách. Nám to velmi pomohlo, naučila jsem se správně mimi nosit v klubíčku a velmi rychle nám to pomohlo srovnat preferenci jedné strany. Takže pokud člověk má štěstí na kvalitního instruktora, rozhodně doporučuji. A v domácím prostředí odpadají negativa, které může plavání mít. Mimi je ve známém prostředí, nehrozí nakažení infekcí z vody, ani nastydnutí z přechodu ven po plavání.“

Také uživatelka lidiab má zkušenost: „K nám začala od minulého týdne domů chodit instruktorka. Říká, že se doma smí plavat, jakmile se zahojí pupíček. (…) Do bazénu doporučuje pak nejdříve od toho půlroku, kvůli chlóru. Já bych do bazénu možná šla ještě později. Byla u nás zatím pouze jednou a lekce jsou prý potřeba tak 4-5. Mezi tím sami ve vaně plaveme dvakrát týdně.“

Neplodností je na celém světě postiženo minimálně 10 % párů, přičemž dalších 10 -  25 % párů je postiženo tzv. neplodností sekundární. O sekundární neplodnosti hovoříme v případě, kdy pár není schopen počít druhé a další dítě. Může za to často zhoršený zdravotní stav jednoho či obou partnerů, hormonální změny ovlivňující plodnost a v neposlední řadě i věk, který hraje v plodnosti ženy zásadní roli.

Na rozdíl od neplodnosti primární, kdy je absence početí absolutní i přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu delší než jeden rok, sekundární neplodnost se projevuje i přes to, že v minulosti již k početí završenému úspěšným porodem došlo. Sekundární neplodnost často u žen souvisí s věkem. Než se žena rozhodne pro druhé dítě, může uplynout několik let a nastanou problémy.  Se stárnutím vajíček ve vaječnících se totiž zhoršuje jejich kvalita, což znamená, že ve 35 letech jsou u ženy šance na otěhotnění výrazně nižší než v mladším věku.

„V praxi se také stává, že k sekundární neplodnosti dojde následkem prvního těhotenství. Po porodu může dojít k jizvení kolem vejcovodů, což posléze zapříčiňuje jejich neprůchodnost. Ke srůstům mohou vést i případné nitrobřišní a pánevní operace. A v neposlední řadě může sekundární neplodnost nastat vlivem endometriózy, děložních polypů nebo poruch ovulace,“ vyjmenovává MUDr. Štěpán Machač, Ph.D., IVF specialista z kliniky asistované reprodukce Reprofit Brno.

I sekundární neplodnost má řešení

Léčba sekundární neplodnosti se odvíjí od její příčiny. V případě, že se jedná o hormonální nerovnováhu, léčí se podáváním hormonálních preparátů. Při mechanickém uzávěru vejcovodů nebo problému v imunitě je možné přistoupit k umělému oplodnění.

„Žena je nejdříve klinicky a gynekologicky vyšetřena, muž se podrobí vyšetření spermiogramu. Tato metoda spočívá v odebrání pohlavních buněk jak mužských, tak ženských. V laboratoři je provedeno spojení vajíčka a spermií a oplodněné vajíčko je navráceno do těla ženy. Těhotenství pak probíhá úplně stejně, jako u ženy, která počala přirozenou cestou,“ doplňuje MUDr. Štěpán Machač.

Každoročně přibývá párů, které vlivem nejrůznějších faktorů nemohou počít potomka přirozenou cestou. Roli hraje zejména nezdravý životní styl, obezita, různá onemocnění a úrazy, ale i trend posledních let – odkládání rodičovství. Současná medicína tento stav reflektuje a jako jedno z preventivních řešení umožňuje i tzv. social freezing. Termín, který prozatím v češtině nemá svůj ekvivalent, znamená preventivní zmražení vlastních zdravých vajíček či spermií pro budoucí využití. Zatímco ve světě je social freezing běžnou praxí, mezi českou populací je zatím využíván minimálně.

Social freezing dává řadě žen i mužů šanci počít i v pozdějším věku geneticky vlastního potomka. V minulých letech se tato metoda doporučovala jako preventivní opatření především pacientům, kteří museli podstoupit například náročnou onkologickou léčbu, či lidem pracujícím v rizikovém prostředí, kde jim hrozilo radiační záření, nežádoucí účinek chemických látek apod.

„Vlivem evolučního vývoje a životního stylu však přibývá lidí, kterých se asistovaná reprodukce týká. V populaci se obecně snižuje kvalita zárodečných buněk, a tím výrazně klesají šance na početí dítěte přirozenou cestou. Pokud tedy žena či muž musí nebo chce odložit rodičovství, social freezing je smysluplným a zodpovědným krokem a řešením pro budoucí roli rodiče,“ říká MUDr. Štěpán Machač, vedoucí lékař kliniky asistované reprodukce IVF Clinic v Olomouci.

Trend starších matek

Životní styl současné generace se značně liší od životního stylu generací minulých. Většina mladých lidí staví na první místo v žebříčku svých priorit studium, budování kariéry, cestování a poznávání světa. Věk prvorodiček v ČR se tak dlouhodobě zvyšuje (průměrný věk prvorodiček v ČR je v současnosti 30 let), důsledkem čehož přibývá problémů s přirozeným početím. Statistiky ukazují, že plodnost žen po jejím 35. roce výrazně klesá a z tisícovky z nich se přirozenou cestou podaří otěhotnět pouze každé padesáté. Po 40. roce věku šance ženy na přirozené početí a porod zdravého dítěte klesají ještě víc.

Social freezing v tomto ohledu přináší především ženám značnou volnost. Nemusí se stresovat tikotem biologických hodin a podléhat tlaku okolí. V mladším věku, kdy je kvalita vajíček vyšší, si je mohou nechat zamrazit a uchovat pro budoucí využití. Až si za několik let vybudují kariéru, případně vytvoří rodinné zázemí, mohou využít potenciál mladších vajíček. Výhodou bezesporu je i to, že se daný proces neváže na partnera, vajíčka se uchovávají neoplodněná.

„Syn je narozený v březnu, ale už teď vím, že odklad povinné školní docházky dáme. Má vývojovou dysfázii, problémy s pozorností a navíc je to taková křehká dobrá dušička. Ve škole mi řekli, že k odkladu potřebují doporučení od dětské lékařky a jedno další doporučení od nějakého odborníka - psychologa, z pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně-pedagogického centra.”

Hurá, máte doma školkáčka nebo prvňáčka! V průběhu školní docházky se však můžete dostat do situace, kdy budete muset řešit nějaký problém ve výuce a právě pedagogicko-psychologická poradna vám může pomoci. Odborníci, kteří zde pracují se zaměřují na různé oblasti a je dobré vědět, s čím se na ně můžete obrátit.

Pedagogicko psychologická poradna je školské poradenské zařízení, které poskytuje svoje služby dětem od tří let, jejich rodičům, ale také pedagogům. Klientem se tedy může stát dítě ve školce, na základní, ale i střední škole. Těchto poraden je spousta po celé republice a je tedy snadné najít tu nejbližší pro vás i vaše dítě. Jejich seznam naleznete v podobě interaktivní mapy na webové stránce MŠMT ČR. V poradně se setkáte s psychologem, speciálním pedagogem a sociální pracovnicí. V případě potřeby se problémy řeší i s dalšími odborníky, zejména lékaři.

„Mám tří a půl letého syna a byla jsem v pedagogicko-psychologické poradně. Bylo to na moji žádost, protože se počůrával ve školce, vztekal se a celkově tam měl problémy s adaptací. Zavolala jsem tam a paní psycholožka navrhla, abych nejprve přišla já sama. Povídaly jsme si asi hodinu a ona řekla, že si myslí, že není nutné, aby přišel i syn. Navrhla, že je případně možné, aby se ona přišla podívat do školky, aby viděla jak se tam chová v kolektivu dětí atd. Nakonec jsme se shodly, že to není nutné, že je syn v pořádku. Měla jsem zbytečné obavy, ale jsem ráda, že jsem si tam zašla a můžu být v klidu.”

Jak probíhá vyšetření?

Samotného vyšetření se není třeba bát. Pokud proběhne v rámci jednoho dne, počítejte, že může trvat déle jak 2,5 hodiny. Pokud je dítě nezletilé, je nutný doprovod zákonného zástupce. Na začátku si psycholog nebo speciální pedagog zjistí podrobnou anamnézu dítěte, tedy třeba to, jak proběhlo těhotenství a porod dítěte, na zdravotní stav členů rodiny, vztahy v rodině a jiné. Poté následuje samotné vyšetření, zpravidla bez přítomnosti rodiče.

Kvasinková infekce nebo-li vaginální mykóza je častou nemocí, kterou za život onemocní až 75 % žen a méně častěji se může objevit také u mužů. Dochází k ní při přemnožení mikroorganismů v normálním vaginálním prostředí, které je pro každou ženu běžné.

V létě je její výskyt vlivem horka, ale i mokrých plavek, nejčastější. Naštěstí existuje několik možností, jak s ní rychle zatočit a dál si užívat léta, i několik pravidel, jak jí nedat šanci zaútočit. 

Jak poznáte, že trpíte kvasinkami?

Kvasinková infekce se k vám nejprve přihlásí náhlým svěděním v oblasti rodidel, a to uvnitř i zvenku. Svědění se hodinu od hodiny zvětšuje a bývá velmi nepříjemné. Pokud si však budete rozkrok drbat a třít anebo se ve sprše přímo snažit místo i rukou najít a podrbat, nákazu si jen rozšíříte a rozdráždíte. Svědění bude úpornější a následná léčba zdlouhavější.

Rodila navíc začínají být nateklá, prokrvená, můžete začít cítit i pálení při močení a bolest v podbřišku. Pokud se vůbec odhodláte k sexu, bude pak bolestivý. V poslední fázi se pak přidá pro kvasinkovou infekci zcela typický bílý výtok, který je v největší fázi infekce hrudkovitý a usazuje se v zadní části pochvy.

Jak jsem ke kvasinkám přišla?