„Víte, já dodnes nedokážu normálně žít, i kdybych chtěla - je to ve mně stále, protože mi zemřel v náručí,“ říká maminka malého Jakubka, podle které jsou na vině špatné lékařské postupy a přístup lékařů. Případ jeho smrti se nyní prošetřuje na Slovensku. Maminka Jakubka hledá spravedlnost nejen pro něj, ale i jiné děti, které zemřely zbytečně ve slovenských nemocnicích.

„Viete, ja dodnes nedokážem normálne žiť, aj keby som chcela - je to vo mne stále, pretože mi zomrel v náručí.“

25.1.2018: rodina Jakubka podala žiadosť – podnet na prešetrenie zdravotnej starostlivosti mŕtveho Jakubka. V súčasnosti je táto kauza prešetrovaná...

Jakubko zomrel v bolestiach, zomrel mamičke v náručí. Tá si zažila peklo a tvrdí, že nikto neakceptoval jej požiadavky, jej naliehanie a že jej synovi nebola poskytnutá patričná zdravotná starostlivosť.

„Iba ho plnili klystírmi“

Dňa 20.11.2017 bol Jakubko hospitalizovaný v Dolnooravskej nemocnici v Dolnom Kubíne, pretože nemal stolicu už 8 dní.

„Naše děti mi pomáhají hodně. Máme na ledničce rozvrh prací, kdo má který den co dělat, každý den tři činnosti, o víkendu volněji,“ pochvaluje si maminka na Modrém koníku svůj systém, který pro děti vymyslela.

Každý rodič jednou musí zapojit děti do chodu domácnosti a naučit je pomáhat. Kdy je ale ten správný čas? Existují na to nějaká pravidla? A co dělat, když se dítě k pomoci nemá?

„Od malička jsem se snažila malého začlenit do domácích prací. Měla jsem odstrašující příklad ve švagrové, která své dcerky nenechá s ničím pomáhat a ony třeba v šesti letech neví, kde mají pračku nebo kam patří hrnky,“ píše jedna z maminek v diskuzi.

Začněte co nejdříve

Vést děťátko k domácím pracím je vhodné už od co nejmenšího věku. I batolata jsou totiž schopna s něčím pomoci, i když to vyžaduje dozor a častokrát i opravu od rodičů. Berou to spíše jako hru a toho je potřeba využít. Samozřejmě úkoly pro ně musíte vymýšlet takové, aby byla schopna je zvládnout, například aby si po sobě uklidila hračky nebo krmila domácí mazlíčky.

Čím je dítě starší, tím je schopnější, a proto mu pak můžete zvedat laťku v tom, co už dokáže. Může pomáhat s utíráním prachu, s věšením prádla a s drobnými pracemi na zahradě. Některé maminky popisují své zkušenosti, jak jsou jejich děti nadšené z pomoci a hrnou se do všech možných činností. Vede vyndávání prádla z pračky a sušičky nebo vysávání.

 Co je to vlastně imunita? Jednoduše řečeno jde o schopnost lidského organismu bránit se všemu, co vyhodnotí jako škodlivé. Tato schopnost se rozvíjí nejvíce v dětském věku, a i když to, jak bude fungovat, je z velké míry dáno geneticky, můžeme ji zásadně ovlivnit. Jak? Vcelku jednoduše – co nejlepším způsobem života. Základ tvoří co nejkvalitnější a nejpestřejší strava s dostatkem vitamínů a minerálů, dostatek pohybu - hlavně na čerstvém vzduchu, psychická pohoda, ale také vhodné hygienické návyky (ne však přehnané!).

Imunita člověka se začíná budovat ihned po narození. Vlastně by se dalo říci, že ještě dřív, protože úplné základy se utváří již v prenatálním období – tedy u maminky v bříšku. Nejvíce se pak rozvíjí v kojeneckém, batolecím a předškolním věku.

Jedním z nejdůležitějších orgánů pro co nejlepší vývoj a funkci imunitního systému je střevo. Přijde vám to zvláštní? Je to opravdu tak. Ve střevě totiž sídlí až kolem 70 % imunitního systému. Zásadní význam při rozvoji imunity má správná střevní mikroflóra - tedy osídlení střeva vhodnými bakteriemi. K prvnímu osídlení dochází již během porodu, a proto je způsob porodu jedním z prvních faktorů ovlivňujících osídlení střeva miminka (před porodem je střevo miminka sterilní). Při vaginálním porodu si miminko „nasbírá“ prospěšné bakterie při průchodu porodními cestami od matky.

Další bonus je pak co nejdřívější kontakt kůže na kůži, kdy se kůže miminka pomalu osidluje bakteriemi z kůže maminky. Nezralý imunitní systém novorozence je pak také konfrontován s bakteriemi a viry, které matčina imunita zná a umí se proti nim účinně bránit vhodnými protilátkami. Ty se pak k děťátku dostanou v mateřském mléce. Naopak děti narozené císařským řezem jsou o toto prvotní osídlení ochuzené. Namísto toho je jako prvotní osídlují bakterie z nemocničního prostředí. Zajímavé je, že některé lékařské studie se již zabývají tím, jak o tyto prospěšné bakterie miminka narozené císařským řezem neochudit. Jedna studie například zkoušela metodu, kdy se novorozenec narozený císařským řezem potřel vaginálním sekretem matky. Metoda z této studie má však mezi odborníky jak své příznivce, tak své odpůrce.

Zdravý novorozenec i přes svůj nezralý imunitní systém v prvních měsících svého života onemocní naštěstí jen výjimečně. Jak je to možné? Rodí se totiž s tzv. novorozeneckou imunitou, kterou tvoří např. makrofágy (druh bílých krvinek, který dokáže rozpoznat a zničit škodlivé mikroorganizmy), ale hlavně s obrannými látkami získanými od matky během těhotenství. Jsou to tzv. mateřské protilátky IgG, které procházející přes placentu. Jejich množství je u novorozence velmi vysoké, ale již během prvních měsíců rapidně klesá, až kolem 7. měsíce téměř vymizí. Přechodný nedostatek protilátek, kdy hladina mateřských protilátek značně klesne, ale tvorba vlastních ještě není dostatečná je hlavně mezi 3. a 6. měsícem života dítěte. Proto je v tomto období miminko obzvláště náchylné k získání různých infekčních nemocí. Dostatečnou imunitu mívá dítě až kolem 5. Roku. I proto je období školkové docházky doprovázené zvýšenou nemocností. Do podobné úrovně jako má dospělý člověk se imunitní systém dopracuje nejdříve kolem osmého, spíše ale až kolem desátého roku dítěte.

Další velmi důležitou roli v budování imunity hraje kojení. Mateřské mléko obsahuje obrovské množství prospěšných látek, které jsou tvořené přímo na míru každému dítěti. Mezi hlavní patří mimo jiné ochranné protilátky a prebiotika, která jsou v podstatě „potravou“ pro prospěšné střevní bakterie, tudíž podporují růst i aktivitu správné střevní mikroflóry. Mateřské mléko obsahuje například také živé leukocyty (bílé krvinky), které hrají důležitou úlohu v boji s infekčními nemocemi.