Ženský, jak jste přiměly manžela se víc zapojit doma? Já jsem z toho nešťastná. Chodím do práce na stejný úvazek jako on, plat mám stejný jako on, k tomu řeším každou dětskou nemoc, nákupy, praní, vaření, úkoly a kroužky, znáte to. Jsem hrozně vyčerpaná, jak nosím v hlavě termíny, rozvozy, doktory, narozeniny, potřebu nových bot nebo plavek, do toho svou práci plus nějaký cvičení a péče o sebe, protože jak vypadám je teď předmětem manželovy nelibosti. 😔 Pokaždé, když chci řešit, aby se víc zapojil, skončí to hádkou. Ne že by nepomáhal vůbec, doma třeba umyje nádobí, postará se o děti, když jsem v práci, ale pořád je prostě 90 procent práce na mně. Celkově jsme většinu času oba takoví nespokojení, nedocenění, hádáme se. Nevím, jak to otočit, hromadí se ve mně vztek, že zatímco opakovaně říkám, že padám na hubu, on slíbí hory doly a pak jde běhat. Když se ozvu, vyčte mi, že mi nezáleží na jeho zdraví... Jde tohle nějak řešit? On opravdu třeba jednou za 14 dní dělá něco na zahradě, mění kola a tak, ale naprosto to neodpovídá mé časové investici. Měla jsem být povýšená, ale šéf mi dneska řekl, jestli to vážně chci, že vidí, jak toho mám už tak nad hlavu i doma, protože jsem kvůli dětem hodně na home office. Úplně se děsím prázdnin a je mi líto, že se můj život proměnil v maraton úkolů, na které jsem víceméně sama. Máte některá oboje, kariéru i poklidnou domácnost, kde to funguje 50 : 50, nebo aspoň řekněme 60 : 40? 🫣
My jsme v dnešní dobé tam trochu za exoty,ale v tomhle fungujeme bez problémů už přes 30let…nikdy neřešíme žádná procenta,žádný pevný dělby práce…kdo je doma,tak dělá i dělal,co nohl a bylo potřeba..stejně tak jako manžel nemá problém vytřit,uvařit,tak já nemám problém s tím vyměnit olej v sekačce,nebo naštípat dřevo,když je třeba…jinak by to ani při našem životním tempu nikdy nešlo..
Prioritně má být chlap k tomuhle naučenej z domova “od maminky” a hned od začátku vztahu dodržovat…hodně je to i o povaze,já jsem semetrika ve svých očích a manžel říká,jak jsem milá…ale je pravda,že povahove jsem tvrdá,rázná a vše musi fungovat…
Holt přitvrdit,není možný,aby jeden padal na hubu…nebo zredukovat aktivity
A má k tomu jaký důvod, že nechává většinu činnosti na Tobě? Já kdyz si vzpomeni ze muj táta se doma moc nevyskytoval a vse nechaval na mámě... jenze ted vidim na jejich péči o vnoučata, ze táta se podle mámy stará blbe 🙄 takze on nema problem pohlidat kdyz neni mama doma, ale jak ta prijde, tata bere roha. Radsi nez blbe, tak vubec.
Tohle je celkove o komunikaci. Muj muz zastane domácí prace v pohode, i péči o deti, ale termíny a organizování času je čiste na me, on ani nevi kde šidlí dětský doktor...
U nás fungujeme oba stejně a je to především o komunikaci. Já jen víc vařím, ale muž zase víc uklízí nádobí. Nesnáším povlékání peřin a on s tím zase nemá problém. Můj muž je víc v terénu a já dělám víc z domu, tudíž doma obstarám co je potřeba , on zase odveze děti atd. Prostě když jeden nestíhá ,udělá to ten druhý. Ze začátku vztahu jsem trochu buzerovala, muž neměl v ničem režim a časem je za něj rád.
Bojujeme. Manzel neni uplny netahlo, umi zastat spoustu veci, ALE musi se mu chtit. Nema zadny rezim a casto nema ani vuli neco delat. Jeho cas a zivot proste plynou jinak nez moje. Ja mam narocnejsi praci, chodim domu dyl, vydelavam o dost vic a doma dalsi smena. Pritom kdyz se on do neceho zakousne, maka a vydrzi u toho, az s tim je otravnej. Ale dokopat se k necemu...
Chybu vidim u nich doma. Ja byla zvykla z domova, ze makali oba rodice, tata hodne zastane. U nich lita mama, chlapi jsou na ty tezsi prace kolem domu, ale uklidit si hrnek a talir, nedejboze ohrat si jidlo, to neee. Jenze tahle denodenni rutina je daleko vetsi voser, nez jednou za rok slozit par metraku uhli. Nehlede na to, ze ta tchyne asistuje i u toho uhli 😝 Oni jsou od ni rozmazleni.
Podle mě, pokud to nedělal do teď, tak ho to budeš "učit" jen hodně obtížně...jak píše
@gigi2 tohle musí mít chlap v sobě už z domova, případně s nástupem nového vztahu to striktně vyžadovat. Je to strašně smutné a pro mě osobně úplně nepochopitelné, ale je opravdu spoustu matek, které své syny obskakují až do své smrti a oni pak nabydou dojmu, že je to tak vlastně naprosto v pořádku.
Takže pokud chceš, aby se ti ulevilo, vynech činnosti, které jsou pro tebe zbytné a na zbytek normálně udělej seznam všech činností a z něj pak rozpis (pokud chceš být velkorysá, tak mu dej vybrat činnosti, které bude mít prostě na starosti on). Přirovnala bych to k tomu jako když to učíš děti, taky jim s přibývajícím věkem přibývají i povinnosti (něhou by to tak alespoň mělo být). Víc asi neporadím...
My jsme v tomto parťáci, já taky musím držet v hlavě termíny, oblečení, organizace je víc na mě. Ale do provozu a díky možnosti home office i při nachlazení dítěte se manžel zapojuje rovnocenně.
Pokud nefunguje normální domluva, tak bych si s celou rodinou sedla, sepsala do řádku všechny domácí povinnosti a ať si k nim každý den připíše iniciály ten,.kdo je udělal. Stejně tak tam připsat i "hobby". Ono když se to vizualizuje a ne se o tom jen mluví, tak je to hned ten rozdíl lépe vidět. Myslím, že je důležité, aby to viděly i děti. Děti a občas bohužel i ti chlapi jsou v tomto prostě omezení... My třeba máme rozdělené, že každý máme jedno odpoledne v týdnu volné a po práci si můžeme dělat co chceme. Takže tam směřujeme svá posezení u kafe s kamarády, hobby atp., ale umožňujeme si to i vzájemně.
Můj táta doma taky nic nedělal, ale on ani nevysedaval, prostě celý dny dělal kolem domu. Nesnesla bych, abych já kmitala a muž doma seděl u TV, či jiné marné "aktivity".
A já mám taky zmaknutý "uzadelismus". Když jsem unavená, tak umím mít v obýváku na očích i týden koš s vypranym prádlem a žíly mi to netrhá...
Já to hodila na papír bod po bodu, aby viděl, kolik toho dělám, docela koukal, s oznámením, že to už dělat odmítám, že buď se zapojí, nebo přestávám prát, uklízet, vařit atd., na dobu neurčitou a bude vše dělat on. Taky používám oznamovací věty, což mě taky sere, nejsem jeho matka🤷♀️. Já už jsem ale asi drsná, protože jsem byla krok od vyhoření….
Bez emocí rozepsat činnosti do dvou sloupců - Ty x On... každý má zodpovědnost za něco, pokud není nemocný, je práce na něm a bez diskuze, zda se mu chce či ne... pokud máte stejnou pracovní dobu, nemůže být vše jen na Tobě... může běhat kolem dětí či domácnosti,to je taky dobré pro zdraví a ještě k tomu i pro vztah 😉
U nás je to o neustálém vyvažování. Hodně pomohlo, když jsem v lednu trochu pozměnila práci. Prostě nastalo období, kdy se na HO musíme kvůli dětem prostřídat a kdy jsem ráno odešla do kanceláře s tím, že teď jsem v práci a nebudu na telefonu. Ale nebudu zastírat, že unavení jsme oba. Ale aspoň je to jakž takž spravedlivý...
Jak tady pisete, hodit to na papir.... To jsem zkousela, psat ukoly, dat na lednici jednoduche pokyny (spis detem, ne manzelovi). Tyhle seznamy funguji na lidi, co maji radi system a rad. Jenze tihle lide je zase vetsinou nepotrebuji😂 To jsem ja.
Deti a manzel system a rad nemaji, funguji tak nejak samospadem a kolem seznamu prochazeji jakoby nic... Tyhle lidi nezmenite a muzete brecet, kricet, prikazovat. Ty postavi do late vetsinou az nejaky prusvih, kdy se proste postarat musi.
Přečetla jsem knížku Supermatky nemusí být šílené od Eve Rodsky. Ta mi dost pomohla změnit perspektivu. Začít o tom myslet jinak. Ona má na to úplný systém.
Mně se v tom prvním příspěvku líbí to "narocny zivotni tempo jde ruku v ruce s tvrdou disciplinou obou."
My rozhodně nejedem systém z té knížky, ale u mého muže funguje, že z těch každodenních ubíjejících rutin je schopen dělat to, co opravdu hoří. Pro něj to znamená:
- hoří kočičí záchůdky, když nejsou vyčištěné, kočky jsou v maléru. Když jsme se poznali, každý z nás měl jednu kočku, čili on je kočičí člověk. Čistí každé ráno a já se záchůdku ani nedotknu. Řeším jen, když už potřebují generálně umýt, on je vybere, já umeju a on naplní novým stelivem. Každodenní úklid nedělám.
- hoří vysypávání robotického vysavače. Vysavač přinesl do naší domácnosti on a je fanda aplikací, naprogramoval ho, aby tu 3x týdně projel celý byt. Ví, že když poté nevysype, tak vysavač nebude dobře vysávat. Nepřipomínám, neřeším.
- když je moc dlouhý nákupní seznam (opět na to máme spoelčnou appku), ví že bude doma málo jídla. Miluje nakupování ve slevách, já ne. Já dělám takové ty drobné nákupy, aby dcera měla do školy na svačinu, jinak ne.
Co se u nás ještě povedlo, je krmení koček. Jedna naše kočka má ledvinovou dietu a jí málo a špatně. Druhá, která potřebuje zhubnout, přijde k její misce a všechno nedojedené vyžere - jednak ty dietní granule nesmí, jednak to nekoresponduje s její potřebou zhubnout. Takže jsme koupili dva nechutně drahé zásobníky na granule. Výsledkem je, že zatímco dřív jsem okolo jejich krmení běhala já, teď je to zautomatizované (na jeden z nich má muž v telefonu appku) a mně ubyla práce. I tak se na to dá jít.
Jo, jak píšou lidi výše, "hodit na papír". To může být fajn. V tý knížce Supermatky nemusí být šílené od Eve Rodsky jsou na to i kartičky, kde už jsou všechny činnosti od ní vypsané. Já si tu knížku našla v knihovně a jen to okopírovala. Super je, že se dá začít tím, že vyřadíte spolu všechno, co pro vaši rodinu není důležité. Je docela fajn vidět, čím svůj život NEzatěžujete :D
Nečetla jsem komentáře.
Já mám třeba manžela, který má klapky na očích a nevidí co je potřeba udělat. To mi řekl sám. Takže když chci aby uklidil kuchyň, zametl, atd.. Musím mu to říct. Nenastve se a udělá to. Ale je to takové chlapske šolichaní. Tak si dělám hodně věcí sama.
@jasekd asi jsem jako tvuj manzel...nikdy se mi nic nechce. Ale vidim, ze chlap neuklizi, veci kolem deti jako doktory a skolu neresi, tak to delam ja. Chlap dela velky nakupy a vari, protoze zas vi, ze ty moje blafy by nejed. Takze to mame tak nejak vyrovnany. Ale. On je workoholik a furt neco dela a spi max 6 h denne (takze 18h denne neco dela) a vubec nechape, ze nekdo potrebuje 8h spanku a taky obcas nic nedelat. Takze mi vymejsli furt nejakou praci, s kterou mu mam pomoct nebo kterou nestiha. No dohadujem se furt. Ted uz to je spis taoovy spickovani do srandy, ale je to narocny...
@konidana jsem jak tvúj manžel,spím 4hod denně,že někdo spí 6 tak závidím a 8 je pro mě nepochopitelný v dobrém slova smyslu myšleno,tolik věcí by se za ten čas dalo udělat😉mně ta hlava stále vymýšlí,co by se dalo dělat,s tim rozdílem,že já to vymýšlím sama sobě a pak realizuju,nikoho okolio svýma nápadama neobtěžuju(většinou) a vše mi často napadá v tom spánku za těch pár hodin,tak nakonec ještě dobře,že spím jen tak málo…
@juliet84 to je dobry, ze ti to nevadi. Mne to vecny udileni pokynu vsem trem vycerpava. Ta vecna nutnost kontroly, korekce, rady, pomoci... Unavuje me to. Protoze v praci taky porad resim pacienty, co maji a nemaji delat, porad neco resim. A doma uz bych rada, aby fungovali samostatne. Muz nechape, ze uz me sere i rict mu, kolik minut se vari vejce na mekko. jenze to je tisic a jeden dotaz kazdy den.Jak se co dela, kde co maji atd. atd.
Můj manžel se stará tak nějak základně. Takže se střídáme u dětí, když je třeba a základně se o ně postara. Vaří výjimečně, neuklízí nikdy. Občas něco udela kolem domu, zahrady nebo auta. Termíny a provozní věci též neřeší. Občas mě to štve, ale zase nemá hemzy, když někam jdu, bordel mu nevadí a krizovky zvládá. Na technické věci nemusím vůbec sahat, což jsem ráda, nesnáším to. Takže vlastně docela fungujeme, jakžtakž. Samozřejmě ja toho mám víc a děsím se, až půjdu na celý úvazek. Tak jsem si říkala, že si fakt sjedname někoho na občasný úklid, aby odpadla jedna velká starost a zrout času. Jako úplně až tak nevydelavame, ale asi raději nějaké peníze ozelim, než stres a bordel. U tebe bych taky řekla promyslet nějakou optimalizaci a najít si čas na sebe. Jak to hodně rádi nějaké ty papírky a seznamy, ja toho úplně nejsem fanda. Pro je to takové kadrovani a taky by mi vadilo to dlouhodobe dodržovat. Pro děti dobrý, ale pro manžela se mi to moc nezdá. Ale každý má tohle jinak.
@jasekd jako nestači,ale mám to tak už spoustu let a tělo si zvykne za tu dobu…jestli spím 4 nebo 5 hodin opravdu rozdíl nepoznám,na vyspání bych musela spát alespoň těch 6 hodin a to je scifi pro mě z mnoha dûvodů..ale jednou za čas odpadnu do postele a vzbudím se za dva dny a tím se zase nakopnu😉…a přes zimu se o těch 5hodin snažím,přes sezonu se nechytám,když je světlo dlouho a vstávám v 3.30
Nijak jsem manžela nepřiměla, přišlo to tak nějak samo. Myslím a věřím, že stačí mluvit spolu a prostě si to říct. "Prosím tě, Honzo, jsem hrozně unavená z toho a toho. Mohl bys prosím tě udělat toto a toto ty?"
@gigi2 Od kolika hodin pracujete nebo jak daleko dojíždíte, že vstáváte 3,30? Já teda mám co mluvit, vstávám 4,30 a v 6,00 jsem v práci, ale jsem z toho cestování často unavená. V pondělí často odpadám ve 20h s dcerou, to mám po dlouhém dni, a v pátek to samé - po celotýdenním maratonu. 🙈
@jasekd to je jako mít dítě navíc a ne manžela že. To by mě taky vadilo. Můj muž je jinak samostatný, vaří, nakupuje beze mě (nesnáším obchody) atd. Ale nevidí nepořádek doma. A každý den po něm úklid nevyžaduji. Ani já přece nejsme otrok a každý den pouze lehce poklidim. Velky úklid až o víkendu.
Za 20 let se mi to nepovedlo. Uz taky potrebuju vic odpocivat a resim to tak, ze 1. pomaha mi syn, 2. delam jen co hori 3. uz kaslu na piglovani.. manzel toho dela hodne zase kolem baraku a aut.
@daisymaminka pracuju od 5.hodiny a do práce to máme 45-52 km cestu,podle trasy a zrovna aktuálních objížděk..pro mě je na únavu nejlepší fyzická práce,ta mi dodá energii,což je o víkendu,ale tak ve čtvrtek už na sobě taky cítím únavu a když odpadnu,tak je to skoro vždy ten pátek
Manzel sam od sebe: vycisti kocce zachod (pripadne vymeni pisek), stara se o rybicky, vynese kos, vynda a uklidi nadobi z mycky (pokud jeste nejsem doma), udela si veceri, a vypere si pracovni obleceni. Na uklid nesahne, ze by utrel prach, umyl koupelnu, zachod, uklidil kuchyn, vytrel atd? No to vubec 😂 vsechno resim ja (ucty, deti atd.), on nevi vubec nic, i ja mu musim pripominat, ze ma doktora, holice 😂 ted se teda i zapojil ve vyzvedavani deti ze skolky, protoze zmenil praci a uz skolku stiha, naopak ja jsem v praci PO a ST do peti. Co neudelam doma ja tak neudela nikdo. Kdybych se vecer valela u televize tak tu po me budou o pulnoci skakat deti, protoze jeho by nenapadlo pripravit deti ke spanku. Holt jaky si to udelas tak takovy to mas. 🤷♀️ kdyz jsme nemeli deti tak mi to nevadilo, automaticky jsem vse delala ja. Pak na rodicaku by se pomoc sikla, ale furt jsem si rikala, ze jsem s detma doma, on chudacek unavenej z prace tak ho prece necham bejt. Jenze ja nastoupila do prace a pomalu zadna zmena 😂 ale i ta mycka mi udela radost 😂
https://a2larm.cz/2017/06/mela-jsi-mi-to-rict-f...
Uz je to stary, ale poslala jsem tehdy manzelovi, byla podobna situace... 😅
My si nepočítáme procenta, ale funguje tak nějak rovnocenně. Upřímně s našem malém zrekonstruovaném panelákovem bytě není zrovna moc technických prací a odvézt auto na technickou nebo na přezutí gum svedu bez problémů, takže nám zbývá ta péče o domácnost a dceru. Občas máme období, kdy toho máme oba hodně (oba máme plný úvazek, oba máme náročnou a zodpovědnou práci, jen každý jinak, já k tomu mám 24h služby) a oba máme pocit, že ten druhej je k ničemu. Navíc já mám prostě mnohem víc empatie než muž a vidím, když ryje hubou v zemi a aniž by cokoliv řekl, dokážu převzít dočasně všechno a nechat ho vydechnout, odpočinouz si, vyspat se. Ale můj muž tohle na mě nepozná, na jeho obranu, ani já to na sobě nepoznám, já umím jen módy 100% nebo totální kolaps, takže jednou za čas prostě vybuchnu, vyčtu mu, že zatímco já ho nechám se zotavit, tak mě ne (a ano, stačilo by mu to říct, jenže já to, ťe mi dochází síly až když dojdou). Po všechn těhle i docela velkejch konfliktech se celkem ustálili na tom, že manžel víc dělá takový ty “delší projekty” - vaření, velký úklid. Já dělám těch tisíc a jednu denní kravinu - nádobí, prádlo, nákupy. Školku a kroužky si dělíme, to fakt řeší ten, kdo zrovna čas. A snažíme se to, že je dcera na kroužku využít jako náš čas (i když není uvařeno ani uklizeno) a jít se spolu ruku v ruce projít. Manžel je z rodiny, kde tatínek fungoval skvěle (tchýně dělala na směny, tchán na ranní, dodnes vaří jen tchán) a v předchozím vztahu dělal úplně všechno, takže to, že se o to dělíme, byla pro něj příjemn změna
U nás hodně zabralo, když jsem začala pracovně odjíždět na více dní a všechna starost a péče byla najednou na manželovi. Dost věcí mu tím došlo a spoustu věcí, na který dřív absolutně kašlal, už teď vnímá taky. Doporučuju! (Samozřejmě je ale předpokladem takového prozření, že chlap není debil a má tě pořád rád. Jestli tyhle věci haprujou, tak nepomůže, ani kdyby ses nechala vystřelit na Mars.)
Radí dobře, máme rozpis na lednici, co kdo dělá, všichni. Děti už jsou velcí, ale o domácnost jsme se s mužem dělili od začátku bydlení. Ale většina doktorů a organizace je na mě. Jen já mám úvazek 0,75 ve školství, takže luxus. I tak jsem z toho kolotoče unavená. Jedno odpoledne v týdnu přebírá děti manžel a já můžu cokoliv. A tělesné proporce bych taky potřebovala zmenšit, ale nejde mi to. Mám nohu v háji a cvičit intenzivně úplně nemůžu. Muž cvičí 2xtyd dopoledne a jezdí z práce pak až k večeru, ale pátky odpoledne má volno. Za moje kila můžou hormony, dlouhodobý kaloricky deficit a pak kortizol (to je ten stres, kdy padáme na hubu) a to prostě tělo nepustí. Na proporce už muž nenaráží, byla to krutá hádka, ale pochopil a uvědomil si to. Je to o komunikaci. S malyma dětma to byl brutus, čím jsou starší, tím je líp. A teda ke cti manžela, nikdy jsem neslyšela jedinou výtku, že málo vydělám, cení si toho, že se věnuju dětem.
Musím mu přesně říct, co po něm chcu... Jinak nefunguje... Štve mě to, pravda, ale určitě míň, než když bylo všechno na mně... Stejně je ale pořád 80% věcí v mé režii... Snažím se postupně, teď třeba častěji nechávám věci na jeho zodpovědnosti (jo, úplně jak s malým děckem), ale už nemám prostě sílu starat se o děti i o něj 🙈 makáme na tom, ale jde to hrozně pomalu... Držím palce, ať to nějak dáte do kupy 🍀
Mrkni na projekt Férová domácnost, já ho sleduju na Instagramu.
Bohuzel, je to chyba jeho /matky, nenaucila ho to a on jen jede v tom vzorci, co byl vychovan. K tomu se pridava urcita davka sobectvi a neempatie. Tyhle lidi se nedaji predelat, ani kdyz jim to vysvetlujete, ani kdyz jim to budete prikazovat. Jakmile polevite, oni sami neudelaji nic. Ja uz to vzdala a soustredim se na to, aby to pochopily deti a prebraly cast rutinx (mycka, kos apod.), aby mi trochu uvolnily ruce a hlavne syn, aby byl vycchovan jinak nez byl jeho otec.
Doporucuji na par dni odjet a rict mu, ze ocekavas, ze domacnost bude ve stejnem stavu, kdyz se vratis. Tj. bude uklizeno, vyprano, vyzehleno, navareno, nakoupeno a postarano o deti. A bez vycitek bych odjela. Muj muz je bordelar, vztekam se casto. Slevila jsem z mych naroku. Ale on nakupuje a vari a nema problem cokoliv pomoct se synem, co je syn vetsi ((od te doby, co chodi do skoly, s nim byl klidne doma i s nemocnym, kdyz byl jeste ve skolce, tak si netroufal). Taky se stridame se psem. Kdyz jedu pryc, vi, ze musi byt pri mem navratu umyte umyvadlo v koupelne a uklizena kuchyn 😀 Ale par let to trvalo, nez to pochopil. Ja zase luxuju, vytiram, peru, skladam pradlo, myju koupelnu, zachod a miliardu jinych veci, co on nevidi a nevnima. A taky me neomezuje, kdyz nekam chci jit, proste se prostridame. Kdyby mi rekl, ze se mu nelibi, jak vypadam, ale nedal by mi prostor na to, abych s tim mohla neco delat, tak to by zustal nemile prekvapenej. Jeste jsem zkusila jednu vec kdysi, prestala jsem po nem uklzet, prat mu. Jakykoliv bordel jsem mu dala do pracovny, obleceni jsem prala solo me a synove, rozdelila jsem vydaje napul, ale taky peci o domacnost a o syna napul, tj, vyzvedavani ze skolky , uklid, kdo kdy ma k dispozici kuchyn a obyvak,, a pod. Vydrzel to asi 2 dny a omluvil se. Dokonaly nikdy nebude, ale to ja taky ne. Chce to najit kompromis, drzim ti palce. Hlavne mysli i na sebe, jses dulezita , potrebujes si odpocinout, starat se o sebe a tak..
Fungujeme rovnocenne a to jak kolem deti, tak kolem domacnosti. Stalo me to mnoho bouchani do stolu ze takhle ne, ustupku i z moji strany (protoze jsem perfekcionista a vsechno chci hned a dokonaly), u nekterych veci jsem se musela naucit byt sobec a u nekterych veci to prehlizet do te doby, nez dusledek nepéče pocitil i muž. A pak taky mame pomerne velky naroky na samostatnost u deti.
Ale jinak to, ze muz zene ma pomahat, mel z domova, kde byl hlavou rodiny. U nas to bylo hodne o tom, ze pomahal stale a vsem, az mu mnohdy nezbyvaly sily a cas na nasi rodinu.
@daisymaminka my máme oba s manželem profesi spojenou s dojížděním do města,takže z toho se vše odvíjí
@evaviki tuhle lekci chystam uz dlouho, ale to by bylo kdo z koho a trapila bych i sebe.
@drep ja to mam taky tak. Podle me je to hodne i profesi. Ty vubec v te urgentni medicine nemuzes nejak zvolnit nebo neco vynechat. Ja jsem zase v te ordinaci sama, vsechno je na mne, co neudelam, to na me pocka. Prace se na nas vali a musime fungovat. Doma jedu v podobnem modu, a pak se sesypu....
Nemáme nic rozděleno o domácnost se starám převážně já o děti taky. Chlap má zajišťovat finance a zabezpečení rodiny. Když chci tak mu o pomoct řeknu, ale obvykle se zeptá a já stejně řeknu že ne. Chodí do práce a je sám unavený. Tak ještě abych ho tahala do starání se o domácnost. Pomůže mi s různými věcmi, třeba holku vodí ráno do MŠ. A to stačí.
Ségra má domácnost, kariéru 2 děti a taky ji chlap nepomáhá s úklidem atd.... Ten se stará o mužské věci. Když nestíhá zaplatí sí chůvu nebo úklid. Ženský si hrají na feministky jak vše zvládnou samy a vyrovnají se chlapovi a pak se vztekájí, že si chlap nevezme zástěru a nejde vysávat nebo utírat prach 😂
@pampelina18 feminismus je ale o rovných právech a povinnostech, nikoli dělat vše sama.
Tohle musí mít chlap opravdu v sobě. Když jsem viděla, jak se chová můj chlap a jeho bratr, když jsme byli u tchyně na návštěvě, tak jsem se nestačila divit. Jeden uklidil hned po sobe i ostatních a druhý začal mýt nádobí. Ještě poděkovali za oběd. A je to tak i u nás doma. Nemáme to striktně rozdělené, ale ja jsem ted na MD, takže co stíhám udělám něž dojde z prace, ať máme na sebe čas. Ale nemusím nic říkat a udělá nádobí, dá prádlo do pračky, udělá večeři. A co mu řeknu, udělá hned.
Mela jsem ale taky bývalého přítele, který doma neudělal naprosto nic a ja byla z toho vyčerpaná, protože jsem uklizela ještě po něm. Co mu upadlo od ruky, tam zůstalo x dní. A zkoušela jsem s nim mluvit, bohužel zůstalo u slibu. A hlavní důvod rozchodu z mé strany byl i toto, já nebudu nikomu dělat otroka. To mi pak bylo líp samotné. Ale my neměli spolecne děti. Díky bohu. Takže držím palce, tohle bude boj.
@pampelina18 Myslíš, že když chceš mít stejná práva a povinnosti jako tvůj muž, tak je to špatně? A je to hraní si na feminismus? Nebýt feminismu, tak nás doteď chlapi beztrestně mlátí, nemáme volební právo a o našem osudu rozhoduje nejdřív otec a pak manžel. Když tohle nechci, tak je to taky špatně anebo se to už může?
Jestli tobě nevadí, že chodíš do práce a pak máš druhou směnu doma, zatímco manžel 2x do roka vymění pneumatiky a jednou za 14 dní poseká trávník, tak je to tvoje volba. Já svým časem i penězi chci dotovat v prvé řadě svoje děti, ne manžela, co se rád rozvalí na gauč. On není moje další dítě, ale plnohodnotný rodič, tak bych ráda, aby se podle toho choval. To neznamená, že máme všechno rozdělené spravedlivě, nemáme, ani to nejde. Ale rozhodně nejsem mučednice, která všechno hodlá táhnout sama.
@pampelina18 jako proč by ne, pokud manžel dokáže vydělat tolik peněz, že zabezpečí rodinu do té míry, aby manželka mohla zůstat doma a starat se o domácnost, tak okej. Ale pokud pracují oba, tak je to prostě trochu alibismus.
Já třeba svoje děti učím, že tatínek chodí do práce, abychom měli z čeho žít, moje práce (v rámci RD) je starat se o ně a naše společná práce je starat se o domácnost, abychom se měli prostě dobře. Což znamená podílet se společně na chodu domácnosti (a to všichni včetně dětí). Snažíme se s manželem zajistit to, abychom ani jeden nepadal na pusu a naštěstí můj muž má tolik empatie a normálně funguje.
Takže za mě: dobře, nechceš se podílet svým dílem? Nevadí, ale sežeň mi někoho, kdo to za tebe udělá.
@pampelina18 to je nazor teda.. Takze kdyz jsem v urcitem obdobi vydelavala vic, nez manzel, tak mel prijit domu a delat vse a ja se valet na gauci. Boze a ja blba jsem se starala o domacnost taky.. 😀
@jasekd Přesně, v to vidím problém. Tchyně taky doma dělá skoro všechno, dokonce umývá tchánovi auto atd. A když přijedem na chatu a náhodou se nedíváme, tak veme hadr a umývá i to naše. Kolikrát už kolem toho byly dohady, kolikrát jsem říkala, že se mi to nelíbí. Já třeba teda práci kolem auta považuju prostě za chlapskou ráci a když jsme jednou měli s chlapem výměnu názorů, že se mi nelíbí, že tchyně nám tady myje auto (manžel s tchánem zrovna něco kutili nebo řezali dřevo, nevím, prostě byly mimo), tak prý že jsem si toho, že je auto špinavý, mohla všimnou sama a umýt ho. A proč bych to jako dělala?? Být to na mně, pokud bych to auto bylo moje (je rodinné, psané na manžela, já neřídím), tak jednou za měsíc dva si zajedu do myčky.
@whocares Můj manžel ani neví, kde se pračka zapíná a nehodlá se to učit. Nemá zájem. Předpokládá, kdyby se se mnou něco stalo, tak si bode chodit prát k tchyni. Btw. teďka schválně už 14 dní jsem nevzala do ruky žehličku (mohla bych, kdybych chtěla), manžel přestal do práce nosit trička a nosí košile, což značí nouzi nejvyšší, že "došly" (většinu věcí nežehlím, ale jeho trika a košile jo, to musím). A myslíš, že vezme do ruky žehličku a vyžehlí si to blbý tričko, když ho tak potřebuje??? Přitom vím, že žehlit umí...(má to dokonce z dob puberty někde zdokumentovaný na fotce, jak žehlil a když chce, tak se tím chlubí...haha 😀 Za dobu, co jsme spolu, vzal myslím žehličku do ruky jednou). Jinak jako on vysaje, umyje nádobí, vyčistí troubu, nakoupí, poličku smontuje, kytky zalije...ale prostě u něčeho je beran beranovič a nenaučím ho to a nenaučím.
Mne by stacilo, kdyby aspon nachystal veceri nebo vzal kluka ven.
Nezvládnu přečíst všechny komentáře, snad nebude můj příspěvek mimo nebo opakovaný.
Byla jsem v hospodě s manželem moji kamarádky, a téma probírali. Říkal, ze cítí velkou zodpovědnost za to, aby se ona a syn měli dobre, aby vydělal dostatek peněz, postavil barák, zajistit auta, pojistky, provoz, atd. Že je to velký tlak, podniká, teď hlavně dokončit dům, jak vyřešit stresové situace. A že oceňuje, že má od manželky zázemí, kdy nemusí řešit drobné starosti všedního dne (tak bych to shrnula).
Takže jako jo, my (ženy) se můžeme denně strhnout, ale oni (chlapi) mají taky svoje úlohy.. a tlaky a stresy..
@pampelina18 proc ne, pokud manzel vydělá tolik peněz, že žena nemusí chodit do práce, nebo chodí na půl úvazku. Ale pokud oba mají stejnou pracovni dobu a oba se finančně podílí na chodu domácnosti, nevidím důvod, proč by měl "pan tvorstva" mít nárok na odpočinek, zatímco žena bude "padat na hubu". A ne s feminismem to nemá nic společného.
@zuzekk ano, pokud se rodina domluví, že muž je živitel a žena v domácnosti, tak je to super, že jim to funguje. Ale protože se zadavatelka ptá, jak se ptá, tak to zjevně vzájemně akceptovaná domluva. A pokud se oba podílíme na financovaní domácnosti, tak se musíme oba podílet i na té péči, která je sice zadarmo, ale sežere hrozně času (a když si řekneme, že bych do svých brigád mimo práci nešla pod 1500 na hodinu, tak je vlastně taky děsně drahá). A vždycky když se to tu řešil, tak se vyrojí pár stepfordských paniček a začne pištět, jak chudák chlap potřebuje doma to zázemil. Beru dvakrát tolik co můj manžel, nepracuju ale dvakrát tolik (i když pracuju víc díky službám víc). Můj muž dělá doma víc, protože je víc doma, ale máme to rozdělené víceméně rovnoměrně, když on má blbý týden, řeší si práci a já se starám, když já mám tři 24h služby během sedmi dní, nedělám zase já. Inu, partnerství. Nebo máš pocit, že mi ten výdělek dává právo ležet doma na gauči?
@zuzekk a ještě mimochodem: stejně jako tlaky na dokonalou domácnost, pět chodů a super dezert si děláme my ženy nejvíc samy, tak ty tlaky na dvě hustá fára a dovolenou na maledivách si chlapi taky dělají sami. Já když navrhnu, že si vezmu víc služeb, protože jsme koupili drahý auto, tak manžel je okamžitě proti, protože je radši když jsem doma a na dovolenou klidně můžeme pod stan
@drep tohle mam uplne stejne, kdo je zrovna doma, ten se plnohodnotně stará.. Mého muže k tomu občas musim popostrčit, ale naštestí je inteligentní, chápající a hlavně dobrosrdečný, takže se tech povinností ujme, většinou. Teď má dovolenou a já jsem vzala v práci služby, doma to funguje normálně, až me to teda desí jak tam jsem vlastne postradatelná 🤣
@martinka_33 já dom nejsem víc, než je v čechách zvykem (teď mám 4. 24 h během dvou týdnů plus zbylé všední dny ranní) a vlastně je mi na jednu stranu malinko líto, že dcera mě doma nikdo nepostrádá (včera dcera říká, že je dobře, že sloužím, protože ona bude moct jít rovnou spát s tatínkem do ložnice), ale vlastně mnohem víc jsem hrozně ráda, že po mě doma nepláče a že mají taky svoji pohodičku
@drep ono je to hezky, kdyz dite vi ze po odchodu maminky nepřijde konec sveta, moje nejmladsi si to jednu chvili myslela, uz kdyz jsem si oblekala uniformu, spustila slzave udoli, ale uz to pochopila, ze maminka se zase vrátí 😀 No a muzes mit aspon dovry pocit, ze kdyby ee ti neco stali, tak to vez tebe zvladnou, to ee o vsecg tatincich zdaleka říct nedá.
@zuzekk ja pracuju dyl nez manzel a vydelavam min. 2x tolik nez on. Presto i doma delam vic nez on. Ted budeme kupovat nove auto, platit ho budu prevazne ja. Bydlime ve starem malem rekonstr. domku, doted jsme jezdili starym autem, jehoz hodnota je mensi nez jizdni kolo kazdeho clena domacnosti. Dovolene jsou prevazne v CR a kazdopadne ve stanu, jezdime na vodu, delame pesi tury. Bazen je nafukovaci napousteny z potoka studenou vodou. Zijeme skromne pod nase moznosti. Zadne Maledivy se nekonaji 😅
Takze s tim tlakem na obzivu rodiny bych byla doost opatrna 😂 To, co tu popisujes, bych ocekavala v pripade, ze budu doma a budu mit slusny obnos na vedeni domacnosti, ne ze si to sama vydelam, koupim, obstaram a padnu na hubu. To bych to same mohla tvrdit ja.... Co manzel dela, je obstaravani organizacnich veci, treba kolem te reko, urady, skoly atd. A taky tridni schuzky a uceni se s detmi. To jde dost mimo me... Resp. musim to pripominat, hlidat, ale udela to on.
@whocares Chvíli poté, co se narodila druhá dcerka, jsem zjistila, že mi nějak dochází síly - takže jsem zavedla jednoduchou věc - ptala jsem se muže, kterou činnost udělá a já udělám to druhé - klasicky: "Umyješ nádobí nebo půjdeš umýt děti?" Neměl na výběr - respektive měl - mohl si vybrat to, co mu sedělo víc. Doteď si občas s dětmi večer nebo o víkendu čte, i když už jsou holky velké.
Občas u nás málem lítaly talíře, ale prostě jsem trvala / trvám na tom, že se o provozní práce podělíme. A časem si to tak nějak sedlo... nemám problém mu za ty věci poděkovat a prostě tak nějak automaticky si ty aktivity převzal - ráno nám ustele, uklízí ze stolu po jídle, někdy večer umyje nádobí a uklidí kuchyň atd.
Samozřejmě, že víc prací kolem domácnosti je nakonec stejně na mne, ale já neřeším auta, opravy, trávník, údržbu domu, hodně toho zvládá kolem dětí, učení s nimi je více na něm (já jen češtinu, přírodopis, zeměpis a dějepis, ostatní předměty jdou za ním).
Pokud to tu už není napsané, zde se dá udělat dotazník, kdo co doma dělá https://ferovadomacnost.cz/
Mam, ale je to hodne o tobe... Musis ho postavit pred hotovou vec, nevyjednavat s nim, pokud chces vsechno. Takhle narocny zivotni tempo jde ruku v ruce s tvrdou disciplinou obou... Bohuzel