Výsledky vyhledávání pro slovo “Tr”
Nevíte náhodou někdo jestli může 2,5leté dítě takový ten klasický Celaskon? je to momentálně jediný vitamín co se v naší domácnosti nachází, tak že bych dceři alespoň trošku pomohla v boji s rýmou...
Teo na tříleté prohlídce...paní doktorka: "Teošku a hraješ si s dětmi ve školce?" T: "Ne." "A co tam dělají ostatní děti?" T: "Překážšší." - když je miluješ, není co řešit :D
Delal ste nekdo novou kuchyn? Kolik ste za ni dali a kde ste si ji nechali delat? A aspon trosku podobne velkou. Za tohle chtej 70tis bez spotrebicu.
Jak mně opustily vlasy. Aneb kojení nemusí být vždy prevence
Nevím jak u ostatních, ale mně když oznámili tu novinku, že se mi v prsu zabydlel zhoubný nádor, tak mně mimojiné napadlo, že asi poztrácím všechny vlasy. Ale ne, netrápilo mně to, spíš jsem to brala jako další změnu.
Doktorka mi to pak vyvrátila, že je to individuální. No ale její slova záhy popřely sestřičky podávající chemoterapii. Tam mi bylo s pevnou jistotou řečeno, že do 14 dnů mi vlasy opravdu začnou padat a ať je pak shodím, že jinak to budu mít všude. Tak jsem si došla ke kadeřnici a konečně jsem zkusila účes, na který bych se jindy neodhodlala. No co, stejně to vypadá, když v tom budu vypadat blbě a alespoň to pak, až budu, holohlavá, nebude takový šok.
Po první chemoterapii jsem napjatě čekala kdy to přijde. Dvanáct dnů se NIC nedělo, už jsem začínala věřit, že já třeba budu výjimka. Chahaha...třináctý den to začalo a přesně dva týdny po první chemoterapii jsem vlasy vyndavala po hrstech. Ale zase...každý má občas neposlušný vlas, který trčí tu tady, tu tam...a ne a ne se vrátit na své místo, musíte na to napatlat tunu gelu, aby to drželo. Já takový problém nyní nemám. Trčí mi vlas někde, kde nemá co dělat? No problemo...vezmu ho a vyndám ho z hlavy. Ano, vyndám, nemusím nic trhat...on jde dobrovolně...😀.
Šestnáctý den po chemoterapii vlasy drží na hlavě jen silou vůle, přemýším, zda přestanou padat, kyž je nalakuju...ale ouha, lak nemám...Tak soustředím svou vůli ještě více, odpoledne máme oslavu Julinky třetích narozenin, tak ať alespoň pro fotku tam pár vlasů vydrží.
Na oslavě se brácha přeorientoval na profesi kadeřníka a vzala mě strojkem na trojku🙂.
Konečně jsem vyzkoušela, jaké to je mít krátké vlasy. V létě? Ideální účes!
#vtip 😂 Dědeček s babičkou potřebují něco opravit na půdě. Problém je v tom, že oba jsou nahluchlí. Tak se dohodnou, že děda vyleze na žebřík, babka zůstane dole a když bude děda něco potřebovat, naznačí jí to posunky. Tak se i stalo. Děda seshora pohybem naznačuje řezání, babka mu podá pilu. Pak děda naznačuje kladivo, babka podává kladivo. Pak děda začne nějak divně mlít rukama. Nato se babka plácne mezi nohama a na levý prsník. Děda nechápe a tak stále mele rukama a babka zase: plác mezi nohy a na levý prsník. Děda sleze z řebříku a oboří se na bábu: "Co tady blbneš? Naznačoval jsem ti, že potřebuji skládací metr." - "No vždyť jsem ti odpověděla: Ty starý ******, máš ho v kapse v montérkové blůze!"
Recenze mopu Vileda Easy Wring & Clean Turbo
Tak jsem se taky konečně dostala k sepsání recenze na mop Vileda Easy Wring & Clean Turbo. Sešlo se hodně faktorů proč mi to tak dlouho trvalo. Chybějící součást mopu, nemoc a "výlet" ke tchánovcům na moravu na vybírání brambor (asi 20 řádků dlouhých cca 100m jsem mopem vybárat opravdu nezkoušela 😀 ).
Když se tu objevila kampaň na testování mopu Vileda Easy Wring & Clean Turbo, tak jsem se zkusila zúčastnit, ale vůbec jsem nedoufala, že bych mohla být vybrána. Kdo nehraje, nevyhraje. Když mi přišla IP, tak jsem byla mile překvapena. 😉
Doteď jsem používala také mop od Viledy, ale tu klasiku s modrými třásněmi a musím dodat, že nic moc.
U mopu Vileda Easy Wring & Clean Turbo mě potěšilo, že téměř každou skvrnu jde setřít hned na první pokus a ne jedno misto "šmrdlat" pomalu 5 minut. 😉 Setře psí chlupy, dlouhé vlasy a překvapil, že i denní nános drobků. Kdy zazvonil telefon, že do hodiny je u nás návštěva a potřebovala jsem hodně rychle dát do kupy aspoň podlahu a neměla jsem čas vytahovat ješte smeták a vysavač. Na to jak je kbelík veliký, tak je překvapivě lehký i s napuštěnou vodou. S podelnou rukojetí kyblíku se velice dobře přenáší. Lépe než klasický oválný kbelík. Díra na vyléváni vody je taky super. Po větším vyždímání je podlaha sucha během chvilky a nemusím syna pomalu přivazovat k židli, aby si nenamlel čumák. 😀
Co mě, ale chybí nebo vadí je, že nemá zespodu žlábek na prsty, aby byl kde chytit při vylévání, jako ma třeba můj starý kyblík od Viledy. Možná je na to myšlena díra pod pedálem, ale to mě vůbec nevyhovuje. Když naplním vodu po rysku, tak se mopem nemůžu moc rozšoupnout při vyplachování všech chlupů, vlasů a drobečků, jinak voda cáká ven. Když dám méně vody, tak se to tolik nevypláchne. Při rychlejším šlapání na pedál, mam pocit, že kbelík vzlétne a uletí. 😀
Jinak je to nejoblíbenější hračka mého syna. Při vytírání mi musí pomahat a šlapat na pedál, takže teď se mi úklid prodloužil minimálně o 30minut, protože musí pedál pečlivě sešlápnout. 😀 Denně si kbelík přitáhne do obýváku a ždíme v něm usínáčka s dudlíkem a ještě svůj malý mop z uklízecího vozíčku pro děti, také od Viledy.
Taky posloucháte snad denně, ze do vašeho dítěte ve školce někdo neco hodil nebo do nebo strčil? Ja si tak představovala, ze to bude ale ne tak casto. Docela me to překvapuje.
Často tady čítávám, jak moc se nastávající maminky těší na to, až jim lékař udělá při prohlídce ultrazvuk a ony uvidí své miminko. Často čítávám stížnosti, že to doktor dneska odbyl nebo dokonce UTZ vůbec nedělal. Možná je to jen důsledkem špatné informovanosti nás žen nebo jen prostě upřednostníme ty rozkošné záběry před uvědoměním si, že právě UTZ ovlivňuje zdravý vývoj našeho miminka. Zdraví našich dětí je pro nás matky to prvotní přece! Ať už jsou v bříšku nebo narozené. A proto bych ráda apelovala na všechny, které čeká kontrola, aby zvážily, zda je opravdu v tu danou chvíli tak důležité miminko na obrazovce vidět, natáčet si ho na 3D nebo 4D nebo fotit. On totiž ultrazvuk prokazatelně miminko v bříšku ovlivňuje, a to i přesto, že nepřekročí zákonem stanovené limity, protože ty jsou stanovené pro dospělého člověka, nikoliv pro pár centimetrů velký plod, u kterého se teprve vyvíjí orgány a tkáně. Uvádím odkaz na disertační práci z VUT, tedy žádný nepodložený zdroj ze zahraničí, která zkoumá účinky UTZ na vývoj plodu. https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_...
A cituji jeden ze závěrů:
"Nejvyšší hodnota oteplení zjištěná modelováním byla 3,6°C ve vrstvě kostní tkáně a 2,4°C
na rozhraní kost-mozková tkáň při stejných podmínkách ozvučování. Tato hodnota se nachází pod
kritickou hranicí 4°C a teplota ve tkáni tedy nepřesahuje 41°C, při níž dochází k denaturaci
proteinů. Nad tuto hodnotu mohou být poškozeny tkáně dospělého jedince. Pro embryonální tkáně však rozmezí 39,5°C až 41°C představuje rizikovou oblast. Je tedy zřejmé, že současné
diagnostické sondy, které přestože odpovídají doporučovaným limitním hodnotám prostorově
špičkové, časově průměrné intenzity utzv, mohou způsobovat ohřev tkání plodu nad bezpečnou
hodnotu."
Tedy žádné domněnky! UTZ opravdu miminkům v bříšku ubližuje! Tuto informaci jsem si nemohla ponechat!
Po odpocinkove navsteve levanduloveho pole by to chtelo trochu akce, co myslite? 🙂
Presuneme se do Chessingtonu (cca 10 minut jizdy od nas), kde se nachazi jeden z nejznamejsich zabavnich parku ve Velke Britanii - Chessington World of Adventures. Puvodne byl park v otevren v roce 1931 jako Zoo, pozdeji se pridaly atrakce (psal se rok 1987), safari, vodni svet a hotelovy komplex.
V parku se nachazi 33 atrakci, z toho 4 horske drahy a 2 vodni atrakce. Na ty nejznamejsi se behem skolnich prazdnin ve spicce muze stat klidne i dvouhodinova fronta. Minuly rok park navstivilo rekordnich 1,6 milionu lidi. Kazdy rok v obdobi Halloweenu se park meni ve strasidelny park s typickou vyzdobou. Nektere atrakce jsou tak otevreny i vecer za doprovodu specialnich halloweenskych efektu 🙂
Miluju nakupování Vánočních dárků. Navíc, když vybírám zavčasu, vychytám různé akce a slevy. V podstatě ušetřím, že.....jen všechno co Teri koupím nebo vyrobím dostane hned...Trošku už to začíná být kontraproduktivní a lézt to do peněz :D Ale to její jůůůůůů se mi prostě ne a né omrzet 🙂
Kokouš aneb Amíkova podpásovka
Občas se mi stane, že na ulici najdu takovou tu hnusnou umulousanou oslintanou a celkově úplně olezlou hračku, prostě takovýho toho rodinnýho kamaráda bez kterýho se dítěti a jeho rodičům hroutí svět. Úplně vidím tu rodinnou tragédii!
Mini chlapík a jeho láska
Ano, i v naší rodině se vyskytuje jeden takovej kamarád, jehož náhlá ztráta vyvolá ve všech paniku. Naštěstí jsem na takové chvíle natrénovaná svým dětstvím. Ne, nebyla jsem to já, kvůli komu upocený rodič s panikou v oku vysílal pátrací četu do širokého okolí. Já jsem byla dítě skromné, mně k usnutí a uklidnění stačil palec v puse a prst zamotanej do vlasů. Tím viníkem byl můj mladší bratr a jeho "kulání." V osmdesátých letech komunistického Československa těch usínáčků moc nebylo a tak si můj malej brácha našel kousek saténu. Bohužel takovej malej kousek látky mívá tendenci se ztratit a tak obě moje babičky po nocích sešívaly kousíčky podpultového saténu, aby pak přinesly pytlík s krásně nažehlenými kousky na inspekci. On totiž ne každej satén byl ten pravej a někdy se dokonce pokoušel rodinný člen vpašovat "kulání" z jiné látky. To oddechnutí celé rodiny, když několik kousků prošlo a bylo uznané za "kulání" bylo slyšet hodně daleko. Ano, vždycky bylo lepší mít několik kousků do foroty.
Mini chlapík zjevně podědil geny po strejdovi neb palec v puse a vlasy mu nestačí. On musí mít svýho Kokouše. Kokouš se k nám do rodiny dostal jak jinak než darem. Ne, že bych měla něco proti žluté plyšovosti se saténovou podšívkou, jemnou růžovou výšivkou říkají "My best friend Emmie," oranžovým zobáčkem a květinovým klouboučkem koketně posazeným nad jedním rafinovaným očkem, ale tak nějak mi to přijde přeci jen trochu mimo můj vkus. Co nadělám pro mini chlapíka to byla láska na první nebo druhý pohled. Zkoušela jsem koupit hnědé opičky a strakaté pejsky, ale ty byli pokaždé odhozeni se zhnuseným výrazem. Takže máme Kokouše.
Ano, máme Kokouše, kterému jsem dlouho nedala žádné jméno, ale říkala mu ten žluťák. To musela přijet moje máma a pojmenovat ho Kokouš. Moje máma, která odmítá dát Kokoušovi status krásné žluté kačenky a místo toho ho přiřadila ke slepicím. Z jejich kvokání pak udělala Kokouše. Dokonce i Amík mu říká Kokouš. Je to sice poněkud krkolomné jméno, ale už po třech měsících neustálého opakování to zvládl.
Čím mě ale Amík překvapil, bylo jeho škádlení mini chlapíka, kdy mu Kokouše bere a pusinkuje a u toho řiká: "Kokouš je moje holka! Má mě radši!" Nedalo mi to a zeptala jsem se, jak přišel na to, že je Kokouš holka. Amík mi suverénně odpověděl: "Hele, to je přeci jasný. Slepice je v češtině ženskýho rodu, proto je to holka." Jako brada mi spadla, absolutně jsem takovou gramatiku nečekala. "Teda, tos mě dostal," pravila jsem já úžasná a podporující manželka. "Problém je ale v tom, že jeho jméno definitivně napovídá, že je to kluk. Kdyby to byla holka, jmenovala by se Kokouška." "Takže mi řikáš, že zrovna když mám pocit, že jsem fakt dobrej a jsem na sebe pyšnej, jak jsem to pěkně správně vymyslel musí mi tvoje máma hodit podpásovku se jménem a pojmenovat tak důležitýho člena rodiny jako kluka?" Ano, někdy s ním fakticky soucítím a skoro zatlačím slzu v koutku oka při představě záludností českýho jazyka v mysli cizince. Nejlíp to ale vyřešila tchýně, ta se vykašlala na nějakýho Kokouše a místo toho mu pěkně jidiš říká "Šmáta."
holky nemáte doma na prodej strojnické tabulky od leinvebera
Někdy když je potřeba přemýšlet a vypnout,musim k vodě a do přírody.Tohle místo naprosto miluju a vždycky se tu dám "vnitřně" dokupy 😀
Láska a sebeláska jsou jako dvě strany jedné mince...
LÁSKA A SEBELÁSKA
jsou jako dvě strany jedné mince, jako jin a jang na obrázku dole.
Dost možná se vám pod slovem sebeláska vybaví sobectví nebo narcisismus. To je ale nemocná podoba sebelásky, kterou si hluboko uvnitř něco kompenzujeme (často pocit nepřijetí okolím, např. chybějící opravdový vztah s rodičem, chybí tak schopnost vcítění se a vřelé blízkosti s ostatními lidmi... ve vztazích se pak tohle projevuje odtahováním se, kritizováním, povyšováním se, soustředěním se na sebe... nepřináší to spokojenost, ale osamělost). Dříve jsme měli sebelásku spojenou jen s touhle parodií dobrého vztahu k sobě.
Sebeláska je naopak sebepřijetí, sebepéče, sebeúcta.
Přijímám se taková jaká jsem.
Jsem dobrá taková jaká jsem.
Je bezpečné být sama sebou.
Dovoluji si mít se ráda.
Ztišuji se a všímám si svých hlubokých potřeb. Jaké jsou?
Mám právo postarat se o svoje potřeby.
Respektuji druhé a jejich potřeby.
Vážím si sama sebe.
Sebeláska se projevuje mnoha cestami, například:
- tím, že mám dospělé a rovnocenné vztahy, které mě podporují v lidském růstu
- tím, že se starám o svoje tělo (výživa, odpočinek, pohyb atd.)
- tím, že jsem si vědomý toho, že mám silné a slabé stránky a dobré a horší dny. Pokud mám tedy "propad" nebičuji se, ale podpořím se. Je to krůček na mojí cestě, mrak který připluje a odpluje. V těchhle chvílích jsem tu pro sebe nejvíc.
- sebeúcta se projevuje tím, že si vážím svých schopností a rozvíjím je
- sebepřijetí se projevuje také tím, že si dovoluji vyjadřovat lásku k druhým lidem. Více sebelásky / sebepřijetí znamená více lásky pro druhé 🙂
Lásky mám víc a dávám víc...
Uz jsme se podivaly na konske dostihy, predstavila jsem vam par slavnych osobnosti pochazejicich z Epsomu a ted se presuneme k aktivitam. Ukazu vam par zajimavych mist, ktera, si myslim, stoji za navstevu!
Prvnim takovym mistem je Mayfield Lavender Field. Jedna se o organickou levandulovou farmu (25 akru velikou), na kterou se v cervenci a srpnu sjizdeji turiste ze vsech moznych koutu sveta. Kdyz uz jsou v Londyne, proc by si neudelali vylet treba sem? 🙂 Nejenze se zde muzete pokochat nadhernou vuni a take barvou, muzete si take koupit vonave levandulove produkty, ci dokonce jidlo s prichuti levandule. A co teprve nechat se zvecnit v poli plnem levanduli? Jak si dovedete spravne predstavit, levandulova pole jsou hojne navstevovana fotografy a jejich modely 🙂
Zdravím všechny na modrém koníku, dnes jsem se konečně zaregistrovala a to především z toho důvodu, že s Domčou hledáme nějaké parťáky, kteří k nám občas zajdou na kafíčko, kteří s námi podniknou nějaký výlet a také hledám kamarádku, která si nemá s kým popovídat. Jsme z Ostravy a mému parťákovi je 5 let, pokud jsi na tom podobně a nemáš si s kým povídat, své dítě nebiješ, nevyhrožuješ mu a ráda bys našla kamarádku ozvi se 🙂 jsem tady na psaní, na povídání, na předání pár zkušeností a také na pomoc všem, kteří ji potřebují 🙂
Holky prosím o radu.Malá 15 měsíců se mi v noci velmi často budí,je třeba 2 hodiny vzhuru.jen tak..neměla jste také některá?Popřípadě jak jste řešily???Děkuji moc
Trochu reklamy pro moji dobrou kamarádku. Má tam poradnu pro maminky týkající se těhotenství, porodu, kojení..Třeba to někomu bude ku prospěchu http://www.biobrusinka.cz/ nebo FB https://www.facebook.com/BioBrusinka/?fref=ts
A pro obdivovatelky komiksovych hrdinu tu mam take jednoho mistniho mladika, ktery se sice narodil v USA, ale detstvi stravil v Epsomu 🙂
Andrew Russell Garfield (* 20. srpna 1983, Los Angeles, Kalifornie, Spojené státy americké) je herec dvojího občanství, britského a amerického, který se objevuje v rádiu, divadle, filmu a televizi. Na začátku své kariéry si zahrál ve filmech Hrdinové a zbabělci, Imaginárium dr. Parnasse a Ten kluk, za který získal v roce 2007 cenu BAFTA v kategorii nejlepší herec v hlavní roli.
Za jednu z hlavních rolí v oscarovém filmu The Social Network se mu dostalo širšího uznání a ohlasu u kritiků. Za tuto roli získal dvě nominace na cenu BAFTA a nominaci na Zlatý Glóbus. Byl obsazen do role Petera Parkera/Spider-Mana v reebotu filmové série o Spidermanovi s názvem Amazing Spider-Man. Znovu si roli zahrál v pokračování Amazing Spider-Man 2, které mělo premiéru v roce 2014.
A jestli jste jako ja naruzive hltaly serial ER, tak si urcite budete pamatovat doktorku Elizabeth Corday 🙂
Alexandra (Alex) Elizabeth Kingston (* 11. března 1963, Londýn, Spojené království) je anglická herečka. Alex se objevila v řadě britských televizních dramat – Grange Hill, Crocodile Shoes, The Fortunes and Misfortunes of Moll Flanders, The Knock, The Bill. Hrála také v řadě filmů – The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover (1989), A Pin for the Butterfly (1994), The Infiltrator (1995), Croupier (1998), Essex Boys (2000), Boudica (Warrior Queen)(2003) kde hrála hlavní roli Sweet Land (2005) a Crashing (2007).
V září 1997 se stala známou v USA poté, co byla obsazena do televizního seriálu ER. Poprvé se objevila v premiéře čtvrté série jako Elizabeth Corday, chirurg přijíždějící z Británie. Alex hrála tuto roli do odchodu v říjnu 2004, v jedenácté serii, ve čtvrté epizodě. Na jaře 2009 se do ER vrátila, v průběhu 15. a poslední série. V listopadu 2005 hrála Alex jako host v dlouho běžícím dramatu Beze stopy ve 4. sérii, v šesté epizodě (Černá vdova).
V roce 2008 se poprvé objevila ve sci-fi seriálu Doctor Who (Pán času), ve dvoudíle Ticho v knihovně–Les mrtvých, jako archeoložka profesorka River Song. V říjnu toho roku se objevila v dramatu CSI: Crime Scene Investigation v 9. sérii, ve 3. epizodě.
A u Harryho Pottera chvilku zustaneme 🙂
Warwick Ashley Davis (* 3. února 1970, Epsom) je anglický herec, televizní moderátor, spisovatel, režisér, producent a komik. Objevil se v několika filmech ze série Harry Potter, též ve filmu Letopisy Narnie: Princ Kaspian. Trpí nanismem, podobně jako například americký herec Peter Dinklage (Game of Thrones), který si s ním ve filmu Princ Kaspian také zahrál.
Tak Amálka ukázala na 8mi měsíční kontrole co umí 😀 paní doktorce všechno "povykládala", ukázala jak hezky umí stát a jak začíná chodit 👣❤ a taky jak je úžasně hodná💝 jinak dneska mě celkem překvapilo jak vysoká ta naše Pipinka je. 😁 (ZASE po tatínkovi 😩😀) 8460g a 83cm
Treba si ted prijdou na sve milovnice Harryho Pottera 🙂
Thomas Andrew "Tom" Felton (22. září 1987, Londýn) je anglický herec a zpěvák, nejlépe známý díky roli Draca Malfoye ve filmovém zpracování série Harry Potter. K herectví, k němuž ho dostala rodinná přítelkyně, která poznala, že má talent, se dostal již v 8 letech v reklamách. V 10 letech začal hrát ve filmech, v roce 1997 to byli Pidilidi, o dva roky později Anna a král. Hrál také v několika britských seriálech (Bugs, Vyšetřování naslepo). Velký úspěch mu přinesla až role Draca Malfoye ve filmové sáze o Harrym Potterovi.
Má tři starší bratry (Jonathan, Chris, Ashley). Díky jednomu z nich objevil jednu ze svých zálib - rybaření. Má rád také fotbal, basketball, kriket, plavání, golf a tenis. Věnuje se také hudbě, líbí se mu především hip hop a rap, sám se věnuje hře na kytaru a zpěvu.
Podivame se take trochu za kulturou, protoze z Velke Britanie pochazi nespocet hercu, kteri jsou znamymi prave v Hollywoodu. A ja vam jich nekolik, co pochazi odsud, behem nasledujicich nekolika prispevku predstavim 🙂
Kelly Reilly, rodným jménem Jessica Kelly Siobhán Reilly (* 18. července 1977 Epsom, Surrey) je anglická herečka, která na filmovém plátně debutovala v roce 2000 rolí v romantické komedii Možná, miláčku.
Za výkon ve hře Po slečně Julii (After Miss Julie) na londýnské divadelní scéně Donmar Warehouse byla v roce 2003 nominována na dramatickou Cenu Laurence Oliviera pro nejlepší herečku, jakožto nejmladší umělkyně v historii ocenění. Podruhé získala nominaci o šest let později za Desdemonu v tragédii Othello.
Všeobecné středoškolské vzdělání získala na Tolworthově dívčí škole v Kingstonu (kde mimojiné studovala s mou nynější sister-in-law), v jejímž rámci studovala také dramatický obor pro odborný kvalifikační certifikát (General Certificate of Secondary Education).
Na londýnské dramatické škole navštěvovala letní kurzy herectví, které ji nudily. Prarodiče byli Irové.
Do roku 2000 typologicky představovala komediálního herce a byla obsazována do tohoto druhu rolí, jakou se stala i mladá Amy ve hře Last Orders, režírované Fredem Schepisim. V roce 2001 následovalo účinkování na prknech Royal Court Theatre, kde se představila v dramatu Blasted od Sarah Kaneové. Deník The Times ji v recenzi nazval „divadelní viagrou“. Roku 2002 se objevila jako studentka Wendy výměnného programu Erasmus, po boku Audrey Tautouové a Romaina Durise, ve francouzské televizní komedii Erasmus a spol. Úlohu ztvárnila také o tři roky později v sequelu Erasmus 2 i v dalším pokračování z roku 2013 nazvaném Casse-tête chinois. Roku 2005 se účastnila filmových projektů Show začíná a adaptace Pýchy a předsudku s Keirou Knightleyovou v titulní úloze. Za výkon v prvním z nich obdržela Empire Award pro nejlepší začínající herečku.
Premiérovou hlavní rolí se v roce 2008 stala Jenny v hororu Jezero smrti a následující sezónu se objevila v jedné z hlavních úloh britského seriálu Mimo podezření, uváděného v hlavním vysílacím čase. Z filmových produkcí ztvárnila postavu Mary Morstanové v adaptaci detektivky Sherlock Holmes a Muriel Brasslerové v dramatu Já a Orson Welles. Postavu si zopakovala v sherlockovském sequelu Sherlock Holmes: Hra stínů.
Vedle Sama Rockwella se objevila v kriminálním thrileru Jednou ranou a větší postavu Nicole Maggenové získala v Zemeckisově dramatu Let po boku Denzela Washingtona, jakožto pilota-alkoholika. V irské černé komedii Kalvárie představovala neukotvenou dceru římskokatolického faráře Fionu Lavelleovu.
V roce 2015 účinkovala ve druhé řadě amerického krimiseriálu Temný případ z produkce HBO, jakožto Jordan Semyon, manželka obchodníka v podání Vince Vaughn. Jinak právě natáčí serial střídavě v Praze a Walesu.
Jak se rodí v koupelně
Johanka se měla narodit 23.8. v porodnici za pomoci předem domluvené porodní asistentky. Narodila se o dvanáct dní později doma, v koupelně. Přitom ve 35. týdnu těhotenství krátce hrozilo, že přijde na svět akutní sekcí. Zkrátka to, že se s touhle holčičkou nebudeme v životě nudit, nám je jasné už od samotného začátku.
Na tom, že porod nakonec proběhl tak, jak proběhl, měly zřejmě zásluhu dvě věci. Ricinový koktejl, který jsem vypila večer předtím, a mé v ten den naprosto nepochopitelně pomalé chápání.
---
Bolesti mě budí v neděli 4.9. ve tři čtvrtě na čtyři ráno, dvanáct dní po termínu. Naskočily rovnou po zhruba pěti minutách a od začátku už tak silné, že nedokážu zůstat ležet. Potichu se tedy snažím vyplížit z ložnice, kde spí manžel i Anežka, naše dvou a půl letá holčička. Dan je ale vzhůru, tak mu šeptám, že jsme se konečně možná dočkali, že jdu vše prodýchávat do vedlejší místnosti a ať se ještě prospí, než budeme muset vyrazit na cestu.
Kvůli nedávno operovanému nártu, ve kterém mám sešroubovaných několik kostí, chvilku hledám polohu, ve které bych mohla kontrakce prodýchávat a přitom nohu moc nezatěžovat. Nakonec klečím na matraci na zemi a předloktím se opírám o židli před sebou. Za sebou mám horu peřin a polštářů. Později přijdou vhod, protože se na ně mezi kontrakcemi vždy svalím a chviličku si zdřímnu, než mě probudí další vlna bolestí.
V místnosti je velká tma a nemám náladu na silné elektrické světlo, tak ještě prozváním Dana. Když přijde, prosím ho o pár svíček. Zapaluje je, rozmisťuje po pokoji a odchází.
