Fajn cestu do porodnice jsme zvládli, je 22 hodin, plodovka odtekla, stahy po 5 minutách a ani to moc nebolí…jsem dítě štěstěny a porod máme snad za chvíli za sebou. Na monitoru vylézají křivky, takže to kontrakce opravdu jsou. Tak kde je ten doktor, aby mi řekl, na kolik centimetrů jsem dole otevřená? Jsem ráda, že má službu doktor – chlap, hlavně z toho důvodu, že jsou takový šetrnější při vyšetřování. „Dobrý večer, vylezte si na křeslo a podíváme, jak je to dole připravené na porod.“ Aha…chlapi jsou šetrnější při vyšetřování?! No tak k tomuhle panu doktorovi se to asi zřejmě ještě nedoneslo. Auuu nejen že se mi kloubky prstů totálně opřel o stydkou kost, ale navíc se tam vrtá, jako by se chystal nadívat krůtu. „Tak maminko, na porod si budeme muset ještě počkat. Kontrakce máte zatím velmi slabé, a navíc to dole není vůbec připravené na porod a spíše je to vše zatuhlé. Sestřičko odveďte paní na sál.“

„Máme zatím volné všechny tři sály, takže si můžete vybrat. Tady si lehnete vy a tatínek může být tady na křesle vedle vás. Odpočívejte, ať máte zítra dost sil na porod. Budu vás chodit pravidelně kontrolovat a vždycky vás připojím na monitor, abychom viděli, jak se zesilují a zrychlují kontrakce a jak se daří miminku.“ Počkat, počkat. Říkala: ať máte ZÍTRA dost sil na porod? No tak snad to budeme mít v brzkých ranních hodinách za sebou. Super máme tu vanu. Doufala jsem, že si budu moct zkusit pohovět před porodem ve vaně. Ty jo to porodní křeslo je fakt obrovský. Jsem zvědavá, za jak dlouho napadne taťku na něj lézt a předvádět scénu z Přátel….přesně 12 vteřin po odchodu sestry ze sálu.

Hodiny ubíhají, taťka chrápe na křesle, kontrakce trochu zesílily, miminko má na monitoru dobré ozvy, ale moc se nehýbe. „Zkusíme ho trochu probudit.“ A už mi sestra vrtí s břichem. Asi taky spí. Jsou dvě hodiny ráno a kontrakce už začínají být docela nepříjemné. „Můžete si zkusit dát teplou sprchu, většinou to uspíší porod a kontrakce tolik nebolí.“ Fajn, sprcha je dobrý nápad. Opravdu, kontrakce tolik nebolí. Aha ony tolik nebolí, protože ustávají. „Je pět hodin, pan doktor by Vás chtěl vyšetřit, tak pojďte se mnou.“ Bože, prosím, ať už má službu jiný doktor než ten, který mě přijímal. Hm smůla, takže si dáme nadívanou krůtu podruhé s porcí kontrakcí navíc. „Stále nejste dostatečně otevřená, a navíc Vám ustávají kontrakce. Dám Vám čípek na uspíšení porodu.“ Fajn čípek na uspíšení, sem s ním. Počkat! Čípek se přeci vždycky někam strká. A sakra! Takže extra nadívaná krůta potřetí. „Mám špatnou zprávu. Ten čípek se mi tam nepodařilo umístit, a navíc se mi už rozmočil. Musím, tam zavést nový.“ Takže extra nadívaná krůta počtvrté. Nemám tě ráda, doktore!

Je asi šest hodin a už to frčí. Jestli sis do teď myslela, že cítíš kontrakce, tak ses hodně pletla. „Jestli chcete můžete si vlézt do vany.“ Jo, jo, jo! Teplá vana sem s ní. Je ti úplně jedno, jak vypadáš a kroutíš se ve vaně jako had. Chvíli na čtyřech, chvíli v tureckém sedu, zase na čtyři, zase turek. Taťka nestíhá sledovat, ale statečně pomáhá sprchovat břicho a záda. Bolí to jako čert, ale oproti ležení na posteli je to mnohem lepší. „Tak maminko, potřebujeme, abyste na chvíli vylezla z vany a dáme si 20 minut monitor.“ Jasný, 20 minut to dáme. V pohodě. Ne-ko-neč-ných 20 minut! Trpíš, hekáš a funíš jako zvíře! „Výborně, maminko, kontrakce se nám krásně rozběhly. Teď dáme klystýr a pak si zkusíte vylézt na křeslo.“ No tak to jsem zvědavá, kdy mi chtějí dát klystýr, když mám kontrakce snad ani ne po minutě. „Nevím proč, ale pan doktor ten klystýr pořád oddaloval.“ Já toho šmejda už vážně nesnáším! Dobrý klystýr se nám nějak povedl. Teď se dostat na záchod. Záchod, který je až na druhé straně místnosti! 5 metrů se občas jeví jako fakt nepřekonatelná vzdálenost. Běž a nepusť to! Běž a a a a …kontrakce… nepusť to! Dobrý, vydržela jsi zdárně až do cíle. Tak a teď se dostat zpátky. Taťka je úžasný, pomohl ti zpátky k lůžku, ale ležet už nechceš. Stojíš opřená a vlníš se v bocích. „Ááá maminka, už nám lyžuje. Jestli už vás to nutí k tlačení, tak klidně tlačte.“ „Můžu tlačit? Ale vždyť stojím, co když ze mě ten prcek vypadne na zem?“ „Nebojte a pojďte si vylézt na křeslo.“ „Jak proboha?“ Sápeš se nahoru, jako bys lezla minimálně na Mount Everest. „No vidíte, že to jde. No ale vy jste se nám v té vaně krásně otevřela, tak to to budete mít za chvilku za sebou.“ Super zpráva, je už totiž skoro 10 dopoledne.

A jak dlouho jsi čekala ty na tu nádhernou větu: „Jste dostatečně otevřená. Porod máte za chvíli za sebou.“? Byla to rychlovka, nebo sis taky dala několika hodinový maraton?

Tramtararaaaaaaaaaaaaaaaa!!! Je to tady, vyhlášení vítězů červnové soutěže!

Zdravím vás všechny - maminky, tatínky i děti! 

Ať už vás víkend zahnal do vody nebo schovat se do lesa, vyhlášení červnové soutěže "Sunárek na cestách" je tady...

Slíbila jsem dva výherce a tady jsou:

GRATULUJU TEDY MAMINKÁM: @andrysek111 a @masotri

Maminky kontaktuju v soukromé zprávě.

Když bylo Vanesce 14 měsíců, rozhodli jsme se s manželem, že bychom chtěli pro ni sourozence. Zadarilo se hned na poprvé. Za měsíc jsem cítila, že je semnou něco jinak. Rozhodla jsem se proto koupit si těhotenský test. Musela jsem s testem hodně otáčet, ale byli tam 2 čárky. Za týden jsem zkusila znovu a čárka už pěkně zesílila. Objednala jsem se proto k doktorovi aby mi tehu potvrdil. Byla jsem tam dřív jak u dceri takže ještě nešlo ani pořádně vidět srdíčko. Prý si mám za týden ještě dojít. Když jsem přišla po týdnu, bylo srdíčko krásně vidět. Říkala jsem si super vypadá to, že tohle tehu bude jiný a neprozvracim celý 1 trimestr. Omyl. Za týden to začalo a bylo to ještě horší jak u dcery. Zhubla jsem 10kg, dopoledne jsme se nikam nedostali. Byla jsem ráda, že jsem uvařila a zvládla se o dcerku postarat. Na druhém screeningu paní doktorka zjistila, že má syn vrozenou dětskou vadu pes equinarus (nevím jestli jsem to napsala dobře)😃byla jsem z toho nešťastná ale doktorka nás ujistila, že to není žádná hrůza a dá se to léčit. Na druhém screeningu nám byl taky potvrzen chlapeček. Super, budeme mít doma páreček 🙂  Dceru jsme pomalu připravovali na to, že bude mít doma brasku. Furt hladila bříško a objimala ho a já měla co dělat abych nebrecela dojetim. Na to jak dcera spichala na svět, tak syn moc nepospichal. Bylo mu u maminky dobře. 🙂  Pán doktor se mě ptal jestli chci po císaři rodit přirozeně. Říkám, že ano když to bude možné tak budu ráda. Když jsem byla 39+3 tak mi paní doktorka řekla na ko, že jsem otevřená pro prst ale nic se nechystá. Proto mi byl nabídnut na dalsi ko hamiltonuv hmat ať si to rozmyslím. Po císaři se nesmí prý porod vyvolávat nadělalo by to paseku. Proto by se musel udělat znovu císařský rez. Uběhl týden a nic se nedělo. Došla jsem na ko kde se mě doktorka zeptala na ten hamiltonuv hmat. Odmítla jsem.  Vysetrila mě a řekla, že nález je furt stejný ať přijdu za dva dny a ten hamilton by se udělal. Měla jsem z něj děsný strach. Večer jsme si s manželem objednali pizzu. Volali, že už jsou před domem tak jsem pro ni letěla. Šel semnou i pes a ten večer byla děsná brecka. Pes mi utekl na druhou stranu a nereagoval na moje volání. Zrovna jela pizzerie. Rozběhla jsem se za psem aby neskocil pod kola a v prostředku mi to na té brecce podjelo a rozplacla se tam. Večer jsem uspala dcerku a šla spát. Ráno v 7h mě vzbudila pobolivani v podbřišku. Říkám si asi poslicky, ale cítila jsem že je něco jinak. Pořád jsem chodila celý dopoledne na velkou. Bolesti byli furt stejný a nepravidelný. Pro jistotu jsem manželovi řekla, ať zajede pro svou mamku ať pohlídat malou. Cítila jsem, že už je to tady. Manžel jel kolem půl 2 pro tchyni. Já si uspala dcerku, rozloučila se s ní se slzami v očích (ještě jsme bez sebe nebyli). Osprchovala se a jeli jsme. Dojeli jsme zhruba o čtvrt na 3. Vzali nás až tak o trictvrte na 3. Udělali monitor, vyšetřila mě paní doktorka, že jsem už otevřená na 3 prsty. Sepsali semnou papíry, že mi udělají klystyr a půjdu na hekarnu. Manžel čekal zatím na chodbě. Po klystyru poslali manžela zamnou. Asi o trictvrte na 4 mě přišla zkontrolovat paní doktorka. Mezi tím bolesti byli trochu silnější trochu slabší ale pořád v různých intervalech. Byla jsem otevřená na 4cm. Nemohla jsem ležet pořád mě to nutilo chodit. Manžel, že si jenom na hodinku odjede aby mohl privest mamce nějaký léky, hygienu atd. Bylo asi půl 6 když odjížděl. Já se naložila do sprchy a byla tam asi hodinu. Bolesti sileli. Nestíhala jsem prodychavat. Skončila jedna za chvíli byla druha.  Vylezla jsem a furt se procházela. Pak jsem si musela na chvíli lehnout. Došla PA a říká jak se cítím říkám, že ty bolesti jsou snad furt za sebou. Říká, že si mě prohlídne. Prý už jsem na 8cm a za chvíli bude porod. Voda stále nepraskla. Došla mě asi za 15 min vyšetřit doktorka a že už jsem na 9 a praskneme vodu. Bylo 18:45 volám manželovi kde je, že už budu rodit. Že už projede kruhac a je u mě. Prasklo mi vodu, zacitila jsem teplo, akorát doběhl manžel a že už jdeme rodit. Tlačila jsem, ale ne správně, musela jsem si u toho občas i zakřičet. Prý nemám křičet že mě to vysiluje, ale to fakt nešlo. Nemohla jsem malého vytlačit do těch porodních cest abych ho mohla vytlačit ven. Manžel mi byl velkou oporou. Držel mi hlavu, pomáhal dýchat, hladil záda. Asi až na 8 kontrakci se pohl a sjel hlavičkou kam měl. Pak už na dvě kontrakce byl venku. Neslyším pláč. Říkám paní doktorce co se děje. Paní doktorka říká, klid maminko. Miminko se rozkoukava. A pak jsem slyšela to pomnoukavani. Ani se tomu nedalo říkat pláč. 😃( Syn neumí pořádně plakat ani teď, ale za to se vztekat umi😃)  když jsem viděla tu záři v manzelovych očích jak drží ten náš uzliček v náručí. Choval si malého asi hodinu. Byla jsem úplně vyřízená, klepala se tak jsem měla strach si malého pochovat. Za hodinu jsem si ho vzala abych přiložila k prsu a ponuchala se s ním. Dodnes nezapomenu na ty ksichtiky jak se tvářil. (, jako co to je) 😃a teď jaký je z něj prsomil 😃 

Danielek se narodil 9.1. v 19:58 přirozeně. Vážil 3176g a měřil 45cm.

Vim trochu dlouhé, ale snad si přečtěte do konce. Jaksi jsem se u tohohle psaní rozjela 😃😃