Nejvíce nehod se batolatům stává doma. Abyste tomu předešli, vybavte svůj byt pro příchod zvídavého průzkumníka klidně ještě před porodem. Jen tak zůstanete klidní, až se vydá na obhlídku svého panství. Zabezpečení proveďte na jeden zátah. Nečekejte, až se vaše dítě o něco odře, nebo na sebe něco shodí. Možná to bude znít divně, ale zkuste si kleknout na všechny čtyři a prohlédnout si svůj příbytek z perspektivy dítěte. Jen tak pochopíte, kolik lákadel a nástrah tady na něj čeká.

Zásuvky

Jedna z nejnebezpečnějších věcí v domácnosti. Malý zvědavec se s velkou pravděpodobností bude snažit strčit své prstíky do těch zvláštních dírek ve zdi. Nedej bože bude toužit je ochutnat. Takovému neštěstí zabrání možná nejpoužívanější produkty pro bezpečnost dětí, ochranné kryty na zásuvky. Pomohou ale jen pod jednou podmínkou, musíte je používat opravdu důsledně.

Schody

Pokud máte v bytě či domku schody, nemělo by se k nim vaše dítko ani přiblížit. Pomůže vám bezpečnostní zábrana na schodiště, která výlet malého větroplacha utne už v zárodku. Zábrany můžete použít i do chodby a dveří. Prostě kdekoli, kam se batole bez vašeho dozoru nesmí zatoulat.

Skříně a další nábytek

Jsem moc rád, že vám můžu představit novou Ambasadorku,https://www.modrykonik.cz/blog/kami1984/. Už víte, koho bude zastupovat... A vím, že jste to dlouho očekávali. Ano, bude zastupovat firmu PEPCO.

Více za méně... každý den. Tak zní slogan PEPCO. Vize je jasná: dávat vám možnost nakupovat ve velkém za nejnižší ceny a zároveň vám každý den zabezpečovat nejlepší obsluhu. Ale pozor, v PEPCO nenajdete jen levné věci pěkné zboží za dobrou cenu, najdete zde i inspiraci. Hledáte originální a pěkný outfit pro svého syna nebo dceru? Žádný problém. Chcete vytvořit útulnou atmosféru v obýváku? Opět žádný problém. A z vlastní zkušenosti vím, že spolupracovat s lidmi z PEPCO je radost. Je totiž velmi dobře cítit, že to myslí upřímně. Se vším.

Ambasadorkou PEPCO je Kamila

Kamila je aktivní, zvědavá, a myslí na všechno. Zajímá se o detaily a dopředu vím, že její příspěvky nebudete přehlížet. Moc se těším na její kreativní nápady a fotky. Určitě budu její blog sledovat i já. Každý den.

O všem ostatním se už dozvíte na jejím blogu.

Můžete sa hned přidat do její skupiny: Pepco, nízká cena tě vždy přivolá.

Setkaly jsme se náhodou. Obě jsme si na víkend vyjely do rodného města a obě jsme si vyrazily na podzimní procházku. Neviděla jsem ji snad deset let. Bývaly jsme kamarádky na střední. Pak se z Marie stala vegetariánka a šamanka, poté veganka a andělská terapeutka. Povila tři dítka, vystudovala akademii alternativní medicíny, strávila půl roku v pralese se svým guru a odstěhovala se s manželem na samotu u lesa, kde chová (ale nejí) kozy, ovce a pěstuje spoustu mně neznámých plodin.

"Ty nemáš děti?" zděsila se Marie. "Ale to je strašná škoda! Děláš pro to vůbec něco? Abys otěhotněla?" Kdybys, milá alternativní Marie, věděla, kolik hormonů mi průběžně koluje v těle, tak to s tvojí přírodně založenou bytostí šlehne. Marie hbitě ze záhybů dlouhých duhových šatů vytahuje tmavou lahvičku. "Jantarová voda. Ta tě pročistí. Do půl roku jsi těhotná!" zvolá Marie. Přepočítá děti a zmizí v melancholické říjnové mlze. Kdybych v ruce nedržela lahvičku se zázračnou vodou, tak to celé považuji za podivný sen... No co. Co bych nezkusila jantarovou vodu. Zkusila jsem již mnohé. IVF pro mě bylo, až do letošního jara, neakceptovatelné...

Začala jsem, před mnoha a mnoha lety, zvolna - popíjením kontryhelového čaje s kapkami z jeřábu ptačího. Kontryhelový čaj byl hnusný, kapky drahé, výsledek žádný. Nasadila jsem těžší kalibr. Na internetu jsem narazila na zajímavé stránky o vědomém rodičovství. A protože jsem duchovnu otevřena, zhltla jsem všechny relevantní články.

Duše dítěte si prý vědomě vybírá, koho si zvolí za svoje rodiče. Pak ale nechápu, že o nás s manželem není rvačka. Jsme oba velmi milí, tolerantní, sečtělí... Drahouškovi bychom dopřáli  kvalitní domácí stravu a láskyplnou péči. Extrémní sportovní ambice vzhledem k dítěti také nemáme. Sami jsme jen velmi rekreační sportovci, takže by dítku hrozila jen mírná vycházka zakončená malinovkou v blízké výletní restauraci. O rozmazlovacích babičkách, které by svým zrozením získalo, ani nemluvím. Ti haranti nahoře jsou ale buď pěkně rozmazlení, když jim není dobrý náš panelákový 2+1 a zánovní Fabie, nebo masochisté, když raději zvolí dobrodružství v naprosto vybydlené děloze alkoholičky...

Abyste tomu rozuměli - k nalákání takové nerozhodnuté dušičky totiž může pomoci i rafinovaná vizualizace. Je třeba představit si cestu vajíčka do dělohy, kterou ve svých představách pěkně zařídíte, aby se miláčkovi uvnitř těch devět měsíců líbilo. Vyzkoušela jsem různé styly - od něžné provance až po drsné heavymetalové doupě. Mé představy o bytovém designu se asi neshodovaly s představami budoucí generace. Je pravda, že často jsem usnula uprostřed vejcovodu...

Duchovno nezabralo, asi bude třeba zapojit tělesno. Cvičení podle paní Mojžíšové(kterou bezmezně obdivuji) mě vyděsilo nárokem na čas a pravidelnost, od lekcí cvičení Mohendžodáro mě odradilo nejdříve video z jedné z lekcí a následně cena za víkendový kurz. Zbyla už jen hormonální jóga. Tehdy ještě poměrně neznámá... Pohled na zakladatelku konceptu, Dinah Rodriques, mě přesvědčil.  Video, na kterém si osmdesátiletá dáma dává nohu za krk, zlákal i dvě kamarádky. A zaplatily jsme si víkendový kurz...

K sepsání tohoto zamyšlení se schylovalo už dlouho, ale až rozhovor s někým z mého okolí mě přimělo dát myšlenky na papír.

O čem to bude tentokrát? O životě. O tom, co v  životě chceme a jak se toho snažíme dosáhnout.

Tak např. onen Někdo z mého okolí, koho pro potřeby tohoto článku budu nazývat zkráceně N. N. se na mě obrátil s otázkou, jestli nevím, co má dělat, aby nebyl tak unavený. Vstává brzy ráno, pospíchá do práce, v práci stres a spěch, aby všechno stihnul. Domů se vrací unavený a má sílu akorát tak lehnout si k televizi. N. dá 5 turků denně a už ani to mu nepomáhá. A protože já neumím ani věštit a ani nezvládám zázraky na počkání, začnu se N. vyptávat.

"Snídáš?" "Ne, snídat nestíhám, nemám na to čas."

"A co tedy ráno děláš od té doby co vstaneš a než odejdeš do práce?" "No co bych dělal, udělám si kafe, dám si cigaretku a tak dále..."

"A myslíš, že bys sis večer mohl nachystat snídani, kterou bys ráno snědl? To by zabralo ráno určitě méně času než dát vařit vodu, připravit hrnek, dát do něj kafe, zalít a čekat, až to trochu vychladne..." N. se na mě dívá, uculuje se a říká: "To se mi ale nechce."