V prodejnách PEPCO se s kreativními sadami, s blížícím se podzimem, roztrhl pytel. My jsme se rozhodly všechny vyzkoušet, abychom vám v krátkých recenzích mohly přiblížit, jak vypadají sady uvnitř balení, jak se s nimi manipuluje, jak je děti zvládají a, v neposlední řadě, jak vypadá výslední výrobek. 

Dnes vám představuji DIY sadu Ušij si zvířátko. 

Co sada obsahuje?

Sada se skládá z perforovaných filcových částí těla zvířátka, plastových nalepovacích očí, vatelínové výplně, bavlněných nití různých barev, plastové šicí jehly.

Jak to funguje?

Systém sešívání zvířátka je z obrázků zřejmý na první pohled. Za pomoci plastové jehly se k sobě jednotlivé filcové části, které jsou na přislušných místech perforovány, přišívají. Až vznikne tělo zvířátka, které se na závěr vyplní vatelínem a sešije. HOTOVO!

Nejspíš nikoho z vás nepřekvapí, že v PEPCO trávím hodně času. Slídím po novinkách a ty nejzajímavější neváhám vzít a otestovat.

Aktuálně prodejny PEPCO nabízí velice hezkou kreativní DIY sadu na dotvoření polštářku pro holčičky a mohu říci, že je to jeden z nejlepších artiklů, které v regálech najdete. Ale pojďme pěkně po pořádku. Domů jsme si přinesli jednorožce, v nabídce naleznete i kočičku.

Co sada obsahuje?

V krabici naleznete polštářek s číselní šablonou, podle které se na něj umísťují textilní čtverečky v šesti barvách a dva druhy bavlnek. Celé tvoření pak probíhá za pomoci plastové jehly, která je také součástí balení. Důležitým prvkem jsou pak očička na suchý zip.

Jak na to?

Kreativní sada je určená pro věkovou kategorii 6+, nicméně, naše čtyři a půl letá polštářek zvládla vytvořit téměř bez problémů. Na polštářku jsou vyražené dírky, které jsou označené čísly, podle kterých se umísťují barevné čtverečky. Jaké barvě odpovídá které číslo je uvedeno jak v návodě, tak i na krabici. Za pomoci plastového udělátka se kousky látek vpichují do dírek. Je to velice jednoduché. Problematické jsou jen dírky po obvodě obrázku a dítě může mít problém je umístit, jelikož se při tlaku okraj prohne a nástroj podklouzne. Mně samotné se to několikrát stalo. Hříva jednorožce se pak vytváří stejným způsobem navlékáním bavlnek (podobné pletacím bavlnkám typu Kaja).

Nechce se vám běhat po obchodech a e-shopy už dárek do Štědrého dne nedoručí. Jenže co zabalit kamarádce nebo mamince pod stromeček? Prozradím vám moje tajná esa, která sklízí nadšené ovace. Vše potřebné máte jistě doma, tak šup do toho. Moc času už nám nezbývá…

Likéry

Co si budeme povídat, k nanukovému dortu prostě patří dobrý krémový likér. Nejen, že efektivně dozdobí pohár, ale hlavně chutná tak nějak líp. Co takhle vyrobit podobnou tekutou dobrotu doma? Není to vůbec nic složitého. Kdo se bojí vajec, může se pustit třeba do verze s nugátem.

Na dva litry nugátového likéru budete potřebovat:

• 250 gramů nugátových bonbónů
• 300 gramů cukru
• 400 mililitrů smetany (min. 33 % tuku)
•   700 mililitrů mléka
• 300 mililitrů vodky

1. Nugátové bonbóny pokrájejte na menší kousky a společně s cukrem vložte do mixéru a prožeňte na nejvyšší otáčky.
2. Tento krok můžete vynechat, ale značně urychlí celý proces přípravy.
3. V hrnci se silným dnem přiveďte k varu smetanu s mlékem a přidejte i směs z mixéru (nebo pokrájený nugát s cukrem).
4. Teď přijde ta nejnudnější část receptu. Stáhněte plamen na nejnižší výkon a směs míchejte. Buďte důslední, hmota má tendenci se připalovat.
5. Cukr a nugát se musí v horkém mléce a smetaně zcela rozpustit a spojit se v krémovou konzistenci.
6. Test je jednoduchý: naberte si na lžičku vzorek tekutiny a vložte do úst – pozor, horké! Pakliže vám mezi zuby neskřípe cukr, je hotovo.
7. Dejte směs ještě asi 15 minut oddychnout. Zchladne, ale nenechte ji zcela vystydnou.
8. Teprve potom přijde na řadu vodka.
9. Do teplé a sladké tekutiny v hrnci přilejte požadované množství a řádně promíchejte. Už nevařte.
10. Hotový likér plňte do umytých sklenic. Já jsem použila čtyři půllitrové lahve se zátkou z IKEI a vyšlo tak akorát.
11. Nechte na kuchyňské lince zcela zchladnout, poté zazátkujte a vložte do lednice.
12. V suchu a chladu je minimální trvanlivost kolem měsíce, ale z vlastní zkušenosti vám povím, že takhle dlouho zatím nikdy nevydržel.

Tak tedy: na prahu třicítky se mi zbláznily hormony a mě se začalo dělat akné. Mně, která na něj nikdy netrpěla. Vážně, dokonce ani v pubertě jsem neměla problémy s pupínky. Až před rokem. Moje kosmetička, ke které chodím jednou měsíčně na trhání obočí (mno jo, prostě to neumím) mi poradila: „Kupte si zinkovou mast. Je levná a báječně zabírá. Kam se hrabou drahé mastičky z drogerie. To je doslova navoněná bída“.

A taky že jo! Za mast jsem zaplatila asi 50 Kč a bylo po starostech. Pupínek vysuší a nepodráždí pokožku. Nestačí pouze jednou aplikovat, chce to minimálně třikrát v průběhu dne, ale díky tomu, že skvěle absorbuje nikdo nepozná, že ji máte na obličeji.

Kromě toho je báječná i pro miminka. Chrání jejich citlivou pokožku v místech, kde dochází k jejímu častějšímu pocení. Zklidňuje, chladí a pečuje o ni. Pokud tedy vzniknou potničky nadměrným pocením či třením plenkových kalhotek, klidně použijte zinkovou mast. Stačí vždy, když budete přebalovat nebo jak si vzpomenete.

„Dcera měla problém s ekzémem, vyrážku po celém obličeji, pak pod bradičkou a v záhybech na ručičkách. Doktorkanám na to dala Jarishův roztok, zinkovou mastičkou a vitamínovou mast a můžu říct že to zabralo." xjanex z diskuzního fóra Vyrážka a ekzém u čtyř měsíčního miminka, co zabralo?

Podle příbalového letáku jsem také zjistila, že tahle zinková mast slouží k ošetření drobných povrchových poškození kůže jsou oděrky a praskliny. 

Preventivně se používá také jako zklidňující prostředek v případě inkontinence. Moč dokáže pokožku agresivně podráždit a zinková mast ji dokáže ochránit.  

    Generace našich babiček a maminek velmi často využívala v domácnosti a především také v kuchyni dary přírody. Tento zvyk se časem postupně utlumil, nicméně v dnešní době se už zase naštěstí dostává do kurzu. 

    V současné době je v plném květu rostlina, jež byla považována za posvátný strom Slovanů - bez černý (Sambucus nigra). Možnosti využití této rostliny jsou opravdu hojné, my se však dnes zaměříme na zpracování květů bezu a názorně si ukážeme, jak z nich připravíme výbornou domácí šťávu.

Na výrobu 2,5 litru domácí bezové šťávy potřebujeme:

30 větších květů černého bezu

3 citrony 

3 pomeranče

Člověk by řekl, že když je 24. prosinec ještě ták daleko (asi půl roku a nějaké drobné), věty typu "Co by jim tak udělalo radost?" nebo "Já už nevím, co pořád kupovat", jsou otázky, které vyslovuje jen ten, kdo sedl na lep zelenému ufonovi z "největšího e-shopu s počítači a elektronikou". Jenže ani půl roku před nejoblíbenějšími rodinnými svátky, s výhledem na letní exotické dovolené či pohodové pobyty na chalupě, nejsou mnohé z nás ušetřeny těmto těžkým otázkám, i když na mimozemšťany a letního Ježíška nevěříme.

To, že ale existují svatí, nebo alespoň mnozí se svatou trpělivostí, to víme zcela jistě.

Svěřujeme jim náš největší poklad a často také naše obavy, podezření a prosby. Ony (nebo oni) pečují o naše děti a během týdne s nimi tráví někdy více času než my. Někdy s nimi nesouhlasíme, ale častěji je obdivujeme. "Takové nervy bych na ně neměla, mně stačí ty dvě moje", říkáme si někdy v duchu (nebo kamarádce nahlas). "A ony jich mají ve třídě patnáct!" (Nebo také dvacet osm.)

Dostávají za svou práci sice plat, a jak jednou nějaký vtipálek řekl: "Od té doby co byly vynalezeny peníze, se za práci neděkuje." Ale my, vděčné za to, že si od našich školkových či dětí školou povinných můžeme na pár hodin odskočit, ať už na hřiště s nejmladším potomkem nebo do práce za výdělkem, jim přeci jen ke konci školního roku poděkovat chceme. Leckdy je obdivuhodné, co všechno se pod jejich vedením za celý školní rok všechno zvládnou ve škole či školce naučit. A tak hledáme, googlíme, radíme se, jaký dárek by paní učitelce nebo panu učiteli udělal na konci školního roku největší radost.

Jsou uživatelky, které se tendenci obdarovávat vyučující více než jen obligátní květinou podivují: "Za mých mladých let se nosila vždy na konci roku pěkná kytka a nic víc. Nějak nechápu ten trend, co teď již delší dobu pozoruju, že se dávají dárky i kolikrát v podobě šperku atd."

Pamatuji si to nějak podobně. Bydleli jsme na malém městě v domku se zahradou. Maminka vždy poslední školní den vyběhla ráno před dům a ze záhonku uřízla několik růží, které svázala barevnou stužkou a měla vystaráno. Už tenkrát za nás ušetřila nemalé peníze. Jako matka tří dětí už naprosto chápu! Jak si ale i dnes, po letech a ve velkoměstě, všímám, růže ze záhonků mají koncem června vždy již to nejlepší za sebou. To mívaly i tenkrát. Na maminku jsem se vždycky za to zlobila a záviděla dětem, které měly tu čest stát den předem frontu se svými rodiči v jediném vesnickém květinářství, kde pan Procházka sekal do celofánu jeden čerstvý karafiátek za druhým.