"Během svého dvacetiměsíčního působení v roli matky jsem si asi milionkrát pokládala otázky typu: Je možné, že období vzdoru začalo tak brzy? Co proboha dělám špatně? Vyroste z moji holčičky rozmazlený spratek? Co mám dělat? Proč právě já?"

Období vzdoru je právem považováno za strašáka všech rodičů. Pojďme se tedy společně pokusit najít odpovědi na výše zmíněné otázky.

Období vzdoru - kdy ho čekat?

Období vzdoru je dle odborné literatury zcela normální a dokonce žádoucí období ve vývoji dítěte. Obvykle k němu dochází mezi 18. měsícem až 5. rokem s tím, že jeho vrchol nastává mezi 2. a 3. rokem.

V této době dochází ke vzniku vlastního já dítěte, dítě začíná rozlišovat své potřeby od svých tužeb, začíná se prosazovat, používat já chci, já nechci, já sám, hledá si rovnováhu mezi vyjadřováním sebe sama, svobodnou vůlí a sebeovládáním.

V období vzdoru se u dítěte i několikrát za den dostavují záchvaty pláče či fňukání, výbuchy hněvu, trucování, vzdor. Je důležité mít na paměti, že se nejedná obvykle o projevy špatného charakteru, mocenský boj, nepřátelství vůči rodičům, nebo důsledek chybné výchovy.

Nervová soustava vašeho dítěte se teprve vyvíjí, nemá zatím dostatečné schopnosti regulovat své emoce a řešit pro něj tak stresující situace, kdy není vyhověno jeho tužbám a potřebám. Proto snadno sklouzne k instinktivnímu zkratovitému jednání.

Jak to řešit?

Kdyby někdo dokázal vymyslet univerzální manuál na řešení období vzdoru u dětí, stal by se z něho přes noc nejbohatší člověk na světě.

Jak moudře podotkla blahova_andrea: "Každé dítě je jiné, každý rodič, rodina je jiná. Všude funguje něco jiného, něco jiného vyhovuje.  Nejlepší je asi praktikovat tak nějak od všeho něco, podle situace a možností. Jako u všeho. Nic se nemá přehánět a já se utěšuju tím, že je to fakt jen období a že to nějak přežijeme a že to přejde."

Naštěstí existuje spoustu zkušenějších maminek, které sdílely své tipy a rady, jak si se vzdorovitým dítkem poradit. Třeba najdete něco, co bude fungovat i na to vaše.

Velmi podrobně radí maminka dvou dětí sarkar: "Je mi blízká výchova ve stylu respektovat a být respektován, takže to řeším několika způsoby:

1. Když to není až tak hrozné, si k ní dřepnu a popíšu její pocity - Např. 'Ty jsi naštvaná, protože jsi chtěla to a to, viď?' A někdy už to stačí, že se uklidní, případně někdy přidám vysvětlení, proč to tak nešlo a nabídnu alternativu.

2. Když se vzteká hodně a potřebuju, aby se trochu vzpamatovala a začala mě vnímat, tak se začnu jakoby vztekat taky - doma se klidně začnu válet po podlaze a mlátit do podlahy a ukňouraným hlasem říkat 'Já chci, chci to teď hned' a tak pořád dokola. To jí většinou vyvede z konceptu, takže přestane a když se uklidní, tak jí znovu vysvětlím, proč to nejde.

3. Zamyslím se nad tím problémem, jestli nejsem jeho příčinou já a moje předsudky, zvyklosti, lenost apod. - třeba u oblékání se vzteká, že ji nechci nechat obléknout samotnou a pak zapřemýšlím a uvědomím si - proč by se, sakryš, nemohla obléct sama? Pokud zrovna nepospícháme, tak ať si ty kalhoty klidně nasadí obráceně, ona pak přijde na to, že jí to nejde a řekne si o pomoc.

Některé věci opravdu nejdou povolit, tak to se snažím najít alternativu. Třeba tuhle chtěla hned po snídani sladkost, řekla jsem, že jí je nedám, aby ji nebolelo bříško, tak začala vyvádět. Ale vysvětlila jsem, že jí to dám v tolik a tolik hodin (ukázala jsem jí, kde bude ta ručička) a ona se uklidnila. Tohle ale platí za předpokladu, že ti to dítě věří, protože pokud si zvykne, že rodič dohody neplní, tak to nezabere. Já, co slíbím, to splním a nikdy nelžu.

4. Ignorování občas taky používám, ale málo a spíš když jsme třeba někde mimo domov. Asi se lekne, že ji maminka nechce a pak je vidět, že pláče, už ne kvůli tomu původnímu problému, ale kvůli tomu, že ji odmítám, chodí za mnou, chce chovat, volá mami..."

Jiní rodiče aplikují úspěšně ignorování a nechají děti vyvztekat. Například marketamiclova poradila: "Neustupovat. Ti malí prckové si moc dobře uvědomují, co se dá vyřvat a jak ta mamča stejně povolí. My osobně necháváme malou, ať si řve. Sice mi to trhá uši a někdy srdce, ale musím vydržet. A ono to pomáhá. Teď když se začne vztekat nebo si vymýšlet různé věci a začne řvát, tak to už trvá čím dál tím míň. Začíná si uvědomovat, že si to tím řvaním prostě nevyřve. Ale je to fakt o vytrvalosti rodičů."

Někteří radí řešit to radikálněji: "Období vzdoru je velice náročné. Na začátku jsme se ho snažili zvládat v klidu - ale ten náš malý prďola přitvrzoval a přitvrzoval, až jsme byli ve fázi zralé na psychiatrickou léčebnu. Poradila jsem se a zkusila neustupovat, trvat na svém a když neuposlechne, dát na zadek a klidně i před lidma. Nevěřila jsem, že to zabere, ale zabralo - a ten náš malý zlobivec se uklidnil," svěřila se jedna z koníkovek. K tomu jiná uživatelka dodává: "Už mě napadá jen studená sprcha. Pamatuji si, že moje ségra měla podobné chování asi ve 2,5 letech a máma nevěděla co s ní, tak šla pod sprchu a zabralo to."

Proti takto drastickým praktikám se však spousta maminek ohrazuje. Jedna z nich píše: "Vždyť je to úplně normální vývojová fáze v tomhle věku, navíc v tom může hrát roli i strach z příchodu sourozenců. Místo bití a studené sprchy zkuste spíš 'uznat pocity' - 'vím, že jsi teď naštvaná protože...' a hlavně víc tulte a mazlete, ať neztratí jistotu, že ji máte ráda. Může to trvat třeba i rok, dva, ale přejde to stejně samo, jako to přišlo. Zase to bude šikovná a rozumná holčička."

Mám pocit, že se z toho zblázním!

"Jsem z toho opravdu vyčerpaná. Jsou dny, kdy od chvíle, co otevře ráno oči, do večera, kdy je zase zavře, spolu kvůli všemu bojujeme. Někdy je to opravdu ubíjející a já mám chuť skočit z balkónu. Jediné, čím se uklidňuji, je to, že v tom nejsem sama a že to jednou musí skončit."

Je pár věcí, které pomáhají tyhle pocity zmírnit:.

• dejte si horkou relaxační sprchu nebo si napusťte vanu
• jednou začas si dopřejte skleničku vína
• pusťte si oddechový film nebo si přečtěte pár kapitol v oblíbené knížce
• někomu se vypovídejte (manžel, kamarádka, maminky na Modrém koníku)
• aspoň na pár hodin si vyrazte sama bez dítěte (kamkoliv: nákupy, masáž, káva s kamarádkou atd.)
• zacvičte si. Ať už relaxační jóga nebo divočejší zumba, případně si zabušte do boxovacího pytle. Prostě vyplavte endorfiny.

Období vzdoru prostě bude nějaký čas trvat a jediné, co můžete ovlivnit, je vaše psychika a vaše reakce.

Neberte si období vzdoru osobně, dítě vás miluje bezpodmínečně a nedělá vám to naschvál. Snažte se taky nezabývat tím, co si o vás myslí ostatní. Ačkoliv jste matka, nemusíte mít řešení na každou situaci, takže až bude dítě zase vyvádět někde na veřejnosti, netrapte se tím, jestli na vás někdo kouká. Pohoršené pohledy, protáčení očí. Určitě to znáte taky. Ale upřímně, po bitvě je každý generál a nejlépe se radí, jak vychovávat cizí děti! Takže se snažte ty reakce okolí v tu chvíli prostě ignorovat.

A v neposlední řadě je nutné neobviňovat sebe samu. Není to vaše chyba - odborníci tvrdí, že období vzdoru nijak nesouvisí se špatnou výchovou. I ty nejlepší super mámy si tím někdy musí projít. Své dítě milujete a děláte to nejlepší, co uznáte za vhodné.

Ve fóru píše viki788: "Holky klid, máme čtyři děti a takové chování je opravdu úplně normální! Vždyť to jsou ještě taková větší mimina, tam se ještě moc vychovávat nedá. To se časem zklidní, budou mít nové zájmy, budou umět víc věcí, přijde školka, škola. Opravdu to nijak extra neřešte, to je prostě přirozený vývoj, vaše děti jsou zcela v pořádku, normální a zdravé! Přece nechcete, aby bobci seděli někde ustrašení v koutě."

Mateřství není vždy jen procházka růžovým sadem, většinu času je to boj, ale žádné (ani to sebehorší) období netrvá věčně. Tak hlavu vzhůru, BUDE LÍP!

Co pomáhá vám? Jaké finty a metody zabírají na vaše děti? Podělte se s námi v diskuzi!

Zdroj informací:

Dvou roční prcek a dennodenní peklo

Jak zvládnout vzdorovité období

Jak jdete na prcky když zlobí

Období vzdoru - jak řešíte

Nejen mladí muži, ale také ženy dnes mnohdy před mateřstvím upřednostňují kariéru. Některé z těchto párů se po třicítce přece jen pro potomky rozhodnou, jiní děti nechtějí vůbec. Jaké jsou hlavní důvody tohoto stále častějšího fenoménu? Proč se tak rozhodují potenciální otcové a proč potenciální matky? Zkusme se na to podívat globálně, historicky i ekonomicky.

Individuální nebo společenská záležitost?

Nemít děti, i když můžeme. Je to společenská nezodpovědnost nebo naprosto osobní věc? Mladí se necítí být povinni žít tradičním rodinným životem, vychovávat potomky a zajišťovat tak, aby národ nevymíral. Počet obyvatel v České republice se sice nesnižuje, ale to je už řadu let dáno imigrací. Porodnost dlouhodobě klesá, a úmrtnost tak zůstává vyšší. Častěji nechtějí mít děti muži, ale přibývá i žen s tímto názorem.

Tradiční mužské a ženské role

V minulosti byly role ženy a muže ve společnosti jasně rozděleny. Dnes to v soukromé sféře už ale příliš neplatí.

"Názory na genderové role jsou ve státech střední a východní Evropy (s výjimkou bývalého východního Německa) ve srovnání se státy severskými, západoevropskými, ale i jihoevropskými všeobecně konzervativnější. I v těchto zemích však v posledním desetiletí došlo k výraznému posunu," vysvětluje ve svojí knize Fenomén bezdětnosti socioložka Hana Hašková.

Monografie byla vydána před více než deseti roky, proto dnes už můžeme mluvit o změně během posledních dvaceti let. Ženy u nás by měly zvládat práci na plný úvazek i celou domácnost a děti. Když jdou ale žádat o práci, bojí se přiznat, že děti mají, aby je zaměstnavatel nediskriminoval.

Celou situaci nádherně vystihovalo virální video, ve kterém matku po mateřské nikde zaměstnat nechtěli. Jakmile ale vlastně ani nelhala, spíše si upravila životopis, měla spoustu nabídek. Vypsala tam totiž, jak zvládá spoustu věcí najednou, organizování času, má manažerské schopnosti apod. Všechno samozřejmě byly zkušenosti z mateřské.

Kromě zaměstnavatelů mnohdy matkám nevycházejí vstříc ani manželé. Domácnost nechají celou na na nich a když to nezvládají, musí si hospodyni platit samy ze svého. Jiní naopak pomáhají rádi, někdy dokonce zůstane na rodičovské dovolené muž, ale stále jde spíš o výjimky, často rodiny cizinců ze západních zemí.

Sobectví či seberealizace?

Někteří lidé prostě jen volí jednodušší a pohodlnější cestu životem. Mladí rádi cestují, sportují a mají spoustu dalších zájmů, takže pro dítě zatím prostě jen nezbývá prostor. Většina z nich nejspíš po třicítce priority změní a minimálně jednu ratolest si pořídí.

Část populace ale tomuto životnímu stylu navykne, neusadí se a místo založení rodiny dál cestuje. Přibývá i tzv. digitálních nomádů, kteří pracují výhradně on-line, takže přitom mohou celoročně cestovat.

Ekonomické důvody

Mnohdy nejde jen o plnění vlastních snů, touhu být stále svobodný a nevázat. S neustále se zdražujícím bydlením a dalšími finančními náklady spojenými se založením rodiny jdou ruku v ruce právě myšlenky o bezdětnosti. Mnoho párů je naprosto nereálné už samotné pořízení vlastního bytu nebo domku. A kde potom mají brát finance na jídlo, oblečení a další výbavu pro dítě? V tomto případě naopak nelze mluvit o nezodpovědnosti. Jsou vlastně velmi zodpovědní, a protože nechtějí svou ratolest vychovávat v nevyhovujících podmínkách, raději se jí dobrovolně vzdají. 

Už jste se smířila se změnami těla, které s sebou přináší těhotenství. S větším bříškem, nateklýma nohama, ranními nevolnostmi i častější návštěvou toalety jste asi počítala. A tak se potíráte mastičkami, lížete zázvorová lízátka a používáte ponožky se zdravotním lemem. Jenže pak se jednoho dne objeví tmavá linka přes celý pupík. O co jde a je důvod k panice?

Hezky od začátku

Linea nigra je tenký tmavý proužek, který se objevuje na rostoucím těhotenském bříšku. Jde o pigmentový kožní útvar, který není nebezpečný ani pro matku ani pro dítě. Pro lepší vysvětlení toho, o co jde, to vezmeme z opačné strany. 

O co tu jde?

Tato čára se může objevit také u netěhotných žen, dětí a dokonce i mužů. U nich má naopak podobu světlé linky, které se říká linea alba. Dobře si to představíte na těle kulturisty. Vybavíte si jeho „pekáč buchet“? Tak ta vertikální čára, která ho rozděluje, je právě linea alba a upíná k sobě břišní svaly. Tuto měkkou tkáň máme všichni, ale jen u některých je viditelná. A právě v situaci dlouhodobějšího nitrobřišního tlaku, kterým těhotenství bezesporu je, se vazivová tkáň oslabuje a ztenčuje.

S rostoucím plodem v děloze se tato linie začne vybarvovat. Viditelná začíná být až ve druhém trimestru těhotenství a postupně tmavne. Od světle hnědé až po černou. Odtud název linea nigra – tedy černá čára. Táhne se od vrcholu pupíku až po stydkou kost a svisle rozděluje přímé břišní svaly.

Proč?

Linea nigra je přirozenou součástí těhotenství a není čeho se bát. Stejně nenadále, jako se objevila, i zmizí, případně zesvětlá. Příčinou jsou z velké pravděpodobnosti rozbouřené hormony. Konkrétně estrogen a progestogen a jejich nerovnováha vyvolaná vyvíjejícím se dítětem v děloze. Svůj podíl má také pigment melanin, který reaguje právě na zvýšenou produkci estrogenu.

Nejen pupík

Vyšší náchylnost k vzniku černé linky mají ženy s tmavší pletí, ale výjimka potvrzuje pravidlo. Stupeň změny závisí na typu kůže. Z podobného důvodu tmavnou také další části těla. Pigmentové změny u blondýnek nejsou tak patrné jako u brunetek. Dochází k lokální pigmentaci náchylnějších míst jako jsou  bradavky, bříško a již zmíněná linea alba, která se mění v linea nigra. V obličeji se vytváří zvýšená melaninová pigmentace nazývaná chloasma uterinum, která postihuje nejčastěji čelo, tváře a horní ret. Nezřídka kdy se projeví i jako silně zabarvené strie.

Zmizí?

Jak už bylo řečeno výše, linea nigra po porodu zmizí. A to v průběhu dnů, týdnů  či měsíců. V některých případech pouze zesvětlá a zůstane sotva viditelná.

Jak můžete podpořit její rychlejší vyblednutí?

•  Během těhotenství se zbytečně nevystavujte slunečním paprskům,  bříško se snažte nechat zahalené, vyhledávejte spíše stín.
• Zaměřte se na kvalitní stravu. Existují studie, které naznačují, že vznik linea nigra souvisí s nedostatečným přísunem kyseliny listové. Ta mimo jiné chrání nenarozené dítě před vznikem vrozených chorob. Dopřejte si proto listovou zeleninu jako špenát, brokolici, kapustu, z ovoce potom pomeranče, datle a fíky, celozrnné výrobky nebo luštěniny.

Jedna paní povídala

I těhotenství provází spousta mýtů, pověr a babských rad. Patří mezi ně i ty kolem linea nigra. Tak například to, že se objevuje pouze tehdy, když čekáte chlapečka. Kolik zklamaných maminek už přijalo tento fakt a pak bylo překvapeno z holčičky? Další oblíbený mýtus se soustředí na délku samotné linie. Pokud přesahuje pupík, narodí se chlapec. Pokud linie bříško nepřekročí, narodí se holčička.

A co vy? Podělte se s námi o svou zkušenost v jednom z diskuzních fór související s tajemnou linkou jménem linea nigra:

Čárka na břiše po porodu - za jak dlouho zmizela?

Stalo se vám, že nezmizela linea nigra?

Zdroje informací: Americanpregnancy.org  whattoexpect.com a bakalářská práce Pavlíny Prajznerové Kineziterapie během těhotenství a šestinedělí, UK, lékařská fakulta, 2006

Těhotenství v pozdním věku s sebou přináší svá rizika. Během posledních let ženy stále více odkládají početí prvního potomka a stávají se maminkami až v 35 nebo dokonce ve 40 letech. Jak se maminky cítí a jaké mají problémy během těhotenství?

Lékaři odkládat těhotenství do vyššího věku nedoporučují

Proč lékaři od těhotenství po čtyřicítce odrazují? Nese s sebou řadu možných komplikací a rizik. Ta se nutně nemusí u maminky projevit, ale pravděpodobnost jejich výskytu je vyšší. Horší výsledky u starších žen vykazuje také metoda asistované reprodukce. Je to z toho důvodu, že u zdravých žen se snižuje počet a kvalita vajíček po 35. roku věku.

Těhotenství ve vyšším věku představuje pro matku riziko v podobě vyšší pravděpodobnosti těhotenské cukrovky a vysokého krevního tlaku. Ženy častěji trpí na preeklampsii, hrozí předčasný porod nebo dokonce potrat.

Ženy nad 35 let rodí více dvojčata a vícečetné těhotenství samo o sobě přináší řadu potíží, stejně jako bývá těžší průběh porodu. Pravděpodobnost, že se ženě narodí postižené dítě, je vyšší než u mladé maminky do třiceti let.

Toto jsou rizika, která lékaři nejčastěji shrnují u žen, které se rozhodly své mateřství co nejvíce odložit. Nic z výše uvedeného budoucí maminku potkat nemusí. Těhotenství může probíhat bez problémů stejně jako porod.

Bezproblémové těhotenství po „čtyřicítce“

Některé maminky vícerodičky nemají v těhotenství žádné problémy. Dokonce se jim jejich třetí těhotenství ve čtyřiceti letech zdá podobné jako první ve dvaceti. Není to krásné? Uživatelka dondiska píše: „Tak všechny zdravím, dnes jsem 21+3 a máme za sebou II. screening vyšetření. Vše dopadlo na jedničku. Je to moje čtvrté miminko. Bude to holka a moc se těšíme. Jsme hlídaní na genetice ohledně věku. Plodovka, ale dopadla dobře, tak teď se už jen těšit.“

Pracovní neschopnost v těhotenství

Některé maminky trápí nesnesitelná únava nebo také nevolnosti. Jestliže vás postihnou tyto obtíže během prvního trimestru, zkuste požádat lékaře o pracovní neschopnost nebo si můžete naplánovat v zaměstnání dovolenou. Koníkovka martyw říká: „Měla jsem předsevzetí, že budu pracovat co nejdéle, i když mi doktor nabízel pracovní neschopnost hned od začátku. Nakonec jsem to ve třetím měsíci vzdala kvůli únavě, která byla mocnější než já a polovinu pracovní doby (mám poloviční úvazek) jsem proklimbala. Takže efektivita práce téměř nulová, a to by mi svědomí nedovolilo za tohle brát peníze. Takže jsem si šla i mimo poradnu sama o pracovní neschopnost požádat. Nebyl problém.

Po prvním trimestru únava odpadla, tak jsem doktorovi nastolila otázku, že bych jako třeba zase mohla jít do práce. Zeptal se mě, jaké mám priority. Jestli chci donosit zdravé mimčo, tak ať se podle toho zařídím. A protože finančně zvládáme i při pracovní neschopnosti, pracuji v kanceláři sama (jsem jediný zaměstnanec) a všechno můžu dělat i z domova, tak jsem to nechala tak. Mám pracovní neschopnost, a přitom pracuji podle toho, jak se cítím a kdy se mi to hodí.“

Některé maminky jsou na pracovní neschopnosti od začátku těhotenství. Maminka andyzuzy potvrzuje: „Byla jsem překvapená, že jsem skoro ve 40 letech těhotná. Po dvou holkách (13 a 9) čekám chlapečka. Od začátku jsem na rizikovém. Měla jsem na začátku problémy, ani mě nenapadlo jít do práce. Byla jsem i kvůli jednomu potratu na plodovce. Ve 12. tt mi dělali ultrazvuk a vše bylo ok. Další druhý jsem měla v 21. tt a také všechno v pořádku.“

Komplikací během těhotenství může být celá řada. I malé, na první pohled nepodstatné potíže, maminky nepodceňují. Uživatelka montyna uvádí: „Já pracuji v kanceláři a chtěla jsem pracovat celé těhotenství. Ale asi ve čtvrtém měsíci, jsem začala lehce krvácet. Naštěstí to byla jen prasklá žilka, takže nic vážného, ale gynekoložka mi řekla, že jestli mi záleží na děťátku, ať zůstanu doma a těším se na miminko. Ono ve vyšším věku jsou už různá rizika. Třeba vysoký tlak. Já jsem asi do osmého měsíce byla v pohodě, ale pak mi zjistili těhotenskou cukrovku a těhotenskou žloutenku.“

Mnoho maminek nevidí velký rozdíl v těhotenství ve vyšším věku a v těhotenství ve dvaceti: "Mně je 42 a mám prcka 3 roky. Těhu proběhlo nad očekávání v klidu, nic mimořádného se nedělo, jen jsem si to asi víc uvědomovala, obavy a tak. První porod ve 20, to jsem ani nevěděla, která bije. Kil z porodu jsem se zbavila do roka a moc moc si to užíváme."

"Ahoj, mně je 37 a čekám třetího kluka. Těhotenství mi přijde úplně stejné jako ve 22, jen jsem snad víc unavená, ale to je tím, že mám dva puberťáky, domácnost a jsem na to sama. Manžel dělá v zahraničí. Jo a taky jsem trošinku víc přibrala, ale myslím si, že po porodu to bude frmol a kila půjdou dolů..."

Jak se maminka cítí?

Řada maminek nejprve pociťuje údiv, následně jsou mile překvapeny a naplní je pocit štěstí. Zdravotní komplikace spojené s těhotenstvím ve vyšším věku řeší s gynekologem velmi často žádostí o pracovní neschopnost. Odpočívají a těší se na miminko.  

Patříte mezi čerstvé maminky čtyřicátnice? Jaké bylo vaše těhotenství? Podělte se o své zkušenosti v diskuzním fóru.

Pozorujete na svém těle  už několik týdnů zvláštní změny? Jste unavená a kolísá vám nálada a vy si najednou při pohledu do kalendáře uvědomíte, že "máte zpoždění"? Pokud se k tomu přidá fakt, že jste měla v posledních několika týdnech nechráněný pohlavní styk, pak je s velkou pravděpodobností na místě gratulace.

Ať už se o miminko aktivně snažíte, nebo ne, určitě vás alespoň jednou napadlo, zda náhodou nejste těhotná. Samozřejmě nespolehlivějším indikátorem pro potvrzení či vyvrácení těhotenství je těhotenský test a následná návštěva lékaře, kde podle předpokládaného stadia těhotenství buď lékař udělá ultrazvuk, nebo krevní testy.

Existují testy, které dokážou odhalit těhotenství už ve velmi raném stadiu, nicméně obecně se doporučuje ho provést až týden po vynechání pravidelné menstruace za použití ranní moči, kdy je nejvyšší koncentrace případného hormonu hCG.

Vynechání menstruace

Učebnicový příklad, který si všichni pamatujeme už ze školních lavic. Pokud máte pravidelnou menstruaci a dojde k jejímu vynechání, nejčastější příčinou je právě těhotenství. Menstruace se ale může opozdit i z jiných důvodů, jako je například stres, změna prostředí, cysta na vaječníku či jiné onemocnění. V každém případě doporučujeme udělat těhotenský test a objednat se k lékaři. 

Někdy se však může stát, že jste těhotná i přesto, že normálně menstruujete případně “špiníte”. Maminka Radka se svěřila, že se o tom, že čeká miminko dozvěděla úplně náhodou až ve 3. měsíci těhotenství: "Normálně jsem měla pravidelně měsíčky, trochu se mi zvětšily prsa, ale připisovala jsem to tomu, že jsem v posledních týdnech trochu přibrala. Byla jsem na pravidelné preventivní prohlídce na gyndě a paní doktorka se rozhodla, že mi udělá i ultrazvuk a najednou slyším, jak mi gratuluje k miminku. Málem jsem z toho dostala infarkt, protože jsme to vůbec neplánovali."

Jestli se u vás tedy i přes menstruaci nějaké těhotenské příznaky objevily, určitě si pro jistotu také test udělejte.

Pokud jste netrpělivá a nechce se vám čekat, jestli se dostaví menstruace, můžete vaši graviditu odhalit i pozorováním následujících symptomů. Mějte však na paměti, že každé tělo je jiné a těhotná můžete být i přesto, že žádný z těchto symptomů na sobě nepozorujete. Jistotu vám opravdu dá jen test a lékař.

Nevolnost a zvracení

Pocit na zvracení, navalování, žaludek jako na vodě, zvracení. I takto může miminko potrápit maminku během těhotenství. Často se říká, že se jedná o tzv. ranní nevolnosti, ale kdo je zažil, ví, že výstižnější je označení "celodenní" nevolnosti.

Pálení žáhy

Pálení žáhy dokáže během celého těhotenství pořádně potrápit.

"Já jsem na to celý život netrpěla, ale v těhotenství jsem si to tedy vynahradila. Ať jsem snědla nebo vypila cokoliv, okamžitě se to projevilo, bylo mi to divné a tehdy mi poprvé blesklo hlavou, jestli náhodou nejsem v tom."

Pocit nafouknutého bříška

Maminky často zmiňují, že už od prvních týdnů trpěly na nadýmání a nafouklé břicho. Vlivem progesteronu, který zpomaluje trávicí systém se může stát, že si budete připadat nafouknutá jako balón. 

Zvětšená a citlivá prsa

Jedním z nejčastějších symptomů těhotenství, který nastávajícím maminkám otevřel oči, jsou citlivá prsa. Většinou začínají bolet či svědit bradavky a prsa se zdají být větší. Této skutečnosti si často první všimnou muži, stejně jako manžel jedné maminky z koníka: "Mé těhotenství odhalil můj manžel, když mi při milování řekl, že mám nějaká větší prsa a tmavší bradavky. Hned jsem běžela koupit test a byly tam dvě čárky, doktorka potvrdila, že jsem v 5. týdnu."

Únava a podrážděnost

V rané fázi těhotenství se ženy často cítí velmi unavené. K únavě se mnohdy přidává i nechuť něco dělat, což potvrzuje i jedna z uživatelek Modrého koníka: "Já jsem se cítila hrozně unavená a dost bez chuti něco podnikat. Byli jsme zrovna na dovolené a chtěla jsem původně vidět spoustu věcí, ale nějak nebyla nálada. Myslela jsem si, jestli nejsem těhotná, tak jsem nemocná. Byla jsem těhotná."

Časté změny nálady

Když jsem byla těhotná, tak zejména v prvním trimestru se u mě nálada měnila jak aprílové počasí, čehož si nejprve všimnul můj manžel. Pokud si tedy váš partner bude stěžovat, že jste náladová, neberte to jako důvod k hádce, ale jako signál k možnému těhotenství.

Hlad, chuť nebo naopak nechuť k jídlu

Vlivem hormonů se během těhotenství můžou měnit vaše chuťové pohárky. Jídlo, které jste dřív milovala, vám najednou navaluje a máte naopak chuť na něco, co byste před tím nedala do pusy. 

"Já jsem už před uděláním testu věděla, že je něco jinak. Prostě nebyla jsem ve své kůži, při pohledu na jídlo mi nebylo dobře ( a zvláštní, že i na jogurty, které normálně miluji a musím mít každý den)," popisuje svoje příznaky jedna maminka v diskuzi na koníkovi. Jiná maminka dodává, že se jí stalo něco podobného: "Mně přestalo chutnat pivo, nemohla jsem ho ani cítit, a to mi přišlo fakt divný, protože jinak pivo miluju!"

"Já osobně jsem měla nechuť na sladké, což bylo opravdu divné, protože jinak jsem na něm závislá a naopak jsem pořád chtěla kyselé zelí." O tom, jaké šílené chutě trápily ostatní maminky, si také můžete přečíst v našem Magazínu.

Citlivější čich

Během těhotenství se vám může stát, že ucítíte mnohem víc než dřív a zároveň budete k některým pachům velmi nesnášenlivé. Jak velmi trefně poznamenala jedna těhulka na našem diskuzním fóru: "Začala jsem cítit jako pes. Když si soused zapálil cigaretu v bytě o dvě patra pod námi, cítila jsem to i přes zavřené okno."

"Nemohla jsem vůbec cítit pach smažené cibulky, kterou normálně miluju,"  dodala k tomu maminka dvou dětí.

Mezi další příznaky patří:

• snadné zadýchání a pocit, že nemůžete popadnout dech
• bolest hlavy
• bolest zad 
• píchání a křeče v oblasti vaječníků
• malátnost a omdlévání
• kolísání krevního tlaku

Ze zkušenosti těhulek vyplývá, že projevy těhotenských příznaků jsou velmi různorodé. Některé je začnou cítit hned, jako například Věrka: "Tak já měla příznaky po týdnu. Manžel tvrdil, že jsem těhotná a já že ne, že i kdybych byla, tak brzo mít příznaky nemůžu.  Měla jsem: omdlévala jsem, nesnášela jsem pachy, nemohla jsem jíst, bylo mi blbě, na záchod jsem lítala třikrát za hodinu, fakt ani ne po týdnu!"

Naopak maminka ročního Martina neměla během celého těhotenství vůbec žádné příznaky, krom rostoucího bříška. "Zjistila jsem, že jsem těhotná, protože mi vynechala menstruace, ale za celé těhotenství mi vůbec nebylo špatně ani jsem nepozorovala žádné příznaky, o kterých maminky často mluví. Bylo mi moc dobře, ani nálada mi nekolísala, nic. Kdyby mi nenarostlo bříško, ani bych o tom nevěděla," vzpomíná.

Jak to probíhalo u vás? Jak jste poznaly, že jste v tom? Podělte se s námi o své zkušenosti!

Kde se diskutuje:

• Jak jste poznaly, že jste těhotné?
• Poznaly jste samy, že jste těhotné?
• Kdy nejdřív poznám, že jsem těhotná?

Zdroje informací:

http://www.wikihow.com/Know-the-Earliest-Pregnancy-Signs

http://www.parenting.com/gallery/early-signs-of-pregnancy

S partnerem jste se rozhodli, že nadešla ta správná chvíle na zplození potomka. Už jste celá natěšená a v hlavě si představujete, jaké to bude být těhotná a jak krásné asi bude vaše děťátko. Svěřila jste to kamarádce a ona vás rozhodila následujícím: "Ty jsi brala od 15 antikoncepci? Uf, to se ti asi nepodaří snadno otěhotnět. Hlavně počkej než se ti tělo vyčistí, než se začnete snažit, jinak bude mít miminko problémy." V hlavě vám hlodá červíček pochybností. Je tedy důvod k panice? 

Podobné věty slýchají tisíce žen, které se rozhodly, že nastala ta pravá chvíle otěhotnět. Na základě zkušeností stovek maminek na Modrém koníkovi a odborných článků jsme pro vás připravili informace, které vás uklidní.

Kdy se můžeme začít snažit?

Prvním krokem k těhotenství je pohlavní styk bez ochrany. Pokud jste se tedy rozhodli pro miminko, přerušte tedy veškeré antikoncepční metody a milujte se. V posledních letech se objevily informace o tom, že se žena, která brala hormonální antikoncepci, má nejprve vyčistit. Podle odborníků z řad lékařů je to, ale nesmysl.

Profesor lékařské fakulty Karlovy univerzity MUDr. Pavel Calda doslova uvádí: "Po vysazení nemusíte na nic čekat!" Slavný sexuolog, MUDr. Radim Uzel k tomu dodává: "Ten lékař, který vám radil několik měsíců na očistění těla od hormonů bohužel nemá pravdu. Otěhotnět můžete okamžitě po vysazení hormonální antikoncepce hned v následujícím cyklu bez jakéhokoliv nebezpečí pro průběh těhotenství a plod."

Majitelka a generální ředitelka kliniky reprodukční medicíny MUDr. Kateřina Veselá, ale zmiňuje, že během prvních třech měsíců po vysazení hormonální antikoncepce může být vyšší šance vícečetného těhotenství. "...neobávejte se otěhotnět po vysazení antikoncepce, protože hormony obsažené v těchto preparátech se vylučují z organismu velmi rychle. Je pravdou, že krátce po vysazení antikoncepce dochází k mírnému zvýšení podílu vícečetného těhotenství, z důvodu většího počtu současně uvolněných vajíček po ovulaci. Někdy se tohoto efektu využívá i v léčbě neplodnosti spojené s nedostatečnou ovulací. Tato tendence nepřetrvává déle než tři měsíce po vysazení."

Objevují se však i názory, že tělo vám stejně neumožní otěhotnět, dokud zvýšená hladina způsobená hormonální antikoncepcí sama neodezní. Protože hormony v antikoncepci v podstatě znemožňují uvolnění vajíčka během ovulace, jakmile hormony odezní, dojde k tzv. pseudokrvácení a tělo ženy začne produkovat své vlastní hormony, které rozproudí cyklus. 

Pokud ve vás i přesto přetrvávají obavy, můžete to udělat jako některé ženy z koníka. "Doktorka mi sice říkala, že můžu otěhotnět hned, ale známá, co se věnuje přírodní medicíně mi doporučila, abych tělo nechala několik měsíců, aby se detoxikovalo od hormonů, tak jsme asi 2 měsíce používali kondom pro jistotu. Až pak jsme se začali snažit na ostro," poradila teď už maminka holčičky. Určitě tím nemůžete nic pokazit a jestli vám to dodá na klidu, určitě to za to stojí. Psychika totiž hraje při snažení o miminko důležitou roli.

Jak dlouho bude trvat než otěhotním?

Tady už odpověď tak jednoznačná není. Každé tělo je totiž unikátní a otěhotnění doprovází řada faktorů jak na straně ženy, tak muže. V prvé řadě záleží na antikoncepční metodě, kterou jste dosud aplikovali.

Bariérové metody

Pokud jste se doposud chránili použitím kondomů či pesaru, můžete  otěhotnět prakticky hned během dalšího pohlavního styku. Tyto metody nemají totiž vliv na ovulaci ani nenarušují cyklus. 

Nitroděložní tělísko

Jak pro hormonální nebo měděná tělíska platí, že otěhotnět můžete hned po první menstruaci následující po vyjmutí tělíska. 

To potvrzují i zkušenosti maminek na koníku: "Já měla hormonální tělísko. 3 dny po vyndání jsem měla menses. A další už jsem nedostala. Otěhotněla jsem 18 dní po vyndání tělíska. Víme to přesně. Bylo to na jeden jediný pokus." Jiná maminka doplňuje své zkušenosti po vyndání nehormonálního tělíska: "Měla jsem měděné a otěhotněla jsem 2. měsíc po vyndání."

Hormonální antikoncepce - pilulky

Gynekologové uvádí, že otěhotnět můžete v podstatě během pár dní po vysazení. U některých žen může několik týdnů trvat, než se jim srovná menstruační a ovulační cyklus. Dle statistik polovina žen otěhotní 3-6 měsíců po vysazení, většina do jednoho roku.

Pokud jsou oba partneři zdraví, může být miminko na cestě opravdu velmi brzy. "Já brala hormonální antikoncepci 10 let, po vysazení se nám to povedlo hned, ani jsem to nedostala," svěřila maminka v diskuzi na koníku a zdaleka nebyla jediná. Nicméně našli se i výjimky, kterým to trvalo skoro rok. "Brala jsem ji 8 let a povedlo se po 11 měsících, už jsem z toho byla na nervy ."

V některých případech může dojít ke komplikacím a ženě se ani po vysazení antikoncepce nedostaví menstruace. Většinou se jedná o ženy, které měly nepravidelnou menstruaci už před tím, než začaly tabletky užívat. 

Hormonální antikoncepce - injekce

U této antikoncepce pozor! Schopnost ženy otěhotnět se oddaluje o několik měsíců, v extrémních případech až roky. MUDr. Milan Mrázek k tomu uvádí: "Doporučuji tento způsob hormonální kontracepce u žen aplikovat až po velmi důkladném zvážení. U žen od 35 let, které ještě uvažují o těhotenství, tento způsob vyloženě nedoporučuji." 

Můžou nastat komplikace?

Statisticky je šance na otěhotnění během jednoho pohlavní styku pouze 3%, pokud tedy toužíte po miminku, doporučují gynekologové sex minimálně 3krát týdně.

Během jednoho menstruačního cyklu nechráněnými pravidelnými pohlavními styky otěhotní asi 15 % žen. Během tří cyklů asi 40 % žen, během 6 cyklů 60 %, během jednoho roku 80 % žen. 

Kromě četnosti pohlavního styku ovlivňují plodnost také další faktory jako je věk, zdravotní stav, psychika a životní styl.

V posledních několika letech se bohužel stále více párů potýká s problémy otěhotnět. Neplodnost je strašák moderní doby. I přesto, že drtivá většina lékařů a vědců se shoduje, že hormonální antikoncepce není příčinou neplodnosti, najdou se i tací, kteří si myslí opak. Psychogynekoložka Helena Máslová tvrdí, že neplodnost je důsledek několikaletého vývoje a spousty faktorů, v souvislosti s hormonální antikoncepcí je podle ní hlavní problém v tom, že je předepisována dívkám velmi brzy, v době, kdy teprve dozrává jejich reprodukční soustava. To může mít v dospělosti vliv na problémy s ovulačním cyklem.

"Největším zločinem je podávání hormonální antikoncepce mladistvým. Slečna měla párkrát nepravidelnou menstruaci, má akné, tak jí předepíšeme pilulky. Podávané hormony vyřadí z činnosti její vlastní systém a nahradí ho umělým cyklem s pseudokrvácením. Přesně tyhle dívky jsou později typickými kandidátkami na neplodnost, setkávám se s nimi ve své ordinaci. V patnácti letech dostaly antikoncepci, vysadily ji v osmadvaceti, ve třiceti se léčí na neplodnost a o dva roky později jdou na umělé oplodnění."

Bohužel na tvrzení doktorky Máslové neexistují oficiální studie. Můžeme se jen dohadovat proč. Každopádně některé maminky ze svých zkušeností potvrzují, že musely na menstruaci čekat i několik měsíců a trvalo třeba i rok, než se jim cyklus upravil. Naštěstí to medicína umí poměrně úspěšně řešit. "Já po vysazení antikoncepce chodila na vyvolávačky co tři měsíce asi dva roky. Pak jsme se rozhodli pro miminko a musela jsem brát hormony, protože jsem neměla ovulaci. Teď jsem 30.tt."

Pro všechny ženy, které mají podobné problémy, má maminka Katka následující vzkaz: "Zdravím všechny čekatelky, já přidám svůj příspěvek pro všechny, co vyřadily HA kvůli tomu aby otěhotněly a nic. Já jsem vysadila antikoncepci 9/2013 a čekala. Když byl v listopadu TT negativní, vydala jsem se k paní doktorce a začalo martyrium dlouhé 2 roky. Injekce, hormony, různá vyšetření, antikoncepce na srovnání menstruace, ale po devíti měsících pořád po menstruaci ani památka. Nakonec jsem skončila na endokrinologii, kde pan doktor zjistil, že mám sníženou funkci štítné žlázy a začal mě léčit. Najednou jsem měla cyklus pravidelný jako švýcarské hodinky a loni v listopadu i pozitivní TT. Dnes mi na gauči leží 7.týdenní nádherná holčička a říkám si, že to čekání, tabletky a kolečka po doktorech se vyplatily! Tak nezoufejte a doufejte!"

Pokud se chcete poradit nebo si přečíst více zkušeností ostatních, zapojte se do našich diskuzí:

• Jak dlouho po vysazení ha jste otěhotněly?
• Kdy po vysazení ha jste dostaly měsíčky?
• Naskočil cyklus po vysazení ha?

Všem maminkám a tatínkům, které se snaží o miminko držíme palce!

Zdroj informací:

http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2006020201

https://www.antikoncepce.cz/antikoncepce/planovani-rodiny-a-tehotenstvi/antikoncepce-a-tehotenstvi/

http://www.webmd.com/baby/tc/getting-pregnant-after-stopping-birth-control-topic-overview

http://www.tehotenstvi.cz/Otehotneni-po-vysazeni-antikoncepce

http://relax.lidovky.cz/psychogynekolozka-o-neplodnosti-a-nemocech-za-ktere-si-muzeme-sami-1-cast-1qa-/zdravi.aspx?c=A150205_102359_ln-zdravi_ape

http://ona.idnes.cz/antikoncepce-pro-mladistve-je-zverstvo-tvrdi-gynekolozka-helena-maslova-1lv-/spolecnost.aspx?c=A110810_143328_spolecnost_jup

Stala jste se maminkou. Prošla jste těhotenstvím, prožila jste tolik očekávaný porod.
S příchodem vašeho děťátka se změnil celý váš život, vaše tělo a možná i prožívání všeho, co jste měla ráda.

Změny se mohly stát i ve vašem sexuálním životě – nošení dítěte a porod zanechaly stopy na vašem těle, jiná jste i uvnitř, zvláště na počátku života vašeho miminka je těžké balancovat mezi rolí matky, ženy a také milenky.

První pokus

Jelikož si plně uvědomujeme, jak důležitý je intimní kontakt v partnerství a jak moc je ho třeba udržovat, první sex po porodu je velmi očekávanou záležitostí z obou partnerských stran. Jeho očekávání s sebou často přináší obavy, hlavně ohledně naší tělesné schránky, která se změnila.

K obavám ze změny velikosti všech partií, které při sexu dáváte na obdiv, se také přidává obava z bolesti, hlavně pokud jste byly při porodu poraněny či nastřiženy, následně sešity a rána vás stále pobolívá, stejně tak jizva po císařském řezu. Velkou část této obavy tvoří i strach z toho, jaký prožitek bude mít partner poté, co se vaše vagina musela přizpůsobit průměru hlavičky vašeho potomka.

Dle diskuzí na našem Fóru, kterých je ohledně sexu po porodu několik, se první sex uskuteční obvykle ihned po skončení šestinedělí a pokud se ten váš nepovedl, nejste jediná. Na bolest ze zranění či na problém se uvolnit během aktu si stěžuje velké množství žen, stejně tak je naplňují obavy ještě před prvním poporodním stykem, který s obavami ale i se zvědavostí vyhlíží.

„Na sex se těším, na druhou stranu si tam dole připadám vytahaná a jsem z toho nervózní,“ píše uživatelka, která plánuje první noční rande se svým manželem a obává se reakce na její nové tělo.

„První sex byl strašný, velmi mě to bolelo, nedokázala jsem se vůbec uvolnit. Manžel byl ale velmi trpělivý, po několika týdnech a pokusech se vše vrátilo do starých, možná ještě lepších kolejí,“ dává naději další žena.

Svou roli v prožívání a také v chuti na milování po porodu hraje velkou roli také psychika – pro dobrý prožitek milování, ideálně s orgasmem, je stejně tak jako fyzický akt důležitý klid v hlavě, který často narušují myšlenky na dítě, běžné domácí povinnosti, obavy z toho, jak asi vypadáte, zda se muž cítí dobře a je vše v pořádku.

Oproštění od těchto obav radikální cestou popisuje další uživatelka Modrého koníka, která měla potíže se sexem po porodu několik měsíců: „Většinu pokusů o sex jsem probrečela a tím pokusy obvykle končily. Nedokázala jsem se uvolnit. Po delší době jsem se naštvala a před naším setkáním v posteli jsem se opila několika sklenicemi vína. Problém se vyřešil jednou pro vždy.“

Uvolněte se, prosím

Pokud vás v prvním půlroce od porodu trápí bolesti či neschopnost se uvolnit a sex si užít, buďte na sebe něžná a milá tak, jak si to přejete od svého muže. Netlačte své tělo a mysl, dopřejte si čas. Hledejte příčinu, ale nenuťte se do vyřknutí ortelu sama nad sebou. Změna ve vašem životě je velká, porod je velmi silným zážitkem a vliv na vaše tělo je obrovský - těhotná jste také byla devět měsíců, dejte tělu čas, aby se zahojilo.

„Na sex jsem neměla vůbec chuť ani náladu. Byla jsem strašně unavená a vynervovaná, že neuslyším, kdyby syn plakal. Nedokázala jsem se uvolnit, a tak mým jediným pocitem po milování byla úleva, že už to skončilo“

Pokud se nemůžete odpoutat od své role matky a stávat se milenkou, pracujte na tom, ale nenuťte se vybírat si mezi nimi. Rovnováha mezi životem jako maminky a manželky se hledá složitě, být do toho ještě dobrou milenkou je věc, která se nemusí spustit automaticky. Navíc v prvních měsících života vašeho dítěte, kdy jedete víceméně na automat a kvůli nočnímu vstávání jste nejunavenější v životě.

Nezapomínejte také, že hormon oxytocin, který vás poutá k vašemu miminku, funguje i 18 měsíců po porodu a zvláště pokud kojíte, vaše mysl po kontaktu s ním přímo volá. Od milostných hrátek vás tak možná volá i sama příroda. Mějte na paměti, že tento stav se bude jen lepšit vůči vašemu libidu a váš sexuální život na to určitě nezemře, pokud si vy i váš partner dopřejete čas a trpělivost.

Trénujte

Chybou by bylo na sex zanevřít. Čím více se ho budete stranit a bát se ho, tím horší vaše situace bude. Většina tantrických příruček na problémy v oblasti intimního styku s partnerem radí, aby na milování nezanevřeli, ale naopak se o mazlení, které přeroste v soulož, snažili ideálně každý večer. Nenechte mezi vámi a partnerem vzniknout propast, o problémech hovořte, přiznávejte vašemu muži vaší únavu a zároveň touhu být mu nablízku.

I muži mohou mít problém

Také pro muže je poporodní období těžké a i muži mohou cítit z porodu či z příchodu vašeho potomka do rodiny trauma. Dokonce mohou trpět poporodní depresí.

Mezi nejčastější poruchy patří Madonin komplex, který mohou pocítit muži, kteří byli přítomni u porodu. Byl to pro ně silný zážitek, ze kterého se někteří vzpamatovávají delší dobu. Ve své ženě poté vidí především matku a už ji jen těžko dokážou vnímat jako manželku a milenku. Psychické potíže těžšího rázu, kdy nestačí vzájemná podpora a trpělivost partnerů, je třeba konzultovat s psychologem či terapeutem a odblokovat.

Když se to nelepší

Pokud přetrvávají bolesti v oblasti vaginy či břicha, anebo máte problém s prožitkem či chutí na sex, analyzujte svůj problém a svěřte se lékaři.  Začněte u gynekologa, který vás prohlédne a z jeho hlediska a ověří, zda není na vině fyziologická příčina následku po porodu. Pokud se neprokáže, je třeba pracovat s nějakých psychickým blokem.

„Po neustávájící bolesti při sexu, ale třeba i při pokusu zavést si tampon, kdy jsem brečela bolestí, jsem se nechala vyšetřit, včetně sona. Byla jsem hodně šitá, zvenku i zevnitř, a jizva byla hmatatelná i rok po porodu. Nicméně všechna vyšetření byla v pořádku. Musela jsem začít pracovat s tím, že mám problém v hlavě.“

Dobré metody pro odblokování těchto potíží je například metoda vaginálního mapování či tantrické milování. Rozhodně nezapomínejte také na masturbaci, která je nejlepším způsobem, jak poznat své tělo. Znalost vaší vaginy a možná nabyté sebevědomí z dosaženého orgasmu, ke kterému se jistě časem dopracujete, vám pomůže, až budete milostný akt hrát ve dvou.

Dejte tomu čas

Stejně tak, jako váš sex zřejmě nebyl ideální, když jste s ním začínala, ani při tomto restartu po tak významné události, jako je příchod vašeho dítěte na svět, neočekávejte zázraky ihned.

Čas, který bude plynout při vašem snažení, vám hodně pomůže. Nejen, že zhojí rány vašeho těla a také duše po poporodním prožitku, ale s přibývajícím věkem vašeho děťátka se také naučíte fungovat na všech frontách, které ve svém novém životě obstaráváte.

Čím starší bude vaše miminko, tím budete nabývat klidu, více spát, vaše mysl začne fungovat i jinde, než jen ve starostech o péči o něj a chod domácnosti.

Užívejte si mateřství, touha po tom být ženou a milenkou přijde stejně samozřejmě, jako vás opustila.

Autor: mblumtritt

Pořídit si miminko nebo ještě počkat? Jsem na dítě moc mladá nebo už naopak stará? Mám nejdřív budovat kariéru nebo radši založit rodinu? A co když pak později nebudu moct děti mít? Toto dilema řeší miliony žen po celém světě. Pojďme se podívat, podle čeho se v této věci rozhodují a co na to odborníci.

V posledních letech se věk maminek zvyšuje

Podle údajů Českého statistického úřadu se věk, kdy ženy mají první dítě, každoročně zvyšuje. Na počátku 90. let byl průměrný věk matky 22 let, na přelomu milénia už 27,5 let a v roce 2015 dokonce 30 let. V hlavním městě je to potom ještě o téměř 2 roky víc.

Je to dáno rostoucí emancipací a rovnoprávností žen. Dřív měly ženy daleko prostší pohled na jejich poslání, hlavním smyslem bylo vdát se, založit rodinu. To se ovšem změnilo a ženy chtějí v životě dosáhnout a zažít daleko víc. Studují, chtějí si budovat kariéru a cestovat. Tím se samozřejmě posouvá i doba, kdy začnou přemýšlet o výběru partnera, se kterým by se usadily. 

Když si potom ženy v pozdějším věku začnou hledat životního partnera, není to tak snadné. "Nejen proto, že zralá žena o něm má zralé představy. Ale i proto, že těch zajímavých obvykle není mnoho volných. Také není úplně snadné se s takovým mužským seznámit. A už vůbec ne se navzájem přizpůsobit. I to jsou důvody, proč stále stoupá průměrný věk žen, které porodí první dítě, a proč zřejmě bude ještě trochu stoupat," komentuje tento jev psycholožka Alice Vondrová.

Průměrný věk matek se zvyšuje i díky vědeckému pokroku. Objevy reprodukční medicíny (oplodnění in vitro a aplikace darovaného oplodněného vajíčka) umožňují překonat "přírodu", kdy žena může počít pouze do příchodu klimakteria. V České republice je sice zákonem upraven věk pro umělé oplodnění na 48 let, ale ve světe můžeme najít případy, kdy ženy kolem 70. let porodily děti.

Co říkají odborníci?

Jednoznačnou odpověď nenajdeme ani od odborníků, vždy totiž záleží i na tom, jakou specializaci daný odborník má. Jinak nám totiž odpoví gynekolog/porodník, jinak psycholog či sociolog. V této části se zaměříme na ty medicínské aspekty.

Z biologického hlediska je za přelomový věkový mezník u žen považován 35. rok života. Po pětatřicítce se podstatně rychleji zhoršují reprodukční funkce ženy, klesá počet vajíček a zvyšuje se počet cyklů bez ovulace apod.

Ideální doba pro otěhotnění je z hlediska lékařů okolo 25. roku života. Tehdy je totiž žena nejplodnější, má nejkvalitnější vajíčka, trápí ji nejméně nemocí a pravděpodobnost početí a donošení zdravého plodu je tak nejvyšší. Plus minus několik let okolo této hranice je pak rovněž velmi příznivých. 

Pokud zplodíte dítě do svých dvaceti, bude to zřejmě velmi rychlé a těhotenství budete snášet bezproblémově, tělo je mladé a plné síly, ale zvyšuje se riziko předčasného porodu a vzniku preeklampsie. Po 40. roku života naopak hrozí neplodnost, šance na otěhotnění v jednom cyklu se snižuje na 7% a zároveň se zvyšují rizika genetických nemocí plodu.

A jak jsou na tom muži?

Co se týká mužů, ti to sice mají o něco jednodušší vzhledem k tomu, že nemusí miminko nosit a porodit, ale i u nich se s věkem snižuje šance na početí. Je vědecky dokázáno, že kvalita spermií se s přibývajícím věkem muže snižuje. Profesor John Aitken z Univerzity v Newcastle k tomu říká: "Velmi záleží i na věku muže. Po 40. roku života se reprodukční schopnost konstantně snižuje. V praxi to znamená, že mužům po čtyřicítce déle trvá, než se jim podaří zplodit dítě a zároveň se zvyšuje riziko potratu. Věk otce také může negativně ovlivnit zdraví miminka, šance, že dítě bude trpět nějakou genetickou chorobou či mentální dysfunkcí je pětinásobně vyšší než u otce kolem třicítky." 

I přesto, že pro muže je také nejlepší mít dítě mezi 20.-30. rokem života, není výjimkou, že muži dokážou bez problémů zplodit potomky i dlouho po padesátce.

Podle čeho se rozhodovaly maminky na Modrém koníku?

Samozřejmě většina nastávajících rodičů se o tom, zda si pořídí potomka, bude rozhodovat spíše podle socio-ekonomických kritérií, stejně jako maminky z Modrého koníka. 

Vzniká tak velké dilema, neboť tyto kritéria bývají často s rozporem s těmi biologickými, hlavně ženy jsou tak při rozhodování o dítěti pod neustálým tlakem okolí. Americký sociolog John Mirowsky ve svých studiích došel k závěru: "I přesto, že biologicky je pro ženu nejlepší otěhotnět v raných dvaceti, často k tomu dojde na úkor vzdělání a kariéry a v dlouhodobém horizontu vykrystalizuje v její sociální znevýhodnění."

Partnerské zázemí

Psychologové i laická veřejnost se shodují, že rozhodujícím faktorem pro početí potomka by měl být stabilní partnerský vztah. 

Psycholožka Sandra Wheatley radí, aby si partneři otevřeně promluvili a možnosti mít dítě: "Pokud se vám nedaří o tom společně mluvit a rozhodnout se, jak pro všechno na světě chcete společně vychovávat dítě?" pokládá provokativní řečnickou otázku.

Americká psycholožka se specializací na rodičovství Daniela Montalto radí, abyste si vybrali partnera, se kterým už jste něco zažili a víte, že ustojíte i stres spojený s rodičovstvím: "Děti nejsou jen radosti, ale i starosti a přináší do vztahu stres. Chcete proto, aby vaše drahá polovička byla schopná tento tlak a výzvy ustát a být vám oporou při výchově."

I maminka koníkovka lykantropie má podobný názor: "Osobně jsem si přála děti mnohem dřív, než na to skutečně došlo, ale bývalí partneři měli jiné priority. S manželem jsme se shodli po roční známosti, že do toho půjdeme. Pro nás tedy bylo hlavním kritériem to, že jsme oba chtěli to stejné. Tak jsme si sedli, dali hlavy dohromady, spočítali finance a možnosti a podle nich se zařídili. A jelikož jsme oba tradičněji založení, byla předtím i svatba, ale to už jsme se o dítě snažili. Pro nás hrálo vždy roli to, zda máme stejné priority a jsme pro to ochotní něco dělat."

Souhlasí i magicaetezzz: "Pro mě byla priorita mít dobrého tatínka, který se dokáže postarat o sebe, o mě a rodinu chce. Nemyslím jen finančně, ale i citově - je schopný uklidit, uvařit, nakoupit i mi donést kapesník."

Kariéra

Ženy čím dál častěji chtějí před odchodem na mateřskou vybudovat kariéru. Vědí, že s dětmi už to bude mnohem složitější. I ty méně ambiciózní maminky, které nutně neplánují raketovou kariéru, ale chtějí mít práci, která jim zajistí stabilní finanční zázemí a slušnou výši mateřské a rodičovské.

Podle současných pravidel, aby měla zaměstnaná žena nárok na PMP (peněžitá pomoc v mateřství), musí mít před porodem odpracováno alespoň 270 kalendářních dní během posledních 2 let. 

To při rozhodování o miminku vzala v potaz i maminka teryane s přítelem:"Mně je teď čerstvě 22 let a čekám miminko plánovaně. Ačkoliv jsem studentka na vysoké škole, pracovala jsem na částečný úvazek. S přítelem jsme oba vážně dítě chtěli a tak jsme počítali, kdy budu mít odpracováno dostatečně měsíců na to, aby jsem měla nárok na mateřskou a zvolit si délku rodičáku. Vše nám skvěle vyšlo. Ještě dva měsíce a stanou se z nás rodiče, ale jsme připraveni a hlavně jsme chtěli děti jako mladí."

Odborníci v oblasti personalistiky se shodují, že pro budoucí uplatnění maminek na trhu práce je důležité, aby měly na čem stavět.

"Před nástupem na mateřskou/rodičovskou dovolenou doporučujeme svým klientkám, aby si v dané firmě vybudovaly dobré zázemí a dosáhly určité pozice, na kterou budou moci po (nebo částečně během) mateřské dovolené navázat," doporučuje specialistka na recruitment Michaela Knápková z personální agentury Advantage Consulting. "Je snazší dělat na částečný úvazek, třeba i z domu, když váš zaměstnavatel už z dřívějška ví, že je na vás spolehnutí a kolegové důvěřují vám a vašemu úsudku," uzavírá.

Finanční zázemí a bydlení

Děti něco stojí, to je každému jasné. Zároveň je třeba počítat s tím, že ze dvou příjmů bude najednou jen jeden a mateřská či rodičovská (byť je v ČR oproti jiným zemím velkorysá) tento rozdíl nemůže vyrovnat. 

Pro většinu maminek je tedy při rozhodování o miminku klíčové vědět, že to z jednoho platu utáhnou a mají našetřenou nějakou rezervu pro případné neplánované výdaje. A že mají pěkné pohodlné bydlení (nejlépe vlastní), kde budou mít dostatek prostoru pro rozrůstající se rodinu.

Tak se rozhodovala i weroniska:"My jsme si miminko pořídili, až jsme měli vyřešené bydlení, já práci na dobu neurčitou a našetřenou nějakou peněžní rezervu. Je nám 28 a 29 let."

Některé maminky ale žádnou finanční rezervu neřešily, myslí si, že to jde zvládnout i bez ní. "Já jsem to takhle vůbec neplánovala.  Žádnou finanční rezervu jsem neměla, nepřišlo mi to nikdy potřeba, vše jsme postupně kupovali během těhotenství," řekla k tomu uživatelka andy82.

Životní cíle

Jak si jednou pořídíte dítě, je to závazek na celý život a už nikdy nebude nic jako dřív. To vám určitě potvrdí každá maminka. Samozřejmě, že vás vaše děťátko nebude potřebovat 24/7 věčně, ale i tak už nebudete tolik nezávislá jako před tím. Váš život s příchodem mimča sice nekončí, ale bude jiný.

Pokud sníte o tom, že zdoláte Mount Everest nebo procestujete Asii s batohem na zádech, je potřeba si uvědomit, že to těžko půjde s mrňousem na zádech. Srovnejte si priority, co je pro vás opravdu důležité, co v životě chcete a zkuste si představit, jak do toho všeho zapadá miminko.

"... a ještě jsme si za těch sedm let užili cestování po Evropě ať nám to pak není líto, že už není tolik příležitostí," svěřila na koníkovi uživatelka pajuska252.

Člověk míní a příroda mění aneb pozor na neplodnost!

Ani když už jste konečně vyřešily výše zmiňované aspekty, nemáte tak úplně vyhráno. Máte skvělého partnera, pěkné bydlení, nějaké ty úspory a stabilní místo, kam se po mateřské můžete vrátit. Ideální čas vrhnout se do toho a pořídit si miminko, ale v posledních letech stále častěji platí: "Člověk míní a příroda mění".

Sexuolog a gynekolog MUDr. Radim Uzel uvádí, že ve vyspělých zemí má problém s otěhotněním zhruba 15% párů, stejně tak je tomu i v ČR. Pokud vás trápí možnost, že byste v budoucnu mohli mít problém otěhotnět, ale zároveň se ještě na dítě necítíte, můžete využít možnosti nechat se na plodnost otestovat.

"Obecné doporučení pro ženy, které nechtějí řešit problémy s poruchou plodnosti, je otěhotnět do 35 let. Současná reprodukční medicína umožňuje mužům, ale především ženám vyšetření jejich současné a budoucí plodnosti, které může být důvodem k aktivnímu přístupu. Včasná diagnostika v případě zjištěné poruchy je důvodem ke snaze o rychlé otěhotnění, případně důvodem k zamražení spermií či vajíček pro jejich možné pozdější použití, pokud by v budoucnu nastal problém s početím,“ upozornil vedoucí lékař Sanatorium Pronatal doc. MUDr. Tonko Mardešić, CSc.

"Základní posouzení plodnosti muže je velmi jednoduché na základě vyšetření spermiogramu. Také u žen existuje v současné době řada možností, jak posoudit nejenom současnou plodnost, ale i to, zdali má žena na těhotenství ještě čas či zda další otálení může být rizikové a měla by graviditu začít plánovat co nejdříve," uzavřel odborník na (ne)plodnost.

Existuje tedy vůbec vhodná doba?

Jsme generace žen, která je zvyklá mít svůj život pevně pod kontrolou, ale s těhotenstvím a mateřstvím to není tak prosté. Mateřství je nepředvídatelné, úžasné a frustrující zároveň. Spousta maminek si myslí, že ta správná doba prostě neexistuje, vždycky bude něco proti (úžasná pracovní nabídka, plánovaná dovolená, rodinná situace, atd.).

"Myslím, že by ženy měly více spoléhat na svůj vnitřní instinkt," říká editorka amerického maminkovského webu Nifa McLaughlin.

Maminka paur zase věří na osud. "No moje první bylo absolutně neplánované, s mužem o kterém by mě ani nenapadlo, že spolu vůbec půjdeme na rande, natož spolu budeme žít, milovat se a mít dvě děti. Takže někdy vám tu vhodnou dobu určí osud."

A podle čeho jste se rozhodovaly nebo stále rozhodujete vy? Podělte se v komentářích.

Zdroje informací:

https://www.czso.cz/csu/czso/porodnost-a-plodnost-2011-2015

https://www.psychologytoday.com/blog/cusp/201211/whats-the-best-age-have-baby

http://yourfertility.org.au/for-men/age/

http://zdravi.euro.cz/clanek/vysetreni-plodnosti-i-u-paru-ktere-dite-odkladaji-484486?seo_name=mlada-fronta-noviny-zdravi-euro-cz

http://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/female-infertility/symptoms-causes/dxc-20214762

První pohyby děťátka - okamžik, na který čeká každá nastávající maminka. Zejména prvorodičky je pak netrpělivě vyhlížejí. Jaké to asi bude? Poznám to? Jak jsou pohyby cítit? Otázky, které nám zvědavostí nedaly nebo nedají spát. Od okolí pak nejčastěji slýcháme otázku: „Tak co, už kope?“.

První pohyby, důležitý milník v těhotenství

"I já tento okamžik před několika lety netrpělivě vyhlížela. Když přišel, málem jsem ho propásla. Hned mi totiž nedošlo, že jde o moje miminko. Bylo to takové jemné zabublání. Že jde o první pohyby, to jsem si uvědomila až v momentě, kdy se tento pocit několikrát zopakoval a stal se častějším a pravidelnějším."

Další maminka z koníka dodává: „Já cítím pohyby od prvního dne 20. týdne. Pořád jsem na to čekala a konečně se dočkala. Bylo to takové zlehka. První 2 dny jsem přesně nevěděla, zda to jsou pohyby, ale ptala jsem se pak zkušenější kamarádky a ta říkala, že to je určitě ono. Po pár dnech už to začalo být intenzivnější. No a teď po 3 týdnech sebou někdy mele mrňousek pořádně! Doktorka mi říkala, že u prvorodiček to může být třeba až od 22. – 23. týdne, protože nevědí, co mají cítit.“

Maminka prvorodička obvykle cítí první pohyby děťátka kolem 20. týdne, je to takové polechtání, zabublání či vlnění. Maminky vícerodičky mohou cítit pohyby o něco dříve, cca od 18. týdne. Jak miminko roste, stává se i jeho aktivita více citelnou a postupně ucítíme drobné kopanečky a časem i pořádné kopance. Intenzita pohybů záleží i na položení placenty. Ta je, pokud je vpředu, může zmírnit.

„Kamarádka necítila dcerku celé těhotenství - jednak měla placentu přes přední břišní stěnu, takže ta pak tlumí nárazy miminka a pohyby jsou cítit později a ne tak intenzivní, také měla méně plodovky, takže mimčo mělo méně prostoru,“  takto popisuje zkušenost kamarádky jedna z maminek.

Pohyby se vyplatí sledovat po zbytek těhotenství

Pohyby miminka by každá maminka měla sledovat a cítit je pravidelně a každý den. Je naprosto v pořádku, že někdy jsou cítit méně a někdy více. I miminko v bříšku spí a odpočívá nebo je právě vzhůru.

"Já svou dceru pravidelně cítila nejvíce večer a v noci, měla prostě převrácený režim," píše jedna z maminek.

Lékaři doporučují se alespoň třikrát v průběhu dne zaměřit na aktivitu miminka.

„Doporučuje se pravidlo Tří. Miminko by se mělo ozvat minimálně 3krát denně 3 kopance během hodiny. Pokud je to méně, určitě se ukažte u doktora. Jinak mají miminka dny vyšší aktivity a nižší aktivity, ale pokud dojde k rapidní změně určitě lékař ihned,“  doplňuje  maminka v jedné z diskuzí.

Ke konci těhotenství četnost pohybů lehce ubývá, protože miminko je už dost velké a nemá tolik prostoru k dispozici. Nejvíce pohybů lze tedy ucítit mezi 22. – 32. týdnem, kdy má děťátko relativně místa dost.

Sledovat pohyby miminka je velmi důležité, pokud se totiž delší dobu nehýbe, může to znamenat problém. Není nutné hned panikařit, každé miminko je jiné a má jiný režim. Spíše si všímejte jakési pravidelnosti pohybů. Maminka je s miminkem sžitá, a ač si to neuvědomuje, podvědomě tyto aktivity vnímá, ví, že v tuto dobu obvykle miminko spí nebo je naopak vzhůru. Ví, jak reaguje na určité podněty zvenčí. Zpozorněte tedy spíš ve chvíli, kdy je něco jinak, než obvykle.

Jak miminku pomoci k aktivitě

Pokud se vám zdá, že miminko se nehýbe příliš dlouho, zkuste ho probudit. Pomůže čokoláda či něco sladkého, procházka či jiná fyzická aktivita, hlasitější zvuky nebo hudba v okolí, lehnout si na levý bok.

"U mě spolehlivě zabralo posadit se na židli a lehoučce se naklonit směrem dopředu, ale opravdu jen maličko," komentuje jedna z koníkovek.

Další z maminek říká: „Pohyby ke konci těhotenství už bývají méně, jak má prcek v bříšku čím dál méně místa. Možná zkuste u bříška hlučet. Na monitorech v nemocnici vám například zatřesou bříškem, aby se mimčo vzbudilo."

Jestliže nic z uvedeného nezabere, pro jistotu se vydejte k lékaři na kontrolu. Ale pozor, nejen nedostatek pohybů, může být příznakem obtíží. Stejně tak i náhlá a nezvykle velká aktivita děťátka může znamenat potíže, obvykle hypoxii. Vždy tak platí, pokud se vám aktivit děťátka nezdá a to v obou případech, vyhledejte lékaře a nechte se zkontrolovat. Jistota je prostě jistota.

„Nám to říkali hned, když bude něco jinak, hlavně pohyby, tak mazat do nemocnice. Může to být v pořádku, ale nemusí,“ říká maminka v diskuzi.

A jaké jsou vaše zkušenosti s pohyby miminka v bříšku? Podělte se s ostatními maminkami.

Další tipy a zkušenosti maminek naleznete třeba v následujících fórech:

Ve kterém týdnu vám začaly první pohyby?

Ve 23tt necítím pohyby

V 33tt od rána necítím pohyby, je to normální

Zdroj informací:

http://www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/4058/pohyby_detatka.html

Strach nás provází celým životem. Jako malé jsme se bály bubáků pod postelí, čertů a Mikuláše, pak první jízdy na kole, první pusy a mnohem později ještě jiného „poprvé“. Mnohé z těchto strachů jsou spojené s bolestí. Jako když jsme dostaly na zadek od pekelníka. Nebo když jsme spadly z kola a odřely si kolena. Nebo když se z nás staly ženy.

Bolest nás má chránit a varovat „pozor, tohle už nedělej“. Jenže ještě než se ztratí strup nebo na další schůzce s naším milým do toho jdeme znovu, strach a bolest jsou překonány a my si to začneme užívat. Rychlou jízdu na kole i sex.

Úplně normální

Strach z porodu je zcela běžný, dá se říci i přirozený. I zkušená několikanásobná matka se před každým porodem bojí. Protože každý je jiný. Mění se technologie, možnosti, věk rodičky a v neposlední řadě i konkrétní situace. Strach o to, aby miminko bylo v pořádku je to, co z vás už teď dělá dobrou matkou. Nesobecky nemyslet jen na sebe, ale i na to malé, co nosíme pod srdcem, je dobrým znakem toho, že budeme skvělou matkou. Jenže všeho moc škodí.

Přehnaná úzkost a zmatek dokáže při porodu nadělat více škody než užitku. Při vysoké míře stresu se razantně zvýší hladina kortizolu, který může způsobit děložní činnost a tím i snížit průtok krve placentou.

Biologické hledisko

Miniprůzkum na Modrém koníku odhalil, že 8 z 10 žen se nejvíce bojí bolesti. A to i ty, které aktivně sportují, lezou po skalách, dělají crossfit nebo řídí tým dvacet lidí. S rostoucími týdny a zvětšujícím se bříškem se přímo úměrně zvětšuje i samotný strach z bolesti. Tu způsobují svalové stahy dělohy a roztahování děložního hrdla. To je ale v pořádku, vaše tělo se připravuje příchod nového člena rodiny.

Bolest se dá utlumit pomocí léků, například epidurální anestezie, ale nezmizí úplně. S hormonem oxytocinem, který se v jejím těle uvolňuje při porodu, se uvolňují i endorfiny - hormony štěstí. Proto ženy rychle zapomenou na bolest, když drží své miminko v náručí. Nebude to snadné ani příjemné, ale zkušenosti nás, které to už mají za sebou, jsou shodné: stojí to za to!

„Mám tři děti, a pokud by to bylo tak strašné a bolestivé, tak určitě nemám všechny děti plánované. Nebudu lhát, že to nebolí, ale ta nádhera a odměna stojí za to. Neboj se, zvládneš to, věř mi. Pokud můžu poradit aspoň to dýchání: lehni si na záda, dej ruku na břicho a trénuj dýchání tzv. do bříška. Při nádechu musíš cítit, jak se nenapíná hrudník ale pupík. Dýchání musí být intenzívní, jako pejsek. Při kontrakci, která se dá přirovnat k silné bolesti při menses, je to dýchání velmi důležité. Hlavně pomáháš miminku k tomu, aby mělo dostatek kyslíku a taky sobě. Zvládly jsme to my, tak to zvládneš i ty,“ sovice z fóra Co se strachem z porodu.

"Hodně mi pomáhal manžel. Mezi kontrakcemi si se mnou povídal a při kontrakcích mi připomínal, jak mám dýchat, protože já na to zapomínala a dýchala jsem špatně. Vždycky mi připomněl, že mám dýchat jako pejsek a názorně předvedl," terezka312z fóra Jak nejlépe prožít porod.

Psychologické hledisko

Tento druh strachu je spojený s novou rolí. Na rodičovství vás nikdo nepřipraví. I když existuje nespočet knih o tom, jak být ta nejlepší máma na světě, realita je jiná. Porodem to teprve začíná. S příchodem miminka do vašeho života za něj přebíráte odpovědnost. Moc dobře to znají i tatínkové, když poprvé dostanou do náruče svého syna nebo dceru. Jak ho mají držet, jak moc silné může být objetí nebo jak ho položit do postýlky, aniž by mu ublížili? Vy to ale budete vědět okamžitě po přestřižení pupeční šňůry. Nebojte se proto bondingu, pomůže vám rozvinout mateřské instinkty a vztah s vaším miminkem.

„Mysli na to, že budeš brzy mámou a budeš mít toho drobečka v náruči. Těch pár hodin bolesti za to opravdu stojí,“ misi.21 z fóra Strach z porodu.

"Zkus myslet na ty pěkné věci - představuj si, jak budeš držet poprvé miminko v náručí, jak z něj partner bude úplně hotový (ten můj, jak dostal mimčo do ruky, tak se rozbrečel), jak si ho povezete domů, jak ho dáš doma do připravené postýlky. Je to úžasný zážitek a odměnou za případné bolesti ti bude krásné a zdravé miminko," llluckaaa  z diskuzního fóra.

Sociální hledisko

Říká se, že mít dítě je luxus. Výbava pro miminko jako plenky, oblečení, kočárek, kosmetika nebo postýlka představují značný zásah do rodinného rozpočtu. I když část věcí podědíte po kamarádkách nebo seženete z druhé ruky, tak výpadek jednoho příjmu se může projevit sníženou životní úrovní. Vždycky ale kolem sebe budete mít lidi, kteří vás podpoří a pomohou. Nebojte se, nejste na to sama, máte přece partnera, který vám bude oporou. A pokud se přece jenom stane, že musíte miminko vychovávat sama, pak babičky a tetičky jistě podají pomocnou ruku. 

"Máš rodinu, která se o tebe postará, pokud se cítíš na to být maminkou, tak jí prostě buď. Kdyby ses tak necítila, i dál se to dá řešit, třeba adopcí. Tolik lidí touží po miminku a nejde jim to. Pokud máš rodinu, co tě uživí a stojí za tebou, tak se ničeho bát nemusíš. A chlapa, toho si určitě taky najdeš. Toho bych se taky nebála, ale teď to nehroť, užij si rostoucí pupíček a hlavně se nestresuj. Víš, jak se to říká - spokojená maminka, spokojené miminko. Takže jestli nechceš mít nerváka, tak se musíš dát do klidu," hanivasi z diskuzního fóra Jsem těhotná, bez peněz, práce a přítele.

„Porod je jediná bolest, která má nějaký smysl. Mně hrozně pomohl manžel u porodu. Mohli jsme si povídat, držel mě za ruku, a já jeho,“  sona_sv z fóra Strach z porodu.

Kulturní hledisko

Asi si budu protiřečit, ale nečtěte diskuze na internetu. Určitě ne z neseriózních médií a webů. Určitým vodítkem může být počet členů, článků a odborníků, kteří se zde vyjadřují. Tam, kde se diskutující navzájem napadají, pomlouvaní a straší, odtud rychle utečte.

Pokud se přece jenom bojíte, zkuste radu od martaveg z diskuzního fóra Strach z porodu: jak ho překonat: „Doporučila bych mrknout, jestli nemáš v okolí nějakou dulu, lektorku předporodních kurzů, případně laktační poradkyni. Proste ženu, která je zkušená, umí podpořit těhotné a čerstvé maminky. Spousta jich poskytuje konzultace zdarma.“

Zdroj informací: diplomová práce Edity Imrychové Strach z porodu: souvislosti a prediktory, MU, fakulta sociálních studií, katedra psychologie, 2013

Prožíváte právě své druhé těhotenství a spolu s miminkem ve vás narůstají i obavy, jak to oznámit svému prvorozenému dítěti? Bude vám vůbec rozumět, až mu začnete o miminku vyprávět? A je opravdu nutné dítě složitě a pečlivě na tuto situaci připravovat?

Kdo je připraven, není překvapen

Snažit se dítě příliš brzy náležitě poučit a připravit na velkou změnu, ke které se u vás doma schyluje, není tak úplně nutné a mnohdy ani rozumné. Malé dítě vám jen těžko porozumí. Odložte vše až na dobu, kdy těhotenství bude vidět.

„Naší malé byly 2 roky a 3 měsíce, když se z ní stala velká ségra, rozhodně nebyla takový ten starací typ. Když se bráška narodil, tak si ho moc nevšímala, ani chovat si ho moc nechtěla. Tak jsme ji nenutili. Začínala si ho víc všímat, až se začal usmívat a žvatlat. Ale časem to bylo lepší a lepší a teď, když pominu občasné žárlení a rvačky o hračky, tak jsou super parťáci,“ piapia z diskuzního fóra Jak připravit dvouleté dítě na příchod sourozence?

Povídejte mu, co se děje v bříšku a čím to vyvrcholí. Každé dítě je jiné, i když si myslíte, že svého broučka dobře znáte, může vás velice překvapit, jak na tuto věc bude nakonec reagovat. Příchod sourozence obecně lépe snášejí holčičky. Představa, že si budou moci hrát s "živou" panenkou, je pro ně velice atraktivní. Něco podobného mohou prožívat i chlapci, kteří se stanou "velkými brášky".  Ale výjimky potvrzují pravidla a nic se nedá zevšeobecnit. Záleží totiž na spoustě věcí:

- jak je dítě staré

- jak reaguje na cizí miminka

- jak je či není rozmazlené

- jak je na vás závislé

- jak si uvědomuje své místo v rodině

- jak a nakolik změníte své chování vůči němu vy i ostatní členové rodiny

Když dítě žárlí už na rostoucí bříško

Obavy ze žárlivosti řeší rodiče obvykle do pěti let věku svého staršího dítěte, kdy je snazší jej "ukecat". Nejsložitější to bývá asi kolem dvou až tří let. V tomto věku začínají intenzivněji vnímat svět a cítit, co je "jejich" a kam patří. Mít děti věkově blízké (jeden až dva roky od sebe) má spoustu výhod. Když je mladšímu dítěti kolem dvou let a více, už si spolu dokážou sami hrát, lépe si rozumějí a vyžadují i méně pozornosti od rodičů.

Ovšem první měsíce jsou naopak velmi náročné, rodiče se musí obrnit velkou trpělivostí a pevnými nervy. Každá dětská žárlivost je však dočasná.

„Pomoct může tatínek, který by se měl více zapojit právě do péče o prvorozeného syna. Hlavně první dva měsíce, než si všichni zvyknete. Zkus synka občas požádat o pomoc jako 'velkého kluka', třeba ti může, když bude chtít, podávat plínky, ubrousky nebo tak něco, občas můžeš utrousit něco jako 'kdybych já tě neměla, to by teda byla fuška, starat se o mimčo',"  píše Johanda v diskuzním fóru.

Některé maminky mají pozoruhodné zkušenosti s dítětem, které projevuje žárlivost už v době, kdy na nich těhotenství teprve začíná být vidět. Mají často potřebu s dítětem o příchodu miminka hodně mluvit, dítě však reaguje nezvyklou náladovostí nebo i agresí, může být také více plačtivé, odmítá je a dožaduje se přítomnosti tatínka. Pamatujte, že dítě je zmatené a nedokáže pochopit, co pro něj příchod sourozence bude znamenat.

„Syn byl tedy malinko starší, ale pobral to úžasně. O bříško se hezky staral, já mu co nejvíc vykládala o tom, co se děje a co se dít bude. Vůbec nežárlí, spíš se chce chovat zase na miminko. Chce pozornost, ale jinak se snaží být spíš šikovný velký bráška a pomocník. To je, myslím, hodně důležité: zapojit do všeho to starší dítko, aby se necítilo odstrčené a aby se cítilo důležitě a nepostradatelně. Za mě můžu poradit především komunikovat, vykládat, vysvětlovat a odpovídat,“ píše blahova_andrea.

V těchto případech se však stává i to, že s příchodem miminka je dítě jako vyměněné, je nadšené z malého bratříčka nebo sestřičky, je na ně hodné a pyšné a žárlivost je tatam. Maminky si pak libují, že si jejich dítě odbylo sourozeneckou žárlivost už v době těhotenství.

„U nás nejstarší syn taky nejásal (styděl se, že nás je tolik, bál se, že přijde o pokoj, dokonce mi řekl, že je to ostuda mít tolik dětí). Nakonec pomohlo, když jsem mu dala za úkol výběr jména (teď hrdě prohlašuje: „jméno pro bráchu jsem vymyslel já!“). Mám bráchu o 15 let mladšího a byla jsem za něj ráda. Těšila jsem se ze školy domů, byl naše sluníčko. A hlavně škola do budoucna: věci okolo mimina se nezapomínají. Všechno jsem to měla okoukané pro svoje děti,“  doplňuje Annasmyckova z diskuzního fóra Jak oznámit dceři příchod sourozence?

Nejčastější projevy žárlivosti na sourozence

Dětská žárlivost, ať je jakkoliv nepříjemná, obtěžující i bolestná, není znakem sobectví, špatného charakteru ani zloby vašeho dítěte. Je prostě jen způsobem, jak se dítě vyrovnává s novou situací a svou rolí, kterou nezná. Má zkušenosti z pískoviště nebo z rodinných oslav, kde se JEHO maminka mazlí i s jinými dětmi, ale doma je pak zase jenom JEHO. Jak to ale bude teď?

„Když jsem se vrátila domů z porodnice, syn byl nadšený, tedy do okamžiku, než zjistil, co jsem si s sebou přinesla. Na brášku pekelně žárlí. Taky pořád vyžaduje pouštění pohádek. Táta s babí mu je totiž pouštěli, když jsem byla v nemocnici, aby furt neječel. Já už mu předtím sledování TV dost zkrouhla, ale teď je to v pytli. Chce koukat na pohádky, ječí, mlátí s dveřmi a vyvádí. Dnes už jsem po něm skočila a dostal. Ale mrzí mě to, nechci, aby to mrně nenáviděl ještě víc. Stačí, abych malého zvedla z postýlky, a žárlivec už vřeští. Takže teď krapet šílím," říká Essi z diskuzního fóra.

Jediným lékem je už stokrát opakovaná a obehraná rada – láska, pozornost, účast dítěte při péči o miminko, zkrátka vše pro to, aby se starší dítě nemělo důvod cítit odstrčené, zapomenuté nebo dokonce nemilované.

„Muž má dcerku z prvního manželství. Když jí bylo 8, řekli jsme jí, že budeme mít dítě. Schovala si hlavu do dlaní, jakoby se chtěla ukrýt. Podvědomě asi nechtěla přijít o lásku, dělit se o tatínka. Ale jak rostlo břicho, tak hladila ho a tulila se. Nakonec svoji sestru miluje. Vysvětlili jsme jí, že v srdci se místo nedělí, udělá se nové místo pro další děťátko, a že ji budeme mít rádi stejně,“ Iv z diskuzního fóra.

Agrese vůči vám i miminku

Žárlivost může někdy přerůst v agresi, což je velice nepříjemné a vyžaduje to pevné nervy. Dítě se jeví jako opravdu zlé, může se zdát, že nejeví zájem o nic jiného, než jak ublížit miminku. Jakkoli to zní bláznivě, chce ho "odstranit" ze scény s cílem mít své rodiče jen pro sebe. Nechce mi apriori ublížit, jen ho "přesunout".

„Starší syn je agresivní a vzteklý. Jak může, tak malé ublíží. Začal se počůrávat (a to už byl bez plíny), dělá naschvály. Přitom se mu věnuji daleko víc než malé. Nemá důvod žárlit, “ majatob z diskuzního fóra.

Jak připravit dítko na příchod sourozence?

Měnit se může jeho celkové chování – víc zlobí, neposlouchá, je hubaté. Ani tady nepomůže nic než vaše snaha ukázat dítěti, že ho máte stále rádi a že pro vás není druhořadé.

„Těsně před porodem to u nás bylo šílený. Poslední měsíc už jsem sotva lezla, syn byl ale jako utržený ze řetězu. Pořád se po mně věšel, chtěl všechno najednou a být všude se mnou. Podle mě cítil to mé napětí před porodem. A hlavně viděl, že mi není dobře,“ Sussanah z diskuzního fóra Změna chování 3letého dítěte před příchodem sourozence.

Vývojový regres

Tento postoj můžou pozorovat rodiče u dětí velmi často. Děti, které už nenosily plíny, uměly se samy najíst, krásně mluvily a pyšně odříkávaly říkanky, se najednou ve svém vývinu a schopnostech vědomě vrátí daleko zpět. Do doby, kdy byly centrem dění a mělo rodiče samo pro sebe.

„Mám kluky 5 let od sebe a po narození mladšího se ten starší začal počůrávat. Nebylo to pravidelné, ale zničehonic se ráno zase probouzel mokrý. Taky jsem to řešila a všemožně se mu snažila o to víc věnovat. Pomohl čas, musel si na novou situaci zvyknout a zjistit, že mimčo není jenom vetřelec, ale i parťák a to jsem se od začátku snažila posilovat. Nechala jsem ho např. rozhodovat o tom jaké bodýčko si prďous vezme ven atd. Prostě aby se cítil jako ochránce a velký brácha,“  Tep z diskuzního fóra S příchodem miminka se starší počůrává.

Dožadují se asistence u jídla, předstírají, že neudrží lžíci, nemluví nebo slova schválně komolí, začnou se znovu pomočovat. Zkrátka dělají vše, aby se podobaly miminku a vy jste byli nuceni jim znovu věnovat víc pozornosti. I toto však nakonec odezní, ukážete-li jim znovu víc lásky a péče, o kterou si zřejmě myslí, že už přišli.

Kdy vyhledat pomoc odborníka

S pomocí vaší pozornosti, láskyplnosti a péče se obvykle každé, i sebevíc protestující či uražené dítě, s příchodem sourozence nakonec vyrovná a jejich vztah se pak nadále vyvíjí bez problémů. Ve výjimečných případech však mohou  zvláštní až nebezpečné reakce, psychosomatické potíže a poruchy chování dítěte přetrvávat. Trvají-li tyto projevy déle než půl roku, nastává správná chvíle pro konzultaci s odborníkem, počínaje vaším pediatrem.

„Známí měli velký úspěch s tím, že po příchodu z porodnice dostal ten starší sourozenec dárek od brášky/sestřičky. Prostě mimčo přišlo domů a zároveň ten starší dostal hračku,“ píše nika70.

Zdroj informací: zarlivost.zdrave.cz

Vrátíte se od svého gynekologa a v hlavě vám zní jeho poslední věta: "Vypadá to na rizikové těhotenství." Co přesně to znamená, jaká omezení to přináší, které faktory jsou ve hře? Své zkušenosti vám svěří maminky se stejnou diagnózou.  

Rizikové nebo patologické?

U rizikového těhotenství hrozí zvýšená pravděpodobnost, že se nenarodí dítě zcela zdravé. Nejčastěji se jedná o hrozící potrat nebo předčasný porod, při podezření na vrozenou vývojovou vadu plodu apod. Tento stav může také způsobit vážná nemoc matky. Proto je více než nutné, aby nastávající maminka navštěvovala poradnu pro riziková těhotenství, kde ji věnují intenzivnější preventivní péči.

Oproti tomu u patologického těhotenství jsou důvody k obavám zcela oprávněné. Znamená to, že buď budoucí maminka, dítě nebo oba najednou jsou vážně nemocní. U některých žen mohla existovat choroba již před otěhotněním, ale v požehnaném stavu se může ještě zhoršit (např. roztroušená skleróza, Crohnova choroba, cystická fibróza apod.). Jindy se může onemocnění objevit až v průběhu těhotenství.

Faktory rizikového těhotenství:

Věk

Toto je jedna z vůbec nejčastějších příčin rizikového těhotenství. Ženy, které mají termín plánovaný před 17. narozeninami anebo po 35. narozeninách, mají vyšší riziko možných komplikací.

„První dítě jsem měla v necelých 32 letech, druhé jsem chtěla stihnout do 35 let. Ale vzhledem k mým současným zdravotním problémům to nejspíš nestihnu - uvidím, zda se to povede i po té pětatřicítce. Jinak ta rizika začínají strměji stoupat po 35. roku, ale je to individuální,“ Urtica z diskuzního fóra Po třicítce stará na dítě?

Zdravotní stav před těhotenstvím

• zvýšený tlak krve

„Já mám od začátku tlak neustále kolem hodnot 130/80. Teď už jsem u průměrných hodnot 135/85. Měřím průběžně během dne doma. S doktorkou jsme domluvené, že jakmile se to přehoupne pres 140/90 tak to vyřešíme rizikovým,“ Martaveg z diskuzního fóra Zvýšený či vysoký tlak již na začátku těhotenství.

• cukrovka

„Jsem taky diabetička 1. typu, aktuálně v 10. týdnu těhotenství. Před chvíli jsem se vrátila z diabetologie. A tam mě bohužel čekala studená sprcha, protože můj poslední GH byl v říjnu 102 mmol - což je podle lékaře indikace k přerušení těhotenství z diabetického hlediska. To jsem odmítla. Takže mě odeslal do rizikové poradny,“ Lenulka1980 z diskuzního fóra Rizikové těhotenství.

• problémy s dýcháním, s ledvinami či se srdcem

„Trápí mě arytmie, jak jsem teď těhotná, tak samozřejmě více. Ale protože ji beru více méně jako součást mého života (bez léků), tak jsem to s doktorem neřešila. Při poslední poradně (31. týden) si všiml, že mám v kartě napsánu arytmii. Doporučil konzultaci s kardiologem a případně porod císařským řezem. Je pravda, že se zvětšujícím se břichem se zvětšují i mé problémy se srdcem, naučené manévry (nohy nahoru, hlavu dolů, dřepy, skoky, nucený kašel), které vždy pomohly vrátit srdce do normálního rytmu, moc nefungují. Hrozně mě to mrzí, ale císaři se asi nevyhnu,“ Nadka z diskuzního fóra Arytmie v těhotenství.

• autoimunitní onemocnění (celiakie, roztroušená skleróza..)

„Mám roztroušenou sklerózu, nyní jsem 27 tt.  Zatím s tím bojuju bez větších problémů, ale je těžko rozeznatelné, co je příznak těhotenství a co je roztroušená skleróza. Je teda důležité, aby si každá maminka uvědomovala rizika spojená s touto nemocí.  Já si je uvědomuji už jen proto, že to třeba bude moje jediné dítě. A za tohle mi za to stojí,“ Makrelka_268 z diskuzního fóra Roztroušená skleróza a těhotenství

• chronické infekce (např. HIV),
• předchozí potraty či jiné problémy v předešlých těhotenstvích,

 „...v prosinci jsem  prodělala zamlklý potrat v 7tt. Pokud se mi povede v blízké době znovu otěhotnět, budu muset na rizikové?“ zlutakacicka z diskuzního fóra Zamlknuté těhotenství: povedlo se vám potom otěhotnět?

 „@zlutakacicka to by mě taky zajímalo. Prošla jsem si tím samým. Pokud se nám podaří otěhotnět znovu, tak si nechám alespoň na první tři měsíce napsat pracovní neschopnost, “ píše uživatelka im4fun.

• genetické poruchy v rodinné historii

„Dnes volali z genetické laboratoře, že i výsledky z krve jsou špatné. Nabídli mi včasnou aminocentézu, včasnou myslí tu, prováděnou v 15.  týdnu, tomu další 3 týdny čekání na výsledky. Domluvila jsem se v Olomouci v ústavu lékařské genetiky na odběr choriových klků. Vyšetření je stejně průkazné jako aminocentéza, rizika stejná, ale dá se dělat už od 11. týdne a výsledek je do 2 pracovních dnů. Moc nadějí si neděláme,“ Febik z diskuzního fóra Vrozené vývojové vady.

Zdravotní obtíže

Zejména ty, které se mohou objevit v průběhu těhotenství. Do této skupiny patří dvě základní onemocnění:

• Těhotenská cukrovka

„…kvůli tomu, že si musím píchat inzulin, mi ale moje gynekoložka oznámila, že už nemůžu chodit na poradny k ní, ale musím se přesunout do ambulance pro riziková těhotenství,“ Begli z diskuzního fóra Těhotenská cukrovka – rady a tipy.

„Příznaky cukrovky v těhotenství nepoznáš, protože u těhotenské cukrovky žádné nejsou. Zdravé stravování taktéž není zárukou, protože tenhle typ vzniká na hormonálním základě, kdy hormony, které produkuje placenta, jdou proti účinku inzulínu. Samozřejmě musíš uvážit, jak moc spadáš do případné rizikové skupiny (věk nad 30 let, opakované těhotenství, cukrovka v rodině, hormonální léčba)," Werumka z diskuzního fóra Těhotenská cukrovka – rady a tipy.

• Preeklampsie

„Před 6,5 lety, kdy jsem čekala syna, mi bylo v 39tt císařským řezem ukončeno těhotenství z důvodu akutní preeklampsie. Po porodu se tlak dostal opět do normálu, běžně je můj tlak v normě nebo spíše nízký. Nyní čekám druhé dítě. Jsem ve 12. tt, a tlak už neúměrně opět stoupá nahoru. Moje lékařka je přesvědčená, že je to spojeno s těhotenstvím. Přeložili mě do rizikové poradny a tam mi řekli, že se na to nedá vůbec spoléhat, že se objevuje znovu v rozmezí 60%-70%, hlavně u atypických případů, jak jsem já,“ xenona z diskuzního fóra Hrozí preeklamsie u druhého těhotenství?

Komplikace vlastního těhotenství

• Problémy spojené s plodem

Některé mohou být rozpoznány ultrazvukem. Patří k nim například zvýšené či snížené množství plodové vody či zpomalený růst plodu.

„Byla jsem u doktora na předporodním vyšetření. Oznámil mi, že mám málo plodové vody. Na můj dotaz, jaké je riziko při malém množství plodové vody, mi nebylo zodpověděno celkem nic. Ale mám rizikové těhotenství. Neměli si mě spíše v té nemocnici nechat? Co hrozí, pokud nebude mít malý dostatek plodové vody? Nemůže se mu něco stát?“ dameno23 z diskuzního fóra Málo plodové vody – co hrozí miminku?

„...mám to samé.  Lékaři i s primářem mi řekli, že i bez vody se dá dítě nosit a bude se vyvíjet. Je tam ovšem riziko, řekněme pohmoždění nebo zlomenin končetin atd. Ta voda ho chrání před nárazy a když tam není, tak musí být maminka moc opatrná,“ verunka_korunka z diskuzního fóra Málo plodové vody – co hrozí miminku?

• Mnohočetné těhotenství

„...dvojčata jsou riziková, a co se každého těhotenství týče, tak rozhodující je především prvních cca 13 týdnů, kdy se vše zakládá, tvoří a než se podstoupí první screening. Tak buď zatím v klidu, hodně odpočívej a nech to vše na přírodě,“ Adriene z diskuzního fóra Čekáme dvojčata.

• Vcestné lůžko

 „Jsem v 21 tt. Byla jsem na ultrazvuku a doktorka mi řekla, že mám nízko položenou placentu. Navíc zasahuje malému do východu, takže máme počítat s císařským řezem - nejdřív jsem se strašně vyděsila, protože se císaře prostě bojím. Mám strach, že našeho  vysněného drobečka nedonosím do konce,“ petulisek16 z diskuzního fóra Vcestné lůžko.

„...chodím do rizikové poradny a věřím, že i s nízko posazenou placentou dojde ke zlepšení,“ píše Verimo.

• Předčasný porod

„Já jsem rodila v 28tt. Předčasný odtok plodové vody, 3 dny na rizikovém, píchnutí kortikoidů, pak po třech dnech vyvolání,“ monivo z diskuzního fóra Předčasný porod: jaké jste měly druhé těhotenství?

Co říci závěrem? Snad jen to, že samotná diagnóza rizikového těhotenství nemusí znamenat konec světa. Užívejte si požehnaný stav a škaredé myšlenky nechte koňovi. Ten má na to hlavu. Maminka Chanelle1 to shrnula krásně:

„Těhotenství opravdu není nemoc, ale ne nadarmo se mu říká JINÝ stav. Je spousta žen, co zůstává doma na rizikovém těhotenství, protože proto obvykle mají důvod - ať už je to ten, že chtějí být v klidu a bez pracovních stresů (koneckonců proč si v dnešní uspěchané době sobě a děťátku nedopřát ten luxus - mít klid), nebo mají zdravotní komplikace (silné nevolnosti, krvácení, předcházející potrat a další). Taky je spousta žen, které žijí i v těhotenství aktivní život, ale jsou prostě opatrné a rozumně se zamyslí nad tím co dělat,“ chanelle1 z diskuzního fóra Lyžování v těhotenství

V poslední době je epidurální anelgezie hodně diskutované téma souběžně s tím, jak diskutované jsou i přirozené porody. Mnoho maminek ho zavrhuje a odmítá už předem, jiné jsou za něj ale vděčné. Epidurál neboli epidurální analgezie, či anestezie v případě císařského řezu, jedna z možností tlumení porodních bolestí.

Bolest utlumí a leckdy i porod usnadní

„I já sama jsem dávno před porodem stále opakovala, že epidurál si nikdy, ale nikdy nenechám píchnout. No znáte to, člověk míní … Ve finále jsem za něj byla ráda. Jako prvorodička s vyvolávaným porodem, kdy šla kontrakce za kontrakcí, jako opravdu ukrutně bolestivá MS a já při tom okusovala stoleček nebo se štípala do ruky, abych si nějak ulevila, jsem za tuto možnost byla vděčná. Bolest v mírné formě zůstala, ale byla přijatelná. Rozhodně jsem i s epidurálem věděla, kdy jde kontrakce. Celé mi to umožnilo daleko více se soustředit a reagovat. Následky nebyly žádné, porod skončil normálně po šesti hodinách od zavedení tablety. Jen moje ruka byla celá fialová od modřin z poštípání. Toť má zkušenost.“

Epidurální anestezie je tedy jedna z možností tlumení porodních bolestí. Tajemství se skrývá v podání anestetika s analgetikem (znecitlivující látky a léku proti bolesti) do epidurálního prostoru, tedy přímo do páteřního kanálu kolem míšního vaku. Tato látka pak zabrání přenosu nervových vzruchů až do onoho vaku, což má za následek znecitlivění.

Tato forma tlumení bolestí není použitelná po celou dobu porodu, ale jen do určité chvíle. Záleží především na míře otevření děložního hrdla. Vždy však o vhodném okamžiku rozhodne lékař - porodník. Samotný epidurál pak smí podat pouze anesteziolog a doba působení je cca 1,5 hodiny. Úleva se však dostaví už za 10 až 15 minutách. Zavádí se vsedě nebo vleže na levém boku v poloze tzv. kočičí hřbet. Po dobu zavádění je nutné se nehýbat.

Do místa v pichu je zaveden katétr, kterým je látka podána a ten zůstává na místě po celou dobu porodu, poté je odstraněn opět anesteziologem.

Epidurál je vhodný zejména při hrozbě déletrvajícího a vyčerpávajícího porodu, doporučuje se u rodiček kuřaček, astmatiček, rodiček s cukrovkou či při zjištění preeklampsie.

Své pozitivní zkušenosti popisují maminky následovně:  “Já ho měla a doteď si pamatuju, jak jsem začala fungovat, když mi to píchli. Zavedení bylo ok. Byla jsem v takové nějaké prazvláštní bublině, že jsem jen matně vnímala lidi kolem. Pak vím, že mi to dali a najednou 'Dobrý den, už zase funguju!' Dokázala jsem komunikovat, soustředit se, na co bylo třeba, prostě jsem byla ready. Porod byl rychlý a vlastně v pohodě. Sice nevím, jak by porod vypadal bez něj, kdo ví. Ale já mám zkušenost dobrou, tak do něj nejspíš půjdu zase.“

„U prvního jsem měla pocit, jako by mi v břiše bouchl granát a byla jsem vyřízená, díky epidurálu jsem pak měla sílu a energii na závěr porodu a navíc ho to krásně urychlilo. U druhého jsem si říkala, že to ještě vydržím, ale bolesti jsem měla celý den. Nakonec jsem si na poslední chvíli epidurál píchnout nechala. Sice účinkoval necelou hodinku, ale i během té hodinky jsem si super odpočinula, opět nabrala síly, na tlačení už sice neúčinkoval, ale i tak nelituju, že jsem ho měla. Osobně bych se ho nebála, pokud v průběhu porodu naznáš, že jsi unavená, jdi do něj.“

Když se něco nepovede ...

Jako vše, tak i epidurál má však svá rizika a nežádoucí účinky, s tím je nutné vždy počítat. Pozdě podaný epidurál nemusí zabrat a brzy podaný může zastavit porod a skončit akutní sekcí. Zanechat však může i následky trvalejší.

"Nechala jsem si epidurál píchnout kvůli vyčerpání po celodenních bolestech. Sama bych o něm ani neuvažovala, ale doktoři ho doporučili k urychlení porodu. Nakonec mi ale porod zastavil, sice jsem se najednou cítila plná energie, ale zůstala jsem otevřená na 8 cm a skončilo to akutní sekcí. Podruhé už bych si ho píchnout nenechala.“

Tento způsob tlumení bolestí se nedoporučuje především u rodiček s alergií na místní anestetikum, s poruchami srážlivosti krve, s neurologickým onemocněním či při extrémní obezitě.

Mezi nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout, patří bolesti hlavy, bolesti v místě vpichu, pokles tlaku či alergická reakce. Trvalejší následky například v podobě poškození nervů jsou vzácné, ale bohužel se stát mohou. Své o tom ví i maminky z koníka:

„Ahoj, u prvního mi ho napichovali na 3 x  a ani jednou dobře, do teď mám hrču na páteři a měla jsem problém s levou rukou. Měla jsem ho jen 20 minut a přestala jsem cítit nohy a hýbat rukama, sranda, takže jen bolest navíc. Potom mě víc jak rok trápily silnější migrény než normálně.“

„Já nedoporučuji. Měla jsem ho špatně píchnutý, následovalo brnění a necitlivost poloviny těla a jedné nohy, dále zpomalení celého porodu, snížení kontrakcí, následoval oxytocin, nástřih a skákání po břiše. Ještě půl roku po, jsem měla problém s bolestivostí páteře při změně polohy těla, hlavně při sedání.“

Podání epidurálu je tedy velmi individuální a při jeho podání záleží na mnoha okolnostech. Rozhodně je dobré vědět, že tato možnost existuje a nechat si ji otevřenou. Nezříkat se této možnosti dopředu, ale ani ji hned nevyžadovat, se jeví jako zlatá střední cesta. Nikdy nevíte.

Více si můžete přečíst v článku ve Wiki nebo ve fórech

Epidurál při porodu. Využily jste?

Nechaly jste si píchnout Epidurál?

Epidurál ano, či ne?

Ještě před pár lety by to asi nikoho nenapadlo, dnes ale s porodem přichází i otázka: „Co s placentou?“ Jestli si myslíte, že si ji kladou jen doma rodící ženy v batikovaném pytli od brambor, jste na omylu. Placenta zažívá svůj boom napříč společenskými vrstvami.

Pro západní kultury byla do nedávna placenta biologickým odpadem, který se po porodu spaloval. Ve východních filozofiích je ovšem placenta již tisíce let využívaná v systému Tradiční čínské medicíny jako lék. Primitivní kultury ji zase uctívaly jako dárkyni života nebo duchovní dvojče dítěte a rituálně ji pohřbívaly. Ve zvířecí říši bývá placenta po porodu zkonzumována matkou, kterou k tomu nutí silný pud. Není na čase, abychom se zamysleli, co s našimi placentami děláme my?

Placenta a porod v porodnici

Při porodu doma je jasné, že se o placentu budete muset nějakým způsobem postarat. Obvykle ženy volí některý z níže uvedených způsobů zpracování, případně placentu pohřbí do země. Do té doby placenta počká v lednici či mrazničce. Co ale v porodnici? Ve většině z nich vám nabídnou, zda se chcete na placentu podívat. Pokud si ji chcete odnést domů (třeba proto, že vás náš článek inspiruje k jejímu dalšímu využití), musíte personál včas upozornit. V některých porodnicích jsou již na tyto požadavky připraveni, někde se ovšem dočkáte povytaženého obočí ve tvářích zdravotníků.

Pravděpodobně budete potřebovat vlastní nádobu s víkem, v které doma uložíte placentu do ledničky (pokud ji budete zpracovávat nebo pohřbívat do 48 hodin) či mrazničky pro delší skladování. Informujte se o tom v konkrétním zařízení. Pokud vám nebude personál chtít placentu vydat (což se také může stát), trvejte na svém. Vydání placenty zatím není zakotveno v žádném dokumentu, ale z principu neodpovídá definici nebezpečného odpadu a jedná se o součást vašeho těla, na kterou máte nárok. Pouze pokud byste s placentou budila veřejné pohoršení či ji chtěla prodávat, dopouštíte se přestupku.

Je libo sváču po porodu?

Jak se dá placenta využít? Asi tím nejkontroverzněji vnímaným způsobem využití placenty je její konzumace v syrovém stavu po porodu. U zvířat je placentofágie běžným jevem. Dříve se věřilo, že se jedná pouze o likvidaci „lákavého odpadu“ kvůli predátorům, pokusy na myších ale prokázaly, že pojídání placenty je motivováno spíše její výživovou hodnotou pro matku.

Údajně je placenta plná hormonů, vitaminů a minerálních látek, které usnadní poporodní regeneraci a nástup laktace, fungují jako prevence nadměrného poporodního krvácení a depresí a dokonce v případě rozdílných Rh faktorů matky a dítěte potlačuje konzumace placenty tvorbu protilátek proti Rh faktoru dítěte. (Tento stav se běžně řeší injekčním podáváním Rh-imunoglobulinu, protože může ohrožovat další těhotenství.)

Placenta se konzumuje většinou ve formě koktejlu, kdy je malý kousek (asi jako poštovní známka) rozmixován s ovocem. Také se může malý kousek syrové placenty vkládat do úst. V USA byla vydána dokonce i „placentární kuchařka“, kde se tedy placenta tepelně opracovává.

V některých porodnicích je mixér součástí vybavení nadstandardních pokojů, i to svědčí pro to, že se jedná o vzrůstající trend „poporodního smoothie“. Konzumace placenty se nedoporučuje u matek kuřaček vzhledem k obsahu škodlivin z cigaretového kouře.

„Jedna známá Číňanka mi jednou vyprávěla, že se u nich placenta jí úplně normálně a samozřejmě, protože je zdravá,“ píše @brigule v diskuzi Placenta – co se s ní dá dělat?

Výrobky z placenty

Pokud se necítíte na čerstvou, můžete si nechat placentu zpracovat. Také ji tak udržíte i pro pozdější použití. Enkapsulace placenty je metoda, při které se syrová či tepelně opracovaná placenta uzavírá do kapslí. Tyto mají podobné účinky jako placentový koktejl a jejich výroba je rychlá. Zkušenosti s nimi má @petulkabene: „Nechala jsem si z placenty udělat kapsle a nikdy jsem neměla tolik energie jako při jejich užívání - rychlé hojení a pohodové šestinedělí. Takže za mě je vhodné tento zázrak minimálně uctít, protože díky ní mám zdravé a pohodové děťátko. A pro mě je tedy krásná i na pohled, ne nadarmo se jí říká strom života,“ v diskuzi Snědly byste placentu?

Nebo můžete uvažovat o výrobě placentové esence, která má obrovskou hojivou sílu, protože stimuluje životní sílu a uzdravuje matku a její dítě (pětileté a starší) na energetické a vibrační úrovni. Má uklidňující účinky v době nerovnováhy a úzkosti, zmírňuje 'baby blues' a symptomy poporodní deprese, pomáhá při hormonálních výkyvech a dodává energii v době nemoci.  Tato esence vydrží doživotně, stejně jako placentová tinktura. Ta zase podporuje imunitní a hormonální systém, ale její použití by nemělo být pravidelné, u dětí až od 12 let.

Z placenty se vyrábějí i homeopatika, která jsou pro dítě lékem přímo na míru. Použití je možné od prvních měsíců např. při růstu zoubků, kolikách, separační úzkosti. Přinášejí rovnováhu a aktivují hojivé síly.

Pokud si chcete nechat z placenty vyrobit některý z výše uvedených přípravků, je třeba kontaktovat specialistku na zpracování placenty. Bývají to speciálně školené soukromé porodní asistentky či duly, na které najdete kontakt na internetu. V porodnicích s takovou službou nepočítejte.

V průmyslové výrobě jsou výtažky z placenty používány v různých druzích kosmetiky, třeba ve známých balzámech na rty či vlasových přípravcích, již řadu let.

Uctění i památka

Pokud i přes naznačené možnosti není konzumace placenty či výrobků z ní nic pro vás, můžete si alespoň usušit pupeční šňůru na památku. Ta se zamotává do tvaru spirály či srdce. Placentě pak můžete vzdát hold jejím pohřbením do země. Pohřbívá se v oblíbeném koutu zahrady nebo pod strom, případně můžete její zakopávání spojit i s výsadbou stromku, který bude symbolicky spjatý s vaším dítětem. Podle některých pověr se placenta pohřbívá před vchodové dveře, nosí tak domů štěstí.

Ať tak či tak, pamatujte, že placenta v těhotenství vyživovala vaše dítě a jako taková si zaslouží váš vděk.

Zdroj: http://www.zpracovaniplacenty.cz, http://www.jemnezrozeni.cz/placenta

"To jste si teda na sebe ušili bič, když necháte malou spát s vámi v posteli. Nikdy se jí už nezbavíte, bude z ní rozmazlenec a vaše manželství nebude fungovat." Slyšeli jste od vaší rodiny nebo blízkých něco podobného? 

I přesto, že společné spaní rodičů s dětmi je praktikováno již po staletí národy na celém světě, názory na něj jsou velmi protichůdné. Jedni ho bezmezně opěvují a neumí si to ani jinak představit, druzí naopak tvrdě kritizují.

Jedna z maminek na koníkovi to nádherně shrnula ve svém komentáři: "Super je kniha Naše děti, naše světy, ve které se srovnává péče o děti po celém světě. Je tam i kapitola o spánku. Vylézá z toho, že západní kultury jsou jediné, ve kterých děti spí nejčastěji odděleně od rodičů a rodiče jsou přesvědčeni o tom, že separací vychovají samostatné jedince (dovedeno do extrému právě v Americe, kde už novorozenci spí ve vlastním pokojíku). V ostatním světě je naopak tato separace často vnímaná jako selhání rodičovských kompetencí. Spánek je kulturní záležitost a otázka svobodné volby. Obojí může mít pro i proti. Za nás převládla PRO při společném spaní, přestože syn neměl problém v postýlce spát. Prostě jsme se v tom spokojeně našli."

Lepší spánek dítěte

Kojenci a malé děti mají jiný spánkový rytmus než dospělí, mezi hlubokými fázemi spánku se nacházejí mnohokrát za noc, jdou tedy během noci vícekrát v lehké, REM fázi spánku, kdy je pravděpodobnější, že se probudí, zároveň je pro děti složitější znovu usnout. V přítomnosti rodičů je dítě klidnější, cítí se bezpečněji, nemusí se úplně probudit nebo mu kojení pomůže znovu rychle usnout.

"Od té doby, co spíme s Tomáškem společně, se vůbec nebudí. Občas v noci začne kňourat, ale než se stihne probudit, já se k němu přetočím a pohladím ho a hned spíme dál. Když byl ve svém pokojíčku, vždy se probudil a to následné uspávání trvalo skoro hodinu," říká ve facebookové diskuzi maminka ročního chlapečka.

Lepší spánek matky

Společné spaní pomáhá synchronizovat spánkový režim matky a dítěte, aby matka mohla reagovat na potřeby dítěte, nemusí vylézat z postele, může kojit v polospánku a při nočním kojení usnout.

To potvrzuje i maminka evaamy v jedné bouřlivé diskuzi. "Syn s námi spí od narození a je spokojený, skoro nebrečí a my jsme taky vyspaní do růžova a já vůbec nejsem unavená! Nedovedu si představit v noci vstávat z postele, JÍT k postýlce, VYTÁHNOUT z ní to dítě, nakojit někde v křesle atd. To se nedivím, že jste unavené. Syn, když dostane hlad, tak jenom začne šmátrat ručičkama, já nemusím ani otevřít oči, jenom si lehnu na bok, v polospánku nakojím a oba zase za chvilku spíme."

Společné spaní podporuje častější a poklidné kojení a pomáhá tak udržovat laktaci, matka se budí často dříve než dítě a může tak lépe reagovat na jeho potřeby, klidné dítě vypije více mléka a tedy lépe přibývá, noční kojení díky vyplavování hormonů do krve matky pomáhá znovu rychle usnout matce, sání zklidňuje a uspává i dítě.

Nižší riziko SIDS

Některé děti mají nižší schopnost se probudit z hlubokého spánku, když u nich nastanou nepravidelnosti či zástava dechu. Při společném spaní se synchronizuje dech dítěte a matky a dítě je méně často ve fázi hlubokého spánku.

Odpůrci společného spaní naopak uvádí, že je riziko zalehnutí miminka, ale většina z maminek, které ho praktikují s tím nesouhlasí. Jako například blandik: "Já mám zase informace, že právě společné spaní miminka s maminkou stabilizuje dech miminka, není tak nepravidelný, a že pokud maminka není pod medikací nebo jiným vlivem, tak v podstatě není možné, aby miminko zalehla. Nemluvě o tom, jaký vliv to má na dobrý emocionální a mentální vývoj dítěte."

Lepší prospívání dítěte

Doteky podporují fyzický, emocionální a intelektuální vývoj dítěte, matka i dítě nejsou stresovaní, společné spaní tak podporuje větší příjem mléka dítětem.

Při společném spaní mohou rodiče na potřeby dítěte reagovat rychleji a správněji, dítě ví, že jsou mu rodiče nablízku a v případě potřeby mu pomohou s tím, co ho trápí.

Společné spaní pomáhá udržovat kontaktní vztah i s rodičem, který bývá většinu dne v práci. Je to prospěšné i pro dítě i pro tatínka k prohloubení jejich vztahu.

Jak dlouho?

Většinou se děti samy, když dosáhnou určitého věku (mezi 2. až 5. rokem) rozhodnou, že chtějí být ve svém pokojíčku. Hodně pomáhá, když jim rodiče například kolem 3. roku života udělají nový pokojíček s vlastní postelí, kterou si samy vyberou. Nebojte se, že by s vámi děti spaly do puberty.

Ať už společné spaní praktikujete nebo ne, nenechte se okolím přesvědčit, že je to špatné. Je to jen a jen vaše rozhodnutí a velmi individuální. Velmi výstižně to okomentovala uživatelka krystalka:"Mě vždycky trochu zarazí, když někdo píše, že si řekl, že něco nesmí dopustit, nebo že nikdy nebude to nebo ono dělat. To vůbec nedává smysl, každé dítě je jiné a každé má jiné potřeby, některé je pohodář a spí spokojeně samo v pokojíčku od narození a některé potřebuje blízkost a jistotu a spí do 5 let s rodiči. Ani jedno není špatně. Syn taky spal o hodně líp s námi, než v postýlce, dali jsme pak postýlku s odmontovanou bočnicí těsně vedle naší postele, že si mohl kdykoli přelézt k nám. Část noci spal na svojí půlce a když se probudil a potřeboval nás, tak se překulil k nám. Někdy jsem ho pak zase odsunula do jeho, když tvrdě usnul, někdy jsme spali přitulení až do rána.

Podstatné pro mě bylo, že spí dobře a déle. Pak jsme mu ve 2 letech zařídili pokojíček. Nejdřív tam spal jen po obědě a pak kolem 3 let jednoho večera prohlásil, že bude spinkat v pokojíčku a od té doby spal tam. Žádné přemlouvání a zvykání. Ale asi tak do 5 let ještě chodíval několikrát do týdne nad ránem k nám dospávat. Teď už za námi nechodí, ale zase je rád, když třeba o víkendu brzy ráno zalezu já k němu a ještě spolu dospáváme. Tohle období je tak krátké a tak rychle uteče, že je škoda se o ty pěkné blízké chvilky připravit."

A jak to máte doma vy? Spí s vámi vaše děti? Co si o tom myslíte? Podělte se s námi o váš názor a zkušenost.

Kde se diskutuje:

Spaní miminka a batolete ve společné posteli

Společné spaní - s rodiči je líp jak v postýlce

Zdroje informací: 

http://cosleeping.nd.edu/assets/31969/mckenna_et_al_2007.pdf

https://www.researchgate.net/publication/256665019_Behavioral_Sleep_Interventions_in_the_First_Six_Months_of_Life_Do_not_Improve_Outcomes_for_Mothers_or_Infants_A_Systematic_Review

"Moje Sophi se narodila po velmi náročném porodu s natřikrát omotaným pupečníkem okolo krku, skoro mrtvá a museli ji oživovat. Přitom mi těsně před porodem dělali ultrazvuk, copak to neviděli?"

"Když jsem byla těhotná, věděla jsem o pupeční šňůře jen to, že je důležitá, protože přes ni k mému drobečkovi proudí všechny důležité živiny a krev a že až se mimčo narodí, pupeční šňůra se přestřihne. Vůbec jsem si s ní nespojovala žádné negativní pocity. Až do samotného porodu. Moje Sophi se narodila po velmi náročném porodu s natřikrát omotaným pupečníkem okolo krku, skoro mrtvá a museli ji oživovat. Přitom mi těsně před porodem dělali ultrazvuk, copak to neviděli?

Vzhledem k tomu, že porod pro mě byl ( i přesto, že nakonec vše dobře dopadlo) velmi traumatickým zážitkem, snažila jsem se k němu v myšlenkách dlouho nevracet. Navzdory tomu se mi, ale v hlavě objevoval obrázek tmavě fialové Sophinky, která po narození nedýchala. Jak je možné, že doktor na ultrazvuku, který mi dělal těsně před vyvoláním porodu a i během něj, neviděl, že ji má několikrát omotanou kolem krku? Nebo viděl a neřekl mi to? Začala jsem tedy pátrat na internetu a zjistila, že podobnou zkušenost jako já mají i ostatní maminky," svěřuje se jedna z našich koníkovek.

"Hmm. Taky jsem přemýšlela, jestli to u mého porodu věděli předem nebo ne. Přišlo mi, že ne, protože byli sami překvapeni, že to jde tak špatně a pak řekli, že to asi bylo tím, že měl 2krát omotanou šňůru, ale vypadá v pořádku, takže snad ok," píše v jedné diskuzi uživatelka kinirka.

Pupeční šňůra základní informace

Pupeční šňůra je tuba spojující vyvíjející se plod s placentou matky a zajišťuje tak výživu vašeho miminka. Pupečník také přivádí okysličenou krev a zároveň odvádí přebytečné odpadní látky. Za minutu proteče šňůrou okolo půl litru krve.

Pupeční šňůra bývá v průměru dlouhá okolo 50 cm, ale může být i kratší nebo delší. Problémem velmi krátké šňůry může být komplikovaný porod a velmi dlouhé šňůry zase omotání kolem hlavičky (krku) dítěte, což může zapříčinit udušení dítěte.

Bohužel existuje velmi smutných příběhů, kdy miminko na následky obtočené šňůry zemřelo, když bylo v bříšku. Mnohem víc příběhů ale naštěstí mělo, stejně jako ten náš, dobrý konec. Například @hanuullka se podělila: "Naše malá se narodila s dvakrát omotanou šňůrou kolem krku, měla jsem rychlou první dobu porodní, pak se to trošku zaseklo, ale i tak to šlo celkem rychle, šňůra byla prý dlouhá, malá byla úplně v pořádku, zahřála se pak u mě a v postýlce."

Uživatelka @amabilis k tomu dodává: "Obě moje děti měly omotanou pupeční šňůru kolem krku. Také mi porodní asistentka říkala, že je to celkem běžné. Ono totiž záleží na tom, jak dlouhá pupeční šňůra je a jakým způsobem je obmotaná. Pokud je dostatečně dlouhá, dá se při porodu přehodit."

Omotaná pupeční šňůra není ve většině případů pro matku ani plod nebezpečná

Dle studií se s pupečníkem kolem krku rodí každé třetí dítě. Ve většině případů to doktoři a porodní asistentky rodičům ani nesdělují, neboť to nezpůsobí žádné komplikace.

Australská studie Dr. Reedové také vyvrací fakt, že by se omotaná pupeční šňůra během porodu utahovala: „Dítě není drženo pupeční šňůrou, protože celý „balíček“ – fundus (vrchní část dělohy), placenta a pupečník se pohybují směrem dolů společně. Děloha se smršťuje dolů (stahuje) a posouvá dítě dolů, včetně placenty a pupečníku. Není to tak, že jakmile se dostane hlava dítěte do vaginy, že by bylo potřeba několik centimetrů pupeční šňůry navíc," publikovala Reedová.

Ve své studii také informuje, že i přes pupeční šňůru kolem krku není nutné do porodu výrazněji zasahovat a snažit se ji uvolnit, protože to může mít negativní vliv na plod. Samotná omotaná šňůra ani není indikací k císařskému řezu.

Měli by lékaři matce tuto skutečnost sdělit?

Není jasně prokázané, zda se z ultrazvukového vyšetření dá zjistit omotaný pupečník či nikoliv. Některé maminky říkají, že doktor na ultrazvuku šňůru kolem krku viděl a dokonce jim to sdělil. Jiný například přiznal až po úspěšném porodu, že o tom věděl, ale nechtěl ji zbytečně stresovat. V naprosté většině připadů se to ale zjistilo až během samotného porodu a v drtivé většině to nezpůsobilo žádné fyzické následky.

"Já sama se nemůžu rozhodnout, zda jsem ráda, že jsem to před porodem nevěděla nebo ne. Už tak jsem se samotného porodu dost bála a myslím, že by mi na psychice nepřidalo, kdybych si ještě představovala všechny možné katastrofické scénáře," píše maminka Sophinky.

Naopak jiné mámy si myslí, že pokud to lékař ví, má povinnost je o tom informovat. "Podle mě by to matky vědět měly, právo na informace je zásada. Mě osobně by to spíše naštvalo, kdyby mi takovou věc neřekli. Já problémy řeším, když přijdou a nehysterčím," rozohnila se jedna z nich.

Jiná diskutérka souhlasně přikyvuje: "Podle mě by to měly matky vědět, syn měl šňůru 2krát okolo krku, šel kleštěmi a narodil se modrý bez dechu. Museli ho rozdýchat, pro mě to byl šok na sále, když byl modrý a nedýchal."

Zákon, který by toto dilema vyřešil, na to u nás bohužel neexistuje, záleží to tedy na každém doktorovi a mamince, jak se s tím poperou.

Jaké jsou příčiny omotané pupeční šňůry

Okolo příčin omotaného pupečníku existuje spousta pověr, ale skutečnost je taková, že doktoři vlastně pořádně nevědí, proč a jak se to stane. Nejčastěji se uvádí, že v tom hraje roli délka a aktivita miminka. Když je pupečník dlouhý, je prý větší pravděpodobnost, že dojde k omotání, to stejné platí u aktivního dítěte.

Naše maminky a babičky často tvrdí, že se během těhotenství nesmí zvedat ruce nad hlavu a věšet záclony či podobné aktivity, protože jinak se omotá šňůra. Doktoři toto tvrzení ovšem označili za pouhou pověru.

Uživatelka illone, maminka dvou zdravých dětí si myslí: "Mně třeba doktorka před porodem taky nedoporučila mýt okna, prý jde o natahování břišních svalů a pak ve vyšším stadiu i o to, že jak máš natažené ruce (třeba při věšení záclon apod. a koukáš současně nahoru, tak se ti může zamotat hlava a slítneš a neštěstí je na světě. Zamotání do pupeční šňůry je hloupost."

Co tedy dělat?

V souvislosti s omotanou pupeční šňůrou existuje pořád spousta otazníků, které stresují nastávající maminky. I přesto, že to je těžké, snažte se na to nemyslet. Je to něco, co stejně nedokážete ovlivnit, tak je zbytečné si tím přidělávat obavy. Co ovlivnit můžete, je vaše psychika a příprava na porod.

Lékaři dále doporučují maminkám, aby se řídily svojí intuicí a sledovaly pohyby miminka. Pokud se jim bude zdát, že se jejich děťátko hýbe méně než obvykle nebo necítí pohyby vůbec, pro jistotu zajděte k lékaři. Lepší přijít zbytečně, než něco zanedbat.

Zdroj: 

http://www.prirozeny-porod.eu/pupecni-snura-kolem-krku-co-by-meli-rodice-vedet/

Phttp://vbacfacts.com/

https://midwifethinking.com/2015/05/13/nuchal-cords/

Je skvělé být těhotná. Že po týdnech strávených nad záchodovou mísou se tomu jen těžko věří? Uvidíte, že na to špatné hodně rychle zapomenete a budete vzpomínat jen na to hezké. Na všem se dá najít něco hezkého a hlavně, na konci nás všechny čeká vytoužená a nenahraditelná odměna. Takže proč je skvělé být těhotná?

Důvody, které dělají těhotenství krásným:

• Je krásné mít tajemství, o kterém víte jen vy a váš partner. Užíváte si novou radost, první ultrazvuk i pozitivní těhotenský test. A toto tajemství můžete prozradit jen a jen vy, alespoň do té doby, než už to na vás každý pozná.
• Máte před sebou krásných devět měsíců na plánování, chystání a vymýšlení, jak krásně to vašemu miminku doma zařídit. A také je to dost dlouhá doba na to, abyste kompletně přestavěli bydlení, vymalovali i přesto, že jste malovali před půl rokem. Miminko přeci potřebuje jen to nejlepší.
• Nemusíte vypadat jako velryba v neforemném a vytahaném oblečení. Dnes je nabídka dost veliká a těhotné ženy mohou být velmi sexy a krásné. A vy máte důvod, proč jít na nákupy.
• Rozmazlujte se. Nebo se spíš nechte rozmazlovat. Kdy jindy si můžete dopřát večeři o půlnoci, snídani do postele nebo různé dobroty, na které máte prostě v tu chvíli neuvěřitelnou chuť. Nechte se rozmazlovat od partnera. Dovolte mu hladit často vaše bříško a mluvit na něj.
• Žádná práce, žádný šéf, spěte, odpočívejte, válejte se. Toto je reálné maximálně u maminek prvorodiček. Ženy, které už doma nějaké to dítko mají, si o tomto mohou nechat jen zdát.
• Váha? To je nejlepší kamarádka. Alespoň jednou v životě. Konečně můžete mít břicho i zadek a nemusí vás to vůbec trápit. To přijde až po porodu.
• Konečně nastal čas na super sexy výstřihy. Vaše ňadra mají tu správnou velikost a navíc jsou pěkně kulatá a pevná. Kdy jindy, když ne teď se s nimi máte pochlubit? Užijte si to, protože tento dekolt je bohužel jen půjčený. S tím souvisí i nákup nového a krásného prádla o jakém se vám dřív ani nesnilo.
• Najednou vám budou lidé věnovat více pozornosti. Ne vždy to bude úplně příjemné, ale když vám nabídne maminka, že za vás umyje okna, proč byste odmítala, že?
• Najednou zjistíte, kolik tvůrčího talentu se ve vás skrývá. Umíte šít, vyšívat, stavět dětský nábytek, vymalovat pokoj. Hurá do toho.
• Užívejte si pohyby miminka, hlaďte ho, povídejte si. Ono vás slyší a velmi dobře.
• Užívejte si i své chutě. Vždyť je to normální, tak dejte svému tělu, o co si říká.
• Choďte na dlouhé procházky. Je to zdravé, zvyknete si na budoucí cesty s kočárkem, a když vezmete svého partnera, uvidíte, jak si společně vychutnáte romantické chvilky.
• Těhotné ženy mívají různé „vizionářské“ sny. Jestli jsou pravdivé nebo ne, uvidíte sama.
• Užívejte si nákupy výbavičky. Je tolik krásných dupaček, overálků, bodýček, deček a mnoho dalšího. Proč si neudělat radost a nekoupit něco pěkného. Vaše miminko i vy si to zasloužíte.
• Pište si těhotenský deníček. Jednou ráda zavzpomínáte na těhotenské chvíle. Velmi rychle na spoustu věcí zapomenete, a takto vám zůstanou vzpomínky navždy.
• Nechte se vyfotit s bříškem. Uvidíte, jaká krasavice jste jako těhotná byla.
• Užívejte si ještě chvíli života bez dítěte a rozhodně choďte mimo domov. S miminkem to nějaký čas nepůjde. Užívejte si i nudu. Za pár měsíců skončí, a to napořád. Jako nastávající maminka se budete ráda družit a snadno si najdete kamarádku třeba v obchodě s dětským zbožím.
• Podívejte se, jak vaše miminko vypadá. Jde to. Zaplaťte si 3D nebo 4D ultrazvuk. Každý den si můžete užívat ten zázrak, že uvnitř vašeho těla roste nový člověk. Je to zázrak nad zázraky.
• I přípravy na porod si můžete užívat. Choďte na kurzy, poslouchejte uklidňující hudbu a nechte se od partnera masírovat.

I s porodními bolestmi se můžete dobře poprat. Buď správným dýcháním, teplou koupelí, relaxací či medikací od lékařů. Nestyďte se za žádné své rozhodnutí.

I ty nejhorší bolesti jednou skončí a vy budete mít své miminko konečně v náručí.

Bavte se tím, jak váš obvykle tvrdý partner najednou slzí a třepe rukou všem okolo.

Oslavte narození miminka jen sami s partnerem. Dokázali jste totiž zázrak.

Užívejte si chvilky v porodnici. Sžívejte se s miminkem. Vy jste ho porodila, jste hvězda.

Stálo to za to

Máte už v náručí miminko? A že to za to stálo? Kvůli tomuto okamžiku jste zvracela, nemohla se hýbat, špatně se vám dýchalo. A uvidíte, že za pár měsíců se vám po všem, co těhotenství obnáší, začne stýskat a možná začnete uvažovat jen nad tím, jak to bylo krásné. Protože je skvělé být těhotná.

Použité zdroje: www.forexample.cz, www.mybox.cz

Pravděpodobně jste ve vašem čerpání znalostí během těhotenství skončila u porodu, maximálně u nějaké péče o novorozence. Vyplývá to i ze zdravotní péče u nás ve většině porodnic - porodem skončí veškerá péče o vás. Pokud nemáte komplikace, pak vám sestřičky věnují pár chvil, aby vás naučily miminko koupat a přebalovat, laktační sestry vám pomáhají kojit.

Angličtina má pro období po porodu krásný výraz postpartum, řada porodních dul toto období označuje za čtvrtý trimestr. Toto období samozřejmě intenzivně prožívá i naše miminko a my mu věnujeme náležitou péči. Naše děloha se zavinuje, tělo se hormonálně snaží vyrovnat s ukončením těhotenství, porodem a péčí o miminko, hledáme pohodlnou polohu pro kojení, denně nosíme náš malý uzlíček.

Poporodní péče o tělo a duši 

Je to velmi citlivé období, kdy ženy nedostávají žádnou péči - ani fyzickou, ani psychickou. První poporodní kontrola u lékaře, pokud je vše v pořádku, je až po šestinedělí, a to pouze rutinní gynekologická. Také pokud hledáte informace na internetu, většina věcí, které vám v článcích radí, se týká hlavně miminka. Na maminku, která prožívá velkou životní změnu, se zapomíná.  

Péče o novorozenou maminku

Některé porodní zážitky by byly vstřebány lépe, kdyby měla maminka možnost si o nich popovídat s nějakou porodní asistentkou. O psychickou pohodu maminky je pečováno velmi málo, což je ovšem v naší kultuře všeobecná norma, která se naštěstí rychle zlepšuje.

Velmi ale také opomíjíme péči o maminčino tělo. Chybí fyzioterapeutická sestra nebo lékařka na oddělení šestinedělí, která by mamince řekla, jak jemnými cviky a správnými pohyby vrátit svoje bříško a přilehlé vazy zpátky tak, aby neměla bolesti. Zároveň ji naučila s miminkem manipulovat tak, aby to bylo bezpečné a něžné. 

Šestinedělí jako stres

Samy vnímáme toto období jako stres. V mnoha kulturách je poporodní péče velmi významnou součástí narození dítěte a konají se k tomu různé obřady i oslavy. Jako příklad můžeme uvést známý obřad zavírání kostí, který se provádí v latinskoamerických zemí pomocí ozdobných šátků a krásného rituálu.

Užijte si toto období po svém, prožijte ho tak intenzivně, jako všechny trimestry svého těhotenství. Nebojte se šestinedělí, připravte se na něj, určete si, jak ho chcete prožít. Počítejte ale s tím, že nemůžete předem předpokládat, jak se budete cítit. Dejte si proto rezervu pro sebe i pro všechny návštěvy, které budou chtít miminko vidět.

Bříško a pánev se vrací

Určitě si vyhraňte čas pro drobné posilování pánevního dna. Vykašlete se na to, že vás okolnosti tlačí k tomu být za tři měsíce na původní váze a tvaru. Dělejte to proto, aby následky, se kterými se vaše tělo musí vyrovnávat po zrození nového života, byly co nejmenší, netrápily vás žádné bolesti a neutrpěl ani váš sexuální život. Dělejte to také proto, abyste neztratila kontakt se svým tělem. Stačí několik minut denně velmi lehkých stažení pánevního dna, je to péče k nezaplacení, kterou můžete časem dle své chuti a kondice zvyšovat.

Tělo se vám jistě odmění - předejdete potížím s močovým měchýřem, zlepšíte či přímo zachráníte své orgasmy, vaše břišní svaly dostanou pokyn vracet se zpět. Netlačte na své tělo. Devět měsíců se vaše lůno přizpůsobovalo velikosti dělohy. Bude mu trvat než se vrátí zpátky, buďte k němu laskavá, odmění se vám. 

Přijměte svou novou roli s láskou 

Pro mnoho žen je těžké vyrovnat se s novou rolí. Ačkoliv si miminko přály a těšily se na něj, setkávají se s velkou únavou a frustrací. Představovaly si, že si budou užívat miminka, ale nyní by chtěly hlavně spát a být chvíli samy. 

Pomoci sobě i miminku vyrovnat se s novým světem vám pomůže metoda skin to skin – přikládejte své nahé děťátko na svou nahou hruď, obalte se dekami, užívejte si mazlení. Je to výborná metoda i vzhledem k laktaci, která se vám vryje do paměti a pomůže vám se sbližovat, zvláště pokud byl porod či okolnosti narození miminka těžké a hledáte si k sobě cestu složitěji. Samozřejmě je toto mazlení velmi příjemné i miminku, které vnímá maminčinu vůni a teplo a cítí se bezpečně. Pokud je miminko plačtivé, je to jedna z krásných možností, jak ho zkusit utišit. 

Soustřeďte se hlavně na svůj klid

Prožití čtvrtého trimestru v pohodě, s laskavou a intenzivní péčí o malého novorozence, vám pomůže přijmout vaši novou roli hladce, bez pláče, stresu a i pro vaše miminko může být mimořádně přínosné – mnoho lékařů zastává názor, že taková péče v tomto období dokáže předejít novorozeneckým kolikám a utvořit vztah mezi matkou a dítětem na celý život.

Řiďte se radou, že vaše emoce se v miminku několikanásobně zrcadlí, zvláště, pokud je kojené. Pokud budete v klidu, miminko bude také klidné.  Nezapomeňte být laskavá i k sobě, netlačte na sebe, že nestíháte to, co jste stíhala předtím, nebuďte zlá na své tělo.

Užívejte si nenavratitelných chvil s miminkem a svým novým tělem, mnohonásobně se vám tento čas vrátí.

Menstruační cyklus, který nás provází od puberty do zralého věku, je bezesporu dar, který nám nejen umožňuje stát se matkami, ale také přináší očistu těla i ducha. Hlavně ta část cyklu, která předchází menstruaci samotné, je ale pro mnoho žen nejnáročnější částí měsíce. 

Pokud máte i vy problém s prudkou změnou nálad, bolestmi břicha či depresemi, s premenstruačním syndromem začněte bojovat.

Proč trpíme PMS?

Premenstruační syndrom vzniká kolísáním hormonů estrogenu a progesteronu, lékařská věda tento proces dokáže přesně popsat ve všech fázích ženského cyklu. Dostavuje se kolem desátého dne před menstruací a jeho příznaky trápí většinu žen. Kolem 10 % z nich pociťuje obtíže tak silně, že to ovlivňuje jejich pracovní a osobní život.

Mezi fyzické příznaky se počítají otoky na těle a v obličeji v důsledku zadržování vody, nafouklé břicho a jeho bolestivost, bolestivé zduření prsou. Ženy často trápí také bolesti hlavy a velká chuť k jídlu, hlavně na sladké.

Přichází únava, nechuť k jakékoli činnosti a k tomu to, co nás na PMS trápí nejvíc – výkyvy nálad, návaly vzteku, plačtivost. Ženy popisují pocity deprese, podrážděnost, vznikající bujaré hádky s partnery i dětmi, neschopnost fungovat v zaměstnání. Často se stáváme agresivními i vůči  sobě - negativně hodnotíme vše, co vytvoříme, nadáváme si. Po hádce vyvolané návalem vzteku máme ještě větší vztek - na sebe. Úleva přichází obvykle hned s prvním odtokem menstruační krve.

Netrapte se!

Pokud vás trápí premenstruační syndrom a každý měsíc ovlivňuje váš život, je na čase hledat pomoc. Možná jste doteď pracovala s tímto emočním soubojem tak, že jste se rozhodla svůj týden nechtěné vášně přetrpět, protože si myslíte, že neexistuje nic, co by vám od něj pomohlo. Pokud si však spočítáte, kolik času dohromady za svůj cyklický život protrpíte, může to být dobrá motivace k odhodlání se k boji – v číslech protrpíte kvůli PMS 3 měsíce z roku a 3 až 8 let za celý reprodukční život.

Mechanismus utrpení

Z lékařského hlediska je PMS problém poměrně nový - ačkoli ženy menstruují už tisíce let, je premenstruační syndrom vlastně výdobytek moderní doby a lze ho označit za tzv. civilizační chorobu.

Ženy si v době, kdy jsou na ně kladeny velké nároky, musí vykonávat pod stresem tolik činností a být stále stoprocentní, jednoduše si nemohou dovolit menstruovat tak, jak to příroda chtěla. Není nám dovoleno odpočívat, přijímat potřebu klidu, nemůžeme si dovolit povolit v práci a v péči o děti.

Konflikt s vnímáním menstruačního cyklu je možná vyvolán už v jeho prvopočátku - jako dospívajícím děvčátkům je nám vysvětlováno, jak náš cyklus funguje, je nám kladen důraz na to, že díky němu můžeme mít děti. Hlavní poučení tkví v dodržování hygieny v těchto dnech a hlavně v tom, že se o menstruaci nesluší mluvit. Říká se nám, že se nic neděje, že je to normální, že to prostě musíme vydržet.

Časem své menstruaci říkáme krámy. Zdržuje nás, obtěžuje, snižuje náš výkon.

Možná proto si také vypěstujeme premenstruační syndrom – potlačujeme to, co se nám tělo snaží říct, vyhlašujeme mu válku, ignorujeme ho. Následně se obvykle můžeme těšit na bolestivou menstruaci a několik dní fatální únavy, které jsme se v premenstruační fázi tak bránily.

Jak si můžete pomoci?

První klíč k osvobození od potíží před menstruací je respekt k procesu svého těla.
Pravděpodobně víte, kdy ovulujete a určitě si během tohoto času užíváte bonusy, která tato část cyklu přináší – cítíte velkou vášeň, příval energie, pohody.

Je těžké užívat si té opačné strany mince, kdy tyto pocity opadnou a dostaví se přesně opačné období. Ale pokud se se svým cyklem stanete kamarádkou a vyjdete mu vstříc, bohatě se vám odmění.

Zapisujte si a poznejte se

Pokud přesně nechápete svůj cyklus a jak se během něj dokážete proměnit z koťátka na rozzuřenou lvici, zaveďte si menstruační kalendář a zapisujte si symptomy, které jsou pro vás důležité.

Mezi dobré ukazatele patří míra únavy, chuť na sex, kreativní energie.

Pokud máte malé děti, všímejte si, kdy vás čas s nimi naplňuje a které dny by jste ráda byla nejraději sama v tichu. Na zapisování těchto symptomů jsou skvělé také mobilní aplikace, které mívají širokou škálu příznaků, jejichž denní hodnocení vám pomůže se zorientovat.

Znalost pochodů vašeho těla, ať z té fyzické či psychické stránky, vám může ulevit. Plánujte si náročné aktivity na dobu, kdy oplýváte energií a komunikativností, připravte se v době, kdy je vám dobře na horší časy. V době před menstruací se pokuste zorganizovat si čas tak, aby jste v rámci svých možností mohla co nejvíce odpočívat, vyhýbat se konfliktním situacím, dopřejte si více spánku. Vyjděte vašim potížím vstříc, přijměte svůj cyklus jako vaši nedílnou součást a tím můžete PMS zmírnit.

O svých hormonálních pochodech obeznamujte také svého muže. Začít můžete v těch lepších časech – až budete v ovulační části cyklu a vaše milování bude nejkrásnější, seznamte s tím i svého muže. V této době budete komunikativní a pod vlivem vášně, která vám pomůže se muži svěřit a zároveň ho pomalu připravovat na to, že vaše temná strana je nedílná součást vaší osobnosti a i vás trápí. Pokud bude muž znát váš cyklus a vědět, že temná strana přichází, pomůže mu to lépe přijmout vaši nastartovanost a pokud je vnímavý, také se sám bude snažit konfliktům a ve vaší premenstruační fázi vám vyjde vstříc.

Hýčkejte se v PMS

I když je PMS nechtěná mrcha, vyjděte jí vstříc. Přijměte jako fakt, že týden v měsíci nejste tak výkonná jak by jste si přála, netlačte na sebe a nezlobte se na sebe, že vám věci nejdou od ruky. Tlak na výkon vaše potíže jen zhorší a kdo jiný vám může vyjít naproti, než vy sama.

Odpočívejte co nejvíce, dopřejte si spánek. Všechny nedůležité úklidy, velké oslavy a výlety, které vás vycucají z energie, nechte jiným obdobím, kdy po menstruaci přijde nával energie a vše půjde samo.

Pokud trpíte zvýšenou chutí k jídlu, nakupte si tak, aby vám jídlo pomohlo. Banán utiší vaši touhu po sladkém a zároveň dodá melatonin, který vám pomůže k lepšímu spánku. Draslík v něm obsažený také pomůže s menstruační bolestí. Nasaďte hořčík – zmírňuje napětí v prsou, křeče v podbřišku a může pomoci i s bolestí hlavy. Vyzkoušejte bylinky. Mátu, třezalku, heřmánek nebo kontryhelový čaj. Ten je na ženské potíže jako stvořený.

V případech, kdy se na duševní boj pomocí zamilování se do svého cyklu necítíte a přírodní léčba vám nepomohla, se obraťte na svého gynekologa a pouvažujte o tom, zda by váš problém nevyřešila hormonální antikoncepce. Především její upravené dávkování s krátkou pauzou mezi užíváním hormonálních pilulek ze sedmi dnů na čtyři, vám pomůže zmírnit pocity z rozkolísané hladiny hormonů a tím ke zmírnění příznaků PMS.

Zmírňovat nepříjemné symptomy přicházející menstruace je obtížná práce.

I samotný proces pochopení svého cyklu a sama sebe vám ale může přinést úlevu a nové, pozitivní vnímání i dalších období vašeho měsíce a všeobecné zlepšení vašeho života.

Každá dívka či žena určitě někdy během svého života pocítila při myšlence na porod strach. Ovšem není strach jako strach. Některé ženy se bojí porodu tolik, že jim to brání v otěhotnění, to už se nejedná o běžný strach, ale psychickou nemoc, která se musí léčit.

Co to je?

Tokofobie je panická hrůza a strach z porodu. Tuto úzkostnou poruchu můžeme rozdělit na tři základní typy a to na:

• primární,
• sekundární a
• terciární tokofobii.

Příčinou primární tokofobie, která se vyvíjí už od adolescence ženy, bývá nejčastěji traumatický zážitek, jakým může být například znásilnění. Někdy ovšem impulsem může být zhlédnutí reálného porodního videa, případně vyslechnutí drastického zážitku z porodu jiné ženy.

Sekundární tokofobie se může rozvinout v případě, že žena v předcházejícím těhotenství potratila ve vysokém stadiu těhotenství, nebo dokonce porodila mrtvé dítě. Případně si prodělala komplikovaný porod a má strach, že by se tyto komplikace mohly opakovat.

Terciární stupeň tokofobie je projevem depresivního onemocnění ženy.

Jak se projevuje?

 "Již pouhá zmínka o porodu může u člověka nemocného tokofobií vyvolat nepříjemné příznaky – od nevolnosti až po děsivé představy o vlastním úmrtí při porodu.

S přibývajícími roky je touha po vlastním děťátku přirozená. Tehdy problém několikanásobně vzroste. Žena se dostává mezi dva mlýnské kameny. Stát se matkou a děsit se porodu nebo raději zůstat bezdětná, případně dítě adoptovat? Stává se i to, že budoucí maminka po dohodě s partnerem vysadí antikoncepci, avšak po milování si v zoufalství a v děsivých představách tajně vezme tabletku zamezující otěhotnění. Protože, i když po dítěti touží a udělá kroky k jeho početí, nakonec nedokáže zvládnout svůj obrovský strach z porodu nebo svého úmrtí při něm.

Co to nakonec může udělat s partnerským vztahem, není třeba zmiňovat. Důležité však je, že z tohoto začarovaného kruhu obvykle není svépomocného úniku." popisuje tokofobii brněnská psycholožka Mgr. Katarína Bradáč.

Kromě psychických příznaků se tokofobie může projevit i řadou dalších fyzických příznaků, kam patří  bolení či motání hlavy, zrychlený dech i puls, pocit náhlého sucha v ústech, horečku, pocity na zvracení, neopodstatněné bolesti břicha, zimnici.

Ani muži nejsou z obliga

Tokofobií nejsou postiženy pouze ženy. Jde i o mužskou záležitost. Někteří muži totiž trpí chorobným strachem, že při porodu hrozí nebezpečí jejich partnerce. Jestliže se ale jejich strach rozšíří na fobii, mohou svou ženu dotlačit k tomu, aby dítě například raději adoptovali nebo aby se žena, namísto běžného porodu, spíše rozhodla pro císařský řez. Následkem chování partnera může u ženy narůst pravděpodobnost, že se také u ní tokofobie objeví.

Jak se léčí?

"Trpí-li někdo zlomeninou nohy, také mu nedoporučíte, ať to v klidu rozchodí. Stejně jako fraktura, je tokofobie onemocnění, které nelze přejít mávnutím ruky a konstatováním o tom, že na světě rodí denně statisíce ženských, tak proč by to dotyčná neměla zvládnout taktéž! Chce to naopak podporu ze strany partnera i blízkého okolí, stejně jako gynekologa, k němuž žena chodí," říká brněnská psycholožka.

Tipy jak zmírnit strach

V mírnějších případech, kdy se jedná "pouze" o velký strach z porodu, je možné vyzkoušet následující tipy, které doporučují maminky například na fóru Hrozný strach z porodu- jak ho překonat.

• těhotenský kurz
• porada s odborníkem
• dula/porodní asistentka u porodu
• relaxace
• myslet na miminko
• homeopatika
• Bachovy esence

"Já bych zauvažovala nad přítomností duly. Sice nemám z nemocnice až takovou hrůzu, jakou popisuješ, ale když jsem přijela do porodnice, byla jsem doslova v křeči, sevřená, uzavřená v sobě, strašně neuvolněná, vystrašená, co mi budou doktoři dělat, kdo na mě bude sahat, jak bude probíhat porod, co miminko. Ale jakmile dorazila dula (přijela půl hodinky po mně), tak ze mě všecko odpadlo, uvolnila jsem se a věděla jsem, že teď to spolu zvládneme, že teď už bude jenom dobře. Přestože porod teprve začínal. A přítomnost duly mohu každému doporučit maximálně. Možná by i Tobě pomohla se strachem, stála by při Tobě, podržela by Tě, psychika je mocná věc," radila maminka ve fóru Mám naprosto šílený strach z porodu.

Terapie i medikamenty

Pokud výše zmíněné rady nepomáhají, je namístě poradit se s lékařem o dalším postupu.

„Jestliže vidím, že má intervence jako lékaře není dostatečná, nabízím mamince se strachem z porodu možnost terapie. Mluvím s ní o možnosti návštěvy psychologa, s nímž může při vhodné terapii odhalit důvody svých strachů, překonat je a těhotenství i porod zvládnout. Jestliže by se jednalo o těžkou formu strachu, tokofobii nevyjímaje, je pak už na místě zvážit i návštěva psychiatra a nasazení psychofarmak – ať už antidepresiv nebo léků proti úzkosti," říká gynekolog Sadílek.

V souvislosti s úzkostnými poruchami se nejčastěji setkáváme s léčbou dynamickou psychoterapií a s KBT – kognitivně behaviorální terapií. Pomoci, ale může například regrese nebo jiné metody.

Co se stane když se neléčí?

„Obecně se může stát, že matka má k dítěti po porodu, který je poznačen tokofobií, nelaskavý vztah. Dítě může vidět jako příčinu předporodního strachu i porodní bolesti. To pak může mít následky na citový vývoj dítěte.

Je již obecně známo, že období těhotenství je pro zdravý vývoj plodu klíčový. Strava nastávající maminky, životospráva a v neposlední radě duševní pohoda mají na rostoucí miminko v děloze významný vliv. Přítomnost tokofobie u těhotné ženy způsobuje permanentní stres a trauma, kterou nastávající maminka prožívá každý den. Samotný stres může, kromě špatného vývinu plodu, způsobit potrat nebo předčasný porod.

Některé nastávající matky, které touto fobií trpí, si rovněž tajně přejí, aby potratily, nebo vykonávají aktivity ohrožující plod – jako nadměrné a nevhodné cvičení, sport, hladovění a podobně. Zní to sice strašně, ale v extrémních případech se to stát může,“ dokresluje hrůznou skutečnost a následky neléčené tokofobie psycholožka.

Indikace k císařskému řezu na přání?

V poslední době se často mluví o tom, že si ženy čím dál více přejí císařský řez. Ten se ale v ČR na přání neprovádí (alespoň ne většinou). V některých diskuzích si ženy radí, jak císařského řezu "docílit" a tokofobie se tam skloňuje ve všech pádech.

Běžná praxe je, že ženám trpícím strachem z porodu může lékař napsat doporučení k porodu sekcí. Odborníci, ale varují, aby ženy tuto možnost nezneužívaly.

„Myslím, že velký strach z porodu je fenoménem doby, souvisí s moderní antikoncepcí, odtržením od přírody, staršími prvorodičkami a vyprávěním matek, jež zažily traumatické porody spojené s odloučením od dítěte,“ domnívá se psycholožka Pavla Koucká. A zároveň vyzývá k překonání strachu a jeho nahrazení sebevědomím. I podle její zkušenosti byly ženy rodící císařem na přání nakonec zklamané.

Příliš informací škodí

Internet je úžasný nástroj, který nám umožňuje přístup k nepřebernému množství informací z celého světa. Někdy však všeho moc škodí. Co dnes udělá každá žena, která zjistí, že je těhotná? Sedne k internetu! A co najde na internetu? Děsivé historky o nepovedených porodech, nemocech během těhotenství, postižení dětí, ztrátách partnera, poporodních depresích, neschopných matkách… Vstřebává informaci za informací, až není schopná třídit a rozlišovat nadnesené příběhy, fakta, která se jí nemohou týkat a skutečná rizika, která s ní případně opravdu souvisejí. Při své touze být připravená se často ocitne ve víru informací, kterým nerozumí nebo je nepochopí správně, na obavy i jejich horší formu v podobě tokofobie je zaděláno!

Podobně je na tom jedna nastávající maminka z koníka:

"Už od začátku těhotenství mám strach z porodu, asi jako každá žena. Nejdřív jsem si zakazovala na to myslet, ale jak se porod blížil, četla jsem si samozřejmě různé informace atd. Nic mě neuklidňovalo, až jsem narazila na pomůcku - speciální balonek (pozn. redakce - k procvičení hráze a předcházení nástřihu) . Přišlo mi to jako super věc a najednou jsem se cítila klidnější, že si to nacvičím a vše bude ok.

Zakoupila jsem balonek a před týdnem začala cvičit, výsledek? Každý den brečím, že nemůžu nikdy nic takového, jako je porod,  zvládnout. Pomůcka mi způsobuje takovou bolest, že jsem cvičení vzdala. Vůbec nechápu, jak někdo může nacvičit 30 cm, mně se kolikrát nepovedlo ani zavést, natož nafouknout.

Dostala jsem se do fáze, kdy nechci rodit vůbec. Nevím, jak to popsat, ale cítím se bezmocně, že jsem těhotná a já prostě rodit nechci. Nechci, aby mě někdo stříhal, aby mě dítě páralo, abych cítila ještě někdy ten hrozný tlak jako při tom nacvičování, aby mi někdo skákal na břiše a křičel na mě, ať tlačím. Jsem z toho nešťastná, pořád brečím a nevím, co a děsí mě těch 14 dní do termínu. Každý den se modlím, aby nechtěla ven, nejlíp nikdy. Přijdu si jako cvok.

Vůbec mi nejde do hlavy, jak se někdo může na porod těšit. Jsem zoufalá, nevím, jestli to s někým řešit, můj doktor je dost chladný čumák, který mi za celé těhotenství s ničím ani neporadil a na vše řekl akorát: "To mají všechny." Jsem na sebe naštvaná a nevím co dál. Jediné, co mi je jasné, že teď prostě rodit nechci a bojím se, že když to přijde, nějak se šprajcnu a ublížím tím jak mimču, tak sobě."

Odborníci proto doporučují brát všechno s rezervou a netrávit příliš času hledáním všemožných informací. Pokud nás třeba lékař při pravidelné prohlídce upozorní, že máme začínající anémii, je na místě si o tom vyhledat nějaké doplňující informace, ale je naprosto zbytečné toto téma řešit před tím.

Závěrem

"Jako všechny ostatní fobie, i zde existuje způsob, jak ji překonat. Kouzlo nového života může někdy samo o sobě být dostačující kompenzací a důvodem ten strach překonat. Pokud ne, nezoufejte, existuje spoustu žen (jako jsem já), které tímto strachem trpěly a nakonec se po porodu usmívaly na své překrásné děti. Existuje terapie a rozhodně se nebojte ji podstoupit. Chce to kuráž, se postavit svému strachu, ale určitě to stejně jako já zvládnete," povzbuzuje Helen Brenmer maminka z Velké Británie, která si prožila tokofobii vzniklou jako následek velmi komplikovaného prvního porodu.

Zdroje informací:

http://www.opsychologii.cz/clanek/78-strach-z-porodu-ceho-se-zeny-nejvice-obavaji/

https://www.katarinabradac.cz/tokofobie/

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3830168/

https://www.allaboutcounseling.com/library/tokophobia/

http://www.independent.co.uk/life-style/health-and-families/the-women-who-are-terrified-of-pregnancy-a7509521.html

https://www.maminka.cz/clanek/fobie-z-porodu-opravdu-existuje

http://ona.idnes.cz/strach-z-porodu-0iq-/deti.aspx?c=A160321_230914_deti_haa

Montessori princip by se dal přirovnat k čínskému přísloví: Dej člověku rybu - nasytíš ho na jeden den; nauč ho chytat ryby - nasytíš jej na celý život. Na první pohled se děti, které navštěvují tento druh školek a škol, zdají být neukázněné a nevychované. Ale zdání klame. Je to jedna velká škola hrou, kde se nepíší písemky a rozhodně zde nenajdete plyšové medvídky a panenky Barbie.

Žena s velkým Ž

Na začátku stála žena. Maria Montessori se narodila 31. srpna 1870 v malém italském městečku. Díky podpoře své vzdělané, politicky angažované a liberální matky se i Maria dala na studia medicíny. Po jejich úspěšném absolvování pracovala na psychiatrické klinice, kde se starala hlavně o duševně postižené děti. Právě zde začala studovat antropologii, pedagogiku a experimentální psychologii.

Tato aktivní činnost jí pomohla proniknout do problematiky postižených dětí, poznat jejich potřebu hry, což ji přivedlo k myšlence, že i duševně postižené děti jsou vychovatelné. Zaznamenala úspěchy v posilování vývoje takových dětí až do té míry, že některé dosáhly srovnatelných výsledků při státních zkouškách, jako děti z běžných škol.

A tak v roce 1907 založila Dům dětí (Casa dei Bambini), kde vedla a vzdělávala děti podle svých principů. S prvními úspěchy se přidávali další školy, které přešly na její styl výuky a Maria dokonce o své metodě přednášela na vysokých školách.

„Já s malou chodím do Montessori školičky od 2 let (ale je možné ji navštěvovat i dříve). Do 3 let je to takový kroužek na 2 hodiny a jsem tam celou dobu s ní. Hračky tam jsou jenom výukové, edukační. Žádné panenky, autíčka nebo tanečky s učitelkami tam nenajdete,“  píše Kalo v diskuzním fóru Montessori školka: máte zkušenosti?

Na čem tedy stojí Montessori vzdělávací a výchovný styl? Podívejme se na jeho nosné pilíře o něco podrobněji:

Systém

Montessori pomůcky, prostředí a organizace práce jsou nastavené tak, aby umožňovaly dětem prožívat hluboké uspokojení z toho, co udělají. Tříleté děti mohou pracovat s desítkovou soustavou, hrabat se v hlíně nebo si celý den číst, sedmileté prozkoumávají galaxie i místní knihovnu a patnáctileté vedou nejen vlastní blog, ale často i vlastní podnik.

Řád

V Montessori prostředí mají pomůcky své určité místo a i všechny jejich části jsou na specifickém místě. Vnější řád a to, že dítě nachází věci na stejných místech, mu umožňuje snadno a jednoduše se zorientovat v prostoru. Snadno se také zapojí do úklidu a umí vrátit věci na své místo.

Svoboda a zodpovědnost

Na světě asi nenajdeme dvě totožné děti (i dvojčata se chovají každé jinak), a proto je pro Montessori typický vysoký stupeň autonomie. Být svobodným znamená, že si dítě může samo zvolit svou aktivitu nebo činnost z toho, co zná. Vybírá si, kde bude pracovat, kdy se jí bude věnovat a jak dlouho. Ale také s kým chce pracovat. Kromě toho nese i přirozené následky své volby.

Ruka a intelekt

Děti, které mohou při svém vlastním vzdělávání využívat svých rukou a manipulovat s výukovými materiály, přetvářet je či tvořit své vlastní, vykazují ve svém vývoji velké pokroky. Nápadná je hlavně jejich psychická vyrovnanost.

Smysluplnost a propojenost

Informace a poznatky se dítěti předávají propojeně, pokud možno v souvislostech a ideálně tak, aby mělo velký prostor pro vlastní aktivitu a objevování. Poznané se propojuje s realitou a se skutečným prostředím našeho světa.

Pohyb v učení

Na základě pozorování dětí a jejich potřeb vyvinula Marie Montessori vzdělávání, které přirozeně zapojuje pohyb a manipulaci s předměty do výuky. Protože pohyb od intelektu nelze oddělit.

Soustředění

Nejmenší děti se soustředí na pohyb, děti od 3-6 let na činnost a děti od 6-12 let se nejlépe soustředí, když je zaujme téma, nad kterým mohou ve skupině diskutovat. Dospívající v období 12-15 let se soustředí nejlépe, pokud jim dopřejete velké výzvy, na kterých mohou aktivně fyzicky i psychicky pracovat.

Nikdo nedokáže děti přimět ke koncentraci mimo nich samých. Proto je v Montessori kladen tak velký důraz na vhodně připravená prostředí dle vývojových potřeb dětí tak, aby ke koncentraci mohlo docházet spontánně a nezávisle na dospělých.

Partnerský přístup

Montessori jedná s dětmi s respektem, úctou a jako sobě rovným partnerem. Dítě pak snadno dodrží dohody, dokáže si samostatně hledat informace a podle nich se rozhodovat. Zároveň umí vyjádřit svůj názor, a to i nesouhlasný, protože ví, že ho nikdo nebude shazovat.

Ticho, klid, mír

Ticho a klid jsou předpokladem a průvodním jevem soustředění. Když se dítě hluboce ponoří do nějaké činnosti, dostane se do stavu plné pozornosti, a to je obvykle velmi soustředěná chvíle. V tichu dítě objevuje vnější i vnitřní svět, pracuje samo na sobě, tvoří svou osobnost, buduje svůj charakter.

Samostatnost a nezávislost

Podpora samostatnosti a nezávislosti je klíčová v životě všech. Proto se dítě učí vnímat a pečovat o své tělo, umýt se, obléci se, samostatně se napít a najíst, připravit svou vlastní svačinku a uklidit si po sobě. Nejvýstižněji to popisuje sama Maria Montessori: "Pomoz mi, abych to dokázal sám."

Připravené prostředí

V Montessori je dítě ten, kdo si vybírá, co se bude učit a vybírá právě z nabídky, kterou mu učitelé připraví v prostoru plném důmyslných pomůcek a činností odpovídajících potřebám dítěte. Pedagog neposuzuje, neodsuzuje, nehodnotí. Provází, podporuje, inspiruje. Je modelem a vzorem.

Pozorování

Správně se dívat je klíčová Montessori kompetence. Každé dítě má něco jedinečného. Proto se učitelé nejprve snaží vnímat dětské signály, co chtějí v danou chvíli dělat a poté jim připravit vhodné prostředí.

Radost z objevování

Montessori učitel dítěti pouze naznačí a ukáže cestu a směr. Protože prožitek z vlastních a jedinečných objevů je to, co si dítě zapamatuje.

Celistvost a izolace vlastnosti

Svět se nedělí na český jazyk, matematiku, dějepis a zeměpis. Proto výuka probíhá od celku k detailům a výuka se nerozděluje do jednotlivých předmětů.

Máte s tímto typem výchovy zkušenosti nebo otázky? Podělte se o ně s ostatními maminkami v jednom z diskuzních fór:

Montessori školka: máte zkušenost?

Zajímáte se o pedagogiku montessori?

Zdroje informací: 

Diplomová práce Martiny Dvořákové:  Marie Montessori a její pedagogika, Univerzita Karlova v Praze, Husitská teologická fakulta, 2010

Montessori ČR 

Bolesti zad, neboli odborně vertebrogenní bolesti, jsou nejčastějším důvodem pracovní neschopnosti v ČR. Pro zdravý vývoj pohybového aparátu včetně držení těla je přitom klíčový dobrý start. Co můžeme jako rodiče pro naše děti udělat? O tom bude dnešní článek.

Miminko v prvním roce života prochází bouřlivým obdobím rozvoje. Často se mluví o motorickém vývoji – to znamená, že dítě si osvojuje dovednosti týkající se pohybu. Ty jsou částečně vrozené – jako motorické vzory, částečně jsou ovlivněné okolním prostředím. Pokud motorický vývoj proběhne dobře, má dítě dobrý základ do budoucího života. V opačném případě dochází k zafixování chybných pohybových stereotypů.

Takové chybné stereotypy nadměrně zatěžují pohybový aparát, který musí vyvíjet zvýšené úsilí při jejich kompenzaci. Jednotlivé chyby ve vývoji se mohou řetězit, negativně ovlivňovat růst a při překročení kritické hranice působit různé bolestivé poruchy – bolesti kloubů a zad, bolesti hlavy, blokády páteře a žeber, vadné držení těla. Dlouhodobým přetěžováním vznikají degenerativní onemocnění pohybového aparátu – např. artrózy, záněty šlach, tenisové lokte, syndromy karpálních tunelů, výhřezy meziobratlových plotének aj.

Prevence poruch motorického vývoje

To, zda motorický vývoj probíhá tak, jak má, by měl kontrolovat pediatr v rámci preventivních prohlídek. Pokud je zjištěna odchylka, měli by být rodiče odeslání na oddělení dětské rehabilitace, kde budou potíže řešeny dále. Jako rodiče máte však v rukou především prevenci. Níže uvádím pár zásad, které by měly být samozřejmostí pro všechny, kteří pečují o malé děti:

• Dítěti nepomáháme a vývoj neurychlujeme – všechny dovednosti musí získat samo svojí aktivitou. Pouze tak budou zapojeny ty správné svalové souhry. Dítě tedy nikdy neposazujeme, nepostavujeme, nechodíme s dítětem, pokud to nejprve nezvládne samo.
• Umožníme volný pohyb na pevné podložce (pěnové puzzle apod., gauč nebo postel nejsou vhodné) – od narození dáváme miminko v bdělém stavu několikrát denně na bříško. Později dbáme, aby mělo dostatek prostoru a času pro nácvik otáčení, plazení, lezení. Ohrádkám se snažíme vyhýbat. Necháváme dítě pohybovat se nahé.
• S miminkem se naučíme správně manipulovat – nejčastěji se používá poloha klubíčka či tygříka. Vyhýbáme se svislé poloze. 
• V žádném případě nepoužíváme chodítka či skákadla. 
• Stejně tak omezujeme čas, který dítě tráví v autosedačkách, lehátkách a houpátkách
• Pokud chceme dítě nosit, vybíráme nosítka, která podporují ergonomickou polohu dítěte (kdy látka sahá od kolínka ke kolínku, nožičky jsou do tvaru písmene M a zádíčka jsou zakulacena do C) nebo vážeme do šátku.
• Jestliže navštěvujeme lekce kojeneckého cvičení či plavání, dobře si ověřujeme erudici instruktora. Pokud jsou některé cviky v rozporu se zásadami správné manipulace s dítětem, neděláme je.
• U lezoucích a chodících dětí je dobré poskytnout jim dostatečnou rozmanitost prostředí, v kterém se pohybují. Různé překážky, nerovnosti povrchu, slalomy apod. budou pro ně další výzvou, která jim pomůže v pohybovém rozvoji.
• V případě, že máme doma již jistého chodce, nezanedbáme výběr obuvi. Osobně se kloním k obuvi typu barefoot (u zdravých dětí). Botičky nasazujeme až tehdy, když dítě samo chodí v prostoru a leze méně. V naší wiky naleznete pěkný článek o výběru dětských botiček.

I v dalších letech, kdy se zdá, že dítě umí už vše, co se dalo – chodí, sedí, běhá – je nejdůležitější spontánní a různorodý pohyb. Ten je důležitý vlastně po celý život člověka. Především pohybové hry ve venkovním prostředí prospějí všem věkovým kategoriím.

Nejdůležitější vlastností dobrého rodiče je jeho ostražitost. Pokud se vám byť jen zdá, že je ve vývoji něco v nepořádku, poraďte se s odborníkem. Právě rodiče jsou často tím nejcitlivějším „vyšetřovacím přístrojem“, který bije na poplach první. Časný záchyt je u mnoha poruch v dětském věku velice důležitý. Máte-li pocit, že je vaše podezření zlehčováno, vždy máte možnost požádat o další názor někde jinde.

Přišla chvíle, na kterou jste se pravděpodobně těšila celé těhotenství a hlavně po celou dobu, kterou jste trávila s miminkem v porodnici. Konečně jste doma. Máte čas na to, začít se sžívat s novou situací. I v těchto prvních dnech doma je potřeba zařídit některé záležitosti. Jednou z nich je i první prohlídka miminka jeho ošetřujícím lékařem - pediatrem.

Kdy je vhodný čas na to vybrat pediatra?

Lékaře pro své miminko by si měla nastávající maminka zařídit již v těhotenství. Dnes už neexistuje pojem "obvodní lékař", to znamená, že si můžete vybrat jakéhokoliv lékaře si přejete a nemusíte tedy navštěvovat toho, kterého máte nejblíže. Pediatra je dobré vybírat pečlivě. Zajímejte se o reference od ostatních rodičů, googlujte a naplno využijte svou možnost výběru. I mezi pediatry jsou totiž velké rozdíly - někteří to s dětmi umí mnohem lépe než jiní, nepředepisují  hned antibiotika nebo třeba jsou přístupní s odložením očkování.

Volbu pediatra si pochvaluje i uživatelka akankeo: "Naše dětská je třeba rozumnější, ATB nedá, dokud neudělá CRP, očkuje, ale domluvit se s ní dá, nezdravé děti mi nikdy neočkovala a vždy vysvětlí, kdy mám dítě udržet v klidu. U každého očkování je to jinak, některé vakcíny potřebují, aby dítě mělo klidový režim ještě před, jiné třeba až týden - 10 dní po. A ordinační hodiny má rozdělené pro nemocné a pro zdravé, aby se nepotkávali, ale to má pro tebe význam tak maximálně u prvorozeného, pak už je to jedno."

Když už jste dospěly k rozhodnutí, jakého pediatra si pro svůj malý poklad přejete, je potřeba ho navštívit a domluvit se s ním o převzetí dítěte do péče. U těch nejžádanějších lékařů je vhodné tuto návštěvu zbytečně neoddalovat, protože se volná místa pro daný rok mohou rychle zaplnit a na vás už se tak nemusí dostat.

Tato slova potvrzuje i maminka ireniq: "Pediatři mívají kvóty, kolik nových dětí každý měsíc přijmou, takže jakmile si vybereš, neváhej prckovi rezervovat místo, zvlášť pokud to bude někdo žádanější."

Na tomto prvním setkání vám také lékař (nebo sestřička) sdělí, jak máte postupovat, až bude dítě na světě. Někteří pediatři vyžadují, abyste jim zavolala co nejdříve po porodu dítěte, jiní zase považují za dostačující, když se jim ozvete až  po propuštění z porodnice. V každém případě je dobré postupovat podle zvyklostí konkrétního lékaře. Po porodu se pak už jen telefonicky domluvíte na podrobnostech ohledně první návštěvy s miminkem.

Doma nebo v ordinaci?

První návštěvu miminka u pediatra je možné realizovat ve svém domácím prostředí či u lékaře v ordinaci. Zde opět záleží na zvyklostech konkrétního lékaře.

Pokud vám lékař nabídne, že vás a vaše miminko poprvé navštíví u vás doma, berte tuto příležitost všemi deseti. Vám aspoň odpadne cestování s miminkem a pro miminko je tato návštěva také lepší z toho důvodu, že nepřijde do kontaktu s cizími lidmi a bacily, které se mohou v čekárně (nebo i v ordinaci) vyskytovat.

Pokud vámi vybraný pediatr návštěvy doma nenabízí, je potřeba dojet na první prohlídku s miminkem k němu do ordinace. Rozhodně si však zjistěte, kdy můžete s miminkem dorazit. Většina lékařů má ve svých ordinačních hodinách pevně stanovaný čas vyhrazený pro tyto případy - "kojenecká poradna". V těchto časech smí do čekárny a ordinace jen zdravé děti a nehrozí tedy, že si z výletu přivezete nějakou nevítanou nepříjemnost.

První návštěvu u vašeho pediatra je potřeba realizovat do 4 dnů od propuštění z porodnice.

Jak první návštěva probíhá?

První návštěva lékaře u novorozeného miminka vypadá stejně u vás doma i v lékařské ordinaci. Pro prohlídku u vás doma si nemusíte nic chystat, lékař si vše potřebné přiveze s sebou.

• předání propouštěcí zprávy z porodnice - v porodnici při propuštění obdržíte propouštěcí zprávu, ve které jsou zapsané všechny informace, jež se týkají vašeho děťátka a jsou důležité pro lékaře. Sestra tuto zprávu založí do zdravotní dokumentace vašeho dítěte
• založení zdravotnické dokumentace - při první návštěvě je novorozenci založena zdravotní karta, do které budou zapisovány informace při každé další návštěvě 
• podepsání registračního listu - na první návštěvě také vyplníte a podepíšete registrační list, kterým potvrzujete přihlášení miminka do péče konkrétního lékaře
• samotná prohlídka - při první návštěvě si lékař miminko podrobně prohlédne - zkontroluje novorozenecké reflexy, zváží ho a zkontroluje váhový přírůstek, změří ho a také si poslechne srdíčko. Pokud je potřeba, vypíše vám recept, který si poté vyzvednete v lékárně (zpočátku se jedná především o vitamín D). Lékař také zjistí velikost velké fontanely, změří obvod hlavičky, prohlédne dutinu ústní, poslechne srdce, prohmatá bříško, zkontroluje pulsy na tepnách v tříslech a prohlédne genitál miminka
• zhodnocení návštěvy - po prohlídce vám lékař řekne pár slov o tom, jak se o miminko starat a sdělí důležité informace, které považuje za nutné
• prostor pro vaše dotazy - pokud máte na lékaře jakékoliv dotazy, nebojte se ptát, lékař vám jistě velice rád odpoví 
• domluvení termínu další návštěvy v ordinaci - další prohlídka bývá většinou naplánována ve 14 dnech věku novorozence

O svou zkušenost s první návštěvou pediatra se podělily i uživatelky Modrého koníka. Maminka janaboris říká: "Nás pustili v sobotu, já v pondělí ráno zavolala doktorce a odpoledne dojela i se sestrou. Napsala mi recepty, vše mi vysvětlila, poradila, zodpověděla mé dotazy, prohlédla malého a to bylo vše."

Uživatelka bublinkajasminkamy si první návštěvu pediatra také pochvaluje: "My sme prišli z pôrodnice a asi o dve hodinky prišla detská doktorka kuk naše miminko - bolo to fajn ". Vidíte, že opravdu není čeho se obávat. Pokud by vás zajímaly zkušenosti dalších uživatelek, nahlédněte do fóra. 

Co vzít s sebou na prohlídku k lékaři?

• zdravotní průkaz dítěte
• věci na přebalení miminka - čistá plenka, krém na ošetření proti opruzeninám, vlhčené ubrousky
• náhradní oblečení pro miminko pro případ, že by se znečistilo
• několik látkových plenek na zabalení miminka při prohlídce lékařem
• z vlastní zkušenosti doporučuji vzít si i náhradní oblečení pro sebe - moje děti se u lékaře téměř vždy pozvracely, počůraly a někdy i pokakaly - při manipulaci s nimi tak dostanete velmi často zásah i vy
• seznam otázek, na které se chcete zeptat - zde možná namítnete, že je to zbytečné, že si to přeci budete pamatovat, ale u lékaře je to často stresové a rychlé, miminko často brečí, protože je mu manipulace nepříjemná a v takové chvíli jste nakonec ráda, když si vzpomenete na datum porodu - takže věřte, že seznam se bude hodit

A jak vzpomínáte na první prohlídku u lékaře se svým miminkem vy?

Použité zdroje:

https://www.nutriklub.cz/clanek/domaci-prohlidka-novorozence-od-pediatra

http://www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/1558/prvni_navsteva_u_praktickeho_detskeho_lekare.html

http://www.losanova-pediamed.cz/preventivni-prohlidky-v-prvnim-roce

Miminko se právě narodilo a čeká ho možná nejtěžší rok jeho života. Za 12 měsíců se z ležícího ukřičeného uzlíčku stane dítě, které toho najednou umí už hodně. Některé děti na konci tohoto období už dokonce samy chodí. Nepředbíhejme však - než dojde k samostatné chůzi, čeká každé miminko velká spousta milníků, kterými musí projít. 

Postupně. A jaké mezníky to jsou? První otočení na bok, první přetočení na bříško, první vědomé přetočení na záda, první sed, první klek, první stoj, první krok... Těch "poprvé" vás čeká opravdu hodně. 

Každé dítě je jiné. Dejte tedy dítěti čas na to, aby si na všechno přišlo vlastním tempem a samo. Ano, klidně ho motivujte, ale nešilte, pokud vše nejde tak rychle, jak si představujete. Spousta rodičů získává mylný dojem, že vývoj dítěte je soutěž a závod. 

Zatímco sousedovic Mařenka se na bříško začala otáčet ve 4 měsících, vaše Pavlínka bude mít příští týden už 6 měsíců a přetočení se jí nepovedlo ještě ani jednou. No a co? Klid, naučí se to také a Mařenku dožene. A klidně ji může ještě i předehnat.

Miminka si prostě jedou podle svého tempa a nějaké tabulky je nezajímají. Pokud máte jakékoliv obavy ohledně tělesného a motorického vývoje vašich dětí, konzultujte tuto situaci s vaším pediatrem, který má zajisté spoustu zkušeností a dovede vám tak popravdě říci, zda opravdu máte důvod k obavám.

Proč je otočení na bříško pro miminko tak důležité?

Od narození je pro miminka nejpřirozenější polohou leh na zádech - v této pozici zprvu objevuje celý svět. Mámu, tátu, rodinu. Samo sebe. Ručičky, svůj hlas, nožičky. Pro dítě je však neméně důležitá i poloha na bříšku, ve které dítě posiluje svaly tak, aby mohl zdárně pokračovat motorický vývoj.

Ze začátku je potřeba dítě na bříško otáčet - většině miminek se na bříšku líbí, protože mají mnohem lepší rozhled. Poloha, kdy miminko leží na bříšku se zvednutou hlavičkou, se označuje jako pasení koníků. Časem už se miminko naučí otočit se na bříško samo. Když je pak zralé, zvedne kolínka a začne pérovat, čímž se poctivě připravuje na jednu z nejdůležitějších fází pohybového vývoje - tedy lezení.

Kdy se začínají miminka otáčet na bříško?

Jak bylo zmíněno již výše, každé miminko je jiné a tabulky pro ně rozhodně nejsou nijak zavazující. Z tohoto důvodu tedy bohužel na výše položenou otázku neexistuje přesná odpověď. Publikace o vývoji dítěte zpravidla hovoří o tom, že se ta nejšikovnější miminka začínají vědomě otáčet na bříško na počátku 4. měsíce. Rozhodně to však není norma a standard. Daleko přesnější je údaj, který praví, že většina miminek se poprvé přetočí v 6. měsíci.

Pokud už však uběhl první půlrok jeho života a vaše miminko si stále spokojeně leží na zádech jako placka, neděste se a zachovejte klid. Při návštěvě pediatra mu však tuto skutečnost oznamte (ve většině případů se vás na to stejně zeptá) a on podle dosavadního vývoje posoudí, zda je načase tuto situaci nějak řešit.

Pokud vás zajímá, jak se miminko vyvíjí v jednotlivých obdobích svého života, nakoukněte do wiki, kde je vše přehledne popsáno - po jednotlivých měsících.

Pojďte se podívat i na zkušenosti maminek a uživatelek Modrého koníka s prvním přetočením jejich miminek:

"Náš Adámek se po 4. měsíci začal otáčet na bříško a teď už je fakt profík. A to jsem měla před tím strach, protože ze začátku to vypadalo, že to bude lenoch a skoro ze dne na den změna totální. Teď je naopak až moc živý." (terezkaaa)

"Tak my jsme se začali otáčet ze zad na bříško týden před koncem 4. měsíce, ale jen přes levý bok a o necelý měsíc později i přes pravý. Ale zase ještě neumíme otáčení zpět."(lenycka)

"Tyjo, když to takhle čtu, že se většina miminek otáčí kolem 4. měsíce tak to je mazec, že naše až na konci 7. měsíce... Takže teď nedělá nic jiného, jen se furt kulí a kulí. "(sandra81) 

"My jsme se začali otáčet ze zad na bříško asi ve 3 měsících a 1 týdnu. Ale opravdu není kam spěchat. Ale pořád se točí na jednu stranu. Na druhou jsem ji to musela učit, ale stejně pořád preferuje otáčení doprava. Ta naše cácorka je dost živá a od té doby, co se otočila poprvé na bříško, ji už neudržím na zádíčkách. Ani při přebalování a oblíkání. To je fakt boj." (vero)

Jak motivovat "líné" miminko, aby se začalo otáčet?

• zkuste miminko pokládat na různé povrchy - některé se otáčení lépe naučí na tvrdé podlaze, pro jiné zase bude vhodnější měkká matrace na posteli či na gauči
• přestaňte dítko pokládat pod hrazdičku - hračky visící nad dítětem samozřejmě přilákávají jeho pozornost a miminko pak ztrácí motivaci dívat se jinam
• miminko položte a umístěte nějakou zajímavou hračku či jakýkoliv jiný lákavý předmět tak, aby o něm dítě vědělo, ale muselo vynaložit úsilí pro to, aby na něj vidělo lépe. Zprvu pokládejte na více viditelné místo, postupně však miminku "práci" ztěžujte
• některá miminka prostě zatím jen nepřišla na to, jak se to dělá - když je miminko otočené na boku, posaďte se ze strany k němu, mluvte na něj, lákejte ho a jemně mu zatáhněte za tu ručičku, která je na vrchu, čímž miminko přetočíte. 
• nezapomeňte trénovat obě strany - většina miminek sice vždy preferuje jednu stranu, ale je potřeba, aby otáčení miminko zvládalo na obě strany
• kojence lze položit na velký míč, držet ho za pánev a pohupovat s ním do stran - nahnout k jedné straně, počkat, až se zpevní a nahnout stejným způsobem k druhé straně
• pokud se miminku povede otočení (ať už s vaší pomocí nebo bez ní), projevte důrazně radost a pochvalte ho - a nebojte se trochu přehánět

O svou zkušenost s tím, jak miminku pomoci se podělila i maminka nikka.vo. Zkušenost získala na rehabilitacích: " Záleží taky na tom, jestli se ti už prcek otáčí na bok - to je základ, takže pokud ne, tak ho nejdřív stimuluj, aby se otočilo za hračkou na bok. Nevzdávej to hned, když po hračce bude sahat rukou, co má blíž a nebude se snažit tou druhou, pokud uvidíš, že fakt nemá snahu otočit se na bok, tak ho za tu druhou ručičku (dál od těla) chytni a opatrně pomoc natočit ke hračce. Nech dítě si sní na tom boku pohrát - takhle to zopakuj několikrát za sebou a několikrát denně - kolikrát to bude mimi bavit. Tím nic nezkazíš, ba naopak!

Další krok je, že dítě, jak je na boku, tak ho natočíš na hranu tak, že pokud bys ho nedržela, že by už přepadl na bříško. Ale ty ho v té poloze budeš chvíli držet. Že to děláš dobře poznáš tak, že miminko má hlavu zvednutou a snaží se to dotočit, heká u toho, vidíš, jak se snaží. To je posilování a zapojování potřebných svalů - to taky můžeš opakovat tak často, jak ti to dítě dovolí (jak dlouho ho to bude bavit)! No a pak už, když se dítko přetáčí samo na bok a už sis zkusila to balancování, tak prcka zase stimuluj hračkou, aby mělo snahu se za ní dotočit samo. Můžeš jemně pomáhat. Dítě pak získá jistotu a začne to dělat samo. Fakt to zabírá, ale musí se cvičit často. "

Základem pro rozvoj dítěte je vždy správná motivace. Proto ho od malička motivujte a dávejte mu dostatek podnětů. V pohybovém vývoji však platí  zlaté pravidlo, které by měl znát naprosto každý rodič: "Nejvíce svému miminku pomůžeme tím, když mu nebudeme pomáhat vůbec." A pamatujte, že všechno má svůj čas. A pohybový vývoj miminka především.

Nezapomeňte nakouknout i do fóra, kde si maminky sdělují zkušenosti, jež získaly se svými dětmi. 

Zdroj infomací:

https://www.nutriklub.cz/clanek/psychomotoricky-vyvoj-ditete-3-4-mesic

http://www.psychomotoricka-poradna.cz/psychomotoricky-vyvoj-ditete.php

http://www.poliklinikaprosek.cz/mapa-nejcastejsi-chyby-rodicu-v-prubehu-pohyboveho-vyvoje-deti-do-1-roku-61

Je to tu, 9 měsíců uteklo jako voda, porod máte zdárně za sebou a nyní sedíte v porodnici na pokoji a čekáte na propuštění domů. Jako každá maminka jste určitě šťastná. Kromě pocitů štěstí, radosti a lásky se ve vás ale také zmítá strach. Jaké to bude doma? Zvládnu to? Budu se umět o miminko postarat? Nezmění se můj vztah s partnerem?

Nebojte, všechny tyhle pocity a obavy jsou naprosto normální. Ve větší či menší míře je prožívá každá maminka. Takto zodpovědné postavení by zamávalo s každým, natož se ženou v šestinedělí, která má lehce poplašené hormony. Uklidněte se, pořádně se nadechněte a věřte, že to zvládly tisíce žen před vámi a vy to zvládnete také. I když to třeba bude zprvu těžké. Neděste se zbytečně dopředu a pojďte si přečíst pár slov o tom, na co se máte připravit.

Po příchodu domů

Pokud ještě nemáte připraveno vše pro miminko, je načase se na to vrhnout. Miminko toho zpočátku opravdu moc nepotřebuje, stačí mu místo, kde bude spinkat, místo, kde ho budete přebalovat a pak také místo, kde ho budete koupat. A hlavně místo, kde ho budete milovat - a to je to nejdůležitější a nepotřebujete k tomu vlastně vůbec nic speciálního - jen svou náruč a otevřené srdce.

První měsíc života miminka

Pro miminko je narození se na svět obrovskou změnou, je to vlastně ta největší změna, kterou člověk za svůj život zažije. Z poklidného a bezpečného prostředí, kde mělo děťátko všechno, co ke svému životu a pohodlí potřebovalo, je najednou vrženo do světa, který nezná. Je vystaveno novým vjemům, vlivům a potřebuje mít u sebe stále svoji maminku. To je totiž jeho jediná jistota, která mu zůstala.

Proto v prvních týdnech jeho života mějte miminko stále u sebe, chovejte ho (klidně i když spí), mazlete se s ním, usnadněte mu náročnou adaptaci. Pro to, aby se cítilo stále v bezpečí, potřebuje slyšet tlukot vašeho srdce - tak jako tomu bylo po celých 9 měsíců těhotenství. Uklidňuje ho, stejně tak jako váš hlas, obličej, vaše přítomnost. Ne nadarmo se první 3 měsíce po porodu označují jako "čtvrtý trimestr".

Péče o miminko

Doba po porodu se označuje jako šestinedělí. Je to doba hájení - doba, kdy by měla žena co nejvíce odpočívat a veškerý čas věnovat jen svému miminku a sobě. V této době se začíná vytvářet ten nejkrásnější vztah - matka, dítě.

Novorozená miminka v podstatě jen spí, krmí se a vyprazdňují. Čas, kdy bdí, není dlouhý. Zpočátku budete velmi často kojit (pokud se z jakéhokoliv důvodu nerozhodnete krmit umělým mlékem) - začátek kojení je opravdu velmi důležitý pro budoucí čas, proto se nestresujte a kojte klidně často a dlouho. Zapomeňte na hodiny a sledování ručiček, není to vůbec důležité. Vy i miminko se to potřebujete pořádně naučit a kojení se nejlépe učí zase kojením. V porodnici vám budou velmi často doporučovat kojit ve tříhodinových intervalech - ale každé miminko je jiné, proto se přizpůsobte jemu a na tyto již překonaná pravidla s klidem zapomeňte.

Pokud si nevíte rady, jak miminko správně přebalit, nahlédněte do samostatného článku, kde najdete i fotonávod s rady a tipy. Miminko je potřeba také čas od času vykoupat (ty tam jsou doby, kdy se doporučovalo koupat každý den). Když je vzhůru, povídejte si s ním.

A to je v podstatě vše - i když se zdá, že je toho poměrně málo, uvidíte, že je péče o novorozence poměrně náročná, než si zajedete určitý rytmus a stereotyp, bude vás to poměrně vyčerpávat. Buďte také připravená na to, že miminko nepotřebuje vaši péči jen ve dne, nýbrž i v noci. Některá miminka mají dokonce přehozený den a noc, což je samozřejmě velmi vyčerpávající pro všechny zúčastněné. Ale buďte v klidu, toto období brzy přejde a všechno si to "sedne".

Péče o sebe

Může to sice znít jako otřepaná fráze, ale přesto ji použijeme: "Odpočívejte, co to jde." Při těhotenství a při porodu prošlo vaše tělo ohromnou zátěží, proto máte plné právo na to odpočívat - vykašlat se třeba i na chvíli na domácnost. Primární je, abyste byla v pohodě, protože "spokojená maminka = spokojené miminko". I když se vám bude zdát, že je pořád potřeba skákat kolem mrňouska, nezapomínejte jíst a pít. Hodně pít, obzvlášť pokud kojíte. Pitný režim si hlídejte, je velmi důležitý.

 V šestinedělí je také potřeba dodržovat hygienu, obzvlášť pokud jste měla porodní poranění. Zdravotníci doporučují se po každé návštěvě toalety vysprchovat. Na koupání a relax ve vaně zatím zapomeňte. Minimálně do konce šestinedělí.

Vztah s partnerem

I když jste se narozením potomka stali rodiči, nezapomínejte na to, že stále zůstáváte také partnery. Pro většinu vztahů je příchod miminka zatěžkávající zkouškou. Proto na to buďte připraveni a počítejte s tím. Je logické, že primární je sice uspokojit potřeby novorozence, ale ve volných chvílích, když miminko spí, se věnujte sobě navzájem. Povídejte si, dělejte činnosti, na které jste byli zvyklí i před rozšířením rodiny. Samozřejmě s rozumem. Všechno chce svůj čas a postupně se zase vrátíte k životu, na jaký jste byli zvyklí dříve. I když už to samozřejmě nebude nikdy úplně stejné. Na děti budete muset brát ohledy pořád.

Někteří novopečení tatínkové se velmi těžko vyrovnávají s faktem, že už vás nemají jen pro sebe. Že na nějakou dobu se stane slovo sex cizím slovem. Snažte se je také pochopit a dejte jim najevo, jak moc jsou pro vás stále důležití. Věřte tomu, že to potřebují slyšet!

Péče o domácnost

Je samozřejmě důležitá, ale na určitou dobu může klidně ustoupit trochu do pozadí. Opakuji, že nejdůležitější jste vy a miminko. Takže se uklidněte, pokud to u vás v prvním měsíci nevypadá jako ze stránek časopisu o bydlení. Je to naprosto normální. Udělejte jen to nejnutnější a klidně zapojte i tatínka miminka. Zatímco vy kojíte, může partner klidně umýt nádobí nebo připravit jídlo - ideální je, když ho zapojíte už před narozením děťátka. Není to jen vaše domácnost a doby, kdy se chod domácnosti rozděloval na mužské a ženské práce, jsou už snad minulostí.

Jediné, na co je opravdu důležité nezapomínat, je jídlo. Jíst musíte a čím kvalitnější jídlo to bude, tím lépe. Některé maminky si připraví několik jídel už před porodem a zamrazí je, aby si ušetřily čas poté. Jiné rodiny zase využívají služeb restaurací - nechte si klidně donést jejich menu. Dobrou variantou také je využít maminky a babičky, které vám určitě v prvních dnech rády pomohou, pokud jsou ve vaší blízkosti.

Domácí mazlíčci

Pokud máte kontaktního domácího mazlíčka, věřte, že i pro něj je příchod nového člena rodiny velkou změnou. Udělejte vše pro to, aby miminko nevnímal jako vetřelce. I když už samozřejmě nebude zvířátko na prvním místě, nemělo by to nějak zásadně pocítit. Každý den si najděte chvilku, která bude jen jeho. Předejdete tak žárlení. A nezapomeňte, že i když byste za svého pejska nebo kočičku dali s partnerem ruku do ohně, hlídejte ho a nenechávejte ho s miminkem o samotě. Minimálně zpočátku to chce hodně obezřetnosti.

Návštěvy

Na vaše miminko se určitě kromě vás těšila také velká spousta dalších lidí. Není proto divu, že se chtějí na miminko podívat co nejdříve. Ale teď plně záleží na tom, jak to cítíte vy. Některé maminky nemají s návštěvami v šestinedělí problém a vítají je, jiné to mají přesně naopak. Nejraději by byly samy a sžívaly se se svou novou rolí. Ať patříte do jakékoliv skupiny, mělo by vaše okolí respektovat vaše přání. Pokud o návštěvy zatím nestojíte, nebojte se to říct. Každý rozumný člověk to jistě pochopí.

Co je potřeba zařídit po narození miminka

Po narození dítěte je samozřejmě nutné zařídit několik věcí. Které to jsou?

1.Rodný list - záleží na zvyklostech daného matričního úřadu, pod který novorozenec spadá. Někde posílají rodný list poštou, jinde se pro něj musíte zastavit osobně. 

2. Registrace u zdravotní pojišťovny - dítě je po porodu automaticky zařazeno ke stejné pojišťovně jako jeho matka, přesto však je potřeba do 8 dní od narození navštívit pobočku této pojišťovny a dítě k ní registrovat. Budete k tomu potřebovat rodný list dítěte.

3. Registrace u pediatra - po příchodu domů je potřeba telefonicky kontaktovat pediatra a domluvit si s ním první prohlídku miminka. 

4. Poplatek za odpady - dítě je nutné přihlásit k platbě za odvoz komunálního odpadu v místě, kde má hlášený trvalý pobyt.

5. Nahlášení zaměstnavateli - matka i otec by měli svému zaměstnavateli nahlásit narození dítěte - zaměstnavatel v tomto případě vyžaduje kopii rodného listu.

6. Porodné a přídavky na dítě - pokud na ně máte nárok.

Prvorodička vs. vícerodička

Většina toho, co jste dosud přečetly, platí především pro maminky s prvním dítětem. Takové maminky opravdu mohou celý svůj život, domácnost a denní harmonogram přizpůsobit potřebám miminka. Pokud už však doma nějaké dítě máte, není to už tak jednoduché. Především u menších dětí, které potřebují zachovat především svůj obvyklý režim - hlavně dobu jídla a spánku. V tomto případě už musí maminka opravdu kombinovat a snažit se co nejdříve sladit režim celé rodiny tak, aby byli uspokojeni všichni její členové. Nebojte se, půjde to!

Miminko a sourozenec

Další velice důležitý vztah, který je třeba budovat. Některé děti na nového sourozence žárlí, jiné ho zase milují od první chvíle. Dá se říct, že se to dopředu nedá moc odhadnout. Uvidíte.

Každopádně je potřeba najít si čas i na starší dítko a věnovat se někdy jen a jen jemu. Potřebuje to. Opět platí pravidlo, že čím je dítě menší, tím více vás potřebuje. Zapojte ho do péče o miminko, může podávat plínky, hračky - snažte se,aby se cítilo důležitě. Hodně ho chvalte. Často mu říkejte, jak moc ho máte rádi. A pamatujte, že dobré sourozenecké vztahy jsou moc důležité. Dítě přece může získat parťáka na celý život. Tak jim to nezkazte.

Na závěr zbývá jen dodat, že každé začátky jsou složité. Nejinak je tomu i v tomto případě. I když se vám bude třeba zdát, že je to náročné, vytrvejte. Každé období jednou skončí a uvidíte, že budete časem na tyto začátky vzpomínat s láskou!

A jak na první dny s miminkem vzpomínají uživatelky Modrého koníka?

Mamince clarise je možno snad jen závidět. Posuďte samy. "S námi byl doma první týden manžel, to bylo super, protože jsem měla čas, udělat si nějaký harmonogram, nějak si zvyknout, že je s námi prcek. Hodně jsem se bála, že to nezvládnu a manžel mě moc podpořil. Malý je od narození zlatý, spinkal krásně celou noc od narození, takže o to jsem to měla jednodušší, že jsem se vyspala, a byla jsem proto i klidnější a v pohodě. Byly to krásné dny."

I maminka mia_mia88 na toto období vzpomíná moc ráda: "První dny... určitě co bych udělala teď, že bych si dopředu pořídila šátek. Měla jsem ho až od čtyř týdnů malé a byla to chyba.  Jinak první dny byly pohoda. Byla jsem šťastná, že jsem pryč z porodnice a všechno jsem dělala intuitivně. Nejvíc mi pomohlo se vykašlat na všechny poučky o kojení, spaní, nošení... a smířit se s tím, že prvních pár týdnů to bude prostě tak, jak chce miminko. Byla to prostě úleva. Měla jsem a stále ji mám u nás v posteli. Krásně se všichni vyspíme, protože od první noci doma spí celou noc (s několika probuzeními na kojení, o kterých ale ani nevím, protože v podstatě dál spím.) Proto jsem nebyla nikdy přes den unavená. To, na co jsem ale nebyla připravená, byla ta tíha zodpovědnosti za někoho jiného 24/7, kterou ze mě nikdo nemohl sejmout. A stále nemůže, jen jsem se s tím naučila žít. Manžel se sice snaží, ale jsou věci, ve kterých mě prostě nezastoupí (uspávání večer, kojení...), takže vím, že tady musím být děj se co děj a že i kdybych padala na hubu, tak se budu muset vzchopit a jet dál kvůli dalšímu člověku. To bylo pro mě asi nejhorší. Prostě takový ty praktický věci jako koupání a přebalování, to už byla sranda."

Maminka zabzulka se podělila o cenné porovnání, jak to bylo u prvního a druhého dítěte. "U prvního dítěte jsem byla tak vyplašená, přinesla si ho domů, položila na postel a rozbrečela se ...když si teď na to vzpomenu, ale hormony udělaly svoje. Tehdy jsem hodně podcenila význam šestinedělí, namáhala se a pak to odskákala zánětem v prsu a zdravotními problémy. U druhého to bylo všechno víc v pohodě, i přestože jsem se starala také o staršího syna, víc jsem odpočívala, odsunula na nějakou dobu domácnost na druhou kolej a pečovala výhradně o miminko a staršího synka. Jo a naučila jsem návštěvy klepat čelem ..v jedné ruce totiž drželi hrnec s jídlem a v druhé koš s vyžehleným prádlem."

A jak na první měsíc s miminkem vzpomínáte vy? Případně pokud ještě dítě nemáte, jak se těšíte?

Je to tu. V ruce držíte těhotenský test, na kterém jasně září dvě čárky.  Jste těhotná. Pro některé nastávající maminky je to šok, pro jiné zase splněné přání. Jedno je však jisté - všechny těhotné ženy čeká období velkých změn a nových skutečností.

Jako těhotná nyní začnete poměrně často navštěvovat svého gynekologa, který vás bude sledovat v rámci těhotenské poradny. Ptáte se, jak bude vše probíhat, jaká vyšetření vás čekají? V klidu se posaďte a přečtěte si, co vás čeká a nemine.

Na začátku je třeba podotknout, že přístup každého gynekologa může být lehce jiný. Zatímco některé maminky se dočkají ultrazvuku během každé návštěvy, jiné maminky jej zase zažijí pouze 3krát. Zde jsme shrnuli, jaké prohlídky vás čekají stoprocentně. Ve skutečnosti jich však můžete absolvovat klidně více. Vše už záleží na zvyklostech lékaře,  vašem zdravotním stavu atd.

1. trimestr

Jako první vás čeká vstupní prohlídka, kdy by mělo dojít k potvrzení těhotenství. Zde pozor. Většina lékařů doporučuje objednávat se až na 7. těhotenský týden, kdy by už mělo být vidět tlukoucí srdíčko. Chodit dříve je ve většině případů (pokud nemáte problémy) zbytečné, takže se opravdu vyplatí chvilku vydržet a pak už se jen kochat tím nádherným pohledem na pulzující srdíčko.

Koníkovka andreaandrejka tato slova jen potvrzuje:

"1. UTZ jsem podstoupila ve 4tt. , kdy mi bylo těhotenství potvrzeno. Následně za další zhruba 2 týdny, kdy bylo potvrzeno srdíčko.  Já mám moc pečlivou paní doktorku, kdybych k ní přišla denně, udělá mi UTZ denně a pokaždé dá fotku."

Na chvíli prvního ultrazvuku se těší snad každá maminka, a tak není divu, že maminky na první prohlídku pospíchají. V tomto vlákně ve fóru si maminky vyměňují zkušenosti, kdy je možné potvrdit těhotenství na UTZ.

Pravidelné prohlídky v těhotenské poradně

Po první těhotenské prohlídce už budete chodit na pravidelné kontroly. Vždy byste měla přinést ranní moč, bude vám změřen tlak a měla byste se zvážit. Během prvního trimestru vám bude vystavena také těhotenská průkazka (opět se liší lékař od lékaře - některý vám ji vystaví hned při první návštěvě, jiný až na konci prvního trimestru), kam bude sestřička a také váš ošetřující lékař zaznamenávat všechny důležité údaje o vás i miminku.

Četnost návštěv v poradně se mění s přibývajícími týdny těhotenství:

do 23. týdne - 1x za 4 týdny
24.-32. týden - 1x za 3 týdny
33.-36. týden - 1x za 2 týdny
37.-40. týden - 1x každý týden

Na konci prvního trimestru vás čeká první velké ultrazvukové vyšetření (kolem 12. tt) a většina lékařů také doporučuje absolvovat tzv. prvotrimestrální screening - který si však maminka musí sama hradit (nicméně na něj většina zdravotních pojišťoven přispívá, takže si to určitě nezapomeňte zjistit). V rámci tohoto vyšetření je provedeno podrobné ultrazvukové vyšetření a také krevní odběry, na jejichž základě je vypočítáno riziko postižení plodu.

2. trimestr

Triple test

Někteří lékaři už od provádění tohoto testu kvůli často falešně pozitivním výsledkům upouští (nahrazují ho přesnějším prvotrimestrálním screeningem), nicméně se stále najde mnoho gynekologů, kteří ho provádí, takže je určitě potřeba zmínit se i o něm. Provádí se v 16. tt a spočívá pouze v nabrání krve, kterou v laboratoři vyšetří, a opět spočítají rizika některých vad.

Maminka katerina1106 se podělila s koníkovkami o tuto zkušenost:

"Těhotná jsem byla v roce 2014. Podstoupila jsem Nt screening + sono v 11. - 12.tt. a výsledky byly v pořádku. Čekala jsem, zda moje gynekoložka bude trvat na triple testech, jak jsem četla a slyšela od jiných těhotných. Byla jsem příjemně překvapena, když mi sdělila, že je už neprovádí, jelikož jsou zastaralé, často falešně pozitivní a mají nízké % pravděpodobnosti."

2. ultrazvukové vyšetření

Se provádí většinou v rozmezí 20. - 22. tt a je zaměřeno především na vyhledávání vývojových vad.

Test na cukrovku - OGTT

Na toto vyšetření se doporučuje chodit mezi 24. a 28. tt. Před provedením testu je potřeba být nalačno - jedná se o vyšetření z krve. Pokud vás zajímají podrobné informace o tom, jak tento test probíhá - určitě se podívejte do wiki, kde je toto téma přehledně a srozumitelně rozpracováno.

3. trimestr

3. ultrazvukové vyšetření

Zpravidla probíhá mezi 30. a 32. tt. a hodnotí se celkový stav plodu, jeho poloha, hmotnost, množství plodové vody, umístění a stav placenty.

Výtěr pochvy na GBS

CTG - kontrola srdečních ozev miminka a činnosti dělohy
Od 36. tt budete toto vyšetření podstupovat 1x týdně, po 40. tt pak dokonce 2x.

Všem nastávajícím maminkám přejeme, aby jejich těhotenství probíhalo v klidu a pohodě a hlavně, aby všechna těhotenská vyšetření vycházela bezproblémově.

Doby, kdy musela být žena u porodu sama, už  naštěstí dávno minuly. Většina žen tak využívá možnosti mít s sebou u porodu jako podporu a oporu blízkého člověka. V některých porodnicích je dokonce možné mít u porodu těchto osob více, jinde je to zase striktně omezeno pouze na jednu osobu.

Pokud o tuto možnost stojíte, nezapomeňte si dopředu zjistit, jak to je ve vaší porodnici, abyste pak nebyli vy i váš doprovod nepříjemně překvapeni. A koho si můžete k porodu vzít? Odpověď je jednoduchá. Může to být v podstatě kdokoliv - záleží jen na vás - nicméně by to měl být člověk, který vás u porodu podrží a pomůže vám. Nezapomínejte také na to, že porod rozhodně není procházka růžovou zahradou a svůj doprovod tak vybírejte opravdu pečlivě.

K vaginálnímu porodu je možné v České republice přizvat doprovod ve všech porodnicích, u sekcí tuto možnost bohužel nabízí jen některé porodnice. Ale i takové se už naštěstí najdou. 

A koho si rodičky berou k porodu nejčastěji? No přece partnery, kamarádky, maminky, sestry, duly či porodní asistentky. Výjimkou není ani fotograf, který celý proces citlivě zdokumentuje. My si teď společně projdeme jednotlivé kategorie a také se podíváme na konkrétní zkušenosti našich koníkovek.

Partner u porodu

Zaručeně nejčastější osobou, která doprovází budoucí maminky k porodu, je partner. Maminka katy28 vyjádřila naprosto přesně, proč by muž u porodu rozhodně neměl chybět: "U plození jsme byli oba, oba jsme byli i u zrodu! ". 

Se svou zkušeností se podělila i uživatelka rozzaarka: "Manžel u porodu pro mě byl ta největší pomoc a podpora. Pomáhal mi dojít do koupelny, podpíral mě, když mě po cestě chytla kontrakce, držel mě za ruku, když už jsem myslela, že bolestí nemůžu a byl to jeho hlas, který jsem jako jediný vnímala a který mi dodával sílu ve finální fázi porodu. I pro něj to byl velmi silný zážitek a byl šťastný, že byl u narození malého tak blízko. Sama bez něj bych byla mnohdy zoufalá a neměla bych tam nikoho, kdo by mi dodal sílu v moment, kdy už opravdu téměř žádná nebyla." 

Maminka shak29 rodila už 3x a měla partnera pokaždé u sebe - ve své zkušenosti krásně shrnula i to, jak se měnilo chování tatínka při jednotlivých porodech:

"Máme tři děti a u každého porodu byl manžel a držel mě za ruku. 
U prvního - zvědavý, stále nakukoval do míst, kudy se tlačilo miminko ven.
U druhého - už méně zvědavý, občas se podíval, zda už je vidět hlavička.
U třetího - stál mi u hlavy, pak přestřihl pupeční šňůru. 
Byl mi u všech porodů obrovskou oporou, prožíval se mnou celé těhotenství i jeho konec. A já jsem moc ráda, že viděl a byl u toho, jak se narodily naše děti. "

Já osobně sice musím říct, že u všech mých známých se porodu účastnili i tatínci, ale rozhodně není pravidlem, že to tak musí být. Někdy si přítomnost partnera u porodu nepřeje žena, jindy se zase odmítá zúčastnit tatínek. V žádném případě není dobré partnera k přítomnosti u porodu nutit. Pokud partner protestuje a žena nechce být u porodu sama, má naštěstí spoustu dalších možností.

Pokud váháte, zda si vzít k porodu svého partnera, můžete nakouknout do diskuze, kde maminky tuto situaci  už probírají. 

Maminka u porodu

Pro některé je možná tato představa poměrně děsivá (jako třeba pro mě), ale pro jiné rodičky je přítomnost maminky u porodu jasnou volbou. Maminku ke svému porodu přizvala uživatelka replykatee a byla se svou volbou moc spokojená. "Od samého začátku se mnou těhotenství prožívala, se vším mi pomáhala a u porodu byla úžasná. Věděla, jak se cítím, já se nebála a prostě... máma je máma."

Se svojí emotivní zkušeností se podělila i klarinka23: "Už od začátku jsem věděla, že u porodu chci mít svojí maminku. Moje volba se jí ze začátku moc nezamlouvala. Asi se bála, že budu hodně vyvádět a že to bude masakr. Já jsem se ji snažila uklidňovat. Když nadešel den D, tak mi byla velkou oporou. Radila mi už doma, když jsem prodýchávala kontrakce, a zavelila ve správný čas k odjezdu do porodnice. V porodnici byla celou dobu se mnou.

Byla úžasná. Pomáhala mi, radila mi, říkala, kdy přijde další kontrakce. Já jsem jí sice na všecko odpovídala: "Mamuš, mlč", ale byla jsem za její rady strašně vděčná. A když se šlo na věc a já tlačila, stála u mě a držela mi hlavu a říkala, co se děje, že vidí vlásky a že je to kluk. Pak byla celou dobu u Zdenečka, když ho sestřička kontrolovala. Byla úplně skvělá, i porodní asistentky ji chválily. Byla to ta nejlepší podpora, jakou jsem mohla mít. Myslím, že i pro ní to byl zážitek. Mamuš... Děkuji."

Sestra u porodu

Některé z nás mají to štěstí, že jim život do vínku přihrál skvělou sestru, a pak se tedy není čemu divit, že ji chtějí mít jako oporu u porodu.

Sestru si ke svému porodu přizvala i maminka bustedka: "Rozhodovala jsem se mezi mámou a ségrou, nakonec vyhrála ta druhá, protože byla blízko. A nelituju toho. Ségra se mnou byla poslední 4 hodiny porodu a ačkoliv tam jen seděla a koukala, já jí byla neskutečně vděčná. Házely jsme vtípky, ségra zaznamenávala mé ironické poznámky a i díky ní jsem mohla s malou strávit následující 2 hodiny po porodu o samotě. A věřím, že i díky tomu zážitku je teď z ní ta nejlepší teta."

Kamarádka u porodu

Maminka Lucih123 od počátku svého těhotenství věděla, že partnera u porodu chtít nebude. Naopak byla dopředu rozhodnutá pro svou kamarádku, což se jí velice osvědčilo: "Měla jsem u porodu kamarádku a byla to ta největší podpora, jakou jsem mohla mít. Ona už rodila, takže věděla, jak to chodí, nestresovala a měla pod kontrolou lékaře i mě. Navíc jsem se nemusela zabývat případným studem před přítelem a strachem, zda mě bude vidět jako dříve. Udělala jsem to pro sebe a udělala bych to znovu. "

Dula či porodní asistentka

Tyto dvě ženy spolu mají jedno společné - jsou to profesionálky a velice často to jsou ženy, které rodička před těhotenstvím vůbec neznala. I zde je však ale potřeba navázat důvěrný a přátelský vztah. K tomu slouží setkání, která se odehrávají ještě před samotným porodem. Zde je také nutno podotknout, že dule či porodní asistentce je potřeba za jejich služby zaplatit, nicméně podle většiny maminek, které této možnosti využily, se jedná o nejlépe investované peníze. 

Pro vlastní porodní asistentku u porodu se rozhodla i maminka elekthra. Současně s nimi tam byl i partner, se kterým se na tomto přístupu naštěstí shodli.  "Od začátku mě manžel podporoval a chodil se mnou na všechna vyšetření na gynekologii. Prý jsme v tom oba stejně (nebo se o to aspoň snažil). Domluvili jsme se, že chceme dopředu znát člověka, který pomůže našemu miminku na svět a ne jen čekat, na koho zrovna vyjde směna. S PA jsme se několikrát sešly, sedly jsme si a měla jsme v ní absolutní důvěru. 

Přestože vše nakonec dopadlo úplně jinak, než jsme plánovali, tak PA byla skvělá, pomohla malému na svět vlastně jen se mnou a manželem a poskytla nám úžasnou podporu a ještě u nás po porodu několikrát byla (pomáhala s kojením, kontrolovala malého a pod). Za mě nejlépe utracené peníze v životě, u dalšího porodu do toho s ní jdeme znova."

Fotograf u porodu

Této možnosti sice využívají především maminky v zahraničí, ale i u nás v České republice se tato situace objevuje čím dál častěji. Pro některé ženy je to nepředstavitelné a v žádném případě by o to nestály, ale najdou se i maminky, které touží mít na porod památku ve formě profesionálních fotografií. Rozhodně si nepředstavujte drastické fotky prapodivného charakteru - tyto fotky jsou prostě plné emocí a vypráví příběh zrození. Citlivě, s respektem a reportážní formou. 

Fotografa ke svému porodu přizvala i maminka gulganka a i zpětně to hodnotí velmi pozitivně: "Rozhodně odporučam! Máme pamiatku na celý život. "

A koho jste si vzaly ke svému porodu vy? Nebo jste raději rodily bez doprovodu?

Snažíte se o miminko více než rok a stále se vám nedaří otěhotnět? Absolvovali jste jako pár spoustu vyšetření a stále nevíte, co za tím vězí? V takovém případě se může jednat o takzvanou funkční sterilitu. Co to je, jakým způsobem se dá léčit a kdo vlastně byla Ludmila Mojžíšová, vám vysvětlí dnešní článek.

Neplodnost (mužskou i ženskou) můžeme rozlišovat podle její příčiny. Ta může být organického rázu – tu prokážou lékařská vyšetření (např. hormonální poruchy, neprůchodnost vejcovodů, imunologické problémy, nízká kvalita ejakulátu apod.). Pokud lékaři nenajdou žádný důvod, proč se otěhotnění nedaří, hovoříme o takzvané funkční sterilitě. Její příčinou jsou poruchy pohybového aparátu a také vlivy psychické.

Jak souvisí držení těla s neplodností?

Ptáte se, jak může pohybový aparát (kam patří svaly, šlachy, vazy, povázky a klouby), ovlivňovat početí dítěte? V lidském těle je vše propojeno. Pokud se na některém místě vyskytne porucha, často dochází k takzvanému řetězení funkčních poruch - to znamená, že první porucha způsobuje další na jiném místě a ta zase další a další. Tělo se vychyluje z harmonie, která je základem zdraví. Proto může souviset například bolest hlavy s plochýma nohama nebo třeba bolestivá ramena se špatnou funkcí břišních svalů. A nejen to. Tyto poruchy se mohou přenášet i na naše vnitřní orgány. Odborně se tomu říká vertebro-viscerální vztahy.

Příčinou může být špatné držení těla a pohybové návyky. To je poměrně časté. V takových případech tělo používá k pohybu a držení těla svaly jinak, než jak by mělo. Někdy to ani nemusíte zpozorovat, dokud vás odborník neupozorní. Jindy se takové špatné návyky projevují různými "běžnými bolístkami" - bolesti zad, nohou, hlavy nebo kloubů. Někdy na samém počátku stojí nenápadný úraz (typicky pád na kostrč).

Nerovnováha v pohybovém systému se tedy v případě funkční neplodnosti přenáší i na naše reprodukční orgány (vaječníky, vejcovody, děloha). Může docházet k narušení pohyblivosti vejcovodů (nebo i chámovodů, protože funkční neplodnost se týká i mužů) a poruchám prokrvení tkání. V takovém terénu pak může být početí nebo donošení dítěte problém.

Co se s tím dá dělat?

Jak vidíte, nejedná se o problém s jednoduchou příčinou. Řešení také nebude jednoduché. V první řadě je důležité důkladné vyšetření fyzioterapeutem, který má s léčbou funkční neplodnosti zkušenosti. Měl by provést celkový rozbor vašeho stavu a navrhnout individuální postup k nápravě.

Ten bude pravděpodobně zahrnovat obnovení pohyblivosti zablokovaných kloubů a kostrče, ošetření nadměrně aktivních, ztuhlých a zkrácených svalů a naučení cviků, které budete doma denně cvičit. Základem úspěšnosti léčby je vaše aktivita. Komplexní metodiku pro léčbu funkční neplodnosti vyvinula paní Ludmila Mojžíšová, podle které se i nazývá.

Zdravotní sestra z Užhorodu

Ludmila Mojžíšová se narodila v roce 1932 v ukrajinském Užhorodu, žila a působila v Čechách. Byla zdravotní sestrou a později asistentkou na pražské Fakultě tělesné výchovy a sportu. Svoji metodu vyvinula při práci se sportovci, při které zjistila, že ovlivněním funkčních poruch pohybového aparátu (blokády kloubů, zatuhlé a zkrácené svaly, oslabené svaly aj.) může zmizet i řada jiných obtíží, jako jsou bolesti zad a hlavy, bolestivá menstruace, inkontinence a především funkční neplodnost.

Od roku 1977 spolupracovala paní Mojžíšová s doc. Evženem Čechem a z jejich výzkumu vzešla nová metoda, kterou terapeuti dodnes rozvíjejí. V roce 1991 byla metoda Ludmily Mojžíšové uznána jako metoda první volby v terapii funkční ženské neplodnosti.

V čem spočívá terapie?

Dnešní terapeuti podle Mojžíšové pracují s mobilizacemi zablokovaných žeber a křížokyčelního skloubení (spojení pánve a páteře v oblasti kříže), bederní páteře a kostrče (přes konečník).  Žebra bývají zablokovaná často, buď v oblasti jejich připojení k hrudní kostí nebo k páteři. Zkušený terapeut je dokáže znovu uvést do pohybu speciálními hmaty. Cílem je vrátit do normálu stav pohybového aparátu.

Nedílnou součástí terapie jsou přesně určené cviky, které klientka cvičí dvakrát denně. Terapie vyžaduje aktivní zapojení a obvykle trvá nejméně půl roku s kontrolami 1x za menstruační cyklus. Čím vyšší je věk cvičenky, tím delší je terapie.

Cviky podle Mojžíšové vypadají velice jednoduše, dokonce je můžeme najít i na internetu. Patří mezi ně třeba i most - zvedání pánve v leže na zádech - nebo známý kočičí hřbet. Pokud ale má být cvičení efektivní, je před ním nezbytně nutné podstoupit právě přípravu v podobě mobilizací uvedených výše. Provedení cviků musí být opravdu precizní, to vás naučí terapeut. Také vám řekne, které ze cviků jsou vhodné právě pro vás.

                       Zde vidíte ukázku jednoho ze cviků, takzvaný "Žabák".

Před terapií

Před zahájením terapie touto metodou bývá vyžadováno gynekologické vyšetření a vyšetření lékařem - internistou, který zjišťuje, zda je pro klientku terapie bezpečná. Podrobnost vyšetření se liší podle stavu pacientky, v zásadě ale nebývá nutné víc, než změřit tlak a puls, poslechnout dýchání a srdeční akci, natočit EKG a zeptat se, jak se pacientce daří.

Výsledky terapie

A jaké má metoda výsledky? U mužů zlepšuje spermiogram (vyšetření mužského ejakulátu) - až o 37% v případě oligospermie (nízká koncentrace spermií v ejakulátu), počet otěhotnění je 30-33% (u funkční ženské sterility), dále vykazuje zlepšení při problémech s inkontinencí. Literatura uvádí dokonce 100% při správném a pravidelném cvičení.

Touto metodou dochází také ke zlepšení na poli bolestí zad a hlavy. Dochází ke zlepšení stavu v případě bolestivé menstruace a pomáhá řešit absenci menstruačního krvácení u mladých dívek (60%).

Zda bude metoda úspěšná i u vás z velké míry závisí na vaší aktivitě a disciplíně. Není to jednoduchá cesta, nicméně, proč ji nezkusit? V lékařem indikovaných případech hradí terapii zdravotní pojišťovna.

O metodě Ludmily Mojžíšové se diskutuje i na fóru, podívejte: Otěhotnění podle metody L. Mojžíšové. Máte zkušenost? nebo Metoda podle Mojžíšové

Zdroj: Metoda Ludmily Mojžíšové na Wikiskripta.eu, Ludmila Mojžíšová na Wikipedia.org, http://www.hanavolejnikova.cz

"Děti ve waldorfské školce mi přijdou nejen šťastnější, protože vlastně převážně dělají co chtějí, ale také mnohem vyspělejší než jejich vrstevníci z klasických školek. Myslím si, že by dětem nemělo být diktováno, co mají a nemají dělat. Měly by svou osobnost (určitě do jisté míry řízenou rodiči) vytvářet samy," píše jedna z maminek na našem diskuzním fóru. I to může být jeden z důvodů, proč dát své dítě do tohoto typu alternativního vzělávání. Pojďte se na něj podívat o něco podrobněji.

O co tady jde?

První škola waldorfského typu vznikla v roce 1919 ve Stuttgartu na popud Emila Molta. Ano, toho spolumajitele hotelové sítě Waldorf Astoria. Původním cílem byla revoluční myšlenka založit školu a školku pro děti svých zaměstnanců. Pověřil tím rakouského filozofa a pedagoga v jedné osobě Rudolfa Steinera.

Jeho styl výuky a stavební kameny waldorfské pedagogiky podporují osobnost dítěte v celé šíři, nikoli jen jednostrannost a úzkou specializaci. Cílem je pak renesanční člověk, který se orientuje ve všech sférách života.

V praxi to probíhá tak, že všechny vyučované předměty jsou si rovny. Není to tedy například jako na jazykové škole, kde se klade mnohem větší důraz na angličtinu, němčinu, francouzštinu a podobně. Ve waldorfské škole se sice děti učí hned dva jazyky už od první třídy, ale mají stejnou váhu jako třeba malování nebo tělocvik. Také se nerozlišují striktně mužské a ženské práce a předměty. Pamatujete na to, jak dříve měla děvčata výuku vaření nebo domácích prací a chlapci měli „dílny“? To zde odpadá a tak se můžete setkat s tím, jak kluci i holky háčkují, pletou, kovají nebo brousí dřevo.

„Mám ještě dvě starší děti, mají za sebou klasiku (tedy běžný psací dril v první a druhé třídě), ale malý začal psát daleko čitelněji, než ti dva v tom věku. Píše sice zatím trochu pomaleji a musela jsem ho odnaučit jeden špatný návyk (chybné napojení malého "z" a dalšího písmene, to ve škole nepostřehl), ale jenom zírám. I ta rychlost se prý časem srovná, děti ve waldorsfké škole hodně píšou. Fakt pěkné a přehledné písmo. O Vánocích se najednou rozečetl. Nejprve Čtyřlístky, pak si vybral sám knížku Poseroutky (někde ji viděl ve škole a ztropil přemlouvací scénu v obchodě) a tu čte doma. Už bude na konci knihy (čte mi ji každý večer nahlas a je to děsná legrace, snaží se dramaticky přednášet). V družině má prý rozečtenou další knihu ze školní knihovny a každý den vidím pokrok. Takové nadšení jsem u starších dětí nikdy nezažila.“ Majaw z diskuzního fóra.

Principy waldorfské pedagogiky

• rozvržení učiva s ohledem na fyzický i psychickou stránku dítěte - pokud má dítě talent na čísla, ale nezvládá dějepis, učitel nasměruje dítě k neoblíbenému předmětu právě přes čísla
• zohlednění individuality každého dítěte i aktuální situace třídy jako celku - je vaše dítě spíše introvert? Učitel ho nebude nutit být vůdce skupiny, ale postupně ho na tuto roli může připravit. Za rok pak dítě klidně může vést svou skupinku, se kterou sdílí úkol. Není to o násilné nucení do něčeho, na co se dítě necítí, ale právě o postupném "postrkování" a růstu vpřed
• učení v souvislostech prostřednictvím výuky v epochách - učení neprobíhá tak, že se střídají jednotlivé předměty, ale určitý čas je věnovaný jednomu tématu, díky čemuž se jde opravdu do hloubky
• důraz na vlastní prožitek a zkušenost - věci si osahat, tedy tak, jak to známe již ze 17. století od Komenského - ale málokdo to skutečně dělá
• práce s rytmem - učivo se tím dostává nejen do hlavy, ale i do těla, čímž se více upevňuje. Můžete si ho představit jako určitý řád, podle kterého se každý den jede. Dítě tak ví, co se bude dít a co může očekávat.
• podpora spolupráce namísto soutěživosti - soutěž baví pouze vítěze, ale týmová práce vede k větší soudržnosti dětí
• slovní hodnocení - dvojka z českého jazyka je sice hezká, ale řekne vám o tom, zda dítě více pokulhává ve vyjmenovaných slovech nebo slohu?
• všechny předměty mají rovnocenné postavení a učivo je organizováno tak, aby rovnoměrně rozvíjelo nejen hlavu (myšlení), ale i ruce (vůli) a srdce (cítění)

„Syna jsem dala do waldorfky školky hlavně pro ten lidský přístup, který jsem z učitelek cítila a který byl pro mě hodně důležitý. A musím říct, že samy navrhly, aby si dítě pomalu zvyklo na školku. Zůstával tam jen třeba dvacet minut na začátku, nebyl a není problém ho dovést po osmé hodině nebo ho vyzvednout po půl hodině. Takže žádné takové jak často slyším - dítě musí být ve školce do osmi a pak ho nevydáme.“ Blandik z diskuzního fóra Waldorfská školka – máte zkušenost?

Vývojové sedmileté cykly

Samotná výuka ve waldorfských školách se dělí na tři sedmileté cykly:

• První sedmiletí (0-7 let)

V těchto prvních sedmi letech svého života se dítě učí na základě „koukání“ a „napodobování“. Mělo by mít tedy vedle sebe silné a dobré vzory. Zprvu to jsou rodiče a rodina vůbec. Naučí se, jak se o sebe postarat a zjistit, jak funguje okolní svět. Činnosti a zvyky z tohoto období dávají základ pozdějšímu a vlastně i celoživotnímu chápání světa. 

• Druhé sedmiletí (7-14 let)

O něco starší děti už jsou schopné nejen pozorovat svět kolem sebe, ale rovnou následovat autoritu. V tomto případě pedagoga, který je vede.  Měl by v dětech posílit schopnost úsudku z prožitků předchozí fantazie a jeho výkladu světa. Vysvětleme si to na příkladu: jako malé se dítě podivovalo, jak se každý podzim listí zbarvuje a opadává ze stromů. Je to silný prožitek, na němž mu pedagog vysvětlí co je to např. fotosyntéza, jak se střídají roční období a podobně.

• Třetí sedmiletí (14-21 let)

Poslední sedmiletka je asi nejobtížnější. Děti jsou v pubertě, dospívají, mění se jim tělo a také hodnoty. S pomocí pedagoga pak formují své postoje k životu. Nastává také prostor pro rozvoj schopnosti abstraktního myšlení a úsudku, které v předchozím období nebylo dobré vědomě probouzet (např. vysvětlení dědičnosti u lidí – jak je to s dělením buněk a nositelem genetické informace?).

Organizace výuky

Metody práce waldorfských učitelů vycházejí z vývojových zákonitostí jednotlivých sedmiletí (viz box výše) a učivo základních předmětů (např. českého jazyka, matematiky, dějepisu, fyziky…) se realizuje v epochách. Český jazyk a matematika jsou navíc pravidelně vyučovány ještě v procvičovacích hodinách každý týden mimo epochu.

„Výuka probíhá v epochách. Je to blok od 8 - 9:30 hodin, kdy se bez přestávky učí hlavní předmět (čeština, matika, člověk a jeho svět, přírodopis, dějepis, zeměpis, fyzika, chemie). Epocha jednoho předmětu trvá 3 - 4 týdny, poté následuje jiný předmět. Epochy stejných předmětů se za rok opakují dle počtu stanovených hodin, které jsou dány RVP. Po epoše následují klasické 45 minutové hodiny, kdy se učí výchovy a jazyky a případně předměty, které se učí i v epoše a mají větší časovou dotaci. Díky epochám mají žáci možnost hlouběji se věnovat danému tématu, víc si to prožít, s tím je spojené i zapomínání, které je ale svým způsobem taky důležité,“ píše Tinenka z diskuzního fóra Waldorfská výchova a vzdělání: máte zkušenost?

Má to jednu velkou výhodu: děti se učí v souvislostech, více se ponoří do probírané látky a spojí více předmětů najednou (např. při výkladu o jaderné energii přidat i výchovu o životním prostředí nebo historie toho, jaké se dříve využívaly energie či jaké další alternativy existují). Odborné předměty (např. cizí jazyky, výtvarná výchova, hudební výchova, ruční práce, tělesná výchova a eurytmie, cvičební hodiny k hlavnímu vyučování) jsou vyučovány ve standardních 45-minutových blocích.

Epocha

Epocha je souvislý blok trvající 3–4 týdnů v hlavním vyučování (český jazyk, matematika, fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis, dějepis…). Každá epocha se učí denně cca 2 hodiny. V jedné epoše (podle probíraného tématu) se děti učí jednomu hlavnímu předmětu, na který dále navazují další. Ty ho doplňují a vysvětlují tím další látku v těchto předmětech. Například v rámci hlavního předmětu Dějepis se děti dozví o objevení Ameriky. To je primární sdělení. Sekundární (a v návaznosti na další předměty) se potom rozebírá vliv dovezených surovin pro Evropany – a jsme v biologii.

• Epochové sešity

Děti nepoužívají klasické tištěné učebnice. V epochách používají tzv. epochové sešity, do kterých si samy kreslí a zapisují učivo. Tím si vytvoří vlastní učebnici ke každému předmětu. K vlastnoručně napsané a namalované „učebnici“ mají děti vztah. Epochové sešity lépe vyhovují dětským možnostem pochopení látky. Už jen proto, že si sešit samy vyrobily. K rozšiřování poznatků používají (ve vyšších ročnících) atlasy, encyklopedie, sbírky úloh (v matematice), odborné články a další literatury.

„Žáci nemají učebnice, i když u nás měli učebnice třeba do cizích jazyků - vždy to hodně záleží na učiteli. Vedou si epochové sešity, do kterých píší zápisy, které jim minimálně na 1. stupni tvoří učitel nebo ho tvoří žáci společně s učitelem. Na druhém stupni žáci zkouší už zápisy dělat i sami (mně osobně tato schopnost chyběla na VŠ, kde nám nikdo žádné zápisy nedělal, ale já na to ze ZŠ i SŠ byla zvyklá). Žáci ovšem mohou používat encyklopedie, odbornou literaturu," píše Tinenka.

Rytmus

Rytmus ctí jednotlivá roční období a bere ohled i na tradiční a lidové svátky (např. o Velikonocích se probírá náboženství, historie či výroba dekorací). Také dává dětem pocit jistoty, protože ví, co bude následovat. Např.

•  vyučovací hodina začíná rytmickou částí (společná hra na flétnu, zpěv, recitace básniček)
• následuje hlavní vyučovací jednotka, která je rozdělena na:

- část opakovací (minulé látky),

- část výkladovou (nové informace) 

- část shrnující (děti si zapisují či kreslí nové poznatky do svých sešitů).

Psaní a čtení

Oproti klasické škole děti vyvozují písmena z obrázků, což je pro ně mnohem přirozenější a jednodušší než klasické „biflování“. Každé písmeno mají spojené s malým příběhem a obrazem, takže ho uloží nejen do hlavy, ale i do srdce a rytmickými hrami i do končetin. Postupně se přechází k tiskacímu písmu (obvykle psanému voskem nebo křídou), k písmenům malé tiskací abecedy a teprve ve třetí třídě přichází psací písmo. Dobrým příkladem je obrázek níže. Dítě nakreslí hada a učitelka mu o něm povídá příběh. A jak dělá had? Přece „sssss“ a jak vypadá písmeno S?

Hodnocení

Ve waldorfské škole se hodnotí zásadně slovně. Nemyslí se tím slovní ekvivalent známek „výborně“, „chvalitebně“, atd. Hodnotí se konkrétní znalost, dovednost, pokrok, sociální vztahy. Např. „Chválím za pravidelné a pečlivě provedené obloučky. Škoda, diktát se ti moc nepovedl, ale je vidět, že chyby děláš hlavně z nepozornosti. Chválím domácí přípravu. Vyjmenovaná slova 4 chyby, zdařilá práce.“

Slovní hodnocení tedy hodnotí především to, co dítě umí, kdežto známka dává prvotně najevo, že dítě něco neumí. Protože „dvojka“ vám neřekne, že dítě pokulhává v gramatice, ale naopak má skvělý sloh. Díky slovnímu hodnocení si tak rodiče udělají lepší obrázek o tom, co všechno jeho potomek umí, na se musí více zaměřit.

V osmé a deváté třídě dostávají děti ke svému obvyklému vysvědčení ještě to se známkami. Je to z důvodu přechodu na SŠ. Vysvědčení je pochopitelně spíše slohový útvar, ale rodič má detailní a komplexní přehled o pokrocích a nedostatcích v probíraném učivu a dalších dovednostech. Stejně je přistupováno k chování a fungování dítěte v kolektivu.

„ Jasně, hodnotí se slovně - na tom, jak to probíhá přes rok, záleží, jak je to ve škole zavedené - u nás psali učitelé měsíční zprávy do žákovských knížek. Slovně se hodnotí i na vysvědčení, ale jinak je vše na stejném tiskopisovém papíře, jako to klasifikační hodnocení. Mimochodem: školský zákon uznává slovní hodnocení jako rovnocenný způsob hodnocení - tento způsob hodnocení si může zvolit i nealternativní škola, či může mít hodnocení klasifikační a slovní společně, děti se SPU a děti na základní škole speciální jsou hodnoceny jen slovně,“  dodává Tinenka.

Názor, že ve waldorfské škole se díky slovnímu hodnocení nemůže „propadnout“ je zcela mylný. Pokud se učitelé shodnou, že by bylo vhodné, aby dítě opakovalo ročník (protože by nezvládlo následnou složitější látku) nechají ho zopakovat. Opakování ročníku není trest, spíše jiná šance v jiném kolektivu.

Rodiče a jejich role

Ve waldorfských školách se také klade důraz na úzkou spolupráci s rodiči. Každý rok vznikají nové či obměněné zájmové kroužky pro děti, které se mění vždy podle aktivit a dovedností nově příchozích rodičů. Ti se zapojují také do podoby jednotlivých tříd, zahrady i okolí školy. Rodiče mají možnost ovlivnit v podstatě vše.  

Použité zdroje:

Diplomová práce Radka Franka Místo waldorfské pedagogiky v současném českém školství, UK, filozofická fakulta, katedra pedagogiky, Praha 2014

Bakalářská práce Jana Zatloukala Alternativní školy, Univerzita Palackého v Olomouci, pedagogická fakulta, 2013

Mgr. Kateřina Dvořáková Ph.D., Základní škola waldorfská a mateřská škola České Budějovice,

Základní škola a waldorfská základní škola, Ostrava-Poruba 

 Vstup do školky je pro děti opravdu ohromný a také důležitý životní mezník, který v nich do velké míry formuje vztah ke vzdělávacím institucím vůbec. Jak tento velký životní krok dítě zvládne, samozřejmě hodně záleží na povaze konkrétního jedince, ale také na rodičích.

"Mám za sebou pár let praxe jako učitelka v mateřské školce, a proto bych se vám ráda pokusila poradit, co rozhodně nedělat. Všechny body vychází z mých zkušeností a rozhodně je nechci prohlašovat za nějaké dogma, pod které by se podepsala každá paní učitelka. Jedná se však o zkušenosti, které jsem vypozorovala právě při praxi s dětmi a doufám, že pro vás budou přínosné a pomohou vám v klidu prožít první týdny docházky do MŠ," říká jedna z koníkovek - enapay.

My rodiče občas - samozřejmě nevědomky - děláme chyby. To je naprosto normální a určitě na našich dětech nenapáchají nezvratitelné škody, nicméně pojďte se společně se mnou podívat na školkovské desatero chyb, které občas dělá spousta rodičů. 

Desatero hříchů 

1. Vyhrožují svým dětem školkou

Určitě to znáte - dítě vás doma neposlouchá, dělá si z vás legrácky a v nestřežené chvíli pronesete některou z těchto vět (samozřejmě v nesčetném množství variací, kombinací a s hrozivou intonací):

"Počkej ve školce, tam tě paní učitelky srovnají."

"Tohle ti ve školce nikdo trpět nebude."

"Půjdeš do školky a já budu mít klid."

Dítě pak získá pocit, že školka je místo, kam je odkládáte, abyste měli klid, aby se zlepšilo jejich chování atd. Ne, takhle to opravdu není. Paní učitelky ve školkách jsou většinou velice milé osoby, které to s dětmi umí a také jim umí připravit vhodný program s ohledem na jejich věk a potřeby. V žádném případě to nejsou osoby, které si neposlušné dítko podají a ukážou mu co proto. Před dětmi mluvte o školce vždy jen v dobrém, je i ve vašem zájmu, aby se tam děti těšily a ve školce se jim líbilo.

2. Lžou a dávají sliby, které nemohou splnit

Ráno vedete dítě do školky a to začne před třídou brečet, že chce jít domů alespoň po obědě. Nechcete, aby brečelo, a tak slíbíte, že si ho vyzvednete po obědě, i když víte, že to nemůžete splnit. Dítě sice v tu chvíli brečet přestane, ale opravdu bych vám nepřála vidět dítě, které čeká, až si ho vyzvednete. Věří, že splníte, co jste mu slíbili a když pochopí, že nepřijdete, je to mnohem horší. 

3. Nedodržují své sliby

Občas se samozřejmě stane, že svému dítku něco slíbíte a okolnosti vám bohužel znemožní to splnit. Pokud dítěti slíbíte, že ho vyzvednete po obědě a z jakýchkoliv důvodů to nemůžete dodržet, zavolejte do školky paní učitelce a poproste jí, aby vašemu potomkovi pověděla, že dorazíte později. I když jsou děti malé, chápou velmi dobře a je pro ně mnohem lepší dozvědět se věci na rovinu, než pořád čekat, kdy přijdete a pak být zklamané. Samozřejmě se to týká i všech jiných situací. 

4. Protahují loučení a dělají z něho "doják"

Pro loučení před odchodem do třídy se nejvíce osvědčilo tuto chvíli co nejvíce urychlit. Dejte prckovi pusu, popřejte mu hezký den, zamávejte a jděte pryč. Čas strávený ve školce uteče velmi rychle a za chvíli už zase budete spolu. Je tedy zbytečné tuto chvíli nějak dramatizovat, i když víte, že se vám i synovi/dcerce bude stýskat.

Možná se budete divit, ale zažila jsem maminku, která každý den ve dveřích brečela a neustále opakovala holčičce, jak moc ji miluje a bude se jí po ní strašně stýskat. I když je to určitě pravda, tak přesně tyhle chvíle vašemu dítěti mohou spíše ublížit. Holčičku, která jinak školku milovala, samozřejmě maminka rozbrečela také a rozhodila ji na hodně dlouhou dobu. Pokud vaše dítě už tak odchází do školky s pláčem, tak mu dlouhé loučení stejně nepomůže a rozhodí vás a dítko ještě více.

5. Komentují jídelníček

Většina rodičů v šatně dětem předčítá, co budou mít ten den k jídlu. Na tom samozřejmě není nic špatného. Pokud je něco, co vaše dítě miluje, klidně mu to řekněte, aby se mohlo těšit.

Pokud však víte, že bude něco, co vaše dítě rádo nemá, odpusťe si komentáře typu:

"Jiříčku, fuj, dneska máte rybičkovou pomazánku, to zase nebudeš nic jíst a budeš mít hlad." Ano, je klidně možné, že Jiříček nebude svačinu chtít, ale ve školce funguje jedno velké kouzlo - "skupinové, davové vnímání" a je tedy možné, že když Jiříček uvidí, jak si děti okolo něj pochutnávají na svačince, zkusí ochutnat také a nakonec třeba i zjistí, že je to vlastně dobré.

6. Zapomínají na náhradní oblečení

Přestože jste velmi pyšné na to, že vaše dítě je už x měsíců bez plenek a čurací nehoda se mu nestala opravdu dlouho, nezapomeňte dětem vždy nachystat kompletní náhradní oblečení, raději třeba i ve dvou variantách. Školka je pro děti přece jen poměrně stresující záležitost (především v počátcích docházky), a tak se malá nehoda stát může. Mimoto se také dítě může polít, umazat a velká většina dětí vyžaduje převléknutí. Ve školce sice bývá i nějaké erární oblečení pro všechny případy, nicméně každé dítě má raději své vlastní oblečení. 

7. Dávají dětem do školky nevhodné oblečení

Ve školce se dělá spousta činností, při kterých se vaše dítě může umazat, volte proto oblečení, u kterého vám nebude vadit, když se třeba i poničí. Každý rodič samozřejmě chce, aby to jeho potomkovi slušelo, ale lepší oblečení je opravdu zbytečné prckům do školky dávat.

Mimoto se také snažte dítěti dávat oblečení, které mu jde dobře oblékat a nepotřebuje přitom pomoct od paní učitelek. Ne, opravdu to není kvůli paní učitelkám, ty zajisté každému dítěti rády s oblékáním pomohou, ale mějte na paměti, že těch dětí mají na starost 26 a není tedy možné pomoci všem najednou. Dítě pak musí čekat, což některé vystresuje až k slzám. A to určitě nechcete.

8. Dovolují dětem nosit si do školky drahé hračky z domu

Zde platí opět to, co je uvedeno výše - nedávejte dětem do školky nic, co nechcete, aby se zničilo. V některých školkách si děti mohou vzít do třídy v podstatě jakoukoliv hračku (s ohledem na bezpečnost), ale pamatujte, že paní učitelky mají zodpovědnost za velké množství dětí, nemohou proto ještě hlídat hračky před poničením či jejich ztrátou.

9. Dávají do školky nemocné děti

Vím, že tenhle bod je někdy opravdu velmi složitý, vy musíte do práce, hlídání žádné nemáte a nebudete přeci nechávat dítě doma jen proto, že má rýmu. Jenže podobou situaci musí řešit i ostatní rodiče. Pokud tedy vaše dítě nakazí půl třídy, nikdo vám asi nepoděkuje.

Zkuste se na to podívat i z pohledu vašeho potomka. Má rýmu, bolí ho hlava, potřebuje odpočívat a přitom musí být ve školce s dalšími dětmi, přičemž opravdu není čas a prostor se mu zásadně přizpůsobit. Vzpomeňte si na chvíli , kdy není dobře vám. Kde jste nejraději? Doma, v klidu. Snažte se proto podobný komfort dopřát i svým dětem.

10.  Nečtou nástěnku

Poslední bod vám možná bude připadat trochu úsměvný, ale číst nástěnku je velmi důležité. Paní učitelky nemají tolik času, aby mohly každému rodiči sdělovat informace o provozu školky, výletech atd.

Několikrát jsem zažila situaci, kdy jsme měli odjíždět na výlet a rodiče přivedli dítě do školky později - třeba až poté, co jsme odjeli.  Nebo bez vhodného vybavení. Bohužel tím pak nejvíce trpí právě dítě, které je smutné a trápí ho, že o výlet přišlo. Paní učitelky se to nejdůležitější snaží sice připomínat, ale ne vždy to vyjde. Nebo to řeknou tatínkovi, který na to hned zapomene a "problém" je na světě.

Nástup do MŠ je kolikrát náročnější pro rodiče než pro samotné děti - nahlédněte proto do rozsáhlé diskuse Jak maminky zvládají nástup dětí do školky. O tom, jak nástup do školy zvládají děti, si můžete přečíst také na fóru.