Řeší to každá matka – kdy už začít podávat miminku i něco jiného, než mléko? Bohužel se často setkáte s protichůdnými informacemi. Jedni říkají jen mléko do půl roku, ti druzí zase, že do 6 měsíců musí mít děťátko vyzkoušeno co nejvíce potravin. Na jakých základech jsou tato tvrzení postavena a jak se v tom vyznat? 

Výlučné kojení do 6 měsíců

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje výlučné kojení do 6 měsíců věku dítěte. To znamená, že do té doby by dítě nemělo přijímat žádnou jinou tekutinu ani potraviny. V tomto věku je pro dítě nejlepší potravinou i nápojem mateřské mléko. Pokud se z nějakého důvodu plné kojení nedaří, připouští WHO zavádění příkrmů již mezi 17. - 26. týdnem věku. Začínat s podáváním příkrmů před ukončeným 4. měsícem věku dítěte se nedoporučuje pro možná zdravotní rizika – alergie, anemie (chudokrevnost), malnutrice (špatný výživový stav), poruchy příjmu potravy. Stejná rizika nese i nepřiměřené oddalování počátku přikrmování.

U nekojených dětí je situace poněkud jiná. Tyto děti nemají k dispozici benefity mateřského mléka, proto je pro ně doporučené zavádění příkrmů v období tzv. psychomotorické zralosti. To znamená v době, kdy je dítě schopno udržet hlavu ve stabilní poloze, koordinovat oči, ruce a ústa při hledání, uchopení a vkládání potravy do úst a být schopno polykat a tolerovat tuhou stravu.

Mezník psychomotorické zralosti můžeme uplatnit i u kojených dětí po 6. měsíci věku a vyčkat na jejich připravenost, která může nastat i později. Jiné zdroje naproti tomu varují před odkládáním příkrmového období a doporučují začít s ukončením 6. měsíce věku kojeného dítěte pro riziko nedostatečné výživy.

Tato doporučení podporují: Světová zdravotnická organizace (WHO), Evropská společnost pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN), Britská poradní vědecká komise pro výživu (SACN), Pracovní skupina Ministerstva zdravotnictví pro výživu dětí (ČR) a Pracovní skupina dětské gastroenterologie a výživy České pediatrické společnosti pro výživu kojenců a batolat.

S velkou pravděpodobností jste se s nimi nikdy nesetkali. A pokud ano, nejspíš si to nepamatujete, protože jste byli ještě miminka. Pojďme se společně podívat na 4 nezvané hosty, kteří většinou nepotrápí ani tak novorozence, jako jeho rodiče. 

Mongolská skvrna

"Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli někdo nemáte zkušenost s modrým flekem nebo spíše asi modřina nad zadečkem miminka spíše na kostrči?" tuto otázku pokládá maminka n1el v internetové diskuzi týkající se tématu mongolská skvrna. K té stejné diskuzi se připojila i  uživatelka domorodka: "Moje obě děti mají mongoloidní skvrnku. Mají to mulati, ale nevěděla jsem, že i snědší bílé děti, jak tu čtu. Synovi zmizela někdy před 2. rokem? Dcera ji stále má. Když to u syna kdysi viděly ségry s mámou, myslely si, že ho bijeme."

A co to tedy vlastně je? Jedná se o shluk buněk, které obsahují melanin a usadily se na jednom místě. Tím místem je nejčastěji okolí kostrče, spodní záda, hýždě, boky a ramena. Nejčastěji toto modré, případně šedomodré znaménko uvidíte na dětech Mongolů a Japonců. Není ale výjimkou ani u nás, kde se s ním můžeme setkat zejména u snědších dětí a vzhledem ke své barvě může být zaměněno toto znaménko s modřinou.

Mongolská skvrna je naprosto neškodná a ve většině případů mizí mezi 2. a 5. rokem. Může se stát, že i po dovršení pátého roku je skvrna stále patrná, ale ani tak není důvod k obavám. Sama by měla vyblednout do období puberty, ale ani potom by se z ní nestal žádný problém. Pokud by vás trápila z kosmetického hlediska, je nasnadě poradit se s dermatologem ohledně jejího odstranění. 

Seborea

„Já tady teď brečím, protože ani nevím, co to pohodová máma je. Pořád na všechny ječím nebo brečím, jak mi to je líto. Pak mám záchvaty smíchu kvůli blbostem. Pak zase ječím. Začínám se nesnášet.“ Poznáváte se? Ne, nejste blázni, jen máte nemocnou duši. Lze ji efektivně a s úspěchem vyléčit. Protože mít pohodovou mámu je to nejlepší, co můžete svému dítěti dát. Peklem jménem bipolární porucha si prošla i taková jména jako Marylin Monroe, Kurt Cobain, Virginia Woolfová, Sinead O' Connor nebo Catherine Zeta-Jones.

Příznaky bipolární poruchy

Bipolární porucha osobnosti se projevuje především výkyvy nálad. V různě dlouhých časových periodách se střídají projevy mánie, hypománie, deprese a remise, tj. obdobím bez příznaků nemoci. Jejich trvání se může lišit i podle počasí nebo podle rodinné situace. Je to jako na houpačce.

Deprese

 „Přes den je všechno v pořádku. Ale večer, jakmile miminko nechtělo spát a pořád plakalo a já nevěděla, co mám dělat, tak jsem taky brečela do peřin a říkala, co se děje. Tenkrát nespal asi do 4 hodin do rána a já měla peřinu černou od řasenky. To si dobře pamatuji. Později jsem začala mít pocit, že jsem špatná matka. Výčitky, pláč, jak jsem hrozná a nezodpovědná. Propukám v pláč beznaděje, že to už nezvládám,“  píše jedna z koníkovek z diskuzního fóra Poporodní deprese, stavy smutku a pláče.

Může začínat pozvolna a nenápadně. Zpočátku se obvykle objevuje pokles nálady, změna délky spánku a zvýšená unavitelnost. Během dalších dnů až týdnů se prohlubuje až do jasně vyjádřené deprese. Největším rizikem deprese je pokus nebo dokonaná sebevražda. Zde je několik nejčastějších příznaků deprese.

Každá maminka, která má doma malého chlapce, dříve či později narazí na otázku stahování předkožky. A v naprosté většině případů se setká se dvěma naprosto protichůdnými názory. 

Chlapci se rodí s tzv. konglutinací předkožky. To neznamená nic jiného, než že je předkožka slepená se žaludem. Právě toto slepení, označované také jako fyziologická fimóza, nedovolí lehce přetáhnout předkožku přes žalud. Jedná se ale o naprosto normální stav, který se v naprosté většině případů upraví sám. 

Nestahovat, v žádném případě

Prvním názorem, ke kterému se kloní nejen maminky, ale i část odborníků je ten, že předkožky chlapců bychom si vůbec neměli všímat. Opírá se o fakt, že okolo 3. roku se předkožka uvolní sama díky postupnému odlučování odumřelých buněk (tzv. keratinové perly).  MUDr. Gregorová ve své práci uvádí, že okolo 3. roku je pouze 10 % chlapců, u nichž nedošlo k samovolnému uvolnění předkožky. 

Zastánci tohoto názoru mezi laickou veřejností jsou v tomto směru většinou poučeni od praktických lékařů. Kontrola předkožky by měla být automatickou součástí preventivních prohlídek vašich synů. V diskuzi na Modrém koníku přispěla například uživatelka zdezli, která měla v tu dobu 7 měsíčního chlapečka: "Dr. mi tento týden říkal nic nepodnikat - příroda si s tím poradí sama."

Stahovat, ale opatrně

Pálení žáhy je zlo, které ve větší či menší míře zažívá snad každá těhotná žena. Kdo ho poznal, ví, jak moc nepříjemné to je a také jak moc je někdy obtížné objevit zázrak, který by ho tohoto problému zbavil.  Nebo alespoň zmírnil jeho intenzitu.

Kolem pálení žáhy v těhotenství se šíří také jeden velmi zajímavý mýtus. Ten praví, že čím víc maminku tento problém trápí, tím vlasatější miminko se jí narodí. I když se na toto téma dokonce prováděly výzkumy, žádná souvislost mezi pálením žáhy a množstvím vlásků miminka se nepotvrdila.

Proč těhotenství provází pálení žáhy?

Příčiny jsou hned dvě. Prvním důvodem jsou hormonální změny, které s sebou těhotenství přináší. Tyto změny způsobují snížení napětí stěn trávicího traktu, což má za následek sníženou funkci uzávěru mezi žaludkem a jícnem a také pomalejší vyprazdňování žaludku. 

Druhou příčinou  je děloha, která se stále zvětšuje, čímž tlačí na žaludek a posunuje ho stále výš. Proto bývá pálení žáhy s přibývajícími týdny stále horší.

V nepříjemných situacích vždy platí, že je lepší jim předcházet, než je muset řešit, proto se nejprve podívejme na pár preventivních opatření, které by měly pomoci tomu, aby se pálení žáhy u těhotných neobjevovalo.

Už jste někdy slyšeli o tom, že u malých holčiček ve věku od 1 do 6 let dojít ke srůstům v intimních partiích? Jedná se o velmi častý problém, kterému se odborně říká synechie. Rozpoznejte příznaky a včas zakročte.

Synechia vulvae infantum neboli srůst zevních rodidel

Synechia vulvae znamená slepení protilehlých okrajů sliznice poševního vchodu nebo malých stydkých pysků.

Podle rozsahu může být synechie částečná nebo až subtotální (téměř úplná), nikdy nemůže být totální, to by způsobilo zadržení moči. Vždy tedy zůstává alespoň malý otvor, kudy moč odtéká.

Pokud není o dětský genitál správně pečováno, dojde nejprve ke slepení, ze kterého se může časem vyvinout až velmi pevný kožovitý srůst. Synechie mohou být nesprávně považovány za vrozenou vývojovou vadu rodidel, nikdy je však u novorozence nevidíme.

Vyskytují se až v tzv. klidovém období, tedy tehdy, kdy není organizmus pod vlivem ženských hormonů estrogenů. Nejčastěji se se synechií setkáváme u děvčátek v období mezi 1.– 6. rokem věku, lze ji však  vidět také u žen po menopauze. 

Stejně jako v mnoha jiných oblastech, i názor na použití odrážedel u dětí se v odborných kruzích liší. Pokud odrážedlo pořídíme dítěti ve správný čas a věnujeme pozornost i pečlivému výběru, může odrážedlo dětem ve vývoji pomoci. Proto jsme se zeptali na názor fyzioterapeutky.

Chůze a běh na prvním místě

Sezení a jízda na odrážedle není pohybem, který by se v přirozeném motorickém vývoji dítěte vyskytoval. Vzhledem k tomu, že děti snadněji než dospělí začleňují nové pohyby do svého repertoáru, není vhodné pořizovat odrážedlo příliš brzy. Je nutné, aby se dítě nejprve naučilo dobře chodit a běhat – to je základ pro jeho celý život a příliš brzké používání odrážedla by mohlo vývoj chůze negativně ovlivnit. To, kdy bude chůze dítěte dostatečně vyspělá, je značně individuální. Schopnosti dětí jsou různé, ale většinou tento okamžik nastává mezi druhým a třetím rokem věku.

Vyspělou chůzí je myšlen stav, kdy je dítě při chůzi stabilní, umí samo vykročit, zastavit, změnit směr a vyhnout se či překonat malou překážku. Trup dítěte je při chůzi napřímen. V takovém případě již můžeme uvažovat o koupi odrážedla. V případě, že motorický vývoj dítěte neprobíhá optimálním způsobem, je dobré konzultovat využití odrážedla s odborníkem. Vždy je třeba mít na paměti, že odrážedlo je jen doplňkem pohybové aktivity. V žádném případě by jízda na odrážedle neměla nahrazovat přirozenou pohybovou aktivitu dítěte (chůzi, běh, lezení…).

Výběr a seřízení je základem 

Také volba toho správného odrážedla určuje, zda je jeho použití pro děti vhodné, či nikoli. Odrážedlo by mělo mít nastavitelnou výšku sedla i řídítek. Jednostopá odrážedla (kola bez šlapaček) podporují rozvoj rovnovážných schopností dítěte, dvoustopá (autíčka, motorky, zvířátka…) nikoli. U dvoustopých odrážedel také bývá fixní výška sedu i úchopu řídítek – z toho důvodu tato odrážedla nedoporučuji, pro motorický rozvoj dítěte nepřináší žádný benefit, naopak, mohou být potencionální hrozbou.

„Už to nějak psychicky špatně snáším. Přijde mi, že na něj snad pořád jen řvu a snížila jsem se už k takovým věcem, o kterých jsem si myslela, že nikdy dělat nebudu (straším ho čertem, to jediný zabírá), jinak bych se snad už zbláznila. Včera jsem ho našla na balkoně s omotanou prádelní šňůrou kolem krku, jak se z ní nemohl dostat (byla prasklá a visela dolů). Myslela jsem, že mě klepne, předevčírem strčil hlavu do zábradlí a nemohl ji vyndat. Prostě ho napadají jen samé bejkárny. Od září jde do školky, tak jsem zvědavá, jak to zvládne. Chudák paní učitelka. Doufám, že ji bude aspoň trošku poslouchat,“ uživatelka z diskuzního fóra Kdy se dá poznat ADHD.

O co tady je

ADHD je anglickou zkratkou vývojové poruchy mozku s názvem Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Přeloženo do češtiny - jde o hyperaktivitu s poruchou pozornosti. Charakterizují ji především porucha pozornosti, impulzivita a hyperaktivita. Všechny tyto příznaky se projevují už od raného dětství.

Je zajímavé, že příznaky impulzivity a hyperaktivity se projevují třikrát až pětkrát častěji u chlapců. Ti tak na sebe poutají mnohem větší pozornost, protože ADHD je u nich rozpoznatelná snáze než u opačného pohlaví. Okolím jsou pak považováni za zlobivé, uličníky apod. Dívky častěji postihuje porucha pozornosti a společnost je proto vnímá spíše jako nenápadné či hloupé. Mnohdy jsou tyto problémy chybně interpretovány jako poruchy učení.

Kam pro pomoc

ADHD je porucha, která patří do oboru dětské psychiatrie. S jistotou tedy správnou diagnózu nebudete moci určit sami, ale měl by vám k tomu pomoci dětský psychiatr. Podezření na tuto poruchu může vyslovit i jiný odborník, například neurolog, psycholog, pediatr nebo pedagog.

Čeká vás zátěžový test na těhotenskou cukrovku (tzv. OGTT)? Nevíte, co od vyšetření očekávat a nestačily jste se vašeho lékaře na vše zeptat. Teď se pídíte na vlastní pěst po dalších informacích, ale nacházíte rozporuplné odpovědi. Tak si přečtěte následující článek.

Oč tu kráčí?

Těhotenská cukrovka (neboli gestační diabetes mellitus) je zvýšená hladina krevního cukru poprvé zjištěná v těhotenství. Ve většině případů po porodu odezní.

Jedná se o poruchu látkové výměny, především metabolismu cukrů. Jejím projevem je zvýšená hladina cukru v krvi neboli glykémie. Je způsobena kombinací snížené citlivosti tkání v těle na působení inzulinu tzv. inzulinovou rezistencí a nedostatečné schopnosti slinivky reagovat na zvýšenou potřebu inzulinu v těhotenství.

Jednoduše: inzulinu je méně, než by bylo potřeba a funguje špatně.

Začíná nejčastěji v druhé polovině těhotenství (v menšině případů i dříve) a končí po porodu, přesněji po odloučení placenty. Nejpozději do konce šestinedělí se porucha látkové výměny zcela normalizuje. To se ověřuje kontrolním testem OGTT (většinou ne hned po šestinedělí, ale zhruba po půl roce).

Vrátila jste se nedávno z porodnice se svým uzlíčkem štěstí, jenže tuhle radost kazí jeden fakt. Stačí si kýchnout nebo jen prudší pohyb a nepříjemný únik moči je na světě. Inkontinencí netrpí jen starší lidé, ale trápí i čerstvé maminky. Řešení existuje, jen musíte být důsledná. Výsledky se pak dostaví rychle.

Týká se všech

Inkontinence, tímto výrazem označujeme samovolný, neovlivnitelný únik moči. Dochází k němu při narušení základních funkcí dolních močových cest (močového měchýře a močové trubice), které bývá způsobeno různými faktory: těhotenstvím, porodem, nadváhou, věkem nebo třeba menopauzou.

„Chodím cvičit, a když se pak protahujeme třeba do předklonu, prostě tu kapku neudržím. Nechtěla jsem si to asi přiznat, je mi 25 a mám jedno dítě ve věku 19 měsíců. Stahuji a povoluji svaly tam dole, ale to asi nestačí. Nedávno to bylo i v televizních novinách. Prý to vyřeší malý chirurgický zákrok.  Je tam vevnitř něco povoleného, co se přitáhne. A co se prý samo nespraví, a že se prý ženy nemají stydět. Ale to mám přijít k obvoďákovi a říct, že si jako trochu ucvrkávám?“ maminka z diskuzního fóra.

Proč?

Nápor na močové ústrojí a svalstvo pánevního dna je v průběhu těhotenství a také po samotném porodu enormní. Právě porodní kontrakce a tlaky břišního lisu v druhé době porodní, během níž vychází ven děťátko, zvětšují působení jak na močový měchýř, tak na močovou trubici. Svaly pánevního dna se musí roztáhnout a uvolnit. Po porodu se dostanou zpět, ovšem jistý čas jim to trvá. Během tohoto přechodného období může žena trpět únikem moči, protože svěrače nedrží tak, jak by měly. Znovu se mění poměry v břišní dutině a malé pánvi, děloha se zmenšuje a do konce šestinedělí dosáhne původní rozměry.

Příznaky vypadají jako obyčejná angína nebo kašel. Jenže co když je to plicní chlamydie? Poznáte rozdíl? "Mám plicní chlamydii a lékaři říkají, že je tím populace hodně zamořená. Prý to má až 60% obyvatelstva. Stačí se projít po supermarketu a dotyčný to roztahá všude, pak je jen otázka, kdo má slabou imunitu a onemocní," píše jedna z uživatelek Modrého koníka. 

Poznáte ji?

Chlamydiová plicní infekce (chlamydiová pneumonie) je způsobena bakterií rodu chlamydia. Ta má na svědomí 6 až 10 % všech zápalů plic. Infekce se přenáší kapénkami, tzn. kašlem či kýcháním.

Tento druh infekce plic patří mezi velmi nebezpečná onemocnění, jelikož je špatně rozpoznatelná a zaměnitelná s jinými infekcemi (angína, chřipka, zánět průdušek). Přesto to neznamená, že každý oslabený jedinec, který se s plicní chlamydií setkal, musí onemocnět. Velká část lidí o bakteriích ani netuší a organismus si s nimi poradí. Určité procento postižených ovšem zůstává jako přenašeči choroby, navzdory tomu, že sami nemají žádné příznaky. Imunita je však již snížena a při opětovném nakažení se nemoc projeví v plném rozsahu.

„Plicní chlamydii jsem měla bez příznaků. Antibiotika jsem odmítla, tělo se s nimi naštěstí vypořádalo samo," kajalka z diskuzního fóra Plicní chlamydie - máte zkušenost?

Není jen jedna

"Než se mi narodila dcerka, nějak jsem si z mateřství ani péče o miminko nedělala velkou hlavu. Často jsem se starala o 10 let mladší sestru, včetně přebalování a koupání a tak jsem si říkala, že to se svým miminkem zvládnu taky. Navíc hodně věřím na mateřskou intuici. Zvířata taky nečtou žádné knihy a nechodí do kurzů péče o své děti. Jenže některé věci by člověk vědět měl, aby miminku kvůli své nevědomosti neublížil. Proto doporučuji přečíst si, jak správně provádět intimní hygienu vašich holčiček a co je naučit, aby neměly zdravotní problémy."

Vaše holčička prochází od narození do dospělosti různými stadii vývoje a každé z nich má svá specifika, která se týkají intimní hygieny. Zaměříme se na období od narození do cca 9 let.

Novorozenecké období

Přinesli jste si z porodnice to malé stvořeníčko a najednou je veškerá péče a zodpovědnost na vás. Podívejte se například na návod, jak miminko správně přebalit. Zaměřme se na celkovou hygienu intimních partií a možné problémy, které mohou nastat.

Výtok po narození

V prvních týdnech po narození se u vaší holčičky zřejmě objeví výtok, to je naprosto normální jev. Organismus děvčátka je totiž pod vlivem mateřských hormonů. V důsledku jejich působení  se může objevit čirý, hlenovitý, mírně nakysle páchnoucí výtok. Přítomnost výtoku je v období od narození do 8 týdnů po porodu běžná a nevyžaduje žádnou léčbu. Doporučuje se výtok jemně vytírat žínkou případně vatovými tyčinkami namočenými v olejíčku.

"Polož ji na záda a podej trubičku," zavelel následujícího večera manžel, když byla Sophia zase celá rudá z toho, jak vehementně tlačila. Považovala jsem to za dobrý nápad, najednou mi to došlo, vždyť během našeho několika měsíčního trubičkování mnohdy spolu s prdíky vylítla i nějaká ta stolice. Tenkrát jsem ještě netušila, že se z toho stane po celých 5 měsíců náš každodenní rituál.

Rektální rourka či trubička do konečníku je gumová trubička oranžové barvy, která se používá u malých miminek, když je trápí prdíky, bolesti bříška a tzv. tříměsíční kolika.

Tato malá trubička tedy pomáhá ulevit od nadýmání a bolesti a to téměř okamžitě. Postup při zavedení je jednoduchý a zvládne ho každá maminka. A nemusíte se bát, že miminku ublížíte, trubička je opravdu pružná a měkká.

Jedna z maminek na Modrém koníku se podělila o svou osobní zkušenost a příběh, jak jí rektální rourka zachránila nervy.

Jak to všechno začalo?

"Na začátku byl pláč, silný pronikavý neustávající pláč našeho dvouměsíčního drobečka. Trápilo ji bříško, svíjela se, kopala nožičkama a hlavně nebyla k utišení. Přečetla jsem si spoustu tipů, jak tyto situace řešit. Masírovali jsme bříško, přikládali nahřátou plenku, vařili kmínový a fenyklový čaj, cvičili nožičkami, nosili na tygříka, koupali v teplé vodě, pouštěli vysavač (několikrát ji to opravdu uklidnilo), hlídali jídelníček, dávali různé kapičky, prostě vše, co nám kdo poradil nebo co jsme si přečetli na internetu. 

"Bonding je to nejkrásnější, co může být. Je to ta nejúžasnější odměna po těch bolestech. S teplým tělíčkem svého miminka okamžitě zapomenete na to, co tomu předcházelo."

Bonding je proces utváření vazby mezi dítětem a rodičem v průběhu raných dětských let. V českém jazyce je tento termín používán pro vysvětlení procesu vytváření prvotní poporodní vazby mezi matkou a novorozencem. Bonding tedy slouží k vytvoření spojení rodičů s miminkem během prvních hodin a dnů po porodu. Jedná se o budování základních emočních vazeb. A do značné míry ovlivňuje způsob, jakým se matka bude v budoucnu o dítě starat.

Skin to skin

Mateřské pouto vzniká kontaktem kůži na kůži (anglicky "skin to skin"). Tento kontakt novorozence uklidňuje, umožňuje mu matku poznat všemi smysly a udržuje ho v teple. Pokožka dítěte je brzkým kontaktem s matkou obsazována jejími bakteriemi, ke kterým má matka protilátky v mateřském mléce, takže kontakt kůže na kůži usnadňuje nejen emocionální, ale i fyziologickou adaptaci matky a dítěte.

"Bonding je úžasná věc! Je to odměna po těch bolestech. S teplým tělíčkem svého miminka v tu ránu zapomenete na to, co tomu předcházelo. Obě děti mi byly bezprostředně po narození dány do náruče a trávily se mnou v tomto láskyplném objetí 2 hodiny na porodním sále."

Zlatá hodinka

"Všichni jsme si mysleli, že prostě jen dává (jako většina malých dětí) kameny a jiné předměty, co našel na zemi, do pusy a nikdo tomu nepřikládal žádnou váhu. Když to ale ani po několika týdnech nepřestalo a čím dál častěji ho začalo bolet bříško, párkrát jsem našla v kakání divné předměty, začala jsem googlit. Zjistila jsem, že se jedná o nemoc." 

Pica syndrom

Pica syndrom (čti jako pika, v angličtině pica eating disorder) je duševní choroba, při které má postižený nutkavou potřebu pojídat nejedlé věci, nejčastěji hlínu, omítku, písek, vlasy atd. V extrémních případech se může jednat i o sklo, výkaly a jiné nebezpečné látky. 

Svůj název dostala podle latinského slova pica což znamená straka. Většina lidí si s tímto ptákem asociuje krádeže nebo sbírání blyštivých věcí, ale straka je pověstná také zvláštními stravovacími návyky respektive pojídáním čehokoliv.

Pokud jednorázově vaše dítě ochutná něco nejedlého, nebo máte v těhotenství zvláštní chutě, nutně to ještě nemusí znamenat, že se u vás tato nemoc rozvinula. Abychom mohli hovořit o nemoci, musí tento stav (pojídání nejedlých předmětů) přetrvat víc jak měsíc.

Koho může postihnout?

"Já bych teda svému malému dítěti tablet nebo mobil nikdy nedala. Je to jen pro neschopné matky, které na své děti nemají čas." Odpůrci tabletů často rodičům vyčítají, že ho dětem pořizují, aby se jich na chvíli zbavili a měli čas na svoje potřeby. Přívrženci tabletů naopak hlásají, že tablet slouží k rozvoji a vzdělávání.

Tablety, chytré telefony, počítače... Dnešní doba s sebou přináší velkou spoustu technických vymožeností, které jsme my jako děti neznali. Často slýcháváme názory, jak je dnešní generace ochuzená o zážitky, které máme z našeho dětství my. Skákání přes gumu, celé dny lítání venku, lezení po stromech, stavění bunkrů a mohli bychom pokračovat do nekonečna. Ano, je pravda, že se doba změnila, ale není to tak snadné.

Změnila se celá společnost, pokrok jde dopředu stále rychleji a my se musíme přizpůsobit novým standardům. Vzpomínáte  na tamagoči? Babičky možná tehdy namítaly, že za jejich mladých let tohle nebylo, že oni si četli při petrolejce. Jenže, kdo tenkrát neměl tamagočiho, tak byl "outsajder". Dnešní situace ohledně tabletů a chytrých telefonů je velmi podobná.

Ohledně škodlivosti/užitečnosti tabletů a smartphonů se toho napsalo spoustu, ale pravdou je, že ani vědci a odborníci nejsou v této otázce jednotní. Jedni je zatracují a varují před možnými riziky, druzí je chválí a doporučují. Pro rodiče je to další z řady stresujících rozhodnutí, které musí v rámci svého rodičovského povolání učinit. Podívejte se na hlavní argumenty pro a proti a názory maminek na Modrém koníku, možná vám pomohou při rozhodování, zda tablet vašemu dítěti pořídit či nikoliv.

Tablet pro děti je nebezpečný!

Odpůrci tabletů často rodičům vyčítají, že ho dětem pořizují, aby se jich na chvíli zbavili a měli čas na svoje potřeby. Tvrdí, že tablet často nahrazuje chůvu a to je podle nich špatně. V roce 2015 byl ve Velké Británii proveden průzkum a 85% matek přiznalo, že hlavním důvodem, proč dětem dávají do ruky tablet nebo smartphone, je, aby je zabavily, zatímco ony dělají něco jiného. 

Dřív byl pro většinu žen ideální otec muž, který materiálně zabezpečil rodinu. Tradiční role se však s emancipací žen změnily. Dnes maminky od svých partnerů očekávají, že budou trávit víc času se svými dětmi a pomáhat s domácími pracemi.

Jaký by měl být?

Zeptali jsme se maminek na Modrém koníku, jaké vlastnosti by podle nich měl mít ideální táta. Přestože v nárocích na ideálního partnera se ženy liší, co se týče vlastností pro ideálního tátu, jsou za jedno.

Nejčastěji si ideálního tátu spojují ženy s těmito atributy:

• měl by mít na děti čas, věnovat se jim a být zábavný

Maminka luckylee k tomu říká: "Ideální otec by měl své děti milovat. Užívat si s nimi volné chvíle, hrát si a blbnout. Můj muž, pokud nemá odpolední, tak malého koupe a uspává. Ideální táta by měl být určitě i trpělivý. Ve výchově se plácáme oba a občas se zlobím, jak třeba zareagoval nebo co blbého před synem řekl, ale pak stačí chvilku poslouchat, jak se spolu smějí a vím, že on je prostě ten nejlepší a ideální táta."

"Během svého dvacetiměsíčního působení v roli matky jsem si asi milionkrát pokládala otázky typu: Je možné, že období vzdoru začalo tak brzy? Co proboha dělám špatně? Vyroste z moji holčičky rozmazlený spratek? Co mám dělat? Proč právě já?"

Období vzdoru je právem považováno za strašáka všech rodičů. Pojďme se tedy společně pokusit najít odpovědi na výše zmíněné otázky.

Období vzdoru - kdy ho čekat?

Období vzdoru je dle odborné literatury zcela normální a dokonce žádoucí období ve vývoji dítěte. Obvykle k němu dochází mezi 18. měsícem až 5. rokem s tím, že jeho vrchol nastává mezi 2. a 3. rokem.

V této době dochází ke vzniku vlastního já dítěte, dítě začíná rozlišovat své potřeby od svých tužeb, začíná se prosazovat, používat já chci, já nechci, já sám, hledá si rovnováhu mezi vyjadřováním sebe sama, svobodnou vůlí a sebeovládáním.

V období vzdoru se u dítěte i několikrát za den dostavují záchvaty pláče či fňukání, výbuchy hněvu, trucování, vzdor. Je důležité mít na paměti, že se nejedná obvykle o projevy špatného charakteru, mocenský boj, nepřátelství vůči rodičům, nebo důsledek chybné výchovy.

Nejen mladí muži, ale také ženy dnes mnohdy před mateřstvím upřednostňují kariéru. Některé z těchto párů se po třicítce přece jen pro potomky rozhodnou, jiní děti nechtějí vůbec. Jaké jsou hlavní důvody tohoto stále častějšího fenoménu? Proč se tak rozhodují potenciální otcové a proč potenciální matky? Zkusme se na to podívat globálně, historicky i ekonomicky.

Individuální nebo společenská záležitost?

Nemít děti, i když můžeme. Je to společenská nezodpovědnost nebo naprosto osobní věc? Mladí se necítí být povinni žít tradičním rodinným životem, vychovávat potomky a zajišťovat tak, aby národ nevymíral. Počet obyvatel v České republice se sice nesnižuje, ale to je už řadu let dáno imigrací. Porodnost dlouhodobě klesá, a úmrtnost tak zůstává vyšší. Častěji nechtějí mít děti muži, ale přibývá i žen s tímto názorem.

Tradiční mužské a ženské role

V minulosti byly role ženy a muže ve společnosti jasně rozděleny. Dnes to v soukromé sféře už ale příliš neplatí.

"Názory na genderové role jsou ve státech střední a východní Evropy (s výjimkou bývalého východního Německa) ve srovnání se státy severskými, západoevropskými, ale i jihoevropskými všeobecně konzervativnější. I v těchto zemích však v posledním desetiletí došlo k výraznému posunu," vysvětluje ve svojí knize Fenomén bezdětnosti socioložka Hana Hašková.

Už jste se smířila se změnami těla, které s sebou přináší těhotenství. S větším bříškem, nateklýma nohama, ranními nevolnostmi i častější návštěvou toalety jste asi počítala. A tak se potíráte mastičkami, lížete zázvorová lízátka a používáte ponožky se zdravotním lemem. Jenže pak se jednoho dne objeví tmavá linka přes celý pupík. O co jde a je důvod k panice?

Hezky od začátku

Linea nigra je tenký tmavý proužek, který se objevuje na rostoucím těhotenském bříšku. Jde o pigmentový kožní útvar, který není nebezpečný ani pro matku ani pro dítě. Pro lepší vysvětlení toho, o co jde, to vezmeme z opačné strany. 

O co tu jde?

Tato čára se může objevit také u netěhotných žen, dětí a dokonce i mužů. U nich má naopak podobu světlé linky, které se říká linea alba. Dobře si to představíte na těle kulturisty. Vybavíte si jeho „pekáč buchet“? Tak ta vertikální čára, která ho rozděluje, je právě linea alba a upíná k sobě břišní svaly. Tuto měkkou tkáň máme všichni, ale jen u některých je viditelná. A právě v situaci dlouhodobějšího nitrobřišního tlaku, kterým těhotenství bezesporu je, se vazivová tkáň oslabuje a ztenčuje.

S rostoucím plodem v děloze se tato linie začne vybarvovat. Viditelná začíná být až ve druhém trimestru těhotenství a postupně tmavne. Od světle hnědé až po černou. Odtud název linea nigra – tedy černá čára. Táhne se od vrcholu pupíku až po stydkou kost a svisle rozděluje přímé břišní svaly.

Těhotenství v pozdním věku s sebou přináší svá rizika. Během posledních let ženy stále více odkládají početí prvního potomka a stávají se maminkami až v 35 nebo dokonce ve 40 letech. Jak se maminky cítí a jaké mají problémy během těhotenství?

Lékaři odkládat těhotenství do vyššího věku nedoporučují

Proč lékaři od těhotenství po čtyřicítce odrazují? Nese s sebou řadu možných komplikací a rizik. Ta se nutně nemusí u maminky projevit, ale pravděpodobnost jejich výskytu je vyšší. Horší výsledky u starších žen vykazuje také metoda asistované reprodukce. Je to z toho důvodu, že u zdravých žen se snižuje počet a kvalita vajíček po 35. roku věku.

Těhotenství ve vyšším věku představuje pro matku riziko v podobě vyšší pravděpodobnosti těhotenské cukrovky a vysokého krevního tlaku. Ženy častěji trpí na preeklampsii, hrozí předčasný porod nebo dokonce potrat.

Ženy nad 35 let rodí více dvojčata a vícečetné těhotenství samo o sobě přináší řadu potíží, stejně jako bývá těžší průběh porodu. Pravděpodobnost, že se ženě narodí postižené dítě, je vyšší než u mladé maminky do třiceti let.

Toto jsou rizika, která lékaři nejčastěji shrnují u žen, které se rozhodly své mateřství co nejvíce odložit. Nic z výše uvedeného budoucí maminku potkat nemusí. Těhotenství může probíhat bez problémů stejně jako porod.

Pozorujete na svém těle  už několik týdnů zvláštní změny? Jste unavená a kolísá vám nálada a vy si najednou při pohledu do kalendáře uvědomíte, že "máte zpoždění"? Pokud se k tomu přidá fakt, že jste měla v posledních několika týdnech nechráněný pohlavní styk, pak je s velkou pravděpodobností na místě gratulace.

Ať už se o miminko aktivně snažíte, nebo ne, určitě vás alespoň jednou napadlo, zda náhodou nejste těhotná. Samozřejmě nespolehlivějším indikátorem pro potvrzení či vyvrácení těhotenství je těhotenský test a následná návštěva lékaře, kde podle předpokládaného stadia těhotenství buď lékař udělá ultrazvuk, nebo krevní testy.

Existují testy, které dokážou odhalit těhotenství už ve velmi raném stadiu, nicméně obecně se doporučuje ho provést až týden po vynechání pravidelné menstruace za použití ranní moči, kdy je nejvyšší koncentrace případného hormonu hCG.

Vynechání menstruace

Učebnicový příklad, který si všichni pamatujeme už ze školních lavic. Pokud máte pravidelnou menstruaci a dojde k jejímu vynechání, nejčastější příčinou je právě těhotenství. Menstruace se ale může opozdit i z jiných důvodů, jako je například stres, změna prostředí, cysta na vaječníku či jiné onemocnění. V každém případě doporučujeme udělat těhotenský test a objednat se k lékaři. 

Někdy se však může stát, že jste těhotná i přesto, že normálně menstruujete případně “špiníte”. Maminka Radka se svěřila, že se o tom, že čeká miminko dozvěděla úplně náhodou až ve 3. měsíci těhotenství: "Normálně jsem měla pravidelně měsíčky, trochu se mi zvětšily prsa, ale připisovala jsem to tomu, že jsem v posledních týdnech trochu přibrala. Byla jsem na pravidelné preventivní prohlídce na gyndě a paní doktorka se rozhodla, že mi udělá i ultrazvuk a najednou slyším, jak mi gratuluje k miminku. Málem jsem z toho dostala infarkt, protože jsme to vůbec neplánovali."

S partnerem jste se rozhodli, že nadešla ta správná chvíle na zplození potomka. Už jste celá natěšená a v hlavě si představujete, jaké to bude být těhotná a jak krásné asi bude vaše děťátko. Svěřila jste to kamarádce a ona vás rozhodila následujícím: "Ty jsi brala od 15 antikoncepci? Uf, to se ti asi nepodaří snadno otěhotnět. Hlavně počkej než se ti tělo vyčistí, než se začnete snažit, jinak bude mít miminko problémy." V hlavě vám hlodá červíček pochybností. Je tedy důvod k panice? 

Podobné věty slýchají tisíce žen, které se rozhodly, že nastala ta pravá chvíle otěhotnět. Na základě zkušeností stovek maminek na Modrém koníkovi a odborných článků jsme pro vás připravili informace, které vás uklidní.

Kdy se můžeme začít snažit?

Prvním krokem k těhotenství je pohlavní styk bez ochrany. Pokud jste se tedy rozhodli pro miminko, přerušte tedy veškeré antikoncepční metody a milujte se. V posledních letech se objevily informace o tom, že se žena, která brala hormonální antikoncepci, má nejprve vyčistit. Podle odborníků z řad lékařů je to, ale nesmysl.

Profesor lékařské fakulty Karlovy univerzity MUDr. Pavel Calda doslova uvádí: "Po vysazení nemusíte na nic čekat!" Slavný sexuolog, MUDr. Radim Uzel k tomu dodává: "Ten lékař, který vám radil několik měsíců na očistění těla od hormonů bohužel nemá pravdu. Otěhotnět můžete okamžitě po vysazení hormonální antikoncepce hned v následujícím cyklu bez jakéhokoliv nebezpečí pro průběh těhotenství a plod."

Majitelka a generální ředitelka kliniky reprodukční medicíny MUDr. Kateřina Veselá, ale zmiňuje, že během prvních třech měsíců po vysazení hormonální antikoncepce může být vyšší šance vícečetného těhotenství. "...neobávejte se otěhotnět po vysazení antikoncepce, protože hormony obsažené v těchto preparátech se vylučují z organismu velmi rychle. Je pravdou, že krátce po vysazení antikoncepce dochází k mírnému zvýšení podílu vícečetného těhotenství, z důvodu většího počtu současně uvolněných vajíček po ovulaci. Někdy se tohoto efektu využívá i v léčbě neplodnosti spojené s nedostatečnou ovulací. Tato tendence nepřetrvává déle než tři měsíce po vysazení."

Stala jste se maminkou. Prošla jste těhotenstvím, prožila jste tolik očekávaný porod.
S příchodem vašeho děťátka se změnil celý váš život, vaše tělo a možná i prožívání všeho, co jste měla ráda.

Změny se mohly stát i ve vašem sexuálním životě – nošení dítěte a porod zanechaly stopy na vašem těle, jiná jste i uvnitř, zvláště na počátku života vašeho miminka je těžké balancovat mezi rolí matky, ženy a také milenky.

První pokus

Jelikož si plně uvědomujeme, jak důležitý je intimní kontakt v partnerství a jak moc je ho třeba udržovat, první sex po porodu je velmi očekávanou záležitostí z obou partnerských stran. Jeho očekávání s sebou často přináší obavy, hlavně ohledně naší tělesné schránky, která se změnila.

K obavám ze změny velikosti všech partií, které při sexu dáváte na obdiv, se také přidává obava z bolesti, hlavně pokud jste byly při porodu poraněny či nastřiženy, následně sešity a rána vás stále pobolívá, stejně tak jizva po císařském řezu. Velkou část této obavy tvoří i strach z toho, jaký prožitek bude mít partner poté, co se vaše vagina musela přizpůsobit průměru hlavičky vašeho potomka.

Dle diskuzí na našem Fóru, kterých je ohledně sexu po porodu několik, se první sex uskuteční obvykle ihned po skončení šestinedělí a pokud se ten váš nepovedl, nejste jediná. Na bolest ze zranění či na problém se uvolnit během aktu si stěžuje velké množství žen, stejně tak je naplňují obavy ještě před prvním poporodním stykem, který s obavami ale i se zvědavostí vyhlíží.

Pořídit si miminko nebo ještě počkat? Jsem na dítě moc mladá nebo už naopak stará? Mám nejdřív budovat kariéru nebo radši založit rodinu? A co když pak později nebudu moct děti mít? Toto dilema řeší miliony žen po celém světě. Pojďme se podívat, podle čeho se v této věci rozhodují a co na to odborníci.

V posledních letech se věk maminek zvyšuje

Podle údajů Českého statistického úřadu se věk, kdy ženy mají první dítě, každoročně zvyšuje. Na počátku 90. let byl průměrný věk matky 22 let, na přelomu milénia už 27,5 let a v roce 2015 dokonce 30 let. V hlavním městě je to potom ještě o téměř 2 roky víc.

Je to dáno rostoucí emancipací a rovnoprávností žen. Dřív měly ženy daleko prostší pohled na jejich poslání, hlavním smyslem bylo vdát se, založit rodinu. To se ovšem změnilo a ženy chtějí v životě dosáhnout a zažít daleko víc. Studují, chtějí si budovat kariéru a cestovat. Tím se samozřejmě posouvá i doba, kdy začnou přemýšlet o výběru partnera, se kterým by se usadily. 

Když si potom ženy v pozdějším věku začnou hledat životního partnera, není to tak snadné. "Nejen proto, že zralá žena o něm má zralé představy. Ale i proto, že těch zajímavých obvykle není mnoho volných. Také není úplně snadné se s takovým mužským seznámit. A už vůbec ne se navzájem přizpůsobit. I to jsou důvody, proč stále stoupá průměrný věk žen, které porodí první dítě, a proč zřejmě bude ještě trochu stoupat," komentuje tento jev psycholožka Alice Vondrová.

Průměrný věk matek se zvyšuje i díky vědeckému pokroku. Objevy reprodukční medicíny (oplodnění in vitro a aplikace darovaného oplodněného vajíčka) umožňují překonat "přírodu", kdy žena může počít pouze do příchodu klimakteria. V České republice je sice zákonem upraven věk pro umělé oplodnění na 48 let, ale ve světe můžeme najít případy, kdy ženy kolem 70. let porodily děti.

První pohyby děťátka - okamžik, na který čeká každá nastávající maminka. Zejména prvorodičky je pak netrpělivě vyhlížejí. Jaké to asi bude? Poznám to? Jak jsou pohyby cítit? Otázky, které nám zvědavostí nedaly nebo nedají spát. Od okolí pak nejčastěji slýcháme otázku: „Tak co, už kope?“.

První pohyby, důležitý milník v těhotenství

"I já tento okamžik před několika lety netrpělivě vyhlížela. Když přišel, málem jsem ho propásla. Hned mi totiž nedošlo, že jde o moje miminko. Bylo to takové jemné zabublání. Že jde o první pohyby, to jsem si uvědomila až v momentě, kdy se tento pocit několikrát zopakoval a stal se častějším a pravidelnějším."

Další maminka z koníka dodává: „Já cítím pohyby od prvního dne 20. týdne. Pořád jsem na to čekala a konečně se dočkala. Bylo to takové zlehka. První 2 dny jsem přesně nevěděla, zda to jsou pohyby, ale ptala jsem se pak zkušenější kamarádky a ta říkala, že to je určitě ono. Po pár dnech už to začalo být intenzivnější. No a teď po 3 týdnech sebou někdy mele mrňousek pořádně! Doktorka mi říkala, že u prvorodiček to může být třeba až od 22. – 23. týdne, protože nevědí, co mají cítit.“

Maminka prvorodička obvykle cítí první pohyby děťátka kolem 20. týdne, je to takové polechtání, zabublání či vlnění. Maminky vícerodičky mohou cítit pohyby o něco dříve, cca od 18. týdne. Jak miminko roste, stává se i jeho aktivita více citelnou a postupně ucítíme drobné kopanečky a časem i pořádné kopance. Intenzita pohybů záleží i na položení placenty. Ta je, pokud je vpředu, může zmírnit.

„Kamarádka necítila dcerku celé těhotenství - jednak měla placentu přes přední břišní stěnu, takže ta pak tlumí nárazy miminka a pohyby jsou cítit později a ne tak intenzivní, také měla méně plodovky, takže mimčo mělo méně prostoru,“  takto popisuje zkušenost kamarádky jedna z maminek.

Strach nás provází celým životem. Jako malé jsme se bály bubáků pod postelí, čertů a Mikuláše, pak první jízdy na kole, první pusy a mnohem později ještě jiného „poprvé“. Mnohé z těchto strachů jsou spojené s bolestí. Jako když jsme dostaly na zadek od pekelníka. Nebo když jsme spadly z kola a odřely si kolena. Nebo když se z nás staly ženy.

Bolest nás má chránit a varovat „pozor, tohle už nedělej“. Jenže ještě než se ztratí strup nebo na další schůzce s naším milým do toho jdeme znovu, strach a bolest jsou překonány a my si to začneme užívat. Rychlou jízdu na kole i sex.

Úplně normální

Strach z porodu je zcela běžný, dá se říci i přirozený. I zkušená několikanásobná matka se před každým porodem bojí. Protože každý je jiný. Mění se technologie, možnosti, věk rodičky a v neposlední řadě i konkrétní situace. Strach o to, aby miminko bylo v pořádku je to, co z vás už teď dělá dobrou matkou. Nesobecky nemyslet jen na sebe, ale i na to malé, co nosíme pod srdcem, je dobrým znakem toho, že budeme skvělou matkou. Jenže všeho moc škodí.

Přehnaná úzkost a zmatek dokáže při porodu nadělat více škody než užitku. Při vysoké míře stresu se razantně zvýší hladina kortizolu, který může způsobit děložní činnost a tím i snížit průtok krve placentou.

Biologické hledisko

Prožíváte právě své druhé těhotenství a spolu s miminkem ve vás narůstají i obavy, jak to oznámit svému prvorozenému dítěti? Bude vám vůbec rozumět, až mu začnete o miminku vyprávět? A je opravdu nutné dítě složitě a pečlivě na tuto situaci připravovat?

Kdo je připraven, není překvapen

Snažit se dítě příliš brzy náležitě poučit a připravit na velkou změnu, ke které se u vás doma schyluje, není tak úplně nutné a mnohdy ani rozumné. Malé dítě vám jen těžko porozumí. Odložte vše až na dobu, kdy těhotenství bude vidět.

„Naší malé byly 2 roky a 3 měsíce, když se z ní stala velká ségra, rozhodně nebyla takový ten starací typ. Když se bráška narodil, tak si ho moc nevšímala, ani chovat si ho moc nechtěla. Tak jsme ji nenutili. Začínala si ho víc všímat, až se začal usmívat a žvatlat. Ale časem to bylo lepší a lepší a teď, když pominu občasné žárlení a rvačky o hračky, tak jsou super parťáci,“ piapia z diskuzního fóra Jak připravit dvouleté dítě na příchod sourozence?

Povídejte mu, co se děje v bříšku a čím to vyvrcholí. Každé dítě je jiné, i když si myslíte, že svého broučka dobře znáte, může vás velice překvapit, jak na tuto věc bude nakonec reagovat. Příchod sourozence obecně lépe snášejí holčičky. Představa, že si budou moci hrát s "živou" panenkou, je pro ně velice atraktivní. Něco podobného mohou prožívat i chlapci, kteří se stanou "velkými brášky".  Ale výjimky potvrzují pravidla a nic se nedá zevšeobecnit. Záleží totiž na spoustě věcí:

- jak je dítě staré

Vrátíte se od svého gynekologa a v hlavě vám zní jeho poslední věta: "Vypadá to na rizikové těhotenství." Co přesně to znamená, jaká omezení to přináší, které faktory jsou ve hře? Své zkušenosti vám svěří maminky se stejnou diagnózou.  

Rizikové nebo patologické?

U rizikového těhotenství hrozí zvýšená pravděpodobnost, že se nenarodí dítě zcela zdravé. Nejčastěji se jedná o hrozící potrat nebo předčasný porod, při podezření na vrozenou vývojovou vadu plodu apod. Tento stav může také způsobit vážná nemoc matky. Proto je více než nutné, aby nastávající maminka navštěvovala poradnu pro riziková těhotenství, kde ji věnují intenzivnější preventivní péči.

Oproti tomu u patologického těhotenství jsou důvody k obavám zcela oprávněné. Znamená to, že buď budoucí maminka, dítě nebo oba najednou jsou vážně nemocní. U některých žen mohla existovat choroba již před otěhotněním, ale v požehnaném stavu se může ještě zhoršit (např. roztroušená skleróza, Crohnova choroba, cystická fibróza apod.). Jindy se může onemocnění objevit až v průběhu těhotenství.

Faktory rizikového těhotenství:

Věk

V poslední době je epidurální anelgezie hodně diskutované téma souběžně s tím, jak diskutované jsou i přirozené porody. Mnoho maminek ho zavrhuje a odmítá už předem, jiné jsou za něj ale vděčné. Epidurál neboli epidurální analgezie, či anestezie v případě císařského řezu, jedna z možností tlumení porodních bolestí.

Bolest utlumí a leckdy i porod usnadní

„I já sama jsem dávno před porodem stále opakovala, že epidurál si nikdy, ale nikdy nenechám píchnout. No znáte to, člověk míní … Ve finále jsem za něj byla ráda. Jako prvorodička s vyvolávaným porodem, kdy šla kontrakce za kontrakcí, jako opravdu ukrutně bolestivá MS a já při tom okusovala stoleček nebo se štípala do ruky, abych si nějak ulevila, jsem za tuto možnost byla vděčná. Bolest v mírné formě zůstala, ale byla přijatelná. Rozhodně jsem i s epidurálem věděla, kdy jde kontrakce. Celé mi to umožnilo daleko více se soustředit a reagovat. Následky nebyly žádné, porod skončil normálně po šesti hodinách od zavedení tablety. Jen moje ruka byla celá fialová od modřin z poštípání. Toť má zkušenost.“

Epidurální anestezie je tedy jedna z možností tlumení porodních bolestí. Tajemství se skrývá v podání anestetika s analgetikem (znecitlivující látky a léku proti bolesti) do epidurálního prostoru, tedy přímo do páteřního kanálu kolem míšního vaku. Tato látka pak zabrání přenosu nervových vzruchů až do onoho vaku, což má za následek znecitlivění.

Tato forma tlumení bolestí není použitelná po celou dobu porodu, ale jen do určité chvíle. Záleží především na míře otevření děložního hrdla. Vždy však o vhodném okamžiku rozhodne lékař - porodník. Samotný epidurál pak smí podat pouze anesteziolog a doba působení je cca 1,5 hodiny. Úleva se však dostaví už za 10 až 15 minutách. Zavádí se vsedě nebo vleže na levém boku v poloze tzv. kočičí hřbet. Po dobu zavádění je nutné se nehýbat.

Do místa v pichu je zaveden katétr, kterým je látka podána a ten zůstává na místě po celou dobu porodu, poté je odstraněn opět anesteziologem.