Výsledky vyhledávání pro slovo “Tr”
Ma tady nekdo strie snad vsude?
S Belcurou za hezčí kůží...
Na začátku září @konik_testuje vyhlásil konkurz na testovače emulze ve spreji Belcura. Podle popisu se jedná o emulzi, která vyživuje, udržuji pokožku hydratovanou a chrání před okolními vlivy. Navíc by pokožku měla regenerovat, zmírňovat podráždění a kožní problémy. Přípravek obsahuje mikrostříbro, které působí antisepticky a protizánětlivě. Zároveň Belcura neobsahuje žádné konzervanty, alkohol, lanolín, parfermace a barviva. Výrobcem je farmaceutická společnost Belupo, která je jedna z top na trhu a pochází z horkého Chorvatska.
Musím říci, že jsem zajásala a přihlásila jsem se. Od svých 15 let se trápím s atopickými ekzémy a lupénkou, po porodech je navíc zbytek těla jako struhadlo. S ekzémy bojuji více méně neúspěšně, masti střídají masti, zkouším i bylinky a snad i čáry máry🙂 Ale buď to strašně smrdí, je to mastné až běda anebo to jednoduše nepomůže. Stále hledám něco, kde účinek bude alespoň trochu viditelný za pár dnů, nejlépe do měsíce🙂
Jednoho dne mi přišla IP, že mě vybrali a mám čekat balíček. Zanedlouho balíček došel a z obálky na mě vypadlo množství zelených polystyrénových kousků, které mi zabavily děti a hlavně "TO"... Belcura od Belupo. No není krásná🙂?
V zásilce byla emulze v krabičce plus letáček, kde jsem se dozvěděla vše podstatné o tomto výrobku. Samotné balení je nádherné, Belcura obsahuje také čisté mikrostříbro a ve stříbrném tónu je laděný i obal, který je doplněný barevnými geometrickými tvary. Obal zaujal i mé syny natolik, že během pár hodin už milá emulze neměla své víčko a synové se neustále chodili mazat 🙂)
Aplikace je velmi jednoduchá - cca z 20 cm nastříkáte emulzi na pokožku a rozetřete. S aplikací nebyly problémy, jen pokud jsem chtěla na jedno konkrétní místo, vzdálenost střiku se musela snížit, aby mi to neprskalo kolem dokola. V lahvičce chrastí kulička, to také velmi lákalo moje syny 🙂
Jakmile si emulzi nastříkáte na pokožku, stačí pár tahy rozetřít a zhruba do 30 sekund je kůže hydratovaná, bez mastného, ulepeného pocitu. Kůže se mi hezky leskla a voněla. Vůně, to je samotná kapitola. Když jsem v rodině dávala výrobek přivonět, někomu voněl, někomu ne. Je to jako s parfémy. Zde ale není vůně prioritní, mě osobně Belcura voní po rozemletých oříšcích🙂 Kolikrát jsem se mazala u TV a oňufávala se🙂 Prostě mi voní.
HÝČKÁNÍ S L´OCCITANE A NOVINKA OD MANUFAKTURY
Hezký podzimní večer 🙂
Pokud zrovna běží reklama mezi Vaším pořadem, pojďte se mrknout jaké výrobky od firmy L´OCCITANE mě zaujaly a jaká novinka od Manufaktury se mi dostala doslova pod kůži 🙂
Už je to tak. Léto je dávno pryč a místo sukní hledáme inspirace na teplé zimní kabáty. I naše pokožka se musí vyrovnávat s nepříznivými podmínkami jako je chlad, vítr bičující tváře i přechody s přetopených místností do zimy.
To vše může vést k popraskání, citlivosti a vysušování.
Nejen na obličeji naše pokožka trpí, stejně náchylná je i na rukou a těle obecně. I když se to nezdá a myslíme si, že jsme oblečení a chráníme tak kůži, není to pravda.
Dnes se ale zaměřím na jemnou kůži na rukou.
Patřím k velmi náročným zákazníkům, když se nákup týká zrovna krémů na ruce. Velmi často mě trápí suchá a citlivá kůže se sklonem ke svědění, takže každý krém, který zkusím je pro mě taková ruská ruleta. Mnohdy mi nepomohou ani osvědčené výrobky z lékáren a tak se mi doma povalují nevyužité krémy od Biodermy, Vichy i La Roche Posay.
Někdy ale narazím na krém u něhož bych zrovna kladné pocity nečekala a to mi pak zaplesá radostí srdce a dlouho u něj zůstanu. Nerada zkouším totiž cokoliv nového právě na rukách, takže se osvědčených výrobků držím a kupuji je dlouhodobě.
Podobným překvapením pro mě byla sada krémů od L´occitane. V krásné zimně laděné krabičce najdete dva krémy na ruce- jeden s máslem karité a druhý s třešňovým květem. Balení obsahuje také jeden krém na nohy s bambuckým máslem a levandulovým olejem pro unavené nohy.
Dlouho jsem se zdráhala krémy na ruce zkusit, přišly mi hodně voňavé a po těch všech neutrálních z lékáren jsem si odvykla. Ale vůně jsou to jemné, takové příjemné, že jsem se odhodlala je zkusit a nelituji!
A myslím že je právě příležitost pochlubit se i vlastními fotkami: řekla bych že málokterý Tepličák našel tohle místo. To je takový můj malý ráj. Je to Opět Doubravka, jen z druhé strany (pro znalé: jakoby nad Drahkovem)
První miminko mě naučilo bezmezné mateřské lásce a druhé miminko se rozhodlo vyškolit mě v trpělivosti a naučit mě tomu, že věci nebudou vždycky v tu dobu, kdy si je usmyslím já. Přišlo za námi v době, kdy se to "nejméně hodilo", dává mi co proto, ale přesto jsme moc šťastní, že si k nám našlo cestu🙂
Uf a je to venku - už to nemusí být jen naše tajemství🙂
Pokud se v sobotu nebo v neděli udělá hezky, můžete půlku Teplic potkat na Doubravce, dominantě Teplic, to jest na kopci kde byl dříve hrad, později ho strhli aby jim sem nelezli vojska 🙂 Dnes ji mimo Tepličáků využívají i radioamatéři.
Je to správná čtyřka ... Jiřík s bratrankami a sestřenicí.
Ve městě Teplice se nachází osm lázeňských domů a asi čtyři parky. Už jen z tohoto popisu je jasné, že to tu nejde nemít rád 🙂 Ve zdejších lázních se léčí nemoci pohybového ústrojí a podle Wikipedie i třeba kardiovaskulární choroby.
Stejně je to zvláštní, jak vytrvalá je lidská mysl. To si takhle člověk lítá od božího rána jak fretka. Uklidí celý dům, vyčistí pračku, přebírá krámy v dětském pokojíčku, zahraje si na kytaru, dopíše a publikuje článek, pokecá po telefonu, přemýšlí o podnikatelských plánech, uvaří večeři, dělá s dítětem úkoly - prostě dělá všechno pro to, aby si zaměstnal a o jistých věcech neuvažoval. Ale pak si na půl minuty sedne a stejně ho to všechno dožene 🙂
VŠICHNI JSME NEDOKONALE DOKONALÍ RODIČE
V tomhle světě jsou rodiče kritizování za...no, vlastně za všechno.
Jak jsme porodili své děti. Jak krmíme své děti. Když je přespříliš hlídáme nebo naopak si jich nevšímáme a nedáváme jim dostatek podnětů. Když do nich cpeme léky nebo riskujeme jejich zdraví pomocí přírodní medicíny. Když je necháme spát ve své vlastní posteli. Když je necháme spát u sebe v posteli. Když je nehlídáme na každém kroku a necháme je si hrát na hřišti. Když je hlídáme až moc a nedáme jim vlastní prostor.
Se všemi těmi perfektními rodiči, kterými se to internetem jenom hemží, je čas být realisty.
Mámy a tátové ve skutečnosti dělají každý den nedokonalé věci, jen aby přežili náročný den, který s dětmi prostě je. Asi budu první, kdo přizná nějakou tu neřest, ale někdo začít musí.
Naše děti ovládají Ipad líp než já. Dokonce i ta pětiletá mě včera poučila, že když se rozsvítí "jablíčko", je tablet nabitý. Nepovažuji to za hřích, dnešní doba se posunuje kupředu a ne vždy stačí dětem pozorovat plazící se housenku na stromě.
Naše dvou a půl letá dcera má kečupové období. To znamená, že chce kečup na všechno. Úplně na všechno. Na rohlík, na chleba, k zelenině, ať má na talíři cokoliv sebezdravějšího, chce k tomu kečup. Kdyby existovala kečupová zmrzlina věřte, že bychom ji už doma měli.
Ano, teď by se hodilo říct, že to není zdravé s tím kečupem právě, jenže vsadím se, že tyto řádky čtou i tací z Vás, kteří ví, jaké to je, mít doma nejedlíka. A každý den bojovat i o lžičku jogurtu nebo kousek ovoce.
Když pak přijde den, kdy dítě dobrovolně jí i takové neuvěřitelné věci jako chleba a chce na ně tři kapky kečupu, ještě neslazeného, dám jí to a ráda. Svět je plný zákazů, měření a vážení. Lidé jsou posedlí hledáním jedů v potravinách, že už skoro zapomněli, jak jídlo chutná.
Naše děti nejsou perfektní, ani já nejsem a to je na tom to krásné.
Náročný den. Těžké rozhodnutí. Zlozvyk. Nic z toho neznamená, že jsme špatní rodiče.
Nedávno jsem se bavila se skupinou maminek o tom, že všechny ty nedokonalosti v rodičovstvím nám to všechno vlastně usnadňují a dělají nás šťastnějšími. Je samozřejmě i druhá možnost. Vytrvat a být důsledný. Nedat dítěti kečup, nepustit mu televizi, držet se svých zásad. Ale jen do té doby, dokud jsou všichni spokojení, jinak nemá život přece smysl.
Pokud patříte do skupiny rodičů, kteří prostě občas udělají něco, co není v očích světa dobré, potěší Vás následující řádky. Na nich se totiž maminky svěřují, co někdy dělají:
1. Nechávám svou dceru hrát si s tabletem déle, než by měla. Někdy je to jediný způsob jak mít pro sebe pár minut.
2. Můj syn mě každé ráno budí v půl šesté. Tak mu pustím pohádky a jdu ještě na chvíli spát.
3. Někdy lžu dětem večer o tom, kolik je hodin, aby šly spát dříve než obvykle.
4.Někdy slíbím dětem sladkost, když budou hodné v obchodě.
5. Někdy nevařím oběd a jen si s dcerou vezmeme větší svačinu nebo co najdeme v lednici.
Nejsme tedy všichni nedokonalí a neděláme všichni nějaké ty chyby? Nemáme všichni nějaké zlozvyky, které náš činí v očích ostatních nedokonalé, ale pro nás jsou perfektní?
Když máte chuť lenošit, tak klidně zůstaňte v pyžamu celý den. Když máte doma nepořádek, uklidíte ho prostě jindy.
Každé mámě, která se zrovna zavřela v koupelně a předstírá, že uklízí, jen aby měla chvíli klid. I TY JSI NEDONALE DOKONALÁ! Všem tátům, kteří celý den těžce pracují, unavení přijdou domů a počítají minuty, až půjdou děti spát, aby si konečně odpočinuli. I VY JSTE NEDOKONALE DKONALÍ!
Všem rodičům, kteří nechávají své děti dělat si, co chtějí, jen aby se mohli dodívat na nějaký seriál nebo prostě odpočívat. I VY JSTE NEDOKONALE DOKONALÍ.
Jako rodiče děláme, co můžeme. Snažíme se dělat to nejlepší pro naše děti. Snažíme se v nich vyvolat veselé vzpomínky a vychovat z nich dospělé, laskavé a ohleduplné bytosti.
Na internetu jsou možná dokonalí rodiče, možná i sousedi jsou ti dokonalí rodiče a když se podíváte, tak cítíte, že jenom Vy jste nedokonalí.
Ale co nás skutečně dělá nedokonalé, jsou naše nedokonalosti. Protože nakonec jsme všichni nedokonale dokonalí rodiče.
A co Vy? Jaké nedokonalosti máte Vy a jste na ně hrdí? 🙂 Napište mi do komentářů, ráda si je přečtu 🙂
NAJDETE MĚ I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/Denikmamy/?ref=aymt_homepage_panel
Úplně jsem se tady nad příspěvky rozmlsala, tak půjdu nejspíš nějaký dobrý dortík upéct, loučím se prozatím s Vámi i Vídní, jelikož ještě nějaké výlety mám vymyšlené, tak se k Vám za týden zase vrátím 🙂 bylo mi potěšením a kdybyste potřebovali něco vědět ohledně ubytování nebo dopravy, udělám maximum, abych Vám mohla poradit. Mějte krásný den, loučí se s @louherz a moc se těším na další chvilky 😀👏❤ 😀
Většina dětí má ráda sladkosti, to jste ve Vídni skutečně na tom nejsprávnějším místě. Místní lidé si pochutnávají (i muži!) na sladkostech ráno, dopoledne, při obědě, odpoledne i večer.
Vídeňské zákusky od sladkých topfentascherlů (tvarohové taštičky) po kastanienreis (kaštanové pyré) obsahují velké množství přísad. Mouku přitom často nahrazují mandle či lískové oříšky.
Mezi nejoblíbenější jídla v tomto případě patří jablečný závin s hrozinkami, posypaný moučkovým cukrem a prodávají ho teplý i studený. Výborný je Mohr im Hemd, což je čokoládový moučník, který se vaří v páře a přelije se čokoládovou polevou. Zdobí se šlehačkou. Topfenknödel jsou zase knedlíky z tvarohového těsta. Ty se obalí ve strouhance (nebo mletých ořeších) a osmaží se na másle do zlatova a křupava. Dává se k nim ještě ovocný kompot.
Vůbec nejsladším vídeňským dortem je Esterházytorte s tlustou polevou. A rozepisovat se o slavném dortu Sachr je úplně zbytečné 🙂 Řekla bych, že ve Vídni bude dobrý snad všude nebo máte někdo doporučení na ten nejlepší?
Dám Vám i úsměvný a vcelku morbidní nápad kam jít (nechci nikoho pohoršit, kdyžtak se omlouvám) 😀
Vyzkoušejte si rakev 😀 Vídeňská specialita = Muzeum pohřebnictví
O Vídeňácích se tvrdí, že nalézají kuriózní zalíbení ve všem, co se týká smrti. Důkazem může být nejbizarnější z vídeňských muzeí – Muzeum pohřebnictví. Najdete ho v Goldeggasse 19. Unikátní instituce je veřejně přístupná a hojně navštěvovaná, svůj zájem o expozici však musíte předem oznámit mailem nebo telefonicky.
Muzeum ležící v poklidné čtvrti je naprosto seriózně vedené – poskytuje však zážitky opravdu zajímavé. Objevíte zde například různé druhy oblečení pohřebních zřízenců, kuriózní typy funebrální výzdoby a pohřebních vozidel i všelijaké druhy rakví. Tu tady mají třeba i sedací. Zasvěcený průvodce vám ovšem v Goldeggasse vysvětlí, že "sedačka" je poněkud nepraktická, protože se musí zakopávat hlouběji pod zem než zákonem požadovaných šest stop. Pozoruhodná je také sbírka zařízení, jež měla pomoci těm, kteří se ocitli v hrobě zaživa. Oživlý nebožtík mohl například zatáhnout za lanko, které končilo zvonkem v obýváku hrobníka.
Z výkladu se dozvíte další zajímavé věci – třeba že do roku 1930 bylo ve Vídni zvykem zveřejňovat v novinách módní trendy ve smutečním oblečení. Dodnes se také ve Vídni zachovaly specializované půjčovny smutečních rób.
Jednou do roka – pravidelně při noci muzeí, která ve Vídni připadá na říjen – si také můžete v Goldeggasse osobně vyzkoušet rakev. Doslova – zalehnete a přiklapnou za vámi víko. Otevřou až na vaše zaklepání.
Udělám radost @linee a projdeme si spolu Kunsthaus 🙂
Kunsthaus Wien se nachází na této adrese Untere Weißgerberstraße 13. Původně na tomto místě stála budova továrny na nábytek, postavená na konci 19. století. Koncem 90. let století 20. bylo rozhodnuto o přeměně této stavby na Kunsthaus Wien. Rekonstrukce probíhala podle návrhu architekta Hundertwassera v letech 1989 až 1991. Vznikla galerie moderního umění s fasádou tvořenou nepravidelnou bílo – černou šachovnicí. V přízemí se nachází kavárna a muzejní obchod, první a druhé patro je určeno pro stálou expozici děl Hundertwassera a třetí a čtvrté patro hostí krátkodobé výstavy umělců z celého světa.
Díla architekta Hundertwassera jsou impozantní a specifická, ve Vídni naleznete další tři:
Hundertwasserhaus je jedním z mnoha obytných vídeňských činžovních domů. Není však domem ledasjakým. Byl postaven v letech 1977 až 1986 podle plánů Hundertwassera. Fasáda domu hraje všemi barvami, místy jsou použité i barevné obkládací kachle tvořící různé mozaiky, každé okno má jiný rozměr a různý tvar. Tento dům není zajímavý pouze zvenčí, ale také i zevnitř, což bohužel turistům zůstává skryto.
Hundertwasser Village je dalším z děl tohoto umělce. Nachází se přes ulici přímo před Hundertwasserhausem.
Tato budova je skoro celá přístupná veřejnosti, neboť se uvnitř nachází řada obchodů se suvenýry, kavárna a dokonce také speciální „Hundertwasser toalety“.
Tato budova zde stála již dlouhé roky předtím, ale po vybudování Hundertwasserhausu došlo k jejímu přetvoření v Hundertwasserově stylu. Po vstupu dovnitř se člověk octine v malém městečku uvnitř domu. Na náměstí je kavárna, kde je možné dát si kávu či něco jiného dobrého na baru, kterým protéká vodní potůček, v domcích podél uličky i samotného náměstí se nachází obchůdky s různými vídeňskými a rakouskými suvenýry a samozřejmě nechybí ani upomínkové předměty vztahující se k osobě a především dílu Friedensreicha Hundertwassera.
TEPLÁRNA SPITTELAU
Toto dílo Friedensreicha Hundertwassera, postavené v letech 1988 až 1992, je asi nejvýraznější ze všech jeho staveb ve Vídni. Vysoký teplárenský komín ozdobený velkou zlatou v noci dokonce svítící koulí je vidět již z velké dálky. Hundertwasserův návrh dokázal i tak obyčejnou a obvykle nudnou budovu jakou je teplárna proměnit v zajímavé umělecké dílo.
Ahojte. Jaké máte pondělí? Za týden zveřejníme výzvu na testování cereálních tyčinek Nutrimama Profutura pro kojící maminky. Budeme hledat 10 kojících maminek s dětmi ve věku 0-5 měsíců. Těšíte se?
... Detaily o testu vám prozradíme až za týden v článku. Čas si proto zkrátíme soutěží.
Jak trávíte podzimní dny se svými poklady? Máte čas uvařit si něco dobrého? Podělte se o rady a tipy, jak se stravujete v období kojení nebo nám pošlete inspiraci na zdravý recept třeba z dýně ☺ My vás pak odměníme 3 srdíčky.
Holky dotaz..mám 15m kojence, menstruaci jsem ještě neměla.. rádi bychom pomalu druhé,.. zajimalo by mně, jak můžu zjistit, jestli mám vůbec ovulaci, nebo zda ji kojení stále zcela blokuje?
A nejlepším místem v okolí Laaerbergu je Bohmische Prater 🙂 BOHMISCHER PRATER je doslova Český pratr - je to menší zábavní park na okraji Vídně, sousedící s rekreační oblastí Laaer Berg.
Zábavní park vznikl ve druhé polovině 19. století. Tehdy se ze závodní restaurace pro stavební dělníky stal výletní hostinec. Postupně vznikala další pohostinská zařízení, jejichž majitelé, stejně jako stavební dělníci, byli převážně Češi. Rostoucí počet restaurací začal přitahovat i další atrakce a návštěvníky, zejména z méně majetných vrstev. Právě původní Češi zde otevřeli spoustu pohostinství s výborným českým pivem, které se zde čepuje do dnes a najíte se taktéž na každém rohu. Navíc zde naleznete spoustu kolotočů, dokonce historicky významných, které se dochovaly a nechtějí je ničit v klasickém Pratru. Bohmische Prater opravdu za návštěvu stojí 🙂
Tonda mi bojkotuje k večeři cokoliv, kromě HiPP polévky s pšeničnou krupicí. Tu zdlábne tak, že by vylízal i skleničku, kdyby to šlo! 😀
Takže jsem udělala na ní nájezd a brala jí rovnou 12ks.
Paní u pokladny na mě koukala trochu jako na blázna 🙈🙉🙊
Další odpočinkovou procházkovou zónou je oblast Laaerberg ve vídeňské části Favoriten, z malého kopce, který vyjdete nenáročnou cestou (v okolí spousta hřišť pro děti, volné prostranství pro pejsky) vidíte kus Vídně a staré budovy plynáren GasometerCity (nyní rozsáhlý obchodní komplex).
Jestli chcete navštívit nějaké odpočinkové místo, ať už na procházky, na kole, kolečkových bruslích, s kočárkem, pejskem, kitem, vhodné na plavání nebo jen tak válení po trávě, výlet lodí anebo třeba grilování s přáteli, nenechte si ujít poznání Dunajského ostrova - DonauInslu 🙂 Jedná se o více než 20 km dlouhý umělý ostrov na Dunaji, který se nachází na severním okraji Vídně. Dunajský ostrov je až 200 metrů široký a sahá od Klosterneuburgu až po severní část města Vídně. Jako první zde můžete navštívit vídeňské sídlo OSN a tamní nejvyšší budovu (mrakodrap s kavárnou) 127m vysokou s 28 patry. Velmi zajímavé na DonauInslu bývají plavecké závody a v létě různé festy. Najdete zde spoustu hřišť (kiting, brusle...), hřišť pro děti a v létě i vodní hřiště a brouzdaliště na osvěžení, samozřejmě můžete v Dunaji i plavat nebo vyjet lodí na půldenní výlet směr Bratislava nebo do Kremsu a Durnsteinu (vinařské oblasti, je tam nádherně). Na DonauInsel se v pohodě dostanete metrem, můžete zamířit i multikulturními směry a poznat trošku muslimskou kulturu v místní mešitě nebo v turecké části Vídně (jsou rozděleny právě tímto ostrovem 🙂)
Parkování ve Vídni je kapitola sama o sobě 😀
Nedoporučuji jet autem do centra ani ve všední den ani o víkendu, potřebovali byste parkovací hodiny a je docela složité je sehnat. Moje doporučení se týká parkovacích domů P+R (Park-Ride) zde je info o provozu https://www.wien.info/cs/travel-info/to-and-aro...
nebo většinou doporučuji nechat auto na okraji Vídně (Leopoldau, Floridsdorf), buď někde u obchoďáku, kde nehrozí odtažení nebo v bytových komplexech někde u stanice metra a popojet metrem (Ubahnem) kam potřebujete.
@falomka by se ráda něco dozvěděla o Jezdecké škole 🙂 popravdě, nikdy jsem tam nebyla, ale šíleně mě to láká, koně miluju od malička, ale nikdy nebyl čas ani finance se do Hofburgu na Španělskou dvorní jízdárnu jít podívat. Asi před třemi lety jsme s rodinou navštívili ve Slovinsku Lipici, byl to úžasný zážitek a věřím, že lipicáni vychovaní pro tento vídeňský balet musí být prvotřídně nádherní a nadaní.
Zde najdete více info: https://www.wien.info/cs/sightseeing/sights/imp...
Včera nás navštívili babička s dědou.
Všichni víme, že rodinné návštěvy slouží k tomu, aby hostitelé od rána vyvařovali, uklízeli a chystali všeljaké pohoštění. A při návštěvě hostům vnucovali všechno pracně vytvořené, ať už o to někdo stojí nebo ne. Taktéž je smyslem návštěvy to, aby se hostitelé cítili trapně při udílení životních mouder starší generace. Aby se dozvěděli, co vše je potřeba udělat v jejich obydlí, jak mají vychovávat děti, jak mají vařit a uklízet a jak by měli souložit.
Kromě toho je s návštěvou mých prarodičů neodmyslitelně spjato i dávání darů. A ne ledajakých! O perském koberci už jste se možná dočetli. Perský koberec už se u nás zabydlel . Perský koberec je náš kamarád. Při dědově zmínce o tom, že si takovou vzácnost mám vyvěsit na zeď, jsem sice upadla dočasně do kómatu, čímž byla budoucnost našeho vztahu (mě a peršanu) vážně ohrožena, ale nakonec jsme pro něj využití našli. Pod mou kancelářskou židlí mu je jistě hezky.
Tentokrát jsme dostali skleněnou dózu na vánoční cukroví. Je to prý rozkošný stromeček. Což o to, taková dóza na cukroví se hodí. Má to jen jeden háček. Vlastně dva... Zaprvé vánoční cukroví nepeču. Nikdy. A zadruhé naprosto stejnou dózu jsme od nich dostali asi před třema lety.
Nechcete někdo dózu na cukroví ve tvaru stromečku? Při odběru obou stromečků přidám peršan zdarma jako pozornost podniku!
Je do porodnice potreba overena kopie oddaciho listu nebo muze byt jen obycejna kopie?
