Ten příběh začal vlastně už dávno, ale pokusím se to hodně zestručnit. Když jsem šla v 18 letech ke své doktorce pro potvrzení kvůli řidičáku, zjistilo se, že už nevidím tak perfektně jako dřív. A vyfasovala jsem brýle. Pro mé osmnáctilété já se to rovnalo téměř konci světa a i po těch letech si naprosto živě vybavuju, jak jsem probrečela cestu autobusem domů a potom celý den. Na každém oku jsme tehdá měla 1 dioptrii. Už ten den jsem ale věděla, že jednou půjdu na laser!

Vada se mi vůbec neměnila a po celou vysokou, první i druhé těhotenství zůstávala stále stejná. Nějakou dobu po narození druhého dítěte jsem cítila, že začínám vidět hůř. Další dítě jsme už neplánovali, takže přišel čas začít řešit můj vysněný laser. Zjišťovala jsem zkušenosti a nakonec se objednala na kliniku Gemini - má po celé republice hned několik poboček, já vyrazila do Prahy do Krče.

V červnu roku 2018 jsem tak celá napjatá a natěšená dorazila na vstupní prohlídku. Absolvovala jsem asi hodinovou sérii vyšetření - koukala jsem na různé obrázky v “kukátku”, foukali mi do očí a sestřičky (snad se jim tak také říká) zkoumaly různé parametry mých očí. Poté mě poslaly k panu doktorovi, který mi nejdřív vynadal, že nenosím brýle a že pokud chci jít na operaci, musím je začít nosit, aby si moje tělo zvyklo, že takhle to má vypadat a nebolela mě po zákroku třeba hlava. No a zbývala už jen poslední část vyšetření a na té mi to všechno krachlo. Ale začněme od začátku…

Přišla jsem k moc milé a mladé paní doktorce, která se mi přes přístroj začala dívat do očí a která v mém oku objevila PTERYGIUM. Před pár lety se mi v oku objevil takový “bordel”, který jako by mi opticky vykousl kousek duhovky. Věřím, že to nikdo z vás nezná, já o existenci něčeho takového do té doby také neměla žádné tušení. Pokud vás zajímá, jak to vypadá, vygooglete si to a dejte si obrázky, ale upozorňuju vás, že to není hezký pohled. Ba naopak! Já to ale měla absolutně malinkaté a téměř neviditelné. Za ty roky, co jsem to měla, si toho všiml pouze jeden člověk. Přesto ale tahle malinká vada způsobila, že přestože jsem jinak na laserovou operaci byla ideální adept, nebylo možné ji provést. Paní doktorka mě ještě rozkapala oči a poslala mě čekat ven, že se za hodinu na to podívá ještě se zkušenějším kolegou. A taky mi prozradila, že se moje dioptrie pěkně zhoršily - na 4 a 4,25. 

A tak přišla chvíle, kdy jsem kvůli očím bulela podruhé. Nejenže se mi kojením oči o tolik zhoršily, ale moje vysněná operace nebude možná. Hodinu jsme se s manželem procházeli kolem kliniky a já se snažila hodit zase zpátky do klidu. Poté jsem šla zpět za paní doktorkou, která na mě už čekala s kolegyní. Zase mi koukaly do očí a verdikt zněl: Operace s pterygiem možná není. Všechny jiné parametry říkají, že jsem jinak ideální adept. Takže pokud o odstranění dioptrií opravdu tolik stojím, musím si nejprve nechat odstranit pterygium a pak se uvidí, zda bude oko ve stavu, že půjde oči odlaserovat. Pterygium se zaprvé velmi rádo vrací a zadruhé může být oko natolik poškozeno, že laserování stejně možné nebude. Takže to prostě bude risk a hlavně běh na dlouhou trať. V Gemini odstranění pterygia bohužel neprovádí, takže to znamenalo hledání další vhodné kliniky.

Teď přeskočíme asi 5 měsíců, kdy jsem v sobě řešila, co a jak dál. Jestli do toho jít s tím, že to bude bolet jako prase a nakonec to třeba stejně nedopadne. Nebo jestli to vzdát a celý život dál žít s pocitem, že to třeba vyjít mohlo. 

Za poslední rok jsem dostala minimálně 20 zpráv s dotazy, jak je náročné mít velkou rodinu, tedy více než 2 děti. Konečně jsem se dotlačila k tomu, abych Vám napsala krátký a alespoň trochu vtipný článek, jak to cítím a hlavně vnímám já.

Mít nebo nemít hodně dětí? Já Vám dám pár výhod, které by se Vám také mohli zalíbit. 

• Každou chvíli slavíme. Moje nejoblíbenější výhoda. Pětkrát narozeniny a pětkrát svátek. Když si to rozvrhnete správně jako my, máte každý měsíc důvod na pořádnou party. My slavíme v červnu, v červenci, v srpnu, v září, v říjnu, v prosinci a v březnu a listopadu dokonce dvakrát. 😃
• Každé dítě má jinou povahu a Vy tak můžete sledovat a zkoumat rozmanitost genů. Jako vážně každý den studuji, co mají děti společného a co je odlišuje. Nesleduji to jen já, ale i okolí. „Konečně alespoň ta (třetí) Natálka má něco po mamince.“ 😃
• Zabereme hodně místa. Říkáte si, co tím myslím? Co je na tom výhodného? My třeba rádi cestujeme vlakem. I do města nebo na zmrzlinu. Ve vlaku zabereme celý oddíl se dvěma sedačkami proti sobě. A tak nemusíme řešit omezení našeho rodinného soukromí. 😀
• Pokud zatoužíte po 3 dětech, vždy budete mít kombinaci minimálně dvou stejných pohlaví. 😀 Takže děti mohou oblečení dědit po sobě. My máme 3 holky, takže to máme ještě o krapet výhodnější.
• Ať si na sebe obléknete cokoliv, vždy upoutáte s tolika dětmi pozornost.
• Žádné zbytky. U velkého rodinného stolu se vždy najde někdo, kdo to poslední soustu chce dojíst. 
• Důležité! Více dětí si více spolu vyhraje. Vzájemně si pomáhají i se vzájemně mohou rozvíjet. Když cvičí 5 letá „eR“, cvičí ho i ty mladší. ♥ Hádkami se zase vzájemně učí respektu a toleranci.
• Rodinné náklady zůstávají téměř stejné. Co se týče například vody, tak dokud se budou děti vejít, budou se koupat ve vaně společně. Dobrovolně. 😀
• Napadlo Vás, že děti z velkých rodin se lépe adaptují ve školách a školkách? Opravdu. 
• Co jsem se dočetla je, že existuje blahodárný vliv na imunitní systém. Dětství s více sourozenci prý i snižuje riziko obezity nebo depresí. Zatím nemohu potvrdit.
• Sourozenectví je svazek na celý život. Není to krásný pocit, že víte, že jste to Vy, kdo vytvořil tak silné poutu mezi tolika „lidmi“? ♥
• Nuda neexistuje a pokud žijete na vesnici, znají Vás opravdu všichni. 😃
• Výraz lidí, kterým oznámíte, že máte doma 3 děti, stojí fakt za to! 😂🥂

Určitě řešte svůj pocit a popřemýšlejte, co od života chcete. Život je jen jeden. Jak ho chcete prožít? Neohlížejte se na vnitřní bubáky, kteří Vám říkají, že budete k posměchu, že jste kaskadéři, že Vás někdo bude litovat nebo si na Váš účet ťukat na čelo. 

Velká rodina nemusí být jen výstřední. Nejsme ani nezodpovědní podivíni. My jen víme, že v tomhle životě po velké rodině toužíme a žádné vodítko nás neudrží. ♥

Čím větší rodina tím větší výzvy. A nás ty výzvy vlastně se stoupajícím věkem dětí teprve čekají.

Přiznám se, že značku Fridababy jsem vůbec neznala. O to víc mě překvapila. A už jsem si od nich našla spoustu věcí, co samozřejmě potřebuju. Určitě koukněte na stránky profimed.cz a tam značku Fridababy najdete.

Teď už k testování.

Co určitě vychválím, je rektální katetr Windi. Pokud vaše miminko bojuje s prdíky a neustále pláče, doporučuji vyzkoušet. 

Je to trubička, která se zasune klasicky do zadečku, počkáte pár vteřin a pak byste měli uslyšet písknutí, (pokud se zadařilo) a miminku se opravdu uleví. Zkoušela jsem to hlavně v noci, jelikož to jsou u nás koliky nejhorší. A vždycky se krásně vyprázdnil a byl klid. 

V balení je 10 trubiček na jedno použití. 

No a z dalších výrobků jsem ještě hned první den zkoušela nosní odsávačku. Náš malý je už od porodnice zahleněný a co mě teda opravdu nebavilo, bylo vytahovat vysavač každý den na odsávání. Takže jsem byla šťastná za tuto.