Včera poobede sme si s deťmi urobili prechádzku k blízkemu rybníku, a šli sme už od domova bosí.

Smiešne som skackala po štrkovom úseku, ktorý ma prinútil na prvých 5 minút behania obuť si tenisky.

Skackám-skackám, a tu vidím čo? Deti normálne idú. Vykládajú si, neskackajú. Valím oči. Som divná? Pýtam sa 5-ročného:"Nebolí ťa niečo?" Odpovedá:"Né, mami, a co?" Pýtam sa 9-ročnej:"Boženka, nepichajú ťa nožičky?" Ona:"Né, a proč?" Len vzadu 2,5-ročný mraučí, do bosých drobných nožičiek ho pichá štrk. Ukludním sa, nie ja, ale niektoré moje deti sú divné.)

A došli sme k rybníku.

Tam na hladinu jazera svieti slniečko. A okolo rastú v hustom rade topoly. Ktoré tam zasadil jeden dobrý človek, ako sa volal, neviem, no určite nechodil bosý. Lebo tie kliatby, čo som púšťala z úst, by si za klobúk veru nedal. Po pár krokoch v tej prekrásnej aleji sme mali všetcia chodidlá oblepené sv******m, ktoré teraz padá z topolov. Bio-podrážky. Kolesá na kočiari, bio-gumy.

Deckám to nevadilo, no ja som celú dobu premýšľala, čím to doma dám dolu. Tie ekologické prípravky, ktoré doma mám, na to budú určite krátke. Benzín odišiel v aute s mojim mužom do práce. Alkohol vypili remeslníci deň predtým, keď robili plot...Nakoniec stačila pemza a mydlo. Nohy ešte máme trocha fľakaté, ale to po pár dňoch zmizne.

Některé nemoci jsou ve srovnání s jinými opravdu „brnkačka“. Dítko něco pár dní bolí, možná se mu lehce zvýší teplota, ale není to nic, čeho by bylo potřeba se bát. Některé choroby jsou ale zákeřné a nebezpečné. Naštěstí žijeme v době, kdy se proti řadě z nich můžeme nechat očkovat.

Očkování s přehledem

V současné době se v České republice povinně  očkuje proti devíti nemocem: záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, spalničkám, příušnicím, zarděnkám, hemofilové infekci a žloutence typu B. U očkovaného dítěte je výrazně menší pravděpodobnost, že se danou nemocí nakazí, když se s ní setká. Očkování navíc napomáhá vymýcení příslušné nemoci tak, že po proočkování dostatečného množství lidí se nemoc již nešíří a vymizí.

Očkovací kalendář je pravidelně aktualizovaný. Ve 2., 3., 4. a nejpozději do 18. měsíce se dítě očkuje proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, hepatitidě B a hemofilové infekci. V 15. a 21.-25. měsíci proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. V pátém až šestém roce proti záškrtu, tetanu a černému kašli a o pět let později navíc ještě proti dětské obrně. Když si nejste jistí, kdy by mělo dítě podstoupit další očkování, stačí se poradit se svým dětským lékařem nebo sestrou.

Jak si poradit po očkování?

Očkování má několik nepříjemných vedlejších účinků. Patří mezi ně například mírně zvýšená teplota, bolest, otok nebo zarudnutí v místě vpichu, únava, bolest svalů, ztráta chuti k jídlu nebo celková nespokojenost. Naštěstí to není nic, co by brzy neodeznělo. Své malé ratolesti však můžete pomoci tím, že zvýšíte příjem tekutin, nebudete ji příliš oblékat, pokud je venku teplo a v případě horečky jí dáte paracetamol.

Braňte se striím, než nevzhledně poznamenají vaši pokožku. Platí na ně oblíbený Elasti-Q® Exclusive tělový olej, který nyní můžete vyhrát v naší soutěži!

Elasti-Q® Exclusive tělový olej kombinuje několik unikátních přírodních složek. Obsahuje 5 účinných olejů (olej ze semene granátového jablka, pupalky dvouleté, světlice barvířské, vinné révy a olivový olej). Elasti-Q® Exclusive tělový olej napomáhá nejen chránit kůži před striemi, ale také pokožku hydratuje, vyživuje a eliminuje její nepříjemné svědění. Zároveň přípravek neobsahuje parafin, barviva ani konzervační látky.

Soutěžte s Elasti-Q® Exclusive zde

Zistila som, že mi paradoxne chôdza naboso robí väčšie problémy, než bosý beh.

Také domáce popochádzanie od sopľavého nosa k nočníku, hore do skrine podať hračku a nato pitíčko a medzitým ešte utrieť zadok a vysvetliť anglické slovíčko, pobehnúť a zachrániť padajúci pohárik,to je v pohode. Ale dlhšia prechádzka na poštu, k rybníku s deťmi či do mesta je ťažšia. Neustále sa musím sústrediť na správne našľapovanie ( a možno nieje správne) cez špičku, či skôr na celé chodidlo. Nepríjemné nárazy vzadu v hlave mi dajú vedieť, že zase dupem cez paty. Ešte tomu dávam čas, uvažujem i nad tým, že je to proste nezvyk, po toľkých rokoch v obuvi...holt s opätkami, čo som nosila celý rok 2012, 2013 a prvú polovicu 2014. A následne, po mesiaci nekompromisného bosého alebo "bosobotého" chodenia, chcem všetko a hneď.

Mmch. k behaniu: ten teda po mesiaci zhodnotím. Mám už akýsi ustálený systém. Z domova vybieham obutá v obyčajných, plochých teniskách, bežím prvých 500 metrov po asfaltke, a štrkom vysypanej ceste, hlavne to druhé proste bosá nedávam. Byť som sa spočiatku snažila to ustáť, tréningy sa stali nepríjemné a moc som sa netešila. Takže po 500 metroch, za rybníkom, sa zúvam a pokračujem podľa radosti a množstve kofeínu v ten deň prijatého, asi 40-50 minúť, po príjemnne chladivej poľnej ceste, čiastočne tvrdá hlina, čiastočne tráva, a pretože sa vraciam tou istou cestou, opäť sa pred cieľom obúvam a dobieham dom. Po vyzutí cítim hlavne chlad od chodidiel, čo je teraz, v teple, naozaj príjemné. A prsty na nohách si to začnú užívať. Po obutí zase cítim, ako sa mi zmení nebadateľne postavenie chrbtice, z čoho usudzujem, že boty majú predsa len kapku zvýšenú podrážku na päte. A musím sa hlídať, pretože hneď mám tendenciu predĺžiť krok a zrýchliť.

Záverom: nevzdávať sa, pokračovať a znova sa učiť  to, čom sme vinou vymožeností civilizácie zabudli...prostej chôdzi.

Výraz v nadpise je vypožičaný a pozmenený z internetu.

V rámci iniciativy Všichni jsou na koníku vítám u nás Ivanu Konigsmarkovou, která je prezidentkou Unie porodních asistentek (UNIPA) v ČR.

Paní Konigsmarková, Vy jste královnou porodních asistentek UNIPA v ČR. Chtěla jste vždy pracovat jako porodní asistentka (PA)? Jaká byla Vaše cesta?

Moje maminka byla dětská lékařka, vyrůstala jsem tedy ve zdravotnickém prostředí. Původně jsem chtěla medicínu vystudovat, ale moji rodiče nebyli v té době těmi “správnými” rodiči, proto jsem kvůli minulému režimu bohužel nemohla jít studovat. Práci porodní asistentky jsem vnímala tak, že PA má určité kompetence a je ženě společníkem, pečuje o ni a zároveň pomáhá. To se mi moc líbilo, proto jsem si vybrala tuto práci.

Jaké musí mít žena předpoklady, znalosti a zkušenosti, aby mohla jako PA pracovat?

Porodní asistentka je zdravotnický pracovník, je dnes vzdělávaná výhradně na vysoké škole, kde studuje péči o ženu a její dítě. Měla by pojmout celé období ženina života od narození až po smrt (měla by umět poradit ženě, která přestává menstruovat, stejně tak jako holčičce, když menstruovat začíná). Jednoznačně největší část její péče se ale soustřeďuje na přivádění dětí na svět. Mám na mysli nejen porod, ale i období těhotenství, péči při porodu a po něm.

A důležité – péče PA zahrnuje ženu i dítě. PA by například měla umět zkontrolovat ženu po porodu, tzn. jestli se jí dobře hojí porodní poranění, jestli nekrvácí, apod. Zrovna tak by měla umět zkontrolovat dítě – jak se hojí pupík, jestli dítě neohrožuje např. novorozenecká žloutenka, měla by umět poradit s kojením a s celkovou péčí o dítě.