Můj bráška o víkendech vstává za rozbřesku, aby si užil volné dny. Vyspat se přece může v týdnu... Vždycky jsem nad tím kroutila hlavou, to já si naopak ráda přispím. Ale když čtu o tom, že mateřská a rodičovská je všechno, jen ne dovolená, dochází mi, že jsem mu podobnější, než jsem myslela. Tak o tom na výzvu @gradan napíšu víc.

Na dovolené s cestovkou jsem byla jednou. Nechali jsme se dovézt do resortu, odtamtud pak každý den vyjížděli na výlety po okolí. V bazénu jsme se vykoupali dvakrát (brzy ráno před odjezdem na výlet) a na pláž se šli projít poslední den před odjezdem. To byla má poslední dovolená s rodiči.

Pak jsem začala jezdit s kamarády s batohem do hor. Všechny věci na třítýdenní dovolenou v batohu na zádech, vážil skoro polovinu mojí váhy. První dva až tři dny jsme se jenom škrábali do kopce. Večer mě bolavá záda nenechala usnout a nad ránem jsem se často budila zimou. Celé dny jsem šlapala v promáčených botách a vodu jsme si odměřovali po douškách, protože k další studni bylo daleko. Jedli jsme brkaši z pytlíku se špekem nebo rýži s cibulí. K obědu byl chleba posypaný kořením, a když se nám kvůli špatnému počasí cesta o pár dnů natáhla, jen jsme z chleba oloupali plíseň a jedli ho také. Na hřebenech nebylo z čeho rozdělat oheň a soukromí při konání potřeby zajistil leda větší kámen. Myli jsme se jen občas, v ledovém potoce nebo v horském plese — mimochodem, nikdy jsem už nezažila takový pocit svobody a čistoty, jako když jsem si na skále po takové koupeli rozčesávala vlasy. Do spacáku jsem každý večer lezla absolutně vyčerpaná, ale plná zážitků a svobodná jako víla. 

Zažili jsme hodně věcí, které by si člověk nenaplánoval - úraz v rumunských horách daleko od civilizace, útok divokých psů, nebezpečné bouřky jen kousek pod horským hřebenem.Hlad, zimu, vyčerpání. Ponorku, hádky kvůli hloupostem, chvíle, kdy jsme se chovali jako blázni. Ale sílu z těchhle dovolených čerpám dodnes a nikdy nezapomenu. Zážitky nemusí být jenom pozitivní, hlavní je, aby byly silné, nezapomenutelné, dechberoucí.

A taková je rodičovská. Ráno si v klidu uvařím kafe a pak ho v klidu večer studené vyliju do dřezu. Spím pár hodin denně a občas se ani nestihnu najíst. Pořád někoho a něco nosím, a i když moje záda zoufale prosí o masáž, nemám hlídání, takže mají smůlu. Občas jsem tak unavená, že se mi pletou slova, a když mám chuť na salát, požádám manžela, aby mi podal jogurt...

Ale ráno mě místo budíku budí teplé tělíčko, které mi vleze pod peřinu. Místo tlačenice v ranním metru peču vafle, místo ranní porady skládám puzzle a místo nemožných řešení pro klienta hledám nejhezčí cestu kolem potoka k hřišti. Pak si sednu na lavičku a čtu si nebo lezu po stromech a stavím iglů. Nečtu výkazy, výroční zprávy, briefy a katalogy požadavků, ale encyklopedie a vzrušující knížky s nádhernými ilustracemi. Místo PR zpráv píšu pohádky o princeznách, co se jmenují jako mé dcery. Každý den se naučím něco nového a prožiju něco vzrušujícího.

Po dlouhé době se na mě usmálo štěstí a mohla jsem testovat krém a sprchový gel od La Roche-Posay Lipikar AP+.

Já i můj malý chlap jsme atopici. Zkouším na oba vše možné. Sama sobě si řeknu, že se nemůžu škrábat, ale dvouleťákovi to mám vysvětlit jak... 

Mě se to hodně zlepšilo těhotenstvím a po porodu se to vrátilo v malé formě. Během léta neni po ekzému ani stopy. Malý to má šílené. Přes léto lepší, ale být pořád někde u moře a na slunku není v mých silách. Bohužel. Klidně bych byla. Během testování se přišlo na to, že malému nedělá úplně dobře mléko a mléčné výrobky. Takže když to nejlépe zmizelo, dostal mléčné a bum, byli jsme na začátku. Ale zpět k testování. 

Přišla zpráva, že přijde balíček jeden nebo druhý den. A přišel. Zatímco mě z balíčku potěšily výrobky, malého výplň krabice. Ale co, oba jsme byli spokojení 🙂 

Hned první věc, co je super na první pohled, je ta, že jsou to lahvičky s pumpičkou. Takže k nanesení krému na ruku stačí jedna ruka. Což se často hodí, když druhou rukou chytám dítě... Krom toho, že stačí jedna ruka, si pohodlně namáčknu do ruky kolik krému chci. S produktama v tubě, co mám zkušenost, tak vždy tak najednou vyteče hodně... První koupání bylo zlo, naříkal, když jsem ho myla sprcháčem. Jestli naříkal proto, že vadilo mýdlo, nebo jen voda na místech s ekzémem, nevím. Ale další koupání už proběhlo dobře. Mazání krémem máme jako hru, sám se maže. Děsná zábava. 

Fotka nejhorších míst první den a za dva dny používání. Během dvou dní se to úžasně zklidnilo. A co víc, přestalo šílené škrabání před spaním! První noc se po nějaké době ještě škrábal, ale po namazaní zase klidně spal. Malý zázrak. Je to znát, když nenamažu pořádně večer všude a když to udělám poctivě. 

Zřejmě to nezní jako žádná věda. Jedna matka, jedna čtyřleťačka, 15 měsíční batole, jedno kupé ve vlaku a 248km kolejí. Rovnice s jednou neznámou- jak tohle asi dopadne? 

Budu k vám zcela úpřimná. Tato rovnice mě strašila už nějaký ten pátek a dnes jsem neměla na výběr. Musela jsem ji rozlousknout. Už sbalit sebe a ty moje dva pidi lidi do jediné cestovní tašky tak, abych ji byla schopna přesunout vlastnoručně z bodu A do bodu B se jevilo jako nadlidský výkon a potom, co jsem po příjezdu zjistila, že ten týden vlastně nemám co na sebe vím s jistotou, že byl nad moje sily.

Každopádně, cestu jsme přežili všichni tři ve zdraví a tady je několik tipů pro maminky stejně starých dětí, jak zabavit především obě děti a nezbláznit se.

1. Jídlo. Spousta jídla.

    Jídlo bylo v uzavřeném kupé moji Alfou a Omegou. Myslím, že opít rohlíkem by se nenechali, proto jsem stavila na ověřené "kokyna", které doma běžně nedostívají, proto se pod tlakem situace oba usadili do svých sedadel a spokojeně křupali dinodaury a krekry. Alespoň první půlhodinku. 

2. Logistika